MARATHON si a bi-monthly Internet magazine founded in Prague at the end of 1996. Its aim is to help to clarify, from central and east European perspective, the reasons of present entanglement of the world developments, and participate in the search for prospective solutions.

About 30 authors contribute to the magazine on a regular basis and more write for it occasionally. So far MARATHON has been published in Czech with occasional documentation annexes in English or German. English summaries of articles are envisaged based on specific interests of readers.

Themes most often treated in the magazine include human capital, investments in education and other forms of human capital, nature and consequences of globalization, new approaches in economic theory (an attempt for synthesis of seemingly disparate concepts of K. Marx, J. Schumpeter, M. Friedman, G. Becker and R. Reich with regard to role played by innovations and the search for new space for economic growth), etc. Several specific projects of human capital investments have been developed on the basis of concepts analyzed in MARATHON.

The magazine can be accessed at www.valencik.cz

E-mail contact: valencik@seznam.cz

Do rukou se vám dostává 3. číslo časopisu Marathonu za rok 2024. Jako obvykle, nejdřív některá základní sdělení:

- Časopis je dostupný prostřednictvím sítě INTERNET na www.valencik.cz

- Časopis vychází jednou za dva měsíce, vždy 15. dne prvního z dvojice měsíců, které jsou po sobě. Nejbližší řádné číslo (04/2024) bude vydáno a objeví se na Internetu 15. července 2024.

- Rozsah časopisu je zpravidla 40 stran tohoto formátu, což odpovídá přibližně 120 stranám standardního formátu.

- Příspěvky, případně připomínky a náměty, vzkazy redakci apod. lze rovněž zasílat na e-mailovou adresu: valencik@seznam.cz.

- V srpnu 1997 byl Marathon registrován ministerstvem kultury ČR

1. Úvodní poznámka

Třetí letošní číslo tradičně začíná vydáním knižního okénka z pera prof. Pavla Sirůčka. Ve vtipných obsáhlých úvahách a komentářích k novým knihám věnovaným nejrůznějším tématům najdeme nejen zajímavé a někdy i nečekané informace, ale i hlubší myšlenky, které nás povznášejí až do výšin filozofického nadhledu.

Shodou okolností krátce po přípravě této části Marathonu pro nás nečekaně zemřel Miroslav Macek, člověk, který prošel pozitivním vývojem a obohatil kulturu naší země (včetně kultury politické). Nechť příslušné pasáže v úvodu k recenzi první knihy jsou brány jako uctění jeho památky. Zaslouží si to.

Druhá část tohoto čísla je věnována pokračování materiálů k rozvoji teorie pozičního investování. A čtenář bude překvapen, kolik nového tam najde. Například pojem hospodářská geocida. Není to překlep. Konzultovali jsme použití tohoto pojmu s umělou inteligencí a ta souhlasila s příslušným kontextem:

Jen netušíme, proč za tak smutné konstatování dala umělá inteligence úsměv vyjadřující radost. Ale nikdo není dokonalý, ani AI.

2. Hlavní materiál – tentokrát též ke zdrojům

3 x Z aneb knižní okénko 15.

Pavel Sirůček

Dnešní lidé, především zasíťovaní digitální domorodci, čtou – míněno opravdové, tedy tištěné knihy – zoufale málo. Přitom se na pultech povalují hromady titulů. Hodně proměnlivé kvality a za nemravný peníz. Mnohdy se nabízí otázka, kdo mohl něco takového vydat? A proč? Nezřídka je drzá neprofesionalita a tragikomická lidová tvořivost (zde v krajně pejorativním smyslu) až neuvěřitelná. Pachatel dílka však patří do správné partičky, která si přihrává granty, projekty. Na straně druhé jsou autoři nuceni shánět si těžce sponzory a uboze škemrat o milodary, aby mohli publikovat i bez nároků na honorář. Prostě liberalismus … Pravidelně nepravidelná rubrika 3 x Z[1] telegraficky představuje pel-mel knížek, které z různých důvodů nejsou recenzovány samostatně. Nicméně pozornost, samozřejmě i kritickou, si snad zaslouží.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Seriál 3 x Z dospěl k (pubertálnímu) patnáctému dílu, představujícímu následujícími tituly:

· Czendlik, Z. J., Macek, M., Hrochová Macková, P.: Farská kuchařka: Tradiční rok v české kuchyni. Praha: XYZ 2019. 360 s.[2] ISBN 978-80-7597-559-1.

· Duo docentky (Jarkovská, L., Lišková, K.): Feministkou snadno a rychle: Příručka argumentů pro debaty s rodinou a přáteli. Praha: Universum 2023. 232 s. ISBN 978-80-242-8740-9.

· Musílek, M. (ed.): Ceny – mzdy – peníze: Ekonomické myšlení ve středověkých a raně novověkých městech. Praha: Argo 2023. 368 s. ISBN 978-80-257-4062-0.

Tradice i v české kuchyni

Kdyby autorovi těchto řádků v divokých devadesátkách (a i ještě o pár roků později) někdo prorokoval, že se názorově v mnohém – včetně toho i zcela zásadního – shodne s Miroslavem Mackem,[3] byl by posměšně označen za nemístného blouda, který je mimo mísu i obraz. Ejhle! Stalo se. Lze se ptát, zda se změnil autor anotace, anebo snad M. Macek? Možná se ale názory jmenovaných ani příliš nezměnily, leč proměnilo se cosi jiného. Řekněme doba … Je vyšinutá (především jsou však těžce vyšinutí lidé). Pravolevé politické rozdělení nezmizelo, jak se nám tzv. liberálně-demokratická média snaží již déle účelově nabulíkovat. Jak se tedy přesvědčeně kovaný pravičák a přesvědčeně kovaný levičák mohou ocitnout na stejné straně barikády?

Napadá nás příměr ze seriálu Hra o trůny. V dubnu 2024 premiérově dojíždíme sedmou a osmou rundu. Stáváme se závislými. Tak nechť p.t. čtenářstvo laskavě promine. Jeden z ústředních gerojů Jon Sníh udělá – coby šéf Noční hlídky – něco nepředstavitelného. Otevře bránu Zdi a spojí se s odvěkými nepřáteli Divokými. V zájmu přežití dýchajících lidí. Neboť „Zima přichází“ a s ní armáda zombie Bílých chodců. Dnešnímu světu také hrozí smrtící zombíci – libtardi. Čím dál agresivněji a nebezpečněji usilují o konec normálního světa, normálního života i normálních lidí. A celé civilizace. Proto se všichni normální, kteří si zachovali zdravý rozum, z politické levice i pravice musí – v zájmu přežití – spojit v širokou frontu-armádu.[4] Neboť umírající, zdegenerovaný, hypertrofovaný „liberalismus přichází“ …

Konzervativního pravičáka, bývalého politika a lobbistu,[5] spisovatele, překladatele, glosátora, požitkáře, gurmána[6] a snoba (v nikoli pejorativním smyslu, ba právě naopak)[7] Macka tudíž rádi sledujeme a doporučujeme nejen jeho bolestně trefné šlehy na https://viditelny-macek.cz.

Kuchařky dnes vydává opravdu kdekdo. Nejvíce tzv. celebrity, které přitom nezřídka nikdy nic kloudného sami neukuchtili. M. Macek ovšem měl k vaření vždy velmi blízko. Dokonce byla ve hře kariéra kuchaře & hoteliéra. Vařil, experimentoval a sháněl recepty i kuchařky od mládí. Aktuální paní M. Macka Petra je someliérkou se specializací na rakouská vína. Třetím z autorů je populární, a popularizující, římskokatolický kněz. Netuctová kuchařka, kterou charakterizuje slogan[8] „Tradiční – jednoduché – dobré“, tak nepřináší pouze sympatické oprášení receptů našich prababiček, nýbrž nabízí i poučení. Obsažena je historie, tradice a zvyklosti církevního roku. Kniha je křesťansky laděna a je určena všem, kteří se chtějí o církevním roku něco dozvědět. „Tradiční rok v české kuchyni. Tato kniha není jen prostou kuchařkou, tedy souborem receptů, ale je též knihou k poučení o církevním roku a jeho vlivu na jídelní zvyklosti předků, o životě farářů a farských hospodyň, a to obzvláště na venkovských farách, a též o sepětí tehdejšího jídelníčku s ročními obdobími a dostupnými místními surovinami. Zajímavou součástí je také kapitola věnovaná mešním vínům a patronům vína“ (anotace na https://www.databazeknih.cz/knihy/farska-kucharka-422026 aj.).

Zadní strana přebalu anot. publ. dále pokračuje: „Výhodou tehdejších receptů, které vám naše kniha chce nabídnout, je pak to, že až na nečetné kontrastní výjimky[9] jde o recepty zdravé, lehké, ze surovin běžně dostupných, tedy odpovídající dnešním trendům“.[10] Dodejme, že většina receptů je (relativně) jednoduchá a tyto nejsou nijak překombinované a ani nevyžadují spoustu speciálních (zbytečných) ingrediencí a obdobných serepetiček. Zkrátka a dobře: „Tradiční – jednoduché – dobré“. Dostupnost kvalitních surovin je ale dnes problém zásadní. Čímž jsou míněny suroviny základní. Řeč není o medvědí tlapě[11] ani o mladém jezevci.[12]

Kuchařku otevírá telegrafický Úvod. Následovaný prvním (nečíslovaným) oddílem Církevní správa, fary, faráři, hospodaření a hospodyně. Zahrnuje následující (nečíslované) kapitolky, jejichž názvy vypadly z obsahu:[13] Stručný dějinný přehled, Církevní dvory a statky, Desátky, Štóla nebo štólový poplatek,[14] Farská hospodyně,[15] Tajnosti farské kuchyně (s historkami a recepty na postní dámskou polévku a polévku ne zlou hrachovou), Celibát a Pokrok se zastavit nedá. Druhý oddíl Církev alkohol a tabák je vnitřně členěn na kapitoly Církev a víno,[16] Církev a pivo, Církev a další alkoholické nápoje, Církev a tabák. Stěžejní oddíl třetí představují Kuchařské předpisy. Přináší kapitoly Postní jídla, Ryby, Vaječná jídla, Sýrové pokrmy, Luštěniny, Kaše a nákypy, Moučníky a dezerty, Houbová jídla, Zeleninová jídla, Krmě masité, Zvěřina, Jíchy, Svátky a krmě sváteční. Završením jsou pasáže Tradiční církevní (liturgický) rok a třířádkový Závěrem.[17] Na konci knihy je zařazen Abecední seznám receptů.

Text nikde zbytečně neplýtvá slovy, neexhibuje, je srozumitelný. Sepsán mírně starosvětskou, příhodnou češtinou. Čtenář se leccos dozvídá, přitom však kniha mentorsky nepoučuje, ani – Díky Bohu! – aktivisticky nepřevychovává. Počtení je to přístupné, zajímavé a poučné. Dokonce v něčem i moudré. V neposlední řadě kulinářsky nemálo inspirativní. Vyzdvihnout nutno důraz na lokální suroviny a příkladné sepětí jídel s ročními obdobími. Výběr receptů koresponduje se zálibou M. Macka ve sladkém, houbách, zelenině, rybách, zvěřině. Další maso nechybí, ovšem není ho příliš.[18] Figuruje často v receptech rafinovaněji delikatesních (typu kamzičích jater, křepelek se šampaňským zelím, jeleního jazyka či pudinku z koroptví).

Abychom nepřechválili, neodpustíme si na konec rýpnutí další. M. Macek je hrdý vinař. Což by snad až tak nevadilo. Ale on není pivař (Což ale neznamená, že by patřil ke Kavárně & tzv. lepšolidem). Tudíž jeho svět je poněkud jiný,[19] nežli buranský[20] svět autora anotace (který se sám charakterizuje coby laický pivně-gastronomický fejetonista, příležitostný pivní degustátor a tradicionalistický stoupenec české hospodské kultury). Pivo v knize hlavní roli nehraje. Ve druhé části zmíněno krátce je, přičemž kapitolka Církev a pivo čítá pouhopouhé tři stránky (s historkou k postnímu pivu).[21] O současnosti klášterních pivovarů nic. Figuruje též v receptech.[22]

Genderfeministická nalejvárna beze špetky nadhledu

Kniha zakoupena pouze a jen z čirého (sado)masochismu. Přesně tohle jsme čekali. Korektně pokrokářské Brno (aneb duo docentky) se snaží trumfnout Prahu i v genderfeminismu. V tzv. nerůstu se po tomto pídí kolektiv jiný. Nerůstový. K smíchu anebo k pláči? Jako happening snad ještě i stravitelné, leč oni žlučovitou převýchovu míní smrtelně vážně.[23] To je ta tragédie. Přesněji woke dystopie. Přicházejí z Bruselu, Aspenu, Davosu, Washingtonu … a z Brna.[24]

Autorské duo vystupuje od roku 2019 jako stand up komičky. Coby Akademický stand-up Duo docentky. Neboli angažované vědkyně-performerky popularizující feminismus. „Duo docentky – Lucie Jarkovská z Pedagogické fakulty a Kateřina Lišková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity využívají humor jako prostředek zpřístupňující poznatky výzkumů a také jako nástroj angažované vědy, která nabízí reflexi současných problémů a témat jako jsou genderová nerovnost, lidská práva nebo sexualita“ (https://www.venuse-ve-svehlovce.cz/predstaveni/duo-docentky-prace-a-penize/). Právě stand-upy se staly podkladem anotované publikace. Na paškál si při estrádách berou sexismus na českých univerzitách či konstrukty genderových a lidskoprávních nerovností. Jejich nejvýmluvnější charakteristikou je, že jsou spoluzakladatelkami oboru Genderová studia na Masarykově univerzitě v Brně.

Představovaná publikace je oficiálně prezentovaná coby naučná a úspěšná. Chce se dodat ještě mladá a pohledná (a chytrá)[25]. Původní plán zněl práci seriózně porovnat s titulem se znaménkem opačným. Čímž míněna jest satirická knížečka Hausmann, J.: Základy mužského šovinismu. 19. vydání. Ústí nad Labem, Reneco 2013. 120 s. ISBN 978-80-86563-41-1, představená anotací Nekapitulujme před feministickými absurditami in 3 x Z aneb knižní okénko 10. Marathon, 178, 2022, roč. 26, č. 6, s. 3-14. ISSN 1211-8591. Nakonec ze záměru sešlo. Za plýtvání vzácnou duševní energií uvedené opravdu nestojí. V Mužském šovinismu je totiž přítomen i nadhled, který v genderfeministických pamfletech zoufale a přímo bolestně absentuje. Úlevně upuštěno brzičko bylo i od závazku blíže prostudovat agitku Lauderová, S.: V pasti pohlaví: O politice, péči, sexu, násilí a postavení žen v Česku. Brno: Host 2023. 400 s. ISBN 978-80-275-1590-5.[26] Takže nakonec dochází pouze na velmi letmé oprášení „povinné angažované četby“ od jedné z matek feminismu: Beauvoirová, S.: Druhé pohlaví (Výbor). Praha: Orbis 1967. 415 s. ISBN nemá.[27] Psychologická sonda do postavení žen, včetně okřídleného a nezřídka zneužívaného výroku, že „ženou se člověk nerodí, ale stává“.

Anotované docentské[28] dílko vzniklo s cílem zprostředkovat tipy, informace a tzv. argumenty pro všechny, kdo tyto (prý) potřebují. Osvětově-propagandistický a pokrokářsky převýchovný charakter předznamenává již podtitul: Příručka argumentů pro debaty s rodinou a přáteli. Oficiální anotace praví: „Feministky řeší nesmysly jako je pouštění žen do dveří. Ženy by měly mít děti. Mělas prostě říct ne. To jsou jen některé z mnoha poznámek, s nimiž se každý během rozhovorů o feminismu dříve či později setká. Dávat neustále dohromady argumenty a nabízet jinou perspektivu je přinejmenším únavné. Socioložky Lucie Jarkovská a Kateřina Lišková alias Duo docentky proto napsaly knihu, která vám v tomto boji může ušetřit čas a energii. Nabízí vtipné a trefné příspěvky do debat s rodinou i přáteli, jež vám pomůžou zůstat nad věcí a třeba i vám nabídnou nové podněty k zamyšlení. Dočtete se například o odvrácené straně romantické lásky, o tom, že studijní materiály od základek po vysoké mají k genderové vyváženosti daleko nebo že ne každý kompliment je ve skutečnosti komplimentem. Knihu ilustracemi a komiksovými stripy podle předlohy autorek doprovodila výtvarnice Leny Vítková“ (zadní přebal anot. publ.). Do modrožluta laděné ilustrace jsou stylově příhodné – a tudíž studeně a odcizeně ostře pichlavé. V čele se strašidelně děsivými panenkami na titulu.

Obsahově nic nového aktivistická publikace nepřináší – což není míněno jako výtka, nýbrž jde o konstatování faktu (který ostatně platí pro drtivě drtivou většinu všech dnešních knih). Kolovrátkově omílaným leitmotivem je paranoidní přesvědčení, že současný stav světa i všech problémů je způsoben cíleným spiknutím mužů proti ženám, ve snaze udržet ženy v podřadném postavení. Prezentace celé řady myšlenek je minimálně diskutabilní, mnohdy až zarážející. A to zdaleka nejenom v rovině značného zjednodušování. V neposlední řadě kniha přesvědčuje (a utvrzuje v jejich svaté víře) již ty přesvědčené a skálopevně věřící, o čemž ostatně svědčí plakátově jásavé aplausy pocházející vlastně jen od této sociální bubliny. Její zajatci sluníčkářsky ovšem předpokládají, že příručka napomůže otevřít oči i nám – woke neosvíceným … Včetně hlavně „zrádcovských“ žen, které mají stále být k feminismu vlažné.

Buďme poctiví a uznejme, že autorkám-docentkám nelze upřít snahu o srozumitelnost, přístupnost pro (téměř) každého, věcnost a nakonec snad i jasnost.[29] Přičemž se snaží bojovat s nařčením, že feministkám chybí smysl pro humor. Křečovitě urputná snaha o tzv. vtipy (které povětšinou vtipné ani nijak směšné nejsou)[30] z textu trčí zcela zřetelně, ovšem působí agresivně, jedovatě, útočně.[31] Autorky se (marně) pokoušejí i o jistou nadsázku a odlehčené provedení svého převýchovného vyprávění. Což ovšem zdaleka, zdaleka není totožné s totálně absentujícím nadhledem. O soudnosti (či dokonce snad sympatičnosti) nemluvě.

Muži jsou krystalické Zlo a přesto vlak nejede! Emancipace znamená nadřazení a protěžování žen. Včetně otevřeného a jednostranného protěžování žen na pracovních, šéfovských aj. pozicích. Přičemž, pokud se něco nepovede ženě – může za to patriarchát. Když se něco nepovede muži, je to tím, že je toxicky maskulinní idiot. Tečka. O tom se prostě nediskutuje!

Mužům má ujíždět vlak a feministky se mají stávat citlivějšími k jejich zastrašování i různým formám útisku. Autorky nad údělem žen ovšem již nefňukají, ony na sebeméně odlišné názory útočí. Agresivně, drze, dehonestačně. Přesvědčené docentky se hrdě hlásí k agresivně nátlakové ideologii feminismu, o jejíž prospěšnosti (prý úplně pro všechny) nepochybují ani náznakem. Feminismus dokonce osvobozuje i muže, kteří již „nemusí soutěžit a dokazovat si, kdo je větší borec“ (s. 130 anot. publ.). Stojí však o tyto osvobozené „muže“ samotné ženy?

Docentky se přitom důsledně vyhýbají jakýmkoli diskuzím, třenicím a svárům uvnitř genderfeministického hnutí, a bojují vůči společnému nepříteli – normálnímu muži a normální ženě, kteří jsou ztotožňováni s všudypřítomným českým antifeminismem. Údajně hegemonní postavení antifeminismu v českém prostředí autorky mazaně demonstrují tím, že většinu témat prezentují jako pouhou obrannou reakci feministek na familiární antifeministické řeči. Proto každá z kapitol je zakončena sekcí Procvičovaní nejčastějších frázi, nabízejí stručné a pregnantní odpovědi na „věčné útoky“ antifeministů a antifeministek.[32] S konečným cílem demaskovat nespravedlnosti a pomýlení české antifeministické kritiky, a ukázat, jak tom nebohé ženské stále špatně jsou. I když si ony samotné přitom často myslí něco úplně jiného.

Převýchovně-popularizační obsah tvoří čtyři části, uvozené startovními kapitolami Proč a jak číst tuto knihu, Pozice ze které píšeme,[33] K čemu je feminismus ve světě a Co je to gender? Hlavním motivem pro sepsání práce měla být převeliká traumata obou docentek,[34] vyvolaná dlouholetým úporným usilováním o rovnoprávnost a zlepšení postavení žen v české a moravské kotlině, v níž má neustále dominovat všudypřítomný antifeminismus. Text se opakovaně pokouší podsouvat úzkosti mužům, bojícím se prý o patriarchální postavení. Přitom feministicky na odiv neustále ublíženecky vystavují svá traumata, deprese, komplexy etc. Nelze se ubránit dojmu, že autorky mají problém. Nikoli s muži, nýbrž se sebou samými.

První oddíl Tělo a sexualita sestává z kapitol: Člověk rovná se muž aneb Žena jako deviace,[35] Kdyby nebyla krásná, byla by mrtvá, O potratech aneb ženy mají právo na život, Při sexu se nespí, Ne znamená ne, Jak se nestát sexuálním násilníkem a Sexuální hravostí proti mužské patriarchální úzkosti. Tato část se mimo sexu, znásilnění, domácího násilí anebo potratů dotýká fenoménu krásy, o které má býti známo, že se v patriarchálním moderním světě stala synonymem úspěchu. Jako hrdinky, nejen zde jsou oslavovány ženy, které nechtějí mít děti.

Rodině se věnuje druhá část (Rodina). Přináší pasáže Proti přirozenosti, „Má mě rád, nemá mě rád“ aneb Romantická láska, jedinečnost a potřeba uznání, Single ženy – smějící se bestie, Lesby a gayové neohrožují rodinu, ale patriarchát, Ženy bez dětí, Rozvody po Československu. Proměny chápání rodiny, mateřství a sexu za socialismu. I tady jsou mantricky opakovány fráze o tom, že gayové ani lesby údajně neohrožují rodinu. I tady jsou používány techniky Overtonových oken a salámové metody (aneb Jezinky, kterým stačí malá škvíra a už jsou celé uvnitř). V knize jsou soustavně předkládány polopravdy, žonglováno je výhradně s dobře se hodícími čísly a fakta jsou obvykle vytrhávaná z nezbytného kontextu. Uznat nutno, že uvedené docentky činí profesionálně a umně a také si přitom dokázaly odpustit přílišné „tlačení na pilu“. Plují s feministickým mainstreamem, a nehodlají přehnaně dráždit ještě radikálnějšími feministickými požadavky (Kterým by se však jistě nebránily).

Třetí oddíl nese pojmenování Výchova a vzdělávání a obsahuje následující kapitoly: Pán, pán a zase pán, Holčičí, klučičí a kočičí aneb O výchově kluků, Princezny jsou na draka aneb Feministický potenciál pohádek, Škola (základ) života, Pár rad pro našeho studenta pedagogiky, Výchova dívek v Čechách: Škola sexismu a sexuálního obtěžování a Je to problém, když chodí učitel se studentkou? Některé z feministických perel: Genderová ideologie ve škole již dávno je, ale je to gender 19. století. Úplně všechny holky jsou terčem sexuálního obtěžování.[36] Pod sexismus a sexuální obtěžování lze zahrnout prakticky cokoli.

Do veřejného prostoru nahlíží část závěrečná Veřejný prostor. S pasážemi: Bez péče nejsou koláče, Home office: Lepší než drátem do oka, Problém s komplimenty, Krize maskulinity nebo patriarchální ofenzíva proti emancipaci?, Genderová ideologie jako zbraň hromadného ničení, Válka nedělá z kluků muže, ale z lidí mrtvoly, Takže vy chcete kvóty? a Jak se to u nás má s feminismem a socialismem. Pozor – za mnoha a mnoha komplimenty (byť i upřímně míněnými) má být převlečený rasismus a sexismus! Pasáže o válce by pomýlený antifeminista očekával protiválečné. Docentky však nejsou žádné matky-chcimírky (za které se mají jednou jejich děti prý stydět), a tak je hlavním terčem falešně chlapácký antifeminista Putin. Kterýžto diskurzu „sexuality a genderu používá … k legitimizaci své moci už léta“ (s. 200 anot. publ.).

Závěr knihy tvoří Doslov, Poděkování, Zdroje, Rejstřík a rubrika O autorkách. Na seznam zdrojů není nikde v textu odkazováno. Ač je několik autorů či autorek zřetelně parafrázováno.

