Filozofie, ekonomie, politologie, sociologie, psychologie, historiografie

MARATHON

4/2020

číslo 164

_________________________________________

Teoretický časopis věnovaný otázkám postavení

člověka ve světě, ve společnosti, v současném dění

MARATHON is a bi-monthly Internet magazine founded in Prague at the end of 1996. Its aim is to help to clarify, from central and east European perspective, the reasons of present entanglement of the world developments, and participate in the search for prospective solutions.

About 30 authors contribute to the magazine on a regular basis and more write for it occasionally. So far MARATHON has been published in Czech with occasional documentation annexes in English or German. English summaries of articles are envisaged based on specific interests of readers.

Themes most often treated in the magazine include human capital, investments in education and other forms of human capital, nature and consequences of globalization, new approaches in economic theory (an attempt for synthesis of seemingly disparate concepts of K. Marx, J. Schumpeter, M. Friedman, G. Becker and R. Reich with regard to role played by innovations and the search for new space for economic growth), etc. Several specific projects of human capital investments have been developed on the basis of concepts analyzed in MARATHON.

The magazine can be accessed at www.valencik.cz

E-mail contact: valencik@seznam.cz

1. Úvodní poznámka

Rovněž čtvrté letošní číslo obsahuje (v tomto případě třetí) část obsáhlé studie Jiřího Řezníka prezentující logiku historie časopisu Obzor národohospodářský. Jedná se o pečlivě zpracovaný a poutavý vhled do vývoje ekonomického myšlení v praktických dobových kontextech.

Na ni navazuje další dvojice recenzí dotažených do podoby pojednání zpracovaná Pavlem Sirůčkem (třetí recenze bude v dalším čísle).

Číslo jsem doplnil neotřelou původní úvahou o tom, jak může souviset umělá inteligence a mnohosvětovost. Jsem si vědom toho, že tento pracovní materiál (podklad pro teoretický seminář, který koncem minulého roku proběhl na VŠFS) může vyvolat námitky.

Radim Valenčík

2. Hlavní materiály

Historie časopisu Obzor národohospodářský 1895-1925

Třetí část

Jiří Řezník

Obchodní metody

(Pokračování)

Navazující projekt Rakouská obchodní výprava do Východní Asie¹ zhodnotil Obzor národohospodářský velmi kriticky: Pokud jde o otázku, slibuje-li tento podnik úspěch čili nic, jasnou odpověď podává zkušenost s podobnými podniky jinde už často získaná. Takovéto „plující výstavy“ pořádali již Vlaši, Němci, Španělé, ba i Američané vesměs s neúspěchem. Nebyloť nikdy, a za dnešních po­měrů odbytu tím méně jest možno úspěšně dovézti jednoduše do ciziny domácí výrobky a tam je beze všeho prodávati; vždyť každý národ má vlastní vkus, vlastní potřeby, podle kterých se musí ří­diti ten, kdo u něho odbyt nalézti chce, ne na­opak. Nejdražší a po našem vkusu nejkrásnější pařížská roucha neodbudeme v Číně, poněvadž se tam takový oblek nenosí, a naopak čínský oděv nenalezne zase u nás pravidelného odbytu. A co platí o obleku, platí též o zařízení bytovém, o po­travinách, zkrátka o všech věcech ostatních. Chce-li tedy kdo úspěšně vyvážeti, nesmí začíti nabízením výrobků dle vkusu svého, nýbrž musí se nejprve přesvědčiti o vkusu odbytiště a podle něho upra­viti své výrobky. Výprava našich výrobků neměla tedy jíti do Číny, nýbrž nejprve expedice čínských vzorků k nám, podle kterých bychom pak své zboží k nabídce do Číny upravili. A s tímto zbo­žím nemusila pak jíti nákladná velká výprava do Číny, nýbrž jen zručný, s poměry této země dobře obeznámený agent, pokud možno tam již usedlý. Z důvodů těchto musily tedy všechny dosavadní „plující výstavy“ smutně skončiti, a proto i všechny příští smutně dopadnou; tím smutněji nynější ra­kouská, která chce jíti do zemí nejrůznějších vkusů, do Řecka, Turecka, Indie, Ceylonu, Číny a Japonska. Možno-li mysliti si větších protiv? U nás, jak už bývá zvykem, ústřední spolek průmysl­níků má, zdá se, vůbec nešťastnou ruku - chy­tili tedy věc za nepravý konec. Kdyby půl mili­onu, které její výprava ta jistě bude státi, byli věno­vali na koupi cizích vzorků, na vyslání několika obratných obchodníků neb i jen obchodních elevů do ciziny, stokrát by se to bylo vyplatilo. Takto bude míti zisk snad jen aranžér, a kdo ví, zdali i ten. Varujeme tedy každého před sučastněním se této výpravy.

V navazující glose Vytlačení rakouského vývozu z Východu bylo naznačeno, jakým způsobem by se mělo bojovat o východoasijské trhy. Jinak než my (jak právě vylíčeno), praktikují vý­voz Němci. Ve všech cizích přístavech a ostatních střediskách obchodu mají soukmenovce tam usedlé a obchod provozující, kteří ovšem především svůj domácí průmysl fedrují. Také oni poslali hned, jak se Čína pro evropský obchod otvírala, tam svou expedici, ale ne takovou, jakou vypravujeme my, nýbrž expedici odborníků, kteří přišli studovat zem a obyvatele, jejich zvyky a vkus, pak se vrá­tili, o tom referovali a přinesli s sebou vzorky, podle kterých pak německý výrobce své zboží fabrikoval a také už hojně v Číně odbyl. Kde to možno, usazují Němci své soukmenovce nejen jako obchodníky, nýbrž i za úředníky. Tak jsou např. v Turecku Němci mezi nejvyššími hodnostáři ne­jen vojenskými (Němci, jak známo, reorganisovali turecké vojsko), nýbrž i občanskými; tak jsou všechna vyšší místa u východních drah v rukou Němců. Je pochopitelno, že i tito úředníci pod­porují německý průmysl, jak jen možno, a proto jdou největší dodávky pro turecké vojsko do Německa, proto skoro všechny vagóny a lokomotivy pro orientálské dráhy (které mají dle smluv spra­vovati vlastně Rakušané!) objednávají se v Ně­mecku.

Za takovýchto poměrů je vysvětlitelno, proč německý vývoz za posledních let tak velice se zvýšil a s ním i celé německé národní hospo­dářství tak mohutně se zvelebilo a proč Rakousko své „přirozené“, ale zanedbávané odbytiště krok za krokem ztrácí. Německo právě následuje v po­sledních desítiletích systematicky příkladu Anglie a vší mocí usiluje o podporu svého průmyslu a svého vývozu, podřizujíc tomuto cíli všechny své pro­středky, I diplomatické. Také „nájem“ celého vel­kého okresu v Číně neměl jiného účelu a zajisté i nejnovější cesta německého císaře do Palestiny oklikou přes Cařihrad má týž účel; celý dosa­vadní její průběh, Francii a Ruskem (ovšem z ohledů více politických) žárlivě sledovaný, tomu aspoň nasvědčuje. Praví se, že Německo také od sultána „najme“ nějakou maloasijskou državu, snad při­stav Jaffu s okolím; ba blouznivý jakýs účastník císařovy výpravy viděl (prozatím jen ve snu) už celou Malou Asii v moci německé. Zatím co my neustálými politickými boji hospodářsky sláb­neme a upadáme, béře nám Německo jedno naše „přirozené“ odbytiště za druhým (Rumunsko, Bul­harsko, Turecko atd.) a nabývá tím pořád více těch peněz, které světem vládnou, kdežto my jich pořád více pozbýváme, čehož smutným dokladem jsou statistické výkazy našeho zahraničního obchodu.²

Dálný východ jako téma

Obraz Dálného východu v prvních třech ročnících Obzoru národohospodářského, tehdy vycházejícího jako čtrnáctideník, představovaly určité vybočení z normy objektivizujícího zpravodajství, které se prosadilo v následujících letech a které se omezilo na referování o dopadech například rusko-japonské války na státní rozpočty zúčastněných států a trh s cennými papíry. V následujících ročnících odpadá také rubrika Vývozní zprávy. Zvítězila koncepce Františka Čuhela, který považoval péči o zvelebení českého exportu vzhledem ke stupni vývoje českého velkoprůmyslu za předčasnou; za prioritní považoval dobytí národního trhu podobně jako všichni čeští národohospodáři (Albín Bráf, Cyril Horáček). Vedení Vývozního spolku pro Čechy, Moravu a Slezsko vnímalo velmi nelibě emotivně laděné články Antonína Stillera, pravděpodobného autora výše uvedených příspěvků, o malých vlohách a schopnostech českých podnikatelů účastnit obchodování mimo české země, což se stalo hlavním podnětem pro postupné utlumování spolupráce mezi Vývozním spolkem a Obzorem národohospodářským. Jinak řečeno, nejen ze zahraničně politických důvodů (vývoj v Číně ve 20. století) přestal být českými podnikatelskými kruhy východoasijský region vnímán jako prostor pro získání obchodních a podnikatelských příležitostí.³ Nicméně i z dnešního hlediska, a dokonce právě z dnešního hlediska je významné poznat, jak si tehdejší národohospodáři a obchodníci představovali získání významného teritoria, byť neznámého a hodně vzdáleného, relativně nedostupného, pro export produktů tehdejšího rodícího se českého průmyslu. Povaha informací, poskytovaných tehdejším čtenářům, dovoluje učinit závěr, že kromě pravopisu se nezměnilo vůbec nic, bude-li nás zajímat pouze to, co tehdejší čtenáři se mohli dozvědět o státech Dálného východu, jejich hospodářství a obchodu, případně o příležitostech a rizicích, které by mohl přinést vzájemný obchod, o metodách výzkumu relativně tehdy světu postupně se otevírajícího obchodního teritoria.⁴

Střet mezi stoupenci romantického a realistického směru o směřování zahraničního obchodu se stal prvním velkým diskuzním tématem. Druhým takovým tématem se pak stala polemika o pojetí kartelu mezi Horáčkem a Hořínkem, třetím pak otázka vyspělosti a výkonnosti české ekonomiky, čtvrtým pak Englišovo pojetí ekonomiky, zvláště veřejné. Lze říci, že zájem o makroekonomické otázky byl českým ekonomům přímo vnucen.

Josef Gruber a počátky Obzoru národohospdoářského

Jak vzpomenul ve svém nekrologu Ing. B. Mansfeld, tak před svým skonem pan profesor Josef Gruber publikoval na pokračování v Obzoru národohospodářském článek „Do třicáteého ročníku“ v němž napsal: Vstupujeme letos do třicátého ročníku našeho časopisu - za téhož redaktora, v témže nakladatelství, v téže tiskárně jako orgánu téže korporace průmyslové. Věc zajisté řídká i v světových literaturách, u početnějších národů, a dokonce i u tisku odborného, popuiárnévědeckého. Snad většinu z těch, kdož stáli jsme při „Obzoru národohospodářském" v jeho počátcích, zkosila již smrt, my ostatní jsme zešedivěli, zestárlo, a kolem nás vyrůstá nová družina mladších, hojnější počtem, než nás bylo před třiceti lety, sotva však oddanější a obětavější. Za tento lidský věk nesmírné se změnily poměry hospo­dářské, otázka sociální mílovými kroky se přiblížila k svému řešení a nabyla částečně jiné tvářnosti, a politicky dožili jsme se převratu, v jaký si netroufali ještě naši bezprostřední před­chůdci doufati ani ve svých snech nejodvážnějších.Nebude snad nezajímavé vzpomenouti z třicetileté historie listu zevrubněji alespoň dvou kapitol: jeho vzniku a jeho let válečných. Jdeť tu zároveň také o kus českých dějin hospodářských i české literatury národohospodářské.

Nezdar vyrovnání českoněmeckého, známých „vídeňských punktací" z r. 1890, a neočekávaně velkolepý úspěch první české veliké výstavy, zemské jubilejní výstavy v Praze r. 1891, probudil u nás znovu zvýšený zájem o povznesení národohos­podářské. K prvním praktickým výsledkům tohoto zájmu patřilo založení „Vývozního spolku pro Čechy, Moravu a Slezsko" (původně přijatý název „Vývozní spolek pro země koruny české" nebyl úřady připuštěn), o němž ještě za trvání výstavy konány horlivě porady. Hned v jedné z prvních schůzí, jíž jsem byl rovněž přítomen, upozorňoval však tehdejší koncipista pražské obchodní komory, Dr. Frant. Čuhel, že péče o zvelebení českého exportu je vzhledem k našemu stupni hospodářského vývoje trochu předčasná, že národněčeského velkoprůmyslu je dosud poskrovnu, a tím hůře že je s naším velkoobchodem, náš průmysl, že je zastupován dosud téměř jen maloživnostnictvem, pro něž je export - vždy již sám o sobě nejistý - těžko dostupný, nepoměrně pro nás potřebnější i také vděčnější že jest dobytí národního trhu domácího, o něž bychom měli v první řadě a úsilovněji se přičiniti. Zkrátka hospodářské ,,Svůj k svému", jak je hlásali a zdůrazňovali Bráf a Horácek a v jejich šlépějích všichni, kdož tehdy s úzkostí v srdci cítili naši malomoc politickou a uvědomovali si i její pří­činy národohospodářské.

