Současný stav se vyznačuje prudkým růstem nezaměstnanosti absolventů všech koncových stupňů vzdělávacího systému. Nezaměstnanost přitom začíná růst i v případě absolventů vysokých škol. Svědčí o tom následující čísla:

* v míře celkové neúspěšnosti jsou zahrnuti pouze tzv. dosažitelní nezaměstnaní, tzn. ti absolventi,

kteří jsou schopni okamžitého nástupu do zaměstnání (bez vojáků v základní či civilní službě a žen na MD)

* hodnota nové neúspěšnosti je zkreslena velmi malým počtem absolventů v roce 1999 (3leté obory), resp. v roce 2000 (4leté), a proto ji neuvádíme

** hodnota nové neúspěšnosti je zkreslena velmi malým počtem absolventů nástaveb v roce 2001, a proto ji neuvádíme

Podíváme-li se na výše uvedená čísla, zjistíme, že problém uplatnitelnosti absolventů škol všech stupňů na profesních trzích se stává problémem zcela zásadním. Systém školství je rigidní a nestačí reagovat na poptávku po lidských schopnostech nabytých vzděláním, tak jak ji generují profesní trhy.

To se v současné době týká i vysokého školství. Všimněme si některých důležitých čísel:

- Nejvýznamnější údaj je, že nová neúspěšnost absolventů vysokých škol v dubnu 2002 činila 9,0 %. Jedná se o nezaměstnanost těch, kteří ukončili vysokou školu v předcházejícím roce, tj. zpravidla téměř před rokem.

- Když k tomu připočítáme skutečnost, že celková i nová neúspěšnost absolventů v září je mnohem vyšší (v roce 2001 12,1 % celková a 18,7 % nová), znamená to, že již v roce 2002 přesáhla průměrná roční míra nezaměstnanosti těch, kteří absolvovali vysokou školu v posledních dvou letech výrazně 10 % a tím i průměrnou míru nezaměstnanosti!

Současná čísla týkající se míry nezaměstnanosti budou patrně ještě vyšší. Nová nezaměstnanost ve výši 9,0 % a celková ve výši 6,4 % v dubnu 2002 byla tvořena celkem 3099 nezaměstnanými absolventy vysokých škol. Procentuální údaj týkající se nové a celkové nezaměstnanosti v době přípravy tohoto materiálu ještě nebyl znám, ale absolutní číslo nezaměstnaných vysokoškoláků v dubnu 2003 je 3328 osob. Z toho vyplývá, že nová nezaměstnanost patrně překročí 10 %.

Dramatický růst nezaměstnanosti absolventů vysokých škol ve sledovaném období prvních dvou let po absolvování vysoké školy má dvě příčiny:

1/ Jednak je to rigidita vysokého školství. Jejím výsledkem jsou absolventi, které nikdo nepotřebuje a nikdo není ochoten zaměstnat, protože nemají potřebné předpoklady.

2/ Jednak je to nezájem dětí z lépe situovaných domácností hledat ihned po skončení studia práci. To se projevuje vysokou mírou nezaměstnanosti měřené v září. Děti z lépe situovaných domácnosti prostě využívají podpory od státu a příspěvku svých rodičů, aby si prodloužili období bezstarostnosti.

(Mj. v této souvislosti se nejeví záměr MPSV nezapočítávat dobu studia jako náhradní dobu pro pojištění v nezaměstnanosti jako ne až tak "asociální". Odstranilo by to tu část nezaměstnanosti, která je daná tím, že se některým mladým lidem z bohatších rodin prostě nechce pracovat a díky podpoře jejich rodiny a štědrého státu ani pracovat nemusejí. Děti z chudších rodin zpravidla nastupují do práce ještě před dokončením studia a ze svých daní prodloužené prázdniny svých bohatších vrstevníků de facto dotují. To zase tak moc sociální není.)

Zdálo by se proto, že když už se MF dopustilo chyby a do startu reformy veřejných financí (na rozdíl od jiných zemí, kde tato reforma proběhla úspěšně) nezabudovalo i reformu financování vzdělávacího sytému, napraví tuto chybu MŠMT. To skutečně s reformou (na kterou si nárokuje 5,2 miliard korun) přišlo. Šokující je ovšem pojetí této reformy. Po bedlivějším pročtení se nechce věřit, že něco takového mohlo spatřit světlo světa.

Aby si čtenář mohl udělat představu, uveřejňujeme plné znění ministerského materiálu (nazvaného Konkurenceschopnost českých veřejných vysokých škol - reforma financování) jiným typem písma.

