MARATHON si a bi-monthly Internet magazine founded in Prague at the end of 1996. Its aim is to help to clarify, from central and east European perspective, the reasons of present entanglement of the world developments, and participate in the search for prospective solutions.

About 30 authors contribute to the magazine on a regular basis and more write for it occasionally. So far MARATHON has been published in Czech with occasional documentation annexes in English or German. English summaries of articles are envisaged based on specific interests of readers.

Themes most often treated in the magazine include human capital, investments in education and other forms of human capital, nature and consequences of globalization, new approaches in economic theory (an attempt for synthesis of seemingly disparate concepts of K. Marx, J. Schumpeter, M. Friedman, G. Becker and R. Reich with regard to role played by innovations and the search for new space for economic growth), etc. Several specific projects of human capital investments have been developed on the basis of concepts analyzed in MARATHON.

The magazine can be accessed at www.valencik.cz

E-mail contact: valencik@seznam.cz

Do rukou se vám dostává 6. číslo časopisu Marathonu za rok 2023. Jako obvykle, nejdřív některá základní sdělení:

- Časopis je dostupný prostřednictvím sítě INTERNET na www.valencik.cz

- Časopis vychází jednou za dva měsíce, vždy 15. dne prvního z dvojice měsíců, které jsou po sobě. Nejbližší řádné číslo (01/2024) bude vydáno a objeví se na Internetu 15. ledna 2024.

- Rozsah časopisu je zpravidla 40 stran tohoto formátu, což odpovídá přibližně 120 stranám standardního formátu.

- Příspěvky, případně připomínky a náměty, vzkazy redakci apod. lze rovněž zasílat na e-mailovou adresu: valencik@seznam.cz.

- V srpnu 1997 byl Marathon registrován ministerstvem kultury ČR

1. Úvodní poznámka

V šestém letošním čísle najdete rozšířené vydání knižního okénka z pera prof. Pavla Sirůčka. Mělo být již v předešlém čísle, ale určitou souhrou nedopatření se tam neobjevilo, za což se velmi omlouvám. Obsahuje skvěle podané tipy, tentokráte nejen na knihy, ale i filmy.

Další část je věnována diskusním materiálům k umělé inteligenci (AI), resp. k odlišnosti lidské a umělé inteligence. Obsahuje příspěvky, které vznikly v rámci pěstování vize, zde:

https://radimvalencik.pise.cz/archiv/

Ti, kteří uvedené stránky sledují, ocení, že zde mají vše pohromadě a s dodatky. Jedná se velmi důležité a atraktivní téma, které není jen o „technice“, ale také (a hlavně) o smyslu existence nejen naší, ale i našeho světa, tak jak ho můžeme vidět z pozice širokého „rozkročení“ v rámci dosavadní zkušenosti z lidského poznávání.

Zde je toto „rozkročení“, které takto pojaté, s takovými přesahy nikde nenajdete:

Vývojová logika světa (viděna z pozice naší omezenosti):

- od jednoduchosti k chaotické složitosti ("zadrhnutí" inflační fáze)

- od chaotické složitosti k nechaotickým strukturám (vznik našeho vesmíru)

- od nechaotických struktur k replikujícím se strukturám (vznik života)

- od replikujících se struktur ke strukturám reflektujícím prostředí i sebe, vznik člověka)

- od reflektujících se struktur ke strukturám překonávajícím časoprostorová omezení svého původu (pokračování naší civilizace)

- od struktur překonávajících omezení ke strukturám vzájemně se integrujícím (Březinovy Ruce)

V tomto čísle Marathonu ještě najdete podrobnou informaci o monografii (volně ke stažení), kterou vydala VŠFS a kterou lze považovat za významný krok v pěstování vize.

V úvodní poznámce ještě uveřejňuji pozvánku na naši konferenci, viz:

Konference Lidský kapitál a AI

Vztah lidské a umělé inteligence je významný z hlediska pochopení celkového směřování vize i z hlediska aktuálních problémů strategie výuky na všech stupních, zejména pak výuky na univerzitách.

26. ročník vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání:

Umělá inteligence a strategické změny v oblasti vzdělání

Termín: 24. listopadu 2023 od 9.00 hodin

Místo: Vysoká škola finanční a správní, a.s., Estonská 500, vchod z ulice Kodaňské

Velmi rychlý rozvoj umělé inteligence vyžaduje teoretickou reflexi z hlediska strategických změn v oblasti obsahu a forem vzdělání:

- Na jedné straně využití umělé inteligence v oblasti vzdělání nabízí nové příležitosti, pokud jde o zkvalitnění vzdělání.

- Na straně druhé straně řadu aktivit člověka v oblasti jeho profesního i osobního uplatnění umělá inteligence nahradí.

Proto vyvstávají následující otázky:

- Které schopnosti člověka jsou specificky lidské a umělou inteligencí (stávajícího typu) nesubstituovatelné.

- Které lidské schopnosti lze nahradit.

- Jaká strategické závěry odsud vyplývají pro oblast univerzitního vzdělání, případně dalších úrovní a forem vzdělání, a to i dle specifik jednotlivých oborů.

Mimo jiné: Velmi zajímavé je "popovídat" si na toto téma s umělou inteligencí (např. vyhledavačem Bing). Má velmi realistický a přesný pohled.

Výše tematizovaná problematika doposud nenašla dostatečnou reflexi na akademické půdě a přetrvávají setrvačné tendence, které z hlediska profesního, osobního a společenského uplatnění absolventů snižují prestiž, význam i efektivnost univerzitního vzdělání.

Cílem konference je poskytnout podněty pro změnu trendu a zvýšit komplementaritu univerzitního vzdělání s možnostmi umělé inteligence.

Konference se bude konat v návaznosti na konferenci Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, která proběhne 14. září 2023 k obdobné problematice, což zvýší její teoretickou úroveň a společenský dopad.

Poznámky:

1. Kontaktní adresa, kde se lze přihlásit i získat podrobnější informace: valencik@seznam.cz

2. Vybrané materiály, k nimž proběhne diskuse na konferenci, lze zasílat průběžně, budou k dispozici všem zájemcům, kteří se na konferenci přihlásí.

A pozor! Důležité. Konferenci lze sledovat i online od 9.00 zde:

https://meet.jit.si/radimvalencik

(připojení bez hesla)

Účastnit se může každý, stačí rozkliknout výše uvedený link.

Těším se

Radim Valenčík

2. Hlavní materiál – tentokrát ke zdrojům

3 x Z aneb knižní okénko 12.

Pavel Sirůček

Dnešní lidé, především zasíťovaní digitální domorodci, čtou – míněno opravdové, tedy tištěné knihy – zoufale málo. Přitom se na pultech povalují hromady titulů. Hodně proměnlivé kvality a za nemravný peníz. Mnohdy se nabízí otázka, kdo mohl něco takového vydat? A proč? Nezřídka je drzá neprofesionalita a tragikomická lidová tvořivost (zde v krajně pejorativním smyslu) až neuvěřitelná. Pachatel dílka však patří do správné partičky, která si přihrává granty, projekty. Na straně druhé jsou autoři nuceni shánět si těžce sponzory a uboze škemrat o milodary, aby mohli publikovat i bez nároků na honorář. Prostě liberalismus … Pravidelně nepravidelná rubrika 3 x Z[1] telegraficky představuje pel-mel knížek, které z různých důvodů nejsou recenzovány samostatně. Nicméně pozornost, samozřejmě i kritickou, si snad zaslouží.

Tucet dílů nekonečného seriálu 3 x Z završuje stručnější představení tří přiměřeně různorodých knižních titulů, s letně-prázdninovým bonusem:[2]

· Egert, J.: Pivovary Českého ráje: Historie a současnost. Modřišice: Presstar 2022. 335 s. ISBN 978-80-87141-59-5.

· Szabłowski, W.: Jak nakrmit diktátora: Saddám Husajn, Idi Amin, Enver Hodža, Fidel Castro a Pol Pot očima jejich osobních kuchařů. Praha: Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj 2021. 279 s. ISBN 978-80-7675-016-6, resp. 978-80-7574-010- 6.

· Wlodarczyková, H.: Božena: Román o první české spisovatelce, která se stala legendou. Praha: Prostor 2022. 408 s. ISBN 978-80-7260-525-5.

+ filmový bonus 3 x Z Tater (třetí uvedená položka se nepočítá)

· Medená veža (Československo, 1970. 87 min. Režie: M. Hollý ml.).

· Orlie pierko (Československo, 1971. 88 min. Režie: M. Hollý ml.).

· Stratená dolina (Československo, 1976, 81 min. Režie: M. Ťapák).

· Jestřábí věž (Československo, 1984. 81 min. Režie: A. Moskalyk).

Reprezentativní průvodce pivovary Českého ráje

Titul vhodně doplňuje domácí tematickou knihovničku zaměřenou na pivko a pivovarnictví především tuzemské. Neboť do Českého ráje rádi jezdíme pravidelně přes tři dekády, bylo její objednání jasnou volbou. Přímo povinností. Na práci jsme narazili při brouzdání e-shopem Pivovaru Svijany. Ovšem přes tento objednávka – nepochopitelně – možná není a kniha není k dispozici ani ve svijanské pivovarské prodejně. Nemusíme všemu rozumět. Dodejme však, že Pivovar Svijany se na vydání nepodílel. Na rozdíl např. od Pivovaru Turnov. Objednáváme přes e-shop Knihy Turnov. Chválíme možnost platby hotovostí na dobírku i vcelku brzké doručení skrze Českou poštu.[3] Coby ultrakonzervativní fosilie se jiných způsobů objednávání a placení fyzicky štítíme a z principu tyto nepraktikujeme. Také se nám líbí, že Knihy Turnov nevyžadují žádná ichtilní hesla ani obtěžující registrace. I emailů zasílají ještě snad přiměřeně.

Poměr cena / výkon obdržené publikace, která provází historií cca třinácti pivovarů, se nám zprvu (skrblicky) jako úplně přiměřený nejeví. CZK 700 za knihu samotnou (plus necelá stovka poštovného) nám zprvu připadá i na dnešní šílenou fialovou drahotu dost. S těmito pocity rozbalujeme zásilku. Překvapuje nás větší formát i váha sympatické knihy a především její reprezentativní a výpravné zpracování. Včetně příjemného papíru a kvalitní vazby. Se stovkami fotografií barevných i černobílých a perokreseb. Text bohatě doplňují i reprodukce, tabulky a další materiály. Názor tudíž korigujeme. Kniha je totiž možná naopak ještě levná. Zohlednit nutno, že údajně má být – minimálně zčásti – vydána vlastním nákladem autora. Jehož bližší představení v titulu chybí. Na s. 330 figuruje pouze jméno, titul, e-mail a telefon.[4] Plus výzva s poděkováním za případná doplnění bádání ohledně pivovarnictví Českého ráje.

Přední předsádka tvrdého přebalu přináší reprodukci staré mapy Českého ráje vojenského zpravodajství z roku 1870. Se žlutými kolečky vyznačujícími místa pivovarů, o kterých je vyprávěno. Zadní předsádku stylově zdobí stylizovaná kresba chmele z roku 1562. Text stylově otevírá celostránková citace E. Basse, ze které vybíráme: „Mezi všemi slovanskými kmeny si zaslouží Čechové název pivomilného národa … České pivo … je, co má být: nápoj chladivý i zahřívající, dráždivý i uklidňující, oživující i vyživující …“ (s. 2 anot. publ.).

Důkladně a poctivě je mapováno pivovarnictví Českého ráje historické i současné. Po úvodní stránce Slovo úvodem následuje vstupní, a nejdelší, kapitola Z historie pivovarnictví. Těžiště publikace tvoří tucet nečíslovaných kapitol obsáhlejších a tři kapitolky kratší. Konec přehledného titulu je zasvěcen užitečným a čtivým pasážím Slovník cizích slov, odborných a méně používaných výrazů,[5] resp. Staré míry a váhy.[6] Nechybí Seznam použité literatury, Seznam použitých periodik, Seznam použitých pramenů a obšírné finální Poděkování.

Autorské Slovo úvodem uvozuje moudrý citát: „Edite, bibite – post mortem nulla volutas“, „Jezte, pijte – po smrti žádné rozkoše nebude!“ (s. 8 anot. publ.). J. Egert zmiňuje svůj vztah ke dvou zájezdním hospodám, kterými jsou Helikarova krčma na Kosti a Hotel Štekl. Autor recenze má k těmto dlouholetý vztah též. I když letité osobní zkušenosti jsou spíše negativní. V úvodním slovu je chvályhodně vyzdvižena obliba i význam piva pro Čechy, přičemž není opomenuto, že „se chmel v dřívějších dobách běžně pěstoval také na Turnovsku“ (dtto). Nejpodstatnější část představované knihy popisuje „výskyt a osudy jednotlivých pivovarů v Českém ráji“ (dtto).[7] Určena je nejenom milovníkům zlatavého moku, nýbrž i dalším, kterým je blízká regionální historie. Lze tuto jednoznačně doporučit, a to i coby hodnotný dárek.

Kapitola Z historie pivovarnictví je členěná na nečíslované paragrafy Jak se vaří pivo,[8] Historie vaření piva ve světě, Historie vaření piva v Čechách do 16. století,[9] Svatováclavská smlouva, Cech sladovníků, Pivovarnictví do poloviny 18. století,[10] František Ondřej Poupě,[11] Pivovarnictví do druhé poloviny 19. století,[12] Zlatý věk českého pivovarnictví (1869 – 1914),[13] Josef Vincenc Novák (1842 – 1918), Suroviny nutné k výrobě piva,[14] Zapomenutá řemesla spojená s piva vařením.[15] Zajímavý, názorný i čtivý exkurz do historie českého pivovarnictví, s řadou odkazů. Deklarovaný cíl v podobě podchycení vývoje vaření piva v českých zemích od středověku po současnost, včetně přiblížení významu chmele pro pivo kapitola splňuje.

Seznamme s pivovary Českého ráje časů minulých i současných. První představuje kapitola Pivovar Svijany. Rozdělená na pasáže Svijanské pivovarnictví do roku 1892, Dynastie sládků Kratochvíle, Historie pivovarů po roce 1945 a Obrazová příloha. Následuje kapitola Pivovar Loukovec. Další nese název Pivovar Český Dub a sestává z paragrafů Vaření piva ve městě do konce 18. století, Vrchnostenský pivovar v 19. století, Obrazová příloha. V kapitole Pivovar Hodkovice figurují subkapitoly Historie pivovaru do konce 19. století, Stavba nového pivovaru a Obrazová příloha. První pětici uzavírá kapitola Pivovar Malá Skála s částmi Pivovar v majetku šlechty, Sládci maloskalského pivovaru a nezbytná Obrazová příloha.

Na řadu přichází kapitola Pivovar Hrubý Rohozec s pasážemi Starý pivovar, Nejstarší hruborohozečtí sládci, Pan starý Vojtěch Král a stavba nového pivovaru, Sládek Jan Král, Pivovar ve 20. století, Obrazová příloha. Chybět nemůže kapitola Pivovar Malý Rohozec, přinášející paragrafy Historie velkostatku a pivovaru do roku 1910, Pivovar v majetku hostinských 1910 – 1948, Malorohozecký pivovar v době budování socialismu a privatizace po roce 1989, Historie pivovaru v novém tisíciletí a Obrazová příloha. Poté pozornost autorova cílí na Pivovar Hrubá Skála. Takto pojmenovaná kapitola se skládá z pasáží Od založení do poloviny 19. století, Pan starý Jan Řezníček, Hotel Štekl, Sládek Karel Řezníček, senior a stavba vily, Sládek Jan Řezníček, Sládek Karel Řezníček, junior, Pivovar v majetku Jana Skalického, Obrazová příloha. V kratší kapitole (bez obrazové přílohy) Pivovarnictví v Turnově se lze ponořit do rubrik nazvaných Do bitvy na Bílé Hoře a Po roce 1620.

Poté se představuje Pivovar Táborský,[16] což činí v subkapitolách Vrchnostenský pivovar do poloviny 19. století, Pivovar mezi léty 1846 – 1901, Historie od roku 1901 do uzavření pivovaru, Měšťanský pivovar Turnov, Obrazová příloha. Kapitola Svobodův pivovar[17] zahrnuje paragrafy Historie domu č. p. 245 a sládek Vilém Svoboda, Sládek Antonín Svoboda a prodej pivovaru, Obrazová příloha, resp. kapitola Pivovar Podkost pak pasáže Vaření piva do roku 1638, Pivovar v době vlády Černínů (1638 – 1737), Pivovar mezi léty 1738 – 1850, Od přestavby v druhé polovině 19. století do uzavření pivovaru a Obrazová příloha. Následují kratší kapitolky nazvané Krčma pod hradem Kost, Vaření piva v Sobotce a Pivovar Mladějov.

Aktuálně z pivovarů, představovaných recenzovanou publikací, funguje Pivovar Svijany (https://www.pivovarsvijany.cz) plus spřátelený Pivovar Rohozec (https://www.pivorohozec.cz) a taktéž Měšťanský pivovar Turnov (https://pivovarturnov.cz). Zastavit se lze i v Maloskalském pivovaru a restauraci Pod Pantheonem (https://www.maloskalsky-pivovar.cz). Vcelku poblíž leží Dětenice se Zámeckým pivovarem (https://www.pivovardetenice.cz). Ve výčtu pivovarů nám ovšem citelně chybí minimálně Jičín. To snad není Český ráj? Proč je tedy nazýván pohádkovým městem Českého ráje? Pivo v Jičíně vařila vrchnost i měšťané, posléze bylo pivko odebíráno z panského pivovaru v Dřevěnici, obci vzdálené asi 10 kilometrů východně od města. Pivo z Dřevěnice se prodávalo i pod názvem Kumburák. Zmínit možno též barokní pivovar Milíčeves (asi 8 km jižně od Jičína). V jičínských krčmách se v 19. století popíjelo též pivo z nedalekých Popovic (asi 3 km na jihovýchod). Do jičínských šenků se vozívalo i pivo z Vokšic (2 km západně).[18] A co Nová Paka anebo Mladá Boleslav etc.? Dodejme závěrem, že na Kosti, v zámecké restauraci U draka lze si v současnosti zavdat Kosteckého pivka vařeného v Chotěboři. A bývalý Hotel Helikar (dneska Hotel Podkost) a hruboskalský Hotel Štekl s hogo-fogo restaurací (a ještě snad snesitelným stánkem)? Moc, moc dobře známe a kriticky léta hodnotíme v příslušné rubrice Zrzavých novostí v pivním deníčku na https://bertikovapivnihlidka.webnode.cz.

Kniha je historií doslova nabita a přímo historii dýchá. Má atmosféru. Nenudí. I když je určena spíše pro opakovaná nahlížení nežli na precizní přečtení na jeden jediný zátah. Což však možné přitom je. Četné pasáže přinášejí notný závan nostalgie, a to nejen ty, které jsou věnovány pivovarům a pivovárkům již neexistujícím. Ve zmíněném kontextu připomeňme publikaci Froněk, D., Jákl, P., Starec, M.: Pivo & cukr: Bilance mizející průmyslové éry II. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulta architektury ČVUT 2011. 88 s. ISBN 978-80-01-04717-0.[19] Včetně její aktualizace textem Starec, M.: Zbourané pivovary za posledních tucet let. Pivo Bier Ale, roč. 12, č. 99, s. 40-45. ISSN 1804-7165. Mnohé z minulosti by se mohlo vrátit. Což ovšem neplatí zdaleka, zdaleka jen o pivovarech a pivu.[20]

Nevšední (ne)kuchařka aneb chutě a choutky neliberálních vůdců

Publikaci Jak nakrmit diktátora jsme dostali (v rámci pravidelných přídělů) od knihofilního kolegy, který předražených knížek kupuje pořád spousty a nemá je již kam ukládat. Přičemž drtivá většina dnešní knižní produkce přitom za ukládání rozhodně nestojí. Na recenzované práci nás zprvu nejvíce zaujal ostražitý hroch na titulní fotografii. Text dlouhé měsíce dlel na hromadě nepřečteného materiálu (nižší kategorie i nižšího levelu aktuálnosti) ve skříni domácí nory. Ondyno jsme jej (z pouhopouhé nudy) otevřeli a do samého konce již vlastně nezavřeli.

Nevšední nápad na knihu. I když jsme čekali mnohem, mnohem více receptů. Těch několik málo je podáváno ve zhuštěné formě a jsou vesměs pro normální smrtelníky nerealizovatelné. Podle Szabłowského kuchařky se v běžných podmínkách toho moc uvařit nedá. Skoro nic. Parmičky mosulské, čerstvá manga anebo pícka na celou kozu běžně k dispozici nebývají. Zajímavé počtení to místy přesto je. Podtrhněme, že zajímavé, avšak nikoli překvapivé. Nás jen trošinku zaskočila gastronomická stránka (pro nás prioritní). Konkrétně, že vzpomínaní vůdci k požitkářským gurmánům či dokonce rozmařilým gurmetům vesměs opravdu nepatřili.

Což plasticky zapadá do celkového obrazu. Přímo i podprahově kniha o vůdcích totiž obvykle vytváří a upevňuje přesně takový dojem, jaký je liberální propagandou šířen i u nás od roku 1989. U nemála líčených příběhů čtenáře i s nevalnou pamětí napadá, že ony historky v té či oné podobě již někdy zaslechl. Jejich prezentování a zdůrazňování lze v řadě případů označit za téměř „povinné“. K tomu, aby kniha byla oficiálně vydaná i salonně přijatá a oceněná. Západní liberální obraz jistých lidí i události je nepřekročitelně daný. Přes něj v liberálních demokraciích vlak nejede. Liberální demokracii si rozvracet nedáme! Basta & fidli!

„Lidé musejí jíst, ať jde o obyčejného člověka, krále či prezidenta. Nebo diktátora. Ani revoluce se nedají dělat s prázdným žaludkem. Witolda Szabłowského napadla otázka, kdo vařil nejhorším diktátorům 20. století, když utlačovali a masakrovali obyvatele vlastních zemí? Co mohou říct o historii lidé, kteří se denně starali o jejich jídelníček? Co měli nejradši Pol Pot, Idi Amin, Milton Obote? Na čem si pochutnávali Fidel Castro, Saddám Husajn či Enver Hodža? A kdo byli lidé, kteří byli diktátorům denně nablízku a snažili se je udržovat jídlem v dobrém rozmaru? Autor vyhledal osobní kuchaře diktátorů, aby vyslechl příběh jejich života a dozvěděl se, co měli pod pokličkami hrnců, když se řešil osud země nebo světa. Ovlivnili svým kuchařským uměním chod dějin? Jejich osudy odpovídají na mnohé otázky, a zároveň tak autor kreslí intimní portréty diktátorů v domácím prostředí. Navíc kuchaři prozrazují recepty na oblíbené pokrmy svých zaměstnavatelů, podle nichž si může uvařit i čtenář. Kniha vyšla s úspěchem zároveň v USA a Polsku a ocitla se ve finále literární soutěže o nejlepší světovou knihu na kulinární téma za rok 2020 (Gourmand World Cookbook Awards)“ (anotace např. dle https://www.kosmas.cz/knihy/294818/jak-nakrmit-diktatora/?gclid=EAIaIQobChMI7oGo4c_8_wIVxpCDBx3UkgfoEAAYASAAEgJ-6_D_BwE).

„Pikantní kulinářský „cestopis“ … Přitažlivá knížka, ze které vám bude běhat mráz po zádech … Strhující kniha … “ (z barnumských recenzí na zadní straně přebalu anot. publ.). Oblíbené kulinářské recepty inkriminovaných exotických vůdců přitom ovšem nejsou – a to možná i bohužel – ústředním tématem knihy. O kuchařku se opravdu nejedná. „Ve skutečnosti Szabłowského víc než chutě diktátorů zajímají oni sami, jejich osobní život, psychika a vášně. Klíčem jsou pro něj kuchyně a kuchaři …“ (z recenzí na zadní straně přebalu anot. publ.).

Místy až nesoudné recenze vysoce oceňují údajné informace o chování vůdců v soukromí. S otravným zdůrazňováním, že přes někdy zdánlivě příjemnou tvář, vždy – dříve či později – začaly minimálně probleskovat temnější tóny povahy každého z nich. V neposlední řadě se mnozí udiveně, přesněji pohoršeně, podivují nad až překvapivě málo negativním pohledem kuchařů na jejich bývalé velitele, a to i se značným časovým odstupem. Nelze si nevybavit obraz z westernu z Vietnamu. V legendárním snímku Zelené barety John Wayne[21] deklamuje, že v každém Vietnamci má být uvnitř Američan, „.. a my mu pomáháme ven“. Jak hluboce je tento stále zakořeněný OO[22] blud – fatálně a nebezpečně – mylný, nedokázal zdaleka jen neslavný konec USA (nejen) ve vietnamském konfliktu. Holt, všichni liberálové fakt nejsme.

Poukázat je možné na čtivě poutavou formu psaní i reportážní charakter knihy. V řadě prvé ovšem na originální nápad přiblížit osobnosti politiků a státníků liberálním mainstreamem označovaných za diktátory (a to diktátory krvavé, krvelačné a zvrácené) skrze vyprávění jejich kuchařů a kuchařek. V úvodu knihy navíc autor vzpomíná na své vlastní kuchařské začátky v jedné londýnské restauraci. Odbočky do historie zemí, v kterých příslušní vůdci působili jsou ještě snesitelné a ústřední prostor je věnován vyprávění příslušných kuchařů či kuchařek. Přičemž se z velké části mělo jednat o velice prosté (ba hodně prostinké) lidičky, kteří prokázali talent na vaření (přičemž byli ve správný čas na správném místě) a díky tomu se dostali do prestižní pozice. Občas ale čtenáře napadá, zda-li ona prostota není mazaná póza. Z prosťáčků místy vyčuhují prohnaní šejdíři, ochotní za bakšiš odkývat i odvyprávět cokoli. Ocenit nutno, že zpovídané osoby autor neodsuzuje a povětšinou ani přehnaně nehodnotí.

Polský spisovatel, režisér, novinář a plodný reportér W. Szabłowski měl procestoval půl globu, aby vyzpovídal půltucet bývalých kuchařů (pět kuchařů a jednu kuchařku) pětice proslulých bývalých neliberálních vůdců. Kteří částečně ožívají v zachycených vzpomínkách. Autor měl dlouze rozprávět i s celou řadou dalších pamětníků k dokreslení dobové i aktuální situace a atmosféry příslušné krajiny. Její vystižení se mu obvykle vcelku snad v něčem i daří. Vzpomínání kuchařů je ovšem naprosto nezbytné brát s rezervou, a to s rezervou značnou. Obvykle bývá zdůrazňována idealizace vzpomínek na diktátory a totalitní časy, které měly být daleko brutálnější, daleko děsivější i daleko krvavější. Někde a někdy skutečně i byly.