Vývody Čuhlovy však nejen že neodradily od zřízení ,,Vý­vozního spolku", nýbrž na druhé straně vynesly Dru Čuhlovi v tehdejší politicky i národnostně nanejvýš pohnuté době osobní útoky Němců nejen v časopisech, nýbrž i v obchodní komoře, kde němečtí členové ještě do nedávná (r. 1883) vůbec tvořili většinu, a kde dosud jako plná třetina členstva zcela ovládali volební sbory velkoobchodu a všeobecného velkoprůmyslu, vy­nikajíce zároveň jak vzděláním a rozhledem, tak potencí kapi­tálovou. Vývozní spolek ustaviv se počal v našem průmyslu i zemědělství vyhledávati a organisovati živly schopné exportu svých produktů, Dr. Čuhel pak tím horlivěji v komoře i v Prů­myslové Jednotě, kde byl tehdy členem ředitelstva, pracoval pro hospodářské povznesení maloživnostnictva, které bylo tehdy převážným představitelem průmyslové činnosti v českém národě.

Vedle přednášek (v Řemeslnickoživnostenské besedě a v teh­dejší Společnosti pro vědy státní i sociální) jedním z článků této činnosti Čuhlovy bylo i založení časopisu. Průmyslová Jednota od samého počátku opětovně pokoušela se - vedle za­ložení knihovny, pořádání výstav, zřizování odborných škol atd. - o činnost publikační. Vydávala jako svůj časopisecký orgán již v letech 1834-1840 redakcí Dra J. Kreuzberga a K. Neumanna ,,Mitteilungen für Gewerbe und Handel", od r. 1839 vydáván redakcí J. Hessiera „Jahrbuch für Fabrikanten und Gewerbetreibende", který roku 1841 sloučen s „Mitteilungen" v nový jednotný „Encyklopaedische Zeitschrift für Gewerbe­treibende", jehož redaktorem byl od r. 1845 chemik K. Balling. Ročníkem 1848 však i tento list byl z úsporných důvodů za­staven, stejně pak zanikl týdeník ,,Nedělní list pro řemeslníky", r. 1847 redakcí Dra Köhlera a K. S. Amerlinga Jednotou vy­dávaný. Teprve skoro po 20 letech Jednota přešla zatím dávno již z původních rukou aristokracie a německého velkoprůmyslnictva a obchodnictva do vlády stavu měšťanského pod vedením české inteligence vědecké, technické i právnické — přikročeno r. 1865 k založení ,,Listů průmyslových" redakcí AI. Studničky, avšak pasivnost jejich donutila již roku násle­dujícího Průmyslovou Jednotu vzdáti se jejich vydávání. Podnětem a vlivem Jednoty, avšak mimo její náklad, vznikly v letech 1840 až 1860 i některé jiné průmyslové listy, zejména Amerlingovy, jež vsak vždy po krátkém trvání zanikly.

Stará myšlenka vlastního časopiseckého orgánu Průmyslové Jednoty vzkříšena tudíž nyní znovu, a dne 31. ledna 1894 po prvé vyšly „Nové Zprávy, časopis věnovaný otázkám národohospodářským, sociálněpolitickým, živnostenskoprávním a tech­nologickým". Jakožto jejich majitel, vydavatel a zodpovědný redaktor byl na listě označen knihtiskař Edv. Beaufort, vedle Průmyslové Jednoty rozhodl se užívati nového časopisu za svůj orgán i Vývozní spolek, který sám již déle než rok vy­dával vlastní samostatný věstník měsíční pod názvem ,,Vývozní zprávy". Řízení nového listu svěřeno redakčním komitétům obou spolků, jejichž nyní jediným orgánem list se stal, za hlavní spolupracovníky získáni byli sekretáři a koncipisté "všech tří Českých obchodních a živnostenských komor (Praha, Plzeň, Budějovice), mimo něž přislíbilo do „Nových Zpráv" přispívati přes 20 odborníků hlavně z kruhů živnostenských, profesorských a právnických. List měl vycházeti dvakrát za měsíc a později každý týden, aby mohl zvlášť tržní informace pro členy Vývozního spolku přinášeti rychleji a tudíž včasněji. Téměř celé první čtyři strany převelkého formátu prvního dvojčísla zabral „Náš program", který, vzešed hlavně z porad nás budoucích hlavních spolupracovníků, za přední úkoly nového listu pro­hlásil především „podporování každého počinu, směřujícího ku zvelebení stavu živnostenského na dráze pokrokové", zá­roveň však i pěstění otázky dělnické, „vzbuzování sympatií pro požadavky dělnictva, zkoumání, které tužby jeho jsou spravedlivy a jak by se daly provésti, na druhé pak straně poučování dělnictva, že jen ty opravy mohou býti stálé, jež mají základ svůj v přirozenosti lidské a přirozených podmínkách hospodářského života".

„Nové Zprávy" s počátku dost dobře hověly vytčenému programu, alespoň v některých jeho odstavcích. K plnění ně­kterých jiných však vůbec nedošlo, záhy pak ukazovaly se důsledky některých vad organisačních. Redaktorem skutečným byl Dr. Čuhel, který však na listě podle svých zkušeností z r. 1891 z ohledu na tehdejší poměry v komoře (a podobně bylo i u zemského výboru) vůbec nebyl uveden, také většina článků byla označena jen šiframi. Redakční komise obou spolků brzy přestaly se pravidelně scházeti, protože nebylo o čem se usnášeti. Bývala nouze o příspěvky. Redaktor sám po obě léta, ve kterých list vycházel, nenapsal do listu jediného článku a menší zprávy jen nečetné,⁵ břímě vyplňování listu (skutečné břímě, protože honoráře byly neuvěřitelně skromné) spočívalo hlavně na některých nás úřednících komory, zemského výboru a Vývozního spolku. Dokonce již od druhého ročníku, kdy nominelní a nakonec skutečnou redakci převzal red. J. J. Langner, byly čím dál patrnější známky blížícího se zániku: list začal sice vycházeti týdně, avšak tím nepravidelněji, odpadávali předplatitelé i spolupracovníci, také úprava listu - papír, tisk - se horšila.

Zatím však vždy intensivněji rostl v českém národě zájem o otázky národohospodářské. Bráf ve staročeském „Hlasu Národa" postavil rubriku národohospodářskou na první místo a sledoval v ní s neúmornou pílí a bezmeznou obětavostí všechny čelnější zjevy národohospodářského života u nás i v ci­zině. Nově založená Masarykova a Kaizlova „Naše Doba" zavedla pravidelné rozhledy po životě hospodářském, týdeníky „Česká Stráž", „Čas", „České Noviny" věnovaly proti starším , dobám nezvyklou pozornost věcem hospodářským, a na Moravě dokonce již od let vycházel samostatný „Národní hospodář" Dra Sovadiny a později Dra Tom. Šíleného. V říjnu 1895 konán v Pra­ze za veliké účasti ze všech zemí české koruny první český sjezd národohospodářský pod záštitou strany mladočeské.⁶

A zatím jediný ryze hospodářskotechnický, nepolitický list český, orgán dvou význačných korporací průmyslověobchodních, zmíral obsahově i finančně a měl koncem r. 1895 zhasnouti nadobro. Kladli jsme tehdy vnitřní pokles „Nových Zpráv" hlavně na vrub anonymity jejich autorů, a tuto opět na vrub nedostatečného zajmu pro theorické badání a přílišných ohledů na Němce u českých komor obchodních. Napsal jsem tehdy článeček „Obchodní komory české a česká věda národohospodářská", ve kterém jsem přikládal komorám za úkol zvláště i vědecké vyšetření hospodářských poměru v obvodu každé komory a popularisování nauk národohospodářských přednáškami, knižně i časopisecky. K jeho uveřejnění vsak nedošlo. Dohodli se totiž zatím Průmyslová Jednota a Vývozní spolek ,s nakldatelem J. Ottou ke sklonku r. 1895 o vydávání nového orgánu časopiseckého. Nový nakladatel však položil spolkům za podmínku, že skutečný redaktor bude na listě také plně podepsín a za jeho úroveň vůči veřejností svým jménem zodpověden. Za této podmínky padla volba na mne. Ode mne pocházelo na 20 kratších i delších úvodníků v „Nových Zprávách" i převeliká část menších zpráv národohospodářských, živnostenskn právních, školských i sociálněpolitíckých, psal jsem od r. 1895 i pravidelné živnostenské a obchodní i sociální rozhledy v „Naší Době" i články a hospodářské hlídky v Pelclových „Rozhledech" již od r. 1894, již r. 1893 články a zprávy do týdeníku „Času", něco i do „Hlasu Národa" Brafova atd. Volba moje za redaktora zajišťovala pak ovšem nám českým národohospodářům v komoře, že list bude veden v našich intencích.

Vybrali jsme tudíž s p. Ottou název nového listu i jiné podrobností, zejména rozšíření programu ze živnosteiiskosociálního na vůbec národohospodářský a sociálněpolitický, formát listu zvolen podle tehdejší „Živy", k pozvání obou spolků a mémů sešla se v Průmyslové Jednotě řada mladších pracovníku národohospodářských, kteří vesměs projekt vydávání nového časopisu vřele uvítali a k literární spolupráci se zavázali, a dne 21. prosince 1895 vyšlo prvé číslo „Obzoru národohospodář­ského". Program listu vyložen úmyslně tentokrát jen stručně; pěstovati národohospodářské vědění v českém národě, šířili znalost hospodářských poměrů jeho a přispívati všemožné k hospodářskému jeho povznesení buzením podnikavosti, své pomoci a smyslu pro spolčování, předváděním skvělých vzorů domácích i cizích, soustavným sledováním výrobní činnosti vlastní i jiných národu." Za programem následoval článeček Dra Čuhla (pseudonym Dr. E. B. Šimek zvolil Dr. Čuhel podle křestního i rodného jména své choti) „Několik slov o národním hospodářství", v němž autor obhajoval v duchu Listově české snahy hospodářskoemancipační. Dr. C. Horáček napsal stať „K otázce kartelové", která ihned vyvolala v dalších číslech polemiku s Vojtěchem Hořínkem, a redaktor stať „Obraz rakouskouherského vyrovnání po stránce hospodářské". Po úvod­ních článcích následovaly „Menší zprávy" .národohospodářské, sociálněpolitícké, hospodářské poměry v zemích českých (zejm. s hlediska poměru Čechů k Němcům) a vývozní zprávy, pak věstníky obou spolků a knižní referáty.

Hned po vydání 1. čísla byly s mnoha stran projevovány souhlas a sympatie s „Obzorem". Bráf, ktery zpočátku, po zkušenosti s „Novými Zprávami", zůstával v pozadí a nezúčastnil se ani předchozí porady sboru přispěvatelů, přihlásivše ihned delší statí „Některé úvahy o poměrech úrokových v Čechách", z Vídně byl jsem překvapen neobyčejně přátelským dopisem prof. J. Kaizla, který, tehdy říšský poslanec, krátce za sebou poslal dva zajímavé články „Progresivní přirážky" a ,,Zlato a stříbro", do druhého čísla přispěl kromě Bráfa ještě Dr. Fořt, tehdy sekretář pražské obchodní komory a říšský poslanec, a Dr. Karel Viškovský, tehdy koncipista obchodní komory plzeň­ské, do nejbližších dalších čísel pak Dr. Rudolf Hotowetz z praž­ské komory, profesor Jan Koloušek z obchodní akademie chru­dimské, sekretář zemského výboru Dr. Fr. Fiedler a koncipista Dr. Rudolf Pilbauer, ředitel státní řemeslnické školy v Kladně Frant. Rössler a doc. techn. Josef Schneider, články ze sociál­ního hnutí Ant. Hajn a Dr. Jos. Lukáš.

Obavy, které se tehdy jako stín kladly na všechnu naši veřejnou činnost národohospodářskou před útoky Němců a tedy porušením národního míru v obchodní komoře, se neusku­tečnily. Pozornosti německých listů sice ani „Obzor" neušel, od nastoupení Wohankova na presidentský stolec v komoře však se i tu změnily poměry⁷ a jistě přispělo, že nakladate­lem „Obzoru" byl právě J. Otto, který patřil k nejváženějším českým členům komory.

Redakční komise v dřívějším smyslu při O. N. vůbec již nebylo, v Prům. Jednotě byla sice občas volena komise pro záležitosti O. N., její nečetné schůze (např. v r. 1898 tři, jindy l-2, v letech 1901-1908 ani jediná) jednaly o věcech správ­ních (předplatném, podporách, lhůtách vycházení a pod.). Občas vyslovováno přání, aby v listě docházeli slova i mužové prak­tického života hospodářského. K tomu jsem však již sám naše praktiky občas, nejednou, vyzýval, až na velmi vzácné výjimky však vždy bez úspěchu. Je to ostatně velmi pochopitelné a prostě důsledek dělby práce.

Po třech ročnících, od r. 1899, změnili jsme „Obzor" ze čtrnáctideníku v měsíčník. Z podnětu nakladatelství: zjedno­dušena tím administrace a sníženy výdaje. Zároveň však tím „Obzor" změněn v odbornou revui podobnou Masarykově „Naší Době" a Vlčkově „Osvětě". Úroveň listu zvyšována, vedle dosavadních „menších zpráv" zavedeny zvláštní „rozhledy" národohospodářské, sociální a po několik let i oddělené rozhledy finanční. Přibylo časem mnoho nových spolupracovníku, takže sotva jest z posledních 30 let českého národohospodáře, od něhož by nebyl „O. N." přinesl články, často jejich literární prvotiny. Před deseti lety byl kdesi uveřejněn (nevím, zda úplný) seznam přispěvatelů do „O. N." z prvního dvacetiletí; z období válečného a poválečného napočetl jsem jich nyní, starších i novějších, přes osmdesát, jen pokud jde o články úvodní. U mlad­ších, začátečníků, bývalo někdy potřebí, když jinak myšlenky článku byly dobré, celé statí redakčně probourati, věty přepra­covati a přemístiti, zbytečné fráze odstraňovati, věci výrazněji vyjadřovati, o českost slohu dbáti. Nejeden z nyní literárně i řečnicky uznaných autorů ocenil potom s povděkem tuto jakousi školu, podobně jako jsem druhdy sám se mnohému slohově naučil přispěvatelstvím do Herbenova „Času". Osobně vzpomínám četných přátel, kteří k mému požádání nikdy ne­odepřeli příspěvek o té či oné časové otázce, a zejm. těch, kteří - na prvém místě zvěčnělý Dr. Rudolf Pilbauer - spolu­pracovali v pravidelných měsíčních rozhledech ,,Obzoru".