V publikaci lze nalézt i argumenty ohledně péče, resp. podílu žen a významu pro celou společnost. K péči a pečovatelským aktivitám v lidských životech lze v aktuálním kontextu dodat následné. Diskutován bývá např. charakter placené i neplacené pečovatelské práce důležité pro lidstvo, která bývá podceňována standardními přístupy nejenom ekonomickými.[37] Poněkud dále ohledně pečovatelských aktivit zachází Manifest socialistického hnutí: Cíle a strategie socialistů v jedenadvacátém století. Praha: Neklid 2022. 127 s. ISBN 978-80-908807-2-6. M. Hauser sepsal pro 21. věk nový Manifest (Komunistický však nikoli) „svou imaginací a emancipačním potenciálem“ údajně dokonce přesahující Marxe & Engelse (!). S ústředním poselstvím a závěrečným heslem: „Pracující a pečující všech zemí, spojte se!“. Krizi levice má vyřešit spojení pracujících s novým prekariátem. Na práci, pracující (ani tvorbu skutečných hodnot) přitom důraz kladen není, namísto práce nastupuje pokrokářství. Nová „nepracující“ tzv. levice by měla – dle Hausera – reflektovat nová hlavní témata jako právě otázky feminismu, ekologické krize anebo vztahy socialistického hnutí k národním a etnickým kulturám etc. Nechybí návrhy na přijetí „zcela otevřeného chápání ženské a mužské identity“ … Vábná liberální idea s vůdčím postavením imperativu péče? Všichni budeme pečovat (a vesele pokrokařit), a pracovat bude kdo? Roboti, AI? (Vlastnění kým?).

Opomenuta by neměla zůstat významná proměna, dotýkající se dnes globálně klíčové – zatím ještě jen v rovině války studené – konfrontace mezi liberalismem a konzervatismem. Mezi dimenze prohlubujícího se vzájemného odcizování žen a mužů, s neopomenutelným podílem feminismu, genderismu apod., náleží proměny mužského a ženského světonázoru. Ještě ve 20. století bývávaly ženy tradičně konzervativnější (např. pod vlivem jejich sepětí s rodinou, náboženského ukotvení či díky menšímu sklonu podléhat změnám a experimentům). V 21. století se naopak stále více a více přimykají k liberalismu. Což lze dokumentovat např. tím, že právě ženy se stávají typickými voličkami tzv. nové levice[38] (která přitom samozřejmě žádnou levicí není). Přepólování žen z konzervatismu na liberalismus souvisí se 60. léty a tzv. sexuální revolucí. Další etapy představuje rétorika kritiky tzv. mužské toxické maskulinity, hnutí MeToo anebo současné pohledy na děti, které nejsou považovány již pouze za zátěž[39] a překážku karierní či ekonomickou, nýbrž i za ohrožení celé planety, kterou má být svatou povinností zachránit. Viz omluvy (nejenom) zelených pokrokářů za to, že planetu zatížili potomstvem, resp. fanatismus právě dívek a žen v meteorevolucionářském boji s počasím.[40]

Dřívější muži často bývali pokrokoví, resp. pokrokářští, v dnešním nebezpečně chaotickém postglobálním světě se však i v mladším věku mnohdy přiklánějí k osvědčeným a prověřeným hodnotám a postojům normálním – tedy konzervativním. Které mají reprezentovat především strany pravicové. Fundamentálním problémem zůstává, že nejenže soudobá levice v drtivé většině již žádnou skutečnou levicí není, ale ani pravice již většinou se skutečnou pravicovostí mnoho společného nemá. Levice a pravici totiž ovládl liberalismus. Pravicovou nálepkou s dodatky extrémní, populistická apod. jsou dnes cejchovány strany či hnutí, jejichž programy a vize jsou minimálně v některých sférách (včetně ekonomických) z podstatné části levicové.

Žen za poslední léta přibylo, resp. staly se nepřehlédnutelnými ve vědě i veřejném prostoru, včetně politiky či financí, managementu, inovací atp. Ani hrdě antifeministický autor anotace – který se přitom za nepřítele žen nikterak nepovažuje[41] – nepopírá, že tam ženy patří. Namátkou např. ve světě bankovnictví a investování se může jejich mnohdy uvážlivější a střízlivější přemýšlení, i někdy méně ostré lokty, stát výhodou.[42] Stále však odolává sféra IT. Což je převeliká škoda. Kolik zla napáchali od normálního světa odtržení „ajťáci-mimoni“…

Opravdu však společnost – tedy nejen muži – potřebuje všude stále více a více žen? Třebas jako strojů na zabíjení v armádách? Opravdu má být vzorem a požehnáním přefeminizované školství či medicína? Skutečně je díky ženskému elementu dnešní svět lepším a bezpečnějším místem k žití – díky Leyenové, Lagardeové, Merkelové, Albrightové-Körbelové, Čaputové či Pekarové-Adamové, Černochové, Němcové, Langšádlové (a mnoha a mnoha obdobným)?

Anotaci zakončeme otázkou, zda takovéto převýchovné manuály opravdu usilují utužovat vzájemný respekt mezi ženami a muži, anebo je hlavním účelem poštvávání a rozeštvávání? Nelze nezopakovat provokativně moudrá slova Byrona: „Strašné je, že se nedá žít s ženami ani bez nich“ či ještě provokativnější Voltaira: „Prostá a jednoduchá žena je dar nebes“.

P.S. Jedním z nesčetných příkladů neuvěřitelného kapitulantství mužů před absurditami nejen genderfeministickými je osvětová e-příručka. Jmenuje se to Gendermanem snadno a rychle. Aneb Příručka pro muže (i ženy), kteří chtějí něco změnit. Spáchala Otevřená společnost o.p.s. pod hlavičkou Úřadu vlády ČR v roce 2017 (Zaplatili jsme my všichni. To se jim to agituje, když jim to jiní nuceně platí …).[43] S mottem: Gentleman? Normalman? Genderman! Iniciativa odkazuje na www.genderman.cz. Výmluvné jsou fotografie. Velmi. Děkuji, nechci!

Odborné kapitolky ze středověkých hospodářských dějin

„Středověký a raně novověký člověk myslel ekonomicky v mnoha hledech jinak než ten současný, čtenář ale i tak v deseti studiích nalezne řadu věcí, které mu budou povědomé i dnes“ (Liška, M.: Na pomezí medievistiky, ekonomie a numismatiky. 5. 10. 2023. https://www.iliteratura.cz/clanek/46588-musilek-martin-ceny-mzdy-penize).

Tato anotace měla být – opět po dlouhé době – koncipována v podobě seriózně střízlivého představení titulu. Bez delších odboček a subjektivních komentářů. K deklarovaným snahám ohledně oživení zájmu o hospodářské dějiny si ovšem autor anotace minimálně pár dodatků odpustit opravdu nedokáže. S oživováním naprosto souhlasí, i když tento boj sám již vzdal.

Představovaná publikace vychází v edici Historické myšlení: „Kolektivní monografie si klade za cíl zachytit a vyložit nejrůznější aspekty ekonomického myšlení ve středověku a v raném novověku. Ceny a mzdy, resp. způsoby nakládání s penězi ve středověké a raně novověké společnosti nabízejí jednu z možností, jak proniknout k samotné podstatě ekonomického uvažování předmoderního člověka, který byl nucen klást na materiální aspekty života mnohem větší důraz než člověk moderní. Kniha v tomto ohledu odráží interdisciplinární pohledy na danou problematiku očima historiků, stavebních historiků a archeologů. Jednotliví autoři se zde věnují dějinám pražského Ungeltu, ekonomickým aspektům života sedláků v okolí Chebu v 15. století, způsobům kontroly městského hospodaření, poptávce po penězích mezi katolickými emigranty z husitských Čech ve 20. a 30. letech 15. století, židovským půjčkám ve Znojmě, zlatým a stříbrným mincovním ražbám či funkci luxusních výrobků, doložených archeologickými nálezy, v městském hospodaření“ (anotace např. na https://www.kosmas.cz/knihy/510738/ceny-mzdy-penize/).

Předmluvu startuje postesknutí, že témata „z hospodářských a sociálních dějin se dnes netěší přílišné pozornosti badatelů různých vědních disciplín“ (s. 11 anot. publ.). Konstatovat možno, že hospodářské (a sociální) dějiny, obdobně jako dějiny ekonomických (resp. šířeji sociálně-ekonomických) teorií, se těší nezájmu zdaleka nejenom badatelů, nýbrž nezájem – ba až přímo pohrdání – jsou zřetelně patrné i u tvůrců a garantů vysokoškolských studijních programů, u scientometrických samozvaných strážců „kvality vědy“, při rozdělování grantů, projektů, odměn, postů etc. Nelze se pak nikterak podivovat fatálnímu nezájmu i u studentů.

Hospodářské dějiny bývají interpretovány coby svébytná disciplína v rámci historiografie, která přitom má stát poněkud ve stínu dějin politických anebo dějin vojenských atp. Taktéž nabídka publikací ze sféry hospodářských dějin má býti skromnější nežli u jiných historických disciplín. Vyřčené minimálně zčásti platí, ovšem hospodářské dějiny lze uchopit taktéž společně s dějinami sociálně-ekonomických teorií[44] – což je pojetí (méně „historické“ a více „ekonomické“) bližší zaměření autora anotace. A bývávalo dříve i jeho Alma mater.

Tato o dějiny zájem ztratila. Přitom výukou (a výzkumy) dějin ekonomických teorií i dějin hospodářských se mohla dlouhé dekády bez přehánění pyšnit – nejen v kontextu tuzemském. Jistá ministryně školství neuměla matematiku, a tak jí zrušila u maturit. Jistí lidé neměli rádi dějiny teorií (ani jiné dějiny), a tak … Padaly i argumenty, že jde o komunistický přežitek. Kdysi povinný předmět (a postrach) na všech fakultách – dějiny teorií – byl zdobrovolněn (V obdobné logice se lze modernisticky ptát, proč lékařské fakulty stále starosvětsky trvají na povinné anatomii? Kostičky, svaly i orgány si lze přece také bez námahy vygooglovat) a posléze skoro všude zrušen. Autor anotace cca půldruhé dekády usiloval tradici někde udržet. Marně. Obdobné potkalo i výuku dějin hospodářských. I tuto jsme se snažili udržet alespoň někde a 18 let se nám to (snad) i trošinku dařilo. Od roku 2023 máme utrum. Dvě pracoviště na malé části zbytku instituce dějinářské kurzy ještě stále učí. Díky za to! Likvidace výuky dějin se „zdařila“. Nyní je na řadě teorie.[45] Salámovou metodou je systematicky likvidována i ona, jako nepotřebná.[46] Nemilosrdně vládne „těžba dat“, neboť data přece hovoří sama …[47]

Ruku v ruce s tímto kráčí „cool“ trendy učit jen aplikace. Aplikace bez teorie, resp. nezbytných znalostí jsou tragikomicky kuriózní, leč akreditace atp. si to prý žádají ... Také si to žádá stávající ministr školství,[48] prosazující na školách strategii „provzdušnění obsahu“. Škola musí hlavně být zábavná a ne-namáhává. Studenti se nesmí stresovat ani zatěžovat „zbytečnými znalostmi“. Hlavní mají být jakési kompetence. K čemu? Co z našich škol základních a středních v současnosti vylézá, naznačují děsivé výsledky průzkumů a srovnání.

Školy vysoké se honosí stále dalšími a dalšími světovými akreditacemi, prohlubují světovost a vytyčují stále další a další vize, mise, milníky … Buďme spravedliví a uznejme, že mnozí to přitom myslí snad i dobře a upřímně. Se snahou opravdu kamsi cosi posunout. Reagují na požadavky doby. Leč scientometrická diktatura, nutící k honbě za excelentními metrikami, vede k tomu, že o samotný obsah a myšlenky vlastně již ani tak nejde, nýbrž hlavní jsou kvartily, impakty … (A granty, projekty … A peníze).[49] Přitom již nestačí jen publikovat, ani jen publikovat ve WOSu či Scopusu, ani publikovat pouze v Q₁ a Q₂, ani publikovat tamtéž v hlavním vědeckém zaměření instituce, nýbrž musí samozřejmě platit vše uvedené a k tomu ještě musí být text patřičně „společensky relevantní“. Kdo rozhoduje o „společenské relevanci“ (včetně odpovědnosti za planetu, počasí, gender, inkluzi atp.)? Liberální média?[50]

Z důvodů oživení zájmu o hospodářské dějiny Centrum medievistických studií v Praze[51] v letech 2020-21 uspořádalo dvě diskuzní kolokvia, zaměřená na téma cen, mezd, peněz a obecně ekonomického myšlení ve středověkých a raně novověkých městech. S návazností na dřívější kolokvium o dějinách cen a mezd v 16. a 17. století, s cílem navázat na podnětné studie z období kolem poloviny 20. století (A. Míky,[52] J. Honce nebo G. Skalského).[53]

Právě důraz na cenové, měnové a mzdové poměry osvětluje výběr témat. Obsah totiž může na letmý pohled připomínat nesourodý pel-mel příspěvků, které byly k dispozici. O jisté sevření, propojení, resp. zarámování usiluje Předmluva.[54] Neskrývá přitom útržkovitost pramenů ani torzovitost stávajících znalostí. Přesto: „Ceny, mzdy nebo role a nakládání s penězi ve středověké a raně novověké společnosti nabízejí bezbřehou studnici badatelských okruhů či námětů. Každá práce, která přinese nové poznatky nebo údaje k cenovým a měnovým poměrům, je nesmírně cenná a umožňuje doplnit naše torzovité znalosti. Musíme si však uvědomit, že dochované prameny jsou více než fragmentární …“ (s. 12 anot. publ.).[55]

Kniha vyhlíží i působí sympaticky a důstojně, včetně vkusné a praktické červené záložky. Odráží interdisciplinární přístup, v „němž se odráží pohledy historiků, stavebních historiků a archeologů“ (přední vnitřní přebal anot. publ.). Škoda, že absentují ekonomové a vlastně i ryzí hospodářští historikové … Titul sestává z výstižné Předmluvy a nečíslované desítky dále obvykle členěných kapitol-studií, autorů širokého generačního rozpětí. Široké je též spektrum zkoumaných témat, přičemž mírně převažují příspěvky orientované na hospodářské poměry určitého města či regionu nad studiemi mapujícími situaci v celém českém království. „Příspěvky nejsou rozděleny do tematických skupin, ale jsou uspořádány volně dle jejich chronologického záběru …“ (s. 17 anot. publ.).[56] Všechny části, včetně Předmluvy jsou zakončeny obsáhlejší sekcí Poznámky. Kolektivní dílo završují pasáže Autoři textů, Seznam zkratek, Seznam pramenů a literatury, Seznam vyobrazení, Summary a Jmenný rejstřík.

M. Musílek a P. Taibl v úvodním – interdisciplinárně historicko-archeologickém – příspěvku Týnský Dvůr neboli Ungelt: Centrum zahraničního obchodu[57] cílí pozornost na několik konkrétních témat souvisejících s Týnským dvorem. Týnský dvůr čili Ungelt ve středověku působil jako centrum mezinárodního obchodu. Právě tady cizí kupci museli odvádět clo a poplatky za zboží dovážené do českých zemí. „Vedle nastínění dochované pramenné základny a stěžejní odborné literatury jsou v textu pojednány dosavadní archeologické výzkumy v areálu dvora. Třetí část je zaměřena na vztah Týnského dvora, pražské a vyšehradské kapituly a na organizaci a činnost Ungeltu ve vrcholném středověku. Stranou nebyl ponechán ani stavební vývoj Týnského dvora a přilehlého území uvnitř městského organismu, který mimo jiné potvrzuje velký stavební rozvoj Starého Města pražského ve druhé polovině 14. století. V závěrečné části je kriticky rozebrán nejstarší dochovaný seznam pronájmu staroměstských ungeltů neboli skladů, který byl zapsán v letech 1311–1312 do nejstarší staroměstské městské knihy Liber vetustissimus …“ (s. 12-13 anot. publ.). Značně archeologicky laděný text oživují černobílé fotografie, reprodukce, mapy a veliká tabulka.

Studie T. Klíra Cenové relace na Chebsku, v Čechách a Norimbersku v pozdním středověku[58] přináší obsáhlé srovnání cen ve čtyřech oblastech (přičemž by možná mohl být lépe zdůvodněn jejich výběr). Má jít o první sondu podobného druhu „do cenových poměrů na pozdně středověkém Chebsku. Autor se zaměřil na období let 1390–1441, neboť v tomto období jsou již k dispozici potřebné cenové údaje. Těchto údajů však ještě není příliš mnoho jako v následujících obdobích, a je tedy stále v silách jednotlivce tato data shromáždit a vyhodnotit … Klír při … výzkumech vychází z dokonalé znalosti chebského pramenného materiálu, který cílevědomě a dlouhodobě zpracovává … zaměřuje … pozornost na ceny obilovin. Zároveň zkoumá měnové poměry, především kurz pražského groše k rýnskému zlatému. Získané údaje … komparuje s dochovanými zprávami z Čech, Norimberka a Vratislavska. I přes torzovitost dochovaných údajů se zdá, že chebská data odpovídají tomu, co je v daném období dokládáno pro komparované oblasti. Nominální ceny ovsa na sledovaných územích mezi léty 1395–1440 vykazovaly mírný růst, přibližně o 25–30 %. Cenových údajů pro žito je málo, nasvědčují ale výraznějšímu růstu. Klír také upozorňuje na to, že na Chebsku je evidována drahota ve stejných letech jako v Čechách. Ceny krav a ovcí se dochovaly zejména pro 50. léta 15. století, kdy opět doložené případy odpovídají cenám v Čechách. V obecné rovině autor přijímá závěry Rostislava Nového,[59] že ceny zboží každodenní potřeby byly na místním trhu fixovány na nominální hodnoty, takže kupní sílu mince neovlivňoval pokles její jakosti“ (s. 13 anot. publ.). Zpracováno přehledně, zajímavě.

O. Vodička se zabývá katolickými exulanty (kleriky i měšťany) z husitských Čech. Ve studii, se záběrem nadregionálním, pojmenované Exil za každou cenu? Finanční vztahy exulantů z husitských Čech v letech 1420–1436[60] sleduje „finanční situaci vybraných katolických exulantů z husitských měst Českého království. Analyzuje doklady týkající se exilových obchodních aktivit, nákupu nemovitostí a pronájmů, pořizování rent, prodeje práv na konfiskované majetky a oddlužení. Specifickou kapitolu představují finanční vztahy mezi uprchlíky z měst a exilovými konventy z českých klášterů. Vodička namnoze pracuje s needitovaným a doposud neznámým pramenným materiálem, zejména s městskými knihami slezských, lužických a některých říšských měst. Na základě shromážděného pramenného materiálu vyvozuje očekávaný předpoklad, že mimo hrstky velmi majetných obchodníků a zlatníků z Prahy a Kutné Hory byla finanční situace katolických exulantů spíše svízelná. Značná část z nich se v průběhu sledovaného období potýkala s mírnějším či prudším tempem chudnutí a jen menší části se dařilo udržovat stabilní, vzhledem k jejich minulosti však spíše podprůměrnou životní úroveň. Prameny téměř vůbec nepodchycují nejchudší vrstvy obyvatelstva. Ojedinělé doklady ukazují, že i příslušníci nejnižších společenských vrstev českých měst odcházeli do exilu. Otázkou ale zůstává, kolik majetných osob a rodin ve skutečnosti české země nakonec opustilo“ (s. 13-14 anot. publ.). Důraz je v příspěvku kladen na uprchlíky z bohatších vrstev měšťanských či církve. Otevřenou otázkou zůstávají emigrantské vrstvy chudší, včetně toho, že mnozí si emigraci možná dovolit vůbec nemohli.

Specifika středověkého obchodování naznačuje práce Královské město a jeho obchodní privilegia na příkladu středověkého Písku[61] V. Večeřové. Představuje „nejvýznamnější obchodní privilegia královského města Písek … detailně sleduje možnosti, které se městu nabízely v souvislosti s jeho funkčním zapojením do nadregionální obchodní sítě. Značný prostor je věnován obchodním vztahům Písku a jeho blízkých konkurentů (zejména městům Vodňany a Týn nad Vltavou), jejichž pramenný obraz se dochoval především v podobě vzájemných vlekoucích se obchodních konfliktů. Ačkoli Písek neměl z geografického hlediska dobré předpoklady pro vznik významného obchodního centra, disponoval důležitým panovnickým privilegiem, které jeho účast na obchodu po právní stránce zabezpečovalo. V praxi se ale město potýkalo s bojkotováním těchto výsad. Přes veškerou snahu, směřující k prosazení písecké cesty jako výlučné trasy ve směru od Prachatic a Českých Budějovic do Prahy, Kutné Hory a Plzně, nedokázali Písečtí dosáhnout stabilní existence právně určených obchodních tras, a Písek se tak nikdy nedokázal plně etablovat jako významné obchodní středisko“ (s. 14 anot. publ.). Přítomny jsou názorné mapky např. se směry obchodních cest.

K ekonomickým aktivitám náleží půjčky, což platilo také ve středověku. „Půjčování peněz ve středověku je chápáno jako jedna z hlavních činností židovského obyvatelstva, o čemž svědčí i množství dochovaných pramenů, především z městského prostoru. Velmi cenným dokladem tohoto jevu jsou knihy židovských obligací ze Znojma, pokrývající nesouvisle léta 1415–1438. Na základě třetí dochované knihy obligací z let 1425–1426 Kajetán Holeček sleduje základní strukturu židovského finančního trhu. Rozborem knih židovských obligací dokládá, že převládající klientelu židovských finančníků tvořili především lidé z nižších sociálních sfér, z venkova nebo z městských periferií. Ani paleta židovských finančníků nebyla zdaleka tak pestrá, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť podstatný prvek židovského půjčování peněz představuje v případě Znojma dominance bohatého jedince“ (s. 14-15 anot. publ.). Studie K. Holečka pojmenovaná Židovské půjčky ve středověkém Znojmě není dále vnitřně členěna. Zahrnuje vlastní text, Závěr a Poznámky. Nechybějí srovnávací tabulky a grafy. Problematičtější však může být krátká doba sledování na základě použitých knih obligací.

Se středověkým ekonomickým myšlením samozřejmě úzce souvisí téma peněz, reprezentované nadregionálně zaměřeným materiálem J. Boublíka Zlatá a stříbrná mince v peněžní praxi 14. až první poloviny 16. století,[62] majícím blízko ke studii numismatické.[63] O čemž svědčí i četné fotografie mincí. Autor se zaměřuje „na úlohu zlaté a stříbrné mince v peněžní praxi 14. až první poloviny 16. století … dochází k závěru, že ve sledovaném období středověku mělo obyvatelstvo vždy větší důvěru v přijímání plnohodnotné mince – pražských grošů nebo uherských dukátů – než drobné mince. Tezaurace především zlatých nominálů byla velmi výhodná, protože uherské dukáty představovaly vůbec nejstabilnější platidlo, které ani po několika staletích neztrácelo na rozdíl od stříbrných mincí svou hodnotu. Snižování jakosti u nízkých nominálů bylo logickou reakcí panovníka na malou rentabilitu jejich ražby, která byla dána relativně malou kupní silou těchto mincí při zachování poměrně vysokých výrobních nákladů. Hodnota uherských dukátů, vyplacených v pražských groších nebo v drobných mincích, nebyla přesně určena a ke stanovení konečného kurzu mezi zlatou a stříbrnou měnou docházelo často teprve na základě dohody mezi dlužníkem a věřitelem. Za velké peněžní krize v 50. a 60. letech 15. století však byly pražské groše, mizející z peněžního oběhu, často zmiňovány pouze ve smyslu peněžních početních jednotek“ (s. 15 anot. publ.).

„Výzkum cen a mezd se dnes těší dosti malé pozornosti badatelů. O to přínosnější je úvod do problematiky výzkumu cen a mezd v kutnohorském revíru první poloviny 16. století, který zpracoval Viktor Pohanka“ (s. 15 anot. publ.). Příspěvek nese název Prolegomena do dějin cen a mezd v kutnohorském revíru první poloviny 16. století.[64] „Kutnohorský pramenný materiál dosud nebyl adekvátně vytěžen, proto se autor soustředí na podchycení možností, které se před badateli dějin cen a mezd otevírají. Nejmarkantnější je to v případě tzv. dolových register, dochovaných v téměř souvislé řadě pro celou první polovinu 16. století, která skýtají nebývale široký obraz kutnohorského trhu s vybranými komoditami, z nichž nejzajímavější představují ceny ovsa. Ukázalo se, že navzdory enormní spotřebě této obilniny uvnitř důlního revíru nebyly její ceny výrazně odlišné od poměrů v menších královských městech. Zásadní zjištění této vstupní úvahy nad dějinami cen a mezd v Kutné Hoře spočívá v tom, že cenová ani mzdová hladina se výrazně nelišila od poměrů v dalších královských městech. I díky tlaku na spotřebitelsky příznivé ceny si proto město uchovávalo přitažlivost pro nově příchozí obyvatele, což bylo při častém nedostatku pracovních sil v dolech a při zpracování vytěžené rudy zvlášť důležité“ (s. 15-16 anot. publ.). Text je zajímavý[65] i když relativně náročný, včetně tabulek, grafů a reprodukcí etc. Náleží k nejvíce ekonomickým.