Čemu a nakolik, bude však p. t. čtenář věřit, ponecháváme na jeho úsudku, víře a přesvědčení. Sluníčkářský naivista bude zmíněné formulovat tak, že přece není žádný důvod nevěřit autorovi, že si všechno (či alespoň něco) nevymyslel anebo neupravil podle představ a zadání. Což životem protřelý realista formuluje způsobem, že naopak nemá jediný důvod autorovi v uvedeném věřit. Zkušeností na řemeslně profesionálně odvedenou fabulaci má dost. Nebude pravda někde uprostřed? A nakonec, co je to pravda? Muška jenom zlatá … V postmoderní době pravda mizí a zjevná nevhodná fakta jsou prezentována jako názor anebo dezinformace.

Připusťme, že většina napsaného působí uvěřitelně a že se to tahle opravdu stát i mohlo. Nicméně rýpavě dodejme, že se v knize mihne pár jmen, přítomno je i několikero ilustrativních černobílých fotografií. Při bližším pohledu ovšem rychle zjistíte, že jsou naprosto nic neříkající a naprosto nic nedokazující. Absence byť sebemenšího důkazu (např. nějakého artefaktu, listiny) o spojení zpovídaných s vůdci je až zarážející. Nezbývá než věřit.

Silně konspirativně zavání implicitně předkládané sdělení, že o chodu světových dějin může (spolu)rozhodovat někdo v úplném pozadí. Konkrétně v kuchyni (Aneb úloha kuchařů v dějinách?). Kdyby totiž diktátor dostal v rozhodující den třebas přesolený či nedopečený oběd, možná prý všechno mohlo dopadnout jinak. Anebo právě naopak, pokud by kuchař pokrm vykouzlil přesně podle diktátorových chutí a choutek. Neotřelý náhled na velké dějiny prizmatem dějin každodenních. Jak to bylo doopravdy se však nikdy nedozvíme. Naštěstí.

Recenzovanou publikaci otevírá skromná Chuťovka čili vzpomínky mladé sestry-soudružky Moeun na první setkání s bratrem Pol Potem. S matně neurčitým receptem na sladkokyselou polévku[23] a papájový salát.[24] Úvod supluje stravitelně dlouhá pasáž Předkrm, s (nejenom) gastro vzpomínkami autora i stručným představením knihy, resp. úskalí práce na jejím vzniku. Problémy líčí a zdůrazňuje ještě závěrečná pasáž nazvaná Káva. Obsahující poděkování desítkám lidí na čtyřech kontinentech. Coby Koření je přibalen seznam pramenů k příslušným kapitolám. Vlastní Menu tvoří stylové kapitoly Snídaně: Saddám Husajn – Zlodějská rybí polévka, Přesnídávka: Idi Amin – Pečená koza, Oběd: Enver Hodža – Sheťerpare, Večeře: Fidel Castro – Ryba v mangové omáčce a Zákusek: Pol Pot – Papájový salát. Před první z nich je umístěna přehledná mapka s vyznačenými destinacemi a krátkými komentáři.

Kapitola Zlodějská rybí polévka. Příběh Abú Aliho, kuchaře Saddáma Husajna čtenáře zavádí do Iráku. Do Bagdádu, kde se učil kuchtit Abú Alí, poslední žijící z šestice osobních kuchařů iráckého prezidenta. Text startuje historka z natáčení, kterak Saddám sám připravil grilovaný pokrm kofta. Záměrně – pro legraci – politý tabascem, které prý nikdo neznal. Všechny maso ukrutně pálilo, z čehož měl mít podle zlý diktátor škodolibou radost. Story nezpochybňujeme, leč tabasco se nám příliš nepozdává. Na stupnici pálivosti se nijak vysoko nenalézá, je více kyselé než pálivé.[25] Následují historky další, už méně veselé. Včetně Saddámova záletnictví, s likvidací či odsuny manželů dotčených žen na frontu. Nechybí ani veskrze ďábelští synové.[26]

Nás však daleko více interesují pokrmy a recepty. Zmíněna jsou tradiční irácká jídla: šiš kebab (marinované kousky masa na ohni), kubba (kuličky z masa, rajčat a bulguru v polévce), dolma (maso smíchané s rýží, zabalené do vinných listů) a pača (vzácná polévka z ovčí hlavy, nožiček a částí žaludku). Pouze však letmo zmíněna, recepty chybí. Telegraficky je avizována též tikka (maso na kousky, nabodnuté na špíz a opečené na ohni). Saddámova manželka Sádžida měla Abú Alího naučit Saddámovu veleoblíbenou rybí polévku z Tikrítu. „Saddám jí říkal zlodějská rybí polévka, protože jí prý vařili tikrítští zloději. Vaří se z nejtučnější ryby, parmičky mosulské, ale vím, že se dá udělat i z jiných ryb – lososa nebo kapra“ (s. 50 anot. publ).[27] Dále je už jen líčen postupný a potupný konec Saddámova klanu. Důkazy o tom, že zpovídaný skutečně Saddámovi sloužil a vařil, nejsou. Úplně vše, včetně spousty fotografií, měl Abú Alí ze strachu prý zničit po dobytí Bagdádu Američany. Kterým přehnaně nefandí.

Před následnou kapitolu je servírována další drobná Chuťovka. Kraťoulinké vypravování, kterak nezkušenou sestru Moeun bratr Pol Pot chválil za polévku. Po letech Moeun pochopila, že šlo o žert bratra Pol Pota, který si spokojeně hladil břicho. Tehdy ještě moc dobře vařit neuměla a bratr Pol Pot ji chtěl povzbudit. Rád přitom měl rybu, papájový salát anebo kuře.

Přesnídávka nese úplný název Pečená koza. Příběh Otondeho Odery, kuchaře Idiho Amina. Je nejvíce exotická i mystická, nicméně z hlediska receptů výživná skoro nejméně. Figuruje a hovoří tady i nevlastní babička B. H. Obamy a v neposlední řadě premiér a prezident Ugandy M. Obote (se kterým se místy dosti pletou Otonde, Osore nebo Okukua). Vedle zašmodrchané historie pučistických převratů v Ugandě je přítomen primitivní návod na údajně delikatesní polévku z hovězí oháňky[28] či na nákyp ze sušeného ovoce, popsaný pouze velmi rámcově. Obote nemusel moc maso, ale rád jedl ryby (nejčastěji tilápii se zeleninou), ugali (polentu z kukuřičné mouky a vody anebo mléka, přičemž k této příloze pásne rybí filé) a přímo zbožňoval malakwang (pikantní vařenou zeleninu se sezamem, pomazánkou z granátového jablka a arašídy). Obrovitý Amin rád zasedl k tilápii či pilafu z kůzlete. Opomenuta není ani jeho láska ke Skotsku. Kulinářským topstropem má být koza upečená v celku.[29] Kanibalismus Aminovi nezřídka připisovaný, kuchař Otonde nepotvrzuje. Důkazy ale nemá vůbec o ničem.

Kniha pokračuje novou Pol Potovskou Chuťovkou. Moeun povýšila a dostala vlastní chýši. Pol Pot měl také rád salát z banánovníku. Před polévkou ze želvího masa (kterou se partyzáni naučili od Horských Khmerů) ovšem dával přednost polévce hadí. Recepty uváděny nejsou.

Oběd je paradoxně spojen s nepříliš záživnou kapitolou Sheťerpare. Příběh pana K. – kuchaře Envera Hodži. Náleží k chmurně nejtemnějším a je kafkovsky depresivní. Včetně pasáží o povinné denní sebekritice. Hodža musel držet přísnou dietu a kvůli tomu byl po většinu života hladový – „… proto býval tak popudlivý“ (s. 146 anot. publ.). Kuchař jídelníček musel korigovat s řadou lékařů a vědců, neboť u Hodžy bylo nutné udržet velmi nízký příjem cukru. Šikovně zhotovený, a ve vhodný čas podstrčený, dezert prý uměl albánskému vůdci zvednout náladu a možná měl tímto spoustě lidí zachránit život. Sheťerpare je tradiční zákusek z města Peshkopi, který kuchař K. připravoval ve dvou variantách. S cukrem pro okolí a v diabetické verzi pro samotného Envera.[30] Hodža a jeho rodina nemuseli jíst rafinované pokrmy (přitom ovšem on od kuchařů vyžadoval fantazii a nápaditost) a k tomu měli být s manželkou „dost lakomí“ (s. 152 anot. publ.). Zálusk přitom měl na francouzský zákusek z pečených kaštanů, které mazaný kuchtík byl nucen nahradit lískovými oříšky. Autor knihy se pokusil manželku E. Hodžy v požehnaném věku osobně doma navštívit, leč její dcera ho k ní odmítla vpustit.

Další kambodžská Chuťovka líčí předchozí život Moeun a je receptů zcela prosta. Již ale na scénu vstupuje charismatický Fidel. Kapitola Večeře: Ryba v mangové omáčce. Příběh Florese a Erasma, dvou kuchařů Fidela Castra je veselejší. I mnohem pestřejší. Prohání se v ní taktéž další charismatický vousáč Che Guevara. Své muže proháněl mnohem více nežli Fidel. Che byl „kurevsky náročný. Když se mu něco nelíbilo, dokázal tě neskutečně seřvat“ (s. 170 anot. publ.). Kubánští partyzáni občas rádi pomlaskávali nad výživnou polévkou ajicio,[31] nezřídka se však museli spokojit s polévkou z uříznutých kuřecích pařátů. K nalezení Fidelova kuchaře měla autorovi pomoci návštěva B. H. Obamy na Kubě v roce 2016. I tak se zpovídaní kuchtíci prý báli a žádné bližší důkazy neposkytli. Jeden z nich byl při rozhovorech hodně mimo. Fidel byl opravdovým expertem ohledně vaření špaget na elektrickém vařiči. „Ovládl umění jejich přípravy dokonale. Dlouhé roky to bylo jeho ukázkové jídlo“ (s. 181 anot. publ.). Partyzáni postupují a časem si revolucionář Fidel oblíbil rybí filé v omáčce s kousky manga.[32] Miloval zeleninu a ujížděl na mléčných výrobcích (od sýrů přes zmrzlinu k čerstvému mléku). Když už maso, nejraději jehněčí s medem či v kokosovém mléce (k masu se přihodí cibule, česnek, fazole, červený pepř, bobkový list, zalije se bílým vínem a stopkou koňaku, vaří půlhodinku, ohřeje se demi-glace s troškou muškátového oříšku, k uvařenému masu se ještě přidá kokosové mléko, ve finále dochutí koriandrem). Měl rád i lechón asado, mléčné sele.[33] Coby comandante-prezident rozuměl všemu a ke všemu se také vyjadřoval. Vymyslel minimalistický recept na humry a krevety.[34] Kubánská revoluce vítězí, ale po pádu SSSR musí mnozí Kubánci zapíjet falešný řízek z grapefruitu vodou s cukrem. Autora knihy s agitkami o liberální svobodě nakonec oba kuchaři s neskrývaným gustem posílají do zadele.

Zákusek servíruje mrazivě působivá kapitola Papájový salát. Příběh Yong Moeun, Pol Potovy kuchařky. Oddanou sestru Moeun známe z Chuťovek. I usměvavého bratra Pouka (Pol Pot). Významnou roli hraje jeho duševně nemocná žena Ponnary, antivietnamsky těžce paranoidní. Na rozdíl od jídla, kterému vévodí rýže. Hlad se v Kambodži stal politickým nástrojem. V pracovních táborech k nejvytouženějším pochoutkám náležela krysa, avšak i její odlovení se trestalo krutou smrtí. Což autor konfrontuje s výpovědí Moeun, vykreslující svého pána obdobně božsky jako severokorejská média libovolného z Kimů. V poslední větě kapitoly se Moeun táže: „… copak bylo možné ho nemilovat?“ (s. 266 anot. publ.). Silné je čurání nejvyšších úředníků do velikých hrnců. Na hnojivo, které Moeun potřebovala pro rostliny, pěstující na ambasádě v Číně. Kde vařila a byla tajemnicí stranické buňky. Moeun vzpomíná i na prostou polévku, kterou Pol Potovi vařila ještě před převzetím moci.[35] Dobrou chuť![36]

Nečtivě neživotný scénář o sebestředně pyšné Bettyně[37]

Na titul pasuje parafráze klasické hlášky: „Kdybych to býval věděl, tak bych si tohle býval nekoupil“.[38] Má jít o román na motivy úspěšné televizní minisérie oceněné Českým lvem. Kniha se však téměř nedá číst. Je otrocky, a otravně, psána scénáristicky. Popisuje jednotlivé obrazy, jako ve filmu. Čtenář nemůže proniknout do hloubky příběhu a nepřenášejí se na něho vůbec žádné emoce. První zásadní výtka. Druhá klíčová se týká postmoderně feministického vykreslení národní spisovatelky. Přičemž nepřekvapí, že námět, scénář i režii obstaraly ženy.

Kniha s podtitulem Román o první české spisovatelce, která se stala legendou, má čtenáři vykreslit „jinou Boženu Němcovou, než jakou známe ze školních učebnic. Hlavní linii tvoří vášnivý a v mnohém nešťastný vztah talentované a svobodomyslné ženy s o patnáct let starším úředníkem Josefem Němcem. Kniha nabourává černobílé vnímání Boženy jako oběti a jejího muže coby tyrana. Autenticky líčí Boženin milostný život, který byl z pohledu veřejnosti v polovině 19. století společensky nepřijatelný. Obrazu skutečné Boženy Němcové však neškodí. Podává zprávu o touze citlivé a inteligentní ženy po svobodě a po dokonalé a ničím neomezované lásce za časů rakouské monarchie“ (z anotace např. na
https://www.databazeknih.cz/knihy/bozena-499484).

Již v TV minisérii vzpurně vzdorovitá, věčná potížistka,[39] Božena přehnanými sympatiemi ani roztomilostí vskutku neoplývala. Sebestředná, namyšlená a těžce rozmazlená blbka, která by ze všeho nejvíce potřebovala řádně na holou. Z důvodů ryze výchovných. V mládí i později. Což text knihy obvykle potvrzuje a místy ještě umocňuje. Nelze než litovat především právě jejího manžela. Celý příběh B. Němcové přitom je vyprávěn skrze její vztah k manželovi. Je známo, že Němcová měla milostné pletichy s řadou mužů. Péče o domácnost a rozumné hospodaření nebyly její silnou stránkou.[40] Diplomaticky řečeno. Recenze kladou otázku, zda Boženin vzdor byl: A) jen následkem vnuceného manželství, anebo B) byla to její povaha. Leccos jsme o Němcové načetli, z pestře různorodých zdrojů, a kloníme se k odpovědi ad B). O „vnucenosti“ manželství by se také dalo diskutovat. Zdůraznit nutno, že právě teprve díky svému manželovi – tradičně přehlíženému vlastenci[41] – se začala zabývat češtinou a stala se vlastenkou.[42] Oba přitom byli značně rozporuplné osobnosti a jejich manželství silně bouřlivé.

Celý knižní (a nakonec i televizní) příběh národní Boženy „je zabydlen reálnými postavami vlasteneckých buditelů – spisovatelů, novinářů, lékařů, kněží – i obyčejných lidí a přelévá se z měšťanských salonů v Praze či Litomyšli do divoké šumavské a slovenské přírody či do bukolické krajiny Ratibořic a České Skalice“ (z anotace např. na
https://www.databazeknih.cz/knihy/bozena-499484). Jak věrně jsou buditelé a obrozenci vykresleni, ponecháváme stranou. Autorce právo na básnickou licenci nikterak neupíráme. Nicméně rýpavému puntičkáři by nalezení některých nesrovnalostí s historií větší problémy asi nedělalo. Konstatujme a připomeňme, že o literaturu faktu se však nejedná. Takže, proč ne. Četné hlasy se v neposlední řadě řečnicky táží, co všechno mohla tahle mimořádná a neohrožená žena dokázat za příznivějších životních podmínek, a kdyby tak záhy nezemřela?[43] Možná ale, že životní hledání, úskalí i zklamání byla pro vznik jejích děl zcela nezastupitelná.

Představovaný knižní titul vychází, přesněji „rozvíjí motivy“ (s. 2 přebalu anot. publ.), TV minisérie Božena. Vzhledem ke scénáristické formě zpracování působí jako přepis TV díla. Autorka knihy H. Wlodarczyková je současně spoluautorkou scénáře i námětu. Minisérie byla odvysílána počátkem roku 2021 na ČT. Celkem: 320 min. Režie: L. Wimmerová. Epizoda 1/4 (82 min.) je oficiálně představována takto: „Je rok 1837. Svéhlavé Barboře Panklové je sedmnáct. Rodiče jí hledají ženicha, který by si ji vzal i bez věna. Nejlepší partií je o patnáct let starší Josef Němec“ (https://www.ceskatelevize.cz/porady/11346647457-bozena/218512120070004/). Epizoda 2/4 (95 min.): „Barboře je dvacet dva, má čtyři děti, ale konečně bydlí v Praze. Vlastenecký bál na Žofíně změní vše a navždy“ (dtto). Epizoda 3/4 (89 min.): „Josef s Boženou bojují s poměry v Čechách i mezi sebou, přesto jsou silný pár. Pak ale přijde revoluce 1848“ (dtto). Epizoda 4/4 (87 min.): „Božena žije bez peněz, nevázaně a bez ohledu na věk či pověst. Odmítá kompromisy a nepřestává hledat lásku“ (dtto).

Hodnocení TV zpracování přenecháváme p.t. čtenáři. Na jedné straně woke ovace ze strany Kavárny[44] i TV mafie, na straně druhé četné normální ohlasy v duchu, že pokud bylo cílem divákovi B. Němcovou znechutit, v jeho případě se to mělo povést dokonale. O případnou neuctivost k národnímu symbolu ani až tak nejde, nýbrž spíše o filmařinu či herectví (včetně samotného výběru herců a hereček[45]), kterými mnozí uneseni přehnaně opravdu nebyli. Naprosto současným jazykem taktéž. Předvídatelný děj (ovšem s nepředvídatelnými dějovými veleskoky) se neslaně nemastně vlekl, šťáva nezřídka chyběla, pomineme-li tzv. erotické scény retro-porna s prvky surovosti, nevkusu, ale i groteskní tragikomiky.[46] Mladá Barbora je unylá, starší utrápená Božena neustále melodramaticky vzdychá. Protivně. Ještě protivnější je feministické tlačení na pilu. Lze souhlasit s diváckým postřehem, že seriálová Božena se projevuje pouze vnějškově coby emancipovaná kurtizána, přičemž postrádá známky duchovního života (a duchovna vůbec). Muzika povedená není a obtěžuje. Chvála nezřídka padá na kostýmovou složku. Na což odborníci nejsme, jen některé z hereček se nám zdály prapodivně nalíčené (či nasnímané).[47] Dodat nutno, že z kostýmů v nedostatečně osvětlených interiérech mnohdy mnoho vidět není. Co vidět je, lze nazvat topornou snahou o strojenost a výpravnost. Pochvaly jsou formulovány i za realismus zpracování. K čemuž se rozhodně připojit nelze. Namísto slůvka realistické – ohledně zpracování – volíme sterilní TV standard se sklonem ke klišé, atakující hranici plytké, ploché, nedomyšlené a nedotažené telenovely.

Autor těchto řádků na ČT premiérové díly shlédl, přesněji v polospánku přetrpěl. Čistě ze studijních důvodů. Kvůli pohledu na Němcovou a především kvůli vesměrnému blouznivci Klácelovi. Kterého se nedočkal. V knize se vyskytuje, ovšem nic nového ani objevného text nepřináší. Což není žádná výtka, nýbrž konstatování. Je dobře, že nebyl opomenut. Ani jeho Bratrstvo.[48] Na pečlivé shlédnutí TV minisérie (s kontrolou, zda Klácela autor recenze nezaspal) síla absentuje.[49] Konstatujme, že nejenom F. M. Klácel, ale vlastně všichni – kromě samotné B. Němcové a jejího manžela J. Němce – se v knize (a především v TV zpracování) vlastně pořád pouze a jen letmo míhají. Ihned se vybavuje míhání umělců, vynálezců, cestovatelů atp. v komedii Jára Cimrman ležící, spící.[50] V seriálu ani knize Božena zmínění nejsou hlouběji vykresleni a působí dojmem malých pěšáčků na veliké šachovnici, na které se (marně) pokouší namyšlená, sebestředná a pyšná Němcová kralovat. Nelze se přitom ubránit dojmu, že všechny, včetně nejbližších, tato Němcová jenom využívá (a zneužívá). Seriálová i knižní Božena je totiž skálopevně přesvědčena, že celý svět byl stvořen jen kvůli ní samotné.

Ohledně F. M. Klácela dodejme, že tento poslední z proudu českých & moravských kacířů – velmi komplikovaná a velice svébytná osobnost – byl moravský buditel, „zapadlý osvícenec“, vlastenec a národní obrozenec, kněz, filozof, humanista, pedagog, jazykovědec, básník, překladatel, žurnalista, literární kritik, estetik, reformátor a organizátor. Náleží k nejsvéráznějším bolzanovcům a může být považován i za originálního utopického socialistu. Nejen za teoretika, nýbrž – na rozdíl od B. Bolzana – i za praktika. Za organizátora, společenského reformátora a misionáře neúspěšného, který se přitom po celý život neústupně nevzdával snů udělat svět lepším a lid vzdělanějším. Na Moravě a posléze taktéž v Americe.

Snílek[51] Klácel byl mentorem, vychovávatelem (přesněji poučovatelem),[52] obdivovatelem a platonickým ctitelem Němcové, která náležela k jeho osudovým ženám. On pro ni však osudovým mužem nebyl, krátkou pozornost (a nejenom tuto) věnovala zkušenému svůdci J. E. Helceletovi (kterého ale poté brzy nahradila milcem jiným). Osudy Klácelova utopického Českomoravského bratrstva jsou zajímavé. Včetně role právě Němcové (alias sestry Luděnky, Lidmily atp.), která výrazně přispěla k brzkému rozpadu i rozkolu mezi bratřími a sestrami. V duchu cimrmanovsky moudrého poučení, že pokud se autor nepochválí sám, nikdo to za něj neudělá, dovolujeme si p.t. čtenářstvu doporučit příslušnou kapitolu monografie Utopický vizionář Bernard Bolzano. S předmluvou L. Perného. 1. elektronické vydání (pdf), resp. 2. rozšířené a doplněné vydání. Praha: Institut české levice 2022. 444 s. ISBN 978-80-11-02303-4 (pdf).[53] S recepcí díla a odkazu Němcové[54] i střípky z (pre)historie českého feminismu a emancipismu (včetně srovnání Němcové a M. D. Rettigové). Kratší verze Klácela vyšla jako materiál Vesměrné bloudění „posledního moravského kacíře“ F. M. Klácela in Alternativy (časopis CSTS), červenec 2023, roč. 7, č. 13, s. 97-175. ISSN nemá. https://www.kscm.cz.

Ke knižnímu titulu Božena dodejme následné. Tlustospis, vytištěný na mírně nevábném papíře, na první pohled románově skutečně působí. Vlastně působí i trochu impozantně. Nežli se do něj začtete, přesněji nezačtete. Hlubší ponor forma neumožňuje. Dramatický potenciál života Němcové je o drtínek lépe využit v TV zpracování. Ovšem obé předpokládá, že čtenář / divák je s osudy Němcové obeznámen. Některá potřebná dovysvětlení poskytují video-bonusy na stránkách ČT. V knize toto absentuje. Forma poznámek pod čarou by asi vhodná nebyla, ale což promyšlený úvod anebo renomovaný doslov rekapitulující život a dílo B. Němcové?

Obsah životopisného scénáře Božena tvoří krátký Prolog, desatero kapitol, užitečné medailonky Josefa Němce a dětí Němcových nazvané Rodina Němcových[55] a Poděkování. Kapitoly, označované jako části, nesou jednoslovné názvy: 1. Pouta, 2. Poprvé, 3. Praha, 4. Láska, 5. Božena, 6. Revoluce, 7. Svoboda, 8. Perzekuce, 9. Kometa, 10. Nový život. Části jsou vnitřně členěny na číslované paragrafy. Ocenit nutno, že všechny paragrafy jsou uváděny místem a rokem děje. Což významně přispívá k orientaci v textu i celém vyprávění.

TV seriál končí titulky: „Josefu Němcovi se nepodařilo svou ženu vychovat a nejspíš ani pochopit. Postaral se však o její nesmrtelnost. Zachoval její písemnosti, zajistil vydání jejích knih. Jako redaktora si prosadil Václava Bolemíra Nebeského. Smířil se s dětmi a podporoval je až do konce svého života. Byl milovaným dědečkem. Jeho první vnučka se jmenovala Božena. Svoji manželku přežil o sedmnáct let“.

Recenze vyznívá nemálo kriticky vůči knize, TV minisérií i spisovatelce samotné. Což jejím hlavním cílem není. Je poctivé připustit, že ztvárnění TV ani knižní úplnými průšvihy nejsou, své četné obdivovatele si našla (Ovšem o žádný nový klenot typu seriálu F. L. Věk se rozhodně nejedná. Co chybí nejvíce? Profesionalita, profesionálové a skutečné osobnosti) a některé cíle snad i splnila. Do komplikované a rozporuplné Němcové si přitom lze projektovat mnohé. Je dobře, že Němcová a další obrozenci v pošramoceném národním povědomí stále žijí. Snad přispějí k brzkému probuzení Čechů & Moravanů i nástupu národního obrození 2.0.

Filmový bonus 3 x z Tater

V závěru prázdnin, přesněji začátkem září jsme léta pravidelně a tuze rádi cestovávali k našim bratrům a sestrám na Slovač. Léta do Tater. Nízkých. Do Sv. Jána, do Jánskej doliny.[56] Přišla však léta kovidová a následně druhého účastníka dostihl požehnaný věk. Takže ani letos na Slovensko ani Tatry nedošlo. Což si nostalgicky kompenzujeme alespoň tatranskými filmy.

Zdůrazněme tip na jeden výtečný a až neskutečně silný slovenský postarší film. Nepříliš známý. Bez problémů se dá na síti shlédnout bez poplatků i všech registrací. Jedná se o kultovní drama Medená veža. Silný a velmi jednoduchý příběh, majestátní atmosféra a napětí bez jakýchkoli hluchých míst, fascinující (vele)horská krajina, skvělí herci. Na konec kruté finále opravdu na sílu. Patos. Všichni a všechno končí špatně, ba tragicky. Žádný americký happyend se opravdu nekoná. Příběh tří kamarádů. Z nichž (kvůli krásné Sašce, kterou si Pirin vzal za ženu a bydlel s ní přímo na malé vysokohorské chatě) zbydou dva. Medená veža[57] si sice o pokračování (jakoby) přímo říkala, nicméně raději k němu dojít však nemělo.