Roku 1901 odloučil se od ,,0. N." Vývozní spolek. Byl sice po jistou dobu stále ještě uváděn na titulním listě ,,Obzoru", odebíral, snad ještě list pro některé členy, ale jeho Věstník z listu vymizel. Změnily se v něm osoby - odešli první jeho budovatelé: Dr. Pilbauer, Dr. Hotowetz, JUC. Srb - i věcně , nepostačovalo vycházení listu ve lhůtách měsíčních snad již rostoucí potřebě rychlých informací (ačkoliv první ,,Vývozní zprávy" spolku vycházely také jen měsíčně). Hlavním však asi podnětem bylo, že tehdejší správě spolku nezamlouvaly se články Stillerovy, které vsak u ostatního čtenářstva docházely nezvyklého jinak ohlasu a obliby (Ant. Stiller býval v počát­cích Vývozního spolku jeho úředníkem, později činným ve Francii a Belgii při exportní akci rak. ministerstva obchodu a v r. 1900 vydal péčí Českého obchodního musea řadu životopisů podni­kavých mužů pod názvem ,,Šťastní jednotlivci"), a že některé tehdejší akce a výroční zprávy Vývozního spolku docházely v O. N. z péra spoluzakladatele a dlouholetého sekretáře spolku Dra Pilbauera posudku nepříznivého.⁸ Také ve správě spolku nastaly později nutné změny, ale k obnově spojení s O. N. již nedošlo.

Dvou věcí nemohu ještě opomenouti. Předně, že nakladatelství J. Ottovo nikdy se nevměšovalo do věcí redakčních a že stejné samostatnosti listu vždy též dbalo každé dočasné ředi­telství Jednoty. Oběma činitelům stačilo, že list je stále dobrý a že dochází rostoucího uznání a vážnosti. Po druhé, že naklada­telství i tiskárna - dříve firmy Ottovy a od roku 1900 Česká grafická Unie - vždy pečovaly o pěknou vnější úpravu a spolu s redakcí o přesné vycházení listu. Uznale vždy jsem též oce­ňoval věru často nesnadné luštění rukopisů mých i leckterých cizích tiskárnou a bedlivé provádění korektur; nebylo u nás nikdy té hromadnosti omylů tiskových, s jakou se shledáváme nezřídka i v revuích vědeckých.

Články v časopisu Obzor národohospodářský 1896-1900 podle témat a jejich autoři

Historie časopisu Obzor národohospodářský (část II: 1901-1905)

V celém tomto pětiletí časopis si zachoval rozsah 536 stran, jehož bylo poprvé dosaženo ve čtvrtém ročníku. Od tohoto ročníku byl také časopis zasílán všem členům Jednoty průmyslové zdarma. V každém roce pak vyšlo vždy 11 čísel (s výjimkou srpna).

V tomto pětiletí časopis věnoval ve zvýšené míře pozornost ve všech pěti ročnících různým tématům, ve čtyřech ročnících průmyslu, statistice a sociálním otázkám, ve třech ročnících dopravě, ve dvou pak finančnímu hospodářství, peněžnictví a zemědělství, v jednom obecné ekonomii, české ekonomice a vývoji v zahraničí. Ve svém šestém ročníku se časopis zabýval především otázkami dopravy, průmyslu a živností. V sedmém ročníku dominoval zájem o sociální otázky (8 článků), pak o průmysl, v osmém se zájem přesunul na vývoj vnitřní a zahraniční ekonomiky (4 články). V devátém ročníku vždy tři články byly věnovány obecným hospodářským otázkám, peněžnictví, průmyslu a dalším různým otázkám. V desátém ročníku se redaktoru Grubrovi podařilo soustředit pozornost autorů na otázky vývoje české (československé) a zahraniční ekonomiky (celkem osm článků).

Věrnost časopisu zachovali samozřejmě Josef Gruber⁹, pak ještě Albín Bráf, Vladimír Fáček, František Fiedler, Bohdan Holman, František Hlaváček, Cyril Horáček, Vojtěch Hořínek, Rudolf Hotowetz, Rudolf Pilbauer, Rudolf Rössler, Václav Schuster, Antonín Stiller, Karel Viškovský (celkem 14 autorů).V časopise začalo publikovat 30 autorů: K. Beneš, Richard Fischer¹⁰, F.V. Goller¹¹, Emanuel Chalupný¹², Karel Husník¹³, Alois Klíma¹⁴, Dobroslav Krejčí¹⁵, Šimon Kolařík¹⁶, Adolf Kott¹⁷, F. Kučera, Albert Maysl¹⁸, Bohuslav Müller¹⁹, , K.J. Němec, Parvus²⁰, Josef Pilař, Rudolf Pilát²¹, Karel Polák²², Václav Pramen, Jaroslav Preis²³, Jaroslav Salaba²⁴, Emanuel Schindler²⁵, Karel Svoboda²⁶, Miloš Švácha²⁷, Zdeněk Tobolka²⁸, Vincenc Uzel²⁹, Lev Winter³⁰, J. Zásadský³¹, Theodor Živanský³², Ivan Žmavs³³. V časopisu publikuje v r. 1904 článek první žena (M. Wanklová³⁴). Tedy celkem 45 autorů publikovalo v časopisu 107 článků.

Struktura článků v ON podle oborů za období 1900-1905 v porovnání se strukturou přednášek ČSNH podle oborů za období 1921-1940

V časopisu přestali publikovat v tomto pětiletí Karel Čermák, E.B. Čuhel, Josef Fořt, Antonín Hajn, Vladimír Hanačík, Jan Herben, Karel Chytil, K. Kaizl, Karel Kalal, Bohd. Klinberger, Jan Koloušek, Frant. Koželuha, Frant. Kretz, J. Lošťák, Josef Lukáš, František Macek, Ladislav Martinů, Fr. Modráček, Quidam, Štěpán Radič, František Rössler, K. Rychlík, Josef Řivnáč, G. Schmorranz, Eugene Schwiedland, O. Sýkora, Jan Třeštík, Josef Vrba a Rudolf Vrba, L.M. Zeithammer, Karel Zdráhal, tedy 31 autorů.

V absolutních číslech to znamenalo, že z celkového počtu 107 článků bylo publikováno v tomto pětiletí na téma dopravnictví 9 článků, finančního hospodářství 6 článků, hospodářství Československa 9 článků. Obecné otázky hospodářské se stály tématem 6 článků, obchod 3 článků a peněžnictví 7 článků. Průmysl se stal tématem pro19 článků, různé otázky pro 10 článků. Sociální otázky byly řešeny v 17 článcích, statistika v 5 článcích. Zahraniční otázky hospodářské byly probírány v 10 článcích a zemědělství v 6 článcích.³⁵

V r. 1902 se rubrika Rozhledy opět oddělila od rubriky Menší zprávy a rozhledy (Hospodářské, Sociální, Vývozní), aby se v následujícím roce opět obě rubriky spojily. V roce 1908 je rubrika nazvána Zprávy a rozhledy (Hospodářské, Sociální).

Obecnější trendy

Postupně klesl počet článků z 24 na 18. Zatímco v prvním ročníku, kdy ještě časopis nebyl orgánem Jednoty průmyslové, šlo hovořit o poměrně vyvážené pozornosti, která byla věnována jednotlivým oblastem národního hospodářství, tak celkově v prvních patnácti letech redaktor Gruber se především zaměřil na publikování článků, zabývající se průmyslem (s výjimkou  r. 1903 a  r. 1910), a to ve větší míře než se tímto tématem zabývaly výše uvedené přednášky České společnosti národohospodářské v letech 1921-1940. Obdobně zvýšená míra zájmu se projevila v prvních pěti letech o témata finančnímu hospodářství, hospodářství Česka a vývoji v zahraničí, v dalších deseti letech časopis na svých stránkách se věnoval sociálním otázkám a rozšiřoval svůj tematický záběr (různé otázky). Doprava na jeho stránkách byla diskutována ve větší míře v letech 1901, 1903-1905, statistika v letech 1902-1905 a 1907, zemědělství v letech 1899, 1900, 1902, 1905, 1906, 1910 (tabulka 2-3). Peněžnictví byla věnována pozornost v letech 1896 a 1901 a 1904. Pro první pětiletí platilo, že enormní počet článků o průmyslu v prvních dvou letech 1896-1897) se snižuje v následujících třech letech (1898-1900) ve prospěch obecnějšího tématu česká ekonomika.

Od národohospodářské výchovy k národohospodářské teorii

Mezidobí mezi sepsáním předposlední a poslední verze Bráfových přednášek se zdá možná býti z hlediska dějin zanedbatelným časovým úsekem, nikoliv však z hlediska autora samotného a dějin vědy, obzvlášť české. K posunu tu došlo od zdůrazňování pěstování národohospodářské výchovy ke zdůraznění významu národohospodářské teorie. Pan profesor v té době připravil a pronesl přednášku Věda národohospodářská počátkem XX. věku pro slavnostní shromáždění prvního vědeckého sjezdu českých právníků o letnicích 1904 (Sborník věd právních a státních v Praze, ročník IV., viz zde Bráf, 1923, s.29-55). Jinak řečeno, čeští ekonomové už měli své početné vysokoškolsky vzdělané publikum, které jim bylo ochotno naslouchat. A zasloužili si už mít také svůj časopis, kterým se stal Obzor národohospodářský. České národohospodářské písem­nictví a školství v utěšeném kulturním rozvoji národa tehdy čestně v rámci Rakouska-Uherska obstálo. V soutěži se světovou odbornou literaturou zbývalo ovšem u malého a z obrodného stanoviska i mladého českého národa mnoho dohánět (Horáček, 1898).³⁶

Stejně tak platí, že pro první vydání litografie Národní hospodářství je rozhodujícím teoretickým a metodologickým podkladem stať Listy o studium národohospodářském, jejichž první verze vyšla jako článek v roce 1897 v měsíčníku Alétheiu³⁷, kde se řeší otázka, jak dosáhnout dobrou znalost toho, co jest, o typické tvary a pravidelnosti (zákonnosti) v koexistenci a vývoji jevů, jimiž se zabýváme.

Jestliže v Listech o studiu národohospodářském je kladen důraz na porozumění národohospodářské teorii a logické povaze jejich pouček (ryze pedagogický úkol), tak v přednášce Věda národohospodářská je hledána odpověď na otázku, v jakém stavu je národohospodářská věda, jak dosáhnout dobrou znalost toho, kam se naše vědění, toho, co jest, pohybuje. Sběhly se opravdu na sklonku věku XIX skutečnosti, jež nemalou měrou určují a na dlouho asi budou určovati směr a ráz vědecké práce v oboru našem. Především došel jistého usmiřujícího vyřízení dlouholetý spor mezi abstraktní metodou tak zvané řečené klasické školy národohospodářské a realistickou metodou tak zvané školy historické. Druhou pak takovou vážnou skutečností jest otřesení hospodářsko-historické teorie Marxovy. Jím vlastně padá již po druhé z materialistických ponětí dějin o hospodářská hlediště se opírajících … ráz takové materialistické teorie dějin má právě také ona sociální filozofie, [která] byla filozofickým východištěm zakladatelův vědy národohospodářské v druhé polovině XVIII. století jsou obě učení v tom shodná [, že se stýkají v optimistickém tvrzení o nejlepším pořádku světa a společnosti, jakmile jen konečně bludné útvary minulosti budou překonány a společnost dle přirozených řádů ustavena] a že jsou teoriemi o mechanicky nutném průběhu společenského děje, jehož lidé jsou svými snahami a vším dychtěním bezděčnými nástroji, tedy v tom rozumu: společenské přírodovědy.  

Lze se tázat, zda a jak se tento posun v individuálním badatelském programu a v postavení českých ekonomů v rámci rostoucího národního sebeuvědomění promítl do struktury výkladu ekonomie jako předmětu vysokoškolské výuky. Lze také říci, že problém rozptýlených znalostí a pochopení statičnosti jak liberálních, tak socialistických teorii vedly Bráfa ke vzrůstající kritické distanci jak vůči liberalismu, tak především vůči socialismu. Zatímco ještě podle litografie socialismus chce odstraniti soustavu kapitalistickou v naději, že kapitálovost tím nabude ještě silnějších podnětů (1903/164), tak podle knižního vydání platí, že socialismus chce odstraniti soustavu kapitalistickou, oddávaje se při tom naději, že to nebude na újmu přibývání kapitálovosti celého hospodářského procesu, spíše na prospěch.³⁸

Význam Bráfovy učebnice

Srovnaní knižního vydání Bráfovy učebnice Národohospodářská theorie, z niž čerpala své „rozptýlené znalosti“ generace prvních českých ekonomů, s jedním z jejich litografickým vydáním naznačuje vyznačení poněkud jiného spefického herního pole pro další vývoj českého ekonomického myšlení na rozdíl od ekonomického uvažování národohospodářů v jiných zemích.