Další příspěvek, který čtenáře posouvá ze středověku do předbělohorského období, cílí na fiskální poměry předbělohorského Brna. L. Sulitková sleduje „na základě dlouhodobých pramenných výzkumů pro královské město Brno základní ukazatele v oblasti mikro- i makroekonomiky v předbělohorském období. Pro oblast „podnikatelských“ aktivit jednotlivců autorka čerpá i z dosud nepřekonaných výzkumů Jaroslava Novotného,[66] týkajících se sledování dobových mezd a tržních cen různých zemědělských produktů i řemeslných výrobků. Autorka se ale zabývá i možnostmi výdělků řemeslníků pracujících pro město a platovými podmínkami vlastních městských zaměstnanců. Stejnou pozornost věnuje na základě rozborů téměř kontinuálně zachovaných řad specifických městských knih i výnosnosti hospodaření města jako celku. Příspěvek je tedy zamýšlen v naznačených ohledech jako možná báze pro komparace s jinými dobovými královskými městy v českých zemích“ (s. 16 anot. publ.). Studie Možnosti městského a měšťanského podnikání a finanční evidence na příkladu královského města Brna v předbělohorském období není nijak členěna a pouze na konci obsahuje Poznámky. Nechybí reprodukce dobových knih a listin a v neposlední řadě pokus o přiblížení cenových úrovní základního zboží a komparace s výdělky nejběžnějších dobových povolání.[67]

„V roce 1609 převzaly pražskou univerzitu nekatolické stavy a během následujícího desetiletí proběhla její částečná reforma. Jedním z nejdůležitějších kroků vedle zrušení celibátu profesorů byl pokus o zjednodušení těžkopádné správy univerzitního majetku“ (s. 16 anot. publ.). M Ďurčanský čtenáře ve studii pojmenované Úřad kvestora pražské univerzity v letech 1612–1622, jeho představitelé a jejich vazby k měšťanskému prostředí[68] přesouvá „na univerzitní půdu na počátku bouřlivého 17. století a detailně představuje úřad kvestora pražské univerzity v letech 1612–1622, jeho představitele a jejich vazby k měšťanskému prostředí. Převážně se jednalo o mladé absolventy pražské univerzity s titulem mistra, kteří už za sebou měli zkušenosti s působením v univerzitní nebo městské administrativě. S úřadem nejspíše nespojovali trvalejší představy o své budoucnosti, ale pouze dočasné vylepšení své společenské a ekonomické situace. Žádný z nich tak nezanechal ve správě univerzitního majetku hlubší stopy. Vysoké učení bylo navíc již dva roky po porážce nekatolických stavů v bitvě na Bílé hoře předáno jezuitům a jeho někdejší kvestoři se ocitli mezi náboženskými exulanty“ (s. 16-17 anot. publ.). Příspěvek, s řadou vyobrazení, se nalézá na pomezí studií nadregionálních a regionálních. Důraz je – více nežli na hospodářské aspekty – kladen na přiblížení čtyř učenců-kvestorů (jejichž historický význam ovšem nijak velký přitom nebyl).

Závěrečná působivá kapitola J. Lhotáka přesahuje rámec regionu a nese název Šacuňky a jejich pozice v daňovém systému raně novověkých královských měst. Příspěvek ke způsobu rozvrhování kontribuce v královských městech.[69] Věnována je vývoji a pramenné hodnotě tzv. šacuňků, které by moderním jazykem bylo možné přibližně označit jako podklady pro výpočet daně z nemovitosti. „V původním významu se tímto pojmem označovalo finanční vyjádření hodnoty (z německého Schatzung), v přeneseném významu přímá daň a písemnost, kterou se na základě ocenění daň rozvrhovala. V prostředí zeměpanských (královských a věnných) měst vycházely raně novověké šacuňky plně z předhusitské berní praxe. Formulář středověkých berních knih a berních rejstříků (eventuálně smíšených rejstříků) se mohl udržovat i díky kontinuálnímu způsobu ukládání daňové povinnosti: městu byla uložena k úhradě částka, kterou městská rada proporčně rozvrhovala na jednotlivé poplatníky podle výše jejich majetku. Tento princip bylo možné uplatnit jak při ukládání speciální berně, tak daně majetkové, domovní a při odvádění pobělohorské kontribuce. Význam šacuňků tkví v možnosti jejich komparace s katastry. Diskutabilní zůstává jejich využití pro dějiny cen a mezd, neboť daňový základ uváděný v šacuňcích neodpovídal ani tržní ceně, ani úrovni sociálních vazeb. Navzdory svému významu prozatím nebyly šacuňky systematicky badatelsky vytěženy a v městských archivech se dosud ukrývají pod nejrůznějšími charakteristikami (katastr, rejstřík městské dávky apod.)“ (s. 17 anot. publ.). Osvětlen je princip této specifické součásti berního systému a okolnosti jejího vzniku. Zmíněna jsou i úskalí spojená s tím, že se v jednotlivých městech šacuňk vypočítával různými způsoby. Zdokumentovány jsou příklady, kdy města údaje uváděla úmyslně nesprávně, aby ušetřila na uvalené královské berni.

„Předkládaná kolektivní monografie primárně nesměřuje k prezentaci hotových badatelských výstupů. Jejím cílem je naopak otevřít debatu nad publikovanými tezemi a jejich podněty. Právě diskuse nad konkrétními problémy a tématy může vést k jejich hlubšímu pochopení a detailnímu zpracování. Snad povedou také k oživění zájmu o hospodářské dějiny, když ještě zhruba před půlstoletím náležely práce z této oblasti mezi nejpřínosnější a nejzajímavější výstupy, které mohla československá historiografie nabídnout“ (s. 18 anot. publ.). Lze souhlasit s tím, že studie mohou představovat odrazový můstek pro další výzkumy i badatele.

Anotovaná publikace není popularizační, nýbrž opravdu odborná. Poznatky a inspirace bezesporu přináší. Ovšem širší čtenářskou veřejnost asi přehnaně neosloví. Ke kratochvilným a nenáročným čtením do vlaku nepatří. Což nevylučuje, aby v ní zalistoval i poučenější laik. Všemi studiemi přitom pravděpodobně nebude osloven asi stejně. Z pohledu autora anotace – politického ekonoma (na rozdíl od autorů představovaných studií) – lze zopakovat, že ještě více ekonomie by publikaci neuškodilo. Naopak. Je však dobře, že tato kniha vznikla a vyšla.

P.S. (1) Začátkem přestupného února „rychločučkou“, za nedělní skoro vlahý podvečer, v domovské žižkovské pivnici – kam chodívají i osobnosti v dnešních 3 x Z zmíněné (upřesňovat nebudeme) – vdechnuto povídání s (bývalým) kriminalistou J. Marešem. Noviny protentokráte fakt nelze. Kolotočářská famílie ze Suchdola opětovně okupuje stránky nejenom bulváru. Bulvár a liberální škvár je však dnes již téměř (skoro) všechno. Seriál Případy prvního oddělení se nám líbily. Všechny řady.[70] I když s „dušínovským“ charakterem ústřední postavy to v realitě mohlo být minimálně o drtínek jiné …[71] C´est la vie! Publikace Moravec, M.: Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení. Banská Bystrica: Martin Moravec 2022. 345 s. ISBN 978-80-11-02223-5. Nakonec si lze přivyknout i na formu neustálého toku sledu otázek a odpovědí. Monotónní a k orientaci v textu přehnaně nepřispívající. Ale nakonec, proč ne.

P.S. (2) Autor 3 x Z usiluje o udržování povědomosti o vývoji ekonomického myšlení, včetně výuky ekonomie, nejen rázu historického, nýbrž i současného (Útěky do historie jsou hezčí i bezpečnější. A nakonec všechno smysluplné už napsáno bylo). Ve smyslu minimálně přehledu o nových trendech a v neposlední řadě i o dostupných publikacích (Aneb alespoň sledovat stopu). Byl proto překvapen následujícím titulem. Tento – spolu s dalšími – ihned objednán přes Megaknihy.[72] V domnění, že jde o český překlad nový a ve snaze zůstat „in“. Rozbaleno zvědavě již před obchodem. Překvapivě zjištěn rok vydání 2013. Pravděpodobně jsme tuto knihu již v ruce drželi a možná i někde hodnotili.[73] Je nám povědomá. Neúprosný Alzheimer přichází … Pídit se v archivech digitálních i nedigitálních je potupné, čili budeme dělat, že materiál vidíme poprvé. Vcelku nás i zaujal. Tedy až na zelenou příšerku na titulu předním a zadním. Odporně připomíná zelenou otravně-vlezlou (anebo vlezle-otravnou) zmrdí potvůrku ze strašlivých reklam na Alzu. Ta na obálce alespoň pitvořivě neskřehotá.

Míněna brožovaná publikace autora označeného jako Craig A. Depken, II.[74] Chvilku váháme, co je vlastně co. Nakonec z toho vychází Depken, C. A.: Mikroekonomie bez předchozích znalostí: Průvodce pro samouky. Brno: BizBooks 2013. 296 s. ISBN 978-80-265-0037-7. Slibováno je, že průvodce neobsahuje: „Žádné zbytečné odborné výrazy“ (zadní strana obalu anot. publ.), přičemž má jít o: „Jednoduchý způsob, jak pochopit mikroekonomii“ (dtto). Motto knihy zní „Srozumitelná pro začátečníky a vyzývavá pro pokročilé“ (tamtéž). S druhou části motta souhlasit lze, první je již diskutabilnější. Minimálně v tuzemském kontextu.

Okamžitě totiž váháme nad určením titulu. Má jít o průvodce-učebnici pro samouky. Pro jaké? Představit si lze absolventa VŠ (nejlépe technického či matematického apod. zaměření, takový právník by možná nadšen přehnaně nebyl, o tzv. humanistech nemluvě), který vnitřně silně pocítí potřebu více proniknout do tajů mikroekonomie. To ano (Zadarmo a bezpracně a „jednoduše“ to přitom ale rozhodně nebude). Ale třebas čerstvý maturant či i nečerstvý? Bez předchozích znalostí namátkou substituční a důchodové efekty cenových změn?[75] Přebytky? I když bez formalizací. Obsah se nalézá na pomezí základních (bakalářských) a středně pokročilých (magisterských) kurzů standardní mikroekonomické teorie a příslušných aplikací. Přesněji mírně přesahuje bakalářskou úroveň. Mohou existovat i tuzemské fakulty, které by obsah celý přezíravě zařadili jednoznačně ke kurzu základnímu (Těch však u nás moc není. Autor anotace tipuje jednu, možná dvě, tři … Ale moc jim stejně nevěří). Není oním „bez předchozích znalostí“ míněna spíše absence znalostí mikroekonomie již pokročilejší? S tím, že jako samozřejmost jsou předpokládány elementární znalosti vstupního kurzu ekonomie?[76]

Autor anotace si položil otázku, jak by asi dopadl základní kurz bakalářské mikroekonomie na pražské ekonomické univerzitě, kdyby byl vyučován důsledně podle této knihy? Už tak patří tento kurz k postrachům. Úplně celý obsah inkriminovaného průvodce by zkrátka po našich bakalářích v současnosti vyžadovat nešlo (Což však nemusí znamenat, že by býti nemělo).

Průvodce se zaštiťuje srozumitelnou řečí bez zbytečných detailů. Přehledný a srozumitelný se být snaží. Mnohem, mnohem snadněji se v něm však pohybuje i orientuje čtenář ekonomií již „políbený“. Čím více, tím lépe. Autor se vyhýbá matematickému aparátu, jak explicitně deklaruje v Úvodu. Pouze dvoustránkovém, ale přitom poněkud těžkopádném. A ne až tak „atraktivním“, jak bylo očekáváno. Lopotně těžkopádně a toporně vyznívá i překlad celé knihy. Naznačeny jsou dva základní přístupy k výkladu ekonomie – intuitivní a matematický. Autor má oba přístupy kombinovat, přičemž „praktickou“ matematiku omezuje na grafy a jednoduchou aritmetiku. Součástí kapitol jsou „malé přílohy“ s aplikacemi na konkrétních příkladech. Každou ze třináctky kapitol zakončuje shrnutí a krátký kvízový testík. Přílohy tvoří Odpovědi ke kvízům, Závěrečný test s odpověďmi a Rejstřík. Didakticky zpracováno promyšleně a v něčem i inspirativně. Zarazí však absence jakékoli literatury k dalšímu studiu.

Struktura je jedna z možných.[77] Pochvalu zaslouží zachování tématu dokonalá konkurence. Rozmohl se nám totiž „takový nešvar“ … K postmoderním „cool“ trendům náleží vynechávání právě této pasáže. S tím, že dokonalá konkurence v praxi neexistuje, tak proč studenty takovýmto nerealistickým modelem zatěžovat. Svatá prostoto! Témata zahrnující tržní struktury konkurence nedokonalé obsažena přitom jsou, včetně analýzy alokační efektivnosti. Tato ovšem bez konkurence dokonalé značně postrádá smysl. I tady by pomohla alespoň minimální povědomost o historii ekonomického myšlení. Dokonalá konkurence je výchozí (a dlouho i jediný) model tržních struktur, přičemž neoklasika hladce funguje pouze v podmínkách právě dokonalé konkurence. Vedle toho je tato i jakýmsi ideálem, vzorem. S ekonomickou argumentací pomocí efektivnosti, šířeji pak svobody (zejména ve spotřebě).

Na policích knihkupectví, a to i specializovaných či renomovaných, se povaluje leccos, co má v názvu obsaženo slůvko mikroekonomie. Opravdu nikoli všechno je přitom hodno pozornosti.[78] Představovaný průvodce náleží k tomu nadprůměrnému. Doporučit jej s výhradami lze, nicméně skutečným začátečníkům spíše nikoli. Nic nového či objevného – a to ani po stránce didakticko-pedagogické – publikace nepřináší ani neobsahuje. Její český překlad na škodu není, ovšem mnohé a mnohé jiné tituly by byly užitečnější (a možná i komerčně úspěšnější). Své místo může tento průvodce nalézt coby shrnující, resp. opakující repetitorium a v neposlední řadě jako inspirace pro sféru mikroekonomických aplikací.[79]

3. Pracovní materiál – tentokrát k tomu nejdůležitějšímu

Analýza pozičního investování – klíč k pochopení současné reality

Radim Valenčík

(Pokračování z předcházejícího čísla)

Úvodní poznámka k pokračování z předcházejícího čísla

Za dva měsíce od uveřejnění první části se stalo velmi mnoho. Jeden z materiálů, které jsme připravili na různé konference, byl již přijat. A to na jednu z nejdůležitějších. Proběhne v červenci. Podrobně budu informovat až s využitím poznatků, které tam získáme. Další materiály jsou v recenzním řízení.

Nejdříve uveřejním podklady, ze kterých jsme při přípravě vystoupení na konference vycházeli. Na to navážu materiály z připravované monografie Základy teorie pozičního investování, která vychází příspěvků na konference, ale posouvá teoretické řešení problematiky pozičního investování o kus dál. To ostatně sami uvidíte.

Výchozí koncept vzniku a řešení obtížně řešitelných konfliktů

Koncept výnosů z trvalého řešení konfliktu:

Dát vhodný základní koncept není jednoduché z několika důvodů:

1. Musíme uvažovat dva typy vzájemně propojených výnosů:

- Výnos hráče z převedení investic do pozičního investování v rámci konfliktu (zbrojení) do zvyšování jeho vlastního ekonomického potenciálu umožňujícího další rozvoj.

- Výnos hráče z převedení investic do pozičního investování v rámci konfliktu (zbrojení) do zvyšování ekonomického potenciálu druhého hráče v důsledku zastavení ničení a blokování jeho investičních příležitostí.

2. Zvyšování rizika pro hráče, které vyplývá z převedení investic do pozičního investování v rámci konfliktu (zbrojení) do zvyšování jeho vlastního ekonomického potenciálu umožňujícího další rozvoj. (Čím více přestane investovat do své pozice v konfliktu, tím více se může stát zranitelnější.)

3. Snížení výnosů hráče z pozičního investování v důsledku převedení investic z pozičního investování v rámci konfliktu (zbrojení) do zvyšování jeho vlastního ekonomického potenciálu umožňujícího další rozvoj.

4. Možnost ve vzájemném vztahu vytvořit (zlepšovat) podmínky pro to, aby investiční příležitosti, kterými hráči disponují, byly využívány podle míry jejich výnosností. (To je forma spolupráce, o kterou by perspektivně mělo jít.)

Uvážit všechny tyto aspekty v rámci jednoho obecného konceptu je velmi obtížné. Buď je nutné postupovat formou dílčích modelů (což bude náš postup), nebo najít elementárnější základ pro rozklíčování reality (pokud takový existuje).

Koncept přímých výnosů z trvalého řešení konfliktu:

Navrhujeme tento model:

Obrázek 1c

Y, Y´ jsou osy současného a budoucího příjmu (Y zde není označení hráče, tato nepříjemná podvojnost označení vznikla v určité tradici výkladu, problém řešíme odlišením prostřednictvím kurzívy v případě současného a budoucího příjmu a tučného zvýraznění v případě označení hráčů)

MX_x výnos hráče X z převedení investic do pozičního investování v rámci konfliktu (zbrojení) do zvyšování jeho vlastního ekonomického potenciálu umožňujícího další rozvoj.

MX_y výnos hráče X z převedení investic do pozičního investování v rámci konfliktu (zbrojení) do zvyšování ekonomického potenciálu hráče Y v důsledku zastavení ničení a blokování jeho investičních příležitostí.

MX= MX_x+MX_y

obdobně

MY_y výnos hráče Y z převedení investic do pozičního investování v rámci konfliktu (zbrojení) do zvyšování jeho vlastního ekonomického potenciálu umožňujícího další rozvoj.

MY_x výnos hráče Y z převedení investic do pozičního investování v rámci konfliktu (zbrojení) do zvyšování ekonomického potenciálu hráče X v důsledku zastavení ničení a blokování jeho investičních příležitostí.

MY= MY_y+YX_x

Postupné snižování velikosti investic do pozičního investování, které je zdrojem příslušných efektů, je v případě hráče X zleva doprava od počátku souřadnic a u hráče Y zprava doleva od Y_xp+Y_yp, tj. bodu součtu prostředků investovaných do pozičního investování jedním a druhým hráčem.

Následující obrázek ukazuje (přerušovanými černými křivkami oboustranně zakončených šipkami), jak spolu souvisejí výnosy hráče z převedení investic do pozičního investování v rámci konfliktu (zbrojení) do zvyšování jeho vlastního ekonomického potenciálu umožňujícího další rozvoj s výnosy druhého hráče v důsledku zastavení ničení a blokování jeho investičních příležitostí:

Obrázek 2c:

Plochy pod lomenými čarami MX a MY jsou celkovými výnosy hráčů ze zastavení konfliktů.

Základní dilema při řešení konfliktu:

Po té, co jsme si vtvořili určitý základ pro ocenění rozhodnutí hráčů, zda budou či nebudou řešit konflikt (v obecnějším případě, že se dohodnou na jeho zmírnění), stojí za povšimnutí, že samotné rozhodnutí má povahu dilematu, které vyjadřuje standardní hry typu Vězňovo dilema.

Připomeňme si:

		Hráč Y
		K	N
Hráč X	K	xkk:ykk	xkn:ykn
	N	xnk:ynk	xnn:ynn

Kde:

K, N dvě strategie, které má každý hráč – kooperovat či nekooperovat, tj. ukončit či zmírnit konflikt, dodržet dohodu, nebo naopak pokračovat v konfliktu, nedodržet dohodu zaměřenou na ukončení či zmírnění konfliktu

xkk:ykk, xkn:ykn, xnk:ynk, xnn:ynn výplaty hráčů

Přitom platí:

xkn<xnn<xnn<xnn

ykn<ynn<ynn<ynn

tj. nejmenší výplatu má každý hráč, když kooperuje a druhý hráč nikoli (tj. když je první hráč podveden), pak následuje výplata, kdy oba nekooperují (tj. konflikt pokračuje, případně se i stupňuje), pak výplata, kdy oba kooperují, a největší výplatu má hráč, když druhý hráč kooperuje a on nikoli (tj. když on podvede druhého hráče).

Lze to říci i jednoduše: Vyplatí se podrazit druhého hráče, přestože největší společnou výplatu by hráči měli, pokud by spolupracovali. Právě to dělá konflikty obtížně řešitelnými.

Velmi časo se vyskytuje případ, kdy dočasné řešení konfliktu považuje jeden hráč pouze vylepšení své pozice pro pokračování konfliktu.

V návaznosti na předcházející (16.) díl můžeme říci, že velmi častou je situace, kdy omezení prostředků investovaných do zlepšení pozice při konfliktu jedním z hráčů vede k situaci, kdy při dalším pokračování konfliktu může druhý hráč získat výhodnější pozici než by měl, pokud by první hráč prostředky do zlepšování své pozice neomezil. Právě proto je v některých případech nutné na konflikt nahlížet prizmatem nástrojů zviditelnění předpokladů neutrality pozičního investování. Jak jsme již upozornili, problém je v tom, že množinu (např. v podobě linie neutrality) pozičního investování mohou vidět hráči odlišně.

Co nelze přehlédnout:

V dějinách často dochází k situaci, kdy dojde k plnému (v podstatě jednorázovému či velmi rychlému) ukončení konfliktu v důsledku změny v oblasti reprezentace jednoho z hráčů či obou hráčů. K této změně může dojít:

- Porážkou jednoho z hráčů.

- Výměnou reprezentací v důsledku endogenních procesů.

Pokud se týká druhé možnosti, tak se jedná o důsledek komplexu her, kterými je reprezentace jednoho či obou hráčů generována.

Výsledkem může být obnovení důvěry mezi hráči, aniž by došlo k plné porážce jednoho z nich. Takové situace se v dějinách již mnohokráte vyskytly a z hlediska současné globální situace je dobré jim věnovat pozornost, vytěžit z bohatého materiálu, který je s nimi spojen, doporučení pro současnost.

Jedním ze společných rysů těchto situací je, že ztráty při pokračování konfliktu jsou tak velké a intenzivně dopadají na ty, kteří jsou obětí konfliktu, a na straně druhé se nabízí tak výrazné zlepšení při řešení konfliktu, že endogenní hry (hry generující reprezentace rozhodující o volbě strategií hráčů, kteří jsou nositeli konfliktu) vedou k zásadní změně strategie hráčů, mezi kterými vznikl konflikt.

Vraťme se ke grafům uvedeným v 16. dílu. Stačí, když v původním obrázku 1c potlačíme některé linie a zvýrazníme (tučně a černou barvou) linie MX_x a MY_y, následně je prodloužíme tak, abychom dostali námi používaný graf nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí reprezentovaný výše uvedenými liniemi:

Obrázek 1d:

Ten známe z dřívějších dílu série k pozičnímu investování např. v této podobě:

Obrázek 2d:

Ten, jak jsme ukázali dříve, můžeme převést do této podoby:

Nyní stačí, když jej posuneme o výnosy hráčů ze zatavení konfliktů x_y a y_x, které „vytáhneme“ z obrázku 1c v 16. dílu:

Obrázek 3d:

Celý obrázek vyjadřující paretovská řešení, která umožňuje využití cizích investičních prostředků k realizaci vlastních investičních příležitostí (z pohledu jednoho hráče), což je totéž jako využití vlastních investičních prostředků k realizaci cizích investičních příležitostí (z pohledu druhého hráče) posuneme do bodu (x_y, y_x) a máme celkové výnosy z ukončení konfliktu a navázání spolupráce v období obnovy škod napáchaných konfliktem, viz následující obrázek:

Obrázek 4d:

Šipkami je zde naznačen posun od výnosů dosažených ukončením konfliktu (první šipka jsoucí od počátku souřadnic) k výnosům, které každý z hráčů dosáhne využitím vlastních investičních prostředků k realizaci vlastních investičních příležitostí (druhá šipka, která na ni navazuje) a nakonec výnosům, která umožňuje využití cizích investičních prostředků k realizaci vlastních investičních příležitostí (z pohledu jednoho hráče), což je totéž jako využití vlastních investičních prostředků k realizaci cizích investičních příležitostí (z pohledu druhého hráče).

Tento finální graf je již poměrně jednoduchý a intuitivně srozumitelný.

V některých případech, o nichž pojednáme následně, mohou mít výnosy z využití cizích investičních prostředků k realizaci vlastních investičních příležitostí (z pohledu jednoho hráče), což je totéž jako využití vlastních investičních prostředků k realizaci cizích investičních příležitostí (z pohledu druhého hráče) zásadní význam, což je patrné i z tohoto obrázku.

Případ návratu k plné spolupráci:

V některých případech, o nichž pojednáme následně, mohou mít výnosy z využití cizích investičních prostředků k realizaci vlastních investičních příležitostí (z pohledu jednoho hráče), což je totéž jako využití vlastních investičních prostředků k realizaci cizích investičních příležitostí (z pohledu druhého hráče)zásadní význam, což je patrné i z tohoto obrázku.

Obrázek 1e:

Na tomto obrázku jsou velmi dobře vidět tři kroky přechodu od obtížně řešitelného konfliktu k jeho plnému vyřešení a obnovení spolupráce:

- První krok je vyznačen šipkou vlevo dole od počátku souřadnic do bodu (x_y, y_x), tj. od výchozího stavu ke zlepšení v důsledku zastavení vzájemného poškozování hráčů formou nejškodlivější formy pozičního investování.

