MARATHON is a bi-monthly Internet magazine founded in Prague at the end of 1996. Its aim is to help to clarify, from central and east European perspective, the reasons of present entanglement of the world developments, and participate in the search for prospective solutions.

About 30 authors contribute to the magazine on a regular basis and more write for it occasionally. So far MARATHON has been published in Czech with occasional documentation annexes in English or German. English summaries of articles are envisaged based on specific interests of readers.

Themes most often treated in the magazine include human capital, investments in education and other forms of human capital, nature and consequences of globalization, new approaches in economic theory (an attempt for synthesis of seemingly disparate concepts of K. Marx, J. Schumpeter, M. Friedman, G. Becker and R. Reich with regard to role played by innovations and the search for new space for economic growth) , etc. Several specific projects of human capital investments have been developed on the basis of concepts analyzed in MARATHON.

The magazine can be accessed at www.valencik.cz

E-mail contact: valencik@seznam.cz

Do rukou se vám dostává časopis Marathon Zvláštní číslo/2016. Jako obvykle, nejdřív některá základní sdělení:

- Časopis je dostupný prostřednictvím sítě INTERNET na www.valencik.cz

- Časopis vychází jednou za dva měsíce, vždy 15. dne prvního z dvojice měsíců, které jsou po sobě. Nejbližší řádné číslo (1/2017) bude vydáno a objeví se na Internetu 15. ledna 2017.

- Rozsah časopisu (s výjimkou je 40 stran tohoto formátu, což odpovídá přibližně 120 stranám standardního formátu.

- Příspěvky, případně připomínky a náměty, vzkazy redakci apod. lze rovněž zasílat na e-mailovou adresu: valencik@seznam.cz.

- V srpnu 1997 byl Marathon registrován ministerstvem kultury ČR

1. Úvodní poznámka

Tak i letos se na poslední chvíli podařilo dát dohromady zvláštní číslo našeho časopisu. Obsahuje pracovní verzi monografie, která se snaží o koplexní pohled na současné problémy a nástin cesty jejich řešení. Nese název Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem.

Tento text je úplně první, narychlo „sestříhanou“ verzí připravované monografie, která bude dokončena v průběhu ledna. Nepokrývá adekvátně všechna témata, některé části zcela chybí, jiné bude nutné podstatným způsobem přepracovat. Obsahuje řadu duplicit, které budou odstraněny. Nemá rovněž adekvátní soubor odkazů. Jejím cílem je dát základ pro koordinaci prací přípravě monografie. Od každého, kdo bude mít zájem přispět ke zpracování definitivního textu, uvítáme:

- Doporučení, které pasáže je vhodné vypustit.

- Návrhy na doplnění pasáží, případně přímo příslušných text těchto pasáži, nebo alespoň fragmenty.

- Rovněž tak viditelně označené vsuvky do textu nebo přepracování některých pasáží velmi napomůže.

- Podobně cenné budou odkazy na literaturu, kterou lze při dopracování využít, citace z této literatury apod.

- A samozřejmě i doporučení strategické a koncepčního charakteru, pokud jde o koncepci monografie.

U „subdodávek“ menšího i většího rozsahu dobré sladit s celkovým pojetím, podobně jako v předcházejících ročnících. Život je o kompromisech, čistá řešení neexistují, a proto lze vložit vlastní akcenty a prvky vlastního přístupu. Ale pokud možno tak, aby bylo celé sladěno. Pracovní podklad je z tohoto hlediska maximalistický.

U jednotlivých částí (kapitol) jsou stručné poznámky, co bude dopracováno, rozšířeno, doplněno, přepracováno apod.

Plánovaný obsah

1. Úvod

Návaznost na dvě předcházející monografie

V čem byla specifika přípravy monografie v roce 2016: Důraz na srozumitelnost a konkrétnost, pokud jde o vymezení postupu při praktické realizaci. Souvislosti s přípravou programů politických stran pro volby v říjnu 2017.

Metoda:

Přesné vymezení pojmů, interpretace přesahu stávajících definic (zejména pojmu "penzijní pojištění", mj. toho, jak je tento pojem definován v zákoně příslušném), návazné původní matematický model, mj. i "estetický" aspekt dobré definice

Využití přesného definování pojmů k formulování tezí

Propojování souvisejících oblastí, které mají odlišnou terminologii

Metodika zkoumání procesu realizace teorie v praxi

Prameny:

Rozlišení na dílčí a syntetické

Tým:

O tom, jak tým vznikl, kdo jej tvoří, jaké metody týmové práce využíváme

Akce:

Co předcházelo vydání monografie, co bude po jejím vydání následovat, aby byl její přínos maximálně využit

Realizační lobby

Základní obrat:

Oproti předcházejícím monografiím je za východisko reforem považována reforma systému penzijního pojištění, a to ze zcela zásadních důvodů

(12 stran)

2. Teze - vyhodnocení a doplnění

Proč teze

Teze a slovník, přesah pojmů – tak aby bylo zvýrazněno to nejdůležitější

Kritická reflexe stávajících tezí a nové teze

Původní teze – stručná charakteristika

Proč nové – co nového jsme zjistili, proč je nutné teze přepracovat

Nové teze

Problémové okruhy

Od tezí k textu

Jak budeme postupovat v rozpracování (výklad) tezí v jednotlivých kapitolách

(6stran)

3. Plné zásluhový a plné uzavřený systém, postgraduální nadstavba

Teoreticky nutno ujasnit, zda výklad začít systémem, nebo nadstavbou a jejím rozšířením, resp. jak co nejsrozumitelněji objasnit, proč právě reformou v této oblasti začít.

Plné zásluhový a plné uzavřený průběžný systém penzijního pojištění

Definování a popis

Postgraduální plně uzavřená a plné zásluhová nadstavba současného systému penzijního pojištění

Definování a popis

Proč právě zavedením postgraduální plné uzavřené a plné zásluhové nadstavby současného systému penzijního pojištění začít reformy

Zdůvodnění a konkrétní kroky

(20 stran)

4. Navazující aktivity (co a jak bude odstartováno na bázi transformace penzijního systému)

Zdravotnictví

Co a jak bude odstartováno na bázi transformace penzijního systému v oblasti zdravotní péče

Vzdělání

Co a jak bude odstartováno na bázi transformace penzijního systému v oblasti vzdělání, zejména celoživotního vzdělání

Lázeňství a další oblasti

Co a jak bude odstartováno na bázi transformace penzijního systému v oblasti lázeňství i dalších oblastech

Jak spolu reformy v jednotlivých oblastech souvisejí

(20 stran)

5. K metodám myšlení

Tři důvody, proč zařazujeme tuto část

Pojem, definování pojmů, práce s pojmy přesah stávajícího poznání.

(10 stran)

6. Nejvýznamnější teoretický poznatek získaný v roce 2016

Fenomén zádrhele na finančních trzích

Popis, aplikace na danou problematiku

(8 stran)

7. Problém realizace

Kritická reflexe možnosti využití modelu hry TITANIC

Co model přinesl, jak jej využít, v čem jsou jeho omezení

Charakteristika současného vývoje veřejného mínění

Jak ovlivnit tvorbu programů politických stran před volbami v říjnu 2017

Krize programové tvorby politických stran

Důsledky krize

Možnosti, které se nabízejí pro její řešení

Čím začít

Návazné na náměty, které byly formulovány loni

(16 stran)

8. Závěr

Shrnutí

V jakých směrech dále rozvíjet teorii

(4 strany)

Samary anglicky, slovník základních pojmů

2. Ekonomický základ odvětví produktivních služeb

a zahájení komplexních reforem

Radim Valenčík a kol.

1. Úvod

Publikace, jejíž stránky otevíráte, je třetí v pořadí těch, které spojuje následující:

1. Zpracoval jí tým působící při Vysoké škole finanční a správní, jehož přístup vychází z teoretického aparátu ekonomie produktivní spotřeby.

2. Vychází z vymezení přelomového charakteru současné doby jako přechodu k nové ekonomice, jejímž těžištěm je odvětví produktivních služeb (tj. služeb přispívajících k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu).

3. Uplatňuje komplexní přístup jak ve smyslu podchycení souvislosti mezi reformami, které jsou nezbytné k vytvoření ekonomického základu a nastartování vzestupu odvětví produktivních služeb, tak i ve smyslu teoretického zmapování všech podstatných mezičlánků, které jsou nezbytné k efektivnímu propojení teorie a praxe (tj. odpovídá nejen na otázku, „jak by to mělo být“, ale i na otázku, „jak prosadit to, co je teorií zdůvodnění jako správné a potřebné do praxe“).

4. Vychází z výsledků stálého teoretického semináře Ekonomie produktivní spotřeby (který působí na Vysoké škole finanční a správní od října 2003), a každoročních konferencí Lidský kapitál a investice do vzdělání (které se konají od roku 1998, v roce 2016 proběhl 19. ročník).

5. Je jednou za čtyř vědeckých monografií (dvě již byly vydány v roce 2014 a 2015, čtvrtá vyjde v příštím roce), jejichž ambicí je ovlivnit programy politických stran před volbami v říjnu 2017 tak, aby se co nejvíce otevřely dveře pro nezbytné komplexní reformy, které vyvedou společnost ze slepé uličky setrvačného vývoje a tímto setrvačným vývojem vyvolávaných stále větších problémů.

V současné době nepůsobí v ČR žádný tým ani žádné odborné fórum, které by takto komplexně a systematicky přistoupilo k realizaci některého (alespoň jednoho) z následujících cílů:

1. Identifikovat specifika současné přelomové doby a na základě toho prezentovat komplex reforem, které jsou nezbytné k tomu, aby byly překonána úskalí setrvačného vývoje a otevřen prostor pro nový typ ekonomického růstu založený na rozvoji schopností člověka.

2. Poskytnout komplexní teoretickou oporu pro tvorbu programů těch politických stran, které budou mít zájem řešit současné, rychle se hromadící problémy naší země v globálním kontextu, a to v podobě, kdy na základě toho, co tato teoretická opora obsahuje, a k tomu, aby byla využita, politické strany veřejně vyzvat.

Monografie Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem bude využita při přípravě 20. ročník konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Ta proběhne tak, aby co nejvíce ovlivnila tvorbu programů politických stran ve smyslu výše řečeného. Proto bude mít dvě přípravné části – první pracovní (na jaře 2017), na které předložíme podklady v podobě koncepce nezbytných reforem i způsobu jejich odstartování, druhá hodnotící (v září 2017), která bude jak sebereflexí výsledků práce týmu (toho, co se nám v daném směru podařilo), tak i objektivní analýzou, charakteristikou a hodnocením toho, s jakými programy jdou jednotlivé politické strany do říjnových voleb 2017. Návazně pak proběhne vlastní konference (v listopadu 2017) ve standardním formátu.

Je to poněkud netradiční postup, plně však odpovídá povaze současné doby. Dobrá teorie si nemůže hrát na to, že ji současné problémy nezajímají, že není kompetentní se k vyjadřovat k tomu, jak je řešit, že k tomu nedisponuje ani dostatečným teoretickým aparátem ani kompetencemi.

Náš přístup považuje současnou dobu za zlomovou, dobu, kdy jsme na prahu zrodu společnosti, jejíž ekonomika je založena na odvětví produktivních služeb. Oproti koncepci 4. průmyslové revoluce, resp. Průmyslu 4.0 zdůrazňujeme, že nejde jen o technickou či technologickou změnu, ale o přesun těžiště z ekonomiky založené na výrobě strojů a konzumaci jejich výrobků, k ekonomice založené na produkci lidí, na produkci, uchování a plném využití lidských schopností. K ekonomice, která v oblasti produkce lidských schopností je schopna absorboval libovolný počet obyvatel a umožnit jim plné uplatnění při rozvíjení inovačního potenciálu země. V tomto smyslu navazujeme na slavnou a světoznámou „Civilizaci na rozcestí“ Radovana Richty a jeho týmu, která vyšla právě před padesáti léty.

Pokud máme našimi výsledky oslovit veřejnost, musíme jim nabídnout velmi konkrétní představu toho, co reformy přinesou, a zejména pak, jak je odstartovat. Tak, aby se poctivému vyrovnání se s tím, co navrhneme, nemohla vyhnout žádná politická strana, která bude chtít být v rychle se blížících volbách úspěšná.

Z tohoto hlediska se nám podařilo dosáhnout během tohoto roku velmi zásadní výsledek. Navrhnout způsob postupného, plynulého a dobrovolného přechodu k plně zásluhovému a plně uzavřenému systému penzijního pojištění formou nastartování a rozšiřování postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění. Zní to možná příliš šroubovaně a z prvního dojmu, který může člověk získat, na tom, co se navrhuje, nic převratného není. Ale není tomu tak. Jde o změnu naprosto zásadní a v průběhu konference přednesu příspěvek na dané téma.

Ve stručnosti jde o následující: Systém penzijního pojištění nepojišťuje proti riziku dožití vysokého věku a není založen na mezigenerační solidaritě, jak se mnozí domnívají. Pojišťuje proti ztrátě schopnosti uživit se výdělečnou činností v důsledku stárnutí a vytváří tedy ekonomický základ solidarity mezi těmi, kteří se mohou výdělečným způsobem uplatňovat na profesních trzích, a těmi, kteří v důsledku stárnutí tuto schopnost ztratili. Odsud vyplývá myšlenka postgraduální nadstavy současného průběžného systému penzijního pojištění: Kdo po té, co dosáhne určité nominální hranice odchodu do důchodu (např. 65 let) zůstane nadále produktivně činný, dostane v době po odchodu do důchodu na doživotních dávkách podle pojistné matematiky zpět (po případném minimálním zdanění) přesně tolik, kolik do systému dal. Model, který jsme sestavili, ukazuje, že výše důchodu s každým dalším rokem dramaticky (více než exponenciálně roste). To má zásadní význam jak pro člověka, tak pro odstartování reforem:

- Z prostředků, které se takto zvyšují, může člověk postupně rozvolňovat své výdělečné aktivity (na základě jím zvolené kombinace částečné výplaty penze a příjmu z výdělečné činnost), současně s tím si zajistit prostředky pro nadstandardní zdravotní, lázeňskou péči apod.

- Vytváří se ekonomický základ pro odstartování vzestupu odvětví produktivních služeb (těch odvětví, které přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností) s využitím tržního (nikoli neefektivního přídělového) financování.

Současně lze doložit, že prodloužení zenitu i horizontu produktivního uplatnění těch lidí, kteří přispívají k tvorbě inovačního potenciálu společnosti, neomezuje zaměstnanost mladších generací, ale právě naopak, podstatným způsobem přispívá k tvorbě kvalifikovaných výdělečných pozic.

1.1. Jak budeme postupovat

Nejdříve, ještě v rámci tohoto úvodu, budeme věnovat větší pozornost metodám a metodologickému základu, který používáme. A to z následujících důvodů:

1. Abychom čtenáře orientovali na způsob čerpání poznatků z našeho textu, mj. abychom tím zvýraznili to nejvýznamnější.

2. Abychom zodpověděli na otázku, proč se v našem přístupu podařilo postoupit tak daleko ve srovnání s jinými přístupy, a současně se vyhnout určitým pastem, do nichž mohou ambiciózní projekty spadnout.

3. V neposlední řadě pak proto, abychom si přepravili podmínky pro objasnění toho, proč při určitém způsobu celoživotního vzdělání lze podstatným zvýšit inovační potenciál společnosti právě s využitím prodloužení období produktivního uplatnění těch, kteří si osvojí vhodné metody myšlení. (Této otázce pak budeme věnovat samostatnou pozornost.)

Návazně na to ukážeme, v čem se nám podařilo postoupit dál, oproti předcházejícímu roku. A to formou kritického rozboru tezí publikovaných v minulém roce a explicitním vyjádřením přesahů oproti tomu, co sdělovaly.

Těžištěm monografie pak bude prezentování návrhu reformy stávajícího průběžného systému penzijního pojištění v plně zásluhový a v plně uzavřený s jednotnou základní dávkou, a to formou zavedení a postupného dobrovolného rozšiřování plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby tohoto systému.

V této části formou původních modelů a analýz vycházejících z těchto matematickým modelů ukážeme, jaké obrovské ekonomické rezervy se v této oblasti skrývají. Ekonomické rezervy nejen snadno dosažitelné, ale takové, že jejich využití postupně zásadním způsobem změní charakter ekonomiky a přeorientují ekonomiku na trvale udržitelný a současně více než exponenciální dynamický růst.

Návazně na tuto klíčovou část monografie ukážeme, jaké konkrétní možnosti pro prodloužení doby produktivního uplatnění člověka se v jednotlivých oblastech odvětví produktivních služeb nabízejí, jak tyto možnosti využít (jaké reformy jsou k tomu nutné) a jak se tím vytvoří podmínky pro plnější uplatnění nastupujících generací i rychlejší odstartování jejich profesní kariéry. Půjde zejména o oblast celoživotního vzdělání, nadstandardní zdravotní péče, ale i oblast poskytující lázeňské či rekreační služby.

V rámci toho relativně samostatnou pozornost budeme věnovat metodám inovačního myšlení a možnostem jejich kultivace, a to právě ve směru, který bezprostředně souvisí s rozvíjení inovačního potenciálu společnosti na základě prodloužení období produktivního uplatnění člověka na profesních trzích.

Jako každý rok předvedeme i jeden z výrazných pokroků v oblasti rozpracování teoretických základů, v tomto případě fenomén „zádrhele“ na finančních trzích, který popíšeme s využitím aparátu teorie kooperativních her. Ukážeme jak odhalení a teoretická analýza tohoto fenoménu s využitím vysoce abstraktního matematického aparátu napomáhá objasnit některé zásadní jevy v oblasti fungování a zdokonalování finančních trhů, a to právě v oblastech financování odvětví produktivních služeb.

Jako každoročně bude věnovat pozornost realizační problematice, tj. tomu, jak dosažené výsledky využít, resp. prosadit v praxi, a to včetně odpovědi na otázku, čím začít, podobně jako tomu bylo v předcházející monografii. Tentokrát bude naší oporou zcela evidentní přínosnost a současně i realizovatelnost zavedení plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného systému penzijního pojištění. Na základě toho budeme zcela otevřeně ukazovat cesty i problémy, které jsou či mohou se vyskytovat při uplatnění výsledků, které předkládáme, v oblasti tvorby programů politických stran před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017.

1.2. Metoda

Pojmový aparát

Metodologickým základem našeho přístupu je přesné vymezení pojmů a definování pojmů. Konkrétně:

1. Porovnání různých definic.

2. Pojmové vymezení přesahu oproti stávajícímu poznání, tj. vymezení toho, v čem navrhovaný přístup přesahuje stávající pojmové vymezení dané problematiky.

3. Interpretace přesahu, tj. prezentování konkrétních příkladů, které ukazují, proč je přesah v daném směru významný.

Návazně na přesné pojmové teoretické uchopení reality pak volíme některý z další postupů:

- Formulujeme pojmový či názorným způsobem vyjádřený koncept, který dle možností dotáhneme do matematického modelu.

- Využijeme pojmově vyjádřený přesah stávajících určení k vytvoření pojmů umožňujících na společném teoretickém základě popsat souvislost jevů z různých oblastí poznání, které si vytvořily vlastní pojmový aparát. (Tj. otevíráme si touto cestou přístup ke komplexnímu, interdisciplinárnímu zachycení reality, a to na jednotném teoretickém základě.)

- Zvýrazníme hlavní tvrzení přístupu formou navazujících tezí, z nichž každá je falzifikovatelná a celý systém tezí koresponduje s příslušnou oblastí reality (neexistuje relevatní interpretace, která by systém tezí přesahovala).

Návazně na použití pojmového aparátu a jeho převedení do podoby konceptů, matematických modelů, formulování základních tvrzení (falzifikovaných tezí a verifikovatelného systému tezí), vytvoření tezauru pro interdisciplinární přístup využijeme metodu testování matematických modelů a interpretace dosažených výsledků v oblasti našeho zkoumání.

Příklad použití pojmového aparátu

Použití pojmového poznání považujeme za nejvýznamnější fázi poznání reality. Pokud tato fáze poznání není dostatečně zvládnuta, může to znehodnotit veškerou snahu vloženou do řešení nějakého konkrétního problému. Slovy Goetha – kdo si nezapne dobře první knoflík, ten se už dobře neobleče. Ukážeme si to na konkrétním příkladu, a to příkladu, který je pro problematiku, kterou se v této monografii zabýváme, zásadní.

V případě přístupu k problematice penzijního pojištění si musíme především odpovědět na otázku (a tuto odpověď formulovat v příslušných pojmových určeních), proti jakému riziku systém penzijního pojištění pojišťuje a co je v tomto smyslu pojistnou událostí. Pokud si totiž explicitně nedáme na tyto otázky odpověď, můžeme se dopustit zásadních metodologických chyb např. tím, že budeme za pojistnou událost považovat dožití vysokého věku, nebo budeme za základní typ solidarity v penzijním systému považovat mezigenerační solidaritu.

Pro srovnání lze uvést to, jakým způsobem je pojem pojistná událost formulován v současné právní úpravě penzijního pojištění (Zákon 1995). § 1 odstavec (1) říká: „Tento zákon upravuje důchodové pojištění (dále jen "pojištění") pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele [§ 4 odst. 1 písm. c) a d)].“ § 4 pak rozlišuje jednotlivé druhy pojištění: „a) starobní, b) invalidní, c) vdovský a vdovecký, d) sirotčí.“ To, kdy nastává pojistná událost (ve smyslu starobního penzijního pojištění), upravuje § 28: „Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně.“ Toto vymezení přebírá i právní úprava z roku 2011 (Zákon 2011).

Z toho ovšem vůbec není zřejmé, proč by dosažením určitého věku měla nastat pojistná událost. Velmi vágní definování pojistné události má pak zásadní dopad na řadu problémů při koncipování systému pojištění. Při řešení otázky, jak prodlužovat dobu odchodu do důchodu, dále pak otázky, jak kombinovat pojištění proti riziku ztráty schopnosti výdělečné činnosti v důsledku stárnutí s příjmovou solidaritou. V neposlední řadě pak i otázky, jak valorizovat důchody.

Nyní jen předznamenáme následující:

1. Pojistnou událostí je (částečná či úplná, dočasná nebo trvalá) ztráta schopnosti získat dostatek prostředků pro plnohodnotný život v důsledku procesu stárnutí.

2. Návazně pak platí, že solidarita v systému penzijního pojištění je mezi těmi, u nichž tato událost nastala, a těmi, u nichž nenastala, tj. mezi těmi, kteří mohou a chtějí získávat prostředky pro svůj život formou výdělečné činnosti, a těmi, kteří nemohou, příp. nechtějí tyto prostředky takto získávat.

Z metodologického hlediska je významné, že pokud se podaří dát přesnou definici (očištěnou od všech nánosů daných předsudky apod., v důsledku kterých se dohromady spojují věci, které nesouvisí s podstatou problému), otevírá se tím současně cesta k „rozklíčování reality“ formou elementárního matematického modelu.

2. Výchozí teze: Vyhodnocení a doplnění loňských

2.1. Podstata přístupu: Průmysl 4.0 a expanze odvětví produktivních služeb

Jak co nejstručněji vyjádřit podstatu našeho přístupu, aby bylo jasné a zřetelné, proč právě orientace na veřejnou prezentaci, objasnění významu a návazně pak zavedení plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby současného systému penzijního pojištění je tím hlavním článkem odstartování reforem? Patrně lze takto:

Zvládnutí technologické změny směrem k Průmyslu 4.0 je otázkou bytí a nebytí každé současné vyspělé ekonomiky.

Průmysl 4.0 bude klást mimořádné nároky na kvalitu lidského kapitálu a současně uvolní velké množství pracovní doby, což může vést buď ke společenskému schizmatu (nezvládnutelné segregaci společnosti) a následnému kolapsu, nebo změně charakteru ekonomického rozvoje i růstu.

Závisí jen a jen na tom, zda se zvládne ekonomicko-sociální kontext přechodu k Průmyslu 4.0, tj. zda se podaří nastartovat odvětví produktivních služeb (těch služeb, které po linii vzdělání – zdraví přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu) a pozvednout je na úroveň základu nové ekonomiky.

K tomu je nezbytný komplex reforem v oblasti systémů sociálního investování a sociálního pojištění (investic do vzdělání i zdraví, zdravotního a sociálního pojištění).

Čím více bude systém penzijního pojištění zásluhový (ve smyslu ekvivalence) a uzavřený (samonosný), tím bude efektivnější ekonomickou základnou pro posílení role produktivních služeb umožňujících prodloužit horizont i zenit výdělečného uplatnění člověka.

Reformu stávajícího průběžného systému penzijního pojištění v ČR lze bez rizik a na základě svobodného rozhodnutí každého odstartovat plynulým a postupným zavedením a rozšiřováním plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby současného systému penzijního pojištění; na ni navážou reformy dalších složek systémů sociálního investování a sociálního pojištění.