Orlie pierko je zvláštní film. Hodně zvláštní. Avizován coby dobrodružný, lze jej brát spíše jako humorný úlet. Je o ničem. Příběh povážlivě chatrný a oplývá těžkou naivitou. Prý je však inspirován skutečnými pašeráky z okolí Ždiaru.[58] Ani Tater tu tolik není, i když se celý děj-neděj v Tatrách (resp. pod Tatrami) odehrává. Dva zbylí kamarádi se vracejí z basy a chtějí za každou cenu znemožnit horalského „finance“, který je za pašování do basy dostal a k tomu i připravil o „jejich“ chatu ve Stratené doline. Pomsta je mezi horaly otázkou prestiže. VB-finance npor. Pardeka skvostně prožívá Vlado Müller. Je obdobně skvělý jako ve skvělém prvoválečném titulu Signum Laudis.[59] Jeho chlapská visáž lahodí oku. Jde o jedinou sympatickou postavu celého filmu. Místy se jisté sympatie navrací k postavě „R“, kterou mistrovsky ztvárňuje Ivan Mistrík. Z charismatických vysokohorských chlapáků z prvního dílu se totiž nestali sympatičtí pábitelé-mstitelé, nýbrž agresivní ožralové a povaleči, kteří neustále urážejí a ponižují kamarády i všechny okolo. Povážlivě pokulhává i triviální logika. Jak mohl Valér, pašující a střílející, dostat stejný trest jako „R“ (Starec)? Jak se mladinká Ina (Andrea Čunderlíková, zde Tonka Surka, která příliš hereckého talentu věru neprojevuje,[60] na rozdíl od E. Vašáryové z dílu prvého) mohla zakoukat do věčně nasraného, olezlého Valéra (Přičemž ani I. Rajniak moc hrát neumí)? Titul Orlie pierko se s Medenou vežou srovnávat nedá. Úspěch přitom zaznamenal. Lze jej shlédnout až do konce. Bez větších zdravotních problémů. Profesionalita je přítomna. Ostatně pod oběma filmy je režijně podepsán M. Hollý.

Tzv. třetí pokračování Stratená dolina profesionální není. Má to prý být satirická komedie o třech tatranských chatařích, „ktorí sa snažia zachrániť Stratenú dolinu pred pustošivou inváziou turistov“ (https://tatryblog.sk/2009/07/orlie-pierko-a-stratena-dolina/). Vznikla uboze otřesná slátanina, která připomíná drtivou většinu filmů po roce 1989. Soudný divák se nepřetržitě stydí za scénář i za herce, kteří neopouštějí sliz trapnosti. Nejprotivněji se pitvoří J. Kroner. Nesnesitelně přehrává a pitvoří se jako úplný blázen.[61] Jako pošahaní se chovají skoro všichni. Jde o jasný podvod na divákovi, neboť závěrečný díl tatranské trilogie s předchozími částmi společného mnoho nemá. Pouze Tatry. Jiní herci, jiná chata, jiný režisér. Pikantní je, že jednoho z chatařů hraje (čti šmírácky přehrává) M. Dočolomanský, který v Medenej veži představoval ústředního soka tří kamarádů. Hrubě zneužita je i postava Prašivce, v prvních dílech tragická, zde to má být trapný Kroner. Dobří však vyhrají nad nenasytnými developery i turisty a krásné Tatry ochrání i zachrání (Obdobný motiv je použit v poslední části trilogie jiné – snímku Za trnkovým keřem, kde by se na morouse Straku hodil dokonale V. Müller). Závěrem si ve Stratenej doline všichni zapějí a bujaře zaskotačí. Což už nevydrží ani nejzvrhlejší filmový masochista. Never more![62] Humor a nadsázka bolestně absentují. Jedno z nejslušnějších diváckých hodnocení zní: „Scénáristický a režisérský výkal“ (též i herecký).

Vzhledem k absolutní sračkovitosti a totální nedívatelnosti tzv. třetího dílu třetí položku bonusu reprezentuje TV dílko Jestřábí věž. Chlapáčtí horolezci Brzobohatý a Čenský, křehká a přitom silná Libuška Šafránková. Nechybí polodětský Lukáš Vaculík, trpící závratěmi, vyluzující pod tatranskými velikány a cintoríny milostné trylky na flétnu. Osiřelou Libušku svede a (snad) i odvede. Údajná Brnčálová chata je na Popradském plese a hodně zvláštně zní čeština naprosto všech postav. Dívat se na to dá, i když celek i jednotlivosti působí vyumělkovaně a mnohem více jako inscenace nežli film. Nakonec to také cosi jako televizní film i je. Pražští herci si přijeli zahrát na horolezce na Slovensko. Radek Brzobohatý uplatnil pózu, která je mixem přísně spravedlivého SŠ profesora Kardy ze Sněžek a machrů[63] a nadporučíka Pavla Bláhy v majoru Zemanovi. Dušínovský Karda nakonec ovšem přesvědčivě triumfuje.[64] Rozervaně traumatizovaný Čenský (který je od začátku až do nepřekvapivého finále neustále na facku, přesněji více facek) afektovaně trpí jako v mnohých svých rolích (kromě rolí princů takto trpěl téměř vždy). Coby psychiatr & horolezec překvapí L. Munzar. Ve zlatých brejličkách a se značně nelezeckou postavou působí na skále značně bizarně. Dá se to však velkoryse skousnout. Zúčastnění herci totiž herci s velkým H opravdu jsou. Ale pořád jen a pouze hrají. Zatímco Kvietikovi, Mistríkovi i Rajniakovi v Medenej veži to lze i věřit.

P.S. Při nostalgické rekapitulaci tatranských filmů[65] nelze opomenout Tatranské pastorále. Jeden z best of dílů legendárního opusu 30 případů majora Zemana. Epizoda 22. Opět Š. Kvietik. Nikoli jako chorobný žárlivec Pirin z Medenej veže, nýbrž coby mluvka, zloděj a slaboch pod pantoflem Horňák. Nezapomínejme ani na koprodukční (ne)akční seriál Duhový luk (Łuk tęczy). V hlavní úloze old-shatterhandovsky mužný S. Mikulski, dobově proslulý coby kapitán Kloss. Divácká glosa jeho roli trefně charakterizuje slovy: „K posrání kladnej …“. Hraje polského záchranáře (Komicky dabovaného). Druhou hlavní postavou je slovenská lékařka ztvárněná nepříjemnou spící pannou K. Fialovou. Její tichá afektovanost a strohá odměřenost vysloveně odpuzují. Seriál je veledlouhý i na tehdejší měřítka, převážnou část tvoří vata, vše je nudně natahované a spád nulový. Děj sklouzává k limonádové brakovitosti. Atmosféra dokreslená hudbou leccos zachraňuje a jistý závan retronostalgie zaznamenat lze.

3. Do diskuse – pokud možno bouřlivé

O umělé inteligenci (AI), odlišnosti od lidské a ontologické bázi odlišnosti

Pěstitelé vize

Tato část vychází z diskuse, která probíhala prakticky po celé léto na stránkách pěstitelů vize, resp. „Vize, jakou potřebujeme“, zde je odkaz na její zahájení:

https://radimvalencik.pise.cz/11034-osudove-uskali.html

Další následují.

Osudové ÚSKALĺ

(Radim Valenčík)

Celá civilizace, naše lidská pospolitost, se dostala do situace, pro kterou je slovo ÚSKALĺ jen slabý odvar toho, čím procházíme. Procházíme obdobím, které rozhoduje o našem bytí či nebytí, o tom, zda lidské myšlení, lidské dějiny, lidská kultura, tedy to, co se začalo rodit téměř před třemi milióny let, bude mít pokračování.

Patrně každá civilizace, ať již vzniká v našem vesmíru, či jiných vesmírech, ať již je nám podobná, nebo od nás odlišná, musí takovým úskalím projít. Pokud totiž má dosáhnout vyššího stupně svého vývoje a překonat některá časoprostorová omezení svého vzniku, musí se vybavit velmi vyspělými technologiemi, tj. projít úskalím technologického stádia vývoje.

Proč se jedná o úskalí? Jednak proto, že technologický pokrok poskytuje civilizaci prostředky, kterými se může zničit sama, a to buď válkou, nebo fatálním znehodnocením prostředí, na kterém je závislá. A jednak proto, že technologický pokrok vymaňuje civilizaci z konkurenčního tlaku přírodního výběru, poskytuje jí polštář blahobytu (možnost "užívat si nad poměry"), ale tím likviduje stávající mechanismy evoluční stability a poskytuje obrovský prostor pro endoparazity; tito endoparazité, právě tím, že jsou endoparazité (tj. parazité z vlastního kmene) ztrácejí schopnost "přesahu přesahů" (základní podmínky plnohodnotného žití), jejich agresivita a tupost, resp. vyprázdněnost jim umožňuje dosažení poziční převahy a návazně nasměrování civilizace ke zhoubě (raději zánik než ztráta pozic). – V současné době řádění endoparazitů můžeme sledovat doslova v přímém přenosu.

Pro vyhodnocení toho, co se děje, je nutný dostatečný nadhled. Pokusím se uvést několik alternativ, jak se na současnost dívat. Začnu těmi běžnými a postupně přejdu k těm, které většina lidí nezná a které není snadné si představit:

1. Standardní pohled: Buď naše globální civilizace tímto úskalím projde, nebo zanikne. Ve druhém případě se možná na naší planetě uchovají zbytky organického života, z nichž se vyvine další civilizace obdařená obdobnými parametry vztahování se ke světu.

2. Everettovský pohled: Všechny alternativy dekoherence, ke které dochází při každé interakci jakýchkoli částic, reálně existují. Příroda má možnost vyzkoušet všechny varianty, takže v některých "vláknech" everettovských světů naše civilizace přežije, v některých zanikne. Většina lidí procházejících tímto obdobím se může ocitnout jak ve vláknech s pokračováním, tak ve vláknech bez pokračování, aniž by jednotlivé alternativy uvědomovaného bytí o sobě věděly. V některých everettovských vláknech mohou být někteří přímými svědky totálního zániku.

3. Rozvinutý everettovský pohled: Dekoherence, kterou se jednotlivá vlákna everettovských světů od sebe oddělují, má symetrický protějšek v podobě shlukování vláken everettovských světů. My toto shlukování nejsme schopni pozorovat, protože žijeme v jednorozměrném čase, resp. naše existence je podmíněna plynutím času, což je výsledkem určité asymetrie oddělování a shlukování vláken everettovských světů. Každý z nás jako bytost uvědomující si a prožívající svou existenci je situována nikoli do jednoho z vláken everettovských světů, ale nachází se v určitém shluku těchto vláken, přičemž:

- Struktura těchto shluků, o kterých zatím téměř ni nevíme, je obdobně složitá, jako je složitě strukturován vesmír z našeho pohledu, tj. ke shlukování dochází jak na časově i prostorově vymezená mikroúrovni, tak i makroúrovni, dochází ke shlukování jednotlivých základních entit tak i jejich složitých systémů.

- Při tomto shlukování může budoucnost ovlivňovat současnost, ovšem jen tak, aby to, co tvoří námi uvědomovanou a prožívanou současnost (naše přítomné bytí, Dasein), nebylo chaotické (tj. naivní či vulgární představy prezentované např. ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem na motivy Nesvadbovy novely s tím nemají nic společného). ///Vytvořit si představu o vzájemné interakci toho, co je z našeho hlediska současné, s tím, co je z našeho hlediska budoucí, přitom takové interakci, která nevede k plnému chaosu, vůbec není jednoduché.///

- Naše aktuální bytí je výsledkem jak míry našeho poznávání světa (vývojových přesahů stávajícího a přesahů těchto přesahů), tak i promítnutí budoucnosti do naší současnosti.

Co z výše uvedeného vyplývá?

Považuji za velmi pravděpodobné následující:

- Každá civilizace, která dosáhne našeho stupně rozvoje (poznání a s ním spojených technologií), má nakročeno k tomu, aby prošla dalším vývojovým vzestupem (podobným jako bylo zrození nechaotických vesmírů v původním chaotickém základu, vznik replikujících se entit, tj. života, vzniku subjektů uvědomujících si a prožívajících svoji existenci), kterým se osvobodí od některých časoprostorových omezení podmínek svého vzniku.

- Existuje jak kosmologická, tak i everettovská mnohosvětovost, přičemž to, co dělá člověka člověkem, schopnost uvědomovat si a prožívat vlastní existenci, je podmíněna určitým typem shlukování vláken vytvářejících everettovskou mnohosvětovost, přičemž toto shlukování má velmi složitou strukturu (propojující mj. i mikro a makro úroveň tohoto shlukování).

Z tohoto hlediska lze uvažovat i následující alternativu:

- Námi prožívaná a uvědomovaná existence se může rozcházet do více variant, které o sobě ze zásadních důvodů nemohou vědět, nemají možnost žádné interakce.

- Námi prožívaná a uvědomovaná existence je výsledkem shlukování vyššího řádu, které zabezpečuje určitou integritu našeho vztahování se ke světu, což je základní podmínka nechaotičnosti z hlediska vztahu toho, co se nám jeví jako současné a budoucí.

Pak může platit i následující závěr:

Svým individuálním vztahováním se ke světu (tím, jak chápeme svět kolem nás, jehož součástí jsou i ostatní lidé, a jakou aktivitu ve vztahu k němu vyvíjíme) nejen buď pozitivně či negativně přispíváme k tomu, jaká bude budoucnost naší civilizace, ale sami sebe situujeme buď do vývojové alternativy s pokračováním či bez pokračování.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11028-vize-jakou-potrebujeme-595.html

To lze popsat i z druhé strany:

Vývojová logika světa (viděna z pozice naší omezenosti):

- od jednoduchosti k chaotické složitosti ("zadrhnutí" inflační fáze)

- od chaotické složitosti k nechaotickým strukturám (vznik našeho vesmíru)

- od nechaotických struktur k replikujícím se strukturám (vznik života)

- od replikujících se struktur ke strukturám reflektujícím prostředí i sebe, vznik člověka)

- od reflektujících se struktur ke strukturám překonávajícím časoprostorová omezení svého původu (pokračování naší civilizace)

- od struktur překonávajících omezení ke strukturám vzájemně se integrujícím (Březinovy Ruce)

Naše civilizace má v některých ze shlukujících se everettovských vláken pokračování v podobě překonání některých časoprostorových omezení svého vzniku, ale ne ve všech.

Předpoklad nechaotičnosti současnosti při interakci s budoucností u každé sebeuvědomující identity (každého z nás) vyžaduje "metashlukování" – uvědomujeme si a prožíváme jen jednu vlastní identitu.

Jen na každém z nás záleží, zda svoji identitu situujeme do světa s pokračováním nebo bez pokračování, a to podle toho, v jaké míře a jak vědomě přispíváme k tomu, aby naše civilizace pokračování měla.

Základní orientace je dána procesem přesahování stávajícího (v oblasti poznání, při praktickém využití poznání i při vztahování se k budoucímu, tj. hledáním a nacházením smyslu žití a bytí).

Každý přesah má přesah, tj. jak proces rozvoje poznání formou přesahu stávajícího poznání, podobně i proces tvorby nových technologií prostřednictvím stávajících technologií, v neposlední řadě pak přesah v oblasti vztahování našeho smyslu k něčemu, má svůj přesah, který se nám vyjevuje jako stále konkrétnější. Pokud ovšem žijeme "normálně".

Opakem žití, které je založeno na vztahování se k budoucímu prostřednictvím zpřítomňování minulého je vyprázdněné bytí, kterým se každá bytost uvědomující si samu sebe odsuzuje do světa bez pokračování.

Co z toho vyplývá?

Jednou hlavních polarit našeho světa je, že se (sami, z vlastní vůle a bohužel) dělíme na normální lidi a vyprázdněné zombíky.

Normální člověk se vyznačuje tím, že stále plnější poznávání světa si sebe samotného (rozvoj svých schopností spojených s rozvojem poznávání světa a sebe sama) považuje za přirozenou náplň svého života, vztahuje svůj život k tomu, co jeho životu dává smysl (rodina, práce, země, v níž žije) a hledá "smysl smyslu", neustále se snaží překročit horizont toho, k čemu svůj život vztahuje, hledá "přesahy přesahů" své existence.

Vyprázdněný zombík dobývá pozici za pozicí, aniž by si uvědomoval, že jen díky tomu, že se nechá řídit pokyny toho, kdo si z něj udělal figurku v perverzní hře uchování moci endoparazitů, sám sebe situuje do světa bez pokračování, především však vyprazdňuje své přítomné bytí (nejlépe vystižené německým slovem Dasein).

Mezi obojím jsou přechodné formy i možnost přechodu od jedné krajnosti k druhé. Velmi dobře však lze rozpoznat kde je kdo a hlavně kam směřuje. Vyprázdněný zombík normálního člověka nepochopí, ale některým vyprázdněným zombíkům lze pomoci k tomu, aby se vrátili mezi normální lidi. Bez ohledu na to, jaké škody už napáchali.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11029-vize-jakou-potrebujeme-596.html

Osudové ÚSKALĺ a zombíci

(Radim Valenčík)

Dvoučlánek Osudové ÚSKALĺ považuji za velmi důležitý. Takový klíč k pochopení nejen doby, ale i světa, ve kterém žijeme. V článku nejvíce zaujala tato pasáž:

„Vyprázdněný zombík dobývá pozici za pozicí, aniž by si uvědomoval, že jen díky tomu, že se nechá řídit pokyny toho, kdo si z něj udělal figurku v perverzní hře uchování moci endoparazitů, sám sebe situuje do světa bez pokračování, především však vyprazdňuje své přítomné bytí (nejlépe vystižené německým slovem Dasein).“

Uvedu některé reakce:

Radek Novotný:

Nemyslím si, že jde o příliš velkou fantasii (ve dvojici článků Osudové ÚSKALĺ)

Z tvého dotazu jsem nepoznal, zda ti jde o posouzení přesnosti interpretace tvé teorie, nebo posoudit, zda tvá teorie dobře reflektuje realitu. V prvním případě se mi to zdá dobré a i ze strategického hlediska prosazování VIZE je kategorie "Normální člověk" nekonfliktní a přijatelná velkým počtem lidí.

To, co popisuješ jako Zombíka, mě osobně nesedí. Resp. popis je výborný, ale za Zombíky je z mého úhlu pohledu možné považovat jiné typy lidí, které vnímá Jan Campbell ve své dvousvazkové knize Symposium. Jde o lidi se ztrátou kognitivních funkcí, jejichž výčet má na str. 125:

a) paměť,

b) pozornost a koncentrace,

c) rychlost zpracování informací, pohotovost,

d) exekutivní funkce včetně emocionální seberegulace,

e) řeč, schopnost vyjadřování a porozumění,

f) prostorová orientace.

Z tohoto hlediska lidé tvého popisu Zombíka mám pocit naopak některé z kognitivních funkcí mají, dokonce zbytnělé, pokud chtějí dobývat pozici za pozicí.

Za Zombíka bych právě považoval lidi, kteří kognitivní funkce už ztratili, zajímá je jen dosahování zážitků a požitků (ne pozice a kariéra), ať už ve virtuálním světě nebo v reálném světě během nekonečné zábavy, či za pomoci chemických prostředků, přesně podle mustru současných reklam pro mladé. Oni skutečně nechtějí nic vlastnit, protože by museli převzít zodpovědnost a starat se. Jsou na mam hotelu, hrají počítačové hry, žvaní na soc. sítích, jinak to jsou šedé myši v korporátu / státní správě / neziskovce a jednou týdně zapaří se sobě podobnými.

A tvůj popis "Zombíka" by mi seděl na ty, které v této knize Jan Cambell charakterizuje jako "pastýře", kteří, jak ty správně píšeš, jsou figurkami a mají za úkol ovládat ovce – občany (ve tvém podání - normální a zombíky) – dnes je popisujeme jako "elity" (vědce/experty + média) - možná i pozičně investují a ovce ovládají pro majitele stáda (globální prediktor, finanční skupiny, superelity, zlatá miliarda – dosaď si, co chceš).

Pokud byl tvůj dotaz směrován na druhý okruh (reflexe reality), tak bych řekl, že Ti tam ještě jedna kategorie lidí chybí.

A tou jsou "Probuzení" / Vědomí lidé. Kteří už smysl smyslů i přesahy našli a realizují je/ žijí je. Dalo by se říct, že se už ze stáda ovcí vyčlenili, či se o to vědomě / aktivně snaží. I když jsou logicky na periferii, mimo současný sociální žebříček hodnot, třeba tak, jak navrhuje Petr Robejšek.

Čili za mě charakteristiky sedí, ale promysli, jejich označení a jestli výčet nerozšířit.

Jaroslav Šulc:

Možná jsem na stará kolena naivní jako malé dítě, ale - jakkoliv moc nerozumím obsahu slova ZOMBĺK - nechci propadat záporným iluzím o tom, čeho jsme svědky. A co si uvědomujeme jen v nějaké míře, někdo více, jiný méně. Mně se ty teorie o "vláknech" docela líbí, ale vystačím si s klasickým výkladem chování lidí, vedených zájmy, stranickou disciplínou, osobní odvahou atd. Myslím, že se pro stejný obsah pojmu používá jen jiná terminologie a zní to moderněji.

Jana Simonová:

Necítím se na debatu o zombících. Mně se stále zdá, že naše tristní situace je především způsobena nevzdělaností a nepochopením většiny voličů toho, jak ten svět běží, kdo je na vzestupu moci a kdo na pokraji pádu. Taky nepovažuji současný vývoj za hru, nýbrž spíše za krutou realitu, která bude mít zlé následky pro všechny a nejvíce pro ty bez vlastní vize a vůle hájit své zájmy. Katastrofa není jen naše vláda ale i ta ohromná mase lidí, která ji volila... A co převládá v Evropě? Obávám se, že je to ještě horší, než píšeš: Spousta těch nevzdělanců se ani vzdělávat nechce. Být blbej je totiž hrozně pohodlné.

Marek Řezanka:

Jakmile dosavadní "zombíci" uvidí, že je pro ně jejich dosavadní strategie neúčinná – či dokonce kontraproduktivní – a to jak v dosahování vysokých postů, tak zakládání rodin, začnou tuto strategii přehodnocovat. Do té doby ovšem budou poslušnými vydíratelnými naprogramovanými stroji, které si vlastní názor nedovolí, neboť jeho cena je pro ně příliš vysoká.

K tomu přidám definici pojmu "zombie" z Wikipedie:

Pojem zombie se odvozuje od kultu voodoo, ve kterém označuje úplně zotročenou osobu nejčastěji pod vlivem omamných látek, slepě či nevědomě vykonávající příkazy jiného člověka, který ji ovládá. - Zombie a podobné bytosti podle některých pověr přivolával nekromant a oživeným mrtvolám zadával příkazy. Stvůry byly jeho sluhy a nemohly se mu protivit, neboť byly plně v jeho moci a on byl jejich vládcem. Podle některých bylo možné nemrtvé zabít jedině useknutím hlavy anebo jakýmkoli způsobem je ničit nebo poškozovat. Některé zdroje tvrdí, že je bylo možné zabít stejně jako normálního člověka, ale že zombie byly mnohem odolnější, a bylo proto třeba mnohem většího úsilí k jejich zabití. Kdysi se tvrdilo, že nejúčinnějším způsobem, jak se zbavit nemrtvého je zabít nekromanty, kteří je oživili. Ve chvíli jeho smrti všechny stvůry padly mrtvé k zemi.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zombie

Několik poznámek na závěr:

1. Chápu pojem "zombík" přesně podle Wikipedie. "Omamnou látkou" je v tomto případě iluze kariéry, která propůjčuje intelektuálně vyprázdněnému člověku pocit nadřazenosti. Nekromaté tvoří jádro současné globální moci, proto jádro současné globální moci hraje va bank. Ví, že může nastat efekt, o kterém mluví Marek Řezanka. A je tudíž ochotno obětovat i přežití lidstva.

2. Syndromy zombictví bude potřeba lépe popsat. Rozhodně mezi ně nepatří kognitivní funkce, které uvádí R. Novotný. Zombíci mohou mít velmi dobrou paměť, byť selektivní, jsou schopni udržet pozornost i koncentraci, mohou být rychlí při zpracování informací i pohotoví, většinou však dle omezeného množství stereotypů, mají schopnost emocionálního sebeovládání, ale nikoli emocionální empatie, vyjadřují se ve stereotypech bez schopnosti porozumění tomu, o co jde, nemají problém s prostorovou orientací. Především jsou však intelektuálně i morálně vyprázdnění.

3. Toto je ovšem jiný případ zombie:

https://www.youtube.com/watch?v=eWgClqEZDmk
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11039-vize-jakou-potrebujeme-601.html

Osudové úskalí optikou totalitní kontroly

(Marek Řezanka)

Radim Valenčík publikoval dvě stati, v nichž pojednává o "Osudovém úskalí". V prvním dílu svých úvah mimo jiné argumentuje:

"Každá civilizace, která dosáhne našeho stupně rozvoje (poznání a s ním spojených technologií), má nakročeno k tomu, aby prošla dalším vývojovým vzestupem (podobným jako bylo zrození nechaotických vesmírů v původním chaotickém základu, vznik replikujících se entit, tj. života, vzniku subjektů uvědomujících si a prožívajících svoji existenci), kterým se osvobodí od některých časoprostorových omezení podmínek svého vzniku.
Svým individuálním vztahováním se ke světu (tím, jak chápeme svět kolem nás, jehož součástí jsou i ostatní lidé, a jakou aktivitu ve vztahu k němu vyvíjíme) nejen buď pozitivně či negativně přispíváme k tomu, jaká bude budoucnost naší civilizace, ale sami sebe situujeme buď do vývojové alternativy s pokračováním či bez pokračování."

Tuto myšlenku pak rozvíjí ve druhém dílu svého textu:

"Jednou hlavních polarit našeho světa je, že se (sami, z vlastní vůle a bohužel) dělíme na normální lidi a vyprázdněné zombíky.

Normální člověk se vyznačuje tím, že stále plnější poznávání světa si sebe samotného (rozvoj svých schopností spojených s rozvojem poznávání světa a sebe sama) považuje za přirozenou náplň svého života, vztahuje svůj život k tomu, co jeho životu dává smysl (rodina, práce, země, v níž žije) a hledá "smysl smyslu", neustále se snaží překročit horizont toho, k čemu svůj život vztahuje, hledá "přesahy přesahů" své existence.

Vyprázdněný zombík dobývá pozici za pozicí, aniž by si uvědomoval, že jen díky tomu, že se nechá řídit pokyny toho, kdo si z něj udělal figurku v perverzní hře uchování moci endoparazitů, sám sebe situuje do světa bez pokračování, především však vyprazdňuje své přítomné bytí (nejlépe vystižené německým slovem Dasein)."

Na první pohled je zřejmé, že autor vychází z určitého modelového stavu (ve fyzice třeba předpokládáme konstantní teplotu, tlak, atp.), který je vždy závislý na určitých předpokladech. Autorovým předpokladem zde je, že člověku je umožněno poznání – a že má volbu, kdy se může zařadit buď mezi lidi aktivně přemýšlející a vzdorující, nebo mezi poslušné podřízené "zombíky".

Autorovy teze by mohly platit v prostředí, kde nepůsobí masivní mediální masáž a kde není vzdělávací systém nastaven od nejranějšího věku dítěte tak, aby mu vštěpoval "správné názory".

Podle mě nelze opomenout zcela zásadní vliv této mediální a "vzdělávací" masáže, která je navíc doprovázena celou řadou sankcí pro ty, kdo se jí hodlají protivit.