- Druhý krok je vyznačen navazující (prostřední šipkou) z bodu (x_y, y_x) do bodu (xa, y_a), tj. kdy hráči převádějí své investiční prostředky z pozičního investování (formou poškozování protivníka) k využití svých vlastnících investičních příležitostí.

- Třetí krok navazující na druhý je z bodu (x_a, y_a) do bodu F (finálního bodu), který vede k obnově situace, ve které jsou využívány cizí investiční prostředků k realizaci vlastních investičních příležitostí (z pohledu jednoho hráče), což je totéž jako využití vlastních investičních prostředků k realizaci cizích investičních příležitostí (z pohledu druhého hráče).

K tomu následující poznámky:

- Připomeňme si, že počátek konfliktu je nutné hledat v nerovném přístupu k využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti, což je důsledkem pozičního investování v mírnějších podobách, ale hráč, který je obětí původních forem pozičního investování to pociťuje jako diskriminaci. Jeho obrana proti původním formám diskriminace pak může vést ke vzniku a vyostřování konfliktu. Tj. zakončení konfliktu třetím krokem není jen nějaký efekt navíc, ale důležitý předpoklad trvalého řešení konfliktu a eliminování půdy pro jeho obnovení. To je jeden z velmi důležitých a původních výsledků přístupu, který k identifikování a analýze fenoménu pozičního investování navrhujeme. Bez aparátu, který jsme vyvinuli, bychom tuto skutečnost nezviditelnili.

- Využití cizích investičních prostředků k realizaci vlastních investičních příležitostí (z pohledu jednoho hráče), což je totéž jako využití vlastních investičních prostředků k realizaci cizích investičních příležitostí (z pohledu druhého hráče) je důležité i z toho důvodu, že v důsledku vyostřeného dlouhodobého konfliktu, zejména v případě, kdy dojde k porážce jednoho z hráčů (ale to není nutná podmínka), jsou jeho investiční prostředky vyčerpány. Proto využití cizích investičních prostředků nabízí velmi vysoké výnosy.

- Nutným předpokladem využití všech tří kroků je plná změna preferencí jednoho či obou hráčů. Ta je výsledkem jiných her, které jsou sice konfliktem vyvolány (excitovány), ale pak již se řídí vlastní logikou. Pro identifikování a analýzu těchto her je námi navržený a v předcházejících i tomto pokračování prezentovaný koncept významný, např. při ocenění parametrů dvoumaticových her popisujících dilemata hráčů, kteří se na hrách spojených se změnou preferencí podílejí, není však dostatečný.

Základní teze popisu společenské reality z hlediska univerzálních her

Úvodní poznámka:

Jedná se o vůbec první a nekonzultovaný „nástřel“ napsaný „nadrzo“. Proto s největší pravděpodobností obsahuje spoustu chyb, nepřesností, nesrozumitelných a zavádějících formulací, stejně jako přehlédnutí podstatných momentů dané problematiky. Něčím je však vždy potřeba začít.

Teze:

1. Společenskou realitu lze nahlížet jako na vícerozměrný prostor vzájemně provázaných a hierarchicky strukturovaných konglomerátů her.

2. Základním prvkem tohoto prostoru je elementární herní kompozit, všudypřítomné propojení několika elementárních her.

3. Elementární herní kompozit obsahuje následující prvky (které lze chápat jako elementární hry):

- Interakci nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí mezi hráči.

- Mechanismy převoditelnosti výnosů do podoby přenositelné mezi hráči.

- Mechanismy pozičního investování v podobě využití investičních příležitostí k potlačení investičních příležitostí, kterými jeden z hráčů disponuje, druhým hráčem.

- Mechanismy rozdělení výnosů získaných společnou akcí mezi hráče.

- Množinu (zpravidla v podobě funkce) neutrality pozičního investování, kterou mohou hráči v důsledku neúplnosti informací vnímat odlišně.

- Možnost obrany proti pozičnímu investování ze strany hráče, který je pozičním investováním diskriminován.

- Možnost přerůstání obrany vůči pozičnímu investování v konflikt, kdy se hráči vzájemně snaží formou poškozování druhého hráče získat silnější pozici.

- Způsob řešení herních dilemat.

- Předpoklady pro interakci s prostředím formou vytváření koalic v oblasti pozičního investování, a to i ve formě pozičního investování formou poškozování druhého hráče.

4. Jednotlivé elementární herní kompozity se liší parametry elementárních her a přítomností těchto her v tom smyslu, že některé mohou existovat jen v neexcitované, tj. neprojevující se (skryté, latentní) podobě.

5. U každé elementární hry tvořící elementární kompozit lze identifikovat míru určitého parametru, jejíž zvyšování vede k interakcím daného elementárního herního kompozitu s prostředím. ///Coby paralela – čím větší „napětí“ či „potenciál“, tím větší vliv na prostředí.///

6. Interakce elementárních herních kompozit s prostředím (jinými elementárními kompozity), tj. to, že jednotlivé hry se hrají vždy v určitém kontextu jiných her, vede k tomu, že vznikají určité složitější herní konglomeráty.

7. Takovým složitějším herním konglomerátem je i případ vzniku reprezentací herních konglomerátů.

8. Reprezentace herních konglomerátů se mohou měnit, vznikat i zanikat.

Důsledky:

1. Pokud ignorujeme tuto „ontologii“ herní podoby společenské reality, unikne nám při pokusu o použití teorie her ke konkrétním praktickým úlohám to nejpodstatnější. Jsme v pozici rybáře, který tu a tam vyloví rybu pomocí udice, zatímco by mohl vytáhnout plné sítě. (Ve skutečnosti jsme v situaci mnohem horší, protože neumíme na háček dát ani tu správnou návnadu, tj. jsme v situaci, kdy lovíme ryby jen prostřednictvím háčku bez návnady.)

2. Analýza jednotlivých fragmentů reality prostřednictvím určitého sumáře metodologicky nepropojených modelů je vývojové stádium teorie her, kterým většina teorií ve svém vývoji již prošla, z čehož si teorie her může vzít ponaučení a převzít cenné zkušenosti.

3. Doba pro zásadní posun teorie her výše naznačeným směrem nazrála a to, zda k němu dojde či nikoli, rozhoduje o autoritě, pozici i roli teorie her ve společnosti.

Paradox vztahu vnitřního a vnějšího pozorovatele:

Z pozice vnějšího pozorovatele (tj. toho, kdo nepracuje v oblasti teorie her jako odborník na tuto oblast) je možnost a nutnost (ve smyslu významu) tohoto přechodu samozřejmější než pro toho, kdo je do teorie her odborně ponořen. (Říká se tomu též fenomén profesionální slepoty.)

Kde a v čem se může teorie her nechat inspirovat

Analýza jednotlivých fragmentů reality prostřednictvím určitého sumáře metodologicky nepropojených modelů je vývojové stádium teorie her, kterým většina teorií (biologie, fyzika elementárních částic apod.) ve svém vývoji již prošla, z čehož si teorie her může vzít ponaučení a převzít cenné zkušenosti. To, že doba pro určitý posun směrem ke konceptům a následně i modelům, které umožní komplexnější přístup k využití teorie her, nastala, se může dílčím způsobem projevit i v tom, co tento příspěvek přináší tomu, kdo není odborníkem na teorii her.

Do některých článků, které jsem na dané téma zpracoval, jsem některé náměty dal. Pochopitelně jen jako inspiraci:

Inspirace první:

Když vyvíjíme příslušné nástroje, je vhodné odlišit model a koncept:

- Model lze chápat jako cíl, ke kterému spějeme. Zpravidla jej vyjadřujeme jednak nějakým algebraickým výrazem, resp. soustavou matematických výrazů (funkcí, rovnicí, soustavou rovnic, případně i matematickým popisem nějaké hry ve smyslu teorie her apod.) a současně i geometricky, přičemž geometrické vztahy (průběh funkcí, jejich dotyky či průsečíky, plochy apod. odpovídají algebraicky vyjádřeným vztahům). Obojí za definovaných podmínek odpovídá realitě. Vytvořit dobrý model je nesmírně náročné.

- Koncept je zobrazení reality na cestě k vytvoření modelu. Zpravidla nabývá některé parametry modelu postupně. Vyvíjí se na základě interakce s realitou. Koncept obsahuje názorné (grafické) zobrazení určitých vztahů či vlastností objektu, které nelze dostatečným způsobem kvantifikovat a ověřovat jejich algebraické parametry (či parametry z jiných matematických disciplín). Slouží k vytvoření určité představy, kterou lze konfrontovat s realitou, tj. reálným či duševním experimentem ověřit, zda realitě odpovídá či nikoli. Reálné a duševní experimenty mohou být i méně náročně a poskytují podněty pro zdokonalování modelu, případně i jeho zavržení.

Cesta od modelu ke konceptu bývá zpravidla vícestupňová. Některé vztahy se při zkoumání dané oblasti již dají vyjádřit matematicky, některé ještě ne. Z historie vědy, konkrétně v oblasti fyziky, může být původní Thompsonův (pudingový) model (přesněji, dle naší terminologie koncept) atomu (sestávající se z „promíchaných“ protonů a elektronů v určitém prostoru se stejnou hustotou). Šlo o koncept, jehož adekvátnost bylo možné testovat. Ruthefordem byl vyvrácen a nahrazen „planetárním“ modelem, přesněji konceptem, z něhož se již rodil model, (tj. existuje jádro atomu, které je malé a je v něm koncentrována téměř veškerá hmota, kolem kladně nabitého jádra krouží elektrony podobně jako planety kolem Slunce). Už Bohr ukázal, že fyzikálně a matematicky není tento model v pořádku, mj. proto, že obíhající elektrony by musely permanentně vyzařovat elektromagnetické vlnění a ztrácet energii. Byl nutný vznik nové oblasti fyziky, kvantové fyziky, založené na výrazně nových teoretických principech. Na základě toho vznikl Schrödingerův model popisující nejen atom, ale obecně chování každé elementární částice prostřednictví vlnové funkce. Vývoj pak pokračoval směrem ke standardní teorii elementárních části, jejíž osudy jsou velmi vhodnou inspirací pro teorii her v její současné podobě.

Inspirace druhá:

Při zpracování příspěvku se ukázalo, že pokud chceme teorii her přiblížit praxi, pokud má přispět k řešení současných reálných problémů, je z hlediska získaných poznatků i zkušeností důležité:

- V užším smyslu: Identifikovat při řešení konkrétních otázek spolupráce či společné akce různých subjektů fenomén pozičního investování a použít navržené nástroje k identifikování a zahrnutí jeho role do popisu chování příslušných subjektů (hráčů).

- V širším smyslu: Věnovat pozornost tomu, jak spolu jednotlivé hry v dané oblasti souvisejí, tj. která hra je v realitě dominantní (čímž někdy získáme odpověď na otázku, proč o použití určitého modelu není dostatečný zájem), jak se některé hry vzájemně ovlivňují svými parametry, jak na sebe jednotlivé hry navazují apod.; tj. je vhodné přistupovat k realitě jako k určitému konglomerátu her.

Zde se teorie her může nechat inspirovat současnou fyzikou elementárních částic, a to hned v několika směrech: Hlavním zdrojem experimentálních údajů jsou vysokoenergetické srážky částic, přitom ty, co fyziky zajímá, nemohou pozorovat přímo, ale jen prostřednictvím výsledků posloupnosti několika událostí (rozpadů a interakcí částic). K tomu, aby vyhodnotili výsledky experimentálních údajů, potřebují konzistentní teorii (kterou je nutné průběžně zdokonalovat a upřesňovat), dobré modely, které z ní vycházejí a v neposlední řadě statistické metody, které umožňují výsledky experimentů (srážek vysokoenergetických částic, které vyvolávají výtrysky interagujících a rozpadajících se částic) vyhodnotit.

Předmět teorie her, kterým je v daném případě oblast zabývající se předpoklady, následně výsledky společných akcí a možnostmi rozdělení jejich výsledků, není jednodušší než fyzikální realita v oblasti elementárních částic. Je velmi nepravděpodobné, že samotné zdokonalování modelů jednotlivých typů her je dostatečné, pokud se má zvýšit využitelnost teorie her v praxi. Otevření otázky vzájemné podmíněnosti jednotlivých her, vytváření struktur či konglomerátů vzájemně interagujících her, rozlišení her elementárních a složených, to vše se zaměřením na to, jak dosáhnout efektivního využití teoretických nástrojů při řešení reálných problémů může dát velmi výrazné impulsy pro rozvoj teorie her a následně nejen pro zvýšení její využitelnosti, ale také pro posílení jejího vlivu a neformální autority ve společnosti. V době, kdy je racionalita naší civilizace vystavena značnému tlaku, by byl posun daným směrem více než žádoucí.

Inspirace třetí:

Na závěr položíme několik otázek:

1. Pokud chceme analyzovat relevantní reálné společenské situace (z hlediska predikce vývoje a doporučení pro praxi), vystačíme s nástroji, prostřednictvím kterých modelujeme jednotlivé hry, nebo je nutné vyvinout nástroje umožňující popsat, jak spolu reálně se vyskytující kompozitní a kontextuální hry souvisejí?

2. Disponuje v současné době teorie her dostatečně efektivními nástroji popisu toho, jak spolu jednotlivé hry, které se reálně hrají v relevantních reálných společenských situacích, souvisejí?

3. Lze uvažovat o rozlišení elementárních a kompozitních her?

4. Lze se inspirovat současnou fyzikou elementárních částic a jít cestou vytvoření něčeho obdobného, jako je standardní model, přitom tak, aby závěry z něho vyplývající bylo možné testovat empiricky?

5. Můžeme se obejít při analýze relevantních reálných společenských situací bez zohlednění toho, že to, co je výstupem některých her v podobě příjmu (v peněžní i nepeněžní podobě) může sloužit v navazujících hrách k diskriminaci některého z hráčů (k ovlivňování výsledků hry prostřednictvím přeměny příjmové převahy ve výsadu, tj. k pozičnímu investování)?

Odpověď na výše uvedené otázky může být odlišná, některé z otázek lze patrně upřesnit, přeformulovat či dodat další, ale odpovědi na ně bychom se neměli vyhýbat.

V návaznosti na to lze uvažovat i o tom, do jaké míry může být inspirace teorie her současnou fyzikou, zejména fyzikou elementárních částic, nosná a do jaké míry zavádějící. Současná fyzika elementárních částic má ve svém základním teoretickém vybavení nástroje, které reagují na skutečno, že ze zásadních důvodů vyplývajících ze samotné podstaty teoretických základů nelze některé jevy (rozpady a interakce částic, dokonce částice samotné) pozorovat „přímo“ (tj. například prostřednictvím elektromagnetického vlnění), ale jen jako výsledek řetězce rozpadů a interakcí zachycených speciálními detektory. K tomu musí být vybavena prostředky, které takové řetězce rozpadů a interakcí částic vyvolají, teorií, která umožňuje předpovídat průběh navazujících událostí i jejich pravděpodobnost, následně pak statistickými nástroji, které jsou schopny odlišit potvrzení předpovědí od jejich nepotvrzení. Společenská realita patrně není jednodušší než realita v oblasti teorie elementárních částic. Lze předpokládat, že pokud se vyhneme některým zavádějícím paralelám, mohou inspirace současné teorie her dát podněty k jejímu dalšímu rozvíjení tak, aby se podstatně zvýšila její vypovídací schopnost, pokud jde o analýzu reálných společenských dějů a její využití. To by zvýšilo i zájem o tuto oblast a společenskou prestiž bádání v této oblasti.

Inspirace čtvrtá:

Lze namítnout, že dosadit do konceptu, který nabízíme, konkrétní data je prakticky nemožné, a tudíž jeho poznávací hodnota konceptu je velmi nízká. K této námitce lze uvést několik konkrétních metodických poznámek:

Za prvé: Jen velmi zřídka se setkáváme s koncepty či modely, do nichž lze dosadit přesné údaje, a přesto tyto koncepty či modely z oblasti teorie her mají značný přínos k poznání reality.

Za druhé: Každý koncept, který vyjadřuje některou podstatnou stránku reality, přispívá ke kultivaci naší představivosti a umožňuje lépe odhadnout, co se v realitě odehrává.

Za třetí: Od uvedeného konceptu lze odvodit formulování celé řady dilemat, která lze vyjádřit dvoumaticovými hrami, například (v návaznosti na dříve uvedené, ale odlišného typu): Má určitý hráč přispět k řešení konfliktu, nebo se snažit na konfliktu vydělat (jeho dvě strategie) oproti strategii stejného typu v případě ostatních hráčů (obdoba hry tragédie společné pastviny). Koncept, který uvádíme, může podstatným způsobem přispět k identifikování různých vlivů, které ovlivňují výplaty hráčů.

Za čtvrté (to nejdůležitější): Měli bychom se poučit od fyziků, kteří zkoumají srážky vysokoenergetických části (například v CERN). Každá vysokoenergetická srážka jako určitá interakce vyvolá další interakce a tyto zase další interakce, přitom každá z interakcí má velmi složitou strukturu. Fyzici tak analyzují to, co nazývají jet (výtrysk) prostřednictvím údajů pocházejících od několika různých detektorů. Detektory jsou schopny identifikovat důsledky interakcí, kterým předcházelo několik kol předešlých interakcí. K tomu, aby z výtrysků vyčetli to, co potřebují, musí mít dobrý model (vychází se z postupně upřesňovaného standardního modelu) a použít statistické metody, kterými konfrontují předpověď s údaji, které získaly. Vyhodnocení výsledků trvá přibližně dva roky a jedná se o práci velmi náročnou, vyžadující si značnou invenci. V případě velkých konfliktů ovlivňujících vývoj celých regionů, často vývoj celé naší civilizace, se jedná o něco podobného. Jsme schopni pozorovat zpravidla jen důsledky důsledků či projevy projevů her, které průběh konfliktu ovlivňují. Každý významná hra (a v případě konfliktu se jedná o významnou hru) spouští celou spršku her dalších, a to na více úrovních. Analyzujeme tedy něco podobného jako „výtrysk“ událostí při srážce vysokorychlostních částic. Zde může koncept, který nabízíme, podstatně přispět k vyhodnocení dat. Lze se nadít, že rozpracování aparátu teorie her umožní zkoumat složitější konglomeráty vzájemně provázaných her a sestavit (standardní) modely aplikovatelné na reálný vývoj. Vyloučeno není ani použití statistických metod k ověření vypovídající schopnosti takových modelů. Odlišnost od fyziky je zde v tom, že fyzika zkoumá stále týž svět (jehož rozpínání nemění podstatným způsobem podmínky experimentů a vypovídací schopnost modelů), zatímco teorie her aplikovaná na reálné dění zkoumá svět, který se dynamicky mění. To je ovšem spíše výzva než nepřekonatelná překážka.

Typologie situací souvisejících s pozičním investováním

Jednou z aplikací výše prezentovaného konceptu a zavedení pojmu množina, funkce či linie pozičního investování spojeného s definováním a jednou možných interpretací toho, jaký je mechanismus pozičního investování, je typologie úloh, s nimiž se v oblasti praktických aplikací můžeme setkat. Jejich rozlišení a deskripce umožňuje identifikovat různé reálné situace, v nichž se poziční investování vyskytuje, a konkretizovat nástroje teorie her tak, aby bylo možné přejít od konceptu k modelování příslušných situací.

Základní úloha:

- Identifikujeme výnosnost investičních příležitostí, kterými hráči disponují.

- Nacházíme rovnováhu na bázi rovnosti mezních výnosů z investičních příležitostí.

- Hledáme způsob rozdělené přebytku, který společnou akcí vznikl.

- Rozhodující roli zde hraje funkce (linie) neutrality pozičního investování.

Na základě toho rozlišujeme následující situace:

1.1. Dokonalé racionality a informovanosti hráčů (existuje jen jedna funkce či linie neutrality).

1.2.1. Nedokonalé racionality či neúplné informovanosti s jasně vymezenou linií neutrality, kde jsou dva případy:

- Existuje prostor pro dohodu.

- Neexistuje prostor pro dohodu.

1.2.2. Nedokonalé racionality či neúplné informovanosti s nejasně (fuzi) vymezenou množinou či funkcí neutrality, kde jsou rovněž dva případy, ovšem vyjednávání dohody probíhá odlišně:

- Existuje prostor pro dohodu.

- Neexistuje prostor pro dohodu.

2. Případ s posunem hranice dostupných možností podle toho, zda převládne či nepřevládne kooperativní chování, přitom lze uvažovat:

2.1. Situaci, kdy posun hranice dostupných možností je doprovázen:

- Vstřícnou změnou sklonu linie neutrality pozičního investování.

- Konfrontační změnou sklonu linie neutrality pozičního investování.

2.2. Případ, kdy posun hranice dostupných možností, změna sklonu linie neutrality či obojí lze vyjádřit formou herních dilemat prostřednictvím dvoumaticových her.

3. Obecná situace z hlediska formy pozičního investování:

3.1. Případ, kdy má poziční investování formu snížení výnosu z investičních příležitostí jednoho subjektu a zvýšení výnosu z investičních příležitostí druhého subjektu, tj. vede k posunu křivek mezního výnosu z investičních příležitostí.

3.2. Případ, kdy má poziční investování jinou formu.

4. Případ konfrontace:

Řešení konfrontace dohodou je rovněž společnou akcí, při které si obě strany zvýší své výplaty. Ačkoli má tento typ společné akce řadu specifik, je jeho vyjádření velmi obdobné situaci 2.1., tj. případu, kdy dochází k posun hranice dostupných možností a změně sklonu linie neutrality, od čehož se odvíjí dilemata, která lze vyjádřit dvoumaticových her.

Poznámka:

V návaznosti na teorii konfliktu později 4. případ rozšíříme.

O čem bude řeč dále

Každý z nás vidí každou společnou akci jako elementární herní kompozit v jeho „aproximaci“ (přiblížení realitě), což:

- Lze experimentálně doložit.

- Experimentálně lze ověřit i hypotézy, jak se subjektivní model elementárního herního kompozitu lidí podle věku, pohlaví, vzdělání apod.

To je hodně dobrá náplň ekonomické laboratoře a zdroj dat pro standardní formu článků.

Mj. proto je používání izolovaných modelů pro uživatele málo atraktivní. Ti totiž vnímají příslušnou oblast prostřednictvím herních kompozit. Je to jako chytat ryby háček bez návnady.

Ultimátní hry jsou takové, kdy je např. dvěma hráčům nabídnuto, aby si mezi sebe rozdělili určitou sumu peněz. Jeden hráč navrhuje, jak se rozdělí, druhý buď souhlasí, a pak se o uvedenou částku poděli podle návrhu prvního hráče, nebo nesouhlasí, a pak nikdo nedostane nic.

K objasnění těchto situací může teorie přistoupit různým způsobem:

- Nejsnazší je všechno objasnit nedokonalostí lidské psychiky. Nikdo není dokonalý a v lidské psychice se vyskytují takové jevy jako závist, přeceňování vlastních zásluh, nepřejícnost apod., které mohou potlačit individuální racionalitu. Pod vlivem těchto nedokonalostí pak člověk může přijmout rozhodnutí, které není v souladu s individuální racionalitou. Teorie se pak může vydat cestou ekonomických experimentů zaměřených na zmapování těchto nedokonalostí.

- V jistém smyslu slova opačnou cestu nabízí zkoumání vlastností axiomatického systému, kterým danou situaci popisujeme. Můžeme si klást otázku, za jakých předpokladů, resp. v kombinaci s jakými axiomy, může současná existence axiomu individuální a kolektivní racionality vést k rozpornosti celého systému. Zde se nabízí jedna ze zajímavých aplikací Gödelovy věty o nemožnosti dokázat bezrozpornost axiomatického systému jeho vlastními prostředky.

Základy teorie pozičního investování: příprava monografie na dané téma

Radim Valenčík a kol.

Předmluva

Motto současnému způsobu hodnocení vědy

Trochu delší motto, ale důležité pro pochopení toho, o co v dané oblasti vědy jde:

„Tak koukejte se, pane redaktore,“ řekl pan Tomšík, odrazil se nohou od země a vznesl se do výše asi pěti metrů. Tam prováděl různé evoluce, sestupoval k zemi, znovu stoupal máchaje rukama, ba dokonce zůstal ve vzduchu stát bez hnutí po dobrých osm vteřin. Pan Vojta ukrutně zvážněl a začal zjišťovat, jak to pan Tomšík dělá. Pan Tomšík mu to trpělivě ukazoval: jenom se odrazit nohou, a už to jde; ne, není v tom nic spiritistického; ne, není k tomu třeba žádné vyšší síly, ani síly vůle, ani svalové námahy; stačí jen vyskočit a letět. „Jen to zkuste sám, pane redaktore,“ naléhal, ale pan Vojta kroutil hlavou. To prý na to musí být nějaký zvláštní trik, mínil zamyšleně. Však já na to přijdu, mínil. A ať prý to pan Tomšík zatím nikomu neukazuje.

