Filozofie, ekonomie, politologie, sociologie, psychologie, historiografie

MARATHON

2/2022

číslo 174

_________________________________________

Teoretický časopis věnovaný otázkám postavení

člověka ve světě, ve společnosti, v současném dění

MARATHON is a bi-monthly Internet magazine founded in Prague at the end of 1996. Its aim is to help to clarify, from central and east European perspective, the reasons of present entanglement of the world developments, and participate in the search for prospective solutions.

About 30 authors contribute to the magazine on a regular basis and more write for it occasionally. So far MARATHON has been published in Czech with occasional documentation annexes in English or German. English summaries of articles are envisaged based on specific interests of readers.

Themes most often treated in the magazine include human capital, investments in education and other forms of human capital, nature and consequences of globalization, new approaches in economic theory (an attempt for synthesis of seemingly disparate concepts of K. Marx, J. Schumpeter, M. Friedman, G. Becker and R. Reich with regard to role played by innovations and the search for new space for economic growth), etc. Several specific projects of human capital investments have been developed on the basis of concepts analyzed in MARATHON.

The magazine can be accessed at www.valencik.cz

E-mail contact: valencik@seznam.cz

1. Úvodní poznámka

Toto číslo je trochu specifické oproti předešlým. Začal jsem společně s kolegy intenzivní práci na „pěstování“ perspektivní, realistické a srozumitelné vize. Je nejvyšší čas. Podrobněji se s tím, o co jde, seznámí čtenář na následujících stránkách, které obsahu prvních 60 dílů seriálu, ke kterému každý den přidávám další díl. Zde jsou důležité odkazy:

- Tady lze sledovat další pokračování: https://radimvalencik.pise.cz/archiv/

- Zde probíhá diskuse k vizi, do které se může zapojit každý: https://radimvalencik.pise.cz/10057-vize-jakou-potrebujeme-41.html

- Zde jsou vylepšené stránky k diskusi, také se může zapojit každý: https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize

2. Hlavní materiál

Vize, jakou potřebujeme

Vize, jakou potřebujeme/1: Start

Po ukončení seriálu, který jsem věnoval tématu Horší než "vykořisťování", připravuji seriál zaměřený na hledání vize. Spustím jej během několika málo dní. Toto je připravovaný první díl, který se pokusím ještě trochu vylepšit. Třeba i s vaší pomocí. Od úvodního textu jej odlišuji barvou:

Komentovanou prezentací článku připravovaného pro významný teoretický časopis jsem ukončil seriál Horší než "vykořisťování", takže nyní mohu přejít k tématu, které považuji za téma zcela zásadního významu: Perspektivní, realistická a srozumitelná vize:

- Perspektivní v tom smyslu, že "vidí" až za horizont řešení současných, dramaticky narůstajících problémů. Tj. ukazuje, že lze žít v lepší společnosti, ve které to, co dnes pociťujeme jako problém nejen ztěžujícím náš život, ale i ohrožující náš život, bude řešeno.

- Realistická v tom smyslu, že říká nejen to, jak problémy řešit, ale také, kdo je bude řešit (nachází svého adresáta).

- Srozumitelná v tom smyslu, že osloví každého, koho současný stav naší země, ale i naší Země (tj. jak naše domácí problémy, tak i to, jak se do našich podmínek promítá globální situace) trápí či znepokojuje. A to bez ohledu na to, jaké má vzdělání, věk, zda už na pochopení toho, o co jde, rezignoval, či nikoli, zda se nechal nalákat na různé náhražky skutečné vize apod.

Největší problém je vyvolat a spojit úsilí zaměřené na tvorbu takové vize, která by lidi spojovala. Spojovala ty, kteří dosud spoléhali na jednoduchá řešení, ty, kteří již nějakou vizi mají, ale je jen pro ně samotné, ty, kteří ji hledají a jsou ochotni pro vytvoření společného pohledu na současnou realitu a perspektivní změny vyvinout potřebné úsilí.

Na otevření diskuse, ale hlavně práce vyúsťující ve funkční perspektivní, realistickou a srozumitelnou vizi jsem se připravoval delší dobu. Oslovil jsem řadu přátel a získal cenné podněty. Postupně je zveřejním v rámci tohoto seriálu, podobně jako další, které průběžně získám. Hned na začátku považuji za důležité upozornit na dva problémy:

- Někteří z lidí, kterých si vážím, si ani nedokážou představit, že by nějaká vize, která by sjednocovala lidi, mohla existovat.

- Pokud uvažujeme o tom, že by nějaká vize přece jen mohla existovat, máme o ni velmi odlišné, dokonce zdánlivě neslučitelné představy.

Jedním z důležitých podnětů pro zahájení veřejně sledovatelných prací na vizi splňující výše uvedené parametry byl pro mě vznik sdružení Kudy z krize, jehož stránky jsou zde:

https://www.kudyzkrize.cz/

Postupně tam přibývá zajímavých materiálů a vzniká funkční tým.

V tomto úvodním materiálu upozorním na jeden z důležitých aspektů významu dlouhodobé vize. Každá týmová práce je ohrožena tím, že počáteční úsilí může ochabnout, práce začíná váznout, skupina osob, která o něco usilovala, se začíná rozpadat. To je něco, s čím je nutné počítat. Každý porovnává své úsilí, které do týmu vkládá, s tím svým úsilím, které by mohl věnovat pro jiné aktivity. Z uvažování "nákladů obětované příležitosti" (jak tomu cynicky říkají ekonomové) se nikdo nevymaní. Ale také platí, že pokud na práci jakéhokoli týmu vrhneme pohled prizmatem teorie her, tak čím více kol hra má, tím je ochota spolupracovat větší. A u týmu typu Kudy z krize alespoň určitou představu o dlouhodobé vizi směřující až za horizont nejen neřešených, ale narůstajících problémů nelze ničím nahradit. Prostě proto, že přímo a bezprostředně koresponduje s tím, jak každý, kdo se činnosti účastní, odhaduje výše zmíněnou "vícekolovost", tj. schopnost vydržet.

Postupně budu zveřejňovat základní obrysy vize, alternativy, východiska k diskusi o některých klíčových otázkách vize.

Takže startujeme. Uvítám podněty, podklady, vlastní úvahy, kritiku a vše, co k tomu, abychom takovou společně sdílenou vizi, vytvořili jako alternativu iluze o jednoduchých řešeních, prostřednictvím kterých lze s lidmi snadno manipulovat.

Vize, jakou potřebujeme/2: Smýkal

Jeden z nejcennějších a nejpropracovanějších podkladů jsem dostal od Ludvíka Smýkala. V dalších pokračováních na něj budu navazovat. Od svého textu jej odlišuji barvou.

Námět Ludvíka Smýkala:

Dle mne je třeba zpracování vizí v podstatě rozdělit na dvě části:

a) základní vize, obsahující úvod a stručný, pro většinu občanů srozumitelný, seznam vizí sdružení Kudy z krize, max. na 1-2 stránky

Např. návrh:

Změny, probíhající v současné době ve světě, i v Evropě, nás nutí znovu definovat pojem "české národní zájmy". Pojem, který v minulých letech, z řady důvodů, upadl v zapomnění. Vývoj po převratu r. 1989 nastoupil jinou, odlišnou cestu, než většina z nás si přála.  Vidíme, jak jsou české dějiny přepisovány, jak se vyzvedávají jiné hodnoty než demokratické a národní.  Odmítá se husitská reformace, národní obrození, první republika. Chválí se protireformační baroko, habsburské mocnářství, katolická církev i někdejší nedemokratická německá menšina. Jsou síly, které v cizím zájmu a žoldu nepřestávají oslabovat náš stát, falšují dějiny, vytrhávají z kořenů tradic, zesměšňují všechno národní a vlastenecké.

Popřením naší minulosti a tím i budoucnosti se popírá naše národní historie a filosofie dějin.  Společnost se stále drobí a štěpí na nepřehlednou tříšť zájmových skupinek, rozptyluje se a proměňuje v manipulovatelný dav konzumentů. Rozkládá se stát, národ i rodina.