Na základě toho pak bude možné zvrátit nepříznivé trendy ekonomické a sociální segregace společnosti, vytvořit vyšší míru rovnosti příležitostí pro společenský vzestup každého, eliminovat riziko vzniku nepřizpůsobivých enkláv, vrátit do společnosti étos uvažování v dlouhodobém časovém horizontu s jasnou vizí budoucnosti.

Půvab je právě v jejich stručnosti. Vím, že jsou tam použity i netradiční či nezažité pojmy, a to v netradičních a nezažitých souvislostech. Ale to je spíše přednost než vada. Každý obrat tam má totiž své přesné místo.

2.2. Výchozí teze a rozbor poznatků získaných při jejich rozpracování

1. Nejobecnější příčinou současných problémů je to, že doposud nedošlo k přeorientaci stávajícího setrvačného vývoje směrem ke společnosti produktivních služeb, tj. společnosti, v níž těžištěm ekonomiky jsou produktivní služby bezprostředně spojené a nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu.

K tomu: Platí bez výhrady, v loňské monografii dostatečně vysvětleno.

2. Ekonomický růst může být současně exponenciálně dynamický a trvale udržitelný, resp. musí být exponenciálně dynamický, aby byl trvale udržitelný. Plnější využívání investičních příležitostí spojených s rozvoje, uchování a uplatněním lidských schopností může dokonce exponenciální dynamiku růstu (ve smyslu procentuálních přírůstků ze zvyšujícího se základu) oproti té, kterou přinesla průmyslová revoluce, zvýšit.

K tomu: Platí bez výhrady, v loňské monografii dostatečně vysvětleno.

3. Rozhodující podmínkou přechodu k ekonomice založené na produktivních službách je zainteresovanost subjektů působících v odvětví produktivních služeb formou vytvoření zpětných vazeb (nezprostředkovaných institucionálním rozhodováním) mezi efekty produktivních služeb a financováním těchto subjektů. Vytvoření této zpětné vazby formou Human Capital Contracts (HCC) může podstatným způsobem přispět k vyšší dynamice ekonomického růstu, pozitivním změnám jeho charakteru a zvýšení kvality života lidí. Jedná se o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí (patrně ještě výraznější).

K tomu: Platí bez výhrady, v loňské monografii dostatečně vysvětleno. Možno doplnit, že za nejvhodnější oblast nastartování a následné expanze odvětví produktivních služeb je zavedení plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění a její postupné rozšiřování směrem k nižším ročníkům, a to na dobrovolném základě. Důrazem na tento moment, který ukazuje, čím začít celý komplex reforem, se liší jak obsah letošní monografie, tak i výchozí teze.

4. K prosazení nové ekonomiky, tj. ekonomiky produktivních služeb, je nutný komplex vzájemně provázaných reforem v odvětvích sociálního investování a sociálního pojištění (zejména vzdělání, péče o zdraví a penzijního pojištění). Jedná se o reformy předpokládající plné využití investičních příležitostí v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Jejich realizace je tudíž spojena s orientací společnosti na podstatně vyšší míru rovnosti při využívání těchto investičních příležitostí (ve smyslu nezávislosti na výchozích majetkových či příjmových poměrech nositele investičních příležitostí).

K tomu: Platí bez výhrady s tímtéž doplněním, jaké bylo uvedeno u předešlé teze. Letošní přístup proto poskytuje mnohem více akční vyústění.

5. Neschopnost vytvořit si realistickou představu o možnosti exponenciálně dynamického trvale udržitelného růstu je gnoseologickou příčinou vzniku a šíření představ o katastrofickém či silovém řešení problémů spojených s existencí nepřekonatelných bariér růstu (formou reglementace spotřeby, omezení počtu obyvatelstva apod.). Tyto představy následně zvyšují intenzitu pozičního investování, jehož důsledkem je ekonomická segregace společnosti a oslabování institucionálního systému působením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Návazně pak dochází k deformování reforem v oblastech systémů sociálního investování a sociálního pojištění, zneužívání jejich objektivní nezbytnosti k aktivitám poškozujícím společnost.

K tomu: Platí bez výhrady, v loňské monografii dostatečně vysvětleno. Rok 2016 může znamenat určitý obrat nepříznivých tendencí ve smyslu hledání příčin problémů a jejich odstraňování místo překrývání problémů vyvoláním a vyhrocováním konfliktů. Tomu se budeme věnovat v části týkající se realizační problematiky a globálního kontextu realizační problematiky.

6. Hrozby a příležitosti, které vytváří současná doba v jednotlivých zemích, umožňují spolu s využitím teorie otevřít cestu k prosazení koncepčních komplexních reforem v oblastech sociálního investování a sociálního pojištění. Reforem, které jsou orientovány na plné využívání investičních příležitostí souvisejících se svobodným rozvojem člověka a které předpokládají zdokonalování trhu v dané oblasti na bázi přenesené ceny a zprostředkovaného uplatnění přenesené ceny.

K tomu: V podstatě opakuje předešlé. Letošní monografie je mnohem více akční právě tím, že odpovídá na otázku, jak reformy odstartovat, viz poznámka k třetí tezi.

7. K analýze bariér, které vznikají mezi teoretickým řešením a jejich uplatněním v praxi, je možné i nutné využít teorii her, zejména při analýze pozičního investování, při analýze působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a při zkoumání možností pozitivního vývoje finančních trhů.

K tomu: To ano. V tomto smyslu byla velká pozornost věnována aplikaci konceptu a různých modifikací modelů komplexu her TITANIC. Přes rozpracování poměrně náročného aparátu a jeho testování v praxi nebyly dosažené očekávané efekty. Vyhodnocení zkušeností v této oblasti bude věnována samostatná subkapitola v části věnované realizační problematice.

8. Vzhledem k tomu, že snaha zastřít působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad přerostla v systematické stupňování konfliktů a zvyšování jejich intenzity, je nutné věnovat značnou pozornost analýze aktuálního vývoje a jeho predikcím s cílem co nejpřesněji vymezit podmínky (včetně odhadu toho, kdy nastanou), které umožní v reakci na širší povědomí toho, že se nacházíme v historickém excesu, zahájit proces odborného a zejména veřejného prokomunikování nezbytných reforem a jejich lokálního i globálního kontextu.

K tomu: K očekávanému „širšímu povědomí toho, že se nacházíme v historickém excesu“ během roku 2016 skutečně došlo, a to v poměrně výrazné podobě. Tuto novou situaci je nutno průběžně vyhodnocovat, k čemuž se dostaneme v části věnované realizační problematice.

3.3. Připomenutí hlavních již rozpracovaných problémových okruhů a problémové okruhy pro rok 2017

Hlavní problémové okruhy, které již byly rozpracovány, s poznámkou, jak přecházejí do problémových okruhů vymezený pro rok 2017

1. Změna charakteru ekonomického růstu, přechod k ekonomice založené na produktivních službách srovnatelný svým významem a rozsahem s průmyslovou revolucí

K tomu: Změnu charakteru ekonomického růstu považujeme za dobře propracovanou v předcházejících monografiích. Nyní je téma pojato jako vztah mezi tzv. 4. průmyslovou revolucí, resp. vznikem Průmyslu 4.0 a odstartováním ekonomiky založené na produktivních službách. Tzv. 4. průmyslovou revoluci považujeme jen za dílčí technologickou změnu, která je součástí mnohem zásadnější a výraznější změny, jejíž podstata spočívá v odstartování ekonomiky založené na produktivních službách, tj. službách, které umožňují nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Právě tyto služby umožní podstatným způsobem zvýšit inovační potenciál společnosti nezbytný pro ekonomiku založenou na Průmyslu 0.4. V odvětví produktivních služeb najde plné a dostatečné uplatnění ta část lidí, které budou uvolňovány z oblasti výroby v rámci 4. průmyslové revoluce. Naprosto zásadní pro využití možností spojených s výše řečeným je vytvoření podmínek pro rozvoj schopností lidí a jejich přeměnu v nejvýznamnější faktor ekonomického růstu.

2. Základní předpoklad vzniku skutečné nové ekonomiky - přenesená cena

3. Poznámky k systému financování produktivních služeb na bázi přenesené ceny a zprostředkovaného uplatnění přenesené ceny

K oběma bodům: Téma je dostatečně propracováno v předcházejících monografiích. Nyní jde o identifikování konkrétních příkladů jejího využití při vytváření podmínek pro prodloužení zenitu a horizontu produktivního uplatnění člověka, a to v přímé návaznosti na zavedení a rozšiřování plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění.

4. Lidské prožitky, lidské štěstí, resp. reálné bohatství života, teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby

K tomu: V rámci této monografie bude stručně vyloženo, co je to ekonomie produktivní spotřeby, čím se liší od neoklasické a keynesiánské ekonomie, jaké jsou hlavní směry jejího rozvíjení.

5. Bariéry, příčiny krize, struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad

6. Jádra vyjednávání vlivu a základní ideové paradigma

7. Otevírání startovních oken pro prokomunikování nezbytných a perspektivních reforem

K uvedeným třem bodům: Modely struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, jejich propojení s pozičním investováním, návazně pak i model jádra vyjednávání vlivu a základního ideové paradigma umožnily v průběhu roku 2016 efektivně vyhodnocovat poměrně dramatický vývoj a formulovat krátkodobé prognózy, které se potvrzovaly. A to zejména v podobě takzvaně „nečekaných“ výsledků všech významnější voleb, které v daném roce proběhly ve světě i u nás. Jsme svědky zásadní proměny samotného základu současné moci a tudíž i jejích lokálních průmětů. Stávající jádro vyjednávání vlivu se rozpadá, ztrácí svůj vliv, není schopnost prestižním způsobem prosazovat své cíle založené na uplatňování dvojího metru. Jeho neblahá role a historické selhání, které způsobilo, se stává stále čitelnější. Budeme svědky nebezpečných důsledků rozpadu současného typu globální moci a současně i různých pokusů a reformu způsobu vládnutí. Bude docházet k nejrůznějším excesům. Mimořádně významné bude rozšiřování představy o možnosti vyvedení vývoje současné civilizaci z krize směrem k ekonomice, která je založena na rozvoji, uchování a uplatnění schopností člověka. K ekonomice, kde místo produkce strojů a konzumace jejich produkce je hlavním produktem sám člověk, resp. plný rozvoj jeho schopností, jejich dlouhodobé uchování a plné uplatnění. A naprosto klíčové bude ukázat, že k odstartování této ekonomiky je velmi blízko, že ji lze odstartovat tak nepatrnou změnou, jako je zavedení a postupné, plynulé a dobrovolné rozšiřování plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění. Právě z tohoto hlediska bude nutné v průběhu roku 2017 monitorovat, vyhodnocovat a předvídat chování politických subjektů, aktivně vstoupit do interakce s těmi, které mohou přispět k širšímu povědomí o možnostech v dané oblasti a návazně pak pozitivně ovlivnit přípravu komplexních reforem v dané oblasti.

Hlavní problémové okruhy pro rok 2017

Problémové okruhy prezentuje v pořadí jejich významnosti a z hlediska realizační problematiky (tj. toho, jak to, s čím přichází teorie, využít v praxi).

1. Problematika zavedení a rozšiřování plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění

Jedná se o nejvýznamnější otázku, kterou budeme v roce 2017 rozpracovávat a kterou budeme využívat při prokomunikování způsobu prosazení nezbytných reforem v rámci odborné sféry, s veřejností a politickými subjekty. K tomu:

- Vytvoříme funkční model plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění, budeme jej testovat z hlediska aktuálně vznikajících otázek, zejména pak s ohledem na tom, aby byly odstraněny všechny pochybnosti, které v souvislosti s jejím zavedením vznikají.

- Ukážeme, že postupným, plynulým a dobrovolným rozšiřováním plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění lze reformovat celý penzijní systém, a to bez jakýchkoli rizik či nepříznivých vedlejších dopadů.

- Zdůvodníme a názorně předvedeme, že právě tím budou vytvářeny ekonomické podmínky pro odstartování odvětví produktivních služeb a současně i postupnou reformu všech navazujících systémů veřejného sociálního investování a pojištění (zejména v oblasti vzdělání a zdraví).

- Formou několika vzájemně souvisejících problémových okruhů dáme co nejnázornější představu o tom, jaké možnosti se v oblasti prodloužení horizontu dobrovolného produktivního uplatnění člověka nabízejí.

- Výše uvedené vyložíme co nejsrozumitelnější formou a průběžně budeme vyhodnocovat reakce odborné sféry, veřejnosti i politických subjektů.

2. Problematika prodloužení horizontu i zenitu produktivního uplatnění člověka

Budeme identifikovat a postupně konkretizovat co nejvíce možností, které se při prodloužení období produktivního uplatnění člověka nabízejí:

- Výchova k racionální volbě trajektorie celoživotního uplatnění na různých vzdělávacích stupních i v rámci profesních organizací.

- Výchova a výcvik k týmové práce, zejména v oblasti vysokoškolského vzdělání.

- Role absolventských sítí vysokých škol.

- Nadstandardní zdravotní péče cíleně zaměřené na prodloužení horizontu produktivního uplatnění financovaná prostřednictvím zprostředkovaného využití přenesené ceny z výnosů prodloužení horizontu produktivního uplatnění (model a jeho interpretace).

- Možnosti postupného rozvolňování intenzity profesního uplatnění.

- Uchování duševní svěžesti na bázi efektivních metod myšlení založených na přesahu stávajícího poznání.

V návaznosti na to bude konkretizována možnost využití přenesené ceny a zprostředkovaného využití přenesené ceny v těchto oblastech.

3. Metody efektivního myšlení založené na přesahu stávajícího poznání

Zařazujeme jako nové, aktuální a významné téma:

- Je důležité pro prodloužení horizontu produktivního uplatnění a vytváření představy o možnostech, které se v této oblasti nabízejí.

- Je hlavní metodologickou oporou našeho přístupu (bude mj. ukázána i metodika postupu od pojmového uchopení reality k vytváření abstraktních modelů.

- Nabízí dílčí oporu při překonávání důsledků dopadu rozpadajících se jader vyjednávání vlivu na deformaci psychiky lidí (skupinová konformita pěstovaná in-side informacemi a prestižním prosazováním politiky založené na uplatňování dvojího metru a následný fenomén „zapouzdření“).

4. Realizační problematika: Prokomunikování otevření cesty ke komplexním reformám na základě zavedení a rozšiřování plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění, a to v přímé návaznosti na chování politických stran před volbami do Poslanecké sněmovny 2017

Rozpracujeme a průběžně konkretizujeme akce k prokomunikování reforem.

Budeme sledovat následující možnosti příklonu politického subjektu k nosnému programu:

- Vznik nové strany.

- Posílení některé z menších stran.

- Reforma některé z tradičních stran.

- Kultivace radikalismu a příklon k programovosti.

- Restrukturalizace stran (štěpení a integrace).

Literatura k 1. kapitole

Národní iniciativa Průmysl 4.0. 2015. On line: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/narodni-iniciativa-prumysl-40-71386.html

VALENČÍK, R. KOL. 2014. Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb. Praha: VŠFS-Eupress. ISBN 978-80-7408-103-3. Dostupné z http://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2015_perspektivy.pdf

VALENČÍK, Radim, Petr WAWROSZ, Jan MERTL, Petra JÍLKOVÁ, Jan ČERVENKA, Jiří MIHOLA, Michal BLAHOUT, Ondřej ČERNÍK, Patrik KAJZAR a Tomáš KOSIČKA. Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb? Praha: VŠFS, z. ú., 2015. 100 s. ISBN 978-80-7408-126-2.

3. Čím začít, proč a proč a nyní: Plnĕ zásluhová a plnĕ uzavřená

postgraduální nadstavba penzijního systému

3.1. Úvodní poznámka – Čím začít komplexí reformy

Jak začít komplexní reformy, které umožní odstartovat trvale udržitelný a současně zrychlující se ekonomický růst založený na přeměně rozvoje lidských schopností v nejvýznamnější faktor ekonomického růstu. Proč právě nyní?

Odpovídáme formou několika navazujících poznámek:

1. Obecně a především platí, že je nejvyšší čas. Setrvačný typ společenského vývoje i ekonomického růstu vede do slepé uličky. Čím více do ní zabředneme, tím větší ztráty hrozí a tím více narůstá riziko civilizačního přežití.

2. Podařilo se nám doladit a spočítat fungování plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby systému penzijního pojištění. Byla to dřina, ale podařilo se. Právě jejím zavedením lze reformy odstartovat. Bez rizika, bezbolestně, přesvědčivě. Tak, aby si každý ověřil, že skutečné reformy jsou možné. Reformy, které znamenají – konečně a po dlouhé době – nejen změnu k lepšímu, ale postupně i celkovou nápravu stavu, posunutí společnosti za bariéru nahromaděných problémů.

3. Jde mimo jiné i o to, aby lidé, kterým o něco jde, měli co nejnázornější představu o tom, jaké reformy jsou možné a současně i nutné. Konkrétní představa mnoha lidem chybí a to je zneužíváno k protireformní propagandě, se kterou se některé strany snaží uspět.

Proč je právě zavedení plně zásluhové a plně uzavřené průběžné "postgraduální" nadstavby systému penzijního pojištění klíčem jak k prokomunikování reforem, tak i jejich odstartování? To je důležitá otázka, protože na první pohled se může zdát, že se jedná o záležitost okrajovou, která se zásadními proměnami společnosti nikterak nesouvisí. Proto v dnešním pokračování série, která říká, jak na to, uvedu hlavní důvody:

1. Plně zásluhová a plně uzavřená průběžná "postgraduální" nadstavba systému penzijního pojištění je reálnou ekonomickou základnou pro financování několika nejvýznamnějších oblastí produktivních služeb (zdravotnictví, celoživotního vzdělání, lázeňství aj.).

2. Plně zásluhová a plně uzavřená průběžná "postgraduální" nadstavba systému penzijního pojištění (jako předmět veřejné diskuse) dává názornou (nejnázornější) představu o tom, jaké ekonomické potence se skrývají v odvětvích produktivních služeb. Dává přesvědčivou představu o tom, jaké ekonomické efekty mohou odvětví produktivních služeb přinést.

3. Plně zásluhová a plně uzavřená průběžná "postgraduální" nadstavba systému penzijního pojištění (jako předmět veřejné diskuse) umožňuje každému udělat si názornou představu jak o efektu startovních změn (kterými reformy začnou), tak i o dlouhodobé perspektivě celého procesu.

4. Diskuse o plně zásluhové a plně uzavřené průběžné "postgraduální" nadstavbě systému penzijního pojištění jsou dobrým východiskem pro změnu způsobu uvažování o současných problémech. Otevírají řadu otázek, včetně filozofických (o pojetí práce a smyslu života), vedou k uvažování v dlouhodobém časovém horizontu a pochopení individuální i společenské perspektivy změn, jejichž realizace j v našich rukou. Ukáže se, že námitky vůči navrhovanému systému se obracejí v intelektuální podnět umožňující lepší pochopení toho, o co v současnosti jde, a jak spolu jednotlivé reformy, které nás čekají, vzájemně souvisejí.

5. Především pak platí, že neexistuje žádný důvod, proč by se příslušná reforma umožňující fungování plně zásluhové a plně uzavřené průběžné "postgraduální" nadstavby systému penzijního pojištění neměla realizovat, proč by se s ní nemělo v dohledné době začít. Nepřináší žádná rizika, záleží na dobrovolném rozhodnutí každého, má značné a okamžité ekonomické efekty, není zneužitelná.

Řešení problému je aktuální a významné jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska a z tohoto je motivován0 následujícím:

1. Současný systém odchodu do starobního důchodu v době, kdy se člověk dožije důchodového věku, podobně jako i volba možnosti pobírat souběžně starobní důchod a vykonávat výdělečnou činnost velmi málo motivuje člověka k tomu, aby se snažil prodloužit dobu svého produktivního uplatnění a má negativní dopad na fiskální stabilitu penzijního systému (jak si ukážeme podrobněji). Uvědomujeme si, že ne každý člověk může svoje produktivní uplatnění prodlužovat stejně (ve vazbě na povolání a zdravotní stav), ale je zjevné, že existuje rostoucí počet lidí, kteří takové možnosti využijí, současný stav je namísto nabídky motivačních možností od toho spíše odrazuje.

2. V možnosti dobrovolného prodloužení doby produktivního uplatnění člověka (s odkladem pobírání plného či částečného starobního důchodu jsou velmi velké ekonomické rezervy a dokonce i zdroje ekonomického růstu, které – jak ukážeme – lze s nízkou mírou ekonomických i sociálních rizik poměrně snadno využít. Strategie a koncepce využití těchto rezerv a zdrojů je jedním z výsledků našeho řešení. Systém, který dokáže využít zkušenosti aktivních občanů v důchodovém věku, představuje jedno z možných systémových řešení problematiky „stárnutí“ populace, která současně vytváří nové pracovní pozice.

3. Postupným rozšiřováním plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění lze plynule transformovat systém současného penzijního pojištění do podoby NDC systému. To v případě efektivního fungování plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění je logickým pokračováním reforem v dané oblasti.

4. Postupným rozšiřováním plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění se vytvoří reálná motivující ekonomická základna pro financování těch produktivních služeb, které umožňují prodloužit dobu produktivního uplatnění člověka (celoživotní vzdělání, zdravotní péče, lázeňství apod.) a návazně i všech produktivních služeb, které umožňují nabývat, uchovávat a uplatňovat lidský potenciál, příp. kapitál. To vytvoří nový prostor pro ekonomický růst na zdravém a přirozeném základně, zásadním způsobem změní charakter ekonomického růstu tak, aby v něm plný rozvoj schopností člověka byl jak cílem sociálně-ekonomických mechanismů, tak i jejich rekurzivním zdrojem.

Pod postgraduální nadstavbou systému penzijního pojištění nazýváme systém penzijního pojištění osob v době, kdy dospěli ke statutárnímu důchodovému věku a kdy nadále zůstávají produktivně (výdělečně) činní. (Takto lze označit i současný stav odchodu do důchodu.)

- Plně zásluhová postgraduální nadstavbou systému penzijního pojištění je taková, ve které to, co do ní člověk odvede (ze své výdělečné činnosti, z obětovaného nároku na důchod i z průběžně vznikajících nároků v rámci této nadstavby) získává zpět v podobě navýšení svého důchodu na základě doživotních výplat vypočítaných dle průběžně aktualizovaných úmrtnostních tabulek. (Námi navrhovaný systém počítá s určitým zdaněním důchodů vznikajícím v rámci postgraduální nadstavby, je tedy jen téměř uzavřeným, což má ovšem své odůvodnění v situaci, kdy dojde k rozšiřování postgraduální nadstavby a postupné přeměně současného systému do podoby NDC s jednotnou základní dávkou, která v systému zajistí příjmovou solidaritu.

Plně uzavřená je taková postgraduální nadstavba, ve které jsou mezi účastníky rozdělovány pouze ty prostředky, které jsou do ní odvedeny. Nejsou z ní prostředky ani vyváděny, ani není dotována. (Toto platí pro námi navrhovaný systém s určitými dílčími výjimkami, jejich funkčnost zdůvodníme.)

Plně zásluhová a plně uzavřená postgraduální nadstavba současného průběžného systému penzijního pojištění je součástí sociálního zabezpečení a má charakter průběžného systému penzijního pojištění.

V prodloužení doby produktivního uplatnění osob v důchodovém věku na profesních trzích jsou výrazné ekonomické rezervy a zdroje, které lze ocenit jak kvalitativně (dopady na kvalitu života), tak kvantitativně – prostřednictvím ukazatele HDP. Je to i nejpřirozenější reakce na sociální výzvy spojené demografickými a sociálními proměnami společnost. Ekonomický a společenský význam mají zejména ty formy prodloužení doby produktivního uplatnění osob v důchodovém věku na profesních trzích, které předpokládají komplementaritu a synergičnost efektů zaměstnání lidí několika generací (tj. které předpokládají mezigenerační spolupráci a mezigenerační přenos poznatků spojených s profesními i životními zkušenostmi). K mezigenerační spolupráci a mezigeneračnímu přenosu poznatků dochází zejména v případě, kdy se efektivně rozvíjí týmová práce jak ve sféře vědy a výzkumu, tak i v oblasti podnikové praxe. Týmovost je jednou z hlavních cest zvyšování inovačního potenciálu společnosti, reagování na výzvy související s Průmyslem 4.0 a zvyšování konkurence schopnosti naší země.