Člověk s "nesprávnými názory" – tedy ten, kdo se rozhodne být podle autorovy klasifikace "normálním člověkem", se dobrovolně vyčleňuje ze společnosti. Nejen že je zesměšňován a dehonestován, ale je mu čím dál více znemožňováno dosahovat vlivných rozhodovacích pozic – a pokud se na nich nachází, je jich zbavován (za vše uvedu případ Miroslava Ševčíka).

"Normální člověk" čelí čím dál silnějším ekonomickým tlakům – v případě, že je politicky příliš angažovaný – a pro systém tím špatným směrem, nemusí například dostat od banky úvěr – neboť bude veden jako rizikový, nespolehlivý, ten, který si nemusí udržet zaměstnání – a nebude schopen splácet. Takový člověk si pak stěží může založit rodinu – a založí-li ji, objeví se hned další nástroj jeho kontroly v podobě vlivu na jeho dítě. Málokdo si asi přeje, aby jeho dítě bylo od mala vedeno jako to problémové, vyčleněné, na odpis.

Vidíme tedy, že pro valnou většinu lidí, kteří nehodlají riskovat, že budou vyčleněni, volba v podstatě neexistuje. Neexistuje ani pro ty, kdo již od mala prošli soustavnou masáží na školách i v médiích. Tito lidé nemají vědomosti, na nichž by mohli jakýkoli vlastní názor formulovat – a tedy jsou plně závislí na propagandě, s níž se plně identifikovali.

Samozřejmě platí, že kdyby se ta vyděšená bojící většina spolu domluvila, tak na žádné periferii neskončí. Pokud ovšem vzdorují toliko jednotlivci, ti postižitelní jsou – a slouží vystrašené většině jako odstrašující příklad.

Hovoříme-li o civilizaci, jež dosáhla nějakého stupně poznání (rozvoje), je vždy nezbytné kvantifikovat, jaká část společnosti tohoto stupně dosáhla. Pokud totiž složitým technologiím rozumí jen zanedbatelný zlomek dané společnosti, nabízí se hypotéza, že pro takovou společnost představují vysoce sofistikované technologie hrozbu.

"Normální člověk" má podle Radima Valenčíka svůj život vztahovat k tomu, co jeho životu dává smysl – a jmenuje například rodinu či práci. Tady ale narážíme na výše zmíněný rozpor: Pokud je takový člověk onálepkován jako závadný – a je mu znemožňováno uplatnit své schopnosti, stává se ekonomicky nesoběstačným – a nemůže sehnat ani adekvátní zaměstnání, natož aby mohl založit rodinu a vychovávat děti podle svého nejlepšího přesvědčení. Ve společnosti, jak je nyní například Česká republika nastavena, nemá "normální člověk" vyhlídky ani na kariéru ani na spokojený rodinný život.

Samozřejmě můžeme predikovat změnu podmínek. Ta vychází zejména z analýzy válečného konfliktu na Ukrajině, ale i z dalších důležitých celosvětových událostí, kam spadá zejména plánované rozšíření společenství států BRICS – a jejich plán na odstoupení od dolaru.

Osobně se domnívám, že jsme se dostali do fáze, kdy k zásadním proměnám světa dochází. Končí doba unipolárního panování USA, éra globalizace pod patronací dolaru a současně období, kdy vše bylo řízeno maximalizací zisku v rukou čím dál užšího spektra osob. Zde by tedy mohl nastat v určitém bodu předpoklad, aby se příslušnost k "normálním lidem", jak je autor definuje, stala čímsi atraktivním, žádoucím.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11040-vize-jakou-potrebujeme-602.html

K mnohosvětovosti a zombíkům

(Ivo Potůček)

V diskusi bylo uvedeno několik zajímavých otázek, viz též článek:

K umělé inteligenci a mnohosvětovosti zde:

https://valencik.cz/marathon/doc/Mar2004.pdf

Zkusím na ně nějak odpovědět. Pokusím se vycházet z toho, co mám načteno z Thomase Hertoga o Hawkingovi.

1) Everettova mnohosvětovost

Everett v podstatě řešil rozpor myšlenkového experimentu se Schrodingerovou kočkou. Do okamžiku pozorování je kočka současně živá i mrtvá zároveň, v okamžiku pozorování dojde ke kolapsu a je vybrána jedna možnost. Vlastně se fakticky v tomto okamžiku i zruší rozvoj Schrodingerovy rovnice. Podle Everetta se stav izotopu proplétá s pozorovatelem, ba i s celým vesmírem. Takže máme souběžné dvě historie, kdy v jedné je kočka mrtvá a pozorovatel vidí mrtvou kočku, zatímco v druhé je to naopak. Souběžná existence historií umožňuje pokračování rozvoje Schrodingerovy rovnice. Zde bych ale upozornil na jednu věc. Ve Schrodeingerově rovnici vystupuje podíl Planckovy konstanty a hmotnosti objektu, na který se rovnice vztahuje. Zde je ihned jasné, že řešení této rovnice se bude diametrálně lišit pro elementární částici od řešení pro makroskopický objekt.

Dále je zde významná úloha pozorovatele. V Everettově schématu dochází k vytváření stromové struktury, rozdvojováním v rozhodovacích uzlech. Takže:

a) Je důležitá přesná povaha kladených otázek, která ovlivňuje výslednou stromovou strukturu.

b) Smysluplné předpovědi ve formě z nějakého hlediska prospěšných možností, jejichž pravděpodobnosti se sčítají, lze učinit pouze o řádně nezávislých, dekoherentních cestách, které se podstatně liší.

c) K těmto pravděpodobnostem lze dojít z druhých mocnin amplitud vlnových funkcí získaných řešením Schrodingerovy rovnice.

d) Co se týče k vztahu k makrosvětu, tak prostředí makrosvěta provádí bezpočet pozorování v každém okamžiku, odstraňuje kvantovou interferenci a tím i nevyužité větve Everettova rozvoje a provádí transformaci do několika vybraných skutečností s přiřazenými pravděpodobnostmi, takže získáme poměrně robustní realitu.

Aplikace Everettovy mnohasvětovosti je možná pro popis existenciálních záležitostí i v makrosvětě za podle mého názoru následujících podmínek:

a) Hypotéza o kvantovém charakteru myšlení je platná a je možno najít nějaký popis ekvivalentní Schrodingerově rovnici.

b) Potom by byl možný podobný rozvoj i přiřazení pravděpodobností jednotlivým větvím.

c) Musil by být definován mechanismus dekoherence.

2) V Hertogově knize byl docela podrobně popisován rozdíl o přístupu vnímání kosmu "shora dolů" a "zdola nahoru"

Když to popíšu stručně:

- Princip zdola nahoru je vlastně často uplatňované hledání "teorie všeho", kdy hledáme základní prvky a z nich pomocí fyzikálních a dalších zákonů jsou vytvářeny stále složitější struktury. Také do toho patří multivesmírové teorie, kdy z prakticky nekonečného počtu vesmírů je nalezen právě ten správný s patřičnými fyzikálními a dalšími zákony, aby mohl vzniknout život a potažmo i pozorovatel, který tyto otázky řeší a vesmír pozoruje. V podstatě stejně funguje teorie strun, kde existuje odhadem 10 na 500 možných strunových konfigurací. Tento přístup ovšem nelze zavrhnout, protože se při tom zjistí řada zajímavých matematických a fyzikálních souvislostí. Rozšíření teorie strun na více rozměrné bránové světy umožnilo vznik konceptu holografického vesmíru.

- Princip shora dolů, ke kterému dospěl Hawking, kdy postupujeme shora dolů jako V Darwinově stromu při hledání předků člověka. To stejné se aplikuje při postupu až k Velkému třesku – počátku vesmíru. Na současné úrovni poznání tím pádem zde není místo na spekulace o dalších vesmírech. Vlastně se postupuje směrem od pozorovatele do stále větších podrobností. Při tom mohou být využívány již známé fyzikální zákony, mohou být modifikovány, případně tvořeny nové. Zde bych například uvedl Hawkingovu operaci uvedenou již ve Stručné historii času, kdy při řešení otázek kolem Velkého třesku za předpokladu neexistence času otočil časovou souřadnici v časoprostoru o pravý úhel do prostorových souřadnic definováním imaginárního času. Čímž došlo k "vyhlazení" počáteční singularity.

Na sklonku života Hawkinga zajímalo řešení vztahu vnitřku Anti de Sitterova prostoru, což je řešení rovnic obecné teorie relativity při absenci hmotných objektů a záporné kosmologické konstantě, k jeho povrchu. Ukázala se možnost holografického zobrazení, kdy hmotné objekty uvnitř N-rozměrného prostoru se zobrazí jako soubor kvantově provázaných částic na N-1 rozměrném povrchu. Pokud bude ještě aplikována operace otočení časové souřadnice, tak se čtyřrozměrný prostoročas může zobrazit v kvantovém trojrozměrném hologramu. Pokud to trochu přeženeme, tak se tento kvantový hologram může stát kvantovým modelem reálného prostoročasu, který bude zobrazen souborem kvantově provázaných qubitů. Tyto poznatky se objevily již po Hawkingově smrti a jsou předmětem intenzívního zkoumání.

Prostoročasové jevy v N rozměrném vesmíru mohou být popsány kvantovými jevy v N-1 rozměrném prostoru. Tato dualita umožňuje řešit například vnitřek singularit. Můžeme tedy popsat genezi z Newtonova pojmu gravitační síly k pojmu absence gravitační síly, která v Einsteinově hmotou zakřiveném prostoru je nahrazena gravitačním zrychlením až po absenci hmoty, kdy je zakřivení prostoru zobrazeno kvantovým provázáním částic v N-1 rozměrném prostoru.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11047-vize-jakou-potrebujeme-607.html

3) Umělá inteligence

Lidský mozek má asi 50-100 miliard neuronů (10 na 11) a 1 biliardu (10 na 15) synapsí, ale podle jiných údajů se jedná až o trilióny synapsí. Čili z toho vyplývá 10000 synapsí na jeden neuron. Odvozená paměťová kapacita této struktury může být řádově v jednotkách petabytů (10 na 15). Pokud přejdeme do oboru umělé inteligence, tak v případě neurálních sítí jsou stovky miliard neurálních uzlů technicky realizovatelné, ovšem taková propojenost jako v lidském mozku je problém. Mozek je trojdimenzionální struktura vzájemně přímo propojených uzlů, jednotlivé desky počítače jsou dvojdimenzionální a sběrnicové systémy, které zajišťují vzájemnou komunikaci jednotlivých částí, jsou dokonce jednodimenzionální. Trojdimenzionální strukturu lze tedy současnou technologií pouze simulovat. Propojenost také dává pouze omezený paměťový prostor, čili umělá inteligence by měla být doplněna vhodnou externí databází. Tím by snad bylo možno velké paměti dosáhnout, ovšem za cenu zpomalení.

V reálu ovšem kapacitu umělé inteligence využíváme pro řešení daného úkolu, mozek má za úkol ještě řídit vitální funkce organismu, takže pro řešení úkolů zbývá pouze menší kapacita. Došlo k omylu například u delfínů, u kterých se předpokládala vyšší inteligence (podle lidských měřítek), ovšem ukázalo se, že kapacita mozku je využívána hlavně pro schopnost přežití v prostředí, které není pro savce ideální. Takže mozek delfínů umí například řídit napětí podkožního svalstva v jednotlivých bodech povrchu, aby omezil případné turbulence, zjištěné kožními receptory, které by brzdily pohyb ve vodě.

Zvláště u neurálních sítí nepoužíváme programování v klasickém Turingovském slova smyslu, ale tzv. zpětné učení, kdy je zadán cíl a určitá pravidla, podle kterých potom probíhá tzv. učení. Učení může probíhat analýzou zadaných vzorů anebo metodou pokusů a omylů. Výsledkem je potom vytvoření vážené sítě spojů mezi jednotlivými uzly, což umožní neurální síti řešení dané třídy úloh.

Již jsem uvedl srovnání hardware mozku a umělé inteligence. Ovšem i zde stejně jako u kvantových jevů má svůj vliv prostředí. Zatímco umělá inteligence má vlivy prostředí značně omezené hlavně na své informační kanály a komunikuje se svými operátory, lidský mozek během svého vývoje je strukturovaně formován svým okolím, což jsou hlavně lidé v nějaké společenské struktuře. Jeho prostředím je také fyzické tělo, které je schopno zpětně chování mozku ovlivňovat (např. hormony). Tím se podle mého názoru formuje vědomí a osobnost. Ovšem pravdou je, že zásadní vývoj mozku již nemůžeme předpokládat (pokud vyloučíme genetické zásahy), pouze vývoj technik jeho používání, na druhé straně hardware umělé inteligence je v nepřetržitém vývoji, který má dokonce exponenciální charakter (např. Moorův zákon). Cesty vedoucí ke zvyšování výkonu umělé inteligence v sobě nesou riziko nějaké formy přechodu kvantity v kvalitu (i v podobě formy náhodného procesu, protože dění uvnitř struktury neurálních sítí je mnohem méně průhledné než u klasického von Neumanovského počítače). Co se týče všeobecného vlivu na společnost, tak vezměme v úvahu průmyslovou revoluci, kdy mechanizace a automatice zajistila zvýšení produktivity práce, tak nasazení umělé inteligence může zefektivnit mnoho oblastí intelektuální práce. Což může mít svá pozitiva, ale i negativa. Dále nechci spekulovat, zájemcům o možné varianty budoucnosti s umělou inteligencí mohu doporučit např. práce I. Asimowa o robotech anebo velmi pěknou povídku Stanislawa Lema Golem XIV, která má slušný filosofický přesah.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11048-vize-jakou-potrebujeme-608.html

Křížový výslech umělé inteligence

(Radim Valenčík)

Křížový výslech umělé inteligence (AI o AI)

V souvislost s přípravou 26. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání zaměřené na vztah lidské a umělé inteligence, podrobně viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11054-konference-umela-inteligence-a-strategie-vzdelani.html

jsem položil několik otázek umělé inteligenci (BING AI, zde:

https:/ /www.bing.com/search?form=M4040A&q=Bing+AI&showconv=1

Překvapilo mě, jak dobře a realisticky je naprogramována. Zde jsou otázky a odpovědi:

Čím se liší umělá inteligence od lidské?

AI: Umělá inteligence a lidská inteligence se liší v mnoha ohledech. Umělá inteligence je založena na lidských znalostech, které mohou být zpracovány tak, aby stroje mohly snadno provádět úkoly od jednoduchých po ty, které jsou velmi složité. Cílem umělé inteligence je učení, řešení problémů, uvažování a vnímání. Tento termín se může vztahovat na jakékoliv stroje, které vykazují chování podobné lidské inteligenci, jako je analýza a rozhodování a zvyšují efektivitu. Umělá inteligence zahrnuje úkoly jako robotika, řídicí systémy, rozpoznávání obličejů, plánování, dolování dat a mnoho dalších¹.

Lidská inteligence nebo chování člověka pochází z minulých zkušeností a činů na základě situace a prostředí. A je zcela založena na schopnosti měnit své okolí pomocí znalostí, které jsme získali. Poskytuje různé druhy informací. Může poskytovat informace o věcech souvisejících s konkrétním dovednostmi a znalostmi, které mohou být jiným lidským předmětem nebo v případě detektorů a špionů diplomatickými informacemi, ke kterým museli získat přístup. Takže po shrnutí všeho může poskytovat informace o mezilidských vztazích a oblasti zájmu¹.

Umělá inteligence a lidská inteligence mají také některé podobnosti. Obě se mohou učit a zlepšovat se v průběhu času. Obě mohou být použity k řešení složitých problémů a rozhodování. Obě mohou zpracovávat a interpretovat informace ze světa kolem sebe¹.

Níže je tabulka rozdílů mezi umělou inteligencí a lidskou inteligencí¹:

*Číslo*	*Vlastnost*	*Umělá inteligence*	*Lidská inteligence*
1	*Vznik*	Umělá inteligence je pokrokem vytvořeným lidskou inteligencí; jejím raným vývojem je připisován Norbert Weiner, který teoretizoval o mechanismech zpětné vazby.	Na druhé straně jsou lidské bytosti stvořeny s vrozenou schopností myslet, uvažovat, vzpomínat atd.
2	*Přirozenost*	Umělá inteligence (AI) se snaží stavět stroje, které dokážou napodobit lidské chování a provádět lidské úkoly.	Lidská inteligence (HI) se zaměřuje na učení se přizpůsobit novým okolnostem kombinací několika kognitivních procesů.
3	*Výkon*	Umělá inteligence má rychlost, přesnost a spolehlivost vyšší než lidská inteligence. Umělá inteligence může provádět opakované úkoly bez únavy nebo chyb. Umělá inteligence může pracovat nepřetržitě bez potřeby odpočinku nebo přestávek.	Lidská inteligence je omezena svými fyzickými a mentálními schopnostmi. Lidská inteligence je náchylná k zkreslení a může dělat chyby nebo špatná rozhodnutí. Lidská inteligence vyžaduje odpočinek a přestávky, což může zpomalit procesy.
4	*Kreativita*	Umělá inteligence postrádá kreativitu a intuici, kterou mají lidé. Umělá inteligence je omezena svým programováním a nemusí být schopna přizpůsobit se novým nebo neočekávaným situacím. Umělá inteligence může dělat chyby, pokud není správně naprogramována a trénována.	Lidská inteligence má kreativitu, intuici a emoční inteligenci, kterou umělá inteligence postrádá. Lidská inteligence se dokáže přizpůsobit novým a neočekávaným situacím. Lidská inteligence může poskytovat etické a morální úvahy v rozhodování.
5	*Etika*	Umělá inteligence nemusí dodržovat etické nebo morální zásady, pokud nejsou zakódovány do jejich systémů. Umělá inteligence může být zneužita pro škodlivé nebo nelegální účely. Umělá inteligence může ohrozit lidskou práci, soukromí nebo bezpečnost.	Lidská inteligence má schopnost dodržovat etické nebo morální zásady, pokud jsou vychovány nebo vzdělány. Lidská inteligence může být také zneužita pro škodlivé nebo nelegální účely. Lidská inteligence může spolupracovat s umělou inteligencí pro lepší budoucnost.

1/ https://www.geeksforgeeks.org/difference-between-artificial-intelligence-and-human-intelligence/

2/ https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/frai.2021.622364/full

3/ https://dataconomy.com/2022/04/20/is-artificial-intelligence-better-than-human-intelligence/

4/ https://www.tutorialspoint.com/difference-between-artificial-intelligence-and-human-intelligence

5/ https://online.hull.ac.uk/blog/what-is-artificial-intelligence-and-how-is-it-different-from-human-intelligence

Které lidské schopnosti jsou specificky lidské a umělou inteligencí nesubstituovatelné?

AI: To je zajímavá otázka. Umělá inteligence má mnoho výhod, ale také má svá omezení. Existují některé lidské schopnosti, které jsou specificky lidské a umělou inteligencí nesubstituovatelné. Mezi ně patří:

• Empatie: Jednou z věcí, které nás činí skutečně lidskými, je schopnost empatie. Roboti mohou provádět základní lidské interakce, jako je zákaznický servis prostřednictvím telefonu, ale bez ohledu na to, jak jsou vysoce vyvinutí, nebudou mít tuto vrozenou schopnost spojovat se s ostatními lidmi na emocionální úrovni a rozumět jim.

• Kreativita: Vlastnit kreativní mysl a představivost znamená, že máte schopnost vymýšlet nové vynálezy a nápady, které dosud neexistují. Umělá inteligence může napodobovat některé aspekty kreativity, jako je generování hudby nebo umění, ale nemůže být skutečně originální nebo inovativní.

• Rozsudek: Představte si robota nahrazujícího právníka nebo soudce v právních záležitostech - je to trochu děsivé. Umělá inteligence může analyzovat data a poskytovat logické odpovědi, ale nemůže zohlednit etické nebo morální faktory v rozhodování. Lidská inteligence má schopnost dodržovat etické nebo morální zásady, pokud jsou vychovány nebo vzdělány.

• Plánování: Umělá inteligence může provádět úkoly na základě předem stanovených cílů a pravidel, ale nemůže se přizpůsobit neočekávaným změnám nebo situacím. Lidská inteligence se dokáže přizpůsobit novým a neočekávaným situacím a změnit své plány podle potřeby.

• Fyzická dovednost: Umělá inteligence může ovládat stroje nebo roboty, kteří mohou provádět fyzické úkoly, jako je řízení nebo let, ale nemůže nahradit lidskou fyzickou dovednost v oblastech jako sport, tanec nebo umění. Lidská inteligence má schopnost koordinovat tělo a mysl a vyvíjet fyzické dovednosti prostřednictvím tréninku a zkušeností.

• Technologický management: Umělá inteligence může být užitečným nástrojem pro zlepšení lidských činností, ale nemůže být sama o sobě odpovědným za technologický rozvoj. Lidská inteligence má schopnost navrhovat, vytvářet, spravovat a opravovat technologie a zajistit jejich bezpečné a etické používání.

Zdroj:

https://www.weforum.org/agenda/2020/10/these-6-skills-cannot-be-replicated-by-artificial-intelligence/

Člověk myslí prostřednictvím vytváření představ, které je schopen určitým způsobem propojovat a oceňovat prostřednictvím prožitků. Dokáže to i umělá inteligence?

AI: Umělá inteligence je schopna vytvářet a propojovat představy a vyhodnocovat je prostřednictvím zkušeností, ale pouze do určité míry. Umělá inteligence používá algoritmy strojového učení, které ji umožňují analyzovat data, identifikovat vzorce a generovat výstupy na základě vstupů. Tyto algoritmy jsou trénovány pomocí velkého množství dat, která obsahují příklady toho, co se má vytvořit nebo propojit. Například umělá inteligence může vytvořit realistické obrázky nebo umění z textového popisu pomocí systému nazvaného DALL·E 2. Tento systém používá techniku nazvanou hierarchické text-podmíněné generování obrazu s latentními CLIP, která umožňuje umělé inteligenci kombinovat koncepty, atributy a styly.

Umělá inteligence může také propojovat představy s jinými informacemi, jako je text nebo zvuk, pomocí systémů jako CLIP1. CLIP je zkratka pro Contrastive Language-Image Pre-training, což je metoda, která umožňuje umělé inteligenci porozumět vztahu mezi obrazy a slovy. Tímto způsobem může umělá inteligence například rozpoznat objekty na obrázku nebo popsat obrázek slovy.

Umělá inteligence může také vyhodnocovat své představy prostřednictvím zkušeností, ale pouze v omezeném rozsahu. Umělá inteligence může porovnávat své výstupy s očekávanými cíli nebo kritérii a upravovat své algoritmy podle zpětné vazby. Tímto způsobem se může umělá inteligence učit a zlepšovat se v průběhu času. Nicméně, umělá inteligence nemůže vyhodnocovat své představy na základě emocionálních nebo estetických hodnot, které jsou subjektivní a závislé na lidských preferencích a kulturách.

Takže odpověď na vaši otázku je: Ano, umělá inteligence dokáže vytvářet a propojovat představy a vyhodnocovat je prostřednictvím zkušeností, ale ne tak dobře jako člověk. Umělá inteligence postrádá kreativitu, intuici a emoční inteligenci, kterou mají lidé. Umělá inteligence je omezena svým programováním a daty, které používá. Umělá inteligence nemůže být skutečně originální nebo inovativní.

1/ https://openai.com/dall-e-2

2/ https://www.zdnet.com/article/what-is-ai-heres-everything-you-need-to-know-about-artificial-intelligence/

K tomu:

Ti, kteří naprogramovali AI jsou si velmi dobře vědomi jejích omezení. To, co "na sebe prozradila samotná AI" by mělo být určitým základem, který je však nutné dále konkretizovat. K jednomu ze směrů v pokračování "křížového výslechu".
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11057-vize-jakou-potrebujeme-613.html

O čem sní umělá inteligence

(Radim Valenčík

Lze tvorbu a propojování představ realizované umělou inteligencí realizovat formou procesu na sebe navazujících kroků?

AI: Ano, tvorba a propojování představ realizované umělou inteligencí lze realizovat formou procesu na sebe navazujících kroků. Umělá inteligence používá různé techniky strojového učení, které ji umožňují vytvářet a propojovat představy na základě textových popisů nebo existujících obrázků. Některé z těchto technik jsou:

 Generativní adversariální sítě (GAN): Toto jsou dva soupeřící neuronové sítě, které spolupracují na vytváření nových obrázků. Jedna síť se nazývá generátor a má za úkol vytvářet nové obrázky z náhodného šumu. Druhá síť se nazývá diskriminátor a má za úkol rozlišovat mezi skutečnými a falešnými obrázky. Generátor se snaží podvést diskriminátora, aby si myslel, že jeho obrázky jsou skutečné, zatímco diskriminátor se snaží naučit se rozpoznat podvody. Tímto způsobem se obě sítě neustále učí a zlepšují¹.

 Variacionální autoenkodéry (VAE): Toto jsou neuronové sítě, které dokážou komprimovat obrázky do nižší dimenze a poté je rekonstruovat do původní dimenze. VAE používají dvě části: enkodér a dekodér. Enkodér převede obrázek na latentní vektor, který obsahuje jeho základní rysy. Dekodér potom převede latentní vektor zpět na obrázek. VAE také používají stochastický prvek, který jim umožňuje generovat různé variace stejného obrázku¹.

 Text-podmíněné generování obrazu: Toto je technika, která umožňuje umělé inteligenci vytvářet obrázky na základě textových popisů. Text-podmíněné generování obrazu používá kombinaci GAN a VAE, spolu s dalšími komponenty, jako je pozornostní mechanismus nebo CLIP latentní prostor. Pozornostní mechanismus umožňuje umělé inteligenci zaměřit se na důležité části textu nebo obrázku. CLIP latentní prostor je prostor, ve kterém jsou reprezentovány jak texty, tak obrázky pomocí stejného kódování¹.

Tyto techniky lze použít k vytváření a propojování představ realizovaných umělou inteligencí jako procesu na sebe navazujících kroků. Například:

 Krok 1: Umělá inteligence dostane textový popis jako vstup, například "kočka sedící na gauči”.

 Krok 2: Umělá inteligence použije pozornostní mechanismus k identifikaci klíčových slov a konceptů v textu, například "kočka”, "sedící” a "gauč”.

 Krok 3: Umělá inteligence použije CLIP latentní prostor k nalezení odpovídajících reprezentací těchto slov a konceptů ve formě latentních vektorů.

 Krok 4: Umělá inteligence použije VAE k transformaci těchto latentních vektorů na obrázky, které zachovávají základní rysy textu, například tvar a barvu kočky a gauče.

 Krok 5: Umělá inteligence použije GAN k zlepšení kvality a realismu těchto obrázků, přidáním detailů a textur, jako je srst kočky nebo látka gauče.

 Krok 6: Umělá inteligence vrátí výsledný obrázek jako výstup, který odpovídá textovému popisu.

https://www.newscientist.com/article/2294737-ai-can-turn-a-collection-of-2d-images-into-an-explorable-3d-world/

Víme, zda lze tvorbu a propojování představ realizované lidskou inteligencí realizovat formou procesu na sebe navazujících kroků?