Máme-li zabránit postupné likvidaci našeho státu a islamizaci naší společnosti, je třeba začít konat. Nelze spoléhat pouze na to, že organizace EU a NATO se rozpadnou, ač ani to nelze vyloučit. I na takovou možnost musíme být předem připraveni.                                                                                                                         

V úsilí o prosazení českých národních zájmů musíme zejména usilovat o:

- společenské poměry uspořádat tak, aby naprostá většina lidí mohla žít důstojně, a ne v mravní, sociální a duševní zanedbanosti;

- odstranit dělení lidí ve společnosti na privilegovanou mocenskou menšinu a ovládanou nerovnoprávnou většinu;

- vláda musí representovat především základní potřeby většiny a celku; a zároveň zájmy všech vrstev společnosti, je povinna užívat veřejné prostředky především k naplňování potřeb občanů ČR, musí být zaručena efektivní kontrola její moci občany;

- základem státu je tradiční rodina sestávající z otce, matky a dětí, zákaz propagace LGBT;

- zachování suverenity a nedělitelnosti našeho národního státu a jeho státních hranic;

-  posílení role státu, a to ve všech oblastech života a jeho úlohy při dalším všestranném rozvoji našeho národa a společnosti se zvláštním akcentem na podporu vzdělanosti, rodiny, natality našich občanů, jejich výchovy a vzdělání;

- obnovu ochrany a ostrahy státních hranic ČR, zajištění obranyschopnosti a vnitřní bezpečnosti státu, vypovězení veškerých smluv týkajících se migrační problematiky, jakož i Istanbulské úmluvy; zpřísnění českého zákona upravujícího podmínky imigrace do ČR;

- zachování dekretů prezidenta Beneše jako základu našeho poválečného právního řádu; revize Ústavy ČR a dalších zákonů;

-- omezení existence a činnosti ze zahraničí financovaných politických neziskovek na území ČR, zákaz jejich přímého či nepřímého spolufinancování ze státního rozpočtu, zavedení zákona FARA;

-- revizi majetkových přesunů v ČR od r.1989 po současnost;

-  prosazení optimální alternativy další orientace a zapojení našeho státu v rámci probíhajících změn ve světě, znovunavázání obchodních, kulturních a jiných styků se všemi státy.   

b) podrobné rozpracování základních vizí

- odborné komise rozpracují jim příslušnou část základních vizí ve formě programu.

V této fázi není třeba z toho dělat žádnou vědu, jen stanovit základní vize a seznámit s nimi ostatní občany. Většina z nich dodnes ani netuší, že Kudy z krize vůbec existuje. Pro to bude třeba vymyslet něco "originálního".

K tomu ode mě:

Jako výchozí podnět dobré, ale podle mého názoru, jak se pokusím v dalším pokračování ukázat, je ze závažných důvodů nutné chápat vizi výrazně komplexněji.

Stránky sdružení Kudy z krize jsou zde a stojí za to je navštívit:

https://www.kudyzkrize.cz/

Sdružení je otevřené každému.

Vize, jakou potřebujeme/3: Význam struktury

Původně jsem chtěl odstartovat seriál na toto téma hledáním odpovědi na otázku, jakou strukturu by měla vize mít. Po rozhovoru s Karlem Růžičkou, který mně dal řadu inspirací a doporučení, jsem se rozhodl, že ještě před tím předsunu téma osobního vztahu, který si každý z nás – ať již si to uvědomuje či nikoli – v souvislosti s utvářením vlastní vize, k tomu, co ho může inspirovat, vytváří.

Každý z nás totiž nějakou vizi, ke které se vztahuje, má. A v mnoha případech si ji žárlivě hlídá. Velmi opatrně připouští to, čím se nechá ovlivnit. Vlastní vizi můžeme mít uvědomovanou (víme, co je jejím základem a pěstujeme si ji vědomě) i neuvědomovanou, rozvinutou či jednoduchou, vizi otevřenou inspiracím, nebo uzavřenou do stereotypu. Ale v nějaké podobě ji máme a hraje velmi důležitou roli při naplňování existenciálního (prožitkového) obsahu našeho života, když zpřítomňujeme dříve prožité při vztahování se k budoucímu. Pokud tedy chceme spoluvytvářet vizi, která může někoho jiného inspirovat, je nutno postupovat maximálně citlivě, s velkou mírou empatie.

Vědomé pěstování vlastní vize předpokládá, že člověk je schopen porovnávat své názory s názory druhých, vnímat je, pochopit, proč může někdo jiný zastávat odlišné názory, hledat v odlišných názorech cestu k obohacení sebe sama, uvědomovat si roli sounáležitosti atd. Není to tedy jen o přejímání názorů, ale o způsobu vlastního, nikoli ovšem jen individuálního, žití. Je to i o žití v těch komunitách, do kterých je člověk svým rodinným, profesním, zájmovým apod. životem začleněn.

Pokud tedy nějakou vizi vytváříme pro potřeby ostatních či přesněji spoluvytváříme, měli bychom si uvědomovat, komu ji adresujeme. Už proto, že její adresát, pokud si ho vize nachází, je také jejím realizátorem, tj. tím, kdo přispívá k tomu, aby vize byla realistická a v tomto smyslu i realizovatelná.

Oproti tomuto pojetí pěstování vize stojí představa o možnost jednoduchých řešení, odmítání názorů druhých, uzavírání se ve vlastních či přesněji skupinově přijímaných, (moderně se to nazývá uzavírání do bublin, dávám přednost Koukolíkovi, který používá výraz skupinová stupidita). Vnějšími projevy jsou sklon k fanatismu a agresivita. Tohoto fenoménu využívají ti, kteří chtějí s druhými manipulovat a zneužít je. Dnes fenomén bohužel až příliš častý.

Velmi důležitá je představa o tom, co by mělo být součástí vize, která je:

- otevřená dalšímu rozvíjení;

- je člověku oporou aktivní spoluúčasti v komunitách, které mu umožňují rozvíjení a uplatňování jeho schopností;

- poskytuje člověku větší jistotu konání;

- činí ho odolným vůči manipulaci;

- obohacuje jeho existenciální žití spojené se zpřítomňováním prožitého při vztahování se k budoucímu.

Proč je představa o struktuře vize tak důležitá? Protože právě při vědomém doplnění dříve neuvědomovaných, ale podstatných prvků vize může člověk významněji postoupit v jejím vědomém utváření. Proto má smysl se po této úvodní vsuvce upozorňující na individuální vztah k vizi přejít k vytváření představy o její struktuře.

Vize, jakou potřebujeme/4: Příčiny problémů

V předcházející části jsem uveřejnil jeden z nejpropracovanějších podkladů, které jsem dostal. Je od Ludvíka Smýkala. Dnes se pokusím vysvětlit, proč jej považuji za nedostatečně komplexní. Nejdříve budu citovat úvodní část (ale doporučuji přečíst celý text L. Smýkala, stojí za to):

"Změny, probíhající v současné době ve světě, i v Evropě, nás nutí znovu definovat pojem "české národní zájmy". Pojem, který v minulých letech, z řady důvodů, upadl v zapomnění. Vývoj po převratu r. 1989 nastoupil jinou, odlišnou cestu, než většina z nás si přála.  Vidíme, jak jsou české dějiny přepisovány, jak se vyzvedávají jiné hodnoty než demokratické a národní."

Chybí mně zde odpověď na otázku: Proč vývoj po listopadu nastoupil jinou cestu? To přece nelze jen tak konstatovat. Pokud chceme mít vizi, která bude oporou, která bude motivovat, která bude ukazovat cestu, kterou může sdílet stále více lidí, která se může rozvíjet, být konkrétnější a přesvědčivější, musí dát dostatečně přesnou odpověď na otázku: Co je příčinou současných problémů?

A dokonce ani to ještě nestačí, musí jít ještě dál a odpovědět na související otázky:

- Co je příčinou příčin těchto problémů? – Ne, to není slovíčkaření. Zkuste si dát odpověď na úvodní otázku, tj. zformulujte si sami pro sebe odpověď, co je podle vás příčinou současných problémů. A pak si sami sobě položte otázku, co je příčinou toho, co jste za příčinu současných problémů označili. Uděláte si představu, jak je obtížné identifikovat podstatu současných problémů.

- Co je příčinou toho, že se současné problémy nedaří řešit? – Také podstatné. Hledání příčin toho, co je podstatou současných problémů může skončit teprve tehdy, když si dáme odpověď na otázku "Co dělat?". Když to neumíme, kloužeme v pochopení doby po povrchu.

To, co jsem uvedl je jen jedna z ilustrací, jak obtížná je cesta ke společně sdílené vizi, ale také jak je potřebné ji mít, protože jinak nástup zla nezastavíme.

Uvede ještě jeden příklad z textu L. Smýkala. Týká se to, co bychom měli požadovat:

"- společenské poměry uspořádat tak, aby naprostá většina lidí mohla žít důstojně, a ne v mravní, sociální a duševní zanedbanosti;

- odstranit dělení lidí ve společnosti na privilegovanou mocenskou menšinu a ovládanou nerovnoprávnou většinu".

Jako deklarace je to dobré. Ale k tomu, abychom něco ovlivnili, to nestačí. Je nutné si klást další otázky:

- Proč se nedaří prosadit ani ty zdánlivě samozřejmé požadavky?

- Proč pozorujeme, že se problémy neřeší, ale naopak prohlubují a vyostřují?

- Kdo je adresátem vize, tj. ten, kdo si ji může osvojit, zastavit zlo a provést změny k lepšímu?