3.2. Návaznost na stávající teoretické řešení dané problematiky

Fundamentální prací k analýze reformy penzijního systému u nás je monografie Vostatka (2016), která je nejen nejnovějším, ale i nejobsáhlejším vědeckým dílem. Obsahuje přehledné uspořádání všech přístupů a na základě jejich porovnání prezentuje NDC systém (průběžný tzv. příspěvkově definovaný, tj. výrazně zásluhový) jako nejvhodnější.

Většina přístupů u nás přejímá implicitní předpoklad obsažený v našich zákonech vymezujících penzijní pojištění, tj. že pojistná událost nastává v důsledku plynutí času, a tudíž, že se jedná o mezigenerační solidaritu nikoli solidaritu mezi těmi, kteří v důsledku plynutí času ztrácejí schopnost uplatnit se na profesních trzích, a těmi, kteří si tuto schopnost uchovávají i ve vyšším věku (Biskup, Voříšek 2005), (Čejková, Řezáč, Šedová 206), (Daňhel et al. 2005), (Ducháčková, Daňhel 2010), (Slaný, Krebs 2004).

Podobně Šimková, Sixta, Langhamrová (2016) zdůrazňují, že mezigenerační transfery mají vždy povahu toku zboží a služeb, tedy skutečné spotřeby, které se produktivní osoby vzdávají ve prospěch neproduktivních, a finanční transfer hraje pouze úlohu prostředníka skutečného transferu. Na základě toho konstruují modely penzijních schémat, která neuvažují to, že pojišťovací událost nastává u různých lidí v různém věku (Šimková, Sixta, Langhamrová 2016, pp. 596-598). Dospívají ke skeptickému závěru, že problém demografického stárnutí spočívá ve zhoršujícím se poměru ekonomicky aktivního a neaktivního obyvatelstva a možnosti ekonomiky zajistit v budoucnu dostatečné zdroje pro ekonomicky neaktivní část populace (Šimková, Sixta, Langhamrová 2016, pp. 605).

Oproti tomu Vavrejnová et al. (2004) uvádějí, že otázka důchodové reformy se neomezuje pouze na stárnutí a finanční problematiku. Podle nich jde o kombinaci různých druhů důchodových dávek a dalších druhů spoření spolu, což je zvlášť důležité, s prodlouženou ekonomickou aktivitou. K tomu Fiala, Langhamrová (2014) provádějí modelové výpočty vývoje příjmů a výdajů důchodového systému v ČR na základě poslední demografické projekce a se zohledněním předpokládaného trvalého zvyšování důchodového věku, tj. období produktivního uplatnění člověka a dospívají k logickému závěru, že růst podílu osob ve vyšším věku nebude mít za následek tak velký růst podílu starobních důchodců, tj. růst délky života nebude automaticky znamenat růst doby pobírání starobního důchodu (Fiala, Langhamrová 2014, p. 233). Neuvědomují si však, že se tím otevírá zásadní otázka, co je v systému penzijního pojištění pojistnou událostí a o jaký typ solidarity v tomto systému jde.

Janíčko, Tsharakyan (2013) prostřednictvím modelu ukazují klíčový význam prodlužování doby produktivního uplatnění a na základě toho formulují hospodářsko-politická doporučení směřujících na různé skupiny obyvatel ─ především ženy, obyvatele ve vyšším produktivním věku (55–64 let). Podle nich by příslušná opatření měla zahrnovat rekvalifikační programy, tréninkové programy, aktivní podporu při hledání práce, nebo snahu o sladění rodinného a pracovního života, vhodné nastavení motivací k prodloužení období produktivního uplatnění (Janíčko, Tsharakyan 2013, pp. 335-6). Vyslovují závěr, že s využitím těchto možností lze udržet stabilitu průběžného penzijního systému.

Loužek (2014) problém nahlíží jako "zajištění na stáří", kde uvažuje tři způsoby: úspory, děti, účast v program sociálního pojištění (Loužek 2014, p. 26). V závěru svých úvah dospívá k závěru, že je třeba starší lidi přesvědčit, aby v ekonomické aktivitě pokračovali v pozdějším věku, protože na to mají. Zajímavý je jeho přehled profesí, které jsou vykonávány ve vyšším věku, příp. doživotně (Loužek 2014, pp. 94-95).

Za zmínku stojí jedna z mála prací, které se zabývají vnitřními motivacemi k prodloužení období produktivního uplatnění a jejich efektem z hlediska celoživotních nákladů „netrpělivosti“, upřednostňování aktuální spotřeby před investováním do lidského kapitálu (Cadena, Kays 2015).

Pokud shrneme současné přístupy, tak můžeme říci, že jen část z nich počítá s finančními rezervami, které jsou obsaženy v možnosti prodloužení období produktivního (výdělečného) uplatnění člověka na profesních trzích. Ale ani tyto přístupy v celku správné zaměření nedotahují do vymezení samotné podstaty toho, proto jako pojistné události systém penzijního pojištění pojišťuje a jaký typ solidarity je tím vytvářen. Návazně na to pak nedoceňují prvek zásluhovosti (na bázi ekonomické ekvivalence) jako parametr systému, který může vytvořit dostatečné motivace k volbě takové profesní dráhy a přípravy na takovou profesní dráhu, která by umožnila prodloužit období produktivního (výdělečného) uplatnění člověka na profesních trzích.

Návazně na prezentované vymezení klíčových pojmů dáme jednoduchý (záměrně zjednodušený) matematický model postgraduální nadstavby plně zásluhového a plně uzavřeného průběžného systému s jednotnou základní dávkou, na kterém lze demonstrovat to, že reformou penzijního systému v námi vymezeném směru lze vytvořit reálnou ekonomickou základnu pro podstatný růst role produktivních služeb, konkrétně pak těch služeb, které přispívají k prodloužení horizontu (i zenitu) výdělečného uplatnění člověka na profesních trzích. (Uvedený model lze testovat s různými parametry a analyzovat různé možnosti přechodu od současného systému k navrhovanému, což je předmětem výzkumných aktivit, které provádíme v souvislosti s přípravou dalšího výstupu.)

Hlavní pozornost pak zaměříme na popis některých vybraných konkrétních možností podstatného prodloužení doby produktivního uplatnění člověka s využitím těch produktivních služeb, u kterých si jejich efekt v daném směru lze nejlépe představit.

3.2. Širší kontext zavedení a rozšiřování plně zásluhové a plně uzavřené

postgraduální nadstavby současného průběžného

systému penzijního pojištění

Řešení, které považujeme za perspektivní, souvisí s Národní iniciativou Průmysl 4.0 (Národní iniciativa Průmysl 4.0, 2015) Zvládnutí technologické změny směrem k Průmyslu 4.0 je otázkou bytí a nebytí každé současné vyspělé ekonomiky. Průmysl 4.0 bude klást mimořádné nároky na kvalitu lidského kapitálu a současně uvolní velké množství pracovní doby, což může vést buď ke společenskému schizmatu (nezvládnutelné segregaci společnosti) a následnému kolapsu, nebo změně charakteru ekonomického rozvoje i růstu.

Závisí pouze na tom, zda se zvládne sociálně-ekonomický kontext přechodu k Průmyslu 4.0, tj. zda se podaří nastartovat odvětví produktivních služeb (těch služeb, které po linii vzdělání – zdraví přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu) a pozvednout je úroveň základu nové ekonomiky.

K tomu je nezbytný komplex reforem v oblasti systémů sociálního investování a sociálního pojištění (investic do vzdělání i zdraví, zdravotního a sociálního pojištění).

Významný je v této souvislosti zejména sektor zdravotnictví a wellness, které v České republice není na stárnutí populace a spotřebu zdravotnických služeb s tím spojených doposud dostatečně připraveno. Současný objem výdajů na zdravotnictví dává prostor pro jejich mírnou expanzi ve vazbě na prodloužení produktivního uplatnění. Existence univerzálního systému zdravotního pojištění k tomu není překážkou, ale naopak nutnou podmínkou, protože tento systém „odchytí“ tu péči, která je významně závislá na zdravotním stavu a tedy i zdravotním riziku daného občana a které je objektivně (lege artis) indikovaná. To mu dá v rámci prostředků získaných v postgraduální nadstavbě možnost tržního výběru a financování té péče, která takto svázaná s jeho zdravotním stavem není, což neznamená, že ho není schopna pozitivně ovlivnit, ať už preventivně nebo léčebně. Příslušné produkty tak mohou mít daleko více charakter „předplacených“ produktů resp. programů zdravotní péče, než klasických rizikových pojistek, a nárok může být specifikován konkrétně v podobě zdravotních služeb v odpovídající hodnotě, které bude klient spotřebovávat, např. i formou výběru z určitých „produktových skupin“ ve vazbě na své individuální potřeby/preference nebo odborné doporučení lékaře. Tím se lze do značné míry vyhnout třídění klientů podle vstupního zdravotního stavu, které by způsobilo mj. koncentraci více/hůře nemocných klientů mimo systém nebo u jednoho poskytovatele (cream-skimming), což není eticky ani ekonomicky žádoucí.

Na základě toho pak bude možné zvrátit nepříznivé trendy ekonomické a sociální segregace ve společnosti, vytvořit vyšší míru rovnosti příležitostí pro společenský vzestup každého, eliminovat riziko vzniku nepřizpůsobivých enkláv, vrátit do společnosti étos uvažování v dlouhodobém časovém horizontu s jasnou vizí budoucnosti.

3.4. Matematický model

Některé výchozí předpoklady modelu

Nejdříve budeme uvažovat stálou cenovou hladinu a nulový výnos z peněz, které účastník systémů odvádí. (Není problém ve směru opuštění těchto předpokladů rozšířit.)

Konstrukce systému

Budeme brát roční frekvenci (v případě meziročních situací lineární aproximace). Po roce se spočítá doživotní výplata každého účastníka dle úmrtnostních tabulek, viz:

Tabulky: Tabulky očekávané doby dožití

Odchod do důchodu

Dožití

ženy

muži

průměr

18,71

17,90

17,10

16,31

15,54

14,77

14,02

13,27

12,53

11,80

11,09

10,40

9,73

9,09

8,47

15,35

14,70

14,07

13,45

12,84

12,24

11,63

11,04

10,45

9,88

9,33

8,80

8,29

7,80

7,33

17,53

16,80

15,54

14,88

14,19

13,51

12,83

12,16

11,49

10,84

10,21

9,60

9,01

8,40

7,90

Zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/umrtnostni_tabulky

Částka, která se v systému nashromáždila, se rozdělí podle toho, kdo kolik odvedl, děleno počtem let dožití, přitom se vše spočítá každý rok.

Jednoduchý číselný příklad

Účastník dá měsíčně 15 (důchod ze stávajícího penzijního systému) +15 (odvod z aktuální mzdy) = 30 tisíc Kč

12-(15+15)/(12 -17,53)=1,71

Kde:

12-(15+15) celková částka vybraná za rok od určitého účastníka

12 dělíme 12 měsíci (účastník má ročně 12 výplat důchodu)

17,53 a ještě dělíme počtem let statisticky očekávaného dožití

1,71 měsíční navýšení výplaty důchodu v dalším roce v tis. Kč

Kdo odejde po prvním roce, budu tuto částku celoživotně čerpat (přesněji příslušný podíl, na tom, co se vybere).

(V dalším výpočtu 12 měsíců na obou stranách, krátíme.)

Ostatním se částky převedou, takže druhý rok, takže navýší to, co do systému odvedli:

(30 + 31,71)/16,80=3,67

(61,71 + 33,67)/15,54=6,14

Atd.

Všimněte si, jak dramaticky roste příjem z postgraduálního systému. Je to dáno tím, že roste částka, kterou jednotlivec do systému přispívá, a současně se zkracuje doba jeho statisticky očekávaného dožití.

Označení základních veličin

Ef66t věk dožití žen odcházejících do důchodu po prvním roce účasti v postgraduálním systému, tj. v 66 letech v roce t

Em66t věk dožití mužů odcházejících do důchodu po prvním roce účasti v postgraduálním systému, tj. v 66 letech v roce t

E66t věk dožití osob odcházejících do důchodu po prvním roce účasti v postgraduálním systému, tj. v 66 letech v roce t

Bi65 nárok měsíční důchod i-té osoby ze stávajícího průběžného systému (předpokládáme, že se nemění)

Ri65t měsíční příjem i-té osoby během prvního roku účasti v postgraduální nadstavbě průběžného penzijního systému (pro jednoduchost předpokládáme, že v každém měsíci je tento příjem stejný)

p sazba pojistného na starobní důchody (dané procento z příjmu včetně přepočítané částky, kterou odvádí zaměstnavatel), předpokládáme, že se nemění

q procentuální zdanění důchodů

ΔB´i66t nominální nárok na měsíční důchod i-té osoby z postgraduálního systému po prvním roce účasti v tomto systému

Poznámka: Označení některých veličin odvozujeme od označení, které bylo použito v článku Šimková, Sixta, Langhamrová (2016, 591-607). Pak platí následující:

Popis: http://is.vsfs.cz/de/5050/penze_-_vzorce.jpg

Ad (1): Součet všech odvodů do postgraduální nadstavby od všech osob, které se této nadstavby účastní. Ten se sestává z odvodů na pojistné příjmu a z nároků na důchod vložených do systému.

Ad (2): Vybraná částka po zdanění k rozdělení mezi účastníky systému (reálná souhrnná výplata).

Ad (3): Nominální nárok účastníka systému po prvním roce. Tj. osoba vložila do systému 12 měsíčních důchodů z nároku na důchod z penzijního systému a 12 měsíčních odvodů ze svého aktuálního příjmu, které bude čerpat měsíčně (12krát do roka) v průměru po dobu průměrného dožití, tj. E66t. A to při neměnných cenách a neuvažování výnosů z vložené částky. Příslušné korekce lze snadno provést. Doporučujeme neuvažovat výnos z vložené částky, protože efekt zvýšení užitku v pojistném systému spočívá v přenesení částky z období, kdy je z ní nižší užitek, od období, kdy je ze stejné částky větší užitek. Mj. v období, kdy je žádná nebo velmi nízká inflace pobírá i běžný spořitel po zaplacení poplatků v podstatě nulový úrok. V případě zvýšené inflace je nutné příslušné korekce provést.

Ad (4): Suma nominálních nároků účastníků postgraduálního systému po prvním roce účasti v tomto systému.

Ad (5): Jak jsme již řekli, systém je plně uzavřený, a tudíž se může rozdělit jen to, co do systému v daném měsíci přišlo, a to ještě po odpočtu zdanění důchodů. Nominální nároky tedy musíme přepočítat koeficientem φ.

Reálný přírůstek důchodu po prvním roce účasti v penzijním systému i-té osoby tedy bude

φ x ΔB´i66t = ΔBi66t

Celkový měsíční důchod této osoby bude

Bi65t + ΔBi66t

Část osob začne tento důchod po prvním roce pobírat, část osob jej bude investovat spolu se svým odvodem z příjmu v dalším roce do navýšení svého důchodu v dalším období. To znamená, že tyto osoby odvádějí nyní do systému:

(Bi65t + ΔBi66t) + (p x Ri65t)

Ad (6): Důchod po dvou létech.

Atd.

Následující tabulka výpočtu nároků na důchod při odloženém odchodu do důchodu vychází z následujících vztahů:

- Při odchodu do důchodu v 65 letech bude dotyčný pobírat pouze tzv. starobní důchod, tj. zjednodušeně v našem ilustračním příkladu d_s = 15 tis. Kč/měs.

- Pokud setrvá v systému o rok déle, bude mu náležet nevyplacený důchod, který je ve výši p_s = 15 tis. Kč/měs. a zaplatí dodatečnou platbu na motivační zvýšení svého důchodu, kterou zatím uvažujeme alternativně ve výši p_m = 5; 10; 15 nebo 20 tis. Kč/měs.

- Stimulační zvýšení důchodu při odchodu v 66 letech vypočteme jako součet těchto položek děleno dobou dožití t(66), tj.

d_m(66) =( d_s+ p_m )/ t(66) (7)

Celkový důchod je dán starobním důchodem, který zde uvažujeme pro zjednodušení algoritmu d_s = 15 tis. Kč/měs. plus vypočtené navýšení d_m(n)

d(66) = (d_s+ d_m) (8)

- Pokud půjde dotyčný občan do důchodu v 67 letech, bude se počítat jeho důchod obdobně z uvedených dvou položek, jako ve vztahu (2) avšak s navýšením o neproplacené navýšení v roce předchozím. Obdobně bude postupováno v každém dalším roce

d_m(n) = [d_s+ p_m + d_m(n-1)]/ t(n) (9)

Podle odchodu do důchodu je n = 66, 67, 68 ………… tj. v kolika letech se dotyčný rozhodl odejít do důchodu.

Celkový důchod je dán vztahem

d(n) = [d_s+ d_m(n)] (10)

Tabulka 1 Výpočet motivačních a celkových důchodů

Pramen: vlastní výpočet (Mihola) a https://www.czso.cz/csu/czso/umrtnostni_tabulky

Graf 1 Výše celkových důchodů v závislosti na věku odchodu do důchodu.

Pramen: vlastní výpočet (Mihola)

K tabulce:

- Do prezentovaného modelu byly dosazeny tyto hodnoty:

- 15 tisíc částka pobíraného důchodu

- Věk dožití z úmrtnostních tabulek ČSÚ (průměr muži-ženy)

- Čtyři varianty výše odvodu do postgraduální nadstavby dle stávajících pravidel penzijního pojištění (od zaměstnance i zaměstnavatele), a to konkrétně ve výši 5, 10, 15, 20 tisíc. Červené je zarámován sloupec s odvodem 15 tisíc, který se blíží nejvíce realitě v profesích, u nichž lze očekávat dlouhodobější prodloužení doby produktivního uplatnění. A např. odvod 5 tisíc odpovídá situaci podstatného rozvolnění pracovního nasazení po dosažení věku 65 let.

- Tomu odpovídající čtyři varianty vývoje výše důchodů. Červenou lomenou čarou je vyznačeno období, kdy se starobní důchod zásluhou postgraduálního systému více než zdvojnásobí.

K interpretaci výsledků:

- Výše důchodů roste tak výrazně, že po dosažení věku 70 let si může člověk dovolit podstatné rozvolňování svého pracovního nasazení, přičemž systém generuje dostatek prostředků, aby si mohl dovolit nadstandardní zdravotní pojištění, které by bylo financování z efektů prodloužení období jeho produktivního uplatnění.

- Ani mírné (např. 3%) zdanění důchodů z postgraduální nadstavby (které by se při rozšiřování systému směrem k nižším ročníkům mohlo stát základem jednotné dávky penzijního zabezpečení) nic nemění na výrazném růstu důchodů zásluhou postgraduálního systému.

K tomu: Zmíníme dvě nutné dvě korekce

Příslušná částka nemusí být skutečná výplata (příjmy systému mohou oscilovat). Proto (až budeme sestavovat matematický model) budeme vypočítanou částku příslušné osoby násobit koeficientem poměru mezi tím, kolik se během určitého měsíce vybralo, a nominálním nárokem účastníka systému. Důležité přitom je, že se OKAMŽITĚ (názorně řečeno "bez dotyku lidské ruky, čistě softwarově") rozdělí to, co se určenému dni v měsíci vybere.

Leckoho možná napadne, když se podívá, jak razantně postgraduální důchod roste, kam tyto částky "mizí" dnes. I k tomu se postupně dostaneme.

3.5. Stručný nástin možností, které se při prodloužení období

produktivního uplatnění člověka nabízejí

Zde uvedeme přehled jednotlivých oblastí, které mohou výrazně přispět k tomuto prodloužení doby produktivního uplatnění. Podrobněji se touto otázkou budeme zabývat v další části:

- Výchova k racionální volbě trajektorie celoživotního uplatnění na různých vzdělávacích stupních i v rámci profesních organizací na základě individuálně odlišných schopností každého jedince.

- Výchova a výcvik k týmové práce, zejména v oblasti vysokoškolského vzdělání.

- Role absolventských sítí vysokých škol.

- Možnosti postupného rozvolňování intenzity profesního uplatnění.

- Uchování duševní svěžesti na bázi efektivních metod myšlení založených na přesahu stávajícího poznání.

3.5. Problematika realizace navrhovaného systému

Kdo postgraduální systém penzí prosadí?

Když hovoříme o jakýchkoli rozumných reformách, měli bychom mít vždy jasnou představu o tom, kdo je prosadí, tj.:

1. Kdo má dostatečnou sálu, aby je prosadil.

2. Kdo má dostatečnou motivaci, aby je prosadil.

Nelze totiž očekávat, že se objeví nějaký "osvícený panovník". Naopak. Teprve pokud ve společnosti existuje dostatek zainteresovaných a schopných lidí k tomu, aby se něco rozumného prosadilo, vždy se najdou i osobnosti, které jsou k prosazení rozumného nezbytné.

Z hlediska toho, co jsme napsali v úvodu, však existuje ještě jeden důvod, proč má smysl celý komplex reforem začít právě veřejným představením plně zásluhové a plně uzavřené průběžné postgraduální nadstavby současného systému penzijního pojištění. Smysl tohoto systému nejlépe chápou ti lidé ve věku od 50 let, kteří si uchovali schopnost uplatnit se i v nějaké delší perspektivě na profesních trzích a kteří se svou prací (profesní činností) i začleněním do přirozených společenských kontaktů v rámci výkonu této profesní činnosti zde nacházejí nejen zdroj příjmů, ale i smysl (včetně pocitu uznání, sebeúcty apod.) a potěšení. Kterým zkrátka práce přináší radost, protože:

1. Volili si takovou profesní kariéru, aby je práce bavila.

2. Uchovali se díky životosprávě a způsobu života fyzicky a duševně fit.

3. Celý život na sobě pracovali ve smyslu studia nového a vyhodnocování vlastních zkušeností jako zpětné vazby.

4. Naučili se umění aktivního spoluvytváření pozitivních mezilidských, pracovních a týmových vztahů.

5. Jsou schopni si neustále klást a plněji odpovídat na otázku, o co v současné době jde a jak hromadící se problémy řešit.

Takových lidí je velké množství. Byť třeba někteří splňují jedno či dvě z výše uvedených kritérií jen částečně.

Navrhovaný systém je přitažlivý pro ty, kterým je v současné době 50 až 55, případně i 60 (záleží na tom, jak rychle se daný systém podaří prosadit, za určitých podmínek by to šlo i během dvou let, přitom se nepochybně najdou i tací, kteří budou mít zájem do systému vstoupit třeba v 70 létech). Ti z tohoto systému boudou mít výrazný osobní užitek. A právě tito lidé jsou tím potenciálem společnosti, který je schopen změnu prosadit. Jejich věk spojený s dostatkem zkušeností, dostatkem nezbytných společenských kontaktů, dostatkem vůle a dostatkem odborné přípravy je dostatečný, aby jejich mise byla úspěšná.

Provádíme-li jakékoli skutečné reformy, které zrcadlí potřeby doby a mají změnit významným způsobem společnost k lepšímu, musíme se vždy ptát, kdo je schopen je prosadit, jaký reální lidský potenciál za nimi stojí a jak je tento potenciál dostatečně na změnách zainteresovaný. V případě změny v penzijním systému, kterou navrhujeme, se obsah reformy potkává s potenciálem nezbytným k jejímu prosazení.

To pro ty, kteří nemají dostatečnou představu o možnostech prodloužení doby produktivního uplatnění člověka.

Jak jsme již ukázali zavedením plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby současného penzijního systému lze komplexní reformy vyúsťující v ekonomiku založenou na produktivních službách odstartovat. Bez rizika, bezbolestně, přesvědčivě. Tak, aby si každý ověřil, že skutečné reformy jsou možné. Reformy, které znamenají – konečně a po dlouhé době – nejen změnu k lepšímu, ale postupně i celkovou nápravu stavu, posunutí společnosti za bariéru nahromaděných problémů. Prezentování reálné možnosti zavedení plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby systému penzijního pojištění je i klíčem k prokomunikování toho, o co v komplexu reforem jde.

Nástin harmonogramu prezentování možnosti zavedení plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby systému penzijního pojištění a jejího přínosu.

Bylo uděláno:

24. listopadu od 9:30 v rámci pracovní části 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání budu na tomto fóru prezentovat význam problematiky zavedení plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby systému penzijního pojištění.

25. listopadu od 9:00 v rámci pracovní části 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání proběhne kromě jiného i diskuse k otázce, jak veřejně prezentovat přínos a zavedení plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby systému penzijního pojištění, tj. jak konkretizovat tento harmonogram.

30. listopadu budu mít vystoupení na druhé pracovní konferenci na téma "Důchodová reforma - jak dál?", kterou pořádá Odborná komise pro důchodovou reformu. Dle programu této konference: "Cílem konference bude rekapitulovat výsledky práce Odborné komise pro důchodovou reformu v kontextu plnění jejího Mandátu, hledat možnosti politického konsensu o dalším pokračování důchodové reformy a diskutovat o dlouhodobém směřování českého důchodového systému." Svůj návrh plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby systému penzijního pojištění jsem členům komise rozeslal již dříve (na základě toho jsem byl do programu konference zařazen). Důležité budou zejména ohlasy na příspěvek, který přednesu.