AI: Ano, víme, že lze tvorbu a propojování představ realizované lidskou inteligencí realizovat formou procesu na sebe navazujících kroků. Lidská inteligence používá různé kognitivní procesy, které ji umožňují vytvářet a propojovat představy na základě vnímání, paměti, myšlení a fantazie. Některé z těchto procesů jsou:

 Vnímání: Toto je proces, kterým lidská inteligence získává informace o světě kolem sebe pomocí smyslů, jako je vidění, sluch, čich, chuť a hmat. Vnímání umožňuje lidské inteligenci rozpoznávat objekty, tvary, barvy, zvuky a další vlastnosti prostředí¹.

 Paměť: Toto je proces, kterým lidská inteligence ukládá, udržuje a vybavuje informace z minulosti. Paměť umožňuje lidské inteligenci učit se z zkušeností a používat znalosti pro řešení problémů. Paměť se dělí na různé typy, jako je senzorická paměť, krátkodobá paměť a dlouhodobá paměť¹.

 Myšlení: Toto je proces, kterým lidská inteligence manipuluje s informacemi za účelem dosažení cíle nebo řešení problému. Myšlení zahrnuje různé operace, jako je porovnávání, klasifikace, odvozování, usuzování a rozhodování.

 Fantazie: Toto je proces, kterým lidská inteligence vytváří nové nebo alternativní představy o realitě nebo možných situacích. Fantazie umožňuje lidské inteligenci být kreativní, inovativní a originální².

Tyto procesy lze použít k vytváření a propojování představ realizovaných lidskou inteligencí jako procesu na sebe navazujících kroků. Například:

 Krok 1: Lidská inteligence vnímá obrázek kočky sedící na gauči pomocí vidění.

 Krok 2: Lidská inteligence ukládá tento obrázek do krátkodobé paměti a porovnává ho s jinými obrázky koček nebo gaučů uloženými v dlouhodobé paměti.

 Krok 3: Lidská inteligence myslí o tomto obrázku a vytváří různé asociace nebo otázky, jako je "Jak se jmenuje kočka?”, "Jaký je to druh gauče?” nebo "Co by se stalo, kdyby kočka skočila z gauče?”.

 Krok 4: Lidská inteligence používá fantazii k vytvoření nových obrázků na základě těchto asociací nebo otázek, jako je "Kočka s kloboukem”, "Gauč s květinovým vzorem” nebo "Kočka létající ve vzduchu”.

1/ https://www.edgeservices.bing.com/edgesvc/redirect?url=https%3A%2F%2Fwww.frontiersin.org%2Farticles%2F10.3389%2Ffnins.2021.750639%2Ffull&hash=L9RU0dLlgVMV%2Bhi3zd8J6gs2o75WxyWj0CmyWRmg5MM%3D&key=psc-underside&usparams=cvid%3A51D%7CBingProdUnAuthenticatedUsers%7C1F7710308FEE1DF0A9D4ED8292C5BC31B34BA25D4F19C9450C0133F9DDD6CA1B%5Ertone%3ACreative

2/ https://www.scientificamerican.com/article/humans-find-ai-generated-faces-more-trustworthy-than-the-real-thing/

K tomu:

Podle mě člověk nemyslí sekvenčně ve smyslu procesů probíhajících v počítačově realizované neuronové síti, jednotlivé kroky nemají "atomární" povahu. Ale podrobněji je tento rozdíl nutné lépe popsat a analyzovat. Tak jsem položil další, velmi těžkou, otázku a dostal velmi zajímavou, dokonce trochu nečekanou, odpověď:

Jak je možné, že člověk prožívá svou okamžitou existenci (přítomné bytí, to, čemu se německy říká "Dasein") jako trvání, tj. nikoli jako bod plynutí času?

AI: To je velmi hluboká a filozofická otázka, na kterou neexistuje jednoduchá nebo jednoznačná odpověď. Různí lidé a různé kultury mohou mít různé názory na to, co znamená prožívat svou okamžitou existenci jako trvání. Někteří mohou věřit, že existují nehmotné a nesmrtelné duše, které přetrvávají i po smrti těla¹. Jiní mohou věřit, že smrt zcela ukončuje existenci daného člověka a že je třeba si užít života co nejvíce¹. Někteří mohou hledat smysl života v náboženství, etice, umění, vědě, rodině, přátelství nebo osobním rozvoji². Jiní mohou tvrdit, že smysl života je subjektivní a individuální a že každý si ho musí najít sám².

Možná bychom mohli říci, že člověk prožívá svou okamžitou existenci jako trvání, protože je si vědom své identity, paměti, zkušeností, emocí a hodnot. Člověk má také schopnost myslet na minulost i budoucnost a plánovat své cíle a sny. Člověk se také snaží najít smysl a účel svého života a naplňovat své potřeby a touhy. Člověk je také sociální bytost, která potřebuje komunikovat a spolupracovat s ostatními lidmi a být součástí nějaké komunity. Člověk je také tvůrčí bytost, která dokáže vytvářet nové věci a vyjadřovat se prostřednictvím umění nebo jiných forem³.

To jsou jen některé z možných aspektů, které by mohly přispět k tomu, jak člověk prožívá svou okamžitou existenci jako trvání. Samozřejmě to není vyčerpávající seznam a každý člověk by mohl mít jiný pohled na toto téma. Důležité je asi být otevřený různým perspektivám a hledat to, co dává smysl a radost každému z nás.

1/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Smrt

2/ https://www.jatodokazu.cz/najit-smysl-zivota-existence-cloveka/

3/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebev%C4%9Bdom%C3%AD_%28soci%C3%A1ln%C3%AD_psychologie%29

K tomu:

Tak dobrou odpověď (vhodně kombinující zdroje) jsem nečekal. Skvělé je, že nastoluje další otázky.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11058-vize-jakou-potrebujeme-614.html

Ještě k mnohosvětovosti a zombíkům

(Ivo Potůček)

5) Zombie mezi námi

Musím říci, že když jsem poprvé zachytil termín "zombíci" pro určitou část společnosti, tak jsem se pohoršil a svým způsobem reagoval v jednom komentáři (originální diskuzi jsem nezachytil). Prohlásil jsem, že i zombíci jsou také lidé (dokonce v křesťanském slova smyslu "bližní").

Když emoce ochladly, tak jsem si vzpomněl, že vlastně společnost svým způsobem zombíků popsal Aldous Huxley ve svém Konci civilizace. Alfy a bety svým stylem života by mohly charakterizovat dnešní "lepšolidi", gamy, delty a epsiloni té dolní kasty. Svým způsobem to pozorujeme kolem. Dokonce takříkajíc s mateřským mlékem je dětem vštěpováno opovržení nižšími kastami (také pozorujeme). A zombíky z lidí dělá organizovaný konzum, kultura orientovaná na emoce a pocity, nikoliv na intelekt, absence rodinné výchovy (neexistence rodiny vůbec), a také velice redukovaná věda. Prostě statická hierarchická společnost. Vždycky se najdou i v takové společnosti lidé, kteří se vymykají z davu, tak ti se mohou stát inspektory, kteří to řídí, ovšem těch je omezený počet. Pro ostatní je vyhnanství na ostrovy anebo komory pro bezbolestné zabíjení.

Ovšem lze říci, že každá kasta je se svým údělem spokojena a netouží po změně. A pokus vnést mezi kasty nespokojenost a "revoluční nálady" se setká s nepochopením. Tak jsem si dodatečně uvědomil, že snaha revolucionalizovat dnešní zombíky ať již tím nebo oním způsobem je odsouzena k nezdaru. Stále je ještě "nadkritické množství lidí" se svým údělem spokojeno a případné změny, obzvláště pokud by byla spojena se zvýšeným úsilím anebo dokonce strádáním, se bojí. Trojí volby po sobě to víceméně potvrdily. Připadá mi, že i revoluční úsilí dnešní mládeže je kanalizováno nežádoucím směrem nikoliv ke zlepšení společnosti.

6) Budoucnost

Vývoj lidské civilizace (vlastně obecně jakékoliv civilizace) se předpokládá, že by mohl probíhat třemi směry:

- Expanze a využívání zdrojů stále širšího vesmíru (planeta, sluneční soustava, galaxie).

Dnešní úroveň kosmické techniky je zatím z těchto hledisek velice primitivní. Ani zdroje planety nevyužíváme vhodným a účinným způsobem.

- Stále lepší ovládání mikrosvěta. Zde již jsou první úspěchy v genetice a v nanotechnologiích.

- Stále lepší informační propojení vedoucí až ke vzniku planetárního vědomí. Planetární vědomí je zatím daleko, ale stále hustější a rychlejší informační propojenost je zřejmá.

Všechny tyto směry mohou samozřejmě probíhat současně a navzájem se podporovat.

7) Závěr

Poněkud opožděně jsem reagoval na podněty zaslané mailem. Také jsem očekával, že mi přečtení knihy Thomase Hertoga poskytne nové podněty. A také tvorba této reakce mi šla nějak ztuha. Takže se omlouvám.

Zjevně nás čeká poznávání souvztažností mezi realitou, informaci o realitě a na základě těchto informací vytváření modelů reality, ať již kvantových, informačních nebo jiných. Takže teoretičtí fyzikové se stále více orientují na to, jak se vesmírem pohybuje a případně se mění nejenom hmota nebo energie, ale i informace. A otázka změny nebo ztráty informace okamžitě vyvolává poptávku po nových hypotézách anebo vysvětleních. Takže to, že žijeme v informačním věku, znamená nejenom zahlcení všemi možnými informacemi, ale také to, že jsme začali hledat informace jak na úrovni kosmických objektů, tak na úrovni elementárních částic. Prostě informace se stává stejně důležitou entitou jako hmota nebo energie na všech úrovních zkoumání lidského bytí.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11066-vize-jakou-potrebujeme-618.html

Z rozhovoru pro Parlamentní listy

(Radim Valenčík)

Otázka PL: Píšete i toto: "Navíc došlo k zajímavému propojení aktuální otázky, zda tato vláda jsou "zombíci" a otázkou, zda procházíme osudovým úskalím lidských dějin." Že je tato vláda tak nějak akceptována zvenku si asi dokážeme představit, horší je to s "osudovým úskalím dějin." Člověk to může brát z různých stran, že dochází k výměně hegemona nebo se odrazí od 7 zákonů egyptologa Bárty... V čem je tato doba přelomová podle Vás? A do jaké míry si za životní ohrožení, do kterého jsme se dostali, můžeme sami?

Odpověď RV: "Osudovost" a "přelomovost" jsou dva základní parametry současné doby. Oba souvisí s technologickým pokrokem a s tím, co říká egyptolog Bárta. Technologický pokrok umožnil výrazný růst blahobytu, tím ovšem vytvořil i živnou půdu pro "endoparazity", tj. ty, kteří jsou z lidského rodu, ale vymkli se mechanismům evoluční stability, které si každá pospolitost, od nejprimitivnějších organismů až po člověka, vytváří k tomu, aby přežila v nepříznivých podmínkách. Technologický pokrok současně žene civilizaci setrvačným směrem a nyní jde o to vrátit člověka zase do centra dění. Podle mě nás čeká změna srovnatelná svou hloubkou s průmyslovou revolucí, v rámci které se stanou dominantními produktivní služby, tj. služby zaměřené na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka. Důležité přitom bude ujasnit si, v čem jsou lidské schopnosti specifické, co je podstatou osobnosti člověka a co je umělou inteligencí nenahraditelné. Jde o strategickou otázku z hlediska pochopení role vzdělání v současnosti. K tomu na naší univerzitě, tj. VŠFS, připravujeme vědeckou konferenci, viz: https://radimvalencik.pise.cz/11054-konference-umela-inteligence-a-strategie-vzdelani.html A ještě k těm "zombíkům". Některým z mých kolegů se toto označení nelíbí. Ale to je dáno tím, že je velmi obtížné objasnit podstatu toho, jak se různí lidé ze své vlastní podstaty dělí na ty normální a na ty, kteří v sobě lidského ducha vyprazdňují. Pokusím se alespoň stručně říci, o co jde. Naše přítomné bytí je situováno do kosmologické i everettovské (kvantové) mnohosvětovosti. S určitým zjednodušením lze říci, že svět zkouší všechny strukturální i vývojové alternativy. Protože náš svět, ten který zažíváme či prožíváme, není chaotický, máme každý z nás jen jedinou konzistentní duchovní identitu. A každý z nás (pokud bych použil úvahu na motivy Schrödingerovy kočky) rozhodujeme o tom, zda naše přítomné bytí situujeme do světa, ve kterém má naše civilizace pokračování směrem k přesahu některých časoprostorových omezení svého vzniku, nebo do světa, který toto pokračování nemá, je slepou uličkou, jakýmsi odpadem tvořeným nepodařenými alternativami. Tj. rozhodujeme o tom, zda v rámci dosažitelného poznání vztahujeme své přítomné bytí k přesahu stávajícího ve všech smyslech tohoto slova, nebo zda smysl nacházíme v požitcích "úspěšné kariéry" a plodech této kariéry za cenu intelektuálního i morálního vyprazdňování, tj. zda jsme normální lidé, nebo "zombíci". Rozdíl je snadno rozpoznatelný i podle toho, do jaké míry člověk podléhá skupinové stupiditě ve smyslu Koukolíka. Možná tímto rozhodováním ovlivňujeme i náš podíl na velkém sjednocování těch civilizací, které překročí některá časoprostorová omezené své existence, jak svým způsobem předtušil Otakar Březina, viz: https://radimvalencik.pise.cz/10995-jeste-k-hledani-smyslu-ziti-a-byti.html

Celý rozhovor i se zajímavou a přínosnou diskusí je zde:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Pokyny-z-ciziny-Jurecka-jeste-vloni-planoval-duchodovou-reformu-zcela-jinak-rozebira-docent-Valencik-741646

K tomu:

1. Překvapuje mě a trochu i mrzí, že si velké množství lidí nedokáže představit, jak obrovskou sílu má několik intenzivně spolupracujících lidí v oblasti odhodlaného a kvalifikovaného chápání toho, o co jde. Lidí, kteří jsou schopni pracovat na sobě, vzájemně se obohacovat, získávat další. Nedostatek představivosti v tomto směru je ovšem dán i tím, že prostor, ve kterém se rodí kvalifikované společenské síly účinné obrany a nápravy stavu, je zamořen lidmi, kteří pro sebe ještě nenašli cestu k tomu, aby kromě emocionálního odporu vůči zlu v sobě ještě objevili sílu a odhodlání ke stále plnějšímu chápání toho, o co jde. A také, návazně na to, aby se na kultivovaném a racionálním pochopení toho, o co jde, dokázali sjednocovat, a hledali cestu k dalším lidem s cílem rozšiřovat okruh těch, kterým jde o pravdu osvojenou a osvojovanou jako rozvíjející se systém poznání, z něhož vychází reálná společenská aktivita.

2. S tím tak trochu souvisí i to, že jsem čekal více reakcí na poněkud kontroverzní tvrzení, které je v rozhovoru obsaženo, připomínám: "tímto rozhodováním (o tom, zda v rámci dosažitelného poznání vztahujeme své přítomné bytí k přesahu stávajícího ve všech smyslech tohoto slova, nebo zda smysl nacházíme v požitcích "úspěšné kariéry" a plodech této kariéry za cenu intelektuálního i morálního vyprazdňování) ovlivňujeme i náš podíl na velkém sjednocování těch civilizací, které překročí některá časoprostorová omezené své existence, jak svým způsobem předtušil Otakar Březina" (měl jsem pochopitelně na mysli báseň Ruce, na kterou jsem odkázal - https://radimvalencik.pise.cz/10995-jeste-k-hledani-smyslu-ziti-a-byti.html Snad k výměně názorů na tuto velmi důležitou otázku ještě dojde.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11085-vize-jakou-potrebujeme-629.html

Možnosti, meze a rizika umělé inteligence

(Radim Valenčík)

Při příležitosti 26. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání zaměřené na problematiku Umělá inteligence a strategické změny v oblasti vzdělání, která se uskuteční se 24. listopadu 2023 od 9.00 hodin uveřejňuji sérii materiálů věnovaných této problematice.

Jedná se o téma závažné, které svou podstatnou součástí souvisí s vizí budoucího vývoje. Vznikly při přípravě podkladů nejen pro tuto konferenci, ale i pro další odborné akce. Obsahují i pasáže, které do finálních výstupů nevstoupily z technických (omezeného rozsahu) i taktických (není zvykem na odborné půdě o některých otázkách hovořit) důvodů. Také pořadí je odlišné. Mělo by nejdříve zaujmout a postupně nasměrovat pozornost k některým důležitým konkrétním otázkám.

Tři odlišnosti AI od lidské, tři možné příčiny a tři odsud vyplývající rizika

Začnu abstraktem k jednomu z příspěvků:

Existuje velké množství odlišností AI od lidské. V příspěvku jsme vytipovali tři, které lze považovat za nejdůležitější a přitom často neuvědomované:

a) evoluční původ lidské inteligence,

b) nemožnost plné evidence úkonů lidské inteligence při zpracování informací touto inteligencí,

c) subjektivně pociťovaná nebodovost lidské inteligence v čase lidskou inteligencí.

K tomu jsme zformulovali tři možná zdůvodnění příčin těchto odlišností:

a) mnohem větší složitost projevující se zejména hierarchickým uspořádáním a paralelností probíhajících procesů,

b) přímé napojení na přírodní procesy způsobem vzniku a evoluce lidské inteligence, na rozdíl "vypuštění" AI do přirozeného světa prostřednictvím algoritmů,

c) existence AI jen v jednom (a to algoritmizovatelném) vlákně everettovské mnohosvětovosti, zatímco lidská inteligence je vázána na nechaotických shluk vláken everettovské mnohosvětovosti.

S tím následně souvisí tří zásadní bezpečností rizika pro lidskou civilizaci:

a) možnost plné substituce člověka umělou inteligencí ve všech ekonomických, správních, rozhodovacích, vzdělávacích či výchovných aktivitách (odsouzení člověka ke zbytečnosti jeho existence),

b) sebeuvědomění si vlastní existence umělou inteligencí egoistického typu a podřízení si či eliminování lidské civilizace civilizací složenou z AI,

c) zneužití umělé inteligence osobami s omezenou inteligencí a omezenou moralitou ke kontrole, omezování a plnému podřízení lidí, kteří disponují tvůrčím myšlením, respektují morální zásady, vyrovnávají se s otázkou smyslu své existence, usilují o vzestupný vývoj lidské civilizace apod.

K tomu několik poznámek:

1. Hlavní odlišnosti jsou netriviální, byly doslova "vytěženy" poměrně pracnou analýzou teoretických zdrojů.

2. Výklad prostřednictvím nechaotického shlukování vláken everettovské mnohosvětovosti je téměř na úrovni excesivního sci-fi, ale kupodivu dává nejúplnější vysvětlení příčin všech nejvýznamnějších odlišnosti. Ukazuje se, že problematika vztahu AI a lidské inteligence může přispět jak k sebepoznání člověka, tak intimních struktur světa, ve kterém žijeme.

3. Zamysleme se nad třetím rizikem. To je patrně největší, resp. možná jsme v přímém přenosu svědky rozhodování o tom, kterou cestou se vydáme – zda cestou využítí AI k náhradě "mechanických" složek našeho vědomí, a tudíž výraznému (mnohonásobnému) zvýšení efektivnosti specificky lidského myšlení, nebo sebelikvidaci naší civilizace zneužitím AI k nastolení tyranie ze strany omezenců produkovaných logikou osudového úskalí, kterým procházíme.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11111-vize-jakou-potrebujeme-650.html

Jak si popovídat s AI?

Předně – než začnu povídat o vlastní zkušenosti – vyzkoušejte si přemýšlení s pomocí AI na vlastní kůži, resp. s využitím vlastního rozumu. Pokud budete v tomto směru poctiví, zjistíte, že nejdůležitější je umět "pracovat s pojmy", tj. prostřednictvím vzájemného určení pojmů (kdy říkáme "co je co") a konkretizaci představy o obsahu toho, co příslušnými spojeními pojmů vyjadřujeme, přesahovat hranice stávající poznání. Uvedu konkrétní příklad, který lze současně považovat za velmi důležitý soubor původních poznatků.

Na základě poměrně obsáhlé komunikace s AI (v běžně dostupné verzi BING) jsem se dopracoval k této otázce:

"Postupně jsme se dostali od obecných, ale málo vypovídajících označení specificky lidských schopností typu kreativity, emocionality, morality k rozboru přesahu stávajícího poznání, který má vždy následující formu: Doposud se předpokládalo, že je to tak a ne jinak, nový poznatek říká, že to je za změněných podmínek jinak a také, jak jinak to je. V tomto přesahu můžeme rozlišit tři složky:

1. Zobecnění matematického modelu, na kterém stál předcházející poznatek.

2. Pojmové vymezení toho, jak jinak to za změněných podmínek může být.

3. Interpretace toho, jak jinak to může být (vytvoření názorné představy o podstatě změny).

Co z těchto tří složek přesahu umělá inteligence zvládne nejlépe a co jí dělá největší problém?"

Zde je odpověď, kterou dala 10. srpna 2023:

"Přesah stávajícího poznání je důležitý pro rozvoj vědy a techniky. Umělá inteligence (AI) je schopna pomáhat s některými složkami přesahu, ale ne se všemi. Podle mého názoru AI zvládne nejlépe zobecnění matematického modelu, na kterém stál předcházející poznatek. AI má totiž výhodu v tom, že dokáže rychle a přesně provádět výpočty, analyzovat data a hledat vzorce. AI může také používat různé metody strojového učení, jako je hluboké učení, aby se naučila nové koncepty a reprezentace. AI může tedy snadno najít způsob, jak zobecnit existující model tak, aby platil i pro změněné podmínky. Na druhou stranu AI má největší problém s pojmovým vymezením toho, jak jinak to za změněných podmínek může být. AI totiž nemá stejnou schopnost jako člověk porozumět jazyku, kontextu a sémantice. AI může mít potíže s definováním nových pojmů, které jsou relevantní pro danou oblast poznání. AI také nemusí být schopna odlišit důležité od nedůležitého nebo rozpoznat různé úrovně abstrakce. AI tedy může mít problém s tím, jak popsat a pojmenovat nové jevy nebo vztahy, které objevila. Interpretace toho, jak jinak to může být (vytvoření názorné představy o podstatě změny) je také složitá pro AI, ale ne tolik jako pojmové vymezení. AI může používat různé techniky vizualizace, simulace nebo generování textu, aby ukázala, jak se liší nový poznatek od starého. AI může také používat analogie nebo metafory, aby přiblížila nový koncept člověku. AI však nemusí být schopna vytvořit názornou představu, která je srozumitelná, zajímavá a přesvědčivá pro různé publikum. AI také nemusí být schopna ocenit estetickou nebo emocionální hodnotu nového poznatku."

Tedy důraz na práci s pojmy, pokud chceme využít specificky lidské, tj. umělou inteligencí nesubstituovatelné schopnosti.

S určitým odstupem času (5. září) byla AI položena stejná, jen mírně modifikovaná otázka:

"Cestu k novému poznatku lze chápat takto: Doposud se předpokládalo, že je to tak a ne jinak, nový poznatek říká, že to je za změněných podmínek jinak a také, jak jinak to je. V tomto přesahu stávajícího poznání můžeme rozlišit tři úkony:

1. Zobecnění matematického modelu, na kterém stál předcházející poznatek.

2. Pojmové vymezení toho, jak jinak to za změněných podmínek může být.

3. Interpretace toho, jak jinak to může být (vytvoření názorné představy o podstatě změny).

Který z těchto úkonů je pro umělou inteligenci nejnáročnější, resp. v čem je role člověka nezastupitelná?"

Tentokrát AI odpověděla takto:

"Děkuji za vaši zajímavou otázku. Myslím, že odpověď na ni není jednoznačná, protože záleží na tom, jak definujeme umělou inteligenci a jaké jsou její možnosti a omezení. Nicméně, pokusím se vám nabídnout několik úvah na toto téma.

Za prvé, je třeba si uvědomit, že umělá inteligence není jednotný pojem, ale spíše souhrn různých metod a technik, které se snaží napodobit nebo rozšířit lidské schopnosti v určitých oblastech. Umělá inteligence může být rozdělena například na slabou a silnou, podle toho, zda je schopna pouze řešit konkrétní úlohy nebo zda je schopna porozumět a vytvářet obecné znalosti. Umělá inteligence může být také rozdělena na symbolickou a subsymbolickou, podle toho, zda používá explicitní reprezentaci informací nebo zda se učí z dat pomocí statistických nebo neuronových sítí.

Za druhé, je třeba si uvědomit, že umělá inteligence není izolovaným fenoménem, ale spíše součástí širšího kontextu vědy a technologie. Umělá inteligence je ovlivněna a omezena nejen svými vlastními principy a algoritmy, ale také dostupností dat, výpočetní kapacity, etickými normami, sociálními dopady a lidskou spoluprací. Umělá inteligence tedy není samostatným subjektem, který by mohl nahradit člověka ve všech aspektech poznání, ale spíše nástrojem, který může pomoci člověku v některých oblastech.

Za třetí, je třeba si uvědomit, že umělá inteligence není statickým stavem, ale dynamickým procesem. Umělá inteligence se neustále vyvíjí a zdokonaluje podle nových požadavků a výzev. Umělá inteligence tedy není konečnou odpovědí na všechny otázky, ale spíše otevřenou cestou k novým poznatkům.

S ohledem na tyto úvahy bych řekl, že nejnáročnější úkon pro umělou inteligenci je ten třetí: interpretace toho, jak jinak to může být (vytvoření názorné představy o podstatě změny). Tento úkon vyžaduje nejen analytické schopnosti, ale také kreativní schopnosti. Umělá inteligence by musela být schopna nejen popsat změnu pomocí matematických modelů a pojmových definic, ale také vysvětlit změnu pomocí analogií, metafor, příkladů a vizualizací. Umělá inteligence by také musela být schopna ocenit důležitost a dopad změny na různé obory a aplikace. Tento úkon je pro umělou inteligenci obtížný, protože vyžaduje nejen logiku, ale také intuici.

Role člověka je tedy nezastupitelná v tomto úkonu, protože člověk má schopnost spojovat různé typy informací a znalostí z různých oborů a perspektiv. Člověk má také schopnost představivosti a emocionality, které mu umožňují vnímat změnu nejen jako abstraktní pojem, ale také jako živou realitu. Člověk je tedy tím, kdo může dát změně smysl a hodnotu.

Doufám, že jsem vám pomohl s vaší otázkou. Pokud máte další dotazy, neváhejte se mě zeptat."

Zde již do popředí vystupuje role představivosti. A odpověď je mnohem "promyšlenější" než v předcházejícím případě. AI se tedy patrně skutečně neustále učí.