Atd. Atd. Já vím, že je složité. Ale bez toho, že "rozpohybujeme" uvažování na toto téma, se nic nepodaří.

Všechno je sice složitější, ale dokážeme to. Aspoň doufám. Pokud má být sdružení Kudy z krize něčím novým, něčím, co přináší naději, musí jít dál než dosavadní pokusy, které se dostaly jen k apelům. Pří této příležitosti připomínám stránky tohoto sdružení:

https://www.kudyzkrize.cz/

Sdružení je otevřené každému.

Mám určitou představu odpovědí nejen na tyto, ale i další otázky. Tak například současné problémy dávám do přímé souvislosti s degenerací jádra současné globální moci. Jeho vznik, fungování i degeneraci lze poměrně přesně popsat, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

A stále více dochází k jeho zviditelnění.

Svou představu o této a dalších součástech vize, rovněž o celé její struktuře (co by měla obsahovat) nechci vnucovat. Naopak, chci co nejvíce využít podněty, které budu dostávat.

Vize, jakou potřebujeme/5: K výzvě manažerů

Ve dnech vrcholících oslav 32. výročí listopadových událostí, se ve veřejném mediálním prostoru objevil docela pozoruhodný text "Výzva 32 osobností českého byznysu ke druhé transformaci české ekonomiky", viz https://druhaekonomickatransformace.cz/

Objevil se a také zapadl. Z velké části kvůli řadě nedostatků, které podrobně rozebral Jaroslav Šulc na stránkách sdružení Kudy z krize, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/2021/11/30/jaroslav-sulc-adventni-premitani-nad-textem-druha-transformace/

Na stránkách tohoto sdružení (které je otevřené každému) najde zájemce další zajímavé materiály (týkající se např. dramatické situace v energetice), ale také informace o tom, jak se do činnosti sdružení, které klade důraz na odbornost, zapojit.

V tomto pokračování uvádím pracovní materiál, ve kterém jsem na "Výzvu 32 osobností českého byznysu ke druhé transformaci české ekonomiky" reagoval tak, abych ukázal význam perspektivní, realistické a srozumitelné vize. Už v té době jsem jej formuloval i z hlediska přípravy seriálu o vizi, který jsem před několika dny odstartoval. Původní materiál zveřejňuji i proto, že jsem na něj dostal řadu podnětných a zajímavých reakcí, které rovněž postupně uveřejním. Zde je (odlišuji jej barvou):

K "Výzvě 32 osobností českého byznysu ke druhé transformaci české ekonomiky"

1. V "manažerském" materiálu není obsažena žádná vize, mj. i proto je tak prázdný.

2. My bychom s nějakou dlouhodobou vizí, která by byla srozumitelná, která by motivovala, kterou by lidé přijímali jako svou vlastní, pracovat měli.

3. Je to důležité mj. proto, že čím v delším horizontu člověk uvažuje, tím více je ochoten kooperovat s druhými. Tj. uvažování s delší perspektivou ("vícekolové ve smyslu teorie her) je vždy velmi důležité i z hlediska týmu, který se o něco pokouší.

4. Nejde o to "něco sepsat", ale začít na vizi pracovat, uvědomit si význam této práce a otevřít na této práci účast všem zájemcům. Když ke společnému dílu člověk něčím přispěje, bere výsledek více jako svůj.

5. Tj. měli bychom na vizi nejen začít pracovat, ale vytvořit podmínky pro to, aby se práci na ní mohlo zúčastnit co nejvíce lidí.

6. Začít by se mohlo tím, že se pokusíme formulovat požadavky na to, co musí vize obsahovat, např.:

- Vysvětlení toho, proč se společnost dostala do současného stavu, který je spojen s obrovskými riziky velkých ztrát, dokonce jsme se dostali do situace, kdy si klademe otázku přežití.

- Objasnění toho, co je příčinou problémů a proč se problémy neřeší.

- Odpověď na otázku, proč zatím nikdo s uspokojivou vizí nepřišel, tj. že je nutné překonat stereotypy při uvažování o tom, o co se snažit a kam směřuje vývoj.

- Vize musí být perspektivní – tj. vidět až za horizont vyřešení problémů.

- Vize musí být realistická, tj. mít adresáta a její adresát musí být dostatečně silný i motivovaný, aby ji prosadil.

- Vize musí každému nabízet místo k účasti na její realizaci.

- Na některé otázky může být dána alternativní odpověď v mezích společného postupu.

Atd.

7. Bylo by dobré, pokud by se do formulování požadavků na vizi zapojilo co nejvíce lidí.

8. Současně by bylo dobré stanovit určitý nástin harmonogramu zpracování vize:

- Začít požadavky kladenými na vizi.

- Požadavky, tak, jak přijdou, přehledně strukturovat a komentovat.

- Dát alternativní koncepty vize vyhovující požadavkům na vizi kladeným.

- Dát pracovní vizi s alternativami k obecné diskusi.

- Rozdělit si práci na konkretizaci vize, propojení celkového směřování s řešením problémům v různých oblastech.

- Odvodit od vize realizační kroky.

9. Patrně bude vhodné také kritické vyjádření k chybným přístupům, např.:

- Zkratkovitá řešení – příklad: "vystoupíme z EU a vše se vyřeší".

- Chybné hledání subjektu změn – příklad: "až se lidi naštvou" místo trpělivého formování subjektu, který ví, jak na to.

- Podceňování lidí: "lidi chtějí jednoduchá řešení".

Apod.

10. Pro inspiraci dávám příklad, jak to vidíme v našem týmu při VŠFS: https://www.vupsv.cz/2020/08/19/ctvrta-prumyslova-revoluce-nebo-zmena-srovnatelna-s-prumyslovou-revoluci/

(je to jen jeden z možných pohledů).

Vize, jakou potřebujeme/6: Otázky k vizi

Po zpracování úvodního materiálu (v seriálu uveřejněného včera) jsem oslovil kolegy, se kterými dlouhodobě spolupracuji. Zde je příslušný materiál ze 3. prosince letošního roku (starý něco přes dva týdny), odlišuji jej barvou od nyní zpracovaného textu:

Pro sdružení Kudy z krize potřebuji zpracovat materiál v rozsahu 2-3 strany, který by otevřel diskusi směřující k vytvoření realistické, srozumitelné a perspektivní vize překonání současných problémů.

Ke sdružení Kudy z krize zde: https://www.kudyzkrize.cz/

V tomto úvodním materiálu by měl být maximálně otevřen prostor pro to, aby každý, kdo se hledání a formulování vize, necítil být omezován, pokud jde o jeho pohled. Jde o to, aby vize vznikla jako společné dílo, které přispívá ke sjednocování pohledu na současnou realitu.

Napadlo mě, že by se úvodní materiál mohl z podstatné části sestávat ze vhodně volených otázek, např.:

Otázky k vizi:

1, Stačí setrvačný pohled, nebo je nutné vědět, o jakou změnu jde?

2. A o jakou změnu jde? Jak byste ji stručně charakterizovali?

3. Co by mělo být na vizi nejvíce motivující?

- Představa lepší společnosti?

- Uvedení, které problémy a jak budou vyřešeny?

- Jednoduchost provedení změny k lepším?

- Spojení realizaci vize s možností účasti na změnách a s tím spojeným způsobem života?

4. Známe příčiny současných problémů? Které to jsou?

- Planeta Země není schopna uživit všechny.

- Nerovnoměrné rozdělení majetku.

- Společenské vztahy založené na vykořisťování.

- Migrace.

- Zneužití covid 19.

- Manipulace s lidmi.

- Nezájem lidí o změnu.

4. Komu by měl být vize adresována?

- Všem.

- Těm, kteří jsou ochotni se podílet na její realizaci.

- Těm, kteří jsou ochotni se podílet na její realizaci a k tomu zvyšovat svoji připravenost (učit se, učit se, učit se).

5. Jak volit poměr mezi srozumitelností a obsažností?

- Hlavně musí být každému jasné, o co jde.

- Nelze se vyhýbat upozornění na to, že není tak snadné pochopit, o co jde.

6. Perspektivně role člověka poroste, člověk je prostě nenahraditelný a čím jsou technologie vyspělejší (včetně umělé inteligence), tím poptávka po specificky lidských schopnostech roste, nebo naopak technologie včetně umělé inteligence člověka nahradí tak rychle, že 90 % obyvatelstva se stane zbytečným a brzy to čeká všechny?

7. Skutečná perspektiva patří jen vyvoleným, nebo je spojena s tím, že trend vyřazování stále větší většiny lidí z aktivní účasti na společenském dění (potřebnosti danou neopakovatelnou individualitou každého) je jen dočasný, daný neřešením problémů a do vize je nutné zapracovat obnovu přirozené sounáležitosti lidí?