Během prosince a ledna zpracuji na základě výsledků 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání třetí monografii (obsahově navazující na dvě předcházející) vztahující se k problematice komplexu reforem, které jsou nutně k prosazení odvětví produktivních služeb jako základu té ekonomiky, o kterou jde. Podstatná část této monografie bude věnována propracování toho, jak lze reformy odstartovat právě přes plně zásluhovou a plně uzavřenou průběžnou nadstavbu systému penzijního pojištění.

Bude uděláno:

Během února a na začátku března připravím setkání s publicisty a politiky k prezentování obsahu výše uvedené monografie. Obsah bude prezentován formou odborné diskuse v rámci první části 20. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání.

V polovině března bude obsah monografie prezentován formou odborné diskuse v rámci první části20. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání.

Od poloviny března v návaznosti na předešlé budu v míře svých možností (a za účasti těch, kteří se přidají a pomůžou mně) vést vysvětlovací kampaň v tom směru, že parlamentní podzimní volby nemusí být programově vyprázdněné jako ty "přípravné" letošní. Každá politická strana bude mít možnost počítat s mou plnu podporou (a doufám i dalších osob z našeho týmu), pokud bude mít zájem výsledky přístupu, o kterém hovořím, využít.

Bezprostředně před volbami do Poslanecké sněmovny v rámci pracovní části 20. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání vyhodnotíme výsledky našeho – výše popsaného – snažení, a to včetně vyhodnocení programů jednotlivých stran z hlediska změn, které navrhujeme a které jsou jak nezbytné, tak i reálné.

Toto je samozřejmě jen předběžný náčrt harmonogramu, který budu postupně upřesňovat, a to i s využitím podnětů, které obdržím.

Vznik startovních přebytků v plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavbě

systému penzijního pojištění a jejich role

Zahájení komplexní reformy systémů sociálního pojištění a sociálního investování (po linii penze-vzdělání-zdraví) má ještě jeden půvab. U většiny stávajících návrhů na "reformy" (které zpravidla vůbec nejsou reformami, ale kamuflovaným okrádáním občanů či tunelováním společnosti, což je v podstatě totéž) se počítá s menšími či většímu (spíše těmi většími) náklady na jejich zavedení. V návrhu naší reformy je tomu právě naopak. Postupné zavádění plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby systému penzijního pojištění bude generovat finanční prostředky. A ne malé finanční prostředky. A to až po dobu 20 let, teprve pak dojde k vyrovnání.

Je to dáno odkladem (investováním) stávajících důchodů těch, co do postgraduální nadstavby vstoupí. V plně rozvinutém stavu se předpokládá, že počet a tudíž i poměr aktivních a pasivních účastníků je stabilizovaný. Při náběhu však bude pasivních účastníků méně. Výplaty tak půjdou na konto neexistujících účastníků.

Otázkou je, jak s těmito přebytky zacházet. Lze například zřídit zvláštní rezervní fond nebo prostředky dá na snížení státního dluhu. Zde ovšem hrozí nebezpečí jejich zneužití. Podle mého názoru je nejlépe věnovat tyto prostředky na kompenzaci opožděné valorizace penzí, a to tak, aby se tím připravil přechod dalších generačních kohort na vstup do postgraduálního nadstavy a postupně tímto způsobem reformoval celý penzijní systém.

Valorizace nebude nijak významná, ale s čím vyššími penzemi budou lidé vstupovat do důchodu, tím bude efekt postgraduální nadstavby významnější a tím rychleji bude moci proběhnout reforma celého systému. Dokonce lze očekávat, že bude určitý společenský tlak na to, aby i nižší věkové kohorty mohly do systému vstoupit.

Náběh systému bude potřeba modelovat samostatně. Je to poměrně náročná práce a bude předmětem dalšího zkoumání.

Zde je obrázek s komentářem. Dává představu o tom, jaké přebytky a po jakou dobu budou vznikat:

Popis: http://is.vsfs.cz/de/5050/Penze_Mihola_prebytky.jpg

Vznik přebytků a možnost jejich efektivního (do budoucna se zhodnocujícího) využití ke stabilizaci penzijního systému je tak významná, že proti zavedení námi navrhovaného systému by neměly být žádné námitky. Ale obávám se, že budou. A to nikoli z důvodu kvalifikované odborné kritiky, ale z předpojatých pozic na jedné straně, na druhé straně pak z těch pozic, které se snaží udržet současný typ degenerující moci. Pro ty je společnosti, jejímž motorem je rozvoj a uplatňování schopností člověka ve společnosti orientující se na vytváření rovných podmínek pro společenskou úspěšnost všech lidí tím, co nechtějí připustit za žádnou cenu, V našem historicko-geografickém prostoru střední Evropy je ovšem takové uspořádání společnosti normální a tradiční. Proto jsem optimista a jsem přesvědčen, že nejen v naší zemi, ale i okolních, bude navrhovaný přístup s přispěním veřejnosti akceptován. I když se tomu mnozí zdráhají věřit.

Nyní si nepochybně řada ze čtenářů položí otázku: Odkud se bere to "navíc" (to, co dostanou k výplatě ti, co vstoupí do postgraduálního systému, i to, co vznikne odkladem plateb a bude využitelné k navýšení důchodů i reformě stávajícího penzijního systému) a kam se ztrácí nyní?

Odkud se bere to "navíc" a kam se ztrácí nyní?

Ukázali jsme, že plně zásluhová a plně uzavřená průběžná nadstavba systému penzijního pojištění by podstatným způsobem zvýšila jak příjmy těch, kteří mohou a chtějí působit na profesních trzích po dosažení důchodového věku (který budeme uvažovat v předpokládaném limitu 65 let), tak vytvořila i nemalé prostředky (podle výpočtu 6,4 miliardy ročně), které by po dobu 10 až 20 let mohly být využívány k posílení systému stávajícího penzijního pojištění a jeho reformě. Zvýšení souhrnných důchodů (ze stávajícího systému a z jeho postgraduální nadstavby by bylo přitom velmi výrazné a s vysokou progresí navýšení každým rokem.

Oprávněně proto vzniká otázka: Odkud se bere to "navíc" (to, co dostanou k výplatě ti, co vstoupí do postgraduálního systému, i to, co vznikne odkladem plateb a bude využitelné k navýšení důchodů i reformě stávajícího penzijního systému) a kam se ztrácí nyní?

Neztrácí se. V důsledku dysfunkčnosti a demotivujícího působení současného systému tyto prostředky prostě nevznikají. A to ze dvou důvodů:

1. Lidé nejsou dostatečně motivováni k tomu, aby svůj život (již od útlého věku) uvažovali v celé své perspektivě a aby si rozumně projektovali dráhu svého celoživotního uplatnění i s ohledem na možnost prodloužení její aktivní části. Ve vyšším věku se pak mohou dostat do stresových situací a unikat do oblasti svých zálib, a to i za cenu ztráty společenských kontaktů a významné části příjmu. To ovšem není ten hlavní důvod.

2. Nejvýznamnější příčinou obrovských ekonomických ztrát, které působí současný systém, je ani ne tak jeho motivační selhání, ale selhání alokační. K prodloužení doby produktivního uplatnění by mohla pomoci celá řada produktivních služeb

Jenže v současné době neexistuje zpětná vazba mezi efekty těchto služeb a jejich financováním. Tj. není vytvořena ekonomická základna pro jejich financování. Není nastartován mechanismus konkurence v těchto odvětvích, který by tlačil na efektivní alokaci, inovace zvyšující efektivnost v dané oblasti, zejména pak nejsou vytvořeny podmínky pro akumulaci kapitálu v těchto odvětvích tak, aby se do nich přesunulo těžiště ekonomického růstu.

Víme, že mnozí tuto část nepochopí a odmítnou. Víme, že se mnozí domnívají, že do oblasti produktivních služeb, jejichž podstatnou součástí je vzdělání a zdravotnictví, tržní financování nepatří a lze se spoléhat na stát. – Ale to je omyl. Budu trpělivě vysvětlovat, že právě zde se otevírá cesta k trvale udržitelnému ekonomickému růstu založenému na přeměně lidských schopností v nejvýznamnější faktor tohoto růstu. To samozřejmě neznamená, že bychom odmítali roli státu tam, kde má své opodstatnění. Ale stát není schopen nahradit konkurenci tam, kde je významná pro podněcování inovací a zabezpečení alokace finančních prostředků do těch oblastí, které inovace posunou směrem k vyšší efektivnosti. A touto oblasti se nyní stává právě část produktivních služeb, a to právě těch služeb, které mohou napomoci k prodloužení doby produktivního uplatnění (preventivní lékařství, lázeňství, celoživotní vzdělání, služby šetřící čas apod.).

Poznámky:

- Postgraduální nadstavba je skutečně vhodnou konstrukcí, která může přispět ke zlepšení situace v oblasti penzí, ale i zaměstnanosti a nadstandardní zdravotní péče pro lidi 50+. Dále do značné míry řeší i problém statutárního penzijního věku, jakkoli nenahrazuje první pilíř sociálního pojištění, který má i další funkce, než má nadstavba. Určitě je žádoucí dále zvyšovat koupěschopnost dotčených sociálních skupin, zvláště proto, že služby, které si zakoupí, mají významný potenciál k rozvoji národní a lokální ekonomiky.

- Je nutno zvažovat dobu pobytu v penzi, postgraduální nadstavba do značné míry ztrácí smysl, pokud člověk bude užívat jejích efektů typicky jen několik let (teď neřeším zkrácené úvazky, které také umožňuje a podporuje).

- Zcela jistě je v populaci mnoho těch, kteří takovéto nadstavby mohou využít, a navíc to funguje i na principu "otevírání příležitostí", tj. pokud takovéto nástroje budou dostupné, leckdo to v sobě objeví a může to být významně funkčnější než současné "druhé a třetí pilíře", které motivují v zásadě pouze k tomu spořit a pak vybrat.

- Obecně jde totiž o to, aby penzijní systémy poskytovaly dodatečné motivace a funkce oproti bankovním produktům. Tím budou atraktivnější, alespoň jako podstatná část zabezpečení na stáří. To se týká jak této postgraduální nadstavby, která má výraznou funkci ve smyslu podpory flexibility penzijního věku a motivace k prodloužení produktivního uplatnění, tak i "klasického" sociálního pojištění v prvním pilíři, které má významný potenciál valorizační, stabilizační a poskytuje i určitou míru solidarity ve smyslu náhradních dob a univerzální účasti bez ohledu na výši příjmu a zdravotní stav.

- Každý průběžný systém lze snadno zavést (viz historie před a po II. světové válce), a pokud je pojištěnců ve výplatní fázi méně než ve "spořicí" (resp. platící), přebytek tam vzniknout může. Bude-li systém skutečně uzavřený, je to výhoda, peníze se budou hodit a lze jimi buď zlepšit (výslednou) pozici účastníků, nebo jim usnadnit částečnou transformaci jejich sociálního pojištění v prvním pilíře tak, aby jim tato nadstavba lépe navazovala.

- Žijeme v podobné situaci jako v 19. století, kdy také bylo náročné adaptovat společnost na nový, průmyslově založený systém.

- V oblasti zdravotnictví je uvedený přístup konzistentní se systémem více zdravotních pojišťoven, v univerzální části spojený s regulací výběru pojistného a přerozdělením podle zdravotního rizika. Jakkoli je tato metoda méně efektivní ve smyslu nákladovém, protože jedna pojišťovna či centrální financování ze státního rozpočtu je nesporně levnější a jednodušší, systém více pojišťoven skýtá právě možnost nadstandardních produktů, samozřejmě při účetním oddělení od univerzální (standardní) části systému, ale při zachování synergického efektu poskytující instituce (pro zájemce). Navíc se v poslední době objevují např. v úrazovém pojištění produkty, které třídí klienty pouze podle věku a povolání, nikoli podle zdravotního stavu (VZP), a je možné, že by se tento přístup dal v určité podobě aplikovat i na produkty nadstandardní zdravotní péče (netřídit klienty na vstupu podle aktuálního zdravotního stavu). Tím se otevírají možnosti pro nadstandardní péči, která může být dostupná širšímu spektru zájemců v populaci, tj. i starším a chronicky nemocným. Nijak to neoslabuje význam univerzální části systému - ba právě naopak, tento tvoří klíčovou základnu pro dobrovolně volitelný nadstandard.

3.7. Shrnutí a závěr

Za hlavní směry práce považujeme:

- Podrobné variantní rozpracování algoritmu navrhovaného penzijního modelu.

- Analýza předpokládaných psychologických, sociálních a ekonomických důsledků obecně a konkrétně na situaci ČR.

- Projektování a modelování zaváděcích postupů včetně institucionálních opatření a legislativních dokumentů a úprav.

- Popis způsobu postupného rozšiřování postgraduální nadstavby plně zásluhového a plně uzavřeného systému s jednotnou základní dávkou tak, aby došlo k plynulé transformaci celého průběžného systému penzijního pojištění. Zde se nabízí řada možností, přednost dáváme těm, které plynule navazují na současný stav, jsou nejméně rizikové a dávají co největší prostor pro individuální volbu.

- Kalibrování a testování modelu postgraduální nadstavby plně zásluhového a plně uzavřeného systému s jednotnou základní dávkou tak, aby byla identifikována kritická místa transformace penzijního systému a aby byla zabezpečena co největší stabilita systému.

- Ukázat návaznost reformy penzijního systému na reformy v dalších oblastech sociálního investování a sociálního pojištění, zejména pak v oblasti systému zdravotní péče, systému celoživotního vzdělání (včetně vysokoškolského), ale i např. v oblasti státní podpory rodiny.

- Ukázat souvislost mezi rolí produktivních služeb v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu a požadavky, které na kvantitativní a zejména kvalitativní charakteristiky tohoto kapitálu klade Průmysl 4.0.

Transformovat současný systém sociálního zabezpečení a pojištění v ČR v plně zásluhový a plně uzavřený průběžný systém penzijního pojištění s jednotnou základní dávkou lze provést s minimálními riziky a plynule prostřednictvím postgraduální nadstavy tohoto systému a jejího postupného rozšiřování.

Jednoduchý model dává ilustrativní představu nejen o tom, jaké motivace tento systém vytváří, ale i o tom, jaké zdroje pro financování produktivních služeb působících na prodloužení doby výdělečného uplatnění člověka tento systém vytváří. Vyplývá z toho mj. o to, že konstituování ekonomiky, ve kterém by byl dominantním sektorem sektor produktivních služeb (služeb napomáhajících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu) je reálné. Uvědomujeme si, že zejména zpočátku je cílová skupina pro postgraduální nadstavbu limitována vybranými profesemi a sociálně-zdravotní situací, ale předpokládáme, že i ve vazbě na prováděnou analýzu a obohacení veřejného diskursu o dané téma se bude okruh potenciálních účastníků rozšiřovat. Stejně tak Průmysl 4.0 velmi pravděpodobně změní trh práce tak, že řada těžkých či zdraví poškozujících profesí zmizí nebo se významně omezí (robotizace) a bude nutno prodlužovat uplatnění občanů na pracovních pozicích skýtajících možnost dlouhodobé participace. Právě v takové ekonomice, dle našeho názoru, který se pokusíme v dalších pracích konkretizovat a doložit, se vytvoří podmínky pro využití možností, které nabízí Průmysl 4.0 a na něj navazující dalších perspektivní technologické změny.

Literatura:

Biskup, J., Voříšek, V. 2005. Důchodové pojištění. 1. vydání. Praha : Eurolex Bohemia. 406 p. ISBN 80-86861-38-4.

Cadena, B., Kays N. 2015. Human Capital and the Lifetime Costs of Impatience. American Economic Journal. Economic Policy. Volume 7 No. 3 2015, pp. 126 – 153.

Čejková, V., Řezáč, F., Šedová, J., Vikrória. 1996. Pojišťovnictví : praktikum. 1. vydání. Brno : Masarykova Univerzita. 206 p. ISBN 80-210-1448-2.

Daňhel, J. et al. 2005. Pojistná teorie. Praha : Professional Publishing, 2005. 332 p.

ISBN 80-86419-67-X.

Ducháčková, E., Daňhel, J. 2010 Teorie pojistných trhů. První. Praha : Professional Publishing, 2010. 216 s. ISBN 978-80-7431-015-7.

Fiala, T., Langhamrová, J. 2014. Modelování budoucího vývoje úhrnu pojistného a úhrnu vyplacených starobních důchodů v ČR Politická ekonomie Vol. 62 No. 2, pp. 232-248. ISSN 0032-3233

Janíčko, M., Tsharakyan, A. K udržitelnosti průběžného důchodového systému v kontextu stárnutí populace v České republice. Politická ekonomie Vol. 61 No. 3. pp. 321-327. ISSN 0032-3233

Loužek, M. 2014. Důchodová reforma. Praha : Karolinum 2014. 102p.

ISBN 9788024626123

Národní iniciativa Průmysl 4.0. 2015. On line: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/narodni-iniciativa-prumysl-40-71386.html

Slaný, A., Krebs, V. 2004. Sociální ochrana a důchodový systém. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 70 p. ISBN 80-210-3390-8.

Šimková M., Sixta. J., Langhamrová, J. 2016. Penzijní závazky stárnoucí populace České republiky. Politická ekonomie Vol. 64 No. 5, pp 591-607 ISSN 0032-3233

Vostatek, J. 2016. Penzijní teorie a politika. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2016. 288 s. ISBN 987-80-7400-571-8.

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. In: Sbírka zákonů. 30. 06. 1995.

Zákon č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: Sbírka zákonů. 21. 06. 2011. ISSN 1211–1244.

Vavrejnová M.; Belabed E.; Wörister K. (2004). Pension Reform in the Czech Republic: Present, Situation and Future Prospects (A Comparison with Austria). Prague Economics Papers, 13(3), 237–259, http://dx.doi.org/10.18267/j.pep.241

4. Navazující aktivity: Co a jak bude odstartováno na bázi transformace

penzijního systému

Nyní si ukážeme, jaké konkrétní možnosti prodloužení horizontu produktivního uplatnění člověka na profesních trzích se nabízejí.

4.1. Zvyšování kompetencí v oblasti projektování celoživotní dráhy

profesního uplatnění

Od první třídy a po celou dobu studia vést člověka k tomu, aby měl povědomí o celoživotní dráze svého uplatnění:

- aby tato představa byla podložena kvalitním vzděláním,

- aby se ji člověk naučil průběžně konkretizovat,

- aby po skončení studia existovalo kvalitní poradenství, které mu pomůže v kritických situacích, kdy hrozí ztráta uplatnitelnosti,

- aby existovala kvalitní prognóza vývoje na jednotlivých profesních trzích (včetně včasného identifikování vzniku nových segmentů profesních trh),

- aby kritické situace hrozící ztrátou uplatnitelnosti byly identifikovány a analyzovány v celospolečenském měřítku (jako standardní situace, kdy je člověku potřeba pomoci uchovat svou uplatnitelnost),

- aby problematika projektování trajektorie celoživotního uplatnění, profesních a meziprofesních posunů byla náplní i činnosti profesních organizací (včetně odborů),

- aby existovala možnost postupného zkracování pracovní doby či obecněji postupného snižování pracovní zátěže ve vyšších věkových kategoriích,

4.2. Změna role univerzit

Nejde ani tak o to, že poroste role vysokoškolského vzdělání. Zejména ne ve směru masifikace, která má za následek drastický pokles jeho úrovně. Produktem univerzit nebude lidský potenciál, příp. kapitál, tj. jednotlivec vybavený určitými schopnostmi), ale sociální kapitál v podobě absolventské sítě.

Univerzitní vzdělání bude sloužit především k tomu:

1. Aby člověka „přifázovalo“ k absolventské síti, umožnilo plně rozvinout jeho schopnost týmové práce a dosáhnout jeho uplatnění prostřednictvím těch, kteří již jako absolventi dané univerzity dobré uplatnění našli.

2. Aby člověka „přifázovalo“ k toku informací a poznatků z oboru jeho profesního uplatnění, aby měl k dispozici nejnovější poznatky (včetně původních, které generuje samotná univerzita a které mu poskytují konkurenční výhodu) a aby mohl permanentně provádět upgrade svých schopností.

Napojení většiny obyvatelstva většinové (tj. produktivně činné a produktivně žijící) společnosti na univerzitu (či několik univerzit) jako na oporu při vytváření sociálních kontaktů, získávání informací, zprostředkování co nejvhodnějšího uplatnění, permanentní upgrade schopností, mezigenerační přenos zkušeností (mj. zpětně z praxe směrem k univerzitě) povede jak k mnohem bohatšímu života, mnohem vyšší výkonnosti, tak i k zásadnímu prodloužení období postupně rozvolňovaného uplatnění člověka.

4.3. Výchova k týmovosti a týmovost

Největší rezervy ve vzdělávacím systému máme patrně v oblasti výchovy k týmovosti. Rozvinout v člověku předpoklady k tomu, aby byl všestranně připraven na efektivní fungování v týmu v souladu se svými individuálními schopnostmi, není jen věcí vzdělání. Proto bychom správně – a to i na úrovni terciárního vzdělání – měli hovořit nikoli jen o vzdělávacím, ale o výchovně vzdělávacím systému.

Když se podíváme na celý vzdělávací systém, tak nejúčinněji výchova k týmovosti probíhá snad jen v mateřské školce a pak se z výchovně vzdělávacího procesu vytrácí. Přitom základem úspěchu soukromé firmy i státní instituce je nikoli jednotlivec, ale tým. Bez týmu se sebeschopnější jednotlivec stává spíše oběti vzájemné rivality.

Lze si snadno představit, jak na univerzitách týmovost pěstovat:

- Vzdělání od počátku orientovat na zpracování závěrečné práce, která řeší konkrétní problém či přesněji je dílčím vkladem do řešení komplexního problému, podílí se na řešení komplexního problému.

- Při řešení tohoto problému si studenti rozdělí komplexní problém na dílčí a každý zodpovídá za svoji část řešení problému; v průběhu studia za stále náročnější výkon (od ročníkových prací, přes bakalářské až po diplomovou).

- Při řešení problému studenti spolupracují jak mezioborově, tak i mezi ročníky (starší a zkušenější se začínajícími studenty).

- Jednotlivé předměty, které jsou studentům přednášeny, jsou cíleně orientovány na schopnost řešit konkrétní a komplexní problém.

- Zadání a vymezení problému může vycházet ze spolupráce univerzity s praxí (praxí firmy, instituce apod.), mj. právě s využitím absolventů univerzity, kteří již v praxi působí a mají představu o tom, jaký úkol zadat.

- Za práci týmu zodpovídá zkušený pedagog, který je schopen napomoci řešit i konfliktní situace, rozpoznat různé nedostatky v individuálním profilu jednotlivých studentů a citlivě přispět k nápravě individuálních nedostatků.

Důležité je vhodně zvolit praktický problém, který se řeší. Ten by neměl být jen "cvičný", ale reálný. Jeho řešení by mělo mít konkrétní a významný přínos, aby studenti byli dostatečně motivování.

Inovační výkonnost člověka (schopnost přicházet s invencemi, neotřelými nápady), který něco umí a pracuje na sobě, vrcholí někdy kolem osmdesátky. V tuto dobu vrcholí i jeho schopnost sdělovat své zkušenosti. Toto obrovské bohatství zpravidla bývá využíváno minimálně v důsledku toho, že nad týmovostí převažuji rivalitní vztahy. Problém aktivního uplatnění člověka ve vyšším věku tedy není ani tak fyziologický (to, že by člověka z aktivního působení vyřazovaly handicapy stáří), ale vztahový. Mj. i proto, že naprosto selhává výchova a vzdělávání k týmovosti.

Jednou z příčin selhávání výchovy k týmovosti je, že vysoké školy v současné době nejsou způsobem financování vedeny k tomu, aby se snažily o co nejlepší a co nejvíce dlouhodobou uplatnitelnost svých absolventů.

4.4. Vycvičení, procvičování a zdokonalování schopnosti přesahu

O jaké schopnosti v současné ekonomice jde? Když hovoříme o tom, jak dlouho se může člověk uplatňovat na profesních trzích, měli bychom mít představu o tom, co je vlastně základem těch lidských schopností, které jsou v podmínkách současného stavu společnosti (můžeme pracovat s představou Průmyslu 4.0) potřebné a využitelné.