Záměrem reformy je vytvořit prostředí, které bude podněcovat každou vysokou školu k maximálnímu využití jejího potenciálu a dosažení vynikajících výsledků v té oblasti, která je její prioritou, ve které je konkurenceschopná na mezinárodní úrovni. Prostředí musí být dostatečně stabilní aby se zajistilo dosažení excelence a efektivní hospodaření vysokých škol. Cílem je proto postupně přecházet k víceletým kontraktům alespoň v některých položkách rozpočtu, které již některé evropské země zavádějí a které jsou jedním z výrazných záměrů podporovaných EK.

Reforma zavádí do financování českých veřejných vysokých škol výkonové parametry ve všech oblastech jejich činnosti, zohledňuje především výkonové parametry vzdělávací, vědecké, výzkumné, vývojové a jiné tvůrčí činnosti a dlouhodobou efektivitu investiční činnosti.

• :%sno///gI         Zohlednění výsledků společného projektu MŠMT a České konference rektorů ve struktuře a výši koeficientů ekonomické náročnosti studijních programů.

•         Zavedení jednotného systému financování všech veřejných vysokých škol, včetně uměleckých.

•         Zavedení integrovaných rozvojových programů vysokých škol. Místo množství drobných projektů budou podporovány komplexní projekty, které řeší odstranění slabin vysoké školy. Školy budou moci volně disponovat vyššími prostředky, avšak musí se zaměřit na dosažení rychlých kvalitativních změn ve své činnosti.

•         Zavedení selektivní podpory výzkumu a vývoje na VŠ podle výkonu. Vyšší finanční podpora specifického výzkumu bude směřovat do škol/fakult, které mají dlouhodobě (např. za posledních 5 let) vyšší poměr mezi prostředky získanými na vědeckou/tvůrčí činnost a prostředky získanými na vzdělávací činnost.

•         Zavedení cílené podpory doktorandů.

•         Zohlednění výstupních parametrů v poměru k parametrům vstupním.

•         Zavedení institucionální podpory aktivit spojených s internacionalizací činností vysoké školy (mobility studentů i učitelů, mezinárodní spolupráce, účast v mezinárodních programech a projektech apod.), která umožní profesionalizaci zázemí této činnosti a tím i plné využití zahraničních finančních zdrojů.

•         Vytvoření podmínek pro změnu postavení akademických pracovníků, zohledňující jak kvalifikační strukturu, tak odstranění některých negativních jevů v pracovně právních vztazích.

•         Zavedení přímé finanční podpory studentů v oblasti ubytování. Na základě objektivně sledovatelných kriterií, obdobných těm, které dnes využívají vysoké školy (dojezdová vzdálenost či doba, sociální situace studenta i úspěšnost ve studiu) bude finanční podpora poskytovaná formou stipendia na ubytování směřovat přímo ke studentovi. Tím dojde jednak k posílení osobní odpovědnosti studentů za zajištění ubytování jednak k poklesu zájmu o ubytování v kolejích využíváními dalších možností ubytování.

Standardní meziroční nárůst (který nesouvisí s reformou, ani ji nemůže podpořit) prostředků pouze na neinvestiční dotace na vzdělávací činnost veřejným VŠ by měl činit 15%, tj. pro rok 2004 cca 1,5 mld. Kč (nárůst výkonů + nárůst platů + inflace).

Střednědobý výhled rozpočtu MŠMT předpokládá nárůst prostředků pro vysoké školy v roce 2004 ve výši 1,7 mld. Kč.

Pro zajištění rozvoje vysokého školství a konkurenceschopnosti v rámci EU je však třeba dodatečný jednorázový nárůst související s reformou financování veřejných VŠ, který by měl činit pro rok 2004 cca 3,5 mld. Kč (viz detailní rozpočet) vůči Střednědobému výhledu.

Překonání nejhorších důsledků chronického podfinancování veřejného vysokého školství.

Zásadní krok v naplňování priority prohlášení vlády ČR (podpora vzdělávaní).

Vytvoření zřetelných předpokladů k dosažení dlouhodobější sociální stability pro akademické i další pracovníky veřejných VŠ.

Realizace strukturálních i obsahových změn na veřejných VŠ tak, aby se integrovaly do Evropského vzdělávacího a výzkumného prostoru.

Vytvoření předpokladů pro dynamický rozvoj národní vědy v přirozeném napojení na světová vědecká centra.

Zvýšení úrovně vysokoškolské vzdělanosti (kvantitativně – v počtu přijatých uchazečů i počtu úspěšných absolventů, i kvalitativně – v úrovni absolventů a jejich úspěšnosti na evropském trhu práce).