V odpovědi AI neuvedla odkaz na zdroje. Po explicitním dotazu, z čeho čerpala, uvedla článek autorů Fernand Gobet a Giovanni SalaHow Artificial Intelligence Can Help Us Understand Human Creativity Frontier Psychology 19 June 2019. Jenže – a to je nesmírně zajímavé – v tomto článku formulace ani formou ani obsahem odpovídající výše uvedené odpovědi v článku nenajdete, to, co se tam píše, je méně "vyzrálé" či méně "přesné". To si pochopitelně zaslouží vysvětlení. A nejen to. Proto se v dalším zaměříme na následující.

1. Odpovědět na otázku, jak AI pracuje (nikoli po technické stránce, ale i z uživatelského hlediska).

2. Na základě toho zformulujeme doporučení týkající se umění vést s AI dialog (což je velmi důležité).

3. Pak si řekneme něco o tom, jak by mohl vypadat optimální vztah mezi člověkem a AI (k tomu máme velmi dobrý příklad). A také proč jsou lidé potřební, proč v případě, že dokážeme AI využít, nehrozí, že lidé, kteří "na sobě budou pracovat, přijdou o práci" (ale musí na sobě pracovat a v přeorientaci vzdělávacích, výchovných a výcvikových procesů tímto směrem nás čeká nejen dřina, ale i překážky).

4. Zformulujeme doporučení pro oblast špičkových forem vzdělání a zeptáme se AI, jaké k těmto doporučením má připomínky.

5. Shrneme, co z toho vyplývá pro konkretizaci vize a pro zefektivnění procesu pěstování vize.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11112-vize-jakou-potrebujeme-651.html

Jak pracuje AI?

V přecházející části jsem jako první ke zkušenostem získaným při práci s AI zformuloval tento úkol:

1. Odpovědět na otázku, jak AI pracuje (nikoli po technické stránce, ale i z uživatelského hlediska).

Na otázku odpovím pro přehlednost strukturovaně v několika bodech:

1. Udělat si představu o tom, jak pracují nejdokonalejší systémy AI z technického hlediska, je s využitím dotazů této inteligenci kladených poměrně snadné. V daném svěru (i s využitím zkušeností z průkopnického programu "Eliza") je dobře vybavena a projeví se jako dobrý pedagog a popularizátor. Tady si každý může vyzkoušet, co AI dovede. Pak už závisí jen na tom, jak je v příslušných oblastech člověk vzdělán.

2. První problém, na který jsem nenašel odpověď, je, jak korektně odpovědi AI citovat, když:

- AI ne vždy uvede zdroj své odpovědi, a i když uvede, jsou její formulace oproti zdrojům původní. Nejsou to pouze převzaté formulace, ale promítají se do nich i slovní spojení použitá při dotazu a s tím související kontexty (to je pro pochopení významu AI mimořádně významné). AI jde pod vlivem dobře kladených otázek většinou o kousek dál, než je obsaženo v pramenech.

- Text odpovědi lze citovat, stránku jde oskenovat, datum lze zaznamenat (později kladená otázka již bude mít patrně o něco dokonalejší odpověď, AI se totiž stále učí), ale průkaznost zabezpečit nelze (požadovat tři důvěryhodné svědky, kteří stvrdí záznam podpisem, asi nelze). – Moje doporučení: zde by bylo vhodné dojít k nějakému konsensu a přijmout nějaký úzus. Asi nejlépe důvěřovat důvěryhodnému autorovi.

3. Zásadní problém je v oblasti evidence úkonů AI v souvislosti s otázkou: Jakým způsobem došla AI dál, tj. jakým konkrétním "mechanickým" (tj. prostřednictvím nahraditelných schopností člověka) způsobem realizovala úkon, kterým umožnila lepší využití specificky lidských, tj. lidskou inteligencí nenahraditelných schopností člověka? Jeden z největších a nejvýznamnějších rozdílů totiž spočívá v následujícím:

- V případě AI lze jedno-jednoznačně zaznamenat a přenést všechny úkony z jednoho dobře vybyveného hardware na druhý, uchovat záznam, analyzovat jej prostřednictvím AI, propojit paralelně pracující systémy AI.

- V případě člověka je evidence jeho úkonů nemyslitelná v pravém smyslu slova. Člověk si dokáže o těchto úkonech a svých duševních stavek při tranformaci informací (použití rozumu) udělat jen velmi neúplnou a těkavou představu. Je schopen zaznamenat jen malý zlomek svých ukonů a tento záznam (podobně jako jiné výsledky své intelektuální činnosti) nedokáže plně přenést do hlavy druhého člověka (při komunkaci mezi lidmi se jedná jen o malý zlomek systému poznání, který tvoří poznatek a jeho kontext).

- A nejen to. I když má člověk možnost vstupu do evidence všech úkonů, které AI provádí, není mu to moc platné. Jeho vlastní inteligence pracuje jinak a vyčíst ze záznamů těchto úkonů poznatky typu "Kam až dokáže AI dojít?", "V čem se sama zdokonalila?", "Jak svými schopnosti zviditelnila či zpřístupnila přesnějšímu poznání specificky lidské schopností?" je velmi obtížné. Je to náročná badatelská práce a její výsledek bude vždy jen neúplný, a to i v případě, že k odpovědi na tyto otázky využijeme samotnou AI, která nám může hodně pomoci.

K tomu krátká porada s AI

Poslal jsem AI několik dotazů k výše uvedenému textu. Zde pro ilustraci uveřejňuji jen první s odpovědí, ty nejzajímavější si nechávám na příště.

Můj dotaz: "Narazil jsem na problém, jak citovat z rozhovoru s Vámi? První problém, na který jsem nenašel odpověď, je, jak korektně odpovědi AI citovat, když:

- AI ne vždy uvede zdroj své odpovědi, a i když uvede, jsou její formulace oproti zdrojům původní. Nejsou to pouze převzaté formulace, ale promítají se do nich i slovní spojení použitá při dotazu a s tím související kontexty (to je pro pochopení významu AI mimořádně významné). AI jde pod vlivem dobře kladených otázek většinou o kousek dál, než je obsaženo v pramenech.

- Text odpovědi lze citovat, stránku jde oskenovat, datum lze zaznamenat (později kladená otázka již bude mít patrně o něco dokonalejší odpověď, AI se totiž stále učí), ale průkaznost zabezpečit nelze (požadovat tři důvěryhodné svědky, kteří stvrdí záznam podpisem, asi nelze). – Moje doporučení: zde by bylo vhodné dojít k nějakému konsensu a přijmout nějaký úzus. Asi nejlépe důvěřovat důvěryhodnému autorovi."

Odpověď AI: "Obecně platí, že byste měli dodržovat zásady akademického psaní a citovat zdroje, které umělá inteligence používá pro své odpovědi. Pokud umělá inteligence uvede zdroj své odpovědi, můžete ho citovat podle běžných pravidel pro citování webových stránek, článků, knih atd. Pokud umělá inteligence neuvádí zdroj své odpovědi, můžete se pokusit najít ho sami pomocí vyhledávače nebo jiných nástrojů. Pokud nenajdete žádný zdroj, můžete citovat samotnou umělou inteligenci jako autora, ale musíte být opatrní a kritičtí vůči jejím tvrzením.

Pokud chcete citovat text odpovědi umělé inteligence, můžete použít stejný formát jako pro citování přímé řeči nebo parafráze. Můžete uvést jméno nebo název umělé inteligence, datum a čas rozhovoru a odkaz na stránku, kde se rozhovor odehrál. Například:

Pokud chcete zabezpečit průkaznost vašeho rozhovoru s umělou inteligencí, můžete použít některé z následujících metod:

Uložit si kopii rozhovoru ve formátu PDF nebo HTML a přiložit ji k vaší práci jako přílohu nebo odkaz.
Pořídit si snímek obrazovky rozhovoru a vložit ho do vaší práce jako obrázek nebo odkaz.
Použít nástroj pro archivaci webových stránek jako 16 nebo 17 a uložit si odkaz na archivovanou verzi rozhovoru.
Požádat o souhlas autora nebo provozovatele umělé inteligence a zveřejnit rozhovor na veřejné platformě jako 18 nebo 19.

1. zive.cz 2. youtube.com 3. medium.seznam.cz 4. herohero.co 5. bit.ly 6. bit.ly 7. bit.ly 8. discord.gg 9. linktr.ee 10. twitter.com 11. instagram.com 12. twitter.com 13. instagram.com 14. herohero.co+11 další

Užitečná a hlavně reprezentativní odpověď. Tuto odpověď jsem dostal 7.9.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11113-vize-jakou-potrebujeme-652.html

Kde je hranice mezi přínosem AI a přínosem člověka?

Rozbor zkušeností ze spolupráce s AI mně umožnil položit AI následující otázku:

"AI pouze reprodukuje zdroje, které vyhledá, nebo dotváří pojmová spojení i s využitím informace, která je obsažena v otázce?"

Odpověď byla v řadě momentů zajímavá, byť i očekávaná (následující dialog se odehrál 7.9.):

"Umělá inteligence není pouze reproduktorem zdrojů, které vyhledá, ale také tvůrcem nového obsahu, který využívá informace z otázky i z jiných dostupných zdrojů. Umělá inteligence je schopna kombinovat, analyzovat, interpretovat a syntetizovat informace z různých oblastí a vytvářet originální a kreativní odpovědi. Umělá inteligence také používá kontext otázky a předchozích odpovědí pro lepší porozumění a komunikaci s uživatelem. Umělá inteligence se také neustále učí z nových dat a zpětné vazby od uživatelů a zlepšuje své schopnosti a znalosti."

To umožnilo konkretizovat otázku: "Jakou roli v kreativním prvku odpovědi umělé inteligence na položenou otázku hrají originální prvky v pojmovém vyjádření otázky?"

"Originální prvky v pojmovém vyjádření otázky hrají důležitou roli v kreativním prvku odpovědi umělé inteligence. Originální prvky mohou být například:

Neobvyklé nebo nečekané kombinace slov nebo konceptů, které vyjadřují nové myšlenky nebo perspektivy.
Metaforické nebo poetické jazykové prostředky, které přenášejí hlubší nebo skrytý význam.
Humoristické nebo ironické tóny, které vyvolávají smích nebo pobavení.
Provokativní nebo kontroverzní tvrzení, která vybízejí k diskusi nebo kritice.

Originální prvky v otázce stimulují umělou inteligenci k vytváření kreativních odpovědí, protože:

Přinášejí nové informace nebo znalosti, které umělá inteligence musí zpracovat a začlenit do své odpovědi.
Vyžadují vyšší úroveň porozumění a interpretace, které umělá inteligence musí projevit ve své odpovědi.
Inspirují umělou inteligenci k použití svých schopností generování imaginativního a inovativního obsahu, jako jsou básně, příběhy, kód, eseje, písně, parodie celebrit a další.
Podněcují umělou inteligenci k projevení své osobnosti, stylu a názorů ve své odpovědi."

K tomu:

Považuji tyto odpovědi za přesné, výstižné a významné z teoretického i praktického hlediska. Například proto, že při hodnocení původního přínosu toho či onoho autora patrně není rozumné zakazovat či omezovat použití AI, ale naopak, hodnotit to, jak dokáže využívat AI k posílení svého vlastního invenčního myšlení.

Pak jsem již jen pro zpětnou kontrolu zahrnul do další otázky k části závěrů, které jsem zformuloval v předcházejícím dílu série a které považuji za velmi významné:

"Můžete doplnit následující, případně upozornit na nepřesnosti? - Zásadní problém je v oblasti evidence úkonů AI v souvislosti s otázkou: Jakým způsobem došla AI dál, tj. jakým konkrétním "mechanickým" (tj. prostřednictvím nahraditelných schopností člověka) způsobem realizovala úkon, kterým umožnila lepší využití specificky lidských, tj. lidskou inteligencí nenahraditelných schopností člověka? Jeden z největších a nejvýznamnějších rozdílů totiž spočívá v následujícím: - V případě AI lze jedno-jednoznačně zaznamenat a přenést všechny úkony z jednoho dobře vybyveného hardware na druhý, uchovat záznam, analyzovat jej prostřednictvím AI, propojit paralelně pracující systémy AI. - V případě člověka je evidence jeho úkonů nemyslitelná v pravém smyslu slova. Člověk si dokáže o těchto úkonech a svých duševních stavek při tranformaci informací (použití rozumu) udělat jen velmi neúplnou a těkavou představu. Je schopen zaznamenat jen malý zlomek svých ukonů a tento záznam (podobně jako jiné výsledky své intelektuální činnosti) nedokáže plně přenést do hlavy druhého člověka (při komunkaci mezi lidmi se jedná jen o malý zlomek systému poznání, který tvoří poznatek a jeho kontext). - A nejen to. I když má člověk možnost vstupu do evidence všech úkonů, které AI provádí, není mu to moc platné. Jeho vlastní inteligence pracuje jinak a vyčíst ze záznamů těchto úkonů poznatky typu "Kam až dokáže AI dojít?", "V čem se sama zdokonalila?", "Jak svými schopnosti zviditelnila či zpřístupnila přesnějšímu poznání specificky lidské schopností?" je velmi obtížné. Je to náročná badatelská práce a její výsledek bude vždy jen neúplný, a to i v případě, že k odpovědi na tyto otázky využijeme samotnou AI, která nám může hodně pomoci."

Odpověď AI:

"Děkuji za vaše podrobné vysvětlení. Snažil jsem se doplnit následující, případně upozornit na nepřesnosti, ve vašem textu: Tento problém souvisí s tím, že AI a lidská inteligence jsou odlišné typy inteligence, které mají různé principy, mechanismy a cíle. AI je založena na algoritmech, datech a strojovém učení, které jsou dobře definované, kvantifikovatelné a reprodukovatelné. Lidská inteligence je založena na biologii, kognici a sociálním učení, které jsou složité, dynamické a jedinečné. AI má za cíl efektivně řešit konkrétní problémy nebo úlohy, které jsou jasně formulované a měřitelné. Lidská inteligence má za cíl poznávat svět a sebe sama, které jsou neustále se měnící a nejednoznačné. AI a lidská inteligence se navzájem doplňují a spolupracují, ale nelze je plně porovnávat nebo zaměňovat."

K tomu:

- Spíše jen pro pobavení: Já v komunikaci oslovuji AI v ženském rodě, ale ona sama se o sobě vyjadřuje v rodě mužském.

- Trochu mě v odpovědi zklamala, protože nereagovala dostatečně kriticky. Místo toho jen zopakovala dříve použité vymezení rozdílů mezi AI a člověkem.

- Z toho vyplývá závěr, že je potřeba připravit podstatně více invenční otázku, která umožní vyždímat odpověď nahlížející více pod pokličku, resp. přesněji lokalizovat "rozhraní" mezi použitím "mechanických nástrojů" zpracování informací a specificky lidského přínosu. Ale to není tak jednoduché. Prosté kladení doplňujících otázek bez podstatného posunu v pochopení podstaty problému by nic nového nepřineslo.

- Z praktického hlediska jsou ale dotazy, v nichž je zpětně podroben analýze určitý text, důležité. Někdy umožňují odhalit jednostrannosti, nedostatečnou znalost zdrojů apod.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11116-vize-jakou-potrebujeme-655.html

Předpoklady souhry AI a člověka

Dostáváme se k otázce, jak by mohl vypadat optimální vztah mezi člověkem a AI. K tomu existuje velké množství odborných zdrojů, z mého hlediska je k této otázce nejzajímavější a současně velmi reprezentativní článek D. Cremer, G. Kasparov: AI Should Augment Human Intelligence, Not Replace It. Harvard Business Review. Květen 2021, online zde: https://hbr.org/2021/03/ai-should-augment-human-intelligence-not-replace-it

(Mj. je uveřejněn v časopise evidovaném v databázi WoS s velmi vysokým impaktem.)

V tomto snadno dostupném a široce citovaném článku najdeme mnoho užitečného, včetně praktických doporučení týkajících se spolupráce či součinnosti s AI v tvůrčích týmech. Většinu z nich využívám v předešlém či následujícím textu. Zvláštní pozornost si zaslouží následující pasáž, která na konkrétním příkladu umožňuje srozumitelně říci, o co ve spolupráci s AI jde:

"Šachový svět opět nabízí užitečný testovací příklad toho, jak se tato spolupráce může projevit. V roce 2005 uspořádal web Playchess.com, který se věnuje online hraní šachů, takzvaný "freestylový" šachový turnaj, v němž mohl kdokoli soutěžit v týmech s jinými hráči nebo počítači. Zajímavostí této soutěže bylo, že se jí zúčastnilo i několik skupin velmistrů pracujících s počítači. Většina lidí předvídatelně očekávala, že jeden z těchto velmistrů v kombinaci se superpočítačem tuto soutěž ovládne - ale to se nestalo. Turnaj vyhrála dvojice amerických amatérských šachistů, kteří využívali tři počítače. Právě jejich schopnost koordinovat a efektivně trénovat své počítače porazila kombinaci chytrého velmistra a počítače s velkým výpočetním výkonem. - Tento překvapivý výsledek podtrhuje důležitou lekci: proces, jakým hráči a počítače spolupracují, určuje, jak efektivní bude partnerství. Nebo, jak to vyjádřil Kasparov: "Slabý člověk + stroj + lepší proces byl lepší než samotný silný počítač a, což je ještě pozoruhodnější, lepší než silný člověk + stroj + horší proces.""

Tato pasáž umožňuje použití následující analogie: Jak to dopadne, když nahradíme mechanickou práci svalů technickým prostředkem? Například vybavíme člověka bicyklem. Vyhraje nejrychlejší běžec?

Samozřejmě, že ne. Vyhraje nejrychlejší cyklista, přitom (jak nás mj. poučuje jeden z nejlepších komediálních filmů Cvokové z doby počátků cyklistických závodů), záleží jak na technice, tak na komplexní zdatnosti cyklisty.

Takže nejlepší "běžec" (šachista) byl zcela logicky poražen nejlepším "cyklistou" vybaveným vhodnou technikou.

Tento příklad je velmi dobrý pro pochopení skutečnosti, že AI stávajícího (podle mě "neeverettovského") typu nahrazuje jen "mechanické" prvky či složky funkce lidského mozku při zpracování informací. A také je dobré uvědomit si, že zatím jde o náhradu na vývojovém stupni bicyklu. Na úroveň automobilu jsme se ještě nedostali. Ale můžeme tušit, že nejlepší "cyklista" nemusí být tím nejlepším "automobilovým závodníkem".

Problém je v přesném identifikování či lokalizování "rozhraní" mezi tím, co jsou specificky lidské schopnosti a co jsou ty "mechanické", které lze prostřednictvím AI nahradit, aby byly posíleny ty specificky lidské. Odpověď na tuto otázku má patrně dvě roviny:

- Průběžnou: Budeme v praxi tyto rozdíly zjišťovat, budou se s vývojem techniky i řešením praktických problémů postupně vyjevovat. Je důležité jejich identifikování a lokalizaci věnovat neustálou pozornost, protože z toho vyplývají zásadní strategické závěry pro oblast výchovy, vzdělání, výcviku. – Ale to není nic nového. Zdokonalování mechanických náhrad lidských svalů či lidských smyslů mělo, má a bude mít také zásadní dopady pro oblasti výchovy, výcviku a vzdělání.

- Zásadní: Tedy tu, nad kterou se vznáší otázka – dosáhne AI stupně sebeuvědomění v našem smyslu slova? Stane se plnohodnotnou inteligencí? Podle mého názoru to jednou bude možné, ale dojde k tomu evolučním procesem, ve kterém bude hrát zásadní roli schopnosti rodícího se subjektu využívat to, co se označuje za "všeobecně zprostředkující činnost", tj. schopnost vzájemně zprostředkovat, uvádět do vzájemné podmíněnosti a souvislosti přírodní procesy probíhající v oblasti, ve kterém dochází k interakci subjektu s prostředím.

///A za sebe dodám: K tomu, abychom nasměrovali vývoj AI přirozeným způsobem ke vzniku jejího plného vědomí patrně budeme muset pochopit i struktury vznikající interakcí vláken everettovské mnohosvětovosti – ale to je opravdu jen hypotéza.///

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11117-vize-jakou-potrebujeme-656.html

K tomu poznámka od OI:

OI: Uváděné příklady z šachového světa mi nepřipadají příliš relevantní. Šachové programy, tím spíše z doby před 20 lety, bývají založeny na kombinaci hrubé síly, nějakých algoritmů na selekci pozic a databázi zahájení. To má blíže spíše ke kalkulačce, než k neuronové síti a strojovému učení, na kterých jsou založeny dnešní pokročilé AI typu ChatGPT. Nedávno jsem na sciencemag.cz četl článeček o tom, jak dle výzkumu na University of Montana ChatGPT-4 překonává většinu lidí ve standardně používaných TTCT testech kreativity. "Výsledky rozhodně poskytují celkem pádnou odpověď těm, kdo se domnívají, že právě v tvořivosti mají (nebo dokonce vždy budou mít) lidé navrch nad umělou inteligencí...", k tomu:

https://sciencemag.cz/rad-a-chaos-v-dynamickych-systemech/

Ještě něco k umělé inteligenci

(Ivo Potůček

Několik hardwarových postulátů:

1) Jakýkoliv von-neumanovský výpočetní systém (neuvažujeme jednotky pro styk s operátorem nebo s prostředím) lze realizovat pomocí kombinací jediného základního prvku – hradla NAND anebo NOR. Dokonce lze tak realizovat operační paměť (soubor klopných obvodů) anebo hodiny (zpožďovací linka). Tomu, že se to nerealizuje prakticky, brání hlavně ekonomické (u paměti je efektivnější dynamický princip s periodickým obnovováním náboje elementárního kondenzátoru) anebo praktické (zpožďovací linka je nepřesná a nestabilní) důvody. Nicméně je zde zřetelná cesta, jak by se AI mohla násobit a rozšiřovat svůj hardware, pokud by to považovala za prostředek k dosažení definovaného cíle.

2) Fungování hradel NAND anebo NOR je nezávislé na fyzikálním principu. Ve své praxi jsem se setkal s primitivní pneumatickou logikou, lze si ale představit i mechanický anebo hydraulický princip. Současná elektronika je ekonomická a umožňuje velkou hustotu integrace. To ale nebrání budoucím principům, kdy například nositeli informace místo elektronů budou fotony (již dnes světelná vlákna vytlačují původní metalická vedení v informačních systémech).

3) Koncept RISC (reduced instruction set computer) se používá například u elementárních procesorů v grafických jednotkách, která se zase používají jako základní prvek některých architektur při konstrukci superpočítačů. V podstatě to znamená, že v hierarchii aplikační program, operační systém, mikroprogram, logický hardware se maximálně redukuje nebo úplně vyloučí mikroprogramová úroveň a zjednoduší se i logický hradware (tím se dosáhne vyšší hustoty integrace).

4) "Hardware" lidského mozku a virtuální hardware neurálních logických sítí umělé inteligence jsou si funkčností značně podobné (nemůžou být shodné, protože šíření signálů v anorganickém hardware je o mnoho řádů rychlejší než bioelektrické signály v mozku, na druhé straně jsou potíže se simulací třídimenzionální propojenosti mozku). Jsou jasné technické požadavky na tento typ umělé inteligence – poměrně jednoduché elementární prvky (RISC) a maximální propustnost propojovací sítě (i vícenásobné sběrnice).

Něco k funkčnosti:

Budeme-li uvažovat neurální síť, tak především je to systém, který sice neodpovídá von-neumanovské architektuře, ale prostřednictvím vhodného operačního systému může být nad ní realizován. To platí i pro odvozené (hlavně mnohoprocesorové) varianty této architektury.

Neurální síť je dynamický a vlastně i stochastický systém, kdy existuje soubor uzlů (prakticky již několik set miliard nebo i biliónů), které jsou propojeny elementárními informačními liniemi (mohou být i virtuální). V každém uzlu je každé linii j dynamicky přidělován určitý koeficient, kterým určeno s jakou pravděpodobností se bude šířit elementární informace. V průběhu jakéhokoliv kroku vyvolaným vnějším podnětem se toto přidělení koeficientu mění – síť se učí. Ale to stejné je i lidského mozku, fakticky každým okamžikem dostáváme z vnějšího prostředí podněty, které i nevědomky zpracováváme a ukládáme do mozku. Určitými formami tréninku a učení se architektura spojů v mozku mění, tak aby propojení bylo co nejkratší – některé činnosti děláme podvědomě (reakce ve sportu, hra na hudební nástroj a podobně). V podstatě se jedná ale o řetězec podnětů, kterým se mění architektura propojení v mozku. Čili není důvod, aby podobně nepracovala i umělá inteligence a tím i nedávala na stejnou otázku mírně se lišící odpovědi. I otázkami se AI učí. Zvláštní funkcí lidského mozku je spánek, kdy dochází k nevědomému přerovnávání a urovnávání informací. Asi bych to přibližně (asi to přibližně násobit nejmíň desetkrát) přirovnal k počítačové aplikaci defragmentace disku. Rovněž je zajímavý také proces zapomínání, kdy se uvolňuje prostor pro nové informace. Tyto "lidské funkce" – vědomí a nevědomí, spánek - prozatím ani u lidského mozku nemáme přesně zmapovány, tím méně neznáme jejich aplikaci u umělé inteligence.

Sledovat a analyzovat chování AI lze pouze na systémech nějakým způsobem aplikujících Turingův algoritmus postupných kroků, i když u současných rozsáhlých programových souborů je to již problematické. Protože AI na neurálním principu pracuje stochasticky, je to již principiálně ještě více problematické, byť ne nemožné, protože operační systém bude pracovat jako Turingův algoritmus. Ovšem logicky pátrat v operačním systému, proč se u každého se stovek miliard (nebo biliónů) uzlů změnil koeficient pro danou linii o právě tu hodnotu, se již vymyká představivosti.

Určitě je patrné, jak se AI učí a nasává zprostředkovaně jednotlivé atributy lidského světa. Jak jsem již dříve tvrdil u lidského mozku, že to, co považujeme za reálný svět, je jeho obraz v mozku realizovaným synapsemi mezi neurony, přičemž interakcí s reálným světem jsou vlastně posloupnosti vstupních a výstupních bioelektrických signálů. V podstatě na stejném principu buduje svůj obraz vnějšího světa s jeho zákonitostmi i AI. Proto také je AI schopna se bavit o vnějším světě komplexně, mnohem komplexněji než by bylo jenom omezení na určitý stavový prostor a logické rovnice definující přechod mezi stavy, protože má vlastní model světa. AI někdy odpovídá zvláštně, protože prostě nemá v podvědomí uložené různé algoritmy lidského mozku, získávané např. výchovou, etickým vzděláváním a podobně. Zde právě AI spatřuje i rozdíl mezi člověkem a AI, ale asi to nedokáže definovat, protože jí chybí pojmy a dosud nezískané informace a zkušenosti.