Schopnosti člověka na:

- Inovační (schopnost přicházet s inovacemi)

- Systematizační (schopnost spojovat poznatky v ucelený systém)

- Komunikační (schopnost poznatky srozumitelně sdělovat druhému a schopnost naslouchat druhému a přejímat od něj poznatky)

- Realizační (schopnost poznatek využít v praxi, překonat nejrůznější překážky mezi teoretickým řešením a praktickou realizací)

Za základ těch schopností, které dělají člověka člověkem, které jsou člověku vlastní v tom smyslu, že jej v této oblasti nelze ničím nahradit, je schopnost přesahu, schopnost přesáhnout hranice dosavadního poznání (ať již poznání na úrovni zkušenostní, tak i odborné).

Především však musíme znát (vymezit), za jakých podmínek platil původní poznatek (původní tvrzení), a v čem se podmínky změnily, když se dostáváme do oblasti přesahu.

Každý krok v rozvoji lidského poznání je totiž spojen s tím, že:

1. Zjistíme, že to, co se dosud mělo a má tak a tak a ne jinak, může být i jinak.

2. Dáváme tomu, jak jinak to může být, konkrétní interpretaci.

3. Rozlišíme podmínky, za kterých platil původní poznatek, a podmínky, za kterých platí popření původního.

Jak to souvisí s výše uvedenými čtyřmi typy schopností? Takto:

- Inovační schopnost je spojena se schopností přesahu zcela zjevně.

- Systematizační schopnost je dána tím, že musíme nové zahrnout do stávajícího systému poznatků, tj. vědět, za jakých podmínek platí to původní a za jakých podmínek nové.

- Komunikační schopnost (mj. mimořádně významná při týmové práci) spočívá ve schopnosti sdělovat poznatky s důrazem na předpoklady jejich platnosti, ale také vnímat, na jakých předpokladech ten, kdo nám něco sděluje, staví svá tvrzení. Je to schopnost dobrat se původu odlišného vidění vyjevením předpokladů tvrzení, s nimiž pracujeme. To vždy obohatí obě strany komunikace.

- Realizační schopnost znamená umění překonávat tisíce nejrůznějších nástrah při uvedení jasně zformulované abstraktní myšlenky do praxe, ať již je touto myšlenkou technický či podnikatelský projekt nebo změna ve fungování nějaké součásti společenského systému. I zde jde o vyjevení předpokladů platnosti toho, o čem hovoří abstraktní (teoretické) poznání. Realita má tendenci zaskočit nás různými skrytými předpoklady, jejichž rozpoznání má klíčový význam pro realizaci jakéhokoli projektu.

V některých profesích může někdo udělat v mladém věku zásadní objev (zásadní přesah), a pak už nedokáže překročit stereotyp, do kterého sám upadl. Na konkrétních životech významných osobností lze ukázat, že se jejich schopnost přesahu zdokonalovala s nabytými zkušenostmi (s tím, co lze získat jen vlastní aktivitní činností, co nelze nikdy zcela vyčíst ze sdělení druhých) až do vysokého věku až 80 let, kdy tato schopnost kulminuje.

Pokud máme dost pregnantní, dost jasnou představu o tom, v čem je základ těch schopností, o které jde, můžeme tuto schopnost pěstovat, rozvíjet, vycvičit a procvičovat během celého svého života. A to všude tam, kde je týmová invenční práce.

4.5. Rozvolňování pracovního nasazení

Pokud bude dobře nastaven penzijního pojištění, pak člověk ve vyšším věku bude mít možnost na základě toho, jak se bude vyvíjet jeho konkrétní osobní situace, postupně rozvolňovat své výdělečné aktivity. To mu systém umožní právě tím, že výrazně poroste jeho důchod nejen v důsledku zvyšující se částky, kterou do systému odvedl, ale i v důsledku toho, že se bude zkracovat doba jeho očekávaného průměrného dožití.

Nejen, že to umožní člověku dostatečnou relaxaci, ochranu před případnými stresy, dostatek času na různé záliby (právě v rámci relaxace), ale i uchování profesních společenských kontaktů, reálný základ pro oprávněný pocit vlastní potřebnosti – zkrátka plnohodnotný život.

"Rozvolnění" znamená, že člověk začne měnit poměr mezi částkou, kterou do systému dává, a částkou, kterou z něj čerpá, z toho pak financuje snižování doby i náročnosti svých výdělečných aktivit (zkrátka velikost svého pracovního úvazku). Pokud si uchová byť jen desetinu svého úvazku ve svých 80 létech, může být částka, kterou do systému přispívá, pro významnou část obyvatelstva stále ještě větší, než ta, kterou čerpá. Právě v důsledku zkracující se očekávané průměrné doby dožití.

Za jeden z hlavních přínosů zpracování matematického modelu považujeme právě to, že prokázal možnost ufinancování postupného rozvolňování pracovního nasazení při udržení vysokého životního standardu. Od dalšího testování modelu očekáváme, že ukáže, jak na základě postgraduální nadstavby bude moci být financování nadstandardní zdravotní péče čí s ní související lázeňská péče.

5. Lázeňský cestovní ruch a prodloužení období produktivního uplatnění

Cestovní ruch (CR) je mnohostranným odvětvím, které zahrnuje dopravu, turistická zařízení, poskytující ubytování a stravování, služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby, turistické informační systémy a další infrastrukturu či další služby cestovního ruchu. Odvětví cestovního ruchu patří mezi nejvýznamnější součásti světových ekonomik (pokud jde o jeho podíl na exportu a HDP), ale je jedním z odvětví produktivních služeb. Tj. služeb, které přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. (Kajzar a Valenčík, 2016)

Cestovní ruch je rovněž ukazatelem životní úrovně obyvatelstva. Cestovní ruch se podílí na všestranném rozvoji osobnosti, umožňuje obnovu duševních a fyzických sil – odpočinek je nástrojem preventivně léčebného působení, slouží k účelnému využití volného času, pomáhá vytvářet nový životní styl – přenosem zvyků a návyků z jiných zemí nebo oblastí, slouží jako nástroj vzdělávání a kulturní výchovy člověka, přispívá k vzájemnému poznání a porozumění mezi lidmi, zvyšuje se vzdělanost obyvatel, motivuje ho k získávání jazykových znalostí. (Gúčik, 2000)

Dle Páskové a Zelenky (2002), představuje zdravotní cestovní ruch formu cestovního ruchu, který směřuje především do lázní nebo rekreačních center, u níž hlavní motivací účasti je zlepšování zdravotního stavu návštěvníků, a to nejčastěji pomocí kombinace zdravotní terapie a zdravotních služeb, pobytu v prostředí s léčebnými účinky.

Perspektivně lze očekávat, že poroste jak význam cestovního ruchu, tak i jeho role v oblasti produktivních služeb, a to v přímé souvislosti s přechodem k takovému typu ekonomického růstu, který bude v rozhodující míře na produktivních službách založen. Růst založený na produktivních službách podstatně zvýší intenzitu inovací, může být velmi dynamický, trvale udržitelný a současně naplnit reálné bohatství života člověka, které spočívá v rozvoji a uplatňování schopností. (Kajzar, 2016)

Lázeňská péče je jedním z typických příkladů toho, co v našem přístupu nazýváme produktivními službami, tj. službami umožňujícími nabývat, uchovávat či uplatňovat lidský kapitál jako ekonomický faktor.

Slovo lázeňství má svůj základ v pojmu lázeň ve významu koupel. Pojem lázeňství je možné chápat jako spojení dvou samostatných sfér. Zasahuje do oboru zdravotnictví I cestovního ruchu.

Dle Dědiny (2004) lze pojem lázeňství chápat ve třech různých rovinách. Lázeňstvím tedy rozumíme vědní lékařský obor, kde je za pomoci přírodních léčivých zdrojů (termální a minerální prameny, peloidy - rašelina, bahno a slatina, dále pak zřídelní plyny či klimatické podmínky), zajišťována prevence a léčba přesně definovaných onemocnění a zajišťována tak ochrana veřejného zdraví.

Lázeňství je zároveň souhrn činností a jednání ekonomického charakteru, jejichž funkcí je dosažení co nejlepších ekonomických výsledků za použití co nejnižších provozních nákladů. Poslední rovinu tvoří sociálně-politický systém, jehož podstatou je poskytování lázeňské péče občanům na základě doporučení ošetřujícího lékaře. Francová definuje lázeňství jako základní formu cestovního ruchu, při které hosté využívají komplex lázeňských a dalších služeb.

Zajímavá se jeví definice Valenčíka a Klesly (2014), kteří definují lázeňství je odvětví produktivních služeb, ve kterém dochází ke spojení (synergickému efektu) ojediněle se vyskytujících přírodních zdrojů (zpravidla minerálních pramenů, ale též zřídelních plynů, peloidů a klimatických podmínek) s profesionální péčí využívající vysokou kvalifikaci i tradicí spojenou se zkušenostmi vázanými na specifické podmínky příslušného poskytovatele lázeňské péče. Tyto služby mohou být poskytovány následně (jako součást léčení či rehabilitace) nebo preventivně (aby se předešlo určitému typy onemocnění, jehož nebezpečí je indikováno nebo souvisí se specifickým charakterem určité profese či životního stylu). Hraje významnou roli při uchování lidského kapitálu zejména v souvislosti s motorickými, ale i dalšími schopnostmi člověka.

Z balneologické teorie vyplývá, že má-li mít lázeňská léčba smysl, musí být dlouhodobá. Je totiž založena na přírodních neinvazivních postupech a ty si žádají dlouhodobé pozvolné působení. Zkrácení délky lázeňského pobytu jej do značné míry znehodnocuje. Mnohem závažnější je však zásada „jednou a dost“. To se týká především chronických onemocnění pohybového aparátu. Ta velmi omezují pracovní schopnost člověka, mnohdy jej z pracovního procesu zcela vylučují. A především pro tyto stavy (nejčastěji poúrazové, pooperační či revmatické) jsou lázně nejpřínosnější. Pravidelná opakovaná lázeňská péče dokáže v řadě případů udržet pracovní schopnost člověka při úspoře medikamentů, a to léčebným postupem mnohem příjemnějším a šetrnějším než nákladná medikace. (Staněk, 2013)

Vedle základní služby, kterou je lázeňská péče, jsou v lázních poskytovány i služby ubytovací, stravovací a celá řada jiných doplňkových služeb jako jsou kulturní, společenské a sportovní služby, které tvoří podstatnou část nabídky cestovního ruchu v lázeňských místech. Tvoří je například promenádní koncerty, společenské akce, hudební festivaly, taneční zábavy, výlety do míst v okolí apod. (Kajzar, 2015a)

Lázeňstvím tedy rozumíme vědní lékařský obor, kde je za pomoci přírodních léčivých zdrojů (termální a minerální prameny, peloidy - rašelina, bahno a slatina, dále pak zřídelní plyny či klimatické podmínky), zajišťována prevence a léčba přesně definovaných onemocnění a zajišťována tak ochrana veřejného zdraví.

Lázeňský cestovní ruch je druh cestovního ruchu charakteristický pobytem v lázeňském zařízení za účelem regenerace, poznání a sociálního angažování. V současnosti jsou moderním trendem v rámci lázeňského cestovního ruchu také kondiční a preventivně zdravotní pobyty. Lázeňský cestovní ruch pak můžeme zjednodušeně chápat jako synergii přirozeně se vyskytujících léčivých zdrojů, místní infrastruktury, personálního zabezpečení péče o klienta a kulturně-sociálních aktivit, které spolu, jako celek, pozitivně ovlivňují fyzický a psychický stav lázeňského hosta. (Knop, 2006, Cinkanová, 2013)

Lázeňský cestovní ruch je součástí zdravotního cestovního ruchu. Hlavní motivací je zlepšování zdravotního stavu návštěvníků nejčastěji pomocí kombinace zdravotní terapie a zdravotních služeb, pobytu v prostředí s léčebnými účinky, změny životosprávy, tělesného cvičení, diety a relaxačních programů a další zdravotně preventivní a léčebné činnosti pod odborným dohledem. Realizuje se obvykle v oblasti přírodního léčivého zdroje (voda, plyny, bahno, slatina, klima). (Kajzar, 2015b)

Lázně je možné dělit z hlediska různých kritérií: podle velikosti, typu indikace, vlastnictví, charakteru atd. Z tohoto pohledu dělíme lázně podle typu léčebného přírodního zdroje, se kterým v lázních pracují a využívají ho v rámci léčebných procedur k léčení pacienta.

Lázně podle charakteru: (CK Relax & Wellness, 2016)

· Termální lázně

· Slatinné lázně

· Lázně radonové

· Lázně bahenní

· Lázně klimatické

· Lázně minerální

Pro cestovní ruch, resp. lázeňský cestovní ruch je důležité prodlužování průměrné délky života a s tím i spojené prodloužení období produktivního uplatnění. Demografický trendem v cestovním ruchu, který se již projevuje, je stárnutí obyvatelstva, které bude mít stále větší zájem o prohloubení kvality života a nákup takový služeb, které povedou ke zlepšení jejich života pomocí různých metod regenerace s využitím prostředků, které jsou co nejbližších přírodě, tedy i za pomocí přírodních léčivých zdrojů v lázeňských místech na celém světě. Za prodlužováním života je moderní medicína, zdravější životní styl i čistější životní prostředí. Díky zvyšování věku i kvůli menšímu počtu narozených dětí společnost stárne. Čeští muži mají naději dožít se skoro 76 let, ženy pak 82 let. Za posledních 15 let si tak muži „přidali“ 4,2 roku, ženy 3,4 roku. V Česku se neprodlužuje postupně jen život, ale také jeho část, kterou lidé prožijí ve zdraví. Čeští muži mohou podle údajů Eurostatu bez zdravotních omezení žít v průměru déle než 62 let a české ženy přes 64 let.

A právě oblast lázeňství může sehrát významnou roli v prodloužení období produktivního uplatnění člověka.

Rozhodující podmínkou přechodu k ekonomice produktivních služeb je zainteresovanost subjektů působících v oblasti produktivních služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu; vytvoření zpětných vazeb mezi efekty produktivních služeb a financováním těchto subjektů, může podstatným způsobem přispět k vyšší dynamice ekonomického růstu, pozitivním změnám jeho charakteru a zvýšení kvality života lidí K prosazení nové ekonomiky, tj. ekonomiky produktivních služeb, je nutný komplex vzájemně provázaných reforem v odvětvích sociálního investování a sociálního pojištění (zejména vzdělání, péče o zdraví a penzijního pojištění).

Přínosy lázeňství můžeme spatřovat v několika rovinách. První rovinou je prodloužení horizontu produktivního uplatnění člověka, tento ekonomický přínos lázeňství je „neviditelný“. Druhou rovinou je přínos lázeňství, které je považován za "méně viditelný", tj. přínos spotřebních výdajů klientů v lázeňském regionu, kterým je zde poskytována zdravotní péče, resp. multiplikační výdajový efekt. Třetí rovinou, který je zcela patrný, je politikou ignorovaný přínos z odvodu daní lázeňských zařízení, jejich zaměstnanců a služeb, které poskytují. (Valenčík a kol, 2014)

Lázeňskou péči v České republice rozdělujeme na dvě základní skupiny, a to na komplexní lázeňskou péči (KLP) a na příspěvkovou lázeňskou péči (PLP). Třetí samostatnou skupinu tvoří lázeňské pobyty pro samoplátce. Tato poslední skupina má v posledních letech vzrůstající tendenci, neboť stále více lidí si uvědomuje skutečnost, že je lepší nemocem předcházet, než je následně léčit.

Léčebné procedury lze rozdělit do dvou skupin:

- unikátní procedury využívající místní přírodní léčivý zdroj,

- doplňující procedury poskytované ve všech lázních.

Základem lázeňské léčby jsou procedury, např. termální a perličkové koupele, pohybová terapie pod vodou, hydroterapie, uhličité a bylinné koupele, klasická masáž, oxygenoterapie, bahenní a solné koupele, pulzní signální terapie, elektroléčba, magnetoterapie, léčebná gymnastika, peloidoterapie, plynové injekce, parafínové zábaly, rehabilitace, akupunktura, medikamentózní léčba, dietoterapie (má odstranit vliv nesprávného stravovacího režimu), pitná kůra minerálními vodami (bývá součástí terapie nebo se jedná o doprovodnou část léčby), klimatoterapie – aeroterapie (pobyt na čerstvém vzduchu), helioterapie (léčba slunečním zářením), thalassoterapie (léčba a otužování mořským klimatem a mořskými koupelemi), speleoterapie (využití léčebného účinku pobytu v jeskyních) apod..

V roce 2015 činila celková lůžková kapacita v ČR 22 504 lůžek, z toho nejvyšší lůžkovou kapacitu vykazoval Karlovarský kraj s 11 026 lůžkami, Olomoucký kraj s počtem 1 995 lůžek, Zlínský kraj s počtem 1 964 lůžek a Moravskoslezský kraj s počtem 1 638 lůžek.

Lázeňské podniky zaměřují své léčebné služby na jednotlivá onemocnění s ohledem na místní přírodní léčivé zdroje. V roce 2015 byly v našich lázních, podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky, nejčastěji poskytovány léčebné výkony rehabilitační 2 680 388 výkonů celkem, vodoléčba a masáže 2 670 698 výkonů, elektrofyzikálních výkonů bylo poskytnuto celkem 2 212 832.

Lázně nabízejí nepřeberné množství balíčků pro různé skupiny lidí a profese. Například pobyt pro manažery. Tento pobyt je určen všem, kteří jsou denně vystaveni vysoké psychické pracovní zátěži, sedavému zaměstnání a práci u počítače.

Některé lázně nabízejí také prázdninové léčebné programy pro učitele, jehož hlavním úkolem je regenerace hlasivek. Lázně nabízejí i speciální pobyty pro lékaře. To proto, aby mohli pacientům podávat důvěryhodné informace o lázních a posílali k nim co nejvíce pacientů.

Někteří zaměstnavatelé také platí svým zaměstnancům lázně. Například letoví dispečeři jezdí do lázní pravidelně a povinně. Také pro příslušníky Policie České republiky jsou připravený lázeňské služby včetně rekondičních pobytů, které poskytují lázeňské léčebné ústavy zřízené Ministerstvem vnitra. Dále pak Vojenská lázeňská a rekreační zařízení (VOLAREZA, nebo též VLRZ), nabízí vojákům i zaměstnancům, jak už je z názvu zřejmé, zejména výhodné lázeňské a rekreační pobyty. Vojenské lázeňské léčebny nabízejí vedle léčebných pobytů i dnes populární wellness pobyty.

Pokud si má člověk uchovat svou profesní zdatnost, musejí být lázeňské služby poskytovány pravidelně, jsou však náročné finančně i časově. Z individuálního hlediska by měla nedostatečná rehabilitace lázeňsky léčitelných patologických zdravotních stavů za následek snížení pracovní schopnosti jednotlivce, možná i jeho předčasnou invaliditu. Především chronická bolest, která je průvodním jevem většiny lázeňsky léčitelných onemocnění, zejména pak pohybového aparátu, je s to zásadním negativním způsobem ovlivnit kvalitu života a tedy i jeho pracovní život. (Staněk, 2013)

V praxi vznikají problémy s jejich financováním. Oblast lázeňství z tohoto hlediska nabízí možnost využití HCC formou přenesené ceny. Tím by se mohly podstatným způsobem zvýšit finanční prostředky na její rozvoj.

Literatura k této kapitole:

[1] CINKANOVA, Ľ., 2013. Lázeňský cestovní ruch [online]. [2016-10-10]. Dostupné z: http://multiedu.tul.cz/lubica.cinkanova/multiedu/KMG/6_prednaska_FCR-_lazensky.pptx

[2] CK Relax & Wellness, 2016. Lázně podle charakteru [online]. [2016-11-28]. Dostupné z http://www.e-lazne.eu/lazne-podle-charakteru

[3] DĚDINA, J., 2004. Management, organizování a ekonomika lázeňství – vybrané kapitoly. 1. vyd., VŠ CRHL, Praha.

[4] GÚČIK, M. 2000. Základy cestovného ruchu. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Ekonomická fakulta, 2000. ISBN 80-8055-355-6.

[5] KAJZAR, P., 2016. Lázeňský cestovní ruch v ČR a ve vybraných státech Evropy. In 5. Mezinárodní vědecká konference: AKTUÁLNÍ TRENDY LÁZEŇSTVÍ, HOTELNICTVÍ A TURISMU. Karviná: SU OPF, s. 52 -61. ISBN 978-80-7510-203-4.

[6] KAJZAR P. a R. VALENČÍK, 2016. Cestovní ruch a lidský kapitál: Perspektivy odvětví produktivních služeb. In 5. Mezinárodní vědecká konference: AKTUÁLNÍ TRENDY LÁZEŇSTVÍ, HOTELNICTVÍ A TURISMU. Karviná: SU OPF, s. 70 -81. ISBN 978-80-7510-203-4.

[7] KAJZAR, P., 2015a. Selected Destinations for Health and Wellness Tourism in Europe. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, s. 706-712. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-94.

[8] KAJZAR, P., 2015b. Význam a perspektivy mezinárodního cestovního ruchu pro světové ekonomiky In 18. ročník mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Ed. VALENČÍK, Radim. [online]. Praha: VŠFS, 2015. ISBN 978-80-7408-127-9.

[9] KNOP, K., 2006. Lázeňský cestovní ruch v Evropě. [online] [2016-10-10]. Dostupné z http://www.cestovni-ruch.cz/zdroje/lazne-evropa.php

[10] PÁSKOVÁ, M. a J. ZELENKA, 2002. Cestovní ruch: Výkladový slovník. Praha: MMR ČR.

[11] STANĚK, J. 2013. Dopady nového indikačního seznamu nejen do ekonomiky lázeňských organizací. [online] [2016-11-29]. Dostupné z http://zdravi.euro.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/dopady-noveho-indikacniho-seznamu-nejen-do-ekonomiky-lazenskych-organizaci-470009

[12] Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, 2016. Lázeňská péče.[online] [2016-11-11]. Dostupné z http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/lazenska-pece

[13] VALENČÍK, R. a A. KLESLA, 2014. Teorie produktivních služeb: Klíč k ocenění efektů lázeňských služeb. In sb. 3. mezinárodní vědecká konference Cestovní ruch, hotelnictví a lázeňství ve světle vědeckého výzkumu a praxe. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita Opava, s. 366-372, 12 s. ISBN 978-80-7248-955-8.

[14] Valenčík, R. a kol. 2014. Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb. Praha, VŠFS 2014 (80 s.) ISBN 978-80-7408-103.

[15] Webový portál Eurostat, 2016. General and regional statistics.[online] [2016-11-11]. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat.

6. Metody myšlení

6.1. O významu této kapitoly

Metodám myšlení, konkrétně pak způsobu práce s pojmy při odhalování a interpretaci přesahů stávajícího poznání, věnujeme v letošní monografii větší prostor, a to z několika důvodů:

1. Předně, jak jsme již poznamenali v úvodu, je přesné vymezení pojmů (definice a předpoklady platnosti základního tvrzení, které je v definici obsaženo, tj. definice a její kontext) základem poznání. Zejména v oblasti společenských věd, kde k využití toho, co se obvykle nazývá kvantitativní metody, lze přejít až na základě velmi přesného pojmového uchopení reality. Pokud přeskočíme trpělivé odhalování předpokladů, které bývají z velké části skryté, můžeme i velmi účinné kvantitativní metody používat, aniž by závěry, ke kterým dospějeme, měli nějakou vypovídací schopnost. Důrazem na vyjádření některých základních postupů, které lze využít či které je nutno dodržovat při práci s pojmy, se snažíme (na základě těch zkušeností, které jsme získali v diskusích nad tématy, jimiž se zabýváme) přispět k lepšímu porozumění našeho textu.

2. Schopnost přesahu stávajících tvrzení a schopnost interpretovat tento přesah, následně pak tuto interpretaci zafixovat a vyjádřit formou příslušných pojmových určení, je základním atributem duševní svěžesti. Fyzické stárnutí lze různě zpomalovat, ale vůči němu je čas mocným soupeřem, který nakonec vždy zvítězí. Pokud jde o duševní stárnutí, zde jsme v mnohem lepší pozici. Stačí odvrátit riziko upadnutí do těch stereotypů, které dávají člověku klapky na oči, takže ztrácí schopnost vnímat nové a má tendenci stávat se nepřítelem nového. Tato podoba stárnutí má příčiny metodologické. A ty lze prolomit. Stačí si (a platí to pro kterýkoli obor lidské činnosti) neustále uchovávat a pěstovat schopnost přesahu. Čím více zkušeností máme, tím větší díl ze všech možných směrů přesahů stávajícího poznání si můžeme uvědomovat a tím dynamičtější v odhalování a interpretaci přesahů stávajícího poznání můžeme být. Zde plynutí času vedoucí ke stárnutí žádné limity neklade, protože dříve, než by se nějakým způsobem nějaká omezení mohla projevit, sehraje svoji zlomyslnou roli stárnutí fyzické. Tj. podrobným výkladem toho, jak si uchovat duševní svěžest a co je jejím základem, odpovídáme na námitky vztahující se k otázce omezení v oblasti prodloužení období produktivního uplatnění člověka, resp. konkretizujeme představu toho, jaké rezervy se v této oblasti skrývají.