Čeští ekonomové se učili trochu něco jiného, než jejich kolegové v zahraničí, dostávali něco navíc, měli možnost pochopit, v čem spočívá dynamika ekonomických systémů, respektive podstatu společnosti otevřené všem vývojovým variantám. Posuny v obsahu jednotlivých vydání ukazují, že se autor nespokojil s výkladem, jak funguje ekonomika, začal se ptát, odkud a kam ekonomika, respektive ekonomický systém se pohybuje a zda odpověď na otázku odkud je totožná s odpovědí na otázku kam.

Přesně v tomto ohledu se jeví být Bráf docela moderním i na počátku 21. století, protože chápe dějiny jako příběh s otevřeným koncem, (Řezník, 1997), i když zdánlivě klasicky člení svou učebnici na výrobu, oběh, rozdělování a spotřebu oproti moderněji koncipované rukověti sociální ekonomiky (Soldát, 1913), která rozebírá celou problematiku z hlediska národního blahobytu. Vrátil jakoby zpět k německé historické škole jako ke zdroji inspirace, právě proto pro něj tzv. marginalistická revoluce nepředstavovala zásadní přelom v dějinách ekonomie.

Tímto způsobem provedené bilancování stavu národohospodářské teorie na počátku 20. století mu umožnilo velmi výrazně inovovat svou učebnici, což bylo vyjádřeno také i ve změně jejího názvu. Rozpracování pojmu obchodního hospodářství vedlo k novému definování tzv. těžebního kapitálu i k hlouběji a razantněji propracované polemice se socialistickými i liberálními směry³⁹.

Jeho učebnice může tedy být inspirující i pro dnešní čtenáře i pro provedení obsahové analýzy Obzoru národohospodářského jako určité programové východisko, i když se zdá být na současné poměry být příliš popisnou a málo analytickou a málo zdůrazňující rozdíly mezi fungováním nominálních a reálných veličin, a to na úrovni mikro i makroekonomie.

Faktory ovlivňující poptávku internetového obchodu

Tomáš Novák, Petr Adámek

Anotace

E-commerce neboli internetový prodej je fenoménem posledních let. Rostoucí trend prodeje zboží na internetu vůči tzv. kamenným obchodům se stal součástí každodenního života. Ačkoliv dochází k změně „prostředí“ z kamenného obchodu do prostředí internetové sítě, jsme nadále svědky střetávání základní teorie mikroekonomie o vztahu mezi poptávkou a nabídkou na trhu definovanou Alfredem Marshallem.

Cílem níže uvedeného článku je analyzovat jednotlivé faktory ovlivňující poptávku po sortimentu internetového obchodu a jejich zachycení prostřednictvím grafického modelu.

Abstrakt

(E-commerce or Internet sales has been a phenomenon of recent years. The increasing trend of selling goods on the Internet to stores has become a part of everyday life. Although the „environment“ is changing from the store to the Internet, we continue to see the fundamental theory of microeconomics about the relationship between demand and supply on the market defined by Alfred Marsahll.

The aim of the article below is to analyze individual factors influencing the demand for e-shop goods and their capture through a graphical model.)

Klíčová slova

poptávka, cenová elasticita poptávky, promoční nástroje, internetový obchod

Key words

demand, price elasticity of demand, promotion tools, e-shop

JEL klasifikace

M20 (Business Economics: General)

D43 (Market Structure, Pricing, and Design: Oligopoly and Other Forms of Market Imperfection)

Úvod

Ekonomické teorie se k problematice poptávky vyjadřují ve dvou podobách. V podobě mikroekonomické, která je základem pro analýzu podanou v tomto článku, ale v také podobě makroekonomické, která nebude v dalším textu explicitně řešena, nicméně vyžaduje alespoň stručné vyjádření. Jedná se o problematiku agregátní poptávky, do které také přirozeně spadá internetový prodej. Je všeobecně známa skutečnost, že v době ekonomické krize dochází k výraznému stlačení agregátní poptávky, tento trend může být navíc zesílen restriktivní fiskální politikou vlády, která svými rozhodnutími vyvolává pesimistická očekávání ekonomických subjektů. Položíme-li si otázku, jak dané skutečnosti ovlivňují trend „objemu“ internetového prodeje, tak je možno konstatovat, že dané skutečnosti ovlivňují jen částečně celkový objem internetového prodeje. Přesněji je možné hovořit o dopadech výše zmíněných skutečností v konfrontaci klasického a internetového způsobu prodeje.

Rozdílnost prodejců v klasickém a internetovém obchodě využiji v mikroekonomické podobě poptávky, která jak je známo, je modelovaná do podoby dílčí poptávky, která vyjadřuje vztah mezi cenou a prodaným množstvím. Je možno připomenout, že kvantitativní vztah mezi nimi je řešen tzv. cenovou elasticitou poptávky. Je měřena jako procentní podíl změny poptávaného množství k změně ceny a nabývá hodnot od nuly až po nekonečno. Pro konkrétní praktické prodeje se pak jedná o poptávku elastickou, tedy procentní změna prodejů je větší než procentní změna ceny, poptávku neelastickou, kdy je tomu právě naopak a poptávku jednotkově elastickou, kdy obě změny působí proti sobě a navzájem se vykompenzují. Právě charakter poptávky a její elasticita, kterou však nelze znát a lze ji na základě předchozích zkušeností prodeje anticipovat, je základem pro stanovení cenové strategie prodejce, který se snaží maximalizovat tržby. Celkově jiným problémem je potom analýza zisku, která vyžaduje rozbor všech nákladů firmy. V této souvislosti je možno připomenout, že ekonomická teorie kromě přímo vynaložených nákladů a vyčíslitelných nákladů, která označuje jako explicitní, zná také náklady skryté, implicitní. V podstatě se jedná o alternativní náklady, které jsou ušlým ziskem z aktivit, které by firma vykonávat mohla, ale nevykonává. Předpokladem pro kvantifikaci ekonomického zisku, který zvažuje právě nejen explicitní a implicitní náklady, je mobilita kapitálu. Internetový obchod je jistě ekonomickým prostorem, který umožňuje mobilitu kapitálu ve velké míře.

Vrátíme-li se k samotné analýze poptávky a její cenové elasticity, je nutné připomenout faktory, které ji ovlivňují. Jedním z nich je časový horizont. Obecně platí, že čím má spotřebitel více času reagovat na změny ceny svým nákupem, tím je poptávka elastičtější. Samotný charakter internetového prodeje, který informuje zákazníka on-line, výrazně zkracuje dobu, kterou má strana poptávky na realizaci nákupů. Současně a s tím, jsou snižovány transakční náklady, které jsou spjaty s přeceňováním výrobků. To vše umožňuje vyslovit domněnku o spíše vyšší cenové pružnosti poptávky realizované internetovou firmou. Přesto však výše popsané úvahy mají modelující teoretický charakter.

Prizmatem cenové elasticity poptávky je možno zkoumat i další dva faktory, které ovlivňují prodej internetového obchodu, a to cenové slevy a akční nabídku. Z hlediska teorie poptávky je dokonce možné oba faktory posuzovat současně. V obou případech snížení ceny u vybraných statků směřuje k podchycení zájmu zákazníka, a také v obou případech lze předpokládat velmi krátký čas, ve kterém zákazník informaci obdrží. Konkurenční výhoda, která v tomto případě při určité cenové elasticitě poptávky povede k zvýšení tržeb, však nebude trvat dlouho. Jak lze snadno anticipovat – ostatní prodejci internetového zboží svou reakcí dokážou ve velmi krátkém čase vzniklou konkurenční výhodu eliminovat. Křivka poptávky, jak už bylo vysloveno v předchozích odstavcích, skutečně vykazuje relativně velkou cenovou pružnost. Ta je znakem konkurenční struktury, ve které se pohybuje řada firem různých velikostí, nicméně žádná však není schopna monopolizovat trh. Modelově nejblíže je tržní struktura monopolistické konkurence, která se vyznačuje velmi elastickou poptávkovou křivkou. Tomu i v zásadě odpovídá charakter prodávané produkce, která se vyznačuje poměrně velkou homogenitou. Ekonomická teorie v této souvislosti používá pojem blízké substituty. Základem je nutno si uvědomit, že daný pojem nelze stáhnout k samotnému výrobku, ale také ke způsobu, jeho prodeje. Toto lze dohromady charakterizovat jako ekonomické prosazení poptávky, které je spjato se všemi způsoby promočních aktivit, které internetový prodej používá. Jestliže internetový prodej na jedné straně v důsledku uvedených aktivit umožňuje krátkodobé zvyšování tržeb, samotná jeho podstata naopak tuto veličinu nivelizuje. Zde se nabízí srovnání s kamenným obchodem, kde lze důvodně předpokládat, že oba procesy budou probíhat v daleko delším časovém horizontu.

Jako předposlední faktor, který ovlivňuje poptávku internetového obchodu a který je v tomto článku uvažován (v určitém časovém horizontu) je promoční aktivita. Opět ji stáhneme k hypotetické křivce poptávky, kterou předpokládáme, že se bude vyznačovat určitou cenovou elasticitou. Byl vysloven předpoklad, že charakter internetového prodeje vede k jisté homogenizaci realizovaného produktu, alespoň ve srovnání s kamenným obchodem. Veškeré promoční aktivity nemají jiný cíl než tento produkt diferencovat, byť její účinek nemusí být dlouhodobě platný. Úspěšná promoční aktivita zjevně činí křivku poptávky opět méně elastickou. Může dojít nejen k segmentaci trhu, ale i k segmentaci jednotlivých firem. Ty začnou disponovat větší monopolní silou, jejich schopnost ovlivnit cenu se zvýší. Získají konkurenční výhodu, která se může příznivě projevit v ziskové marži.

Dosud jsme zkoumali vliv promočních aktivit zejména na poptávku (ne na zisk). Úspěšná promoční aktivita jednoznačně poptávku zvyšuje, což má pozitivní vliv na příjmy firmy. Teoretické úvahy o vlivu různých faktorů na poptávku po zboží nabízeném prostřednictvím internetového obchodu je možno shrnout do grafického modelu s výraznou vypovídací schopností.

Graf. č. 1 Grafický model internetového prodeje

Od teorie k praxi

Vzhledem k vyslovené hypotéze: „Jestliže internetový prodej na jedné straně v důsledku uvedených aktivit umožňuje krátkodobé zvyšování tržeb, samotná jeho podstata naopak tuto veličinu nivelizuje.“ považuji za vhodné hypotézu verifikovat alespoň na „mikroekonomické“ úrovni vlastního internetového obchodu ARMATURY Novák s.r.o. Veškerá statistická data nejsou indexována či jakkoliv pozměněna, a jedná se tedy o skutečná statistická data internetového obchodu ve sledovaném období leden–prosinec 2019. Obecně lze charakterizovat současný stav podnikání prostřednictvím internetového obchodu na trhu B2B jako stav sílící konkurence, která výrazným způsobem působí na cenovou hladinu nabízeného sortimentu a potažmo na ziskovou marži jednotlivých účastníků. Z tohoto pohledu je pro dlouhodobě úspěšné působení internetového obchodu klíčovou otázkou analýza interní dokumentace ve vztahu k objemu návštěvnosti internetového obchodu a reklamní propagace zaměřená na zvolený segment potenciálního zákazníka. Analýzou těchto faktorů lze následně přikročit k formulaci marketingové strategie v návaznosti na rozpočet reklamní propagace. Návratem k definici faktorů ovlivňujících poptávku internetového obchodu můžeme provést konfrontaci teorie s praxí:

• faktor prodejní ceny

• faktor promočních aktivit

• faktor odkazujících vyhledávačů

V případě internetového obchodu musíme uvažovat nejen o promočních aktivitách (slevy, výprodejové akce, atd.) ale taktéž o reklamě v podobě odkazujících vyhledávačů na stránky internetového obchodu, viz tab. č. 1 Počet odkazujících vyhledávačů.

Tab. č. 1 Počet odkazujících vyhledávačů

Zdroj: interní dokumentace

Posledním faktorem ovlivňujícím poptávku internetového obchodu jsou vyhledávače odkazující na stránky ochodu. Zjednodušeně řečeno se jedná o reklamu, která směřuje zákazníka do „prostoru“ internetového obchodu a přesouvá jeho pozornost z původní stránky na stránku obchodu. Záměrně jsem poslední faktor ilustroval prostřednictvím tab. č. 1, neboť považuji číselné vyjádření za přehlednější. Zvýrazněné období červenec–září 2019 je obdobím, kdy dochází k využití promočních aktivit, úpravám prodejních cen a cílené reklamy na jednotlivých vyhledávačích. Při bližším pohledu na uvedenou tabulku, lze konstatovat, že za sledované období dochází nejprve k růstu odkazovaných stránek prakticky u všech vyhledávačů (obdobný trend růstu vykazují i ostatní vyhledávače Google.com, Centrum.cz a Yandex.ru⁴⁰) jejichž prostřednictvím jsou realizovány marketingové aktivity internetového obchodu. Níže uvedený obr. č. 1 červen 2019 a obr. č. 2 červenec 2019 uvádím jako zdroj webové statistky pro jednotlivé měsíce sledovaného období.

Obr. č. 1 červen 2019

Obr. č. 2 červenec 2019

Zdroj: Advanced Web Statistics

Poslední z analyzovaných faktorů ovlivňující poptávku internetového obchodu v podobě odkazujících vyhledávačů dokresluje postupný trend „vyrovnání“ krátkodobého působení promočních aktivit v delším období. Konkurence skutečně nikdy nespí a krátkodobá výhoda v podobě růstu počtu zákazníků, kteří navštíví internetový obchod, je v dlouhém období opětovně nivelizována, viz. obr. č. 3 říjen 2019.