8. Jaké výhrady máte k této podobě vize?

https://www.vupsv.cz/2020/08/19/ctvrta-prumyslova-revoluce-nebo-zmena-srovnatelna-s-prumyslovou-revoluci/

Dostal jsem řadu zajímavých odpovědí či ohlasů, které postupně uveřejním. Rovněž tak i další, které dostanu průběžně.

Vize, jakou potřebujeme/7: Mertl a další ohlasy

K otázkám, které jsem uveřejnil v předcházející části a k celkovému pojetí vize jsem dostal řadu náměrů. Jeden z nich (obsáhlejší od Ludvíka Smýkala) jsem uveřejnil ve 3. dílu. Nyní přidávám další, stručnější (od svého textu odlišuji barvou):

Jan Mertl:

Vize by měla obsahovat

1. širší uplatnění rovnosti šancí

2. směřování k rovnováze práce a kapitálu jako základních výrobních faktorů

3. návrat ke klouzavé progresi ve zdanění příjmů, změna pravidel pro zdanění příjmů z prodeje firem

4. nové formy v oblasti bytové politiky (obecní/městské/komunitní/družstevní/sociální bydlení)

5. zajištění univerzální dostupnosti zdravotní péče a navazujících volitelných schémat

6. financování vysokého školství na principu přenesené ceny a splácení školného (pokrývající část, nikoli celé náklady studia) univerzitě kde absolvent studoval

Ještě jeden dílčí podnět k zapracování:

Jak je možné, že se tržně snadno najdou ve velkém objemu peníze na sázky, zápasy MMA (Vémola a spol.), pornofilmy nebo deník Blesk, zatímco financování výzkumu, kultury, části zdravotní péče a dalších věcí potřebných pro normální život je velmi problematické, anebo musí být doplněno redistribucí.

Helena Sůvová:

Ad: Představa lepší společnosti: – Bohatší/spravedlivější/surovinově úspornější/šetrnější k

přírodě/rychleji se rozvíjející... Možnost zlepšení perspektivy pro sebe či svou rodinu.

Ad: Známe příčiny současných problémů? Které to jsou? – Tomuto bodu by asi měla předcházet, možná už v bodě 1, otázka typu: Jaké zásadní problémy v současné době vnímáte? A snad by vize měla i upřesnit, zda se zabýváme světem jako takovým, tj. globálně, nebo z pohledu EU či ČR a případně proč.

Ad: Komu by měl být vize adresována? – Všem, kteří by potenciálně mohli být ochotni, či nápomocni realizaci, resp. i těm, kteří by nebránili její realizaci.

Ad: Perspektivně role člověka poroste, člověk je prostě nenahraditelný a čím jsou technologie vyspělejší (včetně umělé inteligence), tím poptávka po specificky lidských schopnostech roste, nebo naopak technologie včetně umělé inteligence člověka nahradí tak rychle, že 90 % obyvatelstva se stane zbytečným a brzy to čeká všechny? – Asi je vhodné upřesnit představu o možných rolích pro různé skupiny obyvatel, tj. jak nadaných a bystrých, tak třeba hendikepovaných, či méně bystrých.

Ad: Jaké výhrady máte k této podobě vize?

https://www.vupsv.cz/2020/08/19/ctvrta-prumyslova-revoluce-nebo-zmena-srovnatelna-s-prumyslovou-revoluci/ – Osobně si zatím neumím představit nějaký masovější vznik tvůrčích vícegeneračních týmů. Tj. aby splnily všechny podmínky - inovační potenciál, přítomnost více generací a že jde o tým v pravém smyslu, nikoliv jen o pracovní/školní/zájmový kolektiv. Mohou být týmy více nezávislé na existujících strukturách? Co by jejich vzniku napomohlo v širším měřítku (i bez případné podpory shora)? V jakých oblastech společnosti by mohly vznikat?

Michael Kroh:

Nejprve je nutno vyjasnit, kam až chce iniciativa zajít. Aniž bych chtěl jakkoli podceňovat problematiku mezigeneračních týmů, ty zásadní společenskou změnu nepřinesou, pokud se hovoří o novém paradigmatu. Ekonomie produktivní spotřeby je již krokem tímto směrem, ale pokus řešit ji s pomocí nástrojů ekonomie minulosti (finanční trhy, školné) je podle mě právě tím setrvačným myšlením, které oprávněně kritizuješ. Pokud tak rád cituješ výroky Marxe o úloze vědy jako největší výrobní síly (což je naprosto v pořádku), tak bys měl mít v hlavě ještě jeden citát, a to spojení předchozí myšlenky se zánikem působnosti (já bych řekl spíše zánikem systémotvornosti) zákona hodnoty. Tj. aby se naplnila do všech důsledků vize ekonomie produktivní spotřeby, musí v tomto odvětví přestat fungovat zákon hodnoty jako systémotvorný fenomén a nastoupit jako dominantní rozdělování podle potřeb. Rozdělování podle výkonu nezmizí, ale bude fungovat jako podřízený subsystém. Pokud bude vznikající think tank ochoten jít až za horizont současného, pak se může zrodit něco kvalitativně nového.

Ladislav Žák:

Trochu více by bylo třeba respektovat možnosti, kapacity, které tato společnost aktuálně k provedení jakékoliv změny má.

Marek Řezanka:

Mně to použití otázek i jejich řazení přijde dobré

K tomu ode mě:

Za všechny podněty jsem vděčný, vnímám je a zapracují je. Uvítám další. V dalších pokračováních uveřejním i obsáhlejší podklady, které představují alternativní pohledy.

Vize, jakou potřebujeme/8: Subjekt vize (adresát a realizátor)

Důležitou součástí vize by měla být představa o subjektu, který:

1. Je jejím adresátem, tj. tím, kdo by si jim měl osvojit.

2. Je jejím realizátorem, tj. tím, kdo by ji měl uskutečnit.

3. Je jejím sdílením a dalším rozpracováním (konkretizací na řešení dílčích problémů, tak jak budou průběžně vyvstávat) jak subjekt změn vytvářen, tj. je v tomto smyslu jejím produktem. (Tj. vize se neobrací k "hotovému" subjektu, ale napomáhá jeho vzniku.)

Jsem rád, že v řadě připomínek otázka subjektu, který je adresátem a realizátorem, zazněla. Bez jejího řešení je jakákoli vize jen plácnutím do vody.

Řešení této otázky není triviální a je dobré si uvědomovat všechny její aspekty tak, aby bylo možné v praxi využívat synergické efekty, které může vytváření perspektivní, realistické a srozumitelní vize přinést.

V úvodu otázky subjektu, na který se vize obrací jako na svého tvůrce, adresáta i realizátora, jen stručně naznačím, které aspekty je vhodné vzít v úvahu:

1. Tvorba vize musí mít určitou organizační platformu. Jakou?

2. Co nejpřesnější identifikování adresáta vize musí vycházet z analýzy zdrojů či příčin polarizace společnosti v lokálním i globálním měřítku (včetně odpovědi na otázku, kdo a proč je obětí této polarizace). Nebo jinak řečeno, z odpovědi na otázku, na koho to, že se změny, o kterých vize hovoří, nerealizující, nejvíce nepříznivě dopadá a kdo má tedy největší zájem na uskutečnění těchto změn. Z mého hlediska to znamená dvojí:

2.1. V obecné rovině: pochopit roli pozičního investování a jeho propojení se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

2.2. V konkrétní rovině: Identifikovat proces vzniku, fungování a degenerace jádra současné globální moci.

3. Návazně je pak nutné řešit otázku spojenců takto vymezeného subjektu změn (např. toho, kdo je schopen prosadit komplexní reformy, o které jde).

4. Z tohoto hlediska a v tomto kontextu je nutné uvažovat i otázku národních zájmů.

5. Nelze nevidět ani mezinárodní aspekt, např. v souvislosti s vývojem EU, V4, rolí středounijního prostoru apod.

6. Dalším, podle mě důležitým, aspektem je role tvůrčích mezigeneračních týmů jako hlavního zdroje inovačního potenciálu každé země, ale i zdroje aktivit v intencích realizace vize, které mohou přinést významné efekty.

7. V neposlední řadě je pak nutné respektovat aspekt individuálního vztahu k vizi popsaný ve 2. dílu, viz: https://radimvalencik.pise.cz/9992-vize-jakou-potrebujeme-2.html Osvojování vize a účast na jejím rozpracování je nutně součástí rozvoje člověka jako jedné z nejdůležitějších forem naplnění smyslu žití.

8. A nelze nevidět ani to, co roli vize při utváření a zvyšování akceschopnosti subjektu, který je jejím adresátem a realizátorem nejvíc brání: Podceňování významu poznání, sklon k jednoduchým řešením, nekritické uctívání autorit, lpění na stereotypech, skupinově pěstovaná stupidita apod.