3. Konfliktnost současné doby, jejíž příčiny jsme popsali v předcházejících dvou monografiích, souvisí s degenerací a rozpadem jádra současné globální moci. Vedlejším, ale současně nejnebezpečnějším produktem rozpadu jádra globální moci a vyhrocování konfliktů, které má tento rozpad za následek, je fenomén, k jehož označení je nejvhodnějším pojmem ZAPOUZDŘENÍ jako krajní projev skupinové konformity. Vzniká ze slouhovství globální moci, kdy si člověk nechce přiznat roli, která mu připadla, to že se stal zmanipulovanou figurkou v důsledku souběhu dvou nástrojů použitých proti jeho psychice. Nechce si přiznat, že byl řízen poskytováním in-side informací, a nechce si přiznat, že byl veden k adorování použití dvojího metru v kauzách prestižního prosazování toho řešení, které mu bylo globální mocí avizováno. Rozpad současného jádra globální moci se projevuje právě tím, že ztratilo schopnost prestižního řešení, které okruhu „zasvěcených slouhů“ předkládalo jako garantovanou in-side informaci. Zapouzdření je terminálním stádiem manipulace, kdy člověk plně ztrácí schopnost realisticky vnímat probíhající dění, a cokoli, co vybočuje ze stereotypu, do kterého byl vmanipulován, vnímá jako své ohrožení a reaguje na něj zvýšenou agresivitou, která se normálním lidem v jeho okolí jeví iracionálně až patologicky (a taky patologická je). Právě proto má názorná představa toho, jak probíhá zdravé myšlení, proč je jeho základní oporou přesah stávajícího poznání spojený s tvorbou příslušných představ a jejich ztvárněním prostřednictví přesných pojmových určení, důležitou součástí:

- Prevence proti zapouzdření.

- Léčení lehčích případů (podpora imunity vůči manipulaci a postupný návrat k normálnímu, nezapouzdřenému vnímaní reality).

- Poskytnutí opory normálním lidem, aby včas v běžné komunikaci fenomén zapouzdření rozpoznali a uměli na něj vhodně i citlivě reagovat.

6.2. Úvodní poznámka k této kapitole

Kdy by nechtěl myslet lépe a efektivněji? Na toto téma bylo napsáno již dost knih a učebnic.^{^[1]} Jejich přečtení je přínosné. I těch starších. Nenalezneme v nich však to hlavní - obecně využitelné a obecně uznané vyjádření postupů či metod myšlení. Zkrátka nenacházejí širší aplikaci, mj. v oblasti působení na zvýšení efektivnosti vysokoškolského vzdělání v oboru ekonomie či v oblasti zapojení absolventů do vědeckovýzkumné činnosti. Nepodařilo se dojít do stadia takového vyjádření metod poznání, kdy by se řeklo:

- Za prvé - toto jsou formy myšlení, které je potřeba znát a naučit se je využívat.

- Za druhé - tyto formy myšlení se lze naučit tím a tím způsobem, takto a takto se lze vycvičit v jejich používání.

- Za třetí - to, v jaké míře jimi kdo disponuje, lze testovat tak a tak.

Dostatečným empirickým důkazem výše řečeného je fakt, že na vysokých školách ekonomického zaměření není přednášen žádný obecný základ, který by studenty naučil používat efektivní formy myšlení. A pokud i něco takového někdy přednášeno bylo, existuje spíše vytlačovat takové předměty z výuky.

Možná, že není potřeba učit studenty myslet? Třeba to umí i bez toho, aby se jim o metodách myšlení přednášelo... Výzkumy (ale i běžná pedagogická zkušenost) říkají něco jiného - studenti se učí fakta, znají látku, ale nechápou ji. A celý systém výuky i její pojetí spíše vede k povrchnímu osvojení látky. Studenti se někdy raději téměř nazpaměť naučí obrovská kvanta informací, než aby začali přemýšlet a chápat, co čem ten či onen předmět pojednává a k čemu jsou znalosti, které jeho studium mohou získat.

Jak si vysvětlit fakt, že potřeba naučit se myslet existuje, na druhé straně však dosavadní pokusy reagovat na tuto potřebu poskytnutím vhodné učebnicové opory nejenže nejsou přesvědčivé, ale spíše zpochybňují dosažitelnost uspokojivého cíle v dané oblasti? Je to patrně proto, že myšlení každého z nás je podstatným způsobem individuální a že to obecné, k čemu doposud hledání metod dospělo, je nedostatečné. Vypovídá příliš povrchně o tom, jak skutečně myslíme. V našem myšlení patrně probíhají procesy a operace, které v dosavadních přístupech k metodám myšlení popisujeme příliš paušálně, spíše formou metafor.

6.3. Co je pojem a pojmové určení?

Vezměme si například pojem "václavka", návazně na to pak spojení pojmů "Václavka je jedlá." Jedním z důvodů, proč nevystačíme s výrokovou logickou je samotná realita, o které naše myšlení pojednává. A ta je odlišná, než předpokládá výroková logika. Podle ní:

- Předmět pojmu = to, co je daným pojmem vyjádřeno.

- Existuje následující jedno-jednoznačná korespondence mezi pojmem a předmětem pojmu.

Pojem « Předmět pojmu

(jako znak) (nějaká reálná entita)

Slovo «

Tam, kde můžeme realitu převést do podoby izolovaných entit (tj. vytvořit takový model reality, který má v dané oblasti dostatečnou vypovídací schopnost), tam "zafunguje" výroková logika. Existuje ovšem v realitě (jakkoli pojaté) něco, co je entitou ("jsoucnem o sobě") a jako takové je předmětem pojmu? Nikoli. Platí následující:

- V realitě neexistují "entity" jako "jsoucna o sobě".

- Naše představa o předmětu je určitý koncept (může se měnit)

- Ten si vytváříme každý sám (má individuální rozměr).

- Existuje v něm určitá shoda mezi lidmi, ale ne absolutní (konvence, výklad práva).

- Neexistuje předmět jednoho pojmu, ale jen jejich celého systému.

- Tímto předmětem je realita samotná.

- Pojmovými určeními vytváříme a dotváříme představu o předmětu pojmu.

- Představa o předmětu pojmu závisí na vzájemných pojmových určeních.

- Představa o předmětu pojmu se mění, vyvíjí.

Vymezení pojmového poznání:

- Pojmové poznání se sestává (z pojmů a pojmových určení).

- Pojmové určení je vyjádření jednoho pojmu jinými pojmy.

- Pojmové poznání je vyjádření reality tím, že jedny pojmy vyjadřujeme prostřednictvím jiných pojmů.

(Např.: "Václavka je hnědá houba se žábrami, která roste v trsech na pařezech na podzim.")

Rozvíjením pojmových určení dochází i k tvorbě a restrukturaci představ o předmětu jednotlivých pojmů (toho, co si pod jednotlivými pojmy představujeme).

Pojmové určení:

Příkladem pojmového určení je výrok:

"Václavka je jedlá."

Schematicky by bylo možné vyjádřit tento výrok následujícím způsobem:

Kde:

V znamená "být václavkou" (množina václavek)

J znamená "být jedlý" (množina jedlých věcí)

Taktéž: V Þ J či V É J

Určení typu "václavka je jedlá"

lze přepsat takto:

10 neinterpretovatelná alternativa

kde - V je "být václavkou", J je "být jedlý" (0 ne, 1 ano)

- s využitím dvojkového zápisu jsou prezentovány všechny možnosti,

- přeškrtnuta je ta, která je v daném kontextu neinterpretovatelná, vyloučena.

Proč tento těžkopádný způsob prezentace? Tato otázka nás přivádí k myšlence vyjádřit (modelovat) pojmové poznání prostřednictvím binární matice.

Představme si nyní, že naše pojmové myšlení obsahuje n pojmů.

Pak možných kombinací hodnot je 2ⁿ, každé odpovídá jeden řádek binární matice

Možných kombinací neinterpretovatelných řádků (každý neinterpretovatelný řádek je přeškrtnut) je ještě mnohem více, totiž (2ⁿ)².

A B C D E..........X Y.....

0 1 0 1 0...........0 1......

0 0 1 1 0...........0 0......

.................................. 2ⁿ

0 0 0 0 0...........1 1......

.................................

Jaký smysl má binární matice? K čemu ji lze použít?

Binární matice představuje všechny možné kombinace pojmových určení a kombinace případů, kdy mají či nemají interpretaci. Těchto kombinací je ovšem tak obrovské množství,

že nemohou existovat (ve smyslu nějakého záznamu) ani být všechny odzkoušeny (ve smyslu toho, zda jim něco odpovídá či ne). Binární matici však přesto lze chápat jako určitý prostor, v němž lze vyjádřit určité podstatné charakteristiky procesů pojmového myšlení. Neboli - vše, s čím se v myšlení setkáváme, se můžeme pokusit vyjádřit jako jev, k němuž dochází v rámci struktury definované binární maticí. (A pokud bychom narazili na něco, co takto interpretovat nelze, museli bychom model zobecnit.)

Nepochybně se vyskytne námitka: Myšlení je příliš složité, než aby ho bylo možné vyjádřit něčím tak jednoduchým, jako je - byť i velmi velká - binární matice. Takovou obecnou námitku lze vznést vždy. Mnohem obtížnější je přesně ukázat, v čem je naše myšlení složitější, než aby bylo možné k jeho vyjádření použít náš model.

Binární maticový model po formální stránce není nic jiného než představení pojmových určení (výroků ve smyslu výrokové logiky) v podobě úplné normální konjunktivní formy s využitím trochu jiné symboliky. Pro nás má hlavní význam to, že se s touto podobou dá názorně pracovat.

Tyto procesy spojené s pojmovým myšlením probíhají v oblastech, které můžeme považovat za submatice (části) naší výchozí binární matice.

6.4. Přesah stávajícího poznání a rozvíjení pojmových určení

Obecně platí:

- Každé určité určení má svůj přesah v podobě možnosti interpretovat vyloučená určení.

- Tím určité určení ztrácí svoji určitost a stává se neurčitým.

- Určitost lze obnovit vymezením podmínek, za kterých platí původní určitost a za kterých doplňující (původně vyloučená) určení.

Ke kultuře pojmového myšlení patří schopnost nacházet přesahy (interpretovat původně neinterpretovatelné) a nacházet rozlišující podmínky. Interpretování přesahu je spojeno s invencí, někdy může mít pro rozvoj poznání zcela zásadní charakter.

Ukažme si výše uvedené na jednoduchém příkladu:

Určení "václavka je jedlá" vylučuje určení "některé václavky nejsou jedlé".

Platí ovšem, že "syrová václavka není jedlá".

Našli jsme přesah, kdy václavka není jedlá, a současně jsme ukázali rozlišující podmínky - syrová václavka není jedlá, po uvaření ano.

UVJ (U - uvařená, V - václavka, J - jedlá)

000

001

010

011 neuvařené, být václavkou, jedlé = neuvařená václavka není jedlá

100

101

110 uvařené, být václavkou, jedlé = uvařená václavka je jedlá

111

Navazující příklady:

- Někteří lidé jsou na václavky alergičtí a i po snědení uvařené václavky mohou mít potíže, a naopak, někteří lidé mohou požívat václavku i syrovou a potíže jím nezpůsobí (rozlišující podmínky zde tvoří vlastnosti konzumenta),

- Některými procesy (plísní, zapařením apod.) ve václavce vzniknou látky, které člověku škodí (činí václavku nejedlou) i po uvaření,

- Člověka lze otrávit i jedlými houbami, pokud tyto houby otrávíme,

- Existují druhy hub, které se václavkám velmi podobají (resp. jsou druhem václavky) a které jsou nejedlé

- atd.

Typy podmínek a rozlišujících určení:

Existuje několik typů přesahů a rozlišujících podmínek:

- Ty, které se rozumí "samo sebou", tj. konvenční podmínky a které není nutné uvádět, protože je jako samozřejmé chápe každý (např. václavka nesmí být otrávena).

- Ty, které tvoří hranice mezi tím, co je jedlé a co není jedlé (zda je to dostatečně chutné, dostatečně výživné, neobsahuje to škodliviny apod.), mezi tím, co je a co není václavkou, pro které lidi jsou václavky jedlé a pro které již ne, kdy už je václavka uvařena a kdy ještě není apod. (nazvěme je hraniční podmínky).

- Ty, které se týkají vlastností prostředí, kdy musíme odlišit endogenní (vnitřní vlivy) od exogenního (vnějších vlivů), nazvěme je endogenní podmínky.

- Ty, které jsou skryté a které se mohou ukázat jako velmi významné, např. václavka se může ukázat v kombinaci s některými léky velmi škodlivou, podobně jako některé jiné houby se stávají velmi nebezpečné v kombinaci s požitím i malého množství alkoholu (nazvěme je skryté podmínky).

Vymezení konvenčních, hraničních, a endogenních podmínek a podmínek je typickou operací, která v našem pojmovém poznání probíhá spontánně, na kterou se však můžeme podívat vnitřním pohledem.

K tomu:

- V různých oblastech poznání jsou různé procesory-ohniska, které to umožňují.

- Schopnost spontánně rozlišovat podmínky lze vycvičit.

- Schopnost spontánně rozlišovat podmínky lze zdokonalit i doplněním procesoru-ohniska o další pojmy, které toto rozlišení umožňují.

Tyto procesory-ohniska působí jako filtry, kterými odlišujeme relevantní (významné) přesahy od nepodstatných, které jsou dány jen vlivem nedodržení podmínek. Často mají podobu ono "výjimky potvrzující pravidlo".

Typem filtru může být:

- Rozlišení konvenčního a nekonvenčního - např. samo sebou se rozumí, že se má na mysli dobře uvařená václavka.

- Rozlišení hraničních podmínek, resp. předhraničního a přeshraničního, tj. odfiltrování případů, kdy už václavka přestává být václavkou (shnilá, plesnivá apod.).

- Rozlišení endogenního a exogenního, tj. odfiltrování případů, kdy se jedná o nějaký vnější zásah - např. václavka je otrávená.

- Odhalení skrytých podmínek - např. pokud zjistíme kontraindikaci používání normální a normálně upravené václavky na alkohol, příp. nějaké alergické reakce.

(Typů filtrů odlišení relevantních přesahů od výjimek daných porušením podmínek obecného tvrzení existuje patrně více, zpracování jejich přehledu formou úplného výčtu je úkolem další práce.)

Možnost nacházet nové a nové podmínky platnosti velmi jednoduchých tvrzení lze zneužít k "trucování" (jak dělali řečtí sofisté). V rozhovoru dokázali zpochybnit jakékoli tvrzení. Totéž, co lze použít k odlišení pojmů, lze použít i k opaku, tj. popření určitosti jakéhokoli tvrzení.

Pokud si chceme v rozhovoru s někým porozumět a chápeme některé pojmy odlišně, stojí zato si dát práci a upřesnit, kdo jak ten či onen pojem chápe. Jde opět o nalézání konvenčních, hraničních a skrytých podmínek. Někdy se tomu výstižně říká kalibrování pojmů, tj. snažíme se prostřednictvím komunikace dosáhnout shody v pojmových určeních a tudíž i jejich shodného chápání.

Odhalení skrytých podmínek bývá většinou spojeno s významným objevem. Jak vypadá objev? Objev má zpravidla následující podobu:

To, co mělo být tak a tak a ne jinak, se (za určitých podmínek) má jinak.

Jedná se o nalezení interpretace relevantního přesahu.

(Spontánně jsme "odfiltrovali" konvenční a běžné hraniční podmínky a našli významnou interpretaci přesahu, který "se hlásí o slovo", "cítíme", že jsme narazili na něco důležitého.)

Jedná se zatím jen o první přiblížení toho, jak vypadá objev, jaký je jeho mechanismus.

K. Popper obohatil vědu o princip falzifikace^{^[2]}: Aby mohlo být něco pravdivé, musí být falzifikovatelné - tj. musí být zformulována alternativa, která předcházející popírá a která může být interpretovatelná. Pravdivost falzifikovatelného tvrzení je pak dána tím, že toto tvrzení má interpretaci v hranicích dostupné zkušenosti, zatímco příslušná falzifikace nikoli. Od toho je již jen krůček k uvědomění si následujícího:

- Naše poznání je podmíněno tím, že jsme v kontaktu jen s částí reality a v příslušné části reality můžeme úspěšně využít omezeného poznání.

- Omezenost našeho poznání se týká každého prvku (fragmentu) ze systému poznatků, kterým disponujeme. Je dána tím, že ke všemu, co je součástí našeho systému poznání, existuje falzifikace, která však nemá v rámci dané zkušenosti reálnou interpretaci.

- Vývoj našeho poznání pak spočívá v tom, že přesahujeme rámce stávající zkušenosti a nacházíme reálnou interpretaci falzifikací.

- Současně však nalézáme podmínky, za kterých platilo předcházející (a uvědomujeme si, čím byla omezena naše dosavadní zkušenost), i za kterých platí falzifikace (které v případě významnějších objevů nás vždy něčím překvapí).

6.5. Schopnost přesahu a základní poznávací schopnosti

Podívejme se ještě jednou na to, jakým způsobem v našem binárním maticovém modelu zachycujeme pojmy a pojmová určení (a to na jednoduchém příkladu tří pojmů):

ABC nějaké tři pojmy

000

001

010

011 neinterpretovatelná alternativa

100

101

110 neinterpretovatelná alternativa

111

Všimněme si následujícího:

- Veškeré naše poznání z tohoto hlediska stojí na "vyškrtnutých" alternativách, tj. těch kombinací, o nichž v dané situaci víme či předpokládáme, že jim v realitě nic neodpovídá, tj. že nemají relevantní (významnou) interpretaci. (Pokud by nebylo něco vyloučeno jako neinterpretovatelné, nemělo by naše poznání žádnou určitost.)

- Veškerý rozvoj našeho poznání spočívá v tom, že jsme schopni interpretaci dříve neinterpretovatelného najít. Současně ovšem musíme ukázat rozlišující podmínky.

Z výše uvedeného vyplývá několik významných závěrů:

- Nové poznání vstupuje do systému v podobě odhalení interpretace dříve neinterpretovatelného, jako nalezení toho, co by podle původního poznání nemělo existovat.

- Stávající poznání tak ukazuje cestu k novému poznání.

- Vznik nového poznání může probíhat a většinou probíhá i v rovině spontánního myšlení. Názorně o tom vypovídá již dříve uvedený příklad s objevem strukturního vzorce benzenu. Zde přesah spočíval v odhalení možnosti, že struktura uhlovodíku může být nikoli jen lineárně větvící se, ale i cyklická.

- Odhalení nového vždy předpokládá prolomení určité setrvačnosti a zrod něčeho zcela nového.

- K jakémukoli určení existuje relevantní přesah. To, že "něco se má tak a tak a ne jinak" vždy jen za určitých podmínek, které lze překročit a tudíž v nových podmínkách se "může mít i jinak" souvisí s obecnější otázkou "podmíněnosti nepodmíněného", resp. "zpochybnitelnosti nezpochybnitelného" či "relativnosti absolutního".

Schopnost přesahu stávajícího poznání znamená:

- Schopnost formulovat přesah.

- Schopnost interpretovat přesah.

- Schopnost formulovat rozlišující podmínky.

- Schopnost odlišit relevantní přesahy od nevýznamných.

V čem se lze vycvičit? Pravidelným obracením pozornosti ("vnitřního vidění") na způsob práce s pojmy lze zdokonalit:

- spontánní (neuvědomovanou) schopnost formulování přesahů,

- jejich porovnávání se zásobou představ,

- formulování rozlišujících podmínek,

- nalézání relevantních interpretací, které se "samy ozvou".

Důležité upozornění týkající se toho, jak poznáváme nové:

Nejde jen o to vědět, že vše, co se má tak a tak, se může mít i jinak, tj. že jakákoli původně neinterpretovatelná alternativa se stává po překročení hranice dosavadní zkušenosti interpretovatelnou. Jde především o to zjistit, jak jinak to může být. Právě touto formou vstupuje do našeho poznání nové. Jednak nalezením konkrétní podoby interpretace původně neinterpretovatelného, jednak tím, že se objevují i nové podmínky, které ukazují, kdy platí jedno a kdy druhé. Obojí znamená, že do našeho poznání vstupují i nové pojmy, kterými novou zkušenost vyjadřujeme. Nejedná se tedy jen o formální interpretaci, ale o obsahové vyjádření toho nového, s čím se setkáváme.

K získání schopnosti přesahu je velmi prospěšné, pokud se seznámíme s příklady ukazujícími, jak se to, co se zdá jednou provždy dané a neměnné (absolutní), ukázat jako proměnlivé (relativní). Tomu se věnujeme v dodatku k této části a podrobně pak v příloze s využitím řady konkrétních příkladů.

Schopnost pojmového myšlení znamená zejména:

- Schopnosti přicházet s inovacemi (přesáhnout hranici stávajícího poznání).

- Schopnosti systematizovat své poznání (dosáhnout toho, aby každý poznatek, který si kdo osvojil, byl součástí uceleného systému, ve kterém je tento poznatek zvláštním případem obecného).

- Schopnosti komunikovat s jinými lidmi (poučit se z odlišných názorů či naopak sdělit jim své názory).

- Schopnosti dosáhnout praktické realizace poznání (zjistit podmíněnost praktické realizace závěrů vyplývajících z teoretického poznání).

Tj. jedná se o schopnosti (kompetence): inovační, systematizační, komunikační, realizační. Společným základem všech těchto schopností je schopnost přesahu.

Souvislost mezi základními poznávacími schopnostmi:

Tyto schopnosti spolu navzájem souvisejí v několika aspektech, např.:

- Chceme-li umět realizovat inovace či podílet se na realizaci inovací, musíme se naučit vytvářet týmy či být schopni pracovat v týmech, tj. komunikovat s jinými lidmi, umět je zaujmout svými podněty a umět rozpoznat přínosné podněty jiných.

- Systematizujeme-li své poznání, jsme schopni nejlépe vidět možné přesahy již poznaného, což je základem schopnosti přicházet s novým, tj. inovačních schopností.

- Chceme-li využít výsledky týmové spolupráce a komunikace v rámci tvůrčích týmů, musíme umět systematizovat (zatřídit) své poznatky.

6.6. Podmíněnost našeho poznání

Schopnost nacházet relevantní přesahy bezprostředně souvisí se schopností nacházet "podmíněnost nepodmíněného", resp. "zpochybnění nezpochybnitelného" či "relativnost absolutního".

Zkušenost z vývoje lidského poznání ukázala, že součástí našeho poznání není nic „nepodmíněné“, tj. to, co by bylo jednou provždy dané a neměnné, platné za jakýchkoli podmínek. Realita je taková, že její zobrazení prostřednictvím lidského myšlení nemůže počítat s existencí žádného „pevného bodu“ v podobě poznatku, který by říkal, že „něco se má tak a tak a ne jinak“ (tj. který má podobu tvrzení „A je B“) a který by platil za jakýchkoli podmínek. Pokud bychom však vše považovali pouze za „podmíněné“ (relativní), neměli bychom v našem poznání dostatečnou oporu.

Člověk proto intuitivně tíhne k tomu, že něco považuje za „nepodmíněné“, za něco, co je (alespoň pro něj samotného) „jednou provždy dané a neměnné“. Jakmile se člověk dopustí tohoto „prvotního hříchu“, dostává se do pasti „omezenosti“, která mu neumožňuje překročit vžitá paradigmata (ustálené představy v dané oblasti poznání). To může mít a zpravidla mívá řadu negativních dopadů, pokud se týká o vývoj jeho myšlení, poznání a schopností.

Pokud si naopak uvědomuje podmíněnost „nepodmíněného“, tj. pokud má schopnost reflexe toho, o co se ve svém myšlení opírá jako o „nepodmíněné“, a návazně schopnost najít hranice, při jejichž překročení se toto (relativně, tj. v daných hranicích a danými hranicemi podmíněné) „nepodmíněné“ stává podmíněným, výrazným způsobem zvyšuje efektivnost svého myšlení.

Nestačí přitom jen akceptovat skutečnost, že vše, co se člověku jeví jako „nepodmíněné“, je „nepodmíněné“ jen relativně („má se tak a tak a ne jinak“ jen za určitých podmínek). Schopnost poznávat podmíněnost „nepodmíněného“ předpokládá osvojení řady metod systematického myšlení.

Teze o podmíněnosti poznání:

- Veškeré naše poznání je podmíněné v tom smyslu, že „to, co se má tak a tak a ne jinak“ (a co má podobu nějakého tvrzení), „se takto má“ (platí) jen za určitých podmínek.