Efektivnější samosprávné řízení veřejných vysokých škol (tlak na plnění kvalitativních kritérií povede k soustředění některých škol na špičkový vědecko-pedagogický výkon, u jiných k orientaci na pedagogický výkon).

Efektivnější rozdělování státní dotace na činnost veřejných VŠ (větší transparentnost, větší prostor pro vykonávání státní politiky při uchování autonomie vysokých škol).

Všimněme si především, že v celém materiálu není ani jednou a ani v náznaku zmíněn problém uplatnitelnosti absolventů vysokých škol na profesních trzích. Předkladatelé se tváří, jak kdyby tento problém vůbec neexistoval, jako kdyby to s uplatnitelností absolventů vysokých škol bylo naprosto v pořádku.

Především však musí čtenáře zarazit to, jak si autoři materiálu představují orientaci na výkonnost, efektivnost, kvalitu - a to zejména v té nejdůležitější oblasti, tj. v oblasti vědeckovýzkumné činnosti na vysokých školách. Příslušná formulace z pasáže "Principy nové struktury pravidel financování veřejných vysokých škol" si zaslouží být dána do rámečku:

Tj. rozuměj - prostředky se budou přidělovat podle toho, jak se přidělovaly dosud! A to má být ona reforma směřující ke zvýšení efektivnosti.

Podíváme-li se pozorně i na další formulace v ministerském materiálu, zjistíme, že mají všechny podobnou logiku. Nárokují prostředky aniž by jakýmkoli způsobem reflektovali reálné problémy vysokého školství a orientovaly na výkonnost.

Připomeňme si přitom, co se říká hned v úvodu ministerského materiálu (opět si to zaslouží být v rámečku):

Takže - absolventi našich vysokých škol jsou na evropském trhu úspěšní, ale na našem domácím profesním trhu je jejich míra nezaměstnanosti vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti vůbec! Přitom poptávka po kvalifikovaných vysokoškolácích není na našem profesním trhu saturována, dobře připravení vysokoškoláci prostě chybí. Jak je chápána podpora výzkumu a vývoje je zřejmé z předcházející citované pasáže.

Mohli bychom tak pokračovat krok za krokem. K tomu vyšel v Hospodářských novinách 18.6.2003 následující článek (uveřejňujeme jej jiným typem písma):

V takzvané reformě financování vysokých škol, kterou ministerstvo školství spojuje s požadavkem 5,2 miliard korun navíc, prý jde o zvýšení kvality výuky. Ani přeborník ve čtení mezi řádky nic takového v tolik diskutovaném projektu MŠMT a rektorů nenajde. Na tuto skutečnost upozorňuje i článek J. Průši (donedávna náměstek MŠMT pro vysoké školy) "Vysoké školy ty miliardy navíc opravdu potřebují" (Hospodářské noviny 5.6.2003). Souhlasí s financováním podle kvality, ale odmítá třídění vysokých škol "od zeleného stolu" na kvalitní a méně kvalitní. Zejména je proti hodnocení podle předpokladů a ne podle výstupů, tj. kvality absolventů. V závěru pak dodává, že kategorizace univerzit je z tohoto hlediska zatím nepřipravená.

Průša jistě ví, o čem mluví. Objektivním kritériem kvality vzdělání je přeci uplatnění absolventů na trhu práce. O tom, jak zpevnit vztah mezi produkcí vysokých škol a objemem peněz, které mají na svůj rozvoj, není v takzvané reformě ani slovo. Odpovědnost vysokých škol za kvalitu poskytované služby zůstane minimální a rozhodování o tom, kolik studentů, na jakém oboru a na jaké škole, bude opět na armádě úředníků. Váha názoru hlavního klienta, tj. studenta, se neposílí.

Kromě uplatnění vyjádřeného výškou příjmů absolventů se objevuje ještě jeden, docela nový jev: růst počtu nezaměstnaných vysokoškoláků. Podíl absolventů, kteří po roce od absolvování školy ještě nemají místo a pobírají podporu, vzrostl z 1,9 % v dubnu 1996 na 9,0 % v dubnu 2002 a nyní patrně překračuje 10 %. Není to zatím nijak dramatické, v jiných zemích je situace podobná, spíše ještě horší. Zabránit dalšímu růstu nezaměstnaných vysokoškoláků je však možné pouze tím, že vzroste odpovědnost jak škol, tak studentů. Pokud odpovědnost ponese jen stát, nikoho to trápit nebude. Školy budou žádat více peněz, aniž by se nějak musely více než dnes zajímat o osud svých absolventů a studenti nebudou více než dnes muset uvažovat o návratnosti vlastní investice. Tomu se u nás říká reforma?