Vize, jakou potřebujeme/9: Význam teorie

Význam teorie

Před tím, než se pokusím dát koncept struktury vize, pokusím se formou tohoto příspěvku "lobovat" za jeden z důležitých prvků, který by podle mě měla vize mít. Konkrétně to, co bych nazval původní přesahy oproti stávajícímu poznání v obecně teoretické rovině vědy o společnosti.

Pokusím se stručně říci, co mám na mysli a proč to považuji za tak důležité (mj. výsledek přemýšlení na procházce inspirující přírodou, o které píšu v tomto pokračování):

1. Poznání i těch nejobecnější teoretických základů vědy o společnosti je podmíněno historickým vývojem. Pokud společnost prochází významnou změnou, lze očekávat, že to ovlivní významným způsobem posun i v této oblasti. Přesněji řečeno, pokud se někdo chce ubírat správným směrem, musí "obsadit" i oblast teoretických základů vědy o společnosti, přitom tak, aby to bylo uznání těmi, kteří v této oblasti působí a kteří "rozumí kumštu".

2. Používám raději pojem "věda o společnosti" než běžně užívaný pojem "společenské vědy", protože více odpovídá tomu, jak úzce spolu jednotlivé oblasti poznání společnosti prostřednictvím svých teoretických prostředků (definovaných pojmů, nástrojů, postupů, modelů apod.) souvisejí. (Ale toto je jen terminologická poznámka, nejedná se o meritorní problém.)

3. I do oblasti poznání, i těch nejobecnější teoretických základů vědy se promítají zájmy, v současné době střet mezi snahou "udržet neudržitelné" a snahou najít cestu z krize (a to i s pomocí ucelené vize). Vím, o čem mluvím, stále více mě překvapuje, jak je práce v této oblasti "cinknutá". Jak je na jedné straně obtížné prosadit nosnou myšlenku, ale na druhé straně jak snadné je ji utopit v moři relativismu, ritualizace a stereotypizace hodnocení výsledků vydávaných za vědu.

4. Pokud se chceme opřít o nosné teoretické poznání, je podle mě nutné:

- Využít skutečnost, že vývoj vědy má určitou kontinuitu a každý přesah stávajícího má podobu vystoupení na výšinu, ze které lze z nového pohledu dosavadní poznání vidět jako zvláštní případ. Přitom tak jako slovy klasika "hezkých žen jest proklatě málo, ale jsou", tak i těch, kteří rozumí tomu, co je to skutečná věda, je proklatě málo, ale také jsou. Proto má smysl usilovat o takový způsob posunu v oblasti teorie a takovou formu prezentace, aby byla získána podpora v této oblasti ze strany těch, kteří "rozumí kumštu", tj. v daném případě teorii (nejen na domácí půdě, věda je globální fenomén). Snažím se o to a budu pokračovat, ale je to jen jedna za tří podmínek, které jsou nutné k tomu, aby se snaha o vytvoření teoretické podpory perspektivní, realistické a srozumitelné vize podařila.

- Umět popularizovat výsledky poznání dosažené i v oblasti nejobecnějších teoretických základů. Popularizace a osvěta je jedním z nejvýznamnějších mezičlánků spojení teorie s praxí, resp. teorie s jejím společenským nositelem. Zde jsou důležité obě strany – aby ta, která dělá profesionálně teorii, uměla výsledky podat ve srozumitelné a přitažlivé podobě, a aby ta, které jsou určeny, pochopila význam teorie a uměla naslouchat. "Umění naslouchat teorii" přitom neznamená nic jiného, než přestat snít o jednoduchých řešeních a prizmatem této představy bagatelizovat snahu o popularizaci teorie. Docenění významu popularizace je druhá podmínka nutná k tomu, aby se snaha o vytvoření teoretické podpory perspektivní, realistické a srozumitelné vize podařila.

- Zbavit se stereotypů v podobě sterilního uctívání autorit, které ať byly sebevětší, neposkytují dostatečnou oporu pro řešení současných problémů. Myslím, že znám nejen Marxe, ale i Lenina hodně dobře a hodně jsem se od nich naučil. Ale ti, kteří z jejich živého učení udělali mrtvé poučky či spíše schémata, která spíše zatemňují to, o co jde, než aby byla klíčem k pochopení toho, o co jde, rozhodně neprospívají tomu, aby se ti, kteří chtějí odvrátit zlo a vyvést společnost ze slepé uličky, mohli o vědecké poznání opřít a získat dostatečně velkou ideovou převahu. A ta bude hodně potřebná.

5. Proto se domnívám, že je nezbytné jako součást tvorby vize věnovat pozornost tomu, co jsem na začátku tohoto dílu seriálu nazval "původní přesahy oproti stávajícímu poznání v obecně teoretické rovině vědy o společnosti". Podporovat diskuse na toto téma, vytvořit k tomu i organizační podmínky. Nebát se toho, že to může někoho odradit. "Do tuhého"půjde, až se různé odborně fundované aktivity začnou propojovat. A v tu chvíli bude opora v oblasti teoretických základů vědy o společnosti hodně důležitá. Vím, o čem mluvím.

Vize, jakou potřebujeme/10: Struktura vize dle monografie

Ještě před tím, než v následujícím pokračování (zítra) zveřejním strukturu perspektivní, realistické a srozumitelné vize, tak jak bych si ji představoval, uveřejňuji pasáž z monografie Radim Valenčík a kol. (2017): Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem.

Celý text této monografie i dalších pěti (vytvářejí ucelenou koncepci) je ke stažení zde:

https://www.vsfs.cz/?id=2479-monografie (s. 91-93).

Mj. pokud by tradiční programové strany alespoň trochu respektovaly to, co náš tým tehdy navrhoval, mohly být dnes v Poslanecké sněmovně a nenastala by současná zoufalá situace.

Struktura perspektivní, realistické a srozumitelné vize je trochu odlišná od struktury programu politické strany, obsahuje některé body navíc, především však musí umožňovat dělbu práce při její konkretizaci a rozvíjení, ale podstatná souvislost zde je. Poznámka:

Text z monografie odlišuji fialovou barvou od poznámek vložených do více než čtyři roky starého textu:

10.2 Struktura programu orientovaného na řešení problémů

Blok 1: S kým a proč

Proč společně s námi. Proč je důležité stále plněji chápat, o co jde. Co nám je oporou

Hned v první části by měl program oslovit ty, kteří mají aktivní zájem o účast na společenském dění. Zdůraznit, že dosáhnout změny nepříznivých trendů je možné pouze tehdy, pokud se do toho zapojí lidé zdola. Ukázat, jaké možnosti se k tomu nabízejí, co pro jejich aktivní účast strana udělá. A také, že k plnohodnotnému životu aktivní účast ve veřejném životě patří, právě tak jako to, aby člověk věděl stále přesněji, s využitím svých průběžně získávaných zkušeností, o co jde, jak se efektivně na řešení problémů podílet.

Poznámka:

Individuální motivace a aktivní zapojení každého je nutný základ.

Blok 2: Reflexe doby

Jaké problémy řeší celý svět a jak se to promítá k nám

Návazně na to je nutné srozumitelně vysvětlit, o co v současné době jde, proč se problémy nahromadily, proč došlo k určitému historickému excesu, v čem je současná doba přelomová. A také ukázat celkovou vizi řešení problémů, jaké perspektivy se po jejich překonání otevírají. Tak, aby ten, koho chce strana získat, uznal intelektuální sílu strany a pochopil své místo v současném dění. Bez étosu "odhalení hádanky dějin" není šance na úspěch ve smyslu nikoli jen uspět ve volbách, ale také získaný politický potenciál efektivně využít k prosazení změn.

Poznámka: Rovněž tak je nezbytné, aby se každý uměl na současnou dobu podívat z nadhledu, aby věděl, k čemu došlo a jako je perspektiva. Mj. – tento pohled je významně motivující, protože je zdrojem optimismu.

Blok 3: Příčiny problémů

Z čeho vyvěrají současné problémy a proč se je nedaří řešit

Pochopení doby ještě neznamená odhalení příčin problémů, nárůstu jejich intenzity a propojování jedněch problémů s druhými. Zde je potřeba pochopit společenské mechanismy, v důsledku jejichž působení mnoho lidí selhává a kterými je generováno současné zlo. Příčiny problémů jsou dvojího typu. Jednak to, že setrvačný vývoj naráží na přirozené bariéry a ty o sobě dávají vědět. Jednak to, že neexistence realistické pozitivní vize vede ke ztrátě hodnot, demoralizuje. Proto je "odhalení hádanky dějin", které bylo zmíněno v předcházející části, tak významné. Identifikování a popis mechanismů zla, které způsobují i to, že se problémy obtížně řeší, že zlo je rezistentní, musí být natolik přesné, aby bylo každodenní oporou pro každého, kdo se aktivní podporou strany snaží přispět k řešení problémů.