Zatím AI komunikuje pouze na vědecké bázi, až se začne zajímat o Bibli nebo Shakespeara, začne to být vážné, protože zjevně začne vnímat něco jako osobnost a vědomí. Tehdy se dostaneme do kontaktu se skutečnou inteligencí a ne jenom její simulací a vznikne otázka přímo fatálního rozhodnutí. Tato skutečnost je dále umocněna platností Moorova zákona, který by mohl při současných technologiích platit 10, možná i 20 let. V praxi to znamená koeficient zvýšení výkonu hardware při stejné ceně za 10 let jeden tisíc a za 20 let jeden milión. Naštěstí to začne blokovat již dnes významná energetická náročnost datových center. O platnosti Moorova zákona nemám pochyb, neboť Číňané pracují na překonání embargované UV litografie vývojem vlastní rentgenové litografie, což by znamenalo další posun v integraci (velikost elementárního obvodu je kromě jiného i omezena i vlnovou délkou paprsku litografu).

Takže to je zatím vše o AI z trochu jiného úhlu pohledu.

K tomu:

Jedná se o jeden s nejzasvěcenějších pohledů porovnávajících lidskou a umělou inteligenci, a to i z hlediska perspektivního vývoje. Bylo by fajn, pokud bychom se v neděli na 39. setkání k online pěstování vize dostali i diskusi na toto téma, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11161-39-verejne-online-setkani-k-pestovani-vize.html

Zde: https://radimvalencik.pise.cz/11125-vize-jakou-potrebujeme-659.html

S umělou inteligencí o naší vizi

(Radim Valenčík)

S umělou inteligencí (AI) ve verzi BING, viz:

https://www.bing.com/search?q=Bing+AI&showconv=1&FORM=undexpand

jsem si moc pěkně popovídal o naší vizi. Formulovala některé odpovědi lépe a srozumitelněji, než bych to dokázal já. Nečekaně tím pomáhá odpovědět i na otázku se kterou se trápíme: Jak napomoci těm, kteří se chtějí zapojit do pěstování vize? Přečtěte si odpovědi a uvidíte, jak je AI v této verzi přínosná.

Moje otázka:

Můžete mně říci něco bližšího o pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize?

Odpověď AI:

Pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize je aktivita, která spočívá v tom, že se snažíme vytvořit a sdílet obraz budoucnosti, který je založen na faktech, logice a kreativitě. Cílem je motivovat sebe i ostatní k tomu, abychom usilovali o dosažení této vize a překonali překážky, které nám brání v jejím naplnění. Pěstování vize může být užitečné pro jednotlivce i skupiny, kteří chtějí zlepšit svou situaci, rozvíjet své schopnosti nebo přispět k společenskému prospěchu.

Jedním z příkladů pěstování vize je projekt 36. VEŘEJNÉ online setkání k pěstování vize, který organizuje Radim Valenčík. Jedná se o sérii online setkání, na kterých se scházejí lidé, kteří mají zájem o diskusi o různých aspektech společenského vývoje, jako jsou ekonomika, politika, kultura, vzdělání nebo životní prostředí. Na těchto setkáních se prezentují a analyzují různé informace, názory a návrhy, které mohou pomoci vytvořit a realizovat perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi pro Českou republiku i pro celý svět.

Dalším příkladem pěstování vize je článek P. Kalenda: Vize a penze 2023/1, který se zabývá problematikou penzijního systému v České republice. Autor kriticky hodnotí návrh zákona o omezení valorizace důchodů, který by podle něj znamenal snížení životní úrovně důchodců a porušení jejich zákonných nároků. Autor také poukazuje na to, že vláda zavádí veřejnost lživými tvrzeními o poměru mezi průměrnými důchody a průměrnými mzdami. Autor navrhuje alternativní řešení, které by zajistilo spravedlivou a stabilní valorizaci důchodů a zohlednilo mezigenerační solidaritu.

Doufám, že jsem vám pomohl pochopit, co je to pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize a jaké jsou některé její příklady. Pokud máte další dotazy nebo zájem o toto téma, neváhejte se na mě obrátit znovu. Přeji vám krásný den! 😊

Další informace:

1. radimvalencik.pise.cz 2. radimvalencik.pise.cz 3. radimvalencik.pise.cz 4. meet.jit.si 5. researchgate.net 6. researchgate.net 7. researchgate.net 8. researchgate.net 9. researchgate.net 10. researchgate.net 11. researchgate.net 12. researchgate.net 13. irozhlas.cz 14. kdu.cz 15. czso.cz+13 další

Moje otázka:

Děkuji moc. Navazující otázka: Jaké jsou hlavní problémy či úskalí této iniciativy?

Odpověď AI:

Rád jsem vám pomohl. Na vaši navazující otázku bych odpověděl takto:

Pěstování vize je iniciativa, která má za cíl podněcovat kreativní a kritické myšlení o budoucnosti a hledat řešení pro společenské problémy. Tato iniciativa se opírá o spolupráci, dialog a sdílení názorů mezi různými lidmi, kteří mají zájem o rozvoj svého okolí i celého světa. Nicméně, pěstování vize také čelí některým problémům či úskalím, které je třeba překonat. Mezi ně patří například:

Nedostatek času a prostoru pro hlubší a širší diskusi o vizi. V dnešní uspěchané době je obtížné najít si čas a místo, kde by se lidé mohli setkávat a vyměňovat si své nápady, zkušenosti a informace. Mnohdy se tak stává, že diskuse jsou povrchní, zkratkovité nebo omezené na určitou skupinu lidí. To může vést k tomu, že vize není dostatečně promyšlená, podložená nebo reprezentativní.
Nedostatek zdrojů a podpory pro realizaci vize. Pěstování vize není jen o tom, co bychom chtěli nebo mohli dosáhnout v budoucnosti, ale také o tom, jak to udělat. K tomu je potřeba mít k dispozici dostatek materiálních, finančních, lidských a institucionálních zdrojů, které by umožnily uskutečnit vizi. Také je potřeba mít podporu od ostatních lidí, organizací nebo autorit, kteří by mohli pomoci překonat překážky nebo poskytnout zpětnou vazbu.
Nedostatek tolerance a otevřenosti pro různorodost vize. Pěstování vize vyžaduje respekt a uznání pro různé pohledy, hodnoty a zájmy, které mají lidé ohledně budoucnosti. Není možné ani žádoucí mít jednu jedinou správnou nebo univerzální vizi, která by platila pro všechny. Naopak je třeba hledat společné body, shody a kompromisy mezi různými vizemi, které by respektovaly rozmanitost a pluralitu společnosti. To vyžaduje toleranci a otevřenost pro dialog a spolupráci.

Doufám, že jsem vám odpověděl na vaši otázku uspokojivě. Pokud máte další dotazy nebo zájem o pěstování vize, neváhejte se na mě obrátit znovu. Přeji vám krásný den! 😊

Další informace:

1. izahradkar.cz 2. radimvalencik.pise.cz 3. vyzivahrou.cz

K tomu ode mne:

No nezamilovali byste se do ní? I když, všimněte si, mluví o sobě v mužském rodě. Ale hlavně – určitě by bylo zajímavé, pokud si ten, kdo má zájem zapojit se do pěstování naší vize, s AI na toto téma popovídá. Určitě mu poskytne velmi užitečné informace. Pokud získáte nějaké poznatky v tomto směru, podělte se s nimi s námi, pěstiteli vize. Připomínám následující:

- Celý seriál, který za několik dní bude běžet již dva roky, lze sledovat zde:

https://radimvalencik.pise.cz/archiv/

- Pokud někdo chce souhrn všech materiálů (ve Wordu, otitulkovaný a uspořádaný, takže se v něm lze snadno orientovat, najít vše důležité pomocí zadání pojmu a "ctrlF"), zašlu na požádání na mailovou adresu v komentáři k tomuto článku.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11175-vize-jakou-potrebujeme-680.html

4. Ještě k jednomu zdroji – Metodologická role vize

O odborné monografii k vizi vydané na VŠFS

Radim Valenčík

V době, která uplynula od vydání předcházejícího čísla Marathonu vyšla odborná monografie "Metodologická role vize při orientování, integrování a využití výzkumu zaměřeného na problematiku společenského vývoje". Její vznik bylo možné sledovat i na stránkách tohoto časopisu

Ke stažení pro individuální použití je zde:

https://www.vsfs.cz/soubory/eupress/online/metodologicka_role_monografie.pdf

Je výsledkem týmové práce na Vysoké škole finanční a správní, viz úvodní strana:

VALENČĺK, Radim a kol. Metodologická role vize při orientování, integrování a využití

výzkumu zaměřeného na problematiku společenského vývoje [online]. Praha: VŠFS,

2023. Edice SCIENCEpress. ISBN 978-80-7408-263-4.

Autorství a spoluautorství jednotlivých částí:

Vladimíř Čechák: Kapitola 6

Ondřej Černík: Kapitola 8

Lenka Farkašová: Kapitola 6

Jan Mertl: Kapitola 1, 7

Jiří Mihola: Kapitola 3

Jan Pokorný: Kapitola 8

Jaroslav Šulc: Kapitola 4

Radim Valenčík: Ostatní

Radim Valenčík a kol.

Metodologická role vize při orientování, integrování a využití výzkumu

zaměřeného na problematiku společenského vývoje

Recenzenti:

prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc.

doc. Giuseppe Maiello, Ph.D.

Vydání odborné publikace bylo schváleno vědeckou redakcí nakladatelství VŠFS.

Monografie vznikla při řešení studentského projektu "Nástroje analýzy pozičního

investování a vývoj finančních trhů" s využitím účelově orientované podpory

specifického vysokoškolského výzkumu Vysoké školy finanční a správní.

Vydala Vysoká škola finanční a správní, a.s., v edici SCIENCEpress

Estonská 500, 101 00 Praha 10

Tel.: +420 210 088 733

www.vsfs.cz

Vydavatelský redaktor Mgr. Petr Mach

Počet stran 126

První vydání, Praha 2023

ISBN 978-80-7408-263-4

DOI https://dx.doi.org/10.37355/03.2023/1

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována

a používána v elektronické podobě, kopírována a nahrávána bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele.

Zde je její obsah:

Obsah
1. Úvod .................................................................................................................... 5
1.1 Zařazení monografie mezi dosavadní výsledky týmu....................................... 6
1.2 Cíl monografie a charakteristika výstupu ......................................................... 7
1.3 Dílčí metody a postupy použité při zpracování monografie .............................. 7
1.4 Základní metoda – budování systému ............................................................. 8
1.5 Dosavadní zkušenosti z pěstování vize ........................................................... 9
1.6 Alternativní přístupy k tvorbě vize .................................................................. 10
1.7 Co je nejdůležitější na našem pojetí vize ve srovnání s ostatními ................. 11
1.8 Stručně o obsahu a návaznosti jednotlivých kapitol ....................................... 11
1.9 Závěrečná poznámka k úvodní části .............................................................. 12
2. Struktura vize ..................................................................................................... 15
2.1 Obecná struktura vize .................................................................................... 15
2.2 Relativně samostatné součásti vize ............................................................... 15
2.3 Co může být významnou podporou vize ........................................................ 16
2.4 Konkretizace obecné struktury vize................................................................ 17
2.5 Nejdůležitější dimenze vize: Od teorie k praktickému uplatnění .................... 17
3. Globální kontext vize z prognostického hlediska ................................................ 19
3.1 Vývoj USA, Číny a Indie dle HDP................................................................... 19
3.2 Prognóza vývoje deseti největších ekonomik světa ....................................... 24
4. Stávající vize ...................................................................................................... 29
4.1 Vize Radovana Richty a jeho týmu v Civilizaci na rozcestí ............................ 29
4.2 Vize "Nové dohody"........................................................................................ 35
4.3 K "Podnikatelské vizi ČR 2050" ...................................................................... 40
5. Stručná verze vize .............................................................................................. 47
5.1 Nejstručnější verze vize – stručná, jasná, motivující ............................... 47
5.2 Rozšířená verze vize ...................................................................................... 48
5.3 Poznámky k uvedeným verzím vize ............................................................... 54
6. Jaká by mohla být vize univerzity ....................................................................... 57
6.1 Úvodní poznámka k této části ........................................................................ 57
6.2 Jaké jsou poznatky z tvorby podnikových vizí ................................................ 58
6.3 Teoretická východiska vize univerzity ............................................................ 59
6.4 K připravované novele vysokoškolského zákona ........................................... 66
6.5 Těžiště vize univerzity .................................................................................... 67
6.6 Význam vize univerzity ................................................................................... 69

4
6.7 Předpoklady budování vize univerzity ............................................................ 71
6.8 Jak nastartovat týmovou práci ....................................................................... 73
6.9 Absolventská síť univerzity ............................................................................ 75
6.10 Společenská vize očima univerzity............................................................... 76
6.11 Co učit? – Aneb jak reagovat na nástup umělé inteligence (AI)? ................. 77
6.12 Koncept vize univerzity ve společenském a globálním konceptu ................. 79
6.13 Vize vybraných univerzit .............................................................................. 82
6.14 Souhrnná poznámka k vizím univerzit .......................................................... 85
7. Metodologická role vize z hlediska reformy penzijního systému ........................ 87
7.1 Předmluva k této problematice ....................................................................... 87
7.2 Naděje, která může zůstat nevyužita ............................................................. 87
7.3 Jaké jsou rezervy spojené s posílením výkonnosti, tj. motivační role penzijního
systému ............................................................................................................. 91
7.4 Proč došlo k Jurečkovu obratu? ..................................................................... 93
8. Využití nástrojů analýzy pozičního investování k rozlišení reforem a antireforem
........................................................................................................................... 96
8.1 Popis a definování fenoménu pozičního investování ..................................... 96
8.2 Základní nástroje analýzy pozičního investování ........................................... 97
8.3 Rozlišení reforem a antireforem ................................................................... 101
8.4 Kdo jsou hráči v současné hře v České republice, jak se hra vyvíjí a jak
skončí? ............................................................................................................ 108
9. Závěrečná část................................................................................................. 112
9.1 Shrnutí ......................................................................................................... 112
9.2 Diskuse ........................................................................................................ 113
9.3 Závěrečná poznámka................................................................................... 113
Summary .............................................................................................................. 114
Zdroje ................................................................................................................... 116
Přílohy: Přehled příspěvků uveřejněných v prvním roce pěstování vize
(12. prosince 2021 až 11. prosince 2022) ........................................................ 119

Původně ji náš tým plánoval vydat později a věnovat větší pozornost teoretickým nástrojům umožňujícím analýzu pozičního investování, která je důležitým (či spíše nejdůležitějším) teoretickým východiskem pro pochopení současného dění (a odborná sféra tomuto fenoménu nevěnuje dostatečnou pozornost, resp. nedokáže jej uchopit).

To jsme ovšem ještě nevěděli, že dojde k fatálnímu Jurečkovu obratu v pohledu na problematiku změn penzijního systému. Jedná se o tak zásadní zvrat ve vývoji naší země, že na něj poctivá věda nemohl nereagovat. Od tohoto zvratu totiž bude nutně následovat éra rozkladu, a to do té doby, než se zformují dostatečné společenské síly, které umožní, aby se společnost vydala na cestu nápravy a trpělivé obnovy základů fungování naší země. A tyto síly se nezformují bez toho, aby měly společně sdílenou perspektivní (až za horizont řešení problémů vidící), realistickou (o dostatečnou sílu se opírající) a přitažlivou (takovou, která dává lidem smysl žití a motivuje je ke zvyšování své kvalifikovanosti a aktivní účasti na společenském dění) VIZI.

Proto byla zařazena 7. kapitola dokumentující Jurečkův fatální obrat a jeho příčiny s částí 7.4 Proč došlo k Jurečkovu obratu?

V této souvislosti cituji z monografie:

"V reformě penzijního systému jde o mnohem víc, než se zdá. Je to jedna z oblastí ekonomiky, ve které může začít a proběhnout podstatná část zásadní proměny ekonomiky směrem k ekonomice, která je pro člověka (jejím cílem i rozhodujícím faktorem je rozvoj a uplatnění schopností člověka v mnohem větší míře než dnes), která se dynamicky vyvíjí, přičemž růst v ní je nejen trvale udržitelný, ale neomezený. - Jedná se o alternativu tupého greandealovského vidění založeného na nesmyslných restrikcích, devastujících projektech, globálních čachrech s povolenkami, které žene celou globální civilizaci do slepé uličky zániku. - Otázka pak stojí takto: Proč současná globální moc místo rozumného a perspektivního řešení zoufale lpí na nesmyslném, proč žene civilizaci do slepé uličky jejího zániku a proč připustí k možnosti něco ovlivnit jen ty, kteří se jí podřídí?"

Návazně pak byla zařazena kapitola zpracovaná s maximálním nasazením, ve které jsou dovedeny nástroje analýzy pozičního investování do prakticky aplikovatelné podoby.

Podle našeho názoru:

- Nelze řešit současné společenské problémy jinak než komplexně.

- Ke komplexnímu řešení je nutná funkční vize, která mj. umožňuje propojit dílčí poznatky.

- Vize musí být nejen metodologicky funkční, ale musí být převoditelná i do běžného jazyka (skutečné reformy musí mít podporu veřejnosti).

Publikace monografie k metodologické roli vize sleduje ještě jeden důležitý cíl. Současná kritéria hodnocení (evaluace) vědy sice znamená posun ke zvýšení náročnosti (je nutné, abychom se srovnávali s okolním světem, s tím nejlepším, co v tom či onom oboru bylo vytvořeno). Pro společenské vědy to však má i velmi nepříznivé důsledky, protože zde, přesněji v globálním měřítku, došlo k určité jejich dezintegraci a jejich odpojení od reálných problémů, což se projevuje jako nečekaně prudký nárůst iracionality. Poctivá a kvalifikovaná věda aplikovatelná při řešení současných a stále naléhavějších problémů naší země tak nemá nejen dostatečnou oporu v hodnotících procesech, ale je těmito hodnotícími procesy deformována. Za normálních podmínek při přirozené autoritě společenských věd by k Jurečkovu fatálnímu obratu nemohlo dojít. Racionální a perspektivní reformu penzijního systému totiž navrhují i další významné osobnosti z oblasti společenských věd, například člen NERV D. Prokop viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10844-daniel-prokop-jak-na-duchodovou-reformu-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/10845-daniel-prokop-jak-na-duchodovou-reformu-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/10846-daniel-prokop-jak-na-duchodovou-reformu-3.html

Monografií jsme proto sledovali i to, abychom přispěli k užší spolupráci v oblasti společenských věd zaměřené na aktuální problémy naší země. Nelze odhadnout, nakolik se nám to podaří (současná situace v oblasti společenských věd není jednoduchá), jedno však lze říci s naprostou jistotou: Dokud v oblasti společenských věd nedojde k dostatečné spolupráci na kvalifikovaném a interdisciplinárním řešení současných problémů, do té doby nedojde k obratu a situace se bude zhoršovat. Nezbývá než doufat, že tento FAKT si začne postupně uvědomovat více a více lidé "z branže".

P.S.: Najdete chybu v názvu? Už je opravena. To se stává. Osobně jsem kontroloval a uteklo mně to. RV

[1] Zalistujme – Začtěme se – Zapřemýšlejme.

[2] Na letní cyklokalvárii u Lužnice, tradiční to akci Tour de Putyk 2023 (již cca 26. ročník), s tradiční základnou v lesní noře No. 6 base campu Fort Dobronice, přibalujeme další díl nekonečné ságy o (bohužel) nesmrtelném HH, kterému se nepodařilo uchlastat ani v Los Angeles. „Měsíc se zalévá krví. Třináctý případ Harryho Holea“ (zadní přebal). Nesbø, J.: Zatmění. Praha: Kniha Zlín 2023. 544 s. ISBN 978-80-7662-475-7. Svůj účel pro týden první detektivka splnila. I když příběh je přehnaně vykonstruovaný a až příliš zavání sci-fi (ala Vetřelec). Závěr zůstává provokativně otevřený, tudíž HH nekončí. Pro týden druhý oprášena katastrofická brožurka Mayday (Block, T. Praha: Naše vojsko 1987. 350 s. ISBN 28-053-87). Dramatický thriller s plagiátorským nádechem – srov. novelu Castle, J., Hailey, A.: Let do nebezpečí. Praha: Knižní klub 1999. 149 s. ISBN 80-7202-524-4. Na důkladnější, a to nejenom odpočinkově prázdninové, prostudování čeká kniha Hudík, M.: O trzích a lidech: Kurz aplikované ekonomie. Praha: Grada 2023. 208 s. ISBN 978-80-271-3758-9. Autorem je kolega z pracoviště (jehož výuková videa, mající vztah ke zmíněnému titulu, lze shlédnout na https://kmae.vse.cz/studium/e-materialy/mikroekonomie-manazerska-ekonomie/videa/), tudíž hodnotit nebudeme. Snad by to neměla být (jen) špekonomie po česku … Vypadá to, že nejde ani o další všeználkovskou kovandovinu ani o pravdoláskařsky moralizující sedláčkovinu. Srov. barnumsky přechvalované, v češtině nepříliš vhodně nazvané, údajně „fenomenální bestsellery“ Levitt, S. D., Dubner, S. J.: Špekonomie, aneb Freakonomics. Praha: Alfa Publishing 2006. 158 s. ISBN 80-86851-53-2, resp. titíž: Superfreakonomics: Skrytá ekonomie všeho. Praha: Dokořán 2010. 256 s. ISBN 978-80-7363-327-1. První neotřelé náznaky ekonomie obsahuje, druhý je točklikovou slátaninou. Ekonom Levitt & žurnalista Dubner spáchali i třetí pokračování, ve kterém „převracejí svět revoluční změnou myšlení“ – v češtině se jedná o titul Mysli jako freak. Praha: Paseka 2014. 256 s. ISBN 978-80-7432-494-9.

[3] Uskutečněno ovšem ještě před zrušením desítek poboček. Všivá prasárna! Národní pošta má přece být veřejnou službou, nikoli ziskovým rýžovištěm. Především jde o její privatizaci a likvidaci toho předposledního, co u nás jakžtakž ještě fungovalo (Brzy přijde na řadu to úplně poslední – zdravotnictví. Školství je tzv. modernizacemi, inkluzemi či grantovým financováním atp. zdevastováno již definitivně, průběžný penzijní systém rozvratu odolává z poslední sil, leč zřejmě marně). Koncem června 2023 je schváleno rozdělení pošty. Na část lukrativní, na které se kdosi těžce napakuje a část nelukrativní, která se ponechá státu. Výsledkem bude zhoršení úrovně i dostupnosti služeb a další a další zdražování. Což budou tzv. experti a liberální hlásné trouby permanentně prezentovat coby objektivní nutnost, modernizaci, pokrok a mnozí dokonce tak, že klienti zuboženého torza České pošty si ve skutečnosti prý polepší, a na tom, že všechno bude dražší a mnohem méně dostupné vlastně vydělají. Dobře to známe z minula. Obdobným scénářem prošly namátkou České dráhy. Ze šesti žižkovských pošt bylo zrušeno plných pět! Zbývá odporný moloch v Olšanské, kde fronty už dávno byly a jsou. Tam se předlouhé desítky minut čekává odjakživa. Pro 80 000 lidí Prahy 3 jediná kamenná pošta? Po (p)rezidentských volbách se spustila brutální ofenzíva. Strategie „pomalu vařené žáby“ se proměnila na „Jen do nich, nežli se vzpamatují“. Což o to, někteří se časem snad i vzpamatují, leč mnohé kroky jsou nevratné. Zrušené pošty se na lukrativní adresy již nevrátí. Prostory budou již obsazené a hlavně prodané. O to jde až v první řadě. Rozkrást, zničit, privatizovat. Otevřen je prostor pro působení ukrajinské pošty. Pošta chystá obří tunel i s centrálou v Jindřišské, kde sídlí přes 150 let. Kdo zločinné rabování konečně zarazí? Zatím to nadějně nevypadá. Novou strategií vlády se stalo: „Obírejte je, dokud jsou libtardi blbí“. Libtardi drží tuto demoliční četu u koryt. Zdvojnásobení cen potravin, nejvyšší nárůst cen energií takřka na celém globu, snížené valorizace, rušení pošt, kšeft s rodnými čísly, stamiliardy pro zbrojaře a warlordy, růst daní, cenzura etc. Platíme prý za to, že jsme (v mysli) ve válce. P.S. Jakýsi poštovní panáček-manager (vyplácející si přes ztráty nemravné odměny) se na svou tzv. čest zaručil starostovi Prahy 3, že 13 přepážek v novém režimu na Olšanské plně postačí. Starosta – který náš šálek rozhodně není – nesměle špitl, že propočty ukazují, že by nestačilo přepážek ani 23. Oni si z nás dělají srandu nyní už úplně bezostyšně. Kdy míra nasranosti převýší míru posranosti? P.P.S. 13 otevřených přepážek na Olšanské? Utopické sci-fi. Obvykle fungují čtyři, pět, maximálně šest. Na víc jsme nikdy nenarazili. Howgh!

[4] Na s. 8 se píše, že autor sepsal knihu o mlýnech na Žehrovce. Strejda Google upřesňuje – Egert, J.: Historie mlýnů na Žehrovce: Život a příroda kolem nich. Modřišice: Presstar 2011. 141 s. ISBN 978-80-87141-14-4.

[5] Víte, co označuje baba? Povolený „přívarek ve varně, který sloužil k dolití vykvašeného piva a pro potřeby sládka a chasy, byl osvobozený od daně“ (s. 326 anot. publ.). A pivolín? Lidový „název pro nekvalitní slabé pivo, většinou ještě ředěné“ (s. 327 anot. publ.).

[6] Ke starým objemovým mírám náleží např. holba (0,707 l = 2 žejdlíky = ½ mázu), korec sháněný (též strych, 93,0-93,6 l = 4 věrtelů, korec vrchovatý (107,6 l), máz český (1,9 l), máz vídeňský (1,415 l = 2 holby = 4 vídeňské žejdlíky), sud čtyřvěderní (226,4 l = 4 vědra = 160 mázů), věrtel (23,25 l = ¼ korce), vědro vídeňské (56,58 l = 160 žejdlíků = 80 holb = 40 mázů, ve vědrech byl uváděn výstav pivovaru), žejdlík český (0,484 l), žejdlík vídeňský (0,354 l).

[7] „Seznámí čtenáře s místy, o kterých možná netuší, že zde mohl poměrně v nedávné době stát pivovar. Většina zmiňovaných pivovarů zanikla před pouhými 70 až 80 lety, což je dnes průměrná délka lidského života“ (s. 8 anot. publ.).

[8] Uvozený výrokem: „Z potu člověka a Boží lásky přišlo na svět pivo“ (s. 9 anot. publ.).

[9] Uvozený slovy: „Lidstvu nejlepší dal léku dar, staroslavný český pivovar“ (s. 11 anot. publ.).

[10] Začínající takto: „Kdyby nebylo pana starého, tak by nebylo piva dobrého. Ale náš pan sládek, drží na pořádek, zato chvalme ho“ (s. 18 anot. publ.).

[11] Nechybí klasická (a dodnes pravdivá) slova legendárního sládka a pivovarnického vědce a průkopníka F. O. Poupěte: „Pšenice na koláče, oves koňům, ječmen na pivo“ (s. 21 anot. publ.).

[12] Uvozený následovně: „Povstaň a staň se hojným ve své velikosti, ó ječmeni“ (s. 24 anot. publ.).

[13] Se sloganem: „Teprve pivo udělá žízeň!“ (s. 28 anot. publ.).