Je tedy namístě otázka, proč ministerstvo školství vytrvale odmítá hlubší reformu financování studia na vysokých školách. Když je naše současná politická reprezentace i rektoři proti přímým formám spoluúčasti studentů na financování studia na vysoké škole (školné, půjčky, stipendia), proč brání vysokým školám aby získaly miliardy navíc například odvodem z budoucího příjmu absolventů ve výdělečných oborech. Tento systém známý jako absolventská daň je s úspěchem aplikován v různých obdobách v řadě zemí a postupně se rozšiřuje. V tomto systému získávají vysoké školy nejen peníze navíc, ale zejména více nezávislosti - nemusejí žebrat a podbízet se ministerskému aparátu. Studenti sami se více starají o kvalitu vzdělání a o jeho uplatnitelnost na trhu práce. A hlavně, školy jsou zainteresovány na tom, aby jejich absolventi vydělávali co nejvíce. I po odvodu absolventské daně totiž studenti mají větší příjem než v případě absolvování vysoké školy, která není dostatečně motivována dát jim skutečně dobré vzdělání

Pokud by šlo ministerstvo touto cestou, přispělo by ke skutečné reformě veřejných financí. Takto tuto reformu blokuje a snaží se udržet vysoké školství v poddanství těch, kteří budou podle umělých kritérií rozhodovat, kdo do které kategorie patří. Smutné je, že při tom všem jsou studenti vedeni k tomu, aby se něco snažili vyžebrat u mocných, a to ne pro sebe, ale pro ty, kterým současný neefektivní systém vyhovuje.

O tom, jaké modely financování studia na vysoké škole jsou dnes k dispozici, které z nich se osvědčily, jaká rizika přinášejí a které se hodí pro země východní Evropy, se bude v Praze diskutovat příští týden na mezinárodní konferenci, na kterou přijedou experti OECD, Světové banky, UNESCO a dalších institucí (podrobnosti na www.isea-cz.org). Bylo pozváno MŠMT i rektoři. MŠMT se nezúčastní, rektoři veřejných vysokých škol také ne. I to svědčí o zájmu o skutečnou reformu financování vysokých škol v této zemi.

Radim Valenčík a Petr Matějů

Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA)

Jedním ze stále se vyskytujících argumentů proti přechodu financování vysokých škol na systém, který by je zainteresoval na uplatnění absolventů formou odvodu z budoucího příjmu absolventa ve výdělečných oborech, je, že se jedná o něco "asociálního". K tomu viz nejdříve následující příspěvek zpracovaný pro Haló noviny:

Dovolím si citovat ze Stanoviska k zákonu o změně ve financování studia na vysoké škole, které na žádost rektora UK zpracoval tým Martina Potůčka (Centrum pro sociální a ekonomické strategie) 11.2.02: "Hlavní tradovaná námitka proti zavedení školného (riziko sociální exkluze) se ovšem jeví jako neopodstatněná... Oproti výrokům některých politiků a mediálním interpretacím se zákon po našem soudu dobře vyrovnává se sociální stránkou problému. Často slýchané tvrzení o tom, že zákon znemožní potenciálním uchazečům o studium ze sociálně slabších vrstev studovat, se jeví jako neopodstatněné. Školné v podobě, jak je v současnosti navrhováno, neznamená žádnou dodatečnou finanční zátěž pro rodinu studentů během studia, protože je fakticky spláceno až po dokončení studia, a to pouze těmi absolventy, kteří dosáhnou nadprůměrného příjmu. Školné tedy není diskriminací současných ani budoucích chudých. Naopak, s návrhem školného je spojena i reforma sociální podpory studentů, která velmi významně zvyšuje sociální příspěvky pro chudé studenty. Proto je současný návrh zákona spíše než nástrojem diskriminace nástrojem vyrovnávání šancí."

Připomenu, že Centrum pro sociální a ekonomické strategie je nejreprezentativnějším odborným týmem u nás a zpracovalo mj. Sociální doktrínu ČR.

Mj. to, co navrhuje Jiří Dolejš, je nazýváno časově limitovanou absolventskou daní hrazenou ve prospěch příslušných vysokých škol. Podobný systém v současné době zavádějí v řadě zemí, např. v Číně a ve Vietnamu. Smyslem těchto systému je zainteresovat vysoké školy na uplatnění jejich absolventů a na kvalitě vzdělávacího procesu.