- Při překročení hranic platnosti daných podmínek se to, co „se mělo tak a tak a ne jinak“ (kdy platilo určité tvrzení), „má jinak“. Možnost překročení hranic platnosti daných podmínek je principiální a je dána povahou samotné reality.

- Dané podmínky mohou platit v oblast celé té části reality, kterou známe, se kterou jsme v kontaktu, se kterou máme co do činění, která je pro nás významná.

- To, že něco platí za daných podmínek, je rovněž tvrzení typu „to a to se má tak a tak a ne jinak“. Pokud vymezíme všechny podmínky platnosti kteréhokoli tvrzení, které známe a při jejichž splnění v oblasti celé té části reality, kterou známe, se kterou jsme v kontaktu, se kterou máme co do činění, která je pro nás významná, příslušné tvrzení platí, dostáváme se k tomu, co je pro nás nepodmíněné.

- To, co je pro nás nepodmíněné, je ovšem nepodmíněné jen pro nás, je nepodmíněné jen v historicky daných podmínkách, pro které je příznačný určitý rozsah naší interakce s realitou a určitý stupeň dosaženého poznání.

K tomu:

- Realita, v níž žijeme, je poznatelná v tom smyslu, že minulou zkušenost můžeme využít k efektivnímu jednání v přítomnosti směřujícímu k dosažení budoucích cílů. Tj. lze v ní realizovat „stlačení dat“ a toto „stlačení dat“ má praktický význam.

- Takovéto „stlačení dat“ není možné při řešení všech úloh a není realizovatelné ve všech oblastech reality.

- Čím přesněji formulujeme podmínky platnosti tvrzení, která tvoří obsah našeho racionálního poznání, a čím přesněji formulujeme samotné tvrzení, tím lepší předpoklady pro anticipaci a následné objevení „přesahů“ stávajícího poznání (a tím i „přesahů“ té části reality, se kterou jsme doposud měli co do činění) si vytváříme.

- Nikdy nemůžeme znát všechny podmínky platnosti těch tvrzení, která tvoří součást našeho poznání. (Realita nás vždy něčím překvapí a čím je posun poznání výraznější, tím větší překvapení, tím větší zlom v setrvačném vidění reality, ze kterého se dokážeme vymanit vždy jen částečně.)

- Spolu s odhalením širší podmíněnosti našeho dosavadního poznání dochází i ke zobecnění tvrzení, která tvoří obsah našeho poznání.

- Naše poznání má určitou kontinuitu v tom smyslu, že předcházející poznání je zvláštním případem toho, které vzniká překročením hranic (podmíněnosti) předcházejícího.

Schematicky si cestu poznání podmíněnosti „nepodmíněného“ lze představit následujícím způsobem:

A - Původní oblast, ve které platí „nepodmíněné“ (zde platí, že „to a to se má tak a tak a ne jinak“)

B - Oblast, ve které je „nepodmíněné“ podmíněno (zde se „to, co mělo tak a tak a ne jinak, může mít i jinak“)

Vyčleníme-li z oblasti B oblast A (označme tuto oblast ne-A, tj. doplněk oblasti A v oblasti B), pak v takto vymezené oblasti platí, že „to a to se má jinak (než v oblasti A).

Oblast B se tak sestává z oblasti A a oblasti ne-A.

Poznáváme-li podmíněnost „nepodmíněného“, pak:

1. Zjišťujeme, co vlastně považujeme za „nepodmíněné“ (mnohdy se nám může zdát nepodmíněné tak samozřejmým, že si ani neuvědomujeme, že „by to mohlo být jinak“).

2. Nacházíme případy, že „to může být jinak“ (v přírodních vědách např. zjišťujeme, že výsledky určitého experimentu neodpovídají předpokladům původní teorie).

3. Dáváme interpretaci tomu, co „se má jinak“ a říkáme, „jak se má jinak“ (právě zde na řadu přichází teoretické zobecnění, v případě významnějších objevů je poznání a pochopení prvku novosti či dokonce překvapivosti, s nímž se v oblasti „přesahu“ setkáváme, nejdůležitějším úkolem teorie).

4. Vymezujeme podmínky, za kterých platí původní tvrzení „to a to se má tak a tak a ne jinak“ a ve které platí, že „to, co se mělo tak a tak, se má jinak“ (vymezením podmínek rozlišujeme oblasti A a ne-A).

Inovační kompetentnost umožňuje postupovat výše uvedeným způsobem. Neexistuje a principiálně nemůže existovat přesný „návod“, jak poznat nové. Vývoj vědy (každé z vědeckých disciplín) však poskytuje řadu zkušeností, které lze zobecnit do podoby využitelných doporučení. Těm se budeme věnovat později samostatně. Pokrok v rozvoji teorie přitom může začít každým z výše uvedených bodů 1-4, tj. (což budeme ilustrovat na příkladu vzniku speciální teorie relativity):

- Uvědomujeme si, co považujeme za „nepodmíněné“, a hledáme, „jak jinak“ by to mohlo být“ (tak by tomu např. bylo, pokud bychom si položili otázku, zda výsledná rychlost vždy musí být vektorovým součtem rychlostí).

- Narážíme na případy, které jsou v rozporu se stávající teorií (viz výsledky Michelsonova experimentu).

- Přicházíme s „šílenými myšlenkami“, tj. pokoušíme se dát interpretaci tom, „jak jinak by se to mohlo mít“ (např. si položíme otázku - co když je rychlost světla tou největší rychlostí a rychlosti se skládají tak, že výsledná rychlost nemůže překročit rychlost světla).

- Děláme experimenty za extrémních podmínek a snažíme se tak odhalit, za jakých podmínek platí, že „to a to se má tak a tak ne jinak“ (např. experimenty při velkých rychlostech částic).

(V případě vzniku speciální teorie relativity každý z těchto postupů sehrál určitou roli. Ještě před jejím vznikem již např. existovala Lorentzova transformace soustav, která byla matematickým modelem takového způsobu skládání rychlostí, při kterém nebylo možné překročit určitou limitní rychlost.)

Systematizační kompetentnost je rovněž založena na poznávání podmíněnosti „nepodmíněného“, postup, který zde uplatňujeme, je však poněkud odlišný. Lze jej vyjádřit následujícím způsobem:

- Máme dvě (nebo více, pro jednoduchost však budeme uvažovat právě dvě) oblasti jevů, které popisujeme určitým způsobem (matematickými modely nebo pojmovým vyjádřením). (Taková situace vznikla například při popisu světla prostřednictvím korpuskulární teorie, kdy světlo bylo považováno, že proud letících částic, a vlnová teorie, kdy světlo bylo považováno za vlnění přenášející se určitým prostředím - každý z popisů za určitých podmínek odpovídal realitě, v určitých oblastech se však s realitou rozcházel.)

- Snažíme se vytvořit teoretický popis na jednotném základě. Přitom zjišťujeme, že se popis reality jedním způsobem dostává do rozporu s popisem reality druhým způsobem.

- Nacházíme obecnější teorii, která každou z oblastí dokáže vyjádřit jako zvláštní případ této obecné teorie a rovněž dokáže vyjádřit přechody od jedné oblasti k druhé (takovouto teorií se stala kvantová mechanika).

(S velmi podobnou situací se dnes setkáváme v ekonomii, když se zabýváme vztahem ekonomického a sociálního.)

Současná fyzika ví, že každý pokus o přechod od dílčích popisů k systematickému popisu reality (v rámci jedné „zastřešující“ teorie je nesmírně inspirující a že snaha o „jednotnou teorii“, jakkoli patrně nikdy nebude zcela naplněna, je motorem rozvoje fyziky jako vědy).

Pro oblast společenských věd (která nás zajímá především a které se budeme věnovat samostatně) to znamená, že by se neměla spokojovat s dílčími popisy, ale hledat, jak jsou různé oblasti poznání reálně propojeny, snažit se postihnout specifiku odlišných oblastí na jednotném teoretickém základě, kdy každá z dílčích oblastí je zvláštním případem obecného.

Výše uvedený požadavek je důležitý i z hlediska výuky a osvojování si poznatků. V teoretických společenskovědních disciplínách (jakou je zejména ekonomie) jde o to, aby si student dokázal poznatky propojit do uceleného systému.

Komunikační kompetentnost také souvisí se schopností poznávat podmíněnost „nepodmíněného“. Má-li někdo na ten či onen problém jiný názor než já, znamená to, že za „nepodmíněné“ (to, co považuji za samozřejmé a mnohdy natolik samozřejmé, že si ani neuvědomuji, že by „to mohlo být jinak“) považuje něco odlišného než já.

V přírodních vědách typu fyziky lze odlišnosti v pojetí předpokladů poměrně snadno vyjasnit a najít cestu k ověření správnosti jednoho či druhého přístupu (názor). Společenská realita je mnohem složitější a najít, proč a v čem se názory rozcházejí, nebývá tak snadné (i pokud existuje „dobrá vůle“ si příčinu odlišných názorů) vyjasnit. I zde však existuje řada doporučení, jak dosáhnout toho, aby se našly příčiny odlišných názorů a došlo ke shodě.

Realizační kompetentnost souvisí s poznáváním podmíněnosti praktické realizace závěrů vyplývajících z teorie. Cesta od teorie k jejímu praktickému uplatnění je též součástí reality (byť zejména společenské) a jako taková též může být předmětem vědeckého poznání. Přesněji - předmětem poznání (společenskovědní) teorie mohou být (a měly by být) rovněž všechny podstatné mezičlánky spojení teoreticky zdůvodněných řešení s reálnou praxí.

Jakmile si položíme otázky, proč to, co se jeví jako teoreticky správné, je v praxi tak obtížně prosaditelné, otevírá se před námi nesmírně zajímaví oblast podmíněnosti „nepodmíněného“. Velmi často se pak ukazuje, že mezi teoretickým popisem společenské reality a nejrůznějšími bariérami praktického uplatnění závěrů, které z teorie vyplývají (včetně např. zájmových bariér), existují významné souvislosti.

7. K problematice vývoje finančních trhů z vyjednávání HCC

Bude podstatným způsobem zkráceno a ukázána souvislost s hledáním vhodných nástrojů pro naplňování smluv o lidském kapitálu (HCC). V tomto smyslu bude vázat na 5. Kapitolu.

7.1. Úvod

Příspěvek se věnuje interakcím mezi vlastníky investičních příležitostí a vlastníky investičních prostředků na finančních trzích.

Cílem příspěvku je identifikace zákonitostí při vytváření a rozdělování přebytku vzniklého z investiční příležitosti jednoho subjektu umožněné financováním druhým subjektem.

Hypotézou je předpoklad existence takových zákonitostí, které bude možné při analýze zdrojů financování určit a popsat.

Podle mikroekonomického modelu kapitálového trhu existují vlastníci investičních příležitostí, kteří nemají investiční prostředky, a naopak vlastníci investičních prostředků, pro které může být zajímavé za určitou kompenzaci tyto prostředky pro investiční příležitost poskytnout. Takto si obě skupiny mohou polepšit oproti situaci, kdy nebudou spolupracovat. Vyjednávání mezi zástupci obou skupin lze převést na formu Nashova (S, d) vyjednávacího problému a jeho řešení. Toto není jediné řešení, další jsou například rovnostářské řešení, diktátorské řešení, Kalai-Smorodinského řešení, Raiffovo řešení a dalo by se, podle zadaných kritérií, najít řadu dalších. Tak se ocitáme v doméně teorie her a redistribučních systémů.

Z hlediska mikroekonomického modelu lze teoreticky vyčerpat všechny dostupné zdroje a dosáhnout tak společného maxima. Ve většině případů tomu však brání individuální racionalita, kdy individuální maximum jednotlivých subjektů neleží v bodě společného maxima. Tento tzv. zádrhel (anglicky „snag“) láká k označení „neefektivnosti“ trhů a k možné nápravě pomocí nějaké formy regulace. To však není nutné, neboť, při podrobnější analýze, lze prokázat, že každý výsledek vyjednávání, kdy nejsou spotřebovány veškeré dostupné zdroje, vytváří základ pro nové vyjednávání. Takto, pomocí vícestupňového vyjednávání, dojde k vyčerpání všech dostupných zdrojů a tím též k dosažení společného maxima.

Toto vyjednávání o rozdělení přebytku bude nezbytně komplexní záležitostí, během které obě strany budou chtít získat maximum možného pro sebe. To vše i při teoretickém předpokladu dostupnosti všech informací. To, co následně rozhodne o způsobu rozdělení přebytku je komplex okolností a schopností, souhrnně nazvaných vyjednávací síla jednotlivých subjektů. Čím větší vyjednávací síla, tím větší možnost získat větší část přebytku pro sebe.

V reálných podmínkách je situace ještě mnohem zajímavější. Většina parametrů jako hodnota investiční příležitosti, hodnota alternativ, výplatní funkce atp. jsou do značné míry subjektivní záležitostí, nebo alespoň jejich vyčíslení závisí na subjektivně ohodnocených parametrech, jako jsou různá rizika, budoucí příjmy, růst trhu a podobně. Z hlediska teorie tedy ani množina řešení S, ani bod nedohody (d), nejsou známé a objektivní veličiny. V takové situaci se vyjednává nikoliv o faktech, ale o sdílené interpretaci těchto faktů. Svůj význam zde získává schopnost vytvořit model reality a přesvědčit o něm své partnery. Prezentace schopného vyjednavače pochopitelně bude snižovat vlastní přínosy a zveličovat přínosy pro partnera tak, aby výsledné řešení mohlo být označeno za spravedlivé, a přitom co nejvýhodnější pro vyjednavače.

Závěry příspěvku budou významné jak pro další rozvíjení teorie interakcí na finančních trzích, tak také pro model vyjednávání.

7.2. Rozbor výchozí literatury

Příspěvek vychází ze vztahů mezi majiteli finančních příležitostí a majiteli finančních prostředků, které popisuje mikroekonomický kapitálového trhu. Tento model je uvedený v knize Mikroekonomie^{^[3]} a demonstruje možná zlepšení obou skupin v případě, že vlastníci finančních prostředků poskytnou své zdroje pro realizaci investičních příležitostí oproti určité kompenzaci.

Situaci, kterou model znázorňuje lze převést na Nashův (S, d) problém popsaný J. F. Nashem^{^[4]} a dále rozvinutý pro kooperativní hry^{^[5]}. Úlohu dále rozpracovávají, například Raiffa^{^[6]}, Kalai a Smorodinsky^{^[7]}, Kalai^{^[8]} a další. Přehledně různé přístupy shrnuje Kibris^{^[9]}. Ve skutečnosti lze najít prakticky nekonečné množství řešení v závislosti na zvolených kritériích. Tato literatura poskytuje teoretické základy pro tuto práci.

Způsoby sdílení omezených zdrojů je problematika řešená i ve známé úloze „problém sdílení řeky“, které se věnuje například van der Laan a kolektiv v článcích „Nezávislé podmínky pro rozdělení vody“^{^[10]} a „Asymetrické Nashovo řešení pro problém sdílení řeky“^{^[11]}. Otázka je velmi podobná, a je možné uplatnit podobné metody zkoumání. Problém sdílení řeky analyzuje situaci, jakým způsobem se může skupina farmářů podělit o omezený zdroj vody. Hlavním rozdílem je relativně jednoznačné prostředí se známými parametry, na druhou stranu nabízí tato úloha více etických otázek. Tuto oblast zajímavě a komplexně pokrývá například Moulin^{^[12]}.

Příspěvek dále navazuje na výsledky výzkumného týmu VŠFS, zejména články: „Analysis of Financial Markets Evolution by Utilizing the Theory of Cooperative Games“^{^[13]}, „Analysis tools of connecting investment opportunities and investment means in the area of small and medium sized enterprises“^{^[14]} a „Phenomenon of a "Snag" in financial markets and its analysis via the cooperative game theory“^{^[15]}.

7.3. Mikroekonomický model vyjednávání

Mikroekonomický model, který je využit demonstraci vztahů mezi vlastníkem investičních příležitostí a vlastníkem investičních prostředků, předpokládá u subjektů určitý objem investičních příležitostí a také určité investiční prostředky. Jako výnos je označen příjem z realizace investičních příležitostí. Oba subjekty budou svůj výnos maximalizovat, to znamená, budou realizovat příležitosti podle jejich výnosu. Obrázek 1 popisuje situaci:

Obrázek 1: Nabídka a poptávka investičních příležitostí a prostředků

kde x₁ , x₂ − x₁ jsou množství investičních prostředků, které mají subjekty k dispozici, y je budoucí výnos v mezních veličinách, f(x), g(x) respektive g(x₂ − x) jsou funkce mezního výnosu z investičních příležitostí (g(x) je upravena pro názornější prezentaci).

E (x_E, y_E) je bod, ve kterém f(x) = g(x) = f(x2 − x) = g(x2 − x); V tomto bodě jsou využity všechny investiční příležitosti obou subjektů dle míry jejich výnosu.

Výnos subjektů bude:

resp.

Z obrázku je zřejmé, že objem dostupných prostředků prvního subjektu (x₁) je ve srovnání s druhým subjektem omezený a dovolí mu realizovat pouze malou část investičních příležitostí. Druhý subjekt má více investičních prostředků, může realizovat více svých investičních příležitostí. Jejich výnos však od určitého bodu bude nižší, než nevyužité příležitosti prvního subjektu z důvodu nedostatku investičních prostředků.

Zvýrazněná plocha mezi body x₁ a x_E reprezentuje možný přebytek, který mohou získat oba subjekty vzájemnou spoluprací – pokud druhý subjekt nabídne prvnímu své investiční prostředky pro výnosnější investiční příležitosti. Otázkou bude, za jakých okolností se oba subjekty rozhodnou spolupracovat, a jakým způsobem si získaný přebytek rozdělí.

Technicky je řešením problému rozdělení, kdy se mezní výnosy obou subjektů rovnají, tzn. v bodě E. V takové situaci dochází k nejvyššímu společnému výnosu. Kompenzace ve výši y_E poskytne důvod subjektu s dostatkem investičních prostředků nabídnout tyto prostředky subjektu s výnosnějšími investičními příležitostmi.

Takto technický přístup nelze vždy uplatnit, pokud vynutitelný nějakou vnější silou, která omezí vlastnická práva subjektů. Například u známého problému „sdílení řeky“, řešícího rozdělení omezeného vodního toku mezi farmáře, mohou být situace, kdy je takové omezení ospravedlnitelné vzhledem k unikátnosti vodního zdroje. Jak uvádí například článek: „Asymetrické Nashovo řešení problému sdílení řeky^{^[16]}“ i v této oblasti se jedná o komplikovanou právní záležitost. Na finančních trzích bude hledání řešení komplikovanější, z důvodů popisovaných v následujících kapitolách.

Distribuce výnosů jako kooperativní hra

Pro další analýzu situace, ve které dva subjekty díky vzájemné spolupráci získávají a následně si dělí přebytek převedeme situaci z mikroekonomického modelu na situaci na obrázku 2:

Obrázek 2: Celkové výnosy obou subjektů

y(1) resp. y(2) jsou výnosy obou subjektů, a pro bod E platí:

Křivka procházející bodem E demonstruje hranici maximálních dosažitelných společných alternativ. Při spolupráci subjektů se lze dostat z bodu (y(1)₁, y(2)₁) do bodu (y(1)₂, y(2)₂) a tím dosáhnout paretovského zlepšení – zlepšení, při kterém si žádný subjekt nepohorší. Detailně je kruhem označená oblast znázorněna na obrázku 3 v další kapitole.

„Zádrhel“ na finančních trzích

Obrázek 3 zobrazuje detailně množinu možných zlepšení dosažených spoluprací obou subjektů:

Obrázek 3: Výplaty hráčů při proměnlivých cenách investičních prostředků

Na obrázku je vidět jeden z důvodů, proč není cesta k společnému maximu snadná – pro oba subjekty se nabízí možnost získat individuálně více, než v bodě E. Maxima výnosu pro oba subjekty neleží v bodě E!

Proč tomu tak je objasňuje obrázek 4 zobrazující výřezy grafů:

Obrázek 4: Maximální výnos subjektu

V levé části je šrafováním znázorněný výnos prvního subjektu v situaci blízké maximu. Kompenzace druhému subjektu na úrovni y₂ splňuje požadavek vyššího výnosu než vlastní zbývající příležitosti. Pokud dojde k posunu do bodu E, první subjekt získá dodatečný výnos odpovídající ploše ve tvaru trojúhelníku, ale ztratí vyšší výnos ve tvaru obdélníku z důvodu vyšší ceny investičních prostředků. Navýšení je způsobeno výnosnějšími vlastními investičními příležitostmi druhého subjektu směrem k bodu E.

Tento efekt, označený autory jako „zádrhel“^{^[17]}, je jedním z důvodů, proč není cesta k maximálnímu společnému výsledku přímá, nikoliv však jediným. Je třeba si také uvědomit, že zvýrazněné plochy zobrazují možnosti – rozdělení a využití těchto možností závisí na celé řadě dalších vlivů, zejména na vnímání reality a vyjednávací síle.

7.4. Vybrané problémy vyjednávání

Opakované vyjednávání

Jakým způsobem lze dojít k maximálnímu společnému výnosu, pokud o to subjekty individuálně nemají zájem? Odpovědí je opakované vyjednávání. V případě, kdy se oba subjekty dohodnou na spolupráci, která nevyčerpá celý přebytek, zůstává zde prostor pro další vyjednávání. V dalším kole vyjednávání je možné dosáhnout dohody, která bude stále ještě výhodná pro jeden subjekt, aniž by se tím snižoval výnos druhého subjektu zajištěného předchozí dohodou. Případně lze hledat alternativní možnosti v podobě dohod s jinými subjekty na trhu.

Nabízí se otázka, zda opakované vyjednávání představuje komplikaci nebo zda není ve skutečnosti výhodou. Opakování vyjednávání umožňuje nalézat flexibilnější dohody, které více odpovídají situaci na trhu a potřebám jednotlivých subjektů.

Nashův (S,d) vyjednávací problém

Teorie vyjednávání je částí teorie her zaměřenou na situace vzájemně výhodné spolupráce, což přesně odpovídá problému vyjednávání na finančních trzích. John Nash tento problém vymezil pomocí požadovaných podmínek (axiomů) a zároveň nalezl řešení takového problému, nazývaného na jeho počest Nashovo řešení vyjednávacího problému v článcích „Vyjednávací problém^{^[18]}“ a „Kooperativní hry dvou osob^{^[19]}“.

Vyjednávací problém je určen^{^[20]} množinou hráčů, množinou přípustných řešení, bodem nedohody a množinou užitkových funkcí, určující bodu nedohody a každé přípustné dohodě hodnotu dohody. Přitom předpokládáme racionalitu hráčů, kteří maximalizují svůj užitek a znají vzájemně své užitkové funkce. Je zřejmé, že tyto podmínky při reálném vyjednávání na finančních trzích nejsou zajištěny.

Realita na finančních trzích

Zatím co u „problému sdílení řeky“ je možné hovořit o, do značné míry, daných hodnotách, na finančních trzích je realita mnohdy složitější otázkou. Hodnota a ocenění aktiv je složitá otázka, která závisí i na zcela subjektivních faktorech jako hodnocení rizika, předpokladech o budoucím vývoji ekonomiky a dalších skutečnostech. Takto se může snadno stát, že investiční příležitost, kterou jeden subjekt hodnotí jako skvělou příležitost, bude jiný hodnotit jako riskantní dobrodružství a naopak.

Existují různá exaktní řešení Nashova (S,d) vyjednávacího problému podle požadovaných podmínek (axiomů), počínaje Nashovým řešením^{^[21]}, přes Raiffovo^{^[22]}, Kalai-Smorodinského^{^[23]}, Kalai^{^[24]}, diktátorské, které přisoudí všechen přebytek jednomu subjektu, rovnostářské a dalo by se najít celou řadu dalších. Jde o exaktní vědu, nicméně v oblasti vyjednávání se dostáváme do problému exaktních výpočtů na základě nepřesných odhadů. Ve skutečnosti subjekty hodnotí svou vlastní situaci podle svých specifických měřítek a o situaci druhého subjektu mají jen omezené informace.

Při zohlednění různého vnímání subjektů bude docházet k tomu, že subjekty ohodnotí příležitosti různě. Zároveň se dá očekávat, že subjekty budou mít tendenci konzervativně hodnotit své budoucí výnosy a spíše nadhodnocovat, alespoň při vyjednávání, budoucí výnosy druhého subjektu, což by při stejných vyjednávacích principech vedlo k výhodnější pozici. Situace potom bude vypadat podobně, jako ukazuje obrázek 5:

Obrázek 5: Různé vnímání reality subjektů

Oba subjekty nadhodnocují výnos druhého, který však takové vnímání nesdílí. Vyjednávání se nakonec bude odehrávat ve zvýrazněné oblasti, kterou budou oba subjekty současně považovat za svoje zlepšení oproti stavu nedohody.