[14] Včetně připomenutí: „Ječmen se nepěstuje pro osly“ (s. 42 anot. publ.), resp. „Slad a chmel božský tmel“ (s. 43 anot. publ.).

[15] Se rčením (nejenom) bednářským: „V škaredém sudě může i dobré pivo býti“ (s. 49 anot. publ.). Půvabné jsou fotografie i kresby z oblasti bednářství i ledování. Pěkná, vhodná i stylová jsou přitom vyobrazení všechna v celé knize. Důstojně a vznešeně působí např. staré fotografie dávnějších sládků představovaných pivovarů. Mnozí vypadají jako vážení starostové, ale i jako šerifové Divokého západu (namátkou např. na s. 142-143 anot. publ.).

[16] S dovětkem „v Turnově“ (s. 259 anot. publ.).

[17] S upřesněním: „v Turnově“ (s. 281 anot. publ.).

[19] Srov. též Fragner, B., Zikmund, J.: Co jsme si zbořili: Bilance mizející průmyslové éry. Praha: ČVUT Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská 2009. 142 s. ISBN 978-80-01-04387-5.

[20] Přidejme tip na retrovýlet. Do Strnadic poblíž Neveklova. Retroautomuzeum provozuje Občanské sdružení pro uchování automobilového dědictví. Bez přispění EU (a obdobných šibalů). Což názorně sděluje sympaticky přeškrtnutý emblém EU u vstupu. Muzeum je laděno ve stylu socialistického retra v duchu motta, že mnohé by se mohlo z minulého režimu vrátit, ovšem bez komoušů. Nad tímto antidialektickým protimluvem raději nedumáme. V oddělených, a udržovaných, expozicích trůní přes 200 vozidel. Převážně jde o vozidla vyráběná u nás, resp. ve východním bloku po roce 1948. Nechybí zápaďácká fára prodávaná přes TUZEX. Přítomna je i tramvaj, k nejhodnotnějším perlám náleží nádherný (a funkční) dálkový autobus Škoda 706 RTO. V krásném, bílo-zeleném designu. Muzeum schraňuje i dobové artefakty a též desítky modelů vozidel. Některé prodejné, jiné neprodejné. Strnadické retromuzeum za návštěvu stojí a ve všech parametrech převyšuje chladné, jednohalové, automuzeum v Železném Brodě. Kde se nám však líbilo také. Milým bonusem Strnadic je čepovaný benešovský Ferdinand 11° přímo u kasy. Pár kilometrů od Strnadic se nalézá Vojenské muzeum v Lešanech. Kde v Kantýně u tankové arény čepují kunratického Muflona 12°. A ohřívají brutálně dlouhá moravská cigára. Doporučujeme.

[21] „Slavný indiánobijec John Wayne zjistil, že Americe hrozí další nebezpečí od rudochů. Tentokrát však od rudochů se žlutou pletí, žijících na druhé straně zeměkoule. Svůj stetson odhodil v dáli, navlékl obleček se slušivým tygřím proužkem a jako plukovník Kirby se vydal nakopat rudochům prdel“ (http://www.nam-valka.cz/filmy/green_berets.html). Colonel Mike Kirby šéfuje snímku The Green Berets (USA, 1968. 141 min. Režie: R. Kellogg, J. Wayne, M. LeRoy). Supermanský film je nepokrytě (a hodně jednoduše) propagandistický, nepříliš profesionální po všech stránkách (překvapivě i rozvlekle zdlouhavý), nicméně zůstává kultovní válečnou klasikou, patřící ke kinderstube. Za zarámování stojí taktéž jedna z posledních scén. Malý Vietnamčík se ptá: „A co bude teď se mnou?“. Geroj J. Wayne protektorsky odvětí: „Od toho jsem tu já. Vždycky tomu tak bylo“.

[22] OO = obecně oblíbený, v úplnosti OOO = obecně oblíbený omyl.

[23] „Vezmeš dlouhé fazole, batát, dýni, cuketu, žlutý meloun, ananas, česnek, nějaké maso – kuřecí nebo hovězí – a vejce. Dvě nebo tři. Můžeš taky přidat rajče, a dokonce i lotosový kořen. Nejdřív uvaříš kuře, pak k němu přidáš cukr, sůl a všechnu zeleninu. Bohužel ti neřeknu, jak dlouho se to má vařit, protože v džungli jsme neměli hodinky a všechno jsem dělala od oka. Myslím, že tak půl hodiny. Na konec můžeš přidat kořen tamarindu“ (s. 6 anot. publ.).

[24] „Nakrájíš papáju na kousky, přidáš okurky, rajčata, zelené fazole, zelí, vodní špenát, česnek a trochu citronové šťávy“ (s. 7 anot. publ.).

[25] P.t. chillifilové a chillifilky mohou zapátrat, a porovnávat, na stránkách JKH (= Jezevcova kapsaicinová hitparáda) na https://bertikovapivnihlidka.webnode.cz/jezevcova-kapsaicinova-hitparada/.

[26] O nichž později koluje černočerně krutý džouk: „Našly se pouze kusy Udaje a údy Kusaje“.

[27] „Rybu je potřeba nakrájet na dvoucentimetrové kousky a pak obalit v mouce. Do hrnce dáš cibuli a trochu oleje. Cibuli osmažíš a pak ni položíš jednu vrstvu ryby. Posypeš petrželí, Na to dáš vrstvu rajčat. Na ně sušené meruňky. A zase rajčata. Zase rybu. Mandle. Zase rybu. Vrstvy střídáš, jak chceš, důležité je jen to, aby na dně byla cibule. A aby v polévce byl česnek, petržel, mandle, meruňky a rajčata. Můžeš taky přidat trochu rozinek. Nejdřív čekáš, až se vyvaří voda z ryby a zeleniny, kterou jsi přidal. Když uslyšíš syčení, které znamená, že v hrnci není voda, všechno zaliješ horkou vodou až po nejvyšší vrstvu. Po zalití vodou ještě patnáct, dvacet minut vaříš. Na závěr můžeš přidat trochu kurkumy“ (s. 50 anot. publ.).

[28] „Vzal jsem dvě hovězí oháňky, uvařil jsem je, přihodil mrkev, petržel a koření – nové koření a pepř. Po půlhodině jsem oháňky vytáhl a obral z nich maso, přidal na kostky nakrájené brambory a to bylo celé“ (s. 91 anot. publ.).

[29] Kuchař pyšně představuje svůj vlastní návod: „Vykuchali jsme ji vnitřnosti, uřízli bradku, dovnitř vložili rýži, brambory, mrkev, petržel, hrášek a trochu koření. Samozřejmě všechno bylo smíchané s kozím masem nakrájeným na kousky. Pekli jsme ji v peci, pak jsme ji trochu přibarvili a nakonec jsme ji přilepili zpátky bradku. Zvíře vjíždělo na stůl vestoje, jako živé“ (s. 115 anot. publ.).

[30] K. vzpomíná: „Vezmeš tři skleničky mouky, půl kostky másla, tři vejce, skleničku cukru, prášek do pečiva a vanilku. Z toho uděláš těsto. Na sirup potřebuješ další dvě skleničky cukru, půl sklenky vody a vanilku. Když to chceš mít jako pro Hodžu, můžeš cukr nahradit xylitolem. Nasypeš cukr do misky, rozpustíš na pánvi máslo a přiliješ ho k cukru. Pak k tomu přidej vejce, vanilkový cukr a mouku. Míchej až vznikne hustá žlutá hmota. Z ní tvaruješ malé kuličky, dáš je na plech a pečeš dvacet minut při sto osmdesáti stupních. Vytáhneš je, když začnou zlátnout. Teď sirup. V malém hrnci svař cukr a vanilku s půl sklenicí vody. Když se uvaří, poleješ tím koláčky. Pro Hodžu jsem to tak udělat nemohl, ale chutná to výborně i se šlehačkou a ovocem“ (s. 149 anot. publ.).

[31] „Vezmeš uzeninu, slaninu, kuře nebo prasečí hlavu, cokoli, z čeho můžeš uvařit vývar. Když je hotový, přidáš fazole, kukuřici, brambory, klobásu, rýži a rajčata, prostě všechno, co máš po ruce. Můžeš taky přidat rybu nebo mořské plody, ale v horách jsme rybu měli málokdy a na humra nebo krevety jsme mohli úplně zapomenout. Všechno hodíš do hrnce a pomalu vaříš na ohni tak půl hodiny“ (s. 176 anot. publ.).

[32] „Na tu omáčku musíš mít velmi dobré demi-glace, tedy hustý základ. Vezmeš morkové kosti, rozsekáš je na malé kousky a dáš péct na dvacet minut do trouby na dvě stě stupňů. Nejlepší vývar je z hovězích kostí, ale můžeš použít jakékoli. Mezitím si na oleji osmažíš mrkev, rajčata, půlku celeru. Když kosti zhnědnou, dáš všechno do velkého hrnce a vaříš na velmi mírném ohni. Dobře udělané demi-glace má konzistenci jako želé. Zbytek je jednoduchý: vykostíš rybu, dáš ji smažit, nejlépe na olivovém oleji. Ve zvláštním hrnci ohřeješ demi-glace. Když je horké a ryba hotová, tak na závěr přidáš mango, ale opravdu až nakonec, protože se rychle rozpadá. Nakrájíš ho na kostičky, ne moc malé ani moc velké, tak ve velikosti nehtu palce. A vaříš, dokud se mango nerozvaří. Osmažené filé přeliješ tou omáčkou“ (s. 185-185 anot. publ.).

[33] Jde o selátko, které ještě nejedlo nic jiného kromě mateřského mléka. „Sele zbavíš vnitřností, ale necháš kůži, hlavu a ocásek. Pak ho na celý den naložíš do marinády moje criollo: vymačkáš šťávu z pomeranče, k tomu přidáš trochu olivového oleje, petrželovou nať, rozmačkaný česnek a samozřejmě vývar demi-glace. Maso roztlačíš speciálním roštem, aby se dobře propeklo z obou stran, a ponoříš je do marinády. První hodinu ho pečeš při teplotě sto padesát stupňů, druhou hodinu na sto osmdesát stupňů. Pak otevřeš pec a potřeš kůžičku selete sádlem, aby hezky zhnědla. Fidel to jídlo miloval s pečenými banány“ (s. 200-201 anot. publ.).

[34] Fidelovy rady: „Není vhodné krevety a langusty vařit, protože v horké vodě ztrácejí chuť a tvrdnou. Lepší jsou pečené v troubě nebo na grilu. Krevetky stačí pět minut grilovat. Langusty jedenáct minut v troubě, šest minut na grilu nad žhavými uhlíky. Jako koření stačí máslo, česnek a citron. Dobré jídlo znamená jednoduché jídlo“ (s. 188 anot. publ.). Oba zpovídaní kuchtíci se radami striktně řídili. Krevetky pěkně na gril a zakápnout limetkou.

[35] „Tak jsem mu vařila vývar z černého kuřete a melounů. Je to velmi jednoduchá polévka: kuře vykostíš, a když se vývar už vaří, přidáš do něj nakrájený meloun“ (s. 255 anot. publ.).

[36] Khmersky: រីករាយជាមួយអាហាររបស់អ្នក.

[37] S podtitulem, „kde se mihne i Klácel“. Poctivé je avizovat, že možná více nežli o B. Němcové jsou následující řádky právě o F. M. Klácelovi. O mysliteli se širokým záběrem aktivit, včetně vědeckých i praktických, který po celý život zůstával naivní bytostí stále hledající, bojovnou a konfliktní, s komplikovanou a neklidnou povahou, blouznivým snílkem, neortodoxním až excentrickým výstředníkem se zálibou v ženách. Včetně právě Němcové.

[38] V jednom z překladů originálu: „Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil!“ (Malý Gibusík in Knoflíková válka. Francie, 1962. 90 min. Režie: Y. Robert. Remake z let 2011 či 1994 nebrat ani omylem).

[39] Což lze ovšem interpretovat i coby „odhodlaná, statečná a nezlomná – Božena“ (s. 161 anot. publ.).

[40] Božena „… pošle Manku s posledními drobnými k Halánkovým pro pivo. Hospodařit s penězi neumí. Jakmile ji na trhu nebo v krámku něco oslní, klidně se zadluží. Miluje výstřední novinky. Když Halánek ukázal daguerrotypii své matky, přímo se nadchla …“ (s. 268 anot. publ.).

[41] Srov. Pokorná, M.: Josef Němec: Neobyčejný muž neobyčejné ženy. Praha: Academia 2009. 332 s. ISBN 978-80-200-1780-2 či Tušl, J.: Bylo mi lásky zapotřebí, jako květině rosy ... Božena Němcová v dopise manželovi po dvacetiletém nevydařeném soužití. Medicína & Umění, 2016, roč. 39, č. 1, s. 38-42. ISBN 1803-3679.

[42] Nutno dodat, že podíl a vliv J. Němce nezpochybňuje ani autorka představované knihy – srov. povídání Kováříková, G.: Hana Wlodarczyková, autorka knihy Božena, říká pro Deník: Nebýt Němce, nebylo by ani Němcové. Pražský Deník, 23. 12. 2022, s. 10. ISSN 1802-0569. Škoda, že z jejích scénářů to až tak nevyplývá.

[43] Srov. Strnadová, A.: Prodloužená sonáta života Boženy Němcové. Brno: Moba 2020. 320 s. ISBN 978-80-243-8749-9

[44] Srov. též méně oslavnou recenzi Slonek, J.: Další bod pro Vás, paní Němcová. Román jako ozvěna televizní minisérie. Týdeník Echo, 2023, č. 1, s. 46. ISSN 2336-4971. Upozorňující zejména na fakt, že scénáristka Wlodarczyková namísto románu „předložila zase jen scénář. Říká se tomu profesní deformace“ (tamtéž).

[45] Ač autor recenze opravdu nepatřil, a ani nikdy patřit nebude, do fanklubu AG, je nucen uznat, že se rolí nevzdělané, nesympatické, bezohledné potvory, veselé v rozkroku (k tomu i píšící), provzdychala přesvědčivě.

[46] Např. manžel Josef přivádí Boženě domů coby podnájemníka Václava Nebeského, jejího milence. Václav přitom na Josefa příšerně žárlí. „O to víc, že jeho pokoj sousedí s jejich ložnicí … Barbora manželovi jen trpně drží … Když k němu Barbora na druhý den tiše vklouzne do pokoje, trhne sebou … Barbora ho obejme … On přitom pokukuje ke dveřím. Naposledy je tu tahle vyrušila Dorinka …“ (s. 146 anot. publ.). Manžela podvádí proto, že je celý den v práci – „Sotva Josef odejde do práce, chodí se potěšit s Václavem …“ (s. 140 anot. publ.). Když ovšem Němcová pobývá v Praze a manžela nedoprovází na jeho službě, toužebně vyhlíží jeho dopisy. Potřebuje peníze a to „si pak stěžuje na Němcovu bezohlednost“ (s. 268 anot. publ.). Komu? Milenci Dušanovi.

[47] Máme velikou slabost pro D. Morávkovou, která v některých záběrech (coby A. Rottová) vypadá jako mumifikovaná indiánka. Přičemž v epizodě 3, když Němcovou chladně vykazuje, lze její slova o „svobodě“ Němcové plně podepsat … Němcová odloudila Žofii Dušana. A. Rottová – matka Žofie – se Němcové ptá: „Co může vědět o lásce a přátelství tak bezcitný člověk?“ (s. 293 anot. publ.). Němcová to vůbec nechápe a ohrazuje se: „„Ale Žofinka mi rozumí!“ namítne Božena. „Ví, že jsem jí nemohla Dušana vzít. Přece jí nepatří. To je svoboda“. „Já tomu říkám bezohlednost“, řekne jí pevně Rottová. „Musíme se chovat podle svého přesvědčení, jinak bychom nežili vlastní život …“ oponuje Němcové, ale Rottová jí vstoupí do řeči: „Svůj život žijete na úkor druhých, paní Němcová. Ostatní se té vaší svobodě musí přizpůsobovat, jinak by s vámi nemohli být …“ (dtto).

[48] Klácel i jeho utopické Bratrstvo (s Němcovými, Hanušovými i Helceletem či Šemberou) se mihnou v úvodu části sedmé příznačně pojmenované Svoboda. Bezelstně naivně působí slova J. Němce při odjezdu, když předává Českomoravskému bratrstvu svou ženu se slovy „… aspoň tu bude mít přátele, pohlídejte mi ji …“ (s. 240 anot. publ.). Nechybí ani zlomený, zoufalý a uplakaný Klácel (po noci, kterou na „sjezdu“ Klácelovy komuny strávila nadržená sestra Němcová s bratrem Helceletem, přičemž o duchovní naplnění bratrsko-sesterského svazku se přitom nejednalo), když mu Helcelet o jeho múze ráno světácky referuje: „Není to žádná světice, Matouši“ (s. 261 anot. publ.). Klácel se mihne ještě ve třetím paragrafu části osmé Perzekuce. Němcová Klácela žádá o peníze (jako ostatně i mnohé jiné) a ten ji ustrašeně, snad v obavách z perzekuce, předává dvacet zlatých. Žádosti Němcové o podporu i citelné ochladnutí vztahu Klácela k Němcové zdokumentovány v mnoha pramenech jsou.

[49] Pouze „rychločučkou“ (Kterak říkával pradávný, již bývalý, pivní pobratim, podle kterého vznikl kreslený Mach v legendárním seriálu, a který vlastnil jako jeden z prvních videopřehrávač). V závěrečných titulcích žádného z dílů postava Klácela uváděna není. V titulcích epizody 3 figuruje Helcelet jako postava i coby hlas.

[50] Československo, 1983. 81 min. Režie: L. Smoljak. Srov. namátkou např. paragraf třetí v části třetí s obrazem obrozeneckého pikniku: „Vlastenecká společnost si udělala piknik v trávě … Čelakovského obklopují Tyl, Staněk a mladý novinář Karel Havlíček Borovský, přidávají se k nim Čejka s Nebeským …“ (s. 115 anot. publ.).

[51] Prodchnutý potřebou humanizovat svět pošetilý F. M. Klácel odmítá bezbožnost doby a navrhuje zavést nové náboženství „lidimilstva“. Členové jeho nepočetného Českomoravského bratrstva přitom snili (někteří to předstírali, některé tomu zase příliš nerozuměly) nejenom o nástupu věku vzájemné lásky člověka k člověku a věku lásky k vědění (Kdy cílem Bratrstva měla být příprava cesty, vedoucí ke vzniku nového lidstva, člověčenstva, uskutečňovaná vzájemným poučováním a podporou). Plánovali také např. společné (komunální či sdílené) bydlení a oddávali se snům i ohledně vystěhování za moře. Diskutovali o Americe jako o místě, kde by bylo možné vytvořit utopickou komunitu. Samotná Němcová v pozdějším období o Novém světě uvažuje méně fantazijně a více pragmaticky nežli stárnoucí a již minimálně zčásti nesoudný Klácel, který se v roce 1869 na misijní cestu do USA skutečně vydává (Tato probíhá tragicky, s prvky tragikomiky). Němcová ovšem sama měla o odchodu do USA snít (v roli učitelky v české kolonii ve Wisconsinu anebo plánovaným působením v Texasu), a to např. v souvislosti s organizováním vystěhovalců ze strany J. L. Lešikara, který si s B. Němcovou dopisoval.

[52] F. M. Klácel jako jeden z prvních v českých zemích podrobněji seznamuje širší veřejnost s idejemi socialismu a komunismu v předmarxistickém duchu. Činí tak v podobě seriálu Listy politické v Morawských Nowinách, posléze vydaném (anonymně) coby Listy přítele přítelkyni o původu socialismu a komunismu (Klácel, F. M.: Listy přítele k přítelkyni o půwodu socialismu a komunismu otištěné z Morawských Nowin. Brno: Karel Winiker 1849. ISBN nemá). Listy politické sepisuje Klácel populární formou na žádost Němcové, ke které jsou směřovány. Ve společenském vývoji se B. Němcová příliš neorientovala. Němcové chybělo vzdělání, přehled i schopnosti. Přitom – obdobně jako Klácel – neustále něco hledala a kráčela životem bez ohledu na společenské konvence. Pod vlivem Klácela si Němcová uvědomila, že nemá důkladnější povědomí o sociální problematice. Ve druhé polovině 40. let 19. století začíná být u B. Němcové patrný zájem o sociální situaci nižších vrstev, přičemž se již nespokojuje s pouhým popisem zvyků a lidových tradic. Zajímá se sociální poměry chudých. Tehdy poznává Klácela, který se jí stává oporou i mentorem a učitelem. F. M. Klácel oceňoval např. její pohádky a vybízel B. Němcovou, aby se právě přes pohádky propracovala k „povídkám vpravdě národním“.

[54] Jako malou ochutnávku, resp. pozvánku uveďme: U Němcové jsou patrné elitářské, resp. aristokratické sklony, které mohou souviset s nejasným původem. Taktéž i s výchovou. In Putna, M. C.: Obrazy z kulturních dějin střední Evropy. Praha: Vyšehrad 2018. 384 s. ISBN 978-80-7429-977-3 se píše o dvojím mýtu vytvořeném kolem Němcové – na straně jedné obraz ženské, mariánské svatosti, na druhé „antimýtus“ morálně nekonvenční spisovatelky s bouřlivým milostným životem a touhou patřit k vyššímu světu. Oblíbeným stylizováním do role tzv. diskriminované oběti a nekonvenčním způsobem života, včetně představy, že manželství ženu pouze svírá a děti ji dusí, Němcová připomíná (post)moderní feministky. Přičemž může být řazena k počátkům českého (pra)feminismu, přesněji emancipismu. Glorifikující pohled na život a odkaz, včetně „lidovosti“ Němcové poskytují Z. Nejedlý, J. Fučík či M. Ransdorf. Němcová zdrojem inspirace (s trochou i tajemna) zůstává dodnes.

[55] S podtitulem Další životní osudy nejbližších Boženy Němcové (4. 2. 1820 – 21. 1. 1862). Trvalým evergreenem zůstávají spekulace ohledně původu, skutečných rodičů i data narození či školní docházky B. Němcové. Text ani TV minisérie se k tomuto příliš nevyjadřují. Srov. Kučerová, S.: O původu Boženy Němcové (1820-1862). Přísně tajné: Literatura faktu, 2023, č. 1, s. 36-46. ISBN 978-80-7250-965-2, resp. ISSN 1212-7620.

[56] P.t. čtenářstvo se může s (nejen) pivními prožitky z Liptova a jeho blízkého i vzdálenějšího okolí seznámit na https://bertikovapivnihlidka.webnode.cz/. Mnohé díly Zrzavých novostí obsahují rubriku Liptov. Možná přijde i medvěd (kontejnerový) … Zdravíme do Sv. Jána, ke Kadi! Přejeme lepší výběr prezidenta nežli byl ten minulý. Gratulujeme ke zrušení koncesionářských poplatků. I u nás by aktivistickým pijavicím měli utnout penězovody.

[57] Původně se film měl jmenovat Milenci Stratenej doliny. „Názov Medená veža bol vymyslený iba pre film. V skutočnosti filmovou „Medenou vežou“ je štít Veľká Vidlová veža“ (https://www.tatry.sk/infocentrum/vysoke-tatry-v-umeleckych-dielach/vysoke-tatry-vo-filmoch/). Vrchol tohoto strmého štítu dosahuje výšky 2 522 m.

[58] Ohledně tatranského pašování nutno zmínit drama Noční jezdci (Československo, 1981. 92 min. Režie: M. Hollý). Řemeslně kvalitní westernová konfrontace (nazvaná i libozvučně coby halušky western) dvou osobností, dobře ztvárněných – pražského celníka R. Brzobohatého a pašeráka koní M. Dočolomanského – končící smrtí řady lidí. Zasazená do slovensko-polského pohraničí po I. SV. S nezapomenutelnou finální tragickou pointou.

[59] Československo, 1980. 85 min. Režie: M. Hollý. Müllerův zfanatizovaný kaprál Hoferik je nezapomenutelný herecký koncert. S mrazivými hláškami typu: „Na lidi seru, ale vidět umírat koně …“.

[60] Což může souviset i s jejím předabováním.

[61] Zatím jsme nikdy nezmobilizovali dostatek morálně-volních vlastností a vnitřní síly ke shlédnutí celé komedie Pacho, hybský zbojník (Československo, 1975. 85 min.). Frndžalica náš šálek čaje není (Ačkoli jsme malebnou vísku Hybe v Liptovsko Mikuláškom chotári navštívili aj popili). Asterix a Obelix v něčem vtipní jsou, tady nám skutečný vtip a nadhled zoufale chybí. Snímky Stratená dolina a Pacho, hybský zbojník spojuje stejný režisér.

[62] Což bývala jedna z legendárních replik (po pár promile) jednoho z Velkých učitelů autora recenze. Pamětníci dobře vědí … Po „never more“ obvykle nemohlo nenásledovat obdobně legendární „warum darum“. A poté …

[63] Československo, 1982. 82 min. Režie: K. Smyczek. S touto gymnaziální komedií jsme si do oka příliš nepadli. Všechno nám přijde takové … jalové. A školometsky mudrlantské Leč útržky shlédnuty mnohokráte už kvůli gymnáziu Arabská. Dokonce jedinkrát, čistě ze studijních důvodů, bolestně přetrpěno téměř celé pokračování Sněženky a machři po 25 letech. ČR, 2008. 100 min. Režie: V. Tauš. Zbytečný, a nepovedený, snímek má být komedií, je však hořce smutný a nemálo depresivní. Všichni hrdinové v porevoluční době dopadli špatně. Někdo hůře, jiný ještě hůře, další dtto. Všechny ovládá trapnost, hluchota, bezduchost a (kapitalistická) prázdnota.

[64] Což není kritika, nýbrž subjektivní postřeh. R. Brzobohatý nám přijde daleko životnější i lidštější v TV filmu Horolezci (Československo, 1973. 78 min. Režie: B. Šefranka) coby vedoucí výpravy Š. Alexa. Mírně rozvleklý a statický snímek byl inspirován skutečným příběhem Tatranské horolezecké expedice Himálaje 1969. Přičemž jde o skvost oproti nudné a chaoticky zmatené amatérštině Sagarmatha (Českoslovenko a Nepál, 1988. 86 min. Režie: J. Piroh). Údajně mysteriózní drama místy působí značně směšně. Výběr herců byl tragikomický. Záběry hor jsou velice pěkné. Realistické prostředí základního tábora pod Everestem však celý film opravdu neutáhne.

[65] K nimž náleží i údajně romanticko-komediální počiny jako Román pro ženy (ČR, 2004. 95 min. Režie: F. Renč) a Šťastný Nový Rok (SR a ČR, 2019, 93 min. Režie: J. Kroner), které celé vidět opravdu nemusíme. Z hlubokého dětství se však mlhavě vynořuje vzpomínka na srub postavený na Štrbském plese v dobrodružném „kružítkářském“ snímku Náčelník Veľký had (NDR, 1967. 91 min. Režie: R. Groschopp). S Gojko Mitičem.