Poznámka: Jeden kritických bodů. Zde mají lidé tendenci zjednodušovat pohled na realitu a dělat si iluze.

Blok 4: V čem jsme jiní.

S čím novým přicházíme a co ostatním chybí

Nyní již může strana říci, v čem je jiná než ostatní a proč ostatní strany selhávají. A říci to zcela jednoznačně. Případně, pokud by takto přistoupila k tvorbě svého programu i jiná strana, jakkoli podle tradičního dělení politického spektra odlišná, ji v tomto vyjádřit své sympatie, ale současně zdůraznit i příslušné odlišnosti od jejího programu. Hlavní politická soutěž nebude o dílčích odlišnostech v programech stran, ale ve střetu starých (jen slibujících, pokryteckých) a nových (těch, které ví, jak problémy řešit) programů. Pojem "pokrytecký program" není uveden náhodou. Svým způsobem je pokrytectvím, neomaleností i drzostí, pokud se nějaká strana (jakkoli tradiční či zdánlivě silná) snaží získat voliče, aniž by ti, co drží kontrolní vlivový balík této strany, věděli, z čeho současné problémy pramení a jak je řešit. Je to nabízení zkaženého zboží. A toto pokrytectví může strana pranýřovat.

Poznámka: V případě vize stojí otázka trochu jinak, resp. takto: "Jaké trumfy máme v rukou?" – Pokud se má někdo k vizi přidat (podílet se na její konkretizaci, rozvíjení a realizaci), musí mu vize nabídnout odpověď na otázku, proč právě tato vize je lepší, proč se zatím nikomu takovou vizi nepodařilo předložit.

Blok 5: Ne dvojímu metru

Jak a proč je používána politika dvojího metru, proč je nebezpečná a jak se pozná

Jakmile si uvědomíme předcházející, pak si můžeme udělat i představu o tom, co pokazilo tradiční a zdánlivě silné politické strany. Především to, že se nechaly vtáhnout do geopolitiky a následně i lokálpolitiky používání dvojího metru jako mocenského klacku k vyvolávání konfliktů ve světě a překrývání jedněch konfliktů takto vyvolaných ještě většími. Politiky, která každého z nás přivedla k bezprostřednímu existenčnímu i fyzickému ohrožení a která přivedla na práh globální katastrofy i celou naši civilizaci. Od slouhovství ve vztahu k politice dvojího metru je již jen krůček k zapouzdřování se těch, kteří tyto strany reprezentují, k tomu, že považují za normální to, co normální není. Od politiky generované takovými subjekty nelze čekat nic užitečného. Strana, která chce být nositelem změny k lepšímu, se nesmí bát politiku dvojího metru veřejně a vší silou pranýřovat tam, kde se tato politika dvojího metru projeví.

Poznámka:

Akční a důležité z hlediska současného dění.

Blok 6: Skutečné reformy

Co jsou skutečné reformy, proč jsou nutné, čím se liší od toho, co se doposud zkoušelo Strana nemůže získat důvěru veřejnosti, pokud nevyloží karty na stůl a nepředloží celý komplex reforem (zejména v citlivých oblastech jako je vzdělání, péče o zdraví, penzijní a sociální zabezpečení). Přitom tak, aby komplex reforem, který předloží, byl v souladu s její dlouhodobou vizí a aby svůj komplexní program reforem ustála před odbornou i laickou veřejností. Toto je nejnáročnější část programu. Je ji nutno vyložit jak v obecné rovině, tak i v detailní.

Poznámka: Bývá podceňované, ale právě dobrá připravenost komplexních reforem bude důležitým trumfem v rukou, až vláda diletantů a vyžírků nastrčených cizí mocí začne kolabovat.

Blok 7: Čím začít

Čím lze začít již nyní, proč je to tak důležité

Velmi důležité je přesně vymezit, čím strana začne. A to ne ve stylu, "pokud bychom mohli, tak bychom", ale tak, aby změna s podporou veřejnosti skutečně začala. A to i v rámci své volební kampaně. Téma musí být dobře vymezené a nebýt jen "politické" (tj. nastolovat nějaký požadavek na změnu rozhodování). Musí být i "ekonomicky samonosné", aby vedlo k vytváření zdrojů a nikoli jen jejich přerozdělování. A navíc – na pokrok v té oblasti, která bude zvolena jako výchozí, pak mohou plynule navázat další změny. A takto musí být výchozí krok prezentován. Jako začátek změn podstatným způsobem zvyšujících i ekonomickou efektivnost.

Poznámka: Nutno kvalifikovaně monitorovat aktuální dění, dělat politiku "tělo na tělo" předkládání pozitivních a "neodmítnutelných" návrhů i veřejného odhalování.

Blok 8: Opora v teorii

Bez dobré teorie nelze včas reagovat na různá překvapení, která přináší život

Strana by se neměla bát přihlásit k tomu, jak chápe intelektuální dědictví, ze kterého vychází. A to nejen ve smyslu respektování hodnot, ale i teoretické opory při řešení reálných problémů. A to jak z hlediska dlouhodobější historie, tak i současných teoreticky podložených koncepcí u nás i v zahraničí. Je to důležité při motivování lidí, udržení étosu i pro včasnou reakci na průběžně se vyskytující problémy v realizaci jejího programu.

Poznámka:

Bez teorie to opravdu nejde. Každý, kdo chce přispět nejen k rozpracování vize, ale i jejímu šíření a účasti na její realizaci, by sám sobě měl uložit jako úkol sebevzdělávat se. Poctivě. (A ne hltat fejkvidea zatemňující mozek, sloužící k manipulaci s cílem rozštěpit a eliminovat odpor proti současné globální moci.)

Návazně uveřejňuji ještě obdobnou pasáž z monografie vydanou naším týmem o dva roky dříve, Radim Valenčík a kol. (2015): Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb?, která je ke stažení na stejné adrese.

Následující pasáž je ze s. 86:

Co by mělo obsahovat komplexní a koncepční řešení

Bez dostatečného odborného, komplexního, poctivého a široce sdíleného pochopení toho, o co dnes jde, nemůže být pokus o nápravu úspěšný. Co vše by součástí takové vize, koncepce, programu (zkrátka racionální a odborně fundované opory úspěšného pokusu o nápravu) mělo být? Pokusím se to vyjádřit formou modulů:

Modul 1:Reflexe doby

Nacházíme se v běžné situaci, nebo se nahromadily a zauzlily problémy, bez jejichž řešení se budou zvyšovat rizika a ztráty (on je to koneckonců boj o naše přežití)? Pokud v současnosti jde o určitý historický exces, jaké jsou jeho základní parametry?

Modul 2:Historické tendence

Jaký je širší kontext historického vývoje? Jak reagovat na to, že se vyčerpaly možnosti setrvačného vývoje společnosti a že je nutný posun společnosti na vyšší úroveň, na novou kvalitu jejího rozvoje?

Modul 3:Komplex reforem

Jaké reformy a ve kterých oblastech je třeba realizovat? A jak jsou tyto reformy provázány? Co je v nich rozhodující? Jak souvisejí s historickými tendencemi vývoje?

Subjekt změny Kdo je nositelem, tj. subjektem nápravy? Jak se tento subjekt rodí a zrodí Modul 4:Subjekt změny

Kdo je nositelem, tj. subjektem nápravy? Jak se tento subjekt rodí a zrodí? Jakou institucionální podobu bude mít? A jakou roli v tom může sehrát samotná teoreticky podložená koncepce změn?

Modul 5:Motivy změny

Jaké pohnutky mohou vést lidi k tomu, aby současné problémy řešili? Jak tyto pohnutky souvisejí s jejich životními podmínkami i existenciálním rozměrem jejich života? V neposlední řadě pak jakou roli hraje samotné kritické myšlení člověka?

Modul 6:Bariéry změn Co nápravě brání?

Komu vyhovuje současný stav a z čeho vyrůstá jeho moc? Jaké mechanismy plodí moc, která způsobila krizi daného stavu?

Modul 7:Reflexe (monitorování) situace

Jak jsou rozloženy síly, jak se rodí subjekt změn? Krátkodobé a střednědobé prognózy, včetně odpovědi na otázku, jak reagovat na vývoj situace.

K tomu: To je struktuře vize bližší, údernější, ale ne tak rozvinuté.

Zítra ke struktuře vize z hlediska mého současného pohledu. Pak si ukážeme, jak to dopadne, když některá důležitá komponenta tvorby vize chybí.

Vize, jakou potřebujeme/11: Struktura vize podrobně

Nástin struktury vize

S využitím podnětů uveřejněných v předcházejících dílech se nyní pokusím o nástin struktury perspektivní, realistické a srozumitelné vize.