Zajímalo by mě, zda ti, co odmítají jakékoli změny ve financování vysokých škol si uvědomují následující skutečnosti:

Za prvé: Ve všech transformujících se zemích s tzv. "bezplatným" vysokoškolským vzděláním dochází k tomu, že děti z příjmově silnějších domácností mají mnohem větší šanci studovat zadarmo na veřejných vysokých školách, zatímco děti z příjmově slabších rodin studují na placených soukromých vysokých školách, musí si během studia přivydělávat a ze svých daní tak platí ještě studium bohatých.

Za druhé: V současné době je již 10 % čerstvých absolventů veřejných vysokých škol dlouhodobě nezaměstnaných. Je to především proto, že stávající systém nemotivuje vysoké školy k tomu, aby vzdělávaly kvalitně a s ohledem na uplatnění absolventů.

Který systém financování vysokých škol je tedy nemorální a asociální? A je morální a sociální jen přihlížet k tomu, jak v důsledku nezainteresovanosti vysokých škol z roku na rok roste počet těch, kteří dostali tak nekvalitní vzdělání, že neseženou práci?

Podrobné informace a rozbory k dané problematice najde zájemce na webových stránkách Institutu pro sociální a ekonomické analýzy (www.isea-cz.org). Problém financování vysokého školství je pro naši zemi osudový. Zaslouží si kvalifikované projednání a ne zkratovitou politizaci.

Doc. Radim Valenčík, CSc.,

K tomu dodejme ještě následující. Ve všech postkomunistických zemích, ve kterých existuje duální systém financování studia na vysoké škole - tj. plně státem hrazené veřejné vysokoškolské vzdělání (tj. tzv. "bezplatné") na veřejných vysokých školách a plně individuálně hrazené vysokoškolské vzdělání na soukromých školách - dochází k tomu, že:

- Na lukrativních oborech veřejných vysokých škol (práva, humanitní obory) studují s výraznou statistickou převahou děti z příjmově silnějších domácností.

- Na soukromých plně individuálně hrazených vysokých školách studují s výraznou statistickou převahou děti z příjmově slabších domácností.

Jinými slovy: Lukrativní "bezplatné" obory na veřejných vysokých školách jsou pro bohaté, plně individuálně hrazené soukromé vysoké školy jsou pro chudé. Chudí si pak musejí během studia přivydělávat a odvádět daně, takže de facto ještě financují studium svých bohatších vrstevníků. A nejen to. Chudí (přesněji děti z méně majetných domácností) mají zaměstnání již během studia, takže nerozmnožují řady nezaměstnaných, jak je tomu v případě dětí z majetkově silnějších domácností.

Uvedené skutečnosti svědčí mj. o tom, čím je ovlivněno přijímací řízení na vysoké školy (což nemusí být v řadě případů přímá korupce, ale jemnější mechanismy, prostřednictvím nichž s velkou převahou vítězí děti z příjmově silnějších domácností).

Systém dofinancování vysokých škol založený na odvodu časově omezené absolventské daně by tuto do očí bijící asociálnost současného stavu velmi rychle eliminoval.

1/ Brání pochopení asociálnosti a neefektivnosti současného systému financování vysokého školství pouze předsudky spojené s představou, že vysokoškolské vzdělání musí být "bezplatné"?

2/ Je vytrvalá snaha odmítat skutečnost, že současný systém prokazatelně diskriminuje děti z příjmově slabších rodin, pouze projevem politické krátkozrakosti spojené se snahou snadné politické zisky?

3/ Snaží se ti, co prosazují navýšení peněz do vysokého školství prokazatelně neefektivním způsobem a současně odmítají systém financování, který by zásadním způsobem zvýšil efektivnost vzdělávacího procesu, ukázat, "kdo je pánem nad vysokými školami", kdo zde má reálnou moc a komu se zde musejí všichni podřizovat? (Tj. nejedná se snad nikoli o spor o nezbytné prostředky, ale o demonstraci moci?)

4/ Nestojí za tím vším i snahy neumožnit naší zemi, aby se její vysoké školství pozvedlo na přední světovou úroveň, začalo produkovat kvalitní absolventské sítě schopné zajistit efektivní zdroje investic i perspektivní odbytový prostor, aby naše země plně využila a dále rozvíjela své vzdělávací kapacity v oblasti exportu vysokoškolských vzdělávacích služeb? (Tj. nejedná se v podstatě o obdobu uzavření českých vysokých škol v době protektorátu, tentokráte ovšem jen "tichou" formou spočívající v tom, že se nechá přežívat systém neefektivního, přežitého vysokoškolského vzdělání a neumožní se expanze efektivního sytému, který odpovídá povaze konstituování vzdělanostní společnosti?)