Pokud se vezme v úvahu výše uvedené a zároveň proměnlivost situace na finančních trzích, potom pro praktické aplikace není možné vycházet z řešení vyjednávacího problému na teoretické bázi za nereálných podmínek. Je zřejmé, že je třeba hledat taková řešení, která budou flexibilně reagovat na změny situace. K tomuto se mnohem lépe hodí otevřený trh, kde veškerá případná regulace směřuje pouze k transparentnosti a dodržování pravidel, a kde mohou být dohody o spolupráci pravidelně přizpůsobovány měnícímu se prostředí.

Vyjednávací síla

Rozdělení přebytku závisí, kromě vnímání reality, zejména na schopnosti získat pro sebe odpovídající část. Nazvěme tuto schopnost vyjednávací silou. Na poměru vyjednávacích sil subjektů bude z velké části záležet, jakou část ze společně získaného přebytku který subjekt získá.

V čem spočívá tato vyjednávací síla? Můžeme ji rozdělit do následujících kategorií:

Mít co nabídnout

Je zřejmé, že pokud má dojít k vyjednávání, musí mít subjekty něco zajímavého pro druhou stranu. To zajímavé nemusí nutně být ve vlastnictví subjektu. Může jít o myšlenku, která umožní společně dosáhnout více, schopnost, kterou druhá strana ocení, nebo podstatná informace

Alternativy a jejich znalost

Subjekt, který má více alternativ pro uzavírání dohod je na tom lépe. Může volit mezi alternativními možnostmi a získává prostor pro vytváření různých forem soutěžení mezi potenciálními partnery.

Potřeba/nutnost dosáhnout dohody

Ten, kdo je pod jakýmkoliv tlakem uzavřít dohodu, bude mít pochopitelně tendenci obětovat část „potenciálně svého“ přebytku jako bonus za uzavření dohody. Různé formy zvýhodněných akcí na konci období rozhodného pro manažerské bonusy jsou typickým příkladem.

Vyjednávací schopnost

Zatím co výše uvedené faktory jsou do značné míry objektivní, vyjednávací schopnost se lze naučit a rozvíjet. Zahrnuje takové záležitosti jako kvalitní přípravu na vyjednávání, schopnost prezentovat situaci odpovídajícím způsobem, schopnost naslouchat a chápat ostatní, ovlivňovat je, vytrvalost a další. Důležitým faktorem této stránky vyjednávací síly bude i rozhodnutí o tom, co je „správné“ řešení, to znamená, jakou variantu bude subjekt prosazovat. Zda bude slepě usilovat o maximum možného, nebo o nějakou formu „spravedlivého“ rozdělení.

7.5. Shrnutí a závěr

Mikroekonomický model nabídky a poptávky po investičních příležitostech a investičních prostředcích demonstruje dynamiku vyjednávání na finančních trzích. Zlepšení v podobě dodatečných výnosů lze dosáhnout spoluprací vlastníků investičních příležitostí s vlastníky investičních prostředků. Pro analýzu společného výnosu a způsobu jeho následného rozdělování lze s úspěchem použít nástroje z oboru teorie her z oblasti redistribučních systémů a vyjednávání. Tyto nástroje analyzují statický stav pro hledání optima, situace na finančních trzích je však dynamická. Výše uvedené metody bude v dalším výzkumu potřeba rozvinout tak, aby reflektovaly realitu na finančních trzích.

I přes jisté nedostatky uvedené nástroje napomáhají demonstrovat a lépe porozumět dynamice sil, které při využití investičních příležitostí vstupují do hry, a díky tomu také tento proces lépe chápat.

Dalšími oblastmi, kam uvedený model rozvíjet, bude kromě již zmíněného zapracování dynamičnosti trhů také detailnější popis a pokus o kvantifikaci vyjednávací síly. Také budou analyzovány data z reálné ekonomiky, aby potvrdily závěry vyplývající z analýzy.

Cíl příspěvku je identifikace zákonitostí při vytváření a rozdělování přebytku vzniklého z investiční příležitosti jednoho subjektu umožněné financováním druhým subjektem.

Cíl příspěvku, identifikace zákonitostí při vytváření a rozdělování přebytku vzniklého z investiční příležitosti jednoho subjektu umožněné financováním druhým subjektem, byl splněn. Hypotéza předpokládající existenci těchto zákonitostí, které bude možné určit a popsat také. Detailní popis a teoretické zpracování bude předmětem dalšího výzkumu.

Hlavní přínos tohoto příspěvku spočívá v rozšíření perspektivy zejména o oblast možných pozitivních efektů opakovaného vyjednávání, vyjednávání za situace, kdy subjekty vnímají skutečnost různě a v zavedení pojmu vyjednávací síla jako faktoru, který v konečném důsledku rozhodne o způsobu rozdělení přebytku mezi subjekty.

Seznam použité literatury

BRINK, René van den, Arantza ESTEVEZ-FERNANDEZ, Gerard van der LAAN a Nigel MOES. Independence Axioms for Water Allocation. SSRN Electronic Journal. 2011.

ČERNÍK, Ondřej a Radim VALENČÍK. Phenomenon of a "Snag" in financial markets and its analysis via the cooperative game theory. Contributions to Game Theory and Management. 2016, 9, 102-117.

ČERVENKA, Jan, Ondřej ČERNÍK, Jiří MIHOLA a Radim VALENČÍK. Analysis of Financial Markets Evolution by Utilizing the Theory of Cooperative Games. In: PAVLÁT, Vladislav a Otakar SCHLOSSBERGER. Proceedings of the 7th International Conference on “Financial Markets within the Globalization of World Economy". Prague: VŠFS EUPRESS, 2015, s. 36-46. ISBN 978-80-7408-124-8.

ČERVENKA, Jan a Radim VALENČÍK. Analysis tools of connecting investment opportunities and investment means in the area of small and medium-sized enterprises. European Research Studies Journal. b.r., .

DLOUHÝ, Martin a Petr FIALA. Úvod do teorie her. 2. Praha: Oeconomica, 2009, 119 s. ISBN 978-80-245-1609-7.

HEISSLER, Herbert, Radim VALENČÍK a Petr WAWROSZ. Mikroekonomie: středně pokročilý kurz. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2010, 285 s. Eupress. ISBN 978-807-4080-401.

HOUBA, Harold E. D., Gerard VAN DER LAAN a Yuyu ZENG. Asymmetric Nash Solutions in the River Sharing Problem. SSRN Electronic Journal [online]. 2013, (2013-051) [cit. 2015-06-05]. DOI: 10.2139/ssrn.2243424. ISSN 15565068. Dostupné z: http://www.ssrn.com/abstract=2243424

KALAI, Ehud. Proportional solutions to bargaining situations: interpersonal utility comparisons: interpersonal utility comparisons. Econometrica: Journal of the Econometric Society. JSTOR, 1977, 45(7), 1623-1630. ISSN 00129682.

KALAI, Ehud a Meir SMORODINSKY. Other solutions to Nash's bargaining problem. Econometrica: Journal of the Econometric Society. JSTOR, 1975, 43(3), 513-518. ISSN 00129682.

KıBRıS, Özgür. Cooperative game theory approaches to negotiation. Handbook of Group Decision and Negotiation. Springer, 2010, s. 151-166. ISBN 9048190967.

MOULIN, Hervé. Fair division and collective welfare. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2003, 289 p. ISBN 02-621-3423-3.

NASH, John F. The bargaining problem. Econometrica: Journal of the Econometric Society. JSTOR, 1950, 18(2), 155-162. ISSN 00129682.

NASH, John. Two-person cooperative games. Econometrica: Journal of the Econometric Society. JSTOR, 1953, 21(1), 128-140. ISSN 00129682.

RAIFFA, Howard. Arbitration schemes for generalized two-person games. 1953.

8. Problém realizace reforem: zde a nyní

8.1. Ke krizi tradičních stran a hlavně tradičních volebních programů

Jedním z prvních kroků, kterými může začít náprava současného stavu, je změna pojetí volebních programů politických stran. A to zásadní změna v pojetí a konstrukci programů, kterou lze stručně charakterizovat takto:

Od slibů (které nejsou míněny zcela vážně) toho, co strana udělá pro člověka, k vymezení toho, v čem strana potřebuje, aby ji lidé pomohli změnit současný stav, jak současný stav změnit, čemu se bránit a čím začít.

Stávající volební programy politických stran:

1. Jsou v lepším případě vymezením priorit, které se strana pokusí naplnit, v horším případě jen sliby, které se nemíní vážně a jejichž neplnění lze vždy snadno zdůvodnit respektováním odlišností programů koaličních stran, příp. i jinak.

2. Neukazují, v čem je podstata problémů, proč se je nedaří řešit, jakou dobu prožíváme, o jakou historickou změnu jde, co nás ohrožuje, jak se tomu bránit, v čem strana podpoří aktivity lidí, které aktivity považuje za významné.

3. Programy současného typu slouží:

- K politickému rentiérství (udržení dobře placených pozic ve voleném i správním aparátu státu).

- K politickému investování (získat pozice ve voleném i správním aparátu, mj. i s ohledem na možnost výrazně ovlivňovat rozdělování veřejných prostředků).

- K politickému mafiánství (vzájemně propojit hráče z různých politických stran ve vyšších pozicích, kteří o sobě vědí, že porušují obecně přijaté zásady, vzájemně se kryjí a vyvádějí přes ovládnutí určitých institucí či správ regionů velké prostředky z veřejných zdrojů ve svůj prospěch).

4. Ke splnění své role tyto programy sázejí na líbivost.

Volební programy, o které jde:

1. Jsou reflexí doby z hlediska toho, o jakou historickou změnu jde, jaké problémy je třeba řešit a proč se dosud neřeší, čím začít.

2. Jak se občan může do řešení problémů zapojit, v čem ho strana podpoří, na co se musí připravit.

3. Proč nelze podpořit strany, které mají „prázdné“ volební programy, tj. programy, v nichž není obsaženo to, o co u nás i ve světě jde, jaká je podstata problémů a jak problémy řešit, a to jak z hlediska obrany proti tomu typu moci, který ovládl společnost, tak z hlediska nápravy ve smyslu akční i dlouhodobé vize:

- Jak se bránit mediální manipulaci.

- Které reformy a proč podpořit; které reformy odmítnout jako formu tunelování společnosti shora a proč.

Současný stav

Lidé ztrácejí důvěry v tradiční strany. Upřednostňují protestní volbu a hledají strany, které ji reprezentují. Existují pokusy prezentovat se jako „netradiční strana“, resp. strana „obrany, příp. i nápravy“ formou silné (radikální, výrazně vlastenecké, výrazně kritické rétoriky reagující na různé typy ohrožení pociťovaného veřejností). Ukazuje se následující:

- Radikalismus příliš nezabírá, při protestní volbě získává především ten, kdo je obětí kritiky tradičních politických stran (představitelů těchto stran a hlavně médií).

- Strany, které chtějí plout na vlně odporu proti tradičním stranám, nejsou sto připravit nosné programy, které by ukázaly, v čem je podstata současných problémů a jak tyto problémy řešit (negativní rétorika, a to ani v případě konjunkturálních témat, jako je migrace, nemá dostatečný efekt).

Paradox zapouzdření

Společnost, nejen u nás, ale všude na světě, se rozděluje. Toto rozdělení nebylo doposud adekvátně pojmenováno. Není to metodologicky zcela jednoduché, protože dělení má více dimenzí, přechodných stavů, neostré hranice, specifika v různých zemích apod. Přesto však lze s určitým zjednodušením říci, že se jedná o rozdělení na:

- Adoranty současného stavu: Adoranti se snaží o uchování současného stavu, což zpravidla spojují s obranou nějakých personálních symbolů doby a reálných či fiktivních hodnot, které je třeba chránit před tím, co považují za „zlo“, o čemž si vytvářejí představu za účinné podpory mainstreamových médií formou akceptované démonizace. Zcela přehlížení procesy degenerace společnosti, rozpadu institucionálních struktur, tunelování ve velkém shora apod. Postupně se „zapouzdřují“ do stavu, kdy si subjektivně všechny problémy stávajícího stavu vysvětlují „nepřítelem“, který může za všechno zlo.

- Kritiky současného stavu: Kritici požadují zásadní nápravu současného stavu. Částečně mají rovněž sklon upadat do stereotypů spojeným s vytvářením představy o příčinách současných problémů, většinou personifikovaných. Zatím zpravidla nedoceňují význam pozitivního programu a v důsledku toho také někdy mají sklon k „zapouzdření“, tj. utvrzování se ve skupinové konformitě spojené se ztrátou nadhledu, schopnosti vnímat argumenty apod.

Právě proto jde o spojení kritického aspektu programů s akční i perspektivní vizí jejich řešení.

8.2. Deset příkladů toho, čím začít, tj. co kdo může udělat již dnes

Proloženě vyznačená pasáž je převzata z loňska. Slouží jako inspirace pro letošní rok:

1. Propagovat výsledky obsažené v prvních dvou monografiích. K tomu připravit její vhodně zjednodušené a podstatně zestručněné prezentace. Zvýraznit, co je hlavní, a klást důraz na srozumitelnost.

2. Dosáhnout podstatně vyšší úrovně týmovosti při zpracování dalšího ročníku monografie a „akčního“ osvojení základních východisek všemi účastníky. Pozornost věnovat metodologické stránce týmové práce a zvyšování efektivnosti práce týmu.

3. Organizovat 19. ročník konference Lidský kapitál a investice do vzdělání tak, aby formou, průběhem, výběrem a zejména pak kvalitou recenzního řízení splňoval podmínky pro zařazení do uznávané databáze (Web of Science nebo Scopus). Zvýšením prestižního charakteru konference dosáhnout širšího osvojení základních východisek přístupu v rámci naší i zahraniční odborné obce.

4. Podstatně zkvalitnit výuku tak, aby došlo ke změně trendu přístupu studentů, tj. jejich orientace pouze na to „znát látku“ (opakovat to, „co se po nich chce“, resp. co si studenti myslí, že se po nich chce) na chápání toho, o čem to je a k čemu to je. Naučit je kriticky myslet („jak by to bylo, kdyby určitá teze neplatila“, znát předpoklady platnosti jednotlivých tvrzení, z nichž se sestává obsah sdělovaných poznatků). Na základě toho podstatným způsobem zvýšit jejich zapojení do týmové práce zaměřené na řešení současných problémů. Problematiku zvýšení kvality výuky zakomponovat přímo do zpracování dalšího ročníku monografie.

5. Realizovat konkrétní kroky ke zvýšení funkčnosti absolventské sítě VŠFS (včetně zapojení do této sítě zahraničních studentů přicházejících na VŠFS v rámci programu ERASMUS). Uskutečnit setkání s absolventy, kteří se v rámci své profesní angažovanosti mohou podílet na přípravě a realizaci jednotlivých kroků komplexních reforem.

6. Vybrat vhodnou oblast vzniku synergických efektů v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, kterou by ve spolupráci s podnikovou praxí bylo možné prakticky realizovat přímo v podmínkách VŠFS.

7. Vytipovat vhodnou oblast vzniku synergických efektů v oblasti cestovního ruchu (v návaznosti na vzdělávací, lázeňské i podnikatelské aktivity) a využít stávajících kontaktů v této oblasti k praktickému demonstrování možností odvětví produktivních služeb i identifikování toho, co brání jejich podstatně dynamičtějšímu rozvoji.

8. Ukázat širší význam postgraduální plně zásluhové a plně uzavřené nadstavby průběžného penzijního systému. Předložit akční projekt (takový, který by mohl okamžitě nahradit stávající problémový systém souběhu penze a profesního uplatnění). Ukázat, že uvedený systém by mohl být velmi účinný i při motivování části uprchlíků k aktivnímu zapojení do ekonomiky naší země a do systémů sociálního investování a sociálního pojištění.

9. Dokončit a začít kalibrovat koncept a modely hry typu Titanic. Ověřit, zda a jak může prezentace modelů přispět k lepšímu pochopení některých tendencí současného vývoje, tj. tomu, o co jde a jak čelit určitým rizikům.

10. Pravidelně, s využitím konceptu pohledu na současný vývoj, který je obsažen v monografiích z roku 2014 a 2015, monitorovat současný vývoj, prezentovat predikce s cílem dosáhnout širšího povědomí odborné i širší veřejnosti o přístupu týmu působícího při VŠFS.

9. Závěr

Poptávka po přístupu založeném na komplexním řešení současných problémů roste, a to v celosvětovém měřítku. Volby od voleb ukazují, že stávající typ manipulace selhal, že lidé chtějí zásadní změnu toho systému moci, který přivedl naši civilizaci do slepé uličky. Přitom jsou obezřetní vůči jednoduchým řešením. Strany vyprazdňují a opouštění pozici realistického programu. Pokusy o obsazení tohoto prostoru radikalismem nevycházejí a u nás ani nevyjdou. Prudce roste objednávka po programové straně, ale politické vakuum v této oblasti dnes není nikdo schopen zaplnit.

Strana, která se aktivně nepostaví proti mediální manipulaci, se nutné stává nevolitelnou. Už proto, že hlavním důvodem její neschopnosti bývá to, že její vedení se samo snaží s vlastní základnou členů a sympatizantů manipulovat. A ti to cítí velmi dobře.

Jak dojde k obratu? Je několik možností:

- Vznik nové strany.

- Posílení některé z menších stran.

- Reforma některé z tradičních stran.

- Kultivace radikalismu a příklon k programovosti.

- Restrukturalizace stran (štěpení a integrace).

Tak si můžete tipnout, kterou cestou půjde reálný vývoj.

Základem je pojmenovat to, z čeho vyrůstá současné "zlo establishmentu", jak došlo k jeho vybujení, jak funguje, proč selhává, degeneruje, rozpadá se a jako takové produkuje vyhrocování konfliktů.

Pokud se chceme v této (naší) době zorientovat, musíme si odpovědět i na tyto otázky:

1. Co je podstatou současného zla, tj. příčinou selhání současného establishmentu?

2. Jak je možné, že lidé přes veškerou manipulaci pochopili, že současný establishment je zlo? A to v různých zemích?

3. Co s tím dělat a jak odpovědět prostému člověku na otázku, jak v tom může pomoci?

K tomu je nutno splnit několik základních podmínek:

1. Důsledné vystupovat jako subjekt čelící selhání současného globálního establishmentu. A to přesně definované podobě tohoto selhání. Proti degeneraci, ke které vede používání politiky dvojího metru jako nástroje globální i lokální moci. A to ve všech podstatných kauzách, jako jsou například:

- Dvojí metr k porušování lidských práv.

- Dvojí metr přístupu k sociálním a ostatním právům i povinnostem uprchlíků a domácího obyvatelstva.

- Dvojí metr k mediálním manipulacím za účelem oslabení pozice i ekonomiky naší země zahraničními vlivovými skupinami z různých zemí.

- Atd.

(Právě toto zneužívání dvojího metru jako nástroje moci přivedlo současnou civilizaci na práh sebezničení hromadícími se konflikty stále globálnějšího charakteru a je hlavní příčinou tzv. "rozdělování" občanů uvnitř jednotlivých zemí, vzniku animozit mezi nimi.)

2. To znamená, že jít mj. důsledné i proti mediálnímu mainstreamová, jinak ztratí důvěryhodnost jako alternativa vůči tomu, co lokálně i globálně selhává.

3. Tuto pozici ustát, což znamená, že musí svým způsobem splynout se méně viditelnými snahami o reformu současné globální moci, která souvisí jak se střídáním vlivových skupin, tak i generační výměnou v oblasti těch struktur, které generují moc.

4. K ustání této pozice potřebuje ještě silnou vizi pozitivní nápravy.

Účinná kritika současného establishmentu je možná pouze tehdy, když do vyjednávání nového (perspektivního, toho, který nevede lidstvo ke katastrově či katastrofám) zapojíme velmi konkrétní představu o zásadní změně, kterou bude muset ekonomika projít.

Pokud jde o upozorňování na tzv. extrémní síly: Mohlo by se o nich říci, že extrémní názory jsou produktem selhávání našeho demokratického systému. A tudíž, že bychom měli především léčit náš demokratický systém a ne se rozhořčovat, nad některými excesy extrémistů. Ale ono je to ještě a podstatným způsobem jinak. Pokud aspoň trochu někdo vnímá realitu, nemůže si nepovšimnout, že velká část těch, kteří byli na extrémních pozicích, se posouvají od více či méně extrémních pozic nejen ke středu, ale i za střed (v pomyslné linii extrémismus – realismus). Posouvají se ve směru zdůrazňování rozumu, práv lidí, objektivnosti a vyváženosti, snahy o vzájemné porozumění… Proč? Zde přímo učebnicově působí efekt středového voliče. Problém je v tom, že ta "hodná", ta "liberální", ta "demokratická" část společnosti (za kterou se někteří vdávají) uvedený střed vyklízí, sama se posouvá do extrémismu slouhovství zla, vyvolávání nenávisti, rozpoutávání štvanic, odmítání věcného dialogu. A tento fenomén nelze při analýze současnosti přehlížet.

[1] V oblasti ekonomické vědy u nás je to (sáhneme-li trochu i do minulosti):

- Zelený, J.: O logické struktuře Marxova kapitálu. Praha. NČSAV 1962.

- Tenzer, O.: Úvod do metody myšlení pro ekonomy. Praha. Svoboda 1972.

- Tenzer, O. - Pstružina, K.: Svět moderního myšlení. Praha. Svoboda 1984.

- Černík, V.: Systém kategórií marxistickej dialektiky. Bratislava. Pravda 1984.

- Varadzin, F. - Březinová, O.: Hledání ve světě ekonomie. Praha. Professional Publishing 2003.

- Fajkus, B. – Filozofie a metodologie vědy. 2005. Praha, Academia. Online https://is.muni.cz/el/1421/podzim2007/US_34a/um/Bretislav.Fajkus.Filosofie.a.metodologie.vedy.pdf

- Ochrana, F. Metodologie vědy (úvod do problému).Praha: FSV a FF UK, 2008.

- Tondl, L. Problémy sémantiky. Praha: Karolinum, 2006.

[2] Viz zejména:

Popper, K. Logika vědeckého zkoumání.Praha: OIKOYMENH, 1997.

Fajkus, B. – Filozofie a metodologie vědy. 2005. Praha, Academia. Online https://is.muni.cz/el/1421/podzim2007/US_34a/um/Bretislav.Fajkus.Filosofie.a.metodologie.vedy.pdf

s. 81-87.

[3] HEISSLER, Herbert, Radim VALENČÍK a Petr WAWROSZ. Mikroekonomie, s. 49-54.

[6] RAIFFA, Howard. Arbitration schemes for generalized two-person games.

[7] KALAI, Ehud a Meir SMORODINSKY. Other solutions to Nash's bargaining problem.

[8] KALAI, Ehud. Proportional solutions to bargaining situations: interpersonal utility comparisons.

[9] KıBRıS, Özgür. Cooperative game theory approaches to negotiation.

[10] BRINK, René van den, Arantza ESTEVEZ-FERNANDEZ, Gerard van der LAAN a Nigel MOES. Independence Axioms for Water Allocation.

[11] HOUBA, Harold E. D., Gerard VAN DER LAAN a Yuyu ZENG. Asymmetric Nash Solutions in the River Sharing Problem [online].

[12] MOULIN, Hervé. Fair division and collective welfare.

[13] ČERVENKA, Jan, Ondřej ČERNÍK, Jiří MIHOLA a Radim VALENČÍK. Analysis of Financial Markets Evolution by Utilizing the Theory of Cooperative Games.

[14] ČERVENKA, Jan a Radim VALENČÍK. Analysis tools of connecting investment opportunities and investment means in the area of small and medium-sized enterprises.

[15] ČERNÍK, Ondřej a Radim VALENČÍK. Phenomenon of a "Snag" in financial markets and its analysis via the cooperative game theory.

[16] HOUBA, Harold E. D., Gerard VAN DER LAAN a Yuyu ZENG. Asymmetric Nash Solutions in the River Sharing Problem [online].

[17] ČERNÍK, Ondřej a Radim VALENČÍK. Phenomenon of a "Snag" in financial markets and its analysis via the cooperative game theory, s. 110.

[19] NASH, John. Two-person cooperative games.

[20] DLOUHÝ, Martin a Petr FIALA. Úvod do teorie her, s. 80.

[21] NASH, John. Two-person cooperative games.

[22] RAIFFA, Howard. Arbitration schemes for generalized two-person games.

[23] KALAI, Ehud a Meir SMORODINSKY. Other solutions to Nash's bargaining problem.

[24] KALAI, Ehud. Proportional solutions to bargaining situations: interpersonal utility comparisons.