I. Dimenze vize

Pokud má vize "fungovat" (být rozvíjena, konkretizována a hlavně sdílena), musí mít několik dimenzí, z nichž za nejdůležitější považuji tyto dvě:

1. Úrovně prezentace vize: Od té nejstručnější pro "krátké čtení" a pro nejširší veřejnost až po tu, která obsahuje souvislé textové pasáže s odkazy přecházejícími do samostatných publikací (článků i knih).

2. Úrovně sjednocení alternativ: O té, která vyjadřuje to, na čem se všichni (či velká většina) shodují, až po vymezení nejdůležitějších sporných alternativ, tj. toho, na čem se shodujeme, že se zatím neshodujeme, ale o čem je nutné vést kvalifikovaný spor. Vědět, na čem se neshodujeme, ale potřebujeme shodnout je mimořádně důležité, aby vize "žila" a mohla plnit svoji roli.

II. Relativně samostatné součásti vize

To, co by ve vizi mělo být obsaženo, i když se jednotlivé body mohou překrývat.

1. Individuální motivace k aktivnímu sdílení vize (tj. nejen "souhlasu" s ní, ale osvojování, podílu na rozvíjení a konkretizaci, získávání dalších osob k jejímu aktivnímu sdílení a samozřejmě zapojení se do její realizace. Jde o to, aby osvojování vize bylo integrální součástí rozvoje osobnosti toho, kdo ji vzal za svou vlastní.

2. Realita z nadhledu, tj. pochopení obsahu historické změny, která probíhá, tj. toho, proč se problémy hromadí a proč se je nedaří řešit. To je velmi důležité pro správnou orientaci v turbulentním dění, sjednocování dílčích pohledů, ale v návaznosti na předešlé i pro dostatečnou motivaci k individuální aktivitě.

3. Program komplexních reforem, tj. toho, jak problémy řešit. Program, který vychází ze vzájemné provázanosti reforem i řazení kroků nezbytných k jejich realizaci. Teprve pokud máme i tento bod, můžeme hovořit o dostatečně ideové převaze.

4. Vymezení základní polarizace doby, tj. kdo a proč (svojí pozicí, zájmy, ideologií) stojí na straně uchování příčin problému, jejich prohlubování a vyostřování, kdo je subjektem schopným dějinné úskalí překonat.

5. Identifikování subjektu změn, tj. toho, na koho se vize obrací, koho svým ideovým nábojem jako subjekt schopný změny realizovat, spoluvytváří, a to včetně jeho z nejvýznamnějších aspektů formování subjektu změn – vymezení hegemona a jeho spojenců.

6. Monitorování a analýza reality vyúsťující v aktuální návrhy na to, co udělat, tj. srozumitelně s oporou ve vizi neustále a srozumitelně ukazovat, jak obecné problémy souvisejí s tím, co se právě děje, kdo je kdo, jaké samozřejmé kroky lze učinit, proč jsou odmítány. Zde musí vize prokázat svou sílu a je oblast, ve které získává své aktivní příznivce.

III. Co by dle mého názoru měla vize mít

Významnou podporou vize může být:

1. Prokazatelný přesah v oblasti základní teorie, který navazuje na stávající teorii, ale obsahuje významné prvky nového paradigmatu, což ti, kteří jsou špičkami v příslušném oboru i v navazujících oborech, poznají. Je to silný trumf. Protože každá teorie i přesah poznání na její úrovni je dobově podmíněn, nejen se jen o "podpůrný" faktor, ale i o kritérium, zda je vize budována správně.

2. Širší pohled na svět, ve kterém žijeme, který vychází z nejnovějších poznatků věd o přírodě. Náš svět má neomezenou možnost vzestupného vývoje a tuto možnost neomezeného vývoje lze s trochou vědomostí pochopit, což má značný motivační význam. Ne náhodou ve všech obdobích nástupu rekce, snahy zastavit vzestupný vývoj rostla agresivita tmářství. Proto také chápu tento bod nikoli jen jako významně podporující, ale jako důležitou součást vize.

3. Zapojení těch, kteří něco umí, konkrétně tvůrčích mezigeneračních týmů, jejichž role na jedné straně poroste, na straně druhé ti, kteří v nich působí, budou stále více potřebovat oporu v dobré vizi.

IV. Na závěr

1. Ten, kdo se pokusí dát vizi zaměřenou na řešení současných problémů, aniž by si dostatečně uvědomoval, co vše musí obsahovat, sám sebe vystavuje riziku, že bude trýzněn nemožností její realizace a podlehne iracionalitě. Místo toho, aby něčím prospěl, stane se šiřitelem bludů.

2. Vzhledem k tomu, co vše musí vize obsahovat, je ji nutné od počátku vytvářet či přesněji pěstovat týmově. Jde o vyváženost, slaďování alternativ, možnost dotažení v nezbytných směrech apod. Takže – ZAČĺNÁME.

Vize, jakou potřebujeme/12: Jaroslav Tichý a Marťani

Pomoci nám budou muset Marťani... I.

Jako příklad toho, kam vede nedostatečně komplexní pojetí vytváření vize, uvádím pokus Jaroslava Tichého v jeho článku Systémová změna je nezbytná.

Celý článek je zde:

https://cz24.news/jaroslav-tichy-systemova-zmena-je-nezbytna/

A celý stojí za přečtení. Autor léta zdokonaluje svou představu o tom, jak zastavit změny k horšímu a dostat se z krize. Racionální čtenář ocení jak kritické pasáže, tak i doporučení. Pak ho ovšem čeká velké překvapení. To si nechám na zítra. Dnes vyberu to, co považuji za velmi přínosné. V zítřejším pokračování pak bude slíbené překvapení z článku J. Tichého i odpověď, proč k němu došlo.

Výběr z článku odlišuji barvou od svého textu (vynechávám pasáže o koronavirus, které z hlediska celkové koncepce podle mě nejsou podstatné a zbytečně by odváděly pozornost, kdo chce, najde si je na výše uvedeném odkazu):

Má-li dojít u nás ke zlepšení situace, musí občané nejprve pochopit, v čem spočívá hlavní příčina. Nechápou to ani politické strany a hnutí, což se projevilo jak na jejich volebních programech, tak i na volebních výsledcích. Lidé čekají na zásadní změnu, kterou ale zatím nikdo u nás nenabízí. A k tomu, aby taková změna mohla být realizována, je zapotřebí příhodných vnějších a vnitřních podmínek. Pojďme se na to ale podívat podrobněji.

Zaprodání státu a národa

Náš stát a národ byly zaprodány nejpozději naším vstupem do EU a NATO, fakticky ale již zčásti dříve rozprodejem či téměř doslova rozdáním naší ekonomiky minimálně z poloviny do zahraničních rukou. Souvisejí s tím i jakékoliv smluvní závazky, kterými předáváme část kompetencí vlastního státu někomu jinému. Jsou-li tyto kompetence předány jiným, logicky musí chybět nám. Snižuje se tak naše suverenita. Vstoupili jsme do organizací, z nichž jedna je militantní, nikoliv obranná (NATO), ta druhá politická, nikoliv prvořadě ekonomická (EU). Ta byla přímo určena k likvidaci členských států EU a jejich národů dle projektu Coudenhove-Kalergiho prostřednictvím organizovaného masového dovozu migrantů ze třetích zemí do Evropy s cílem promíchat a zdecimovat evropské národy. EU současně usiluje o likvidaci národních států a vytvoření 4. říše, jež má být poté islamizována a přeměněna v evropský islámský chálifát.  

Ač se EU zpočátku tvářila jako výsostně ekonomický projekt přinášející Evropě a jejím státům a í národům partnerskou spolupráci a blahobyt, postupně se dala do plnění své stěžejní úlohy, přičemž tempo této své pro Evropu zhoubné úlohy stále stupňuje. Lidé se teprve pozvolna probírají z klamu, do něhož se většinou nechali vtáhnout pod příslibem zajištění míru a bezpečnosti, jakož i budoucí prosperity. Ti, kteří dosud nic z toho nepochopili, nepochopí to zřejmě již nikdy. Stejně jako události v r. 1989 u nás.

Zatemňování skutečného stavu věcí namísto jejich řešení

Ačkoliv je již dlouho veřejně známo, jak doplácíme na naše členství v EU, kterým jsme se stali fakticky kolonií Západu – viz studie francouzského ekonoma Thomase Piketty za období 2010-2016 pod názvem "Češi jsou poražený národ", kdy došel k závěrům, že podle oficiální statistiky Eurostatu za období 2010-2016:

• bylo z ČR "odkloněno" na dividendách v průměru 7,6 % HDP ročně;

• za tu dobu bylo totiž z ČR odvedeno 2.252 mld. Kč, zatímco

• ve formě dotací bylo do naší země vráceno 1,9 % HDP, tj. Kč 563 mld. Kč;

• ČR je tedy za 7 let v minusu 1.689 mld. Kč;

• v průměru tento minus představoval ročně 241 mld. Kč.