Obr. č. 3 říjen 2019

Zdroj: Advanced Web Statistics

Závěrem pouze konstatování patrné z původní tab. č. 1 Počet odkazujících vyhledávačů. Ukončení promočních aktivit v září 2019 vede prakticky okamžitě k poklesu návštěvnosti internetového obchodu napříč jednotlivými vyhledávači. Konkurenční výhoda se vyčerpala a hodnoty vyhledávačů se navracejí do dlouhodobého průměru.

Závěr

Grafické znázornění zákonitosti střetávání nabídky a poptávky nám potvrzuje platnost myšlenek Alfreda Marschalla nejen v letech jeho života (1842–1924), ale i přesahu do současnosti, který každodenně spatřujeme v podobě rostoucího prodeje zboží prostřednictvím internetového obchodu nebo chcete-li E-commerce. Změna prostředí či výchozích podmínek nehraje významnou roli a jsme (opětovně) svědky fungování základních principů ekonomie. Prvotním cílem textu bylo analyzovat jednotlivé faktory ovlivňující poptávku po sortimentu internetového obchodu a jejich zachycení prostřednictvím grafického modelu. Jelikož se jedná o můj první článek doktorandského studia, dovolím si využít příležitosti a závěrem konstatovat, že zákonitosti ekonomie lze spatřit v konkrétních situacích všedního dne. Chce se to „jenom“ umět dívat okolo sebe.

Resume

The graphic representation of the intersection of supply and demand confirms the validity of Alfred Marschall's ideas not only in his life (1842–1924), but also the overlap to the present, which we see every day in the form of the increasing sales of goods through e-shop or E-commerce. Changing the environment or starting conditions does not play a significant role and we are (again) witnessing the functioning of the basic principles of economics. The primary aim of the text was to analyze individual factors influencing the demand for e-shop goods and their capture through a graphical model. As this is my first post-graduate article, I would like to take the opportunity to conclude that the laws of economics can be seen is specific situations of everyday life. It just wants to „look around“.)

Seznam literatury

Začátek formuláře

CRAMER, J. S. (1957). A Dynamic Approach to the Theory of Consumer Demand. The Review of Economic Studies, 24(2), 73–86. https://doi.org/10.2307/2295761

CRAMER, J. S. (1958). Ownership Elasticities of Durable Consumer Goods. The Review of Economic Studies, 25(2), 87–96. https://doi.org/10.2307/2296206

DEATON, A., & MUELLBAUER, J. (1980). An Almost Ideal Demand System. The American Economic Review, 70(3), 312–326. Získáno z https://www.jstor.org/stable/1805222

FRANK, R., H.: BERNANKE, B., S., Ekonomie, Grada Publishing, Praha, 2003, ISBN 80-247-0471-4

GARICANO, L. a STEVEN N. KAPLAN. The Effects of Business-to-Business E-Commerce on Transaction Costs [online]. NBER Working Paper No. 8017, 2020 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z: https://www.nber.org/papers/w8017

GOLDMANIS, Maris, Ali HORTACSU, Chad SYVERSON a Onsel EMRE. E-commerce and the Market Structure of Retail Industries [online]. NBER Working Paper No. 26506, 2020 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z: https://www.nber.org/papers/w14166

HINDLS, R., HOLMAN, R., HRONOVÁ, S., a kol.: Ekonomický slovník, C.H.BECK, Praha, 2003, ISBN 80-7179-819-3

HOŘEJŠÍ, B. Mikroekonomie. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010. ISBN 978-80-7261-218-5.

HOŘEJŠÍ, B., KOPKÁNĚ, H. a KUBÁLKOVÁ, M. Mikroekonomie: jak dosáhnout nejlepších pozic ve vyhledávačích. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, ISBN 978-80-7261-218-5.

JEAN-FRANÇOIS, H., P. NEWBERRY, a Katja SEIM. Economies of Density in E-Commerce: A Study of Amazon's Fulfillment Center Network [online]. NBER Working Paper No. 23361, 2020 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z: https://www.nber.org/papers/w8017

KLENOW, P., J. a Austan D. GOOLSBEE. Internet Rising, Prices Falling: Measuring Inflation in a World of E-Commerce [online]. NBER Working Paper No. 24649, 2020 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z: https://www.nber.org/papers/w24649

LEVIN, Jonathan D. The Economics of Internet Markets [online]. NBER Working Paper No. 16852, 2020 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z: https://www.nber.org/papers/w16852

MANKIW, G. N. 2004. Principles of Economics, South-Western Publications, 3rd edition, ISBN- 13: 9780324171884

MANKIW, G. N. 2006. Essentials of Economics, South-Western Publications, 3rd edition, ISBN-13: 9780324171914

MANKIW, N., G.: Zásady ekonomie, Grada, Praha 2000. ISBN 80-7169-891-1

SAMUELSON, P., A.: NORDHAUS, W., D., Ekonomie, 18. Vydání, NS Svoboda, Praha 2007, ISBN 978-80-205-0590-3

SOUKUP, J. Makroekonomie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010. ISBN 978-80-7261-219-2.

YOON, J.JO, MATSUMURA MISAKI a DAVID E. WEINSTEIN. The Impact of E-Commerce on Relative Prices and Consumer Welfare [online]. NBER Working Paper No. 26506, 2020 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z: https://www.nber.org/papers/w26506

Vlastní zdroje

Interní dokumentace ARMATURY Novák s.r.o.

Administrace webových stránek www.armaturynovak.cz

3. Ohlasy na publikace

3 x Z aneb knižní okénko 6.

Pavel Sirůček

Dnešní lidé, především zasíťovaní digitální domorodci, čtou – míněno opravdové, tedy tištěné knihy – zoufale málo. Přitom se na pultech povalují hromady titulů. Hodně proměnlivé kvality a za nemravný peníz. Mnohdy se nabízí otázka, kdo mohl něco takového vydat? A proč? Nezřídka je drzá neprofesionalita a tragikomická lidová tvořivost (zde v krajně pejorativním smyslu) až neuvěřitelná. Pachatel dílka však patří do správné partičky, která si přihrává granty, projekty. Na straně druhé jsou autoři nuceni shánět si těžce sponzory a uboze škemrat o milodary, aby mohli publikovat i bez nároků na honorář. Prostě liberalismus … Pravidelně nepravidelná rubrika 3 x Z⁴¹ telegraficky představuje pel-mel knížek, které z různých důvodů nejsou recenzovány samostatně. Nicméně pozornost, samozřejmě i kritickou, si snad zaslouží.

Šesté pokračování přináší anotace následujících – vlastenecky zaměřených – knižních titulů:⁴²

• Černý, P.: Černý mezi černými a jiné kapitoly z instruktorských cest kolem světa. Praha: Mladá fronta 2019. 310 s. ISBN 978-80-204-4856-9.

• Materna, K. (a kol.): Pivandr Prahou. Středokluky: Zdeněk Susa 2019. 70 s. ISBN 978-80-88084-22-8.

(Uveřejňujeme v tomtočísle Marathonu)

• Hampl, P.: Poctivost a kreativita: Kapitoly z buranské sociologie a volné úvahy. S předmluvou krále blogerů Ladislava Větvičky. Olomouc: Naštvané matky 2019. 320 s. ISBN 978-80-906573-5-9.

(Bude uveřejněn v příštím čísle)

Zápisky českého instruktora policejních jednotek celého globu

Jedna z mnoha darovaných knížek (od kamaráda, který kupuje a čte knih metráky, ba tuny) z doby těsně předrouškové.⁴³ Předána s tím, že ji mohu klidně expedovat dál. Na kratochvilné prolistování či letmé rychločtení snad prý ujde, nicméně má jít o text poněkud (silně) monotónní. Pan instruktor vždycky přijel kamsi do exotiky a cosi očekával. A vždy zjistil, že v reálu je to jiné, obvykle daleko horší. Snažil se a někdy snad i cosi zlepšil, ukázal a dokázal. Nakonec z domorodého materiálu snad sice někdy něco i zformoval, i když … A tak pořád dokolečka dokola. Mexiko, Egypt, Togo, Kongo, Afghánistán, Gruzie, Vietnam, Kuvajt, Ghana, Indie nebo Čína a zase Čína. K čemuž kamarád přidal glosu (leč nijak přehnaně kriticky), že autor je lepší policista, střelec a tvrďácký instruktor nežli spisovatel a vypravěč.

Pavel Černý je bezpečnostní expert, policejní podplukovník v záloze a mezinárodně uznávaný elitní policejní instruktor a metodik, který po celém světě realizoval mnoho výcviků a kurzů speciálních policejních jednotek. O čemž píše do časopisů odborných i populárních, a o čemž je i představovaný titul. Má to být vyprávění neotřelou formou ve stylu novodobých mayovek – poutavé a nevšední vyprávění o „nevšedních zážitcích nejen při samotném výcviku, ale taktéž o tom, jak našinec může v rámci akční profese policejního instruktora vidět některé země naprosto jinýma očima než běžný turista“ (zadní strana obalu anot. publ.).

Největší ocenění zaslouží, že nevšední a poutavé příběhy nejsou degradovány a zatíženy politickou (hyper)korektností. „Autor nám zkrátka ukazuje jednotlivé navštívené státy a jejich obyvatele skutečně takové, jak je zažil, viděl a vnímal“ (dtto).⁴⁴ Tudíž knihu lze škodolibě doporučit všem hyperliberálům a obdobným elementům, kteří nám z kosmopolitních kaváren elitářsky nalhávají, že jinakost automaticky a vždycky obohacuje. Přitom však všichni lidé mají být – dle fantasmagorií korektních pokrokářů alias píplů odnikud⁴⁵ – prý úplně stejní (a vždy sluníčkově báječní). Nejsou, nebyli ani nikdy nebudou. Barva pleti, etnicita, národnost, stejně jako pohlaví, opravdu není věcí osobní volby, rozmaru ani libovůle nebo kratochvíle.

V závěru knihy nalézá čtenář – vedle vysvětlivek – krátké, leč pestré CV P. Černého.⁴⁶ Byl lektorem ministerstva vnitra pro speciální zbraně, instruktorem rizikových zákroků, působí jako komisař u zkoušek pro získání zbrojního průkazu. Doma i ve světě učil stovky policistů střelbě, sebeobraně a taktice. Vedle instruktorské výuky se léta věnuje odborné publikační činnosti ve střelecký časopisech. Je spoluautorem rozšířeného Manuálu obranné střelby⁴⁷ a jako prezident občanskoprávní bezpečností platformy LIGA LIBE (LIdskoprávní BEzpečnostní projekt) se angažuje v oblasti ochrany práv majitelů legálních soukromých zbraní.⁴⁸ P. Černý znalost střelby i zbraní správně označuje za součást vzdělání.⁴⁹ Uvedeny jsou také odkazy na stránky věnované představované knize a výcvikovým projektům P. Černého.

Kniha se nakonec četla docela příjemně, i když monotónní skutečně je. V poslední kapitolách už (nejen) čtenáři splývá vše dohromady. Pro popletené pacifisty titul určen rozhodně není. Krásná láska ke zbraním je patrná i všudypřítomná.⁵⁰ Psáno svižně, s nadhledem a opravdu to svým způsobem připomíná mayovky. Text odsýpá, žádné pseudointošské kecy ani ničemné filozofování o nesmrtelnosti chrousta. Vtipné repliky, hlášky a glosy, včetně černého humoru ala Černý. Lidi si sluníčkářsky neidealizuje (některá specifika jsou skutečně prapodivná), nicméně na druhou stranu má pro ně obvykle pochopení. Zachovává si přitom nadhled i dravý rozum. A v neposlední řadě musí mít svatou trpělivost a poctivou i upřímnou snahu pomoci jim. I když zůstává diskutabilní, zda je pomoc (a tím údajné posunutí místních poměrů) podle evropských představ a schémat vždy opravdu dlouhodobě prospěšná. Čtenář v atraktivní knize především nalézá hafo skutečně neotřelých postřehů. Zajímavých, překvapivých, exotických i poučných A osobních prožitků, včetně drsných konfrontací s místní kuchyní či pivem anebo dalšími alkoholickými i nealkoholickými nápoji etc. K tomu mapky a všude plno fotografií. Krajiny, budov, jídel, žen, zbraní, techniky, maskáčů, certifikátů, výcviku, frekventantů (převážně budoucích místních instruktorů) i samotného pana instruktora.

Publikaci otevírá varování, že postavy a události v knize nejsou smyšlené. Následuje stručný úvod Úvodem …, objasňující pohnutky a okolnosti vzniku knihy. Včetně dalšího varování, že nepůjde o žádnou divokou a fantaskní story o tom, „jak jsem po světě pobíjel tucty darebáků holýma rukama nebo jak mi mrtví kolegové umírali v náručí …“ (s. 10 anot. publ.). Autor si uvědomuje, že psát pravdu – „neboli vylíčit věci, jak jsou doopravdy“ (dtto) – nemusí být v dnešní době pro někoho vždy úplně příjemné. On se ovšem nikterak nežinýruje a rozhodně nepodléhá žádnému „falešnému politicky korektnímu útlocitu“. Nicméně v knize mnohé vypustil z důvodů bezpečnostních. Z povahy práce i složek, které trénoval a lidí se kterými se setkával. Také blíže nepopisuje zážitky ze zemí méně exotických typu Bulharska, Lotyšska nebo Slovenska. Vynechány jsou i země, kde sice pracovně působil, ale nejednalo se přímo o policejní výcviky – o výcvik místních strážců zákona, o kterém celý představovaný titul je.