Příště musel pan Tomšik lítat před panem Vojtou s pětikilovými činkami v rukou; šlo to hůř a dosáhl jen tří metrů výše, ale pan Vojta byl spokojen. Po třetím lítání pan Vojta řekl: „Tak poslouchejte, pane Tomšíku, já vás nechci děsit, ale tohle je moc vážná věc. Takové lítání vlastní silou by mohlo mít velký význam. Na příklad pro obranu státu, rozumíte? To se musí vzít odborně do rukou. Víte co, pane Tomšíku, vy to musíte předvést odborníkům. To já už obstarám.“

Tak se tedy stalo, že jednoho dne stál pan Tomšík v trenýrkách před skupinou čtyř pánů na dvoře státního ústavu pro tělovýchovu. Hrozně se styděl za svou nahotu, měl trému a třásl se chladem, ale pan Vojta nepovolil; bez trenýrek prý nic, aby bylo vidět, jak se to dělá. Jeden z těch pánů, ten silný a plešatý, byl sám universitní profesor tělovýchovy; vypadal naprosto odmítavě; bylo mu vidět na nose, že z hlediska vědy považuje celou věc za nesmysl. Díval se netrpělivě na hodinky a bručel.

„Tak, pane Tomšíku,“ řekl rozechvěně pan Vojta, „ukažte nám to nejdříve s rozběhem.“

Pan Tomšík se polekaně rozběhl dvěma kroky.

„Počkejte,“ zarazil ho odborník. „Máte naprosto špatný start. Musíte přenést těžiště těla na levou nohu, rozumíte? Ještě jednou!“

Pan Tomšík se vrátil a pokusil se přenést váhu těla na levou nohu.

„A ruce, pane,“ poučoval ho odborník. „Vy nevíte, co s rukama. Musíte držet paže tak, aby vám uvolňovaly hrudník. A prve jste při rozběhu zatajil dech. To nesmíte. Musíte volně a zhluboka dýchat. Tak ještě jednou!“

Pan Tomšík byl zmaten; teď opravdu nevěděl, co s rukama a jak dýchat; přešlapoval nejistě a hledal, kde má těžiště těla.

„Tak teď,“ křikl pan Vojta.

Pan Tomšík se rozpačitě zaklátil a vyběhl; právě se chtěl odrazit k letu, když odborník řekl: „Špatně! Počkejte ještě!“

Pan Tomšík se chtěl zastavit, ale už nemohl; chabě se odrazil levou nohou a vzlétl asi na metr výšky; ale protože chtěl vyhovět, srazil svůj let k zemi a zůstal stát.

„Docela špatně,“ křičel odborník. „Musíte klesnout do dřepu! Musíte dopadnout na špičky a pérovat podřepem! A ruce vám mají letět kupředu, rozumíte? Vaše ruce přece přejímají faktor setrvačnosti, pane; to je přirozený pohyb. Počkejte,“ řekl odborník, „já vám ukážu, jak se skáče. Dívejte se dobře, jak to dělám já.“ Načež shodil kabát a postavil se k startu. „Všimněte si, pane: těžiště spočívá na levé noze; noha je nakrčena a tělo vykloněno dopředu; lokty držím vzad, aby se rozšířil hrudník. Udělejte to po mně!“

Pan Tomšík to udělal po něm; jakživ se necítil tak nepohodlně zkroucen.

„Musíte to cvičit,“ děl odborník. „A teď se dívejte! Levou nohou se vymrštím vpřed…“ Odborník se vymrštil vpřed, běžel šest kroků, odrazil se a skočil, opisuje pažemi krásný kruh; načež elegantně dopadl do dřepu s rukama předpaženýma. „Tak se to dělá,“ řekl a povytáhl si kalhoty. „Udělejte to přesně po mně.“

Pan Tomšík se tázavě a nešťastně podíval na pana Vojtu. Musí to opravdu být?

„Tak ještě jednou,“ řekl pan Vojta a pan Tomšík se zkroutil podle předpisu. „Teď!“

Pan Tomšík si spletl nohy; vyběhl levou napřed, ale to je snad jedno; jen když mu udělám ten dřep a předpažím ruce, myslel si v běhu úzkostlivě. Málem by zapomněl skočit; honem se odrazil — jenom ten dřep udělat, blesklo mu hlavou. Vyskočil asi do výše půl metru a dopadl na zem po půl druhém metru. Potom honem přiklekl do dřepu a předpažil ruce.

„Ale, pane Tomšíku,“ křičel pan Vojta, „vy jste neletěl! Prosím vás ještě jednou!“

Pan Tomšík se rozběhl ještě jednou. Skočil jen metr čtyřicet, ale dopadl do dřepu a předpažil ruce. Byl zalit potem a cítil srdce až v ústech. Bože, ať mi už dají pokoj, myslel si zdrceně.

Toho dne skočil ještě dvakrát; pak toho museli nechat.

Od toho dne pan Tomšík už neuměl lítat.

(Karel Čapek: Muž, který dovedl lítat)

***

Při výkladu každé složitější problematiky je nejdůležitější otázkou: Čím začít? Složitost totiž zpravidla spočívá v tom, že spolu vše vzájemně souvisí, a pokud dáváme něčemu přednost, upozaďujeme druhé. Sdělit vše najednou přitom není možné.

Jde tedy o to, jak správně čtenáře (přesněji toho, kdo s textem pracuje, kde chce pochopit, o co jde nejen v textu, ale i v té oblasti reality, o které text vypovídá) nasměrovat. Přitom tak, aby si nevytvořil nesprávnou prvotní představu o podstatě problému, do které by snažil vtěsnat vše další, s čím se seznamuje. Přihlédnout je nutné i k tomu, že při studiu si každý přemýšlivý čtenář vytváří určité „čtecí prizma“, kterým text vnímá. Proto je hned v úvodu nutné upozornit i na to, že toto čtecí prizma, které si čtenář vytváří, by se mělo v návaznosti na studium textu také rozvíjet.

Po této úkloně publiku je nutné text odstartovat nějakou vhodnou myšlenkou. Tak tedy: Pokud by se objevil kouzelný dědeček a dal vám deset desetikorun, abyste se podělili o stokorunovou částku v této podobě, v jaké vám ji svěřil, s člověkem, který stojí vedle vás a se kterým vás nepojí žádný vztah, kolik byste si nechali a kolik byste dali tomu druhému? Ale pozor. Kouzelný dědeček si klade podmínku. Pokud ten druhý s rozdělením souhlasit nebude, nikdo nedostane nic, kouzelný dědeček si vezme peníze zpět. Pokud by byla situace opačná a dědeček svěřil stokorunovou částku k rozdělení druhé osobě, přijali byste například rozdělení 10 korun vám, 90 korun si ponechá ten druhý, nebo byste raději deset korun odmítli, protože se vám takové rozdělení zdá nespravedlivé? Jak myslíte, že experimenty, kdy se nezjevuje kouzelný dědeček, ale provádí je kvalifikovaný experimentátor, dopadnou? Jakou nejmenší částku pro sebe požadujete, abyste s rozdělením souhlasili? – Odpověď na tyto otázky dáme v textu monografie v příslušném kontextu.

Řeknete si – to je sice zajímavý problém, ale kouzelní dědečci nejsou a s experimentátory výše uvedeného typu se člověk také tak často nesetká. Ale pozor! Velmi podobná situace vzniká při každé kolektivní akci, kdy se s někým dělíte o náklady, o výnosy nebo o obojí, ať již v peněžní či naturální podobě. V každé takové situaci je výše uvedený problém obsažen. Aby byl ochoten se někdo takové akce zúčastnit, musí dostat víc, než pokud by se akce nezúčastnil, tj. dáváme přednost tomu, co je pro nás lepší. Tomu říkáme předpoklad individuální racionality. Racionálně uvažující člověk si, pokud nemusí, nevybere tu variantu, která je pro něj horší. Ale pak je tu ještě druhý problém – pokud si v případě, že se jedná o dvě osoby, mohou oba polepšit, nemůžeme stav, kdy si nepolepší považovat za optimální. To nazýváme podmínkou kolektivní racionality. V případě, že nás jako řešení zajímají jen ty stavy, kdy si již nikdo z obou nemůže polepšit, aniž by ten druhý nepohoršil, vzniká otázka, která rozdělení jsou pro toho či onoho člověka přijatelná a která ne. Neboli kdy budeme ochotni se nějaké společné akce zúčastnit a kdy ne. A tak se nám kouzelný dědeček objevuje na scéně znovu. Jde o to, aby byla splněna podmínka individuální racionality (každý si musí polepšit), kolektivní racionality (nemělo by dojít k situaci, kdy si mohou oba polepšit a tuto možnost nevyužijí) a pak ještě podmínka, že je tu ještě něco, čemu musíme rovněž vyhovět, ale neumíme to přesně pojmenovat.

První dvě podmínky (individuální racionality a kolektivní racionality) umí teorie pojmenovat, vyjádřit analyticky i geometricky, převést do podoby axiomů a dosáhnout precizně vycizelovaného řešení. S tou třetí podmínkou, přijatelnosti řešení pro oba hráče (pokud pro osoby, skupiny osob či jiné subjekty budeme používat terminologii teorie her), má teorie problém. Z hlediska stávajících nástrojů, kterými disponuje teorie, by měl každý z hráčů souhlasit s každým řešením, které vyhovuje podmínce individuální a kolektivní racionality. Jenže v reálném životě to tak není. Většinou se každý z hráčů dívá na to, kolik získá ten druhý. Pokud se mu zdá, že ten druhý získává „příliš mnoho“ a on sám „příliš málo“, odmítne se společné akce zúčastnit. Ale proč? Není v tom něco iracionálního, jako například závist, pocit nespravedlnosti apod.? A v běžném životě se setkáme nejen s tím, že někdo odmítne možnost toho, že si polepší, pokud ten druhý by si polepšil nepřiměřeně více. Setkáváme se i s tím, že jeden má radost z toho, že druhému (jeho sousedovi) „chcípne v chlívku koza“, jak říká jedno z běžně používaných úsloví.

Teorie her se snaží s tímto problémem vyrovnat různým způsobem. Poctivě hledá dodatečné podmínky, které musí „spravedlivé“ či „teoreticky čisté“ řešení splňovat. Vytváří k tomu různé modely, v nichž se tento problém objevuje, přidává různé teoretické doplňky, které dokáže dovést až do podoby axiomatického vyjádření. A také se snaží upřesnit, kudy vede dělicí čára, mezi tím, co je racionální (a kde může teorie sehrát roli navrhovatele oboustranně přijatelných řešení) a co je iracionální (kdy formou teoreticky podloženého návrhu nemusí přijetí racionálního řešení uspět).

Jenže je tady určitý háček. Co je a co není racionální? Pokud jeden z hráčů, tedy první hráč, odmítne účast na společné akci, protože rozdělení výnosů z ní přinese druhému hráči výhodu, kterou může v budoucnosti zneužít vůči prvnímu hráči, je to projev iracionality, nebo naopak větší racionality druhého hráče? Nebo jinak řečeno, je projevem iracionality to, že hráč dá přednost nikoli krátkozrakému řešení?

Tady jsme u „jádra pudla“[80]. Ukážeme, že příčinou neochoty některého z hráčů jít do společné akce je fenomén, který nazýváme pozičním investováním. To umožňuje v některých případech[81] jednomu z hráčů využít majetkovou či příjmovou převahu k diskriminaci druhého hráče. Ukážeme, že k nalezení přijatelných řešení je nutné respektovat podmínku neutrality pozičního investování. Této podmínce dáme přesné analytické vyjádření a pro větší názornost i schematickou (grafickou) podobu. Nebo, jinak řečeno, ukážeme, jak problematiku, která vzniká pozičním investováním, promítnou do řešení úloh souvisejících s rozdělením výnosů či nákladů při společné akci. K tomu vyvineme příslušné analytické nástroje, které umožní ukázat i mechanismus působení pozičního investování.

Společných akcí, do kterých může vstoupit poziční investování, je velké množství typů: Od manželství až po spolupráci mezi zeměmi, od vztahu mezi věřitelem a dlužníkem až po kooperaci firem, při sdílení nákladů na nějaký projekt či naopak rozdělení pohledávek po bankrotu dlužníka, od rozhodování obecní samosprávy až po rozhodování na nadnárodní úrovni např. v EU atd.

Společné akce lze rozlišit podle celé řady kritérií. V předcházejícím textu jsme věnovali pozornost těm akcím, kterých se může jeden z hráčů dobrovolně zúčastnit či nezúčastnit. Existují také situace, kdy jeden ze subjektů je k účasti na společné akci nucen, rozdělení je mu vnucováno, což může vést ke vzniku konfliktu. Součástí dané problematiky je tak i analýza příčin vzniku konfliktů, popis mechanismu vzniku konfliktu a možností řešení konfliktů.

Problematika pozičního investování má ještě jeden významný aspekt: Souvisí s problematikou vztahu teorie a praxe. Všudypřítomnost fenoménu pozičního investování v každé společné akci nelze nevidět. Jde ovšem o to, jak ji teoreticky uchopit:

- První možností je považovat uvedené jevy za projev přirozené lidské iracionality. Co je ovšem iracionálního na tom, že za určitých podmínek vidí hráč možnost toho, že rozdělení výplat, které mu přinese bezprostřední prospěch, mu ve skutečnosti přinesu újmu? Druhý hráč totiž může využít svou výplatu (formou pozičního investování, které může mít nejrůznější formy) k tomu, aby byl první hráč diskriminován.

- Druhou možností je vyloučit uvedené jevy z oblasti, na kterou je teorie zaměřena. Teorie dá dokonalý model a je na uživatelích, aby našli způsob jeho uplatnění v praxi. Zde ovšem hrozí riziko, že teorie zůstane „před branami“ praktické aplikace. Kromě toho lze takové „samoomezení“ teorie považovat nikoli za vhodnou abstrakci, ale za ztrátu kontaktu teorie s realitou.

- Třetí možností je rozdělit řešení problému do několika etap, přičemž v první etapě vytvoříme a využijeme model bez pozičního investování, následně pak výsledek podrobíme diskusi a analýze prostřednictvím nástrojů pozičního investování. Zde ovšem není zcela jasné, jak postupovat. Především však takový postup ne zcela odpovídá reálnému rozhodování hráčů, kteří představu o způsobu vyžití prostředků ze společné akci promítají přímo do rozhodování o tom, jak se zachovat (zda se akce zúčastnit či nikoli, zda – pokud jsou k účasti na akci nuceni – kooperovat, nebo vyvolat konflikt apod.).

- Čtvrtá možnost, kterou považujeme na nejvhodnější a nejpřirozenější, je najít vhodné nástroje, které by umožnily přítomnost fenoménu pozičního investování do modelu zapracovat. Nejvhodněji jako podmínkou neutrality pozičního investování, které musí řešení vyhovovat.

K zahrnutí fenoménu pozičního investování do řešení problémů rozdělení výnosů a nákladů při společné akci navrhujeme některé nástroje, konkrétně:

- Množinu, funkci, linii neutrality pozičního investování (což lze vyjádřit analyticky i graficky a plní obdobnou roli jako indiferenční křivka při popisu rozhodování spotřebitele).

- Model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, který umožňuje ukázat mechanismus fungování pozičního investování. Možnost využití investičních příležitostí jednoho hráče a velikost výnosu z nich není nezávislá na investičních příležitostech, kterými disponuje druhý hráč. Příslušný model byl původně vyvinut při analýze některých jevů na finančních trzích, ale lze ho interpretovat mnohem šířeji, například při rozdělení omezené zásoby vody, kde vodu lze chápat jako prostředek nezbytný k využití příležitostí, kterými hráči disponují.

V současné době na uvedenou situaci reaguje teorie her tím, že jako předpoklad chování v souladu s teoretickým řešením, které nezahrnuje fenomén pozičního investování, používá formulace jako: „hráči by se měly důvěřovat“, „podle toho, jak si hráči důvěřují, může dojít k větší či menší míře kooperace“, „zodpovědní účastníci by se měli zbavit vzájemných averzí a předsudků“ atd. Tj. většinou volí druhou z výše uvedených možností. To má patrně dvě příčiny:

- První je metodologická. Nashův[82] fascinující přínos spočíval v navržení axiomatického řešení jednoho z vyjednávacích problémů týkajícího se rozdělení výnosů ze společné akce. Hledání „jasného a přesného“ základu v descarteovském smyslu, tedy „čistého řešení“ v jeho tradici tak trochu převážilo nad problematikou praktického uplatnění, hledání cesty k tomu, jak teorii využít v praxi. Teorie přehlédla, že součástí teorie je i problematika vztahu mezi teorií a jejím praktickým uplatněním. (Podobně jako experimentální věda dlouho přehlížela, že problematika pozorování, resp. vztahu pozorovatele a pozorovaného předmětu, je fenoménem, který rovněž spadá do oblasti teoretické fyziky, což je příklad nanejvýš aktuální a inspirující pro teorii her na její současné úrovni.) Proto se badatelům na současném stupni rozvoje teorie her zdá problém pozičního investování ve vztahu ke stávajícím modelům „vnější“. Domnívají se, že je to problém vybočující z teorie her. A rituální (formální) požadavky na článek přijatelný do impaktovaného časopisu jim v tom nahrávají.

- Druhá je ideologická. Poziční investování je tím účinnějším, čím více zůstává skryto. V logice věci. Čím více si hráč, který je či může být pozičním investováním postižen, uvědomí jeho existenci, tím méně je „krátkozraký“, tím je odhodlanější se bránit a tím včasnější i účinnější může být jeho obrana. A poziční investování diskriminačního typu se tím stává méně efektivním. Odborníci v oblasti teorie her nejsou ideology, ale určité nevyslovené tlaky předjímají a přijímají, mj. i proto, že poziční investování je fenoménem, který velmi intenzivně působí i na akademické půdě, například v podobě personálně podmíněného sponzoringu. I akademik musí být z něčeho živ.

Řešení problematiky pozičního investování tak může podstatně ozdravět a hlavně „zfunkčnit“ („desterilizovat“) akademickou půdu a vrátit ji do hry, pokud jde o její roli při hledání cest ze současného společenského excesu poznamenaného vysokou mírou dominance iracionality v oblasti správy lidské pospolitosti na globální i lokální úrovni. Poučený čtenář může tento zápas o návrat vědy ke vědě sledovat v přímém přenosu. I díky této monografii.

K tomu ještě jedna poznámka, která se týká i obsahu naší monografie. Mohlo by se zdát, že i na akademické půdě může dojít k podobnému jevu jako v mediální oblasti – schizmatu rozdělující média na „mainstreamová“ a „alternativní“, že se též věda rozdělí na „oficiální“ vědu poplatnou době otevírající bránu sterilitě i iracionalitě a „alternativní“ vědu vracející se k základům racionálního myšlení (zhruba po linii Descartes→Kant→Hegel→Marx). Jenže tady je velký problém. Myšlení těch, kteří si uvědomují problémy současné doby a volají po změně, je velmi silně zatíženo poučkovitým a zastydlým výkladem K. Marxe, a to zejména v tom smyslu, že „vše má příčinu v kapitalistickém vykořisťování a jediným řešením znárodnění“. Proto do monografie zařazujeme důležitou pasáž, která podrobně, na autentickém Marxově textu dokumentuje, v čem a jak se mýlil, kde je nutné jít o několik kroků dál.

Obecně pro vědu a jednotlivé teoretické disciplíny zaměřené na řešení společenských problémů platí:

- Řešení současných problémů bez kvalitní vědy neobejde.

- Stará věda při řešení nových problémů nepomůže.

Kdo si myslí, že to tak není, dokonce i ten, kdo si myslí, že výše uvedené není nutné důsledně domyslet, zůstane mimo dominantní hru, která se dnes hraje.

Tak příjemné počtení…

1. Úvod

Prezentování výsledků bádání v oblasti teoretických základů pozičního investování sleduje dva cíle odlišné povahy:

- Odborný cíl: Přehledně a uceleně prezentovat výsledky bádání v dané oblasti za uplynulých 15 let. Tehdy při mikroekonomických modelech nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí vyvstala otázka – co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti? Při odpovědi na ni byl identifikován fenomén pozičního investování (přeměna majetkové výhody v nástroj diskriminace formou potlačování investičních příležitostí, kterými disponuje oběť pozičního investování). Postupně byly vypracovány nástroje analýzy pozičního investování a prokázána všudypřítomnost tohoto fenoménu jak z hlediska jeho závažných společenských důsledků, tak v návaznosti na výsledky v té oblasti teorie her, do které daná problematika spadá. Součástí tohoto přehledu jsou jak výsledky uveřejněné v dřívějších publikací, ale v nové a tedy původní úpravě, která vychází z výsledků nově dosažených, které ještě publikovány nebyly. Čtenář tuto formu zpracování uvítá. Získá to, co by obtížně hledal.

- Organizační cíl: Dosažené výsledky jsou dle našeho názoru významné nejen z teoretické i praktického (společenského) hlediska, ale otevírají rozsáhlý badatelský prostor. Vzhledem k metodologickým a ideologickým bariérám, které působí při jejich akceptování v hlavním proudu rozvoje vědy, pod kterou daná oblast našeho bádání spadá, je nutné počítat s tím, že k jejich uznání a využití bude docházet pomalu a se značnými obtížemi. To je ve vývoji vědy běžná situace, dnes komplikovaná jednak dysfunkčními formalismy, které působí přímo proti „duchu“ vědy, tedy tomu, co činí vědu vědou, a současně i nástupem iracionality, která proniká ze sfér účelových manipulací na racionálně posvátnou půdu akademickou i vědeckou. Mj. právě v logice či formou pozičního investování, jehož nositelé o teoretické „zviditelnění“ tohoto fenoménu zájem nemají. V tomto smyslu od zveřejnění monografie očekáváme jednak to, že zpřístupní výsledky širší odborné veřejnosti (i té části veřejnosti, která si uvědomuje význam celoživotního vzdělávání se) a stane se v určitém smyslu slova „publikační trampolínkou“, která napomůže vstupu a začlenění výsledků bádání v oblasti pozičního investování do hlavního proudu rozvoje teoretického poznání v dané oblasti.

1.1 Zařazení monografie mezi dosavadní výsledky týmu

Předkládaná monografie je v pořadí devátou, kterou zpracoval tým působící při Vysoké

škole finanční a správní. Zde jsou názvy a roky vydání předcházejících s odkazem na

stránku, na které jsou všechny přístupné online:

Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb, 2014

Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb?, 2015

Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem,

2017

Odvětví produktivních služeb. Teorie a praxe, 2018

Ekonomie produktivní spotřeby, 2019

Bohatství a chudoba jako problém, 2020

Tvůrčí mezigenerační týmy: základ inovačního potenciálu i realizátor změn, 2022

Metodologická role vize při orientování, integrování a využití výzkumu zaměřeného na problematiku společenského vývoje, 2023

Výše uvedené monografie jsou zaměřeny na problematiku pojetí současného vývoje

jako změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, ve které se rodí a prosazuje jako

dominantní sektor odvětví produktivních služeb, tj. služeb zaměřených na rozvoj,

uchování a uplatnění schopností člověka (vzdělávací systém, péče o zdraví, výchova

v rodině apod.). Přitom:

- Metodologickou oporou je průběžně propracovaná ekonomie produktivní spotřeby

(jako přesah neoklasické ekonomie), na kterou problematika pozičního investování bezprostředně navazuje.

- Hlavním vyústěním je koncept komplexních reforem systémů sociálního investování

a sociálního pojištění (v návaznosti na problematiku financování vzdělání, péče o

zdraví, penzijního systému) a metodika řešení obtížně řešitelných konfliktů.

Názorně si hlavní linii obsaženou v uvedených monografiích z hlediska této nejnovější můžeme znázornit takto:

ZMĚNA SROVNATELNÁ S PRŮMYSLOVOU REVOLUCÍ (jako klíč k pochopení současné doby) → PROSAZENÍ ODVĚTVÍ PRODUKTIVNÍCH SLUŽEB JAKO DOMINANTNÍHO EKONOMICKÉHO SEKTORU (jako představa toho, kam směřujeme) → EKONOMIE PRODUKTIVNÍ SPOTŘEBY (jako základ pochopení nového ekonomického systému) → POZIČNÍ INVESTOVÁNÍ (jako odpověď na otázku, kde to vázne)

Ke stažení jsou všechny monografie zde: https://vsfs.cz/?id=2479-monografie

Pracovní poklady k monografii

Strategický cíl programu zkoumání pozičního investování

Předpoklad splnění strategického cíle

Předpokladem splnění strategického cíle, o kterém bude řeč vzápětí, je prezentace základů teorie pozičního investování na takové úrovni, aby se tento přesah stávající teorie řešení problému rozdělení výnosů ze společné akce stal uznávanou součástí teorie, která se touto problematikou zabývá.

Strategický cíl

Po té, co budou vytvořeny nástroje, které umožní zřetelně identifikovat formy pozičního investování ve vztazích mezi jednotlivci i skupinami lidí, na mikroúrovni, na makroúrovni i na globální úrovni, uvnitř států i mezi státy, bude možné:

1. Identifikovat a zatřídit každý významný projev pozičního investování.

2. Předpovědět vývoj, ke kterému poziční investování vede, navrhnout opatření k předcházení konfliktů či (v případě, že již k nim dochází) navrhnout způsob resp. cestu jejich řešení.

3. Ukázat, kdo je nositelem (subjektem) pozičního investování a kdo jeho obětí.

Jde především o to, aby diskriminující formy pozičního investování získaly nejen v odborné oblasti, ale i ve veřejnosti a na úrovni kompetentních národních i nadnárodních orgánů stejný negativní status jako má otrokářství, kolonialismus, rasismus, dokonce i genocida, resp. jedná se o případ ekonomické geocidy (ekonomické likvidace zemí) a podobné patologické společenské jevy. To je základním předpokladem toho, aby tato největší současná bariéra společenského pokroku, tento zdroj největšího civilizačního ohrožení, tento ekonomický základ nejperverznějších ekonomických a sociálních pseudoteorií (jakými je například Velký reset či Green Deal přeměněný v doktrínu), tento zdroj konfliktů mezi lidmi na nejrůznějších úrovních byl postupně vytlačen a nahrazen podmínkami, ve kterých bude obnoven přirozený základ lidského života v podobě orientace na rozvoj, uchování a uplatnění schopností, přitom tak, aby svobodný rozvoj každého byl podmínkou rozvoje všech. Tj. aby neopakovatelná individualita každého člověka byla plně rozvinuta tak, aby obohatila co nejvíce ostatních lidí.

Role akademické půdy

Akademická půda má pro identitu každé země i celé naší civilizace, zejména v současné turbulentní době, klíčový význam z několika důvodů:

- Je zdrojem a nositelem nejvýznamnějších složek inovačního potenciálu.

- Zabezpečuje rozvíjení duchovního bohatství a jeho mezigenerační přenos, přitom v přímé komunikaci zemí na celém světě.

- Uchovává kontinuitu lidského poznání v té vrcholné podobě, která je otevřená novým faktům, a je též odolná proti vlivům iracionality a relativizace pravdy odhalené v prakticko-historických kontextech.

- Disponuje efektivními procedurami vyjasňování odlišných odborně fundovaných názorů tak, aby dosažená úroveň poznání byla využitelná k dostatečné orientaci při řešení nejrůznějších problémů v nejrůznějších oblastech (technologické, ekonomické, společenské, mezinárodní lidské apod.).

- Umožňuje docenění a prověření faktů, na kterých stojí lidské poznání, a to jak z hlediska historického vývoje, tak i aktuálních problémů; na základě toho je schopna rozlišit to, co je evidentní a co ne.

V určitém smyslu slova je odolnější vůči nejrůznějším vnějším vlivům než jiné oblasti společnosti. To ovšem neznamená, že i do této oblasti nepronikají různé vlivy. Z tohoto hlediska je důležité, aby se vytvářelo a šířilo povědomí a následně i vědomí toho, jaké klíčové teoretické problémy zaměřené na nejvýznamnější otázky současného dění se řeší, ale také jaké se z různých (metodologických i ideologických) důvodů neřeší. Již proto, že na celém světě je akademická půda vystavena silnému „sterilizujícímu“ tlaku (ve smyslu cílení neplodnosti při řešení klíčových otázek).

Hlavní přirozené bariéry přesahu teorie v námi sledovaném směru

Lze rozlišit dvě oblasti:

- V oblasti teorie je to ritualizace bádání, které se v oblasti problematiky rozdělení výnosů ze společné akce (mj. právě proto, že nevidí, nedokáže či nechce vidět fenomén pozičního investování) odtrhlo od reality a uzavřelo do světa axiomatizace (či spíše pseudoaxiomatizace). Místo formulování toho, co podmiňuje řešení konkrétních úloh, v podobě podmínek, se snaží o dosažení statutu podmínek jako axiomů (aniž by si to povaha prakticky zaměřených teoretických úloh vyžadovala) a tvorbu různých axiomatických systémů, aniž by dostatečně prověřovala úroveň bezrozpornosti těchto systémů. Jedná se o metodologickou past, ze které se bude hlavní proud teorie v této oblasti obtížně dostávat.

- V oblasti vývoje veřejného vědomí je u té části veřejnosti, na kterou poziční investování v nejrůznějších podobách a na nejrůznějších úrovních dopadá, velmi často zahrnuto pod Marxův pojem „vykořisťování“ odvozený od jeho teorie nadhodnoty. To by samo o sobě ještě nemuselo být zásadní překážkou analýzy nových jevů. Problém je v tom, že se nepřebírá Marxův teoretický model nadhodnoty s ambicí konkretizovat jej na jevy typu pozičního investování, ale pracuje se s jeho intuitivní, teoreticky nereflektovanou představou vyúsťující v to, že stačí „odstranit vykořisťování“ a všechny problémy budou vyřešeny. Tím dochází k efektivnímu zablokování vývoje veřejného vědomí, se kterým je pak možné různě manipulovat, podstrkovat lidem různé pseudolídry, štěpit odpor vůči pozičnímu investování atd.

Nejnovější a velmi důležité poznatky

(Doložitelný přesah stávající poznání otevírající velký a aktuální badatelský prostor)

Úvodní poznámka

V této části zformulujeme teoretické základy problematiky, kterou se zabýváme, konkrétně:

- definování předmětu, který je podroben analýze;

- prezentování a zdůvodnění označení, které budeme používat;

- tvrzení, na kterých budeme stavět;

- zvýraznění nových prvků, které námi navrhovaný přístup obsahuje;

- uvedení oblastí aplikace.

Vzhledem k tomu, že se budeme pohybovat v oblasti, která doposud nebyla teoreticky popsána:

- budeme klást důraz na maximální srozumitelnost a jednoduchost prezentování základů;

- vložíme komentáře, obsahující zdůvodnění, proč postupujeme právě tím způsobem, který jsme zvolili (komentáře uvedeme formou „K tomu“;

- upozorníme na alternativy, které je nutné zvažovat.

Předmět, kterým se zabýváme:

Nejstručněji lze předmět, kterým se zabýváme, vymezit takto: Jedná se o jakoukoli společnou akci, při které vzniká určitý výnos, který by bez příslušné akce nevznikl, přitom to, o co jde, je odpověď na otázku, jak si účastníci (ti, kterých se to týká, dále budeme používat termín „hráči“) příslušný výnos rozdělí.

Společnou akcí může být:

- jakákoli směna;

- uzavření jakékoli dohody;

- vztah mezi věřitelem a dlužníkem;

- řešení konfliktu;

- vyrovnání závazků;

- spolupráce mezi zaměstnanci a vedením firmy;

- rozdělení vody či jiného zdroje v situaci jeho nedostatku;

atd.

Výše uvedené příklady se mohou překrývat. Po definování základních pojmů a jejich označení budeme moci vymezení předmětu, kterým se zabýváme, upřesnit. Zejména bude možné přesně vymezit, co je společným základem všech výše uvedených případů, tj. co je všudypřítomné v každém konkrétním případu dělby výnosů ze společné akce.

Výchozí označení:

x, y jsou výplaty hráčů X, Y; výplaty mají podobu peněžních prostředků (nikoli užitků)

S je množina dosažitelných výplat ze společné akce (kompaktní a konvexní)

S(x, y) = 0 je hranice této množiny dosažitelných výplat interpretovaná jako funkce v implicitním tvaru

d výchozí bod, od kterého se odvíjí společná akce

(x_d, y_d) souřadnice výchozího bodu rozdělení výplat

K tomu:

- označení „S“ je odvozeno od pojmu množina v angličtině (set);

- označení „d“ je odvozeno od pojmu bod nesouhlasu (disagreement point);

- počáteční či startovní bod může mít i jinou interpretaci než tu, že se jedná o výplaty, které budou hráči mít, pokud se nedohodnout, ale z důvodů srozumitelnosti výkladu je vhodné touto interpretací začít;

- z dobrých důvodů (nejen z důvodu jednoduchosti při výkladu problémů, které jednoduché nejsou) budeme nejdříve uvažovat jen případ dvou hráčů a jejich výplat, což nám umožní uspořit dolní index, který budeme potřebovat k rozlišení určitých situací;

- výchozí symbolika je odvozena od Nashova (S, d) vyjednávacího problému, který není jediným případem společné akce, který uvažujeme;

- zdůvodnění redukce výchozí situace na dva hráče provedeme bezprostředně po té, co vymezíme nový, dosud teoreticky nepodchycený nový prvek, o jehož analýzu prostřednictvím teoretických nástrojů, které předvedeme, jde.

K tomu:

Vše by mělo být dostatečně srozumitelné. Protože budeme využívat některé poznatky z oblasti teorie her, budeme pro účastníky používat pojem „hráči“. Je to terminus technicus. Jinak v této úvodní části nic zvlášť zajímavé není. Jen stručně tematizujeme danou problematiku. Hned ve druhé části však horizont stávajícího překročíme.

Základní tvrzení našeho přístupu

Velmi často, resp. v určité míře vždy, se hráči se chovají nikoli krátkozrace, tj. rozdělení výplat ze společné akce posuzují z hlediska toho, zda je pro ně přijatelné, či nikoli prizmatem toho, jak se bude vyvíjet jejich vztah do budoucna, tj. promítají svou představu budoucího vývoje do současných rozhodnutí.

K tomu:

- rozlišení krátkozraké a nikoli krátkozraké rovnováhy teorie podchytila, existuje několik prací na toto téma, nedošlo však k dostatečnému propojení s tou oblastí teorie her, která se zabývá rozdělením výnosů ze společné akce;

- lze sice pracovat s abstrakcí, která promítnutí představy budoucího vývoje a nikoli jen výplaty ze společné akce do aktuálního rozhodování nepromítá, ale tím se výrazně omezuje vypovídací schopnost modelů a v některých případech takováto abstrakce vede k tomu, že teorie se stává nepoužitelnou;

- korekci, která spočívá v promítnutí představy hráčů o budoucím vývoji, v němž rozdělení výplat hraje významnou roli, lze do stávajících modelů včlenit elegantním způsobem, a to jako doložitelné zobecnění či rozšíření stávajících modelů;

- rovněž tak lze uvažovat případ, kdy ne všechny body množiny dostupných výplat jsou přijatelné pro oba hráče, tj. kdy množina výplat přijatelných oběma hráči je podmnožinou dostupných výplat;

- tj. zahrnutí výše popsaného jevu do teorie je přesahem stávající teorie v pravém smyslu tohoto slova.

Význam předpokladu racionality

Některé přístupy, s nimiž se lze setkat při intepretaci empirických údajů v oblasti ultimátních her, které velmi nerovnoměrné rozdělení výnosů vysvětlují omezenou racionalitou (ne-li jako určitou formu biasu), neodpovídají realitě.

(Příkladem ultimátní hry je hra, ve které experimentátor nabízí určitou částku dvěma hráčů – první hráč nabízí rozdělení, druhý hráč s tímto rozdělením souhlasí či nesouhlasí. V případě souhlasu druhého hráče se rozdělí podle návrhu prvního hráče, v případě nesouhlasu nedostane nikdo nic. Experimenty ukazují, že rozdělení typu „90:10“ v neprospěch druhého hráče bývá zpravidla odmítnuto a že někteří hráči trvají na rovnostářské rozdělení. To je zdánlivě v rozporu s individuální racionalitou, protože i málo je lépe než nic.)

Pokud si hráč vidí dál než obrazně „na špičku nosu“, nelze míru racionality považovat za nižší, než míru racionality interpretátora jeho rozhodování. V našem přístupu budeme důsledně vycházet z předpokladu racionality hráčů, a to nejen vy smyslu preferování alternativy s vyšší výplatou, ale i ve smyslu schopnosti rozpoznání této alternativy na základě dostupných informací.

K tomu se dostaneme ještě v jednom podstatném kontextu, kdy i případ odlišného vidění či hodnocení reality hráči nekoliduje s předpokladem racionality každého z nich.

K tomu:

To, že lidé promítají své představy budoucího vývoje do současného rozhodování je konstatování, se kterým patrně bude souhlasit každý. A to, že vidět dál než na špičku vlastního nosu, je projevem vyšší úrovně racionálního myšlení než v případě nedomýšlení toho, jak současné rozhodnutí ovlivní budoucnost, je také samozřejmé. Jenže jak tyto skutečnosti promítnou do teoretických nástrojů, které jsou k dispozici? – To už je mnohem složitější. A tak se i při výkladu poměrně jednoznačných výsledků experimentálního testování ultimátních her znovu a znovu objevuje názor, že nesouhlas jednoho hráče s tím, aby dostal výrazně méně než druhý hráč, i když tím ztrácí to, co by mohl získat, je projevem „iracionality“ či tzv. biasu (ustálené chyby vyskytující se v uvažování). Tady jsme u samotného „jádra pudla“. Potřebujeme nástroje, které by „zviditelnily“ to, oč tu jde.

Přitom – a to také k pochopení úvodních tvrzení dlužno poznamenat – je důležité zůstat na pozici racionality hráčů. To má zásadní význam. Již proto, že teoreticky zdůvodněná doporučení vždy určitým způsobem na racionalitu hráčů apelují.

Dvě cesty promítnutí představy hráčů o budoucím vývoji do aktuálního rozhodování

Skutečnost (tj. to, že to tak ve skutečnosti je), že velmi často a někdy i podstatným způsobem promítá hráč představu budoucího vývoje do současného rozhodování o rozdělení příjmu (v obecnějším případě do rozhodování o volbě své strategie v případě, že se může či musí zúčastnit určité společné akce), je nepopiratelná, nepřehlédnutelná a významná. Ukazuje se, že existují dvě cesty, jak to vyjádřit ve standardních úlohách rozdělení výnosů ze společné akce (a některých dalších úlohách, které v modifikované formě tento problém obsahují):

1. Cesta vycházející z předpokladu, že existuje množina vzájemně přijatelných rozdělení, která je podmnožinou množiny S, a řešení musí patřit do této množiny.

2. Cesta kompozitní finální výplaty, která zohledňuje skutečnost, že to, co jeden či druhý hráč z rozdělení výnosů získá, má vliv i na ocenění výnosu druhým hráčem.

Jak spolu obě cesty souvisejí? Existuje mezi nimi nějaký vztah? Prozkoumáme, kam po nich lze dojít.

Ad 1. Cesta vycházející z předpokladu existence množiny vzájemně přijatelných rozdělení

Předpokládejme, že vznikla situace, kdy ne každé rozdělení, které splňuje podmínky individuální racionality, kolektivní racionality a dosažitelnosti, je z určitých důvodů (pro které bude nutné dát silnou intepretaci), přijatelné pro oba hráče, tj.:

S^a ⸦ S, kde S^a je množina vzájemně přijatelných rozdělení

(Index a je odvozen od anglického „acceptability“.)

V intencích výše uvedené lze rozlišit:

S^aX množinu přijatelných rozdělení pro hráče X

S^aYmnožinu přijatelných rozdělení pro hráče Y

Platí

S^aX ∩ S^aY ≡ S^a

tj. množina společně přijatelných rozdělení je průnikem množin přijatelných rozdělení každého z hráčů

Řešení příslušné úlohy, tj. rozdělení výplat, pak kromě již zmíněných předpokladů individuální racionality, kolektivní racionality a dosažitelnosti musí splňovat podmínku přijatelnosti, kterou lze jednoduše formulovat takto:

(x, y) 󠇪∈ S^a

V některých případech může být řešením úlohy množina prázdná, tj. nelze vyhovět všem předpokladům současně.

V případě, že S^a ≡ S nehraje podmínka přijatelnosti při hledání řešení žádnou roli.

Pokud chceme postoupit dále, musíme představu o množině přijatelných výplat konkretizovat a najít vhodnou (ve smyslu praktické relevance silnou) interpretaci.

Pokud má množina S^a podobu takového vztahu mezi výplatami dvou hráčů, při kterém přírůstek výplaty jednoho z hráčů (Δx) musí být kompenzován jednoznačně daným přírůstkem výplaty druhého hráče (Δx), můžeme hovořit o funkci přijatelných řešení (y=a(x)) a jejím průběhu.

Ve zjednodušeném případu (který je vhodný pro grafické vyjádření i při slovním popisu různých situací) lze hovořit o linii přijatelných řešení a jejím sklonu.

y = x_a + a.x

kde konstanta x_a určuje polohu linie, koeficient a její sklon.

Protože hráči mohou vidět linii přijatelnosti odlišně, můžeme uvažovat:

y = x_ax + a_x.x linie přijatelnosti, jak ji vidí hráč X

y = x_ay + a_y.x linie přijatelnosti, jak ji vidí hráč X

K tomu:

- obě linie procházejí bodem d, tj. bodem nedohody, resp. startovním bodem;

- velmi jednoduchou transformací bychom mohli obě linie zapsat jako funkci, v níž je funkční hodnotou výplata hráč X a proměnnou výplata hráče Y, ale to není významné;

- k problému odlišného vidění se dostaneme po několika odstavcích textu.

K tomu:

Nezalekněte se symbolů. Důležitý bude závěr v další části, totiž to, že obě cesty k tomu, jak promítnout zahrnutí představy budoucího vývoje do aktuálního rozhodování, se spojují, jakkoli se na první pohled zdají být o něčem zcela odlišném. Je to jeden z příznaků, že teorie jde v tomto případě správným směrem.

Ad 2. Cesta vycházející z předpokladu kompozitní finální výplaty

Cesta kompozitní finální výplaty, která zohledňuje skutečnost, že to, co jeden či druhý hráč z rozdělení výnosů získá, má vliv i na ocenění výnosu druhým hráčem. Z hlediska očekávaného vývoje lze předpokládat situaci, kdy jeden či oba hráči posuzují výsledek rozdělení výplat ze společné akce nejen z hlediska toho, co získá každý z nich pro sebe, ale také z hlediska toho, jaké bude mít důsledky výplata druhého hráče pro něj samotného (tj. pro prvního hráče). Ignorování této skutečnosti může vést k odtržení modelů od reality. Přitom je nutné zdůraznit, že se nejedná o důsledek nižší racionality hráčů, ale o vyšší racionalitu oproti krátkozrakému posuzování situace.

Jednou z možností, jak tuto skutečnost vyjádřit je rozlišit, dvě složky výplaty každého z hráčů:

- primární (to, co každému hráči připadne jako dohodnutý výsledek rozdělení výnosů ze společné akce);

- korekci (to, o kolik je hráč ochoten snížit svoji výplatu či naopak požaduje zvýšení své výplaty z hlediska důsledků primárního rozdělení výplat).

Jedním z možných vyjádření korekce výplat je následující rovnice:

x = x_p + a_X(x, y)

y = y_p + a_Y(x, y)

kde

x_p, y_p jsou primární výplaty, odsud i index „p“

a_X(x, y), a_Y(x, y) jsou korekce výplat vycházející z anticipace budoucího vývoje jedním i druhým hráčem

K tomu:

- Z intuitivního hlediska můžeme chápat primární výplatu jako „viditelnou“ (tj. to je to, kolik například v ultimátní hře dostane jako výnos ze společné akce a vidí to on sám, druhý hráč, nabízející experimentátor i každý, kdo hru pozoruje), zatímco korekční výplatu jako „skrytou“, nikdo ji nevidí, ani hráč, který ji svým vnímáním reality „připočítá“ k primární výplatě si ji většinou zřetelně neuvědomuje, nevidí ji ani druhý hráč, ani nikdo jiný.

- V řadě případů však tato korekční výplata doložitelně existuje a v řadě úloh hraje zásadní roli.

- K použité symbolice dlužno dodat, že a_X není a_x, rovněž tak a_Y není a_y. V prvním případě je dolní index velké písmeno, které odkazuje na hráče, ke kterému se výplata vztahuje, ve druhém případě je dolní index malé písmeno, které odkazuje na proměnnou. Určitý vztah mezi těmito veličinami existuje, ale k tomu se teprve dostaneme. To, že rozlišení dolního indexu malým a velkým písmem není nejvhodnější, je sice pravda, ale jedná se jen o přechodnou situaci, resp. dílčí krok, protože v dalším dojdeme k označení, kde tento problém nevzniká.

- Na tomto příkladu se rovněž ukazuje, že označení proměnných odlišnými písmeny a nikoli indexy je z technického hlediska vhodné, protože jinak by použití několika indexů k rozlišení různých veličin vedlo ke snížení přehlednosti.

Pokud provedeme lineární aproximaci, získáme následující rovnice:

x = x_p + a_X.(x - y)

y = y_p + a_Y.(y - x)

K tomu:

Z důvodu interpretace je vhodné při lineární aproximaci vázat koeficient na rozdíl mezi výplatami hráčů, protože právě na tento rozdíl výplat jsou zpravidla hráči citliví.

Pokud tyto rovnice interpretujeme jako funkce, pak je lze přepsat ve tvaru:

y = y_p/a_X + (1 – 1/a_X).x

y = (1 – 1/a_Y).y_p + a_Y/(1 - a_Y).x

Obě tyto funkce musejí procházet bodem d.

Obě cesty se spojují

Budeme uvažovat pouze zjednodušený případ lineární aproximace.

Cesta vycházející z množiny přijatelných výplat nás přivedla k následujícímu výsledku:

y = x_ax + a_x.x linie přijatelnosti, jak ji vidí hráč X

y = x_ay + a_y.x linie přijatelnosti, jak ji vidí hráč Y

Cesta vycházející z předpokladu kompozitní výplaty nás přivedla k následujícímu výsledku:

y = y_p/a_X + (1 – 1/a_X).x

y = (1 – 1/a_Y).y_p + a_Y/(1 - a_Y).x

Protože v obou případech se jedná o lineární funkce, které procházejí stejným bodem d, a protože se jedná o rozhodování hráčů ve stejné hře, není důvod, proč nepovažovat obě dvojice funkcí za totožné, což v daném případě znamená, že:

x_ax = y_p/a_X

x_ay = (1 – 1/a_Y).y_p

a_x = (1 – 1/a_X)

a_y = a_Y/(1 - a_Y)

K tomu:

Při interpretaci smyslu těchto rovností konstant a koeficientů, které určují polohu a sklon příslušných linií, můžeme odhalit některé zajímavé vztahy, ale k tomu se můžeme dostat až na základě konkrétních intepretací.

Jak interpretovat skutečnost, že hráči vidí realitu odlišně

Řada přístupů k problematice rozdělení výnosů ze společné akce předpokládá existenci nezávislého arbitra, který má plnou autoritu, pokud jde o nalezení nejvhodnějšího rozdělení a pokud jde o přijatelnost tohoto rozdělení oběma hráči. To se v konfrontaci s realitou ukazuje jako příliš silný předpoklad. V našem přístupu může určitý arbitr přispět k nalezení nejvhodnějšího rozdělení výplat, ale jen za předpokladu, že respektuje odlišné vidění reality hráči a je schopen postupně získat jejich důvěru. Do této oblasti budou cílit naše doporučení.

Ještě před tím je však důležité, co nejpřesněji identifikovat příčiny odlišného vidění reality. Obecně se může jednat o dva případy či jejich souběh:

- Příčinou odlišného vidění (vyhodnocení) je omezená (nedokonalá) racionalita hráčů.

- Příčinou odlišného vidění (vyhodnocení) je omezená (nedokonalá) informovanost hráčů.

Již dříve jsme poznamenali, že hráči jsou racionální nejen v tom smyslu, že preferují tu alternativu, která je pro ně lepší, ale také v tom smyslu, že jsou tuto alternativu schopni rozpoznat na základě dostupných informací. Proto je vhodné předpokládat, že příčinou odlišného vidění není nižší úroveň racionality, ale odlišná informovanost o budoucím vývoji (která z pochopitelných důvodů nikdy nemůže být dokonalá). Vedou k tomu i následující důvody:

- Vždy je metodologicky vhodnější předpokládat dokonalou racionalitu (což je jednodušší případ) a pak porovnáním s realitou identifikovat „biasy“ (tj. prvky jejího selhání).

- Zatímco dokonalé zpracování dostupných dat je nejen hypoteticky, ale i prakticky možné, plná znalost všeho (včetně budoucího vývoje) není ani hypoteticky představitelná (a je logicky rozporná).

- Různá informovanost je bezprostředně spojena s asymetrií informací, s náklady na jejich získávání a s tím, že právě investování do vzniku asymetrie informací je jednou z významných forem pozičního investování (kterému dokáže racionální hráč za určitých podmínek čelit).

- Pokud předpokládáme roli arbitra, tak v případě, že je sám nositelem dostatečné míry racionality, může tento arbitr na racionální přístup zúčastněných hráčů apelovat.

- Výše uvedené body neznamenají, že v řadě situací nemůže převládnout stav iracionality, ale takový již je svět, ve kterém žijeme.