Kniha má být méně obvyklým cestopisem, „nejen o návštěvách mnoha zemí, ale především o lidech a zejména o setkávání s nimi“ (s. 10 anot. publ.). P. Černý konstatuje: „Lidé jsou přece různí. Liší se svými povahovými rysy, schopnostmi, dovednostmi, popřípadě kulturními zvyklostmi; nikdo asi neočekává, že na druhé straně světa je všechno stejné. Prostě to tak není a být nemůže. Pokud to tak je, zde v knize to pojmenovávám naplno a v některých případech takříkajíc natvrdo. Ať se někomu ta pravda líbí, či ne“ (s. 10-11 anot. publ.). Občasný kritický pohled na věci či jiné lidi přitom určitě nemusí být urážlivý, ani xenofobní.⁵¹ V podání Černého nejde o předsudky, nýbrž o fakta a osobní zkušenosti. Proč lhát o někom, kdo je líný jako veš, jenom proto, že pravda bude pokrokářskými inkvizitory označena za rasismus? Za zdůraznění stojí Černého slova: „… právě dnes je nejvyšší čas vrátit se k prosté realitě bez příkras a newspeaku. Když to někde smrdí, tak to přece nevoní, ne?“ (s. 11 anot. publ.).

Jaké destinace a jací lidé jsou popisovány, resp. popisováni? Kapitola Instruktorem střelby „Snadno a rychle“ aneb „Afghánská mise“ líčí tajemný Afghánistán, včetně „prazvláštního“ lidského materiálu. Tam se schopnost „improvizace, a především rychlé adaptability … stává tou nejklíčovější vlastností“ (s. 13 anot. publ.). A překvapuje tam vlastně úplně všechno⁵² – „Dělat střeleckého instruktora znamená stále uvykat na setkávání s velmi obtížně tvarovatelným lidských materiálem a prodělávat nikdy nekončící vydobývání potřebných materiálních podmínek“ (dtto). Po přečtení je o trochu jasnější, že tuto klanovou zemi nelze opravdu dobýt ani trvale ovládnout. Opakovaně se o toto různí pokoušejí, a přitom není jasné, k čemu by jim to vlastně bylo. Jak to zaznělo v Dobytí severního pólu? „Co je tady? Prd“.

Následuje apokalyptické a zle zkoušené Kongo.⁵³ Kapitola Jak to v Kongu chodí … aneb „Černý mezi černými“ dala název celé knize.⁵⁴ Právě tento pracovní pobyt P. Černý označuje za největší organizační a pedagogickou výzvu. I vzhledem k tomu, jak místní chápou bělochy. „Očividně jsou … přesvědčeni, že „bílý člověk je bohatý, a už jen proto by jim měl tudíž taky něco dát“. Běloch je tu zejména od toho, aby se za všech okolností nechal o něco „stáhnout“. Těžko říci, jestli jde o kolorit, nějako prastarou tradici, či zda je to dáno především zdejšími neúnosnými ekonomickými poměry …“ (s. 52 anot. publ.). Kongo je destinace skutečně svízelná a realita výcviku, a hlavně života je líčena jako děsivě drsná.⁵⁵ Především právě z Konga a Afghánistánu si autor přivážel kromě neopakovatelných zážitků v neposlední řadě určitou pokoru. A začal si mnohem, mnohem více vážit toho, co má doma. A kde se narodil.⁵⁶

O výcviku tajemných sikhů v legendárním Paňdžábu vypraví kapitola Indické dobrodružství aneb mezi turbany. Když se tam autor ráno probouzel, připadal si „trochu jako Indiana Jones v dílu Chrám zkázy“ (s. 85 anot. publ.). K typicky indickým znakům jednání, které komunikaci dramaticky komplikují náleží standardní reakce prakticky na jakýkoli váš dotaz – „místní osoba zmateně kýve hlavou, a to jak nahoru dolů, tak i do stran. Takže nevíte, co se fakt děje a co to vůbec znamená. K tomu ještě nasadí podivný nepřítomný výraz v očích a obvykle to doprovodí univerzální větou: „No problem, sir“. To může však v praxi znamenat více variant: 1) ano, 2) ne, 3) vůbec tomu nerozumím a nepochopil jsem to, popřípadě 4) udělat to vůbec nehodlám“ (s. 82-83 anot. publ.). Samotný Paňdžáb má být opravdu divoký a sikhové – coby vyhlášení válečníci – opravdu nemálo specifičtí. Černý přitom pozitivně hodnotí jejich kázeň, zarputilost, houževnatost, neústupnost a sikhskou divokost při výcviku.

Divokost jinou líčí mexická anabáze v kapitole „Trochu divoké Mexiko“. Startuje hláškou z filmu Muž z Acapulca a zkraje připomíná takřka regulérní válku, se zuřivými pouličními přestřelkami i cílenými masovými vraždami, které jsou v současném Mexiku každodenním chlebem. Černý realisticky konstatuje omezené možnosti místních policejních orgánů ve srovnání s potenciálem, prostředky, ale i věhlasem drogových kartelů. Přitom „idolem a snem spousty mladých je být jednou všemocným kápem gangu a velké módě tu jsou i místní songy oslavující bossy narkokartelů, pomalu jako novodobé Jánošíky“ (s. 102 anot, publ.).⁵⁷ Konec krutého konfliktu autor v dohlednu nevidí a klade i řečnickou otázku ohledně marného boje.

Za velkou zdí je název první z kapitol z nejlidnatější země. Barvitě líčí barvité zážitky z Hongkongu, Kantonu a Macaa. Dosti prostoru je věnováno jídlu⁵⁸ a pití. P. Černý má čínskou kuchyni i rád, nicméně upozorňuje, že v reálu kvantita občas převažuje nad kvalitou. Z pokrmů v policejních jídelnách v oblasti Kantonu přehnaně nadšený nebyl.⁵⁹ Diplomaticky řečeno. K zážitkovému stolování odlišné kultury přitom náleželo husté srkání (ala sací bagr), smrkání, chroptění i výživné chlapské flusance (a to i od dámské populace), tahané až z paty.

Pachatel se vrací na místo činu, a tak po dvou letech P. Černý opět zavítal do Indie. Nejdříve do neklidné západní provincie Gudžarát a poté organizoval výcvik pro elitní protiteroristickou jednotku v Dillí. Jde o Indii, takže „ani tentokrát nemohlo od počátku proběhnout vše zcela jednoduše“ (s. 144 anot. publ.). V Gudžarátu zaujme neuvěřitelně pálivé jídlo, nedotčenost globálními trendy a velmi striktní prohibice. V Dillí P. Černý trénoval „elitu všech elit“, kde třetinu tvořili legendární Gurkhové. Všichni fungovali s neuvěřitelným nasazením, málokdy vídanou šikovností a v pokorné touze naučit se, co nejvíce odmítali i přestávky ve výcviku.⁶⁰

Kavkazská mise je pojmenování kapitoly z překrásné, hrdé a v historii dosti zkoušené Gruzie. Region je to komplikovaný, kdy Gruzie je „ráj pašeráků všeho druhu a jejich hlavní tranzitní země“ (s. 169 anot. publ.). Gruzínci jsou nevšední, pořád hrdí na Josefa Vissarionoviče a neuvěřitelně pohostinní. „Jsou to navíc vášniví „specialisté na oslavy“, a to čehokoliv“ (s. 174 anot. publ.). Gruzínským hobby je „vřelý vztah k alkoholu, a to jakémukoli“ (tamtéž).⁶¹ „Byl jsem v mnoha zemích, které byly svým způsobem rizikové, ale v této by při delším pobytu byla největším nebezpečím buď jistá otrava alkoholem, nebo v lepším případě jen zákonitá postupná cirhóza jater“ (s. 175 anot. publ.).⁶² K výcviku měli převážně vztah vřelý méně.

Pel-mel zážitků z Pekingu a Urumqi (z neklidného „čínského Afghánistánu“) přináší další čínská kapitola Kam kdysi Marco polo … „Skvělá“ kantonská kuchyně se opět ukázala. „Každého dne jsme se doslova děsili zejména obědů“ (s. 181 anot. publ.). Stejně hrozné jako jídlo bylo i počasí. Černý ovšem chválí motivaci frekventantů a oceňuje veliké renomé i mohutnou státní podporu zdejším jednotkám SWAT. Přidává ještě postřehy z druhého pobytu v Macau – v „Las Vegas východu“, kde zákon „berou jako jakési náboženství a nedělají výjimky“ (s. 187 anot. publ.). Vyhnali mafiány, vymýtili korupci a zákony berou hodně vážně.

Další cestopisné vyprávění, především z Hanoje, obsahuje kapitola Dobré ráno, Vietname!!!⁶³ Vykreslen je krátce Vietnam včera a dnes, proměny policie i nezbytný „politický“ přístup.⁶⁴ Mnozí vietnamští kurzanti se totiž „co se týče touhy po sebevzdělávání a výcvikového úsilí, úplně nepřetrhli“ (s. 199 anot. publ.). Černý si při přednášce v rudém koutku „hanojského Hiltonu“ (= bývalá tvrdá věznice pro americké „imperialistické vrahy“) připadal jako „Rudý komisař“, který před svými posluchači paradoxně pózuje v imperialistických Multicamech.

Kapitola Togo, země voodoo … představuje exotické Togo coby kolébku africké magie a připomíná zajímavý nápad zrozený během versailleské konference po I. SV, aby nově vzniklé Československo dostalo pod koloniální správu právě černé Togo. Pro pobyt v Togu je třeba množství očkování, ovšem proti mnoha nemocem (včetně eboly) a neduhům žádné injekce nepomohou. Černého mile překvapila nevšední píle a profesionalita kurzantů, kteří náleželi k místní elitě. Togo je země zajímavá a zdokumentována je návštěva chýše voodoomastera.

Jednotku SWAT z Macaa usilovně P. Černý trénuje v další čínské kapitole A zase Čína … Při výcviku se nadšený dostává i do centrální školy ikonického bojového stylu Wing Tsun Kung Fu. Následuje šňůra dalších výcviků v oblasti Kantonu. S náhrdelníkem zážitků z výcviku, ze soubojů s hůlkami u jídelního stolu či bonusové návštěvy impozantní Grand Wall za odměnu.

Pracovní výlet do Ghany líčí kapitola Další cíl – Ghana. Místní obyvatelé mají patřit k nejpřátelštějším a nejvíce pohostinným v Africe. Černého nejen mnohokráte obdarovali, ale i naučili, jak se dostat do kokosového ořechu. S pomocí mačety a osobního nože Spyderco. Výsledky výcviku byly uspokojivé a kurzanty přitom nebylo potřeba do práce ani moc honit.

Výcviková mise k příslušníkům egyptských výcvikových složek je tématem kapitoly Ve stínu pyramid. Výsledky však byly – diplomaticky řečeno – rozpačité. Nelehké poměry, vlažnější přístup. Debaty místní kromobyčejně bavily, ale „když už se pak místní speciálové měli začít pořádně (či vlastně nějak vůbec) hýbat, motivace postupně jen a jen klesala“ (s. 267 anot. publ.). A nekorektně, leč velmi výstižně, upřesňuje: „Zkrátka shrnuto: byli líní jako vši, i pokud to znamenalo něco si jen tak zkusit …“ (tamtéž).⁶⁵ I samotný P. Černý, ač dobře zvyklý na posluchače nemotivované, a ne zrovna pilné, tady mírně rezignoval (Přitom šlo o policisty elitní).⁶⁶ Soustředil se proto na návštěvu pyramid a opatrné poznávání místních specialitek.

Tehdy autor ještě netušil, že se brzy setká s přístupem k výcviku policejních instruktorů ještě vlažnějším. Dočkal se však. „V zemi, která je jakýmsi synonymem bohatství a naftových vrtů, jsem narazil asi na tu nejnižší motivaci vůbec cokoli dělat, co jsem na světě jen viděl“ (s. 279 anot. publ.). Šlo o zemi, patrnou již z pojmenování kapitoly Jak se cvičí v Kuvajtu? Elitní kuvajtské gardy Černému připravily nemalé rozčarování. Což se týká Kuvajtu skoro celého. Neudržované parky, binec po ulicích, spousta rozpadajících se domů. Kuvajt tak není pouze symbolem luxusu a blahobytu. Může za všechno Saddám, který prý během okupace Kuvajt neuvěřitelně poničil? Anebo klesající ceny ropy? Anebo něco (něco dost) viny padá i na Kuvajťany? Pracovitostí a pílí prý opravdu neoplývají. Což se týká i tzv. elitních policistů, ze kterých P. Černý překvapen „bezesporu byl. Skoro v šoku, lépe řečeno“ (s. 282 anot. publ.).⁶⁷

V kapitole poslední V Číně zas a zas … čínské zážitky dle autorova poctivého přiznání začínají trochu splývat už i jemu samotnému. Vzpomíná na štaci za štací, kdy křížem krážem cestoval touto zemí. Zemí, ve které se (až na ujgurskou provincii Xinjiang) nikdy necítil nebezpečně. Na bezpečnost „po čínsku“ si Číňané potrpí a kriminalitu tu vykazují mizivou.

Poučná a aktuální je závěrečná subkapitolka Závěr – jeden večer v Pekingu. Chlapi z oboru večer klábosí u piva. Anglán s Holanďanem si unisono pochvalují, jak je krásné a správné, že jsou u nich zakázané zbraně. A až se zakáže úplně všechno, má být konečně klid … (A na to, že tímto budou odzbrojeni slušní lidé a zločinci nikoli, mohou poukazovat prý jenom fašisté a xenofobové). Migrace je podle nich moc fajn. Ti, co přicházejí prý mohou být hodně užiteční a pestrost obecně prý prospívá velice jejich kultuře. Pavel Č. se jich ptá, zda by mluvili jinak, kdyby jim tito „užiteční“ odpálili bombu u školy jejich dětí? Prý nikoli, kvůli jednomu špatnému by nemohli začít věřit, že špatní jsou všichni. Konsternovaný Pavel Č. končí tímto: „Co dodat? Že jeden jediný večer a hovor vás doslova osvítí a zůstane asi nastálo v paměti? Že v jednom okamžiku pochopíte fakt mnohé? Doufám, jen že v této chvíli jsem neviděl naši/vaši budoucnost. No, věřme tomu, ne?“ (s. 296 anot. publ.). Silný závěr. Není, co dodat.