Jak interpretovat obě cesty promítnutí představy budoucího vývoje (které se propojily) do aktuálního rozhodování hráčů

Jak může rozdělení výplat ovlivnit výplaty hráčů v budoucích hrách? – Odpověď na tuto otázku má zásadní význam při interpretaci modelu, který vyvíjíme. V ultimátní hře je to obava jednoho hráče, že druhý hráč může přeměnit svou vyšší výplatu v nástroj, podmínku či prostředek diskriminace prvního hráče. Podobně je tomu i v ostatních hrách, kde nerovnoměrné rozdělení (pociťované jako „nespravedlivé“) může sice vést ke zvýšení bezprostřední výplaty, ale z hlediska budoucího vývoje k tomu, že hráč bude mít menší výnos, než kdyby se hry neúčastnil (bez ohledu na to, zda možnost volby neúčastnit se, má či nikoli), a to právě v důsledku zneužití vyšších výplat druhého hráče k jeho diskriminaci.

Tento fenomén nazveme investováním do společenské pozice, resp. pozičním investováním,

Pojem „společenská pozice“, krátce „pozice“ zde chápeme v obecnějším smyslu, než v oblasti investování na finančních trzích při využívání efektů rozdílu mezi současnou a budoucí hodnotou aktiv. Možnost této záměny je určitou komplikací, ale čtenář se s ní nepochybně vyrovná. V teorii je totiž dobře znám a popsán pojem „poziční statek“, jehož interpretace s „pozičním investováním“ bezprostředně souvisí. Pořizování pozičních statků, resp. investování do nákupu pozičních statků je jednou z konkrétních forem pozičního investování.

K tomu:

- Mechanismus pozičního investování v jeho obecné podobě popíšeme později a je to jeden z původních výsledků našeho přístupu.

- Existují i případy, kdy hráč může ovlivnit pozičním investováním budoucí příjem jednoho z hráčů, a to pozitivním způsobem a na úkor snížení vlastního příjmu. Tyto specifické případy lze však přesně popsat právě až na základě obecné teorie pozičního investování.

Poznámka k pozičnímu investování a hrách více hráčů

Jakmile v určité složené hře dochází k tomu, že fenomén pozičního investování je významný, dochází v dané hře k určité polarizaci a vytváření koalic je touto polarizací podstatným způsobem ovlivněno. Mj. i proto, že uplácení některých hráčů s cílem posílit jeden z pólů koalice, je jednou z konkrétních forem pozičního investování. Proto v podmínkách existence fenoménu pozičního investování je nutné nikoli jen z důvodů jednoduchosti, ale zejména z důvodů vnitřní logiky rozvoje teorie, začít analýzou her dvou hráčů a výsledky rozšířit na problematiku polarizace her více hráčů a podřízení rozhodování hráčů pozičnímu investování v rámci uvedené polarizace.

Poziční investování jako přesah stávající teorie zabývající se rozdělením výnosů ze společné akce

Nejvýznamnější událost rozvoje teorie v kterékoli oblasti lidského poznání má podobu přesahu stávající poznání v podobě nové teorie, která:

- Zahrnuje stávající teorii jako svůj zvláštní případ a v tomto smyslu je nová teorie jejím rozšířením či zobecněním.

- Toto rozšíření původní teorie má podobu, kterou lze přesně vymezit pojmy v tom smyslu, že nová teorie se zabývá jevy, které předcházející teorie nezahrnovala do zorného pole svého zkoumání.

- Ve stávající teorii lze najít jen zárodky nové teorie, ale ty jsou rozptýleny a nejsou systematicky rozvíjeny, nová teorie dává celému dosavadnímu zkoumání nový rozměr a vede k přehodnocení některých závěrů stávající teorie.

- Ve většině případů lze toto rozšíření popsat přesně i jako matematické zobecnění popisovaných jevů se silnou interpretací.

- Nová teorie jako přesah stávající teorie nabízí významnou oblast aplikací, do které se přesouvá podstatná část badatelských aktivit (což neznamená, že i v rámci původní teorie neprobíhá další bádání).

- Nová teorie je schopna odkrýt nový horizont bádání, v případě věd, jejichž poznání se bezprostředně dotýká společenského vývoje, také podstatným způsobem přispět k aplikaci stávajícího poznání v praxi. (V případě přírodních a technických věd nová teorie otevírá cestu k inovacím nejvyššího řádu.)

K tomu:

Použili jsme pojem „silná interpretace“, který si zaslouží podrobnější charakteristiku. Jedná se zejména o následující:

- Silná interpretace podstatným způsobem rozšiřuje představu o tom, co se v příslušné oblasti reality odehrává.

- Na jedné straně je silná interpretace oporou při rozšíření této představy, na druhé straně toto rozšíření představy naráží na bariéry setrvačného vidění reality.

- Silná interpretace v oblasti společenského dění se rovněž dotýká zájmů různých společenských skupin.

- Silná interpretace v oblasti teorie zabývající se i společenským děním podstatně zvyšuje využitelnost teorie a návazně i společenskou autoritu teorie.

Přístup, který vúsťuje do oblasti formování teoretických základů pozičního investování je podstatným přesahem stávající teorie ve výše uvedeném smyslu.

Kde lze uplatit výsledky teorie pozičního investování

Uvedeme několik oblastí, kde lze výsledky teorie pozičního investování uplatnit, resp. kde se bez teorie pozičního investování neobejdeme:

1. Při řešení všech problémů, na které naráží praktické využití stávající teoretických nástrojů řešení úloh spojených s rozdělením výnosů ze společné akce.

2. Při odlišení skutečných reforem zaměřených na využívání možností rozvoje, uchování a uplatnění lidských schopností do pseudoreforem, které pod záminkou nezbytnosti restrikcí posiluji roli pozičního investování a urychlují proces bohatnutí bohatých a chudnutí chudých. Návazně pak:

- při obraně společnosti proti pseudoreformám;

- při realizaci skutečných reforem.

3. Při předcházení a řešení konfliktů uvnitř zemí a mezi zeměmi, včetně řešení obtížně řešitelných konfliktů.

4. Při integraci zemí odlišné velikosti a na odlišném stupni vývoje tak, aby se předešlo situacím, při kterých dochází k diskriminaci a nárůstu nedůvěry.

Axiomatizace, nebo formulování předpokladů

Z metodologického hlediska považujeme za vhodnější ponechat zpracování teoretických základů na úrovni formulování předpokladů a teprve v odůvodněných případech přejít k formulování modelu formou axiomatického systému, a to z následujících důvodů:

- Při formulování předpokladů (např. neutrality pozičního investování) nehrozí, je do systému vneseme skryté rozpory (a víme, že bezrozpornost systému není snadné dokázat, problémy vytváří např. již samotná souběžná přítomnost předpokladu individuální a kolektivní racionality v některých systémech), ale velmi dobře se ukáže, že neexistuje řešení, resp. množina řešení, která by splňovala všechny předpoklady, je množina prázdná. Důvod může být v řadě případů poměrně snadno interpretovatelný, například hráči vidí budoucnost odlišně. V tom případě z rozboru situace vyplývají praktické závěry pro oblast zvýšení informovanosti hráčů a pro kroky směřující k postupnému obnovení či posílení důvěry mezi nimi.

- Plynulý přechod od jednoho axiomatického systému k druhému (např. od řešení sekvenčního typu k nesekvenčním řešením) může být obtížně vyjádřitelný; v reálných situacích však změna předpokladů může být plynulá a lze ji vyjádřit změnou parametru, který nabývá hodnot reálných čísel v určitém intervalu.

Závěrem

Pokud je výše uvedené alespoň částečně srozumitelné těm, kteří nejsou odborníky v dané oblasti, nemělo by to být ignorováno ani těmi, kteří se v rámci stávající teorie řešením problémů v dané oblasti zabývají.

Příklad jedné z možných aplikací: Spolupráce různě silných států

Dva státy uzavírají dohodu o spojení do unie. Pokud ke spojení dojde, rozšíří se oblast dosažitelných výplat tvořená efekty z kooperace. Tyto efekty mají peněžní i nepeněžní podobu, přičemž peněžní efekty jsou převoditelné na nepeněžní a nepeněžní na peněžní.

Jeden stát je ekonomicky silnější a slabší stát se obává, že by se v důsledku toho mohl stát obětí diskriminace ze strany silnějšího. Požaduje tak takové rozdělení výnosů, které nebude zhoršovat jeho pozici. Protože vytvoření unie přináší velmi výrazné efekty, oba hráči se domluví. Jednou z možných podob dohody je, že každý z hráčů předloží svoji představu o minimálních požadavcích formou hranice minimálních požadavků.

S minimálními požadavky mohou hráči licitovat a proces vyjednávání se může zadrhnout již v této fázi. Proto musí být dohodnut takový další postup, který by oba hráče motivoval k formulování minimálních požadavků, které jsou z hlediska něj realistické a nikoli nadsazené. Návazně se pak hráči dohodnou na způsobu korekcí v reakci na to, jak bude reálný vývoj probíhat. Korekce musí mít závazná pravidla. Je na teorii, aby předložila návrh vyjednávací procedury. K tomu několik bodů:

1. Vytvořit motivace k tomu, aby oba účastníci co nejrealističtěji stanovili hranici, která je pro ně nepřekročitelná. Tj. aby nelicitovali přehnanými požadavky s cílem získat výhodnější pozici. Pak by mělo dojít k tomu, aby se vytvořil vyjednávací prostor. Pokud se nevytvoří, ale přetrvává zájem na jednání, je nutné dále jednat, vyjasnit si efekt využití investičních příležitostí i možnosti pozičního investování, které by využívání investičních příležitostí jednoho z hráčů mohlo potlačit.[83] Pokud se podaří vytvořit prostor pro spolupráci, vzniká následující situace:

Mezi příslušnými body vzniká vyjednávací prostor.

2. Vzniká otázka, jak se v tomto prostoru mohou hráči podělit o výnos ze společné akce (spolupráce). Situace není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, což si ukážeme následujícím obrázkem.

Zde názorně vidíme, že čisté proporční řešení nestačí. Lze dokonce formulovat větu, že pokud budou oba hráči linii přípustných řešení vidět se stejným sklonem a dohodnou se na stálém proporčním řešení, tak v obecné případě dříve nebo později se takto dohodnutý bod dostane mimo oblast současné přijatelnosti pro oba hráče, resp. jeden hráč získá výhodu pozičního investování, které se již nemusí zříci.

Na to lze sice namítnout, že hráči mohou revidovat přijatá pravidla, ale jednak v tomto případě již stojí před komplikovanější úlohou než na počátku, jednak jeden z hráčů může své momentální výhody využít.[84]

3. Mnohem vhodnějším řešením je vnést prvek nahodilosti. Nahodilé rozdělení přebytku a nové návrhy vycházející z reálného vývoje. Zde efekt vybočení nehrozí. Hrozí jen efekt zneužití příležitostí, ale riziko je překonatelné:

Oba hráči mají zájem na tom nenadsazovat své požadavky, provádět korekce jak s přihlédnutím k reálnému vývoji tak i tomu, jak zapůsobil nahodilostní prvek. Pokud by se chtěl jeden hráč začít chovat nefér, druhý má možnost to včas rozpoznat.

(To je zatím vše, na dalších částech monografie se intenzivně pracuje)

[1] Zalistujme – Začtěme se – Zapřemýšlejme.

[2] V anotaci např. na https://www.databazeknih.cz/knihy/farska-kucharka-422026 je vytrvale uváděno stran 344. V našem výtisku napočítáváme stran kolem 360 + plus modrožlutá závěrečná prázdná stránka před zadním přebalem. Číslování stránek přitom končí číslem 338. Finální Abecední seznám receptů očíslován není.

[3] Za jméno M. Macka lze dosadit i jméno další – Pan prezident (s Velkým P.) V. Klaus. Nakonec lze v jistém ohledu souhlasit i s ústřední ideou nové knihy Klaus, V.: Řešením je systémová změna. Publikace č. 67/2024. Praha: Institut Václava Klause 2024. 72 s. ISBN 978-80-7542-099-2. Se závěrem, že má být nezbytné obnovit kapitalismus. S fungujícími trhy a kapitalistickou demokracií. Neboť tržní kapitalismus je i pro normálního člověka (a to i levicového) daleko lepší nežli dnešní zdegenerovaný liberálně-dotační bastard. Který si v duchu naplnění teorií konvergence naruby nevzal z kapitalismu a socialismu to nejlepší, nýbrž naopak – to nejhorší.

[4] Závidět lze Slovákům. Vybojovali vládu hájící slovenské zájmy. Tzv. Evropané tam nemají už ani prezidenta. DS-Vidlák glosuje: „Pellegrini vyhrál, protože volič nesnáší panské manýry nadřazené liberální rasy a ještě víc nesnáší vyhrožování koncem světa, když nebude volit, jak si bratislavská kaviareň přeje“ (https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/volebne-valecne-paralely). Libtardi nechtějí žít ve světě bez tzv. evropských hodnot – „V jejich jménu je možné demokratické volby a svobodu slova klidně zrušit. Nikdy jim nešlo o svobodnou soutěž názorů, je to pro ně jen nástroj, aby se dostali k moci. Pak už žádná soutěž být nemá, obzvlášť, když lidé dávají přednost jinému názoru než jejich vlastnímu“ (dtto). Hysterickými emocemi jako na divadelní zkoušce prudí Vica K. na https://video.azet.sk/spravodajstvo/domace-spravy/aktuality/gK7dFuLS/.

[5] M. Macek zdůrazňuje, že se do politiky nehodí. Dostal se k ní, a do ní, náhodou a nejvíce jej v ní štvali blbci. Srov. rozhovor M. Stoniše s M. Mackem (a P. Mackovou-Hrochovou), s názvem Na politiku se nehodím. Štvali mě v ní blbci, in národně-obrozenecký měsíčník To), roč. 2024, č. 3, s. 18-25. ISSN 2788-3892. Dodat nutno, že oni blbci v politice 90. let byli většinou ještě úplně zlatí a naprosto geniální oproti blbcům v politice dnešní …

[6] Srov. např. Macková Hrochová, P., Macek, M.: Labužníkem na plný úvazek. Praha: XYZ 2018. 240 s. ISBN 978-80-7597-232-3. Aneb „humorný průvodce kulinářskou etiketou“.

[7] Srov. např. Mackovi, J. a M. (Macek, M. & White-Blochová-Macková, J.): Jak se stát labužníkem. Aneb inspirativní kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich). Zlín: CZ Books 2004. 200 s. ISBN 80-903-515-5-7.

[8] Oficiální motto kuchařky zní: „Otče nebeský, nech hodně přijíti k nám pokrmů a také nápojů. Neb bez Tebe a Tvého požehnání nic k užitku nám není“ (s. 7 anot. publ.).

[9] Na kteréžto se – ve snaze o bulvární atraktivnost – soustředí tato anotace. Doporučit lze přitom především recepty zdánlivě obyčejné. Osvědčené a tradiční. Třebas na pokrmy vaječné, sýrové, houbové … (pozn. PS).

[10] V plném znění jde současně o Úvod na s. 11 anot. publ.

[11] „Vařte tlapu ve slané vodě tak dlouho, až jde odstranit srst. Očistěte a vařte v mandlové vodě s vínem, osmaženými cibulkami, citronovou kůrou, višněmi, morušemi, červeným rybízem a skořicí“ (s. 290 anot. publ.). Recept ze 16. století, aktuální i dnes např. pro obyvatele Liptovského Mikuláše & liptovsko-tatranského revíru.

[12] „Pečený jezevec. Zvláště mladý jezevec je skvělá pochoutka, jež se chutí podobá jemnému vepřovému masu, 1kg jezevčí kýty, 1 l suchého červeného vína, šťáva z 1 citronu, bobkový list, větvička tymiánu, tuk na pečení, pepř, sůl. Víno smícháme s citronovou šťávou, osolíme, přidáme koření a maso 2-3 dny ponecháme ponořené v marinádě. Poté ho pečeme za občasného podlévání marinádou doměkka (cca 1 hodinu)“ (s. 288-289 anot. publ.).

[13] Orientace v historické části komfortní příliš není.

[14] „To jsou peníze pro kněze za liturgické úkony, jako jsou křest, svatba, pohřeb a jiné …“ (s. 20 anot. publ.).

[15] V benediktýnském přísném návodu ohledně vedení farské domácnosti např. stojí: „Mnohá hospodyně, zvláště starší, např. pije s dovolením pánovým denně skleničku vína. Lépe jest, když nepije. Člověk si snadno navykne píti víno. A u mnohých návyk přejde v náruživost“ (s. 22-23 anot. publ.). Postavení farské hospodyně přitom mělo být prestižní a sváděly se o něj i boje, např. mezi příbuznými. Řádná hospodyně musela být přímo světice.

[16] S paragrafy Spory a podobojí, Mešní víno, Čeští a moravští producenti mešního vína, Šampaňské, Patroni vína a vinohradnictví (sv. Vincenc, sv. Urban, sv. Vít, sv. Jan Křtitel, sv. Vavřinec, sv. Bartoloměj, sv. Ludmila, sv. Václav, sv. Martin, sv. Jan Evangelista).

[17] Ve znění: „GLORIA IN EXCELSIS DEO ET IN TERRA PAX HOMINIBUS BONAE VOLUNTATIS. Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle (Nový Zákon, Lukáš 2:14)“.

[18] Šnicl (a krkovička) vlastně žádný, guláš pouze z divočáka anebo krůty, dietní ovárek jenom z májovek atp.

[19] Macek např. zkušeně konstatuje, že pouze velmi málo lidem se současně líbí Haškův Švejk a Jirotkův Saturnin. Sám zcela jednoznačně preferuje Saturnina (a je dokonce autorem několika oficiálních pokračování). Autor anotace to má přesně naopak. Na oficiální ani neoficiální pokračování Švejka si ale (zatím) netroufá.

[20] Míněn svět neKavárenský, Hospodský, resp. žižkovsko-redneckový. Ve sféře gastronomické se k chuti některých snobských rozežraností – obecně považovaných za luxusní a delikatesní – nutno projíst. Ústřice, chřest, lanýže, žabí stehýnka, šneci … Autor anotace však raději mlsá matesy, syrečky, tlačenku, ovar, utopence, krkovičku, sekačku … Připomenout nutno i legendární dělení jídel na pravicová a levicové od V. Klause. Upřesnit ovšem nutno, že u jídel levicových šlo o pokrmy tzv. levicové. Salát je totiž opravdu antijídlo. Howgh!

[21] Pasáž Církev a víno zahrnuje 14 stran.

[22] Na kapra s pivní omáčkou (s. 62-63 anot. publ.), raky vařené v pivku (s. 90-91 anot. publ.) a vepřové plecko na pivu (s. 266-267 anot. publ.). Nalézt lze i dva recepty chmelové. Využit je chmelíček – mladé výhonky chmele. Na chmelovou polévku potřeba jest: 1 l vody, ½ kg chmelíčku, muškátový květ, bílá jíška, pepř a sůl. „Připravíme bílou jíšku, mladé oškrábané chmelové výhonky povaříme ve slané vodě a propasírujeme spolu s tekutinou sítem. Osolíme, opepříme a přidáme trochu muškátového květu. Na másle pečené hrachové kuličky tuto polévku skvěle ozvláštní“ (s. 224 anot. publ.). Chmelíček lze také oškrábat a výhonky dát do studené vody s citrónovou šťávou, aby zůstaly bílé. Následně vložit do vařící vody se solí a povařit 10-12 minut. Scedit, polít rozpuštěným máslem a posypat strouhankou.

[23] Srov. titul Nerůstový kolektiv: Čas: Dorůst. O dobrém životě dostupném pro všechny v rámci planetárních limitů. Brno: Rosa-Luxemburg-Stiftung e.V., zastoupení v České republice 2022. 183 s. ISBN 978-80-908484-5-0 (resp. recenzi Kreativní nerůstová performance nebo vážné anarchosluníčkářské snění o dystopii nerůstu? in Alternativy (časopis CSTS), 2023, roč. 7, č. 13, s. 190-205. ISSN nemá. https://www.kscm.cz). Povětšinou se jedná o „cool“ snůšku zkratkovitě servírovaných plakátových agitek, s opakováním notoricky známých faktů, nezřídka přímo dětských banalit, sluníčkářsky zabalených do nerůstového, resp. meteorevolucionářského náboženství. Celkový výsledek přitom mocně připomíná zdařile mazanou performanci, další z (blaze i neblaze) proslulých brněnských happeningů, uměleckou nadsázku, taškařici, burcující provokaci a údernou parodii v duchu tradic největšího z Čechů Járy Cimrmana, u které se aktéři především sami dobře baví (Zvláště, když jim to někdo jiný financuje). Ostatně Utopie T. Moora neměla prý také vůbec být míněna vážně, a co nakonec z toho vzešlo … Být nerůstovým meteorevolucionářem totiž není žádná sranda. Normálně myslícímu člověku se ve – výše i níže – zmiňovaných souvislostech neodbytně vybavuje doc. Chocholoušek a jeho proslulá léčebna …

[24] Srov. č. 1/2024 brněnské ekoagitky 7.G (ISSN 1212-0499). Ústředním tématem je očista (v čele s rituální očistou od ruského plynu), resp. zbavování se závislostí s environmentálními dopady. Matka na mateřské usoužená environmentálním žalem si tvrdě odepírá sociální sítě; ekologická ekonomka NJ milující čokoládu nepřenese přes zelené srdíčko odlesňování a dětskou práci při výrobě kakaa a tudíž čokoládky mlsává jen od 24. prosince odpoledne do 31. ledna; environmentalistický básník se kajícně omlouvá, že občas létá a především za to, že planetu zatížil dvěma dětmi; puritánský aktivista drží kávový půst a hodlá přitom „trpět jako Gándhí“; další se okázale chvástá, že se definitivně rozloučil s pivečkem a brněnskými hospůdkami; krásně zelené má být taktéž žití bez ledničky v bytě (Což připomene jistou komediantku, prsící se veřejně tím, že planetu u nich doma zachraňují nesplachováním hajzlíku – po potřebě malé i velké); zelený geolog již několik dekád udržuje svou spotřebu mrtvol sníženou „asi na šest kilogramů mrtvol za rok“ (tamtéž, s, 14) a ředitelka Hnutí Duha (o které v politice prý uslyšíme dokonce i v Praze) se konečně zbavila „zlozvyku bičovat se za to, že nedělám všechno ekologicky“ (dtto). Ušetřenou energii dává do činností, „u kterých skutečně věřím, že přispějí k celkové proměně našeho neudržitelného systému“ (dtto). P.S. Příznačné je, že v takovýchto materiálech nenalezneme zmínku o míru (jakožto ústředním předpokladu spokojeného života a nakonec i ochrany celé planety). Právě zmiňovaný časopis (resp. jeho předchůdce Poslední generace) náležel k nejfanatičtějším propagátorům „humanitárního bombardování“ nejenom Bělehradu. Ani dnes si Green Deal žádným mírem zelení pokrokáři rozvracet nedají …

[25] P.t. čtenář jistě poznává nesmrtelná slova další stand up (tragi)komičky. K démonicko-mystickým zážitkům náleží i óda na blbost, kterou se lze potrestat na startu a ve finále podcastu EUFORIE: #1 Vážně nevážně o EU na https://www.youtube.com/watch?v=0RJ1xYhgJNU. Beethoven zemřel podruhé. Příště se bude nadšeně pět Óda na Velký reset. P.S. Autor anotace byl vyluzováním „zarytých Evropanů“ zděšen natolik, že si připadal jako lesní adjunkt Vilja, který si taktéž musel neustále pobrukovat. A to árii operní pěvkyně Salsy, toho času již mumifikované (Pamětníci filmu Tajemství hradu v Karpatech už vědí …). Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lááá … (Kam se hrabe Mr. Bean – srov. https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/atkinson-rowan/ode-an-die-freude-599647).

[26] „Být ženou v Česku není jednoduché. Ale mohlo by! … Novinářka Silvie Lauder … popisuje, na čem se ženská emancipace v Česku zadrhla a jaké to má následky. Nejen pro společnost, ale především pro ženy samotné, ať už jako strukturální znevýhodnění, nebo téměř všudypřítomné násilí — symbolické, slovní, sexuální. Zkrátka přišel čas na pádné odpovědi“ (z anotace např. na https://www.databazeknih.cz/knihy/v-pasti-pohlavi-o-politice-peci-sexu-nasili-a-postaveni-zen-v-cesku-509773).

[27] Za knihu děkujeme. Kamarád, coby tradiční dodavatel spousty nejrůznějších titulů, opět dovalil mamutí tašku s několika desítkami položek. Řada knih byla již rozdána či zanechána ve veřejně přístupných knihovničkách. Ponecháváme si však rádi kompletní klasickou detektivní řadu s Martinem Beckem, z časů Švédska ještě tehdy normálního. S ještě normálními, a nikým ani nijak neobohacenými, Švédy a Švédkami. Celou řadu jsme kdysi v dávnověku hrdě vlastnili a pak v postpubertálním postižení neuváženě prodali v Kotcích. Zatím oprášen první a druhý díl. První je (téměř) klasika, druhý náleží k nejslabším – nudný pokus o špionážní thriller z Východu. Řeč se vede o knížkách Sjöwallová, M., Wahlöö, P.: Roseanna. Praha: KMa 2007. 191 s. ISBN 978-80-7309-518-5 (originál 1965, my vlastnili vydání z osmdesátek), resp. titíž: Muž, který se vypařil. Praha: KMa 2007. 176 s. (z toho 10 na konci úplně prázdných). ISBN 978-80-7309-515-4 (originál 1967, česky poprvé 1986).