Pivandr stolicí⁶⁸

Od vždy spolehlivého a bleskurychlého Kosmase dorazil čtvrtý díl série Pivandr. Tentokráte pivní vandrování přímo stolicí, zde míněno hlavním městem. Pivní, přehledné, doporučujeme. Což by v podstatě mohlo i stačit. Aby p.t. čtenářstvo nebylo ošizeno přidejme následující.

Autorskému kolektivu Pivandru je vlastní i milý pivandrácký způsob cestování. Tedy vandr či pouť, zakončené posezením u pivka. A neboť má být pivandráků více, kolektiv hledal pojítko mezi nimi. Tu je napadl koncept upomínkových pivovarských samolepek. Jak se zapojit? Navštívíte některý z pivovarů, které se k Pivandru přidaly (aktuální přehled je k dispozici na www.pivandr.cz) a zakoupíte upomínkovou samolepku. Vylepíte do knížky a případně si na pivandráckém webu založíte vlastní profil, kde můžete komentovat, evidovat, kritizovat, jak jest libo. Každá samolepka je vpravo dole vybavena kódem, kterým na webových stránkách potvrzujete její získání a tímto se vám přitom odemykají další možnosti, nové informace, výhody a slevy v pivovarech etc. První počin z ambiciózní pivandrácké série průvodců po celé ČR mapoval Středočeský kraj.⁶⁹ Druhý díl sběratelských alb byl věnován krajům Ústeckému a Libereckému,⁷⁰ třetí pivně provandroval Plzeňským a Karlovarským krajem.⁷¹

Pivandr Prahou představuje pětadvacítku⁷² pražských pivovarů. Každému je tradičně věnována dvoustrana. S adresou, včetně www, GPS souřadnicemi, fotografií, mapkou a místem pro razítko a pro samolepku. Což je doplněno velmi krátkým povídáním o pivovaru či místě jeho lokalizace. Knížečku uvádí krátké povídání Pivandr Prahou v proměnách století.

Celkem přehledné a především sympatické. Velkoryse přehlédněme pravopisné chyby i to, že představení pivovárků (a jejich sortimentu) mohlo být přece jen podrobnější. Leč za nápad a provedení chválíme. Ochutnávat místní piva a poznávat i utužovat tradiční národní pivní kulturu samozřejmě stojí za to. Konec konců i autor těchto řádků je hrdým cyklopivandrákem. Zatím si sice nic nevylepuje, nicméně z brožurek nové tipy již načerpal. Dej Bůh štěstí!

K vlastenectví neodmyslitelně náleží aktivní podpora českého piva a českého pivovarnictví. Včetně podpory a propagace české hospodské kultury a tradice. Ostatně tomuto byla věnována řada textů v Marathonu.⁷³ Věřme, že česká (a moravská) hospoda přežije všechno. Války, krize, okupace. A snad ve zdraví přežije i zákaz provozování díky koronakaranténě. Nutná je ovšem promyšlená podpora státu především pro řemeslné pivovarnictví, pro malé a minipivovary . Podporujme své hospody! Podporujme a zachraňme české pivo! Pivo je český národní nápoj a stojí za to podporovat to, co umíme nejlépe na světě. Dej Bůh štěstí!

P. S. Nenechme si vzít české pivo a českou hospodu: „České pivo píti, českou děvu míti. Hoj, radosti takové mají jenom Čechové!“. Vlastenecko-obrozenecký popěvek z předminulého století dnes dramaticky nabývá na aktuálnosti. Pivo – především český ležák – je přece naším bytostně národním nápojem. Pivo je mokem navýsost společenským. A nápojem levicovým. Naší typickou institucí a nenahraditelným sociálním tmelem je tradiční česká (i moravská) hospoda, pivnice, výčep či putyka. Naše hospoda je místem pro život, pro setkávání a stýkání se normálních lidí. Což liberál-fašistům náramně vadí, a proto se to snaží pokrokářsky zlikvidovat. Dehonestovat, pošlapat, umlčet, zničit. Globální konfrontace mezi zdegenerovaným liberalismem a normálními lidmi nabývá i podoby střetu dvou rozdílných světů. Samozvanými mesiáši tzv. Dobra, tzv. lidských práv a globálního pseudopokroku, obrazně ztělesněnými liberální velkoměstskou Kavárnou. Která agresivně destruuje svět normálních lidí, včetně konzervativní inteligence, představovaný tradicionalistickou venkovskou Hospodou. Pyšná Kavárna dělení na „kosmopolitní kavárnu“ a „českou hospodu“ ale odmítá. Toto prý vymysleli „podivné think tanky“ (asi putinovské). Švejkovský Prague Pub si má sluníčkářsky podat ruku s kafkovským světem Prague Café. Uznat jeho nadřazenost a vzývat zvrácené pahodnoty údajných. lepšolidí. Mediální klišé „vzdělaná kavárna“ vs. „buranská-národovecká hospoda“ jsou však důkazem, že toto rozdělení reálně existuje. Kavárně vadí, že se normální chlapi a normální ženské konečně probouzejí i ozývají. Elitářská Kavárna, ovládající média a reprezentující kosmopolitní vrchnost i politický kýč, z výšin údajné intelektuální převahy povýšeně nahlíží na Hospodu. Postižena komplexem rádobysvětovosti pivo nálepkuje coby symbol průměrnosti, zápecnického provincionalismu a zaostalosti MČČ. Kavárníci povinně plivají taktéž na českou hospodskou kulturu. Pohrdají i naší tradiční gastronomií. Oni ostatně pohrdají úplně vším naším, našimi kořeny, kulturou, jazykem, vlastí, národem, tradicemi i skutečnými autoritami. Dříve našinci na své pivo i hospody bývali jaksepatří hrdí. Oprávněně. České hospody žily, kvetly a byly úžasným fenoménem kulturním, vlasteneckými středisky i centry politické a národní agitace. I symbolem zdravě českého plebejství. Tradiční česká hospoda nám dnes umírá před očima. Hostů ubývá, věrní štamgasti a slavné stolní společnosti odcházejí, zmizel kulečník, mariášníci, kytary, harmoniky, zpěv. Pseudozábavu obstarávají odcizené obrazovky. Místo družného hovoru digitální dementi nábožně zírající do mobilů. Lidé houfně přestávají chodit na pivo a pokrokáři tomu hystericky tleskají. V hospodách se odjakživa kritizovalo a vždycky nadávalo na poměry. A tak cíleně činí vše, aby hospodám a tradiční pivní kultuře zasadili další kruté rány. K umírání českého hospodského života – vedle proměn životního stylu a stárnutí pravidelných pivařů – výrazně přispívají sílící regulace a zákazy. Prohlubují se rozdíly v pití piva baleného a sudového, v neprospěch čepovaného. Přesun pití piva z hospody do soukromí přitom kosmopolitním elitám plně vyhovuje. Kriticky debatující a samostatně přemýšlející normální lidé, kteří se pravidelně setkávají, hovoří spolu z očí do očí a tímto spolu i žijí, nejsou v jejich zájmu. Namísto „face to face“ si máme vystačit s Facebookem. Aktivističtí maniaci, pod vznešenými fanglemi, slogany a hesly, zuřivě bojují proti tomu, co oni nemají rádi. Jejich morální imperialismus jim nalhává, že jsou předurčeni spasit lidstvo. Hodlají vymýtit hotovostní peníze, střelné zbraně, kouření tabáku i pivo, v čele s čepovaným. Protikuřáckou hysterií to začíná. Brzy dojde na alkohol a maso. Co si ještě necháme vzít? Na místě je boj za zřízení státního Fondu na podporu a zachování regionální pivní kultury. Příkladem budiž Belgie, které se podařilo pivní kulturu (spojenou s pivem lahvovým) zapsat na seznam UNESCO. Naše pivní kultura je zase neodmyslitelně spojená s pivem čepovaným. Záchrana národní gastronomie, včetně českého piva a hospod s naší kulturou je nedílnou součástí národního obrození 2.0. Liberálnímu zlu se nesmí pořád jen ustrašeně ustupovat. Pravda a zdravý rozum zvítězí nad pokrokářskou lží a nenávistí ke všemu normálnímu!

4. Pracovní materiály

K umělé inteligenci a mnohosvětovosti

Radim Valenčík

Česká pozice 5. února uveřejnila text k problematice umělé inteligence, o které se bude v řadě aktuálních kontextů stále více diskutovat. Autorem je Petr Pietraš, který našemu čtenáři přibližuje knížku britského profesora na australské University of New South Wales Toby Walsh "It's Alive! Artificial Intelligence from the Logic Piano to Killer Robots"(Je naživu! Umělá inteligence od logického piana po zabijácké roboty). Zkoumá v ní umělou inteligenci z hlediska otázky, kdy překoná biologickou a zda a za jakých podmínek převezme nadvládu nad lidmi.

Název poněkud předjímá odpověď, což je podle mě velký problém. Ideologizace typu "Člověče, jsi úplné nic, umělá inteligence tě co nejdřív nahradí, tak na všechno rezignuj!" se dala očekávat. Současné globální moci by se velmi hodilo, aby i problematika umělé inteligence byla takto intepretována a aby rezignace na pochopení doby otevřela cestu k ještě větší záhubné manipulaci.

Základní problém je jiný: Jsou lidská a umělá inteligence "ze stejného těsta" a zdokonalováním ta umělá tu lidskou postupně nejen nahradí, ale i překoná, nebo se jedná o naprosto odlišné typy způsobů zpracování informací a vztahování se ke světu, přičemž na pozadí výkonů umělé inteligence vynikne podstata lidského myšlení, tedy to, co je specificky lidské a v čem lidské myšlení nenahraditelné, a získá tím výrazné podněty pro svůj další výboj?

Britský autor ani a jeho český interpretátor takto otázku nestaví a poněkud jednostranně sugerují čtenáři představu, že se musí smířit se svou "lidskou zbytečností".

Odkaz na článek:

https://ceskapozice.lidovky.cz/recenze/umela-inteligence-odstartuje-civilizacni-posun-jiny-nez-ty-minule.A200203_140736_pozice-recenze_lube#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

Uveřejňuji text článku v České pozici (proloženě) se svými poznámkami:

Umělá inteligence odstartuje civilizační posun. Jiný než ty minulé

Petr Pietraš

V duševní poruše autismus se používá termín syndrom učence, anglicky savant-syndrom nebo německy Inselbegabung. Německé označení je složeninou slov Insel a Begabung, kterou lze přeložit ostrovní nadání – člověk v některých oblastech podává výjimečné výkony, například v matematice, a v jiných podprůměrné, třeba v sociální oblasti.

Umělá inteligence je dnes spojována s obavami – od totální kontroly přes překonání biologické inteligence až po převzetí moci nad lidstvem. Podle britského profesora na australské University of New South Wales Tobyho Walshe je zatím jen ostrovním nadáním – pokud je počítač vypnut, nemá ani svůj ostrov. Walsh umělou inteligenci zkoumá a o tom, zda a za jakých podmínek převezme nadvládu, napsal knihu It's Alive! Artificial Intelligence from the Logic Piano to Killer Robots (Je naživu! Umělá inteligence od logického piana po zabijácké roboty).

Závislost na množství dat

Otázka, kdy umělá inteligence překoná biologickou, vede k chmurným úvahám o budoucnosti lidstva, ale v současnosti je bezpředmětná. Mnohem zajímavější je, co již umí, a co od ní lze očekávat. Dokáže porazit mistra světa v šachu Garriho Kasparova nebo nejlepšího hráče hry go Jihokerejce I Se-tola, zatím však nerozeznat takové samozřejmosti, jako je modré nebe nebo že stíny nejsou objekty, a osvojit si je pro ni představuje dlouhý a pracný proces. Na rozdíl od ní i malé děti takové samozřejmosti snadno rozliší a zařadí do správného kontextu.

Umělá inteligence závisí na množství dat, z nichž se může učit – čím více, tím lepší jsou výsledky. V mnoha oblastech však není dostatek dat k dispozici, například v případě úspěšné předpovědi transplantace srdce či plic. Takových operací se na celém světě provádí ročně několik stovek, což je málo, aby umělá inteligence dospěla k serióznímu závěru.

Software AlphaGo, který porazil zmíněného I Se-tola, při přípravě k zvládnutí hry go absolvoval několik miliard partií, z nichž vznikly strategie, které dosud žádný člověk nepoužil. Běžný hráč by potřeboval několik životů, aby sehrál stejný počet partií a získal stejné množství znalostí. I Se-tol prohrál první tři partie, což však stačilo, aby pochopil, jak AlphaGo funguje, a čtvrtou partii vyhrál.

Člověku je přirozená snaha pochopit, jak věci fungují, a z poznání se poučit. Umělá inteligence, která ke svému zlepšování používá strojové učení, nedokáže zpětně stanovit, jak k poznání dospěla, a co bylo impulsem k danému závěru. Jde o problém takzvané černé skříňky, který brání umělé inteligenci zcela důvěřovat a spolehnout se na její rozhodnutí. Navíc nelze zaručit její závěry, protože nová data mohou ovlivnit poznání a vést k jiným výsledkům. Například autonomní auta musejí pokaždé zastavit na červenou, a proto být absolutně spolehlivá.

K tomu poznámka ode mne:

Zde přeruším ochutnávku inspirujícího textu a doplním jej jedním z důležitých aktuálních kontextů.

Pokud si průběžně s rozvojem umělé inteligence budeme uvědomovat, v čem je oproti jejímu současnému technologickému resp. matematickému základu odlišná od lidského myšlení (v čem funguje jinak či principiálně jinak) bude to nesmírně přínosné pro strategii i taktiku vzdělávacích procesů na všech úrovních. Místo toho, abychom systémem vzdělání orientovali člověka na nabytí schopností, které budou umělou inteligencí snadno nahraditelné, dáme mu možnost vyniknout v tom, co dělá člověka člověkem, v čem je nenahraditelný.

Bohužel v současné době je systém vzdělání orientován spíše na potlačení toho, co je specificky lidské, tj. schopnost kritického myšlení v alternativách při souběžném vytváření uceleného systému neustále aktivizovaných poznatků, který je zdrojem tvůrčích a komunikačních aktivit, pěstování specificky lidské schopnosti přesahu stávajícího poznání na základě propojení matematického vyjádření a pojmového vymezení podstaty problému s kontextem a představami.

Je to jako pokud bychom v Chaplinově "moderní době" době nástupu technické automatizace založili strategii vzdělávacích procesů na rozvoji schopnosti člověka zvýšit rychlost manipulací předměty prostřednictvím jeho končetin. Tedy těch schopností, které budou velmi brzy nahrazeny stroji.

Obávám se, že se v dnešní době prohřešujeme na generaci mladých lidí, které současný vzdělávací systém vrhá do záhuby jejich vlastní zbytečnosti, nerozvíjí v nich schopnost porovnávat své názory s alternativami, posuzovat vše v uceleném funkčním systému poznatků, mít schopnost originální invence z pozice, ze které je dosavadní viděno jako zvláštní případ předcházejícího (čímž se jak v oblasti vědy, tak i umění odlišuje od "originálničení" spojeném s obsahově prázdným popřením stávajícího).

Já vím, s jednostrannou ortodoxií, potlačováním schopnosti přesahu, omezováním komunikativnosti založeném na nekritické víře ve vlastní (přesněji skupinově utvrzovaný) stereotyp se lépe manipuluje. Ale produktem takto účelového pojetí vzdělání bude několik věkových kohort (doufejme, že ne generací) těch, kteří budou nástupem umělé inteligence skutečně vyřazení jako nepotřebný balast. To se může promítnout do pokusu takto vyřazených dobývat společenské pozice formou porušení všech norem vytvářených jako předpoklad přežití tisíciletou tradicí vývoje lidstva.

To uvádím jen jako jeden z aktuálních aspektů problematiky umělé inteligence.

Otázka umělé inteligence bezprostředně souvisí s tím, v jakém světě či přesněji v jakých světech žijem, s nejintimnějšími problémy naší existence. Osobně jsem přesvědčen, že specificky lidská schopnost vytvářet si představy a spojovat je s matematicky vyjádřitelnými a pojmově definovatelnými poznatky má svůj základ v everettovské mnohosvětovosti. Náš mozek patrně funduje spíše jako kvantový než Turingův (sekvenční) počítač, nějakým způsobem dochází k tomu, že je schopen čerpat poznatky generované kvantovou mnohosvětovostí.

Petr Pietraš - pokračování

Ovlivnění softwaru

S umělou inteligencí jsou spojené i změny na trhu práce a zánik mnoha současných povolání. Všude, kde bude možné zavést automatizaci a robotizaci, zaniknou lidské mechanické činnosti – v příštích 20 letech až 80 procent, od dopravy přes administrativu až po analýzu rentgenových snímků. Walsh se zamýšlí, jak tomuto vývoji čelit – je třeba se zaměřit na největší slabiny umělé inteligence a digitálních technologií, jako je plánování budoucnosti, emoce či kreativita.

Automatizovaná montážní linka nebo software na platy mohou fungovat 24 hodin sedm dní v týdnu, ale někdo je musí naprogramovat. Nemá proto smysl se srovnávat se stroji, ale věnovat se tomu, k čemu by je bylo možné v budoucnu použít a takové vymýšlet a vyrábět. Počítače nemají pocity a nedokážou lidské emoce analyzovat. Emocionální inteligence proto bude nadále slabinou umělé inteligence a výhodou lidí. Automatizace zvětší ocenění řemesel, protože vyžadují kreativitu a originální nápady, a tudíž v budoucnu umožní obstát na trhu práce v konkurenci s roboty.

Jak již bylo zmíněno, strojové učení je tím lepší, čím více dat má k dispozici. Ta ale kopírují názory a nálady ve společnosti, čímž software přebírá i všechny předsudky a nevraživosti v diskusi. V březnu 2016 udělala v tomto ohledu špatnou zkušenost společnost Microsoft poté, co umístila na Twitteru chatbot Tay diskutující s ostatními uživateli. Tay byl nápodobou 19leté Američanky a měl se učit z odpovědí na své otázky. Výsledek byl katastrofální, již za jeden den se z něho stal rasista, sexista a fanoušek Adolfa Hitlera.

Microsoft tento experiment, který odhalil jeden z největších problémů strojového učení, rychle zastavil. Na jedné straně je software ovlivňován svým tvůrcem-člověkem a odráží jeho názory, na druhé je vytvářen z dat, která jsou k dispozici. Reflektuje tedy především část společnosti, jež je ve virtuálním prostoru nejaktivnější. Skupiny, jež internet a digitální technologie nepoužívají, nebo jen pasivně, zanechávají mnohem méně dat. Tematické používání internetu, například zpravodajství o sportu, také neukazuje celý profil uživatele. Jiná data však strojové učení nemá.

Pět ponaučení

Walsh je skeptik, že pokud jde o singularitu, tedy o překonání biologické inteligence umělou, ale nepochybuje, že vývoj bude mít obrovský dopad a povede k velkým společenským změnám. Jeho uvažování připomíná amerického mediálního teoretika Neila Postmana (1931–2003), který v roce 1998 stanovil pět ponaučení z technologického vývoje.

• Podle prvního každá nová technologie má i svou cenu, kterou je třeba zaplatit, a není jisté, že výhody převáží nad nevýhodami. Například auto zvýšilo společenskou mobilitu, ale znečišťuje životní prostředí a je příčinou smrtelných nehod. Knihtisk umožnil šíření vědomostí, ale i Hitlerova Mein Kampfu.

• Druhé ponaučení zní, že nebudou jen vítězové, ale i poražení, přičemž vítězové se budou snažit poražené přesvědčit, že také patří k vítězům.

• Třetím ponaučením je, že každá technologie přináší převratné ideje, které však nemusejí být na první pohled vidět. Za vynálezem písma byla idea zachovat informaci v čase a prostoru, vedlejším efektem zánik kultury ústního předávání informací. Pokud se podaří vytvořit stroje schopné samostatného myšlení, pak to také znamená konec jedinečného postavení člověka na Zemi.

• Čtvrté ponaučení říká, že technologická změna neprobíhá po krůčcích, ale skokově, a změní zcela dosavadní způsob života.

• Dle poslední pátého ponaučení se nové technologie rychle stávají součástí běžného života. Nikdo si dnes nedokáže představit život bez letadel, rychlovlaků, aut, chytrých telefonů či internetu.

Umělá inteligence odstartuje civilizační posun, jako byl ten od agrární k průmyslové společnosti. Tentokrát však bude jiný, protože půjde o kvalitativní změnu. V průběhu průmyslové revoluce lidskou pracovní sílu a kognitivní schopnosti posílily vynálezy spalovacího motoru, mikroskopu nebo rentgenového záření. V digitální době, v případě překonání lidské inteligence bude nejen nahrazena schopnost přemýšlet jako člověk, ale nová inteligence bude mít nadlidský výkon, čímž lidstvo přijde o to poslední, co ho dělalo výjimečným.

K tomu poznámka ode mne:

Podobně jako Walsh i já jsem skeptik, "pokud jde o singularitu, tedy o překonání biologické inteligence umělou" a nepochybuji, že "vývoj bude mít obrovský dopad a povede k velkým společenským změnám".

Uvedu několik příkladů toho, proč se domnívám, že Thuringův (sekvenční) počítač je z "jiného těsta" (nejen po stránce technické) než lidský (i pokud jde o jeho matematicky vyjádřitelný základ) a jak je to možné:

- Žádný matematik neobjevuje důkaz žádného významnějšího matematického teorému tak, že by vycházel z axiómů a prostřednictvím pravidel odvozování by dospěl k žádoucímu výsledku. Ono to snad ve většině případů není ani matematicky možné. Nejdříve si představí, v čem je podstata a krása důkazu, pak už jen důkaz "řemeslně ušije". Počítač takto postupovat neumí a neumí ani rozpoznat "zajímavý" teorém od prosté kombinace důsledků použití pravidel odvozování k výchozím axiomům.

- Lidé vnímají přítomné bytí jako nenulový okamžik. A nejen vnímají, ale naše představivost prosycena mnohorozměrnou dynamickou soustavou prožitků by v sekvenčním čase ani nebyla možná. Prožíváme něco jako "kvantovou pluralitní současnost", nikoli fyzikální jednorozměrné plynutí v čase. Jak je to možné?

- S nápadem, že lidský mozek je "nějakým způsobem vzniklý a fungující" kvantový počítač, přišlo už hodně významných vědců. Například i famózní Roger Penrose, který předpokládal možnost propojení kvantového světa s lidským mozkem prostřednictvím "mikrotubulů", viz např.:

https://en.wikipedia.org/wiki/Orchestrated_objective_reduction

Tuto možnost ovšem poměrně přesvědčivě matematicky vyvrátil Max Tegmark. Tomu je věnována druhá část tohoto příspěvku.

V kolika světech žijeme?

(Na téma knížky M. Tegmarka "Matematický vesmír" – o různých typech mnohosvětovosti a souvislosti struktury vesmíru s problémem odlišnosti lidské a umělé inteligence)

Materiály pocházejí z podkladů pro přípravu prezentace na teoretickém semináři VŠFS, nejsou uceleným textem, zájemce v nich najde důležité obrázky z Tegmarkovy knížky, užitečné odkazy a moje poznámky.

Kvantová mnohosvětovost

- Dvojštěrbinový experiment

Ke dvojštěrbinovému experimentu podrobněji (kvantové "smazávání" informace, cenzura):

http://utf.mff.cuni.cz/ podolsky/Kvant/Dvojster.htm

- Hugh Evrett:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hugh_Everett

Tegmarkova interpretace:

Jak se matematicky počítá:

Názorně:

Zdánlivé rozdvojení (množení) kvantových světů do "vláken":

Kosmologická a kvantová mnohosvětovost:

Problematická myšlenka, ale vysvětlovala by mnohé:

Otázky:

- Žijeme v "episvětě" – ve shlucích či prolínajících se stavech?

- Kvantové a chybové projevy našeho myšlení

- Časové "nebodovost" naší existence

- Záhada představivosti

- Jak řešíme exponenciálně složité úlohy?

- Jak to souvisí s přirozeným vznikem našeho myšlení na základě všeobecně zprostředkujícího charakteru lidské činnosti?

- Může se "skutečná" umělá inteligence zrodit jen v přímé návaznosti na vývoj lidské inteligence?

- Co to znamená pro lidskou inteligenci?

- Co to znamená pro parametry naší civilizace (například ekonomické – strategii vzdělání, měření růstu apod.)?

Shrnutí a 4. Tegmarkova mnohosvětovost

K tomu několik poznámek o "matematické" mnohosvětovosti.

Tegmarkovo pojetí subjektu (pozorovatele, jednoho každého z nás)

Problém je v tom, že naše "já" je multireflexivní.

Vztahuje se samo k sobě mnoha způsoby k sobě samému (uvědomování si sebe sama, svědomí, vědomá vůle zaměřená na vlastní chování, zodpovědnost..., přičemž multireflexivní je i každá z těchto složek.

Naše vlastní "já", a to na mnoho způsobů, zobrazuje sebe sama na svou část a napodobuje tak směřování (smysl?) celého vesmíru (nebo je to jen podmínka toho, aby se stalo součástí univerzálního procesu reprezentace celku v části?).

Přitom se naše "já" dostává samo k sobě v určitém průsečíku sebereflexí, jako by samo bylo výsledkem shlukování či prolínání různých posloupností stavů (může to mít základ v samotném "fungování světa", v "mechanismech koincidence paralelních světů" či podobně?).

Smysl existence všech světů...

Lze formulovat různým způsobem:

Reprezentace celku v části

Sebereflexe neomezeného prostřednictvím omezeného

Zobrazení veškerého jsoucna v součásti jsoucna

Poznávání světa člověkem jako jeden z konkrétních případů víše uvedeného

Stopy poodhalení výše uvedeného v dějinách lidského myšlení:

Tertullianovy absurdity víry v Boha a Giordanovův smysl nekonečných vesmírů

Spinozovo a Leibnizovo pojetí "myslících částeček reality"

Hegelův samovývoj Absolutního Ducha a Marxovo pojetí vývoje společnosti jako přírodně historického procesu

Trochu víc fantazie

Pokud je reálná reprezentace celku prostřednictvím části nemůže být veškerá realita reprezentována jako souhrn všech možných kombinací.

Závratná mnohost kombinací, kterou nabízí nám dosud známé typy mnohosvětovosti, a to v mnoha směrech je jen živnou půdou pro proces reprezentace (zobrazení, poznání).

Dimenze strukturace a restrukturace – obecnější než čas a prostor.

Možná relativnost těchto dimenzí z hlediska (pozorujícího či interagujícího) subjektu (na různých stupních jeho vývoje).