[28] V jedné z ukázek přímo z úst dam zaznívá, že i v tomto případě jde o podvůdek. Akademický titul docent měla totiž získat ve skutečnosti pouze polovina dua. Dnes je to možná již jinak … Připomeňme ale např. Zákon o přestupcích, týkající se těch, co úmyslně neoprávněně užívají vědeckou nebo uměleckou hodnost nebo titul absolventa vysoké školy. Trestné býti nemá, pokud někdo titul používá jako internetové či umělecké jméno, jako přezdívku. Trestné nikoli, trapné ovšem ano. Docentky možná chtěli naznačit, že váhově nejsou přescentky …

[29] LJ raději píše knižní příručky, neboť u akademických článků: „Recenzní řízení se vleče a celé je to únavné“ (https://wave.rozhlas.cz/svet-chceme-vysvetlovat-ne-komplikovat-duo-docentky-maji-uspesny-stand-i-9208888). (Má pravdu a především recenzují hlavně muži). Proto se snaží výsledky svých výzkumů o genderu a sexualitě (včetně zkoumání šuk… za socialismu) standupizovat a zpřístupnit obyčejným lidem. Obě pak společně nechtějí svět komplikovat, nýbrž vysvětlovat. V jednom z řady podcastů drží zoufale vzpouzející se kočičku a zakončují své převýchovné působení výzvou: „Vždycky, když přispějete k lepšímu světu, tak se usměje koťátko!“.

[30] K výjimkám náleží rozmluva matrjošky v zástěře s barbínkou na s. 50 anot. publ. Matrjoška-otylka říká: „Prej se nemám veřejně vyjadřovat, neboť nevypadám jako barbína“. Barbína reaguje: „A já proto, že vypadám jako barbína“. Oceňujeme matrjošku, mocně připomínající zjev notoricky profláknutých rozeštvávaček SU a DS.

[31] Vynořuje se nám štěpný rým ze znělky dávného kresleného šlágru: „Týna vtipem srší, do nosu jí prší …“.

[32] „… učíme se nebát se zastat sebe sama i druhých …“ (s. 219 anot. publ.).

[33] Autorky líčí svá dětství ještě za socialismu. Strašlivé jistě bylo trauma KL, kterou máma nutila do Pionýra, ale jí „to vysedávání u samovaru nebavilo“ (s. 13 anot. publ.). Jde o obrazné vyjádření, anebo skutečně jejich pionýrská skupina v 80. letech posedávala u sovětského samovaru a pila čaje? Za socialistického dětství přitom ani jednu z budoucích feministek nenapadlo, že jsou ženy považovány za méněcenné. Ovšem všichni zase chtěli utíkat na Západ. Již od osmdesátek sexualitu obou kvalitně zformoval časopis Bravo. Trauma LJ se dostavilo až na VŠ koleji, když jeden z potenciálních nápadníků špitl cosi o nedostatečném smyslu pro poezii a filozofii u žen. Za několik dekád LJ prozřela a uvědomila si, „že něco takového nemusím snášet“ (s. 16 anot. publ.). Celoživotní trauma KL vyvrcholilo na letní škole, kde pánové z různých univerzit (včetně Brna) „ve vínových svetrech“ (s. 17 anot. publ.) hodnotili kapitoly disertací doktorandek. Chválili dobrou angličtinu, leč dovolili si vyjádřit názor, že něco připomíná spíše politický projev nežli vědeckou práci. Což jim pomstychtivá KL nikdy nehodlá odpustit a formuluje feministický závazek: „Doženem a předeženem všechny vínový svetry“ (tamtéž).

[34] Hned na první straně textu (s. 9 anot, publ.) docentky nadávají na PMS (= Patriarchální mainstream shit).

[35] Všude opsáno v autentické podobě, včetně zvláštního používání velkých písmen.

[36] Nápadník je totiž od slova napadat … – srov. kresby na s. 73 anot. publ. Ve slově manželství má zase být slyšet „man jako muž a žel jako něčeho želet“ (s. 92 tamtéž).

[37] Srov. namátkou titul Chang, H.-J. (2023): Stravitelná ekonomie: Hladový ekonom vysvětluje svět. Brno: Host 2023. 264 s. ISBN 978-80-275-1795-4, anotovaný in 3 x Z aneb knižní okénko 14. Marathon, 186, 2024, roč. 28, č. 2, s. 3-21. ISSN 1211-8591.

[38] Srov. Matějčková, T.: Čelíme politické válce pohlaví? Ženy a muži se vzájemně odcizují. Týdeník Echo, č. 13-14/2024, s. 24-27. ISSN 2336-4971.

[39] Za zátěž je označován i samotný porod dítěte. V souvislosti s tzv. pokrokem v medicíně je diskutováno „osvobození se od porodů“. Mizet přitom má nejenom tradiční mužská role – otce a ochránce, nýbrž dokonce i základní role ženy-matky, nositelky nového života. „Podnikatelka a mecenáška“ I. Tykač(ová) se táže, zda: „Je nutné a správné vázat ženy k roli matky v době, kdy pokrok v medicíně zřejmě časem připraví ženu o výsadní postavení nositelky nového života?“ (Až ženy ztratí výsadu rodit. Mladá fronta Dnes, 6. 4. 2024, s. 9. ISSN 1210-1168). Další Overtonovo čertovo okno pootevřeno.

[40] Z nichž některé – vedle psychiatrických diagnóz – mají disponovat zázračným darem vidět prostým okem neviditelný sodovkový plyn v atmosféře, přesněji vidět poletující molekuly CO₂. Věřící klimatické aktivistky mají spatřovat vytékání CO₂ například z našich komínů … Podnebíčkáři dávno ztratili soudnost již veškerou.

[41] Přičemž léta, s gustem, mapuje ženy v ekonomické vědě. Srov. seriál Ženy v ekonomii in Acta Oeconomica Pragensia, 2011, č. 5 – 2014, č. 3. ISSN 0572-3043. V marnivé pýše se pochlubí i monografií J. V. Robinsonová a R. Luxemburgová – největší ženské osobnosti teoretické ekonomie. S předmluvou I. Švihlíkové. 2. doplněné vydání. Praha: Fórum společenských věd Klubu společenských věd, roč. 2019 (VII.). 387 s. ISSN 2336-7679.

[42] Srov. Kohout, P.: Finance a uvážlivější ženy: V centrálním bankovnictví a veřejných financích je méně žen než mužů. Může za to nižší sebevědomí. Lidové noviny, 13. 2. 2024, s. 9. ISSN 0862-5921.

[43] Pokus o parafrázi legendárního výroku feldkuráta Otto Katze: „… právě dokončujeme večeři. Měli jsme humry, lososa a teď ještě smažená vajíčka se šunkou. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují peníze“ (Hašek, J.: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I-IV. Praha: Vydavatelství ROH 1955. 768 s. ISBN nemá. Zde cit. s. 172). Pachatelům pokrokářského liberálního tzv. Dobra dnes peníze dokonce ani nepůjčujeme, nýbrž jim je přímo darujeme. Kdo by také agitoval za své? Raději se paraziticky pevně přisát na státní penězovody.

[44] Srov. učební materiál Sirůček, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie (vývoj-současnost-výhledy). Slaný: Melandrium 2007. 511 s. ISBN 978-80-86175-03-4. Oním kolektivem jsou míněni slovutní profesoři hospodářských dějin – V. Průcha, E. Kubů a D. Jančík.

[45] S čímž souvisí i cílená likvidace ekonomických časopisů v českém jazyce. Nezbývá vlastně už ani jediný. Naši hrdinní předkové-obrozenci vynaložili nemálo úsilí při jejich zakládání, na což byli oprávněně pyšní. My je dnes s lehkostí likvidujeme a někteří jsou na tuto „světovost“ také i hrdí. Autor anotace u toho byl opakovaně. Cokoli českého má totiž být špatné, malé, nevědecké – nevyslyšen tak zůstal i argument ohledně pilování terminologie, resp. problémy s novými ekonomickými pojmy, které zatím nemají ustálené české označení. Tradiční sborníky, později časopis Acta Oeconomica Pragensia zanikl po 27. ročníku. Byl z české podoby transformován na anglickou ve scientometricko poblouzněném rauši. Marně. A tak zanikl úplně. Definitivnímu konci zatím ještě odolává Politická ekonomie. Letošní ročník nese úctyhodné číslo 72. Kohosi dráždí tato dlouhá tradice a prý pověst poškozuje i komunistický název … Byla zrušena papírová podoba, pod směšným argumentem úspor. Od 1. 1. 2023 přijímá články výhradně v angličtině. Proč? Inu, aby vzrostla její prestiž, citovanost a poskočila výše v jakési metrice. Výsledek? Přesný opak. Nechť p.t. čtenářstvo posoudí přínos nové podoby, resp. textů samo …

[46] „Skutečná ekonomie se u nás téměř nevyučuje, resp. vyučují se její různé techniky … Podniková ekonomika a manažerismus je něco úplně jiného“ (Klaus, V.: Řešením je systémová změna. Publikace č. 67/2024. Praha: Institut Václava Klause 2024. 72 s. ISBN 978-80-7542-099-2. Zde cit. s. 25). S čímž souhlasit lze. Ovšem řešení v podobě návratu výuky ekonomického způsobu myšlení podle dílka P. Heyneho? (Míněn text z počátku 90. let Heyne, P.: Ekonomický styl myšlení. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze 1991. 509 s. ISBN 80-7079-781-9). Prezentována zmíněná práce dobově bývávala přímo ikonicky coby: „Překlad nejpoužívanější učebnice seznamuje se základy moderní ekonomie“ (https://www.databazeknih.cz/knihy/ekonomicky-styl-mysleni-255993), resp. jako revoluční převrat ve výuce vysokoškolské ekonomie. Realita byla jiná. Raději no comment.

[47] Aneb „mladé pušky“ versus „staré kanóny“. Skončila již opravdu ale doba „starých kanónů“? Řada dlouholetých kolegů i kolegyň odchází i např. předčasně do penze. Nové trendy a posuny je opravdu nelákají.

[48] Srov. úterní komentář I. Strejčka Co dělat s ministrem školství, který je nepoučitelný? Institut Václava Klause, 9. 4. 2024. https://www.institutvk.cz/clanky/2686.html.

[49] Státi se scientometricko-grantovou vyžírkou paraziticky pevně přisátou na státní penězovody je tuze výhodné i velmi lákavé. Náleží k tomu praktiky mafií citačních, grantových, publikačních, redakčních, hodnotících apod. Kdo do jejich „branže“ nepatří, šancí šáhnout si na větší peníz – coby kůň „chovný“ – moc nemá. Existovat může v roli koně „tažného“. Stále totiž přetrvá nutnost studenty učit, což však mnohdy již přestává být hlavním posláním vysoké školy. Nelze přitom samozřejmě všechny scientometricky excelentní autory házet do jednoho pytle. Před některými lze opravdu smeknout. P.S. V kritickém stýskání autora anotace zaznívá i staromilská zahořklost, že do dnešního postmoderního světa již opravdu asi nepatří. A především patřit ani nechce.

[50] K zamyšlení je i nejasná vlastnická struktura institucí rozhodujících o všech těch WOSech, Scopusech etc.

[51] Centrum medievistických studií je společným pracovištěm Filosofického ústavu Akademie věd a Univerzity Karlovy v Praze. Mezi publikacemi pracoviště na http://cms.flu.cas.cz/cz/publikace/knihy.html recenzovaná kolektivní monografie však k nalezení není (začátkem dubna 2024).

[52] Srov. Míka, A.: Nástin vývoje cen zemědělského zboží v Čechách v letech 1424–1547. Československý časopis historický, 1959, roč. 7, č. 7, s. 545-571. ISSN 0045-6187.

[53] Odkazován bývá taktéž V. V. Tomek, který shromáždil téměř všechny údaje o cenách potravin v předhusitských Čechách, dále B. Mendl, F. Graus anebo J. Vaniš. Srov. např. Tomek, V. V.: Dějepis města Prahy. Díl II. Praha: F. Řivnáč 1892. 570 s. ISBN nemá.

[54] „Předkládané texty se programově liší ve své délce i formální koncepci a výběr témat … kapitol může působit na první pohled nekoherentně. Rozsáhlou úvodní nebo závěrečnou studii doplňují krátké studie-sondy … Holečka nebo … Durčanského. Komparativně založenou studii … Klíra střídá regionální sonda … Večeřové apod. Hlavním důvodem je skutečnost, že hospodářské dějiny středověku se dnes netěší velké pozornosti badatelů a musíme si přiznat, že početněji zastoupený workshop nebo konferenci je dnes obtížné z domácích sil uspořádat. Proto společnou linii editovaného svazku tvoří především důraz na primární práci s prameny a jejich interpretaci založenou na formálním i obsahovém rozboru analyzovaných písemností“ (s. 17 anot. publ.).

[55] „„Ceny různého zboží se v čase a prostoru dosti radikálně proměňovaly, což platí především pro potraviny. Kronikáři a soudobí letopisci většinou věnovali pozornost cenám ve chvílích, kdy docházelo k jejich abnormálnímu nárůstu. Naopak účetního materiálu, který by soustavně zachycoval cenová maxima nebo minima, máme pro sledované období dochováno velmi málo a pouze pro konkrétní lokality, nikoli pro teritorium celého Českého království. To vyvolává otázku, zda je vůbec možné torzovité domácí údaje komparovat s údaji zahraničními a zda a do jaké míry je toto srovnání relevantní. Ke skokovému nárůstu cen mohly vést neúroda, epidemie nebo válečná tažení. Velice nestabilní byl především trh s obilím, jehož ceny podle výsledků sklizní značně kolísaly, a tudíž je lze jen obtížně považovat za bernou minci ilustrující cenový vývoj. K cenám obilí je navíc třeba přihlížet nikoli v průběhu jednotlivých let, ale od jedněch žní ke druhým, neboť během tohoto období cena zpravidla stoupala a teprve nové žně mohly přinést podle úrody zcela jiné ceny. Problematické je také dobové uvádění různých měr, což opět zkresluje celkový výsledek, stejně jako komparace srovnávající český pramenný materiál se zahraničním. Největší problém představují vedle nedostatku dochovaného materiálu rozdílné měnové poměry a měrné systémy“ (s. 12 anot. publ.).

[56] Dle editora M. Musílka: „Pluralita, pestrost a různý přístup autorů ale není na škodu, protože … většina publikovaných textů pracuje s tuzemským i zahraničním needitovaným a doposud zpravidla neznámým pramenným materiálem“ (s. 17-18 anot. publ.).

[57] Studie obsahuje pasáže: Prameny a literatura, Týnský dvůr pohledem stávajícího archeologického poznání, Týnský dvůr, pražská a vyšehradská kapitula, Pražský obchod, činnost a organizace Týnského dvora ve středověku, Týnský dvůr, jeho rozloha a vnitřní uspořádání, Seznam pronájmů staroměstských skladů neboli ungeltů v Liber vetustissimus (1311–1322), Závěrem a Poznámky.

[58] S částmi Úvod, Čechy, Norimbersko a Vratislavsko, Čechy, Norimbersko, Vratislavsko, Chebsko, Poznámky.

[59] Srov. Nový, R.: Nominální a reálná hodnota mince doby husitské. AUC – Philosophica et historica, 2/1988 (Z pomocných věd historických 8), s. 79-100. ISSN 0567-8293.

[60] Členěné na paragrafy Exilové lokality a nemovitosti, Nákupy věčných platů a rent jako způsob hledání existenční jistoty, Konfiskace majetků v Čechách, Dluhy a úvěry, Finanční vztahy mezi exulanty světskými a duchovními, Závěr a Poznámky.

[61] S pasážemi Písecká obchodní privilegia, Proti Týnu nad Vltavou, Proti Vodňanům, Úskalí a praxe, Závěr, Poznámky.

[62] Rozděleném na paragrafy Hrubá a drobná mince a její hodnota, Oběhové mince a peněžní početní jednotky, Rentabilita produkce drobné mince, Trojí kurz stříbrné mince, Závěr, Poznámky.

[63] Ohledně numismatiky pietně vzpomeňme, že i v této sféře chybí neopakovatelný kolega, kamarád-Pátečník prof. M. Helísek. V makroekonomii se specializoval na „královské“ téma – peníze a měnové otázky, staré peníze a mince (včetně nových ražeb) také vášnivě sbíral. Přičemž jim rozuměl a rád o nich zasvěceně poučoval.

[64] Zahrnuje pasáže Prameny, Metodika, Vývoj ceny ovsa v Kutné Hoře, Hospodářský region Kutné Hory a dodávky ovsa, Cenový vývoj dalších položek evidovaných dolovými registry, Vývoj cen některých položek tzv. spotřebního koše, Mimoekonomické vlivy na cenotvorbu, Životní úroveň v Kutné Hoře, Závěr a Poznámky.

[65] Včetně namátkou zmínek, kterak konšelé kutnohorští museli opakovaně vyzývat městské pekaře, aby zlepšili kvalitu svých výrobků. Zatímco řezníci se zdají být ve světle dochovaných pramenů poctivými. Kutnohorským horníkům se také nelíbilo, že za práci při těžbě kvalitního stříbra byli často odměňováni nikoli v místě raženými groši, nýbrž méně kvalitními mincemi z Uher. Ocenit možno i zřetelně formulované závěry na s. 225 anot. publ.

[66] Srov. např. Novotný, J.: Cena pracovních sil a hlavních životních potřeb v Brně v 16. a 17. století. Sborník Matice moravské, 1963, roč. 82, s. 79-104. ISSN 0862-0393 nebo Novotný, J.: Ceny oblečení a obuvi na Moravě v 16. a 17. století. Ceny, mzdy a měna, 1968, č. 19, s. 1-39. ISSN nemá.

[67] Ovšem nikoli v ucelené a přehledně zpracované podobě. Pouze ve formě zmínek a naznačení. Např. za denní mzdu mistrovu-řemeslníkovu (která v pokročilém 16. století činila cca 11 grošů za den) bylo možno pořídit si drůbež (slepice byla za 3 groše, kachna za 6 grošů a husa za 15 grošů) a za výdělek týdenní i kusy dobytka (ovci šlo pořídit za 1 zlatý moravský, tele či za koza vyšla na 2 zlaté, kráva ale přišla na 8 a býk na 10, kůň pak na 50 zlatých). Máz vína se dal pořídit cca za 2 groše – „I tovaryš … mohl za svou mzdu vypít až 4 litry vína denně“ (s. 244 anot. publ.). Dodejme, že tato čtenářsky atraktivní srovnání jiné studie z monografie – bohužel – nepřinášejí.

[68] Funkce kvestora, který dohlížel na hospodaření univerzity, existovala po dobu pouze jedné dekády (1612-22) a následně byla znovuobnovena až v moderní době. Materiál obsahuje pasáže Příloha, Instrukcí daná ouředlníku učení Pražského (Instructio quaestoris.), Iuramentum quaestoris a Poznámky.

[69] S paragrafy Termín šacuňk v pramenech městské provenience, Středověký předobraz, Situace v „dlouhém“ 16. století, Změny berního systému v polovině 17. století a jeho důsledky pro situaci ve městech: šacuňky jako pomůcka pro rozvrhování kontribuce, Vnitřní struktura šacuňků, Zhodnocení šacuňků pro historický výzkum, Poznámky.

[70] Sestupně. První řada nejvíce, třetí nejméně (neboť přibylo žen a ubylo sympatičnosti mnohých postav). Prerequel následně vytvořil „retro“ seriál Devadesátky. Zmíněné seriály byly skoro to úplně poslední, co jsme kdy soustavně sledovali na ČT1. Vlastně ne, ještě seriál Volha. Těšili jsme se na socialistická Akta X (seriál To se vysvětlí, soudruzi!). Vydrželi jsme necelých deset minut … Dno nemá dno. Herecké, scénáristické, lidské etc.

[71] Kolega, od které knihu (a zdaleka nejen tuto) máme, poznamenal při předávce cosi o silném žaludku. Někoho, kdož zažil, resp. viděl opravdu na vlastní oči otřesné hrůzy nástupu kapitalismu 90. let. Zmíněný pak odchází vyšetřovat zločiny komunismu. Což připomíná komedianty, pro které není sebemenším problémem přesvědčivě zahrát vysoce postavené straníky. A pár let nato stejně přesvědčivě ztvárňovat disidenty. Třebas plk. Žitný …

[72] Dříve preferoval starého, dobrého Kosmase. Se zločinnou (a zatím nepotrestanou) likvidací poboček České pošty vyvstal problém s doručováním (Platíme vždy a všechno pouze v hotovosti a raději žádný kurýr). Takže volíme Megaknihy, se žižkovským výdejním místem naproti oblíbené prodejničce s chilli & dalšími pálivostmi.

[73] Překonáváme ego a pátráme např. v trojrecenzi in Marathon, 143, 2017, roč. 21, č. 2, s. 9-21. ISSN 1211-8591. A nic. Srov. 3 x Z aneb knižní okénko 7. Marathon, 172, 2021, roč. 25, č. 6, s. 21-40. ISSN 1211-8591.

[74] Docent ekonomie z Texasu, se specializací na ekonomii sportu a témata z aplikované mikroekonomie. Oceněn byl jako pedagog.

[75] Autor anotace i bez mučení přiznává, že jejich výklad – bez předchozích znalostí – by schopný chápat nebyl. A nejedná se zdaleka, zdaleka jen o efekty cenových změn. Možná je to (i) překladem. Diskutabilnějších míst by se našlo více, nicméně, jak praví filmový klasik „nebudeme se dneska pouštět do větších akcí“. A přiznejme pouze víceméně letmé prolétnutí celé knihy. O důkladné její studium, resp. seriózní recenzi zde opravdu nejde.

[76] „Přístup v této knize vychází z předpokladu, že jste mikroekonomii dříve nestudovali“ (s. 11 anot. publ.). Což nevylučuje předpoklad studií jiných, možná i právě naopak (včetně různých úvodů do ekonomie, společenských věd atp.). Čili průvodce samostudiem pro začátečníky spíše nikoli opravdové, nýbrž falešné.

[77] Názvy kapitol: Jazyk ekonomie, Přehled matematického aparátu, Výroba a růst, Nabídka a poptávka, Elasticita, Přebytek výrobce a spotřebitele, Užitek, Teorie firmy, Dokonalá konkurence, Teorie monopolu, Monopolistická konkurence a oligopol, Trh výrobních faktorů, Tržní selhání a vládní intervence na trhu. Prvé dvě kapitoly by šly sloučit. Třetí obsahuje i naznačení konceptu komparativních výhod. Subjektivním dojmem je až přílišný důraz na přebytky. U monopolu je uváděna též cenová diskriminace. U oligopolu figurují i modely duopolu či zalomená křivka poptávky. Ekonomie trhů služeb faktorů je zúžena na jedinou kapitolu. Trh práce (i trh půdy) ještě snad ujde, ovšem o trzích kapitálu se čtenář opravdu příliš nedozvídá.

[78] Ještě více textů nestoudně a nesoudně przní makroekonomii. Některé neumětelské výrony lidové tvořivosti bývají až neuvěřitelné. I zde platí moudré: „Ševče, drž se svého kopyta!“.

[79] Pro čtenáře pokročilejší lze připomenout titul Hudík, M.: O trzích a lidech: Kurz aplikované ekonomie. Praha: Grada 2023. 208 s. ISBN 978-80-271-3758-9. Aneb Špekonomie po česku (a poněkud odborněji a důkladněji).

[80] V tomto případě je tento výraz, jehož původ nezná každý, velmi vhodný, jak říká např. Wikipedie:

„Johann Wolfgang Goethe ve svém stěžejním díle „Faust“ – dvoudílné filosofické básni – píše o učeném doktorovi Faustovi. Ten byl nejen hledačem kamene mudrců a elixíru života, ale studoval vědy i magii a stále toužil poznat víc. Byl odhodlán upsat se i ďáblu, aby došel cíle. Jednou se venku k němu přidal černý pudl, lísal se a nedal se odehnat. U Fausta se usadil ve studovně za kamna a postupně se zvětšoval a proměňoval do lidské podoby. Byl to pověstný Mefistofeles – ďábel, který doktorovi sliboval poznat taje i rozkoše světa. - V okamžiku, kdy se pudl změnil v ďábla, Faust překvapeně i pobaveně zvolal: „Tak tohle bylo to jádro pudla!?““

V našem případě jde právě o fenomén pozičního investování.

[81] Jsou i další formy pozičního investování, například obrana vůči důsledkům pozičního investování, ať již aktuální, reagující na použité poziční investování ze strany druhého hráče, nebo preventivní.

[82] John Forbes Nash – j edna z nejvýznamnějších osobností, která se o rozvoj teorie her zasloužila a jejíž osud byl ztvárněn v oskarovém filmu Čistá duše.

[83] Příkladem může být likvidace efektivnějších, ale pozičně slabších firem slabší země, s cílem obsadit její odbytový prostor vlastními firmami.

[84] Mimo jiné – pod tímto zorným úhlem by se daly krásně napsat dějiny Evropské unie a předpovědět její další vývoj.