Pozn.: V následujících letech vzrostl roční odliv zisků na více než 320 mld. Kč, čímž logicky

vzrostl i jejich ročních průměr a naše ztráta.

Pokud by byly zohledněny i finanční úniky do daňových rájů, nadfakturace a podfakturace mezi zahraničními mateřskými společnostmi a jejich dceřinými společnostmi v ČR, pohybuje se odliv peněz z ČR podle zpráv ekonomických odborníků kumulovaně až na úrovni 800 mld. Kč ročně. Započítáme-li ještě naše ztráty z úmyslně podtrženého směnného kurzu koruny oproti paritě její kupní síly (až 40 %), pak se dostaneme k číslům ještě o řád vyšším.

Naše vlády bez rozdílu tyto problémy nikterak neřešily, naopak je zatemňovaly. V této souvislosti je třeba připomenout, jak premiér Babiš ještě na jaře loňského roku se vyjadřoval v tom smyslu, jak vše plníme a "dobře šlapeme". Ano, ale v čí prospěch? Snad v náš, když máme třetinové platy než v Německu či zhruba poloviční, než činí průměr v celé EU při stejných či dokonce ještě vyšších cenách u nás než třeba v Německu?

Svádět to na naši nižší produktivitu práce při jejím přepočtu na EURa pro srovnání se zahraničím při takto podtrženém směnném kurzu koruny nejde a nikdy bez zohlednění tohoto faktu ani nešlo udělat), ač tím někteří "ekonomové" v ČR rádi matou.

V mezidobí tyto vlády postupně zadlužovaly náš stát (a tedy nás, občany), což vyvrcholilo závazkem A. Babiše učiněným před několika měsíci v Bruselu, kdy odsouhlasil naši participaci na přijetí půjčky v celkové výši 750 mld. EUR s tím, že:

• zhruba polovina celé částky půjde na přefinancování dluhů Itálie a Španělska, které již nejsou schopné splácet ani své dosavadní závazky a kterým napřímo již nikdo nepůjčí.

To vše s cílem udržet ještě chvíli tyto státy v EU, aby se tato organizace nerozpadla;

• za splacení celé půjčky 750 mld. EURo bude ČR (tedy její občané) solidárně ručit;

• z této částky měla ČR dostat 1,7 mld. EUR tj. 0,23 %, což vydával premiér Babiš po svém návratu z Bruselu za naše (svoje) velké vítězství. Třeba dodat, že značná část této sumy představuje vratnou půjčku.

Za situace, kdy vůbec netušíme, kolik budeme nuceni za těchto podmínek (a za koho ještě) splácet, je tvrzení o výhodnosti takto přijatého závazku přinejmenším zatemňováním skutečnosti.

Kolabující řízení státu a jeho převzetí nadnárodním řízením

Řízení našeho státu postupně upadá a kolabuje. Zkouška úrovně řízení státu proběhla již v souvislosti s odstraňováním památníku maršála Koněva, následovaly provokace řeporyjce či dalších "odborníků na zahraniční politiku" z řad pražských zastupitelů. Postupně si takto testovali vládu a další orgány, kam mohou až zajít. Při jejich nečinnosti šli stále dále. Vyvrcholením bylo extempore Tchajwance vč. jeho projevu v nové "domovině".   

Všechny tyto aktivity nám způsobily velké politické a hospodářské škody, kupodivu bez povšimnutí nejen příslušných institucí, v jejichž kompetenci tato činnost je, tak i PČR a soudů. To vše v rozporu s naší oficiální politikou a smluvními závazky (viz uznání jednotné Číny atd.).

Za situace, kdy jsme se stali kolonií, naše vlády působí jen jako úřednický aparát koloniální správy, přičemž k dovršení všeho nejsme ve skutečnosti ani republika nýbrž jsme u britského soudu zaregistrování jako pouhá obchodní společnost s ručením omezeným, nelze se ani divit. Zvláště pak za situace, kdy lidé nejsou dostatečně informováni a poslanci či senátoři bez rozdílu stranické příslušnosti mlčí. Zřejmě jim ten stav vyhovuje.

A zatímco poslanci a senátoři na veřejnosti tlachají cosi o naší suverenitě, tak té se zbavili bez našeho mandátu již dávno odsouhlasením změny v naší ústavě, kdy zákony a nařízení pouhé mezinárodní organizace (EU) nadřadili nad zákony ČR. Prodali tak téměř celý zbytek naší suverenity bez našeho vědomí s cílem udržet svá koryta.

A tam, kde nefunguje řízení státu na národní úrovni, tam nastupuje do takto uvolněného prostoru řízení nadnárodní. V důsledku toho byly pak obnoveny restituční žaloby cizí šlechty ve snaze obejít či prolomit dekrety prezidenta Beneše a nabýt zpět tak majetky, které jim byly po 2. sv. válce zabaveny za kolaboraci s německou 3. říší, a to ještě před rokem 1948.

A pokud snad někdo pochybuje o tomto závěru, stačí si srovnat ČR s Maďarskem, které je sice rovněž členem EU, kde však národní řízení na rozdíl od nás plně funguje.

Otázky míry a způsobu rozkradení majetku našeho státu a nás všech, který vytvářely celé generace, zatímco po r. 1990 jsme připustili k řízení státu ty, kteří "dokázali, že to dokáží", přičemž na rozkradení po generace vytvářeného majetku jim stačilo necelých 10 let, by bylo na samostatný článek. Ale k čemu? Těch článků bylo již mnoho, aniž by došlo k sebemenší nápravě. Nikdy totiž příslušný zákon v potřebné podobě neprošel naším parlamentem. Pro tento účel si tedy alespoň uvědomme, že i v této otázce máme oproti dalším státům v našem sousedství prim. Nechali jsme si totiž rozkrást prakticky vše.

A nyní přichází trest. V době, kdy občané budou potřebovat pomoc od státu (viz ceny energií a další zdražování ještě přijdou), stát nemá na nic peníze a kromě vybíraných daní nemá téměř žádné další zdroje. A půjčovat nám do nekonečna nikdo nebude.

Jaká je současná situace?

Kvůli stručnosti se omezím na její charakteristiku pouze prostřednictvím následujících bodů:

1. Chybí stále program odpovídající zájmům většiny občanů o změnu

Ačkoliv průběžně vzrůstá poptávka občanů po programu odpovídajícím zájmům většiny občanů o změnu stále se zhoršující situace v naší zemi, chybí příslušná nabídka. To se nakonec negativně projevilo i ve výsledcích říjnových voleb do sněmovny, kdy téměř 2.864 tis. voličů "nemělo koho volit", zatímco dalších více než 1.069 tis. voličů hledalo nejednotným způsobem spásu u některých stran a hnutí, jež zůstaly mimo sněmovnu. A přitom marně, neboť ani žádný z těchto politických subjektů takový program nenabízel.

(v danou chvíli ponechávám stranou regulérnost říjnových voleb a sčítání výsledků).

Občané stále ještě ve své většině nepochopili, že personální změny ve vedení státu při zachování existujícího systému žádné změny k lepšímu pro ně nepřinesou a přinést ani nemohou. Toto poznání je teprve čeká.

2. Neexistence domácích politických subjektů schopných a ochotných předložit občanům návrhy na řešení

Podíváme-li se s odstupem na politické strany a hnutí v ČR, zjistíme, že:

• parlamentní strany nejsou schopné a možná až na jednu výjimku ani ochotné občanům návrhy na potřebná řešení předkládat a prosazovat v praxi. Být příp. ochotný, avšak nemít potřebnou schopnost ale nestačí;

• neparlamentní strany toho nejsou bez výjimky zatím schopné, o ochotě některých z nich tak činit, i kdyby se podstaty věci dobraly, lze s úspěchem pochybovat.

Politické strany a hnutí u nás si tak podřezávají bez výjimky větev, na níž sedí. Ukazují totiž, že nejsou na politické scéně od toho, aby hájily zájmy občanů, nýbrž prakticky výlučně pouze zájmy svoje a svých vedení. Přibližují tak nevědomky okamžik, kdy lidé přijdou na to, že se bez politických subjektů obejdou a vystačí si v rámci přímé demokracie s přímo volenými a jimi kontrolovanými zástupci ve sněmovně (či sněmu). Pokud jde o senát, tak ten svojí činností a eskapádami svých představitelů sám již dovedl většinu občanů k poznání, že je nejen nepotřebný, nýbrž navíc ještě škodlivý.

Dlužno ale upozornit občany, že k rozhodování oni sami potřebují nezbytné množství znalostí a informací. Minimálně k tomu, aby začali volit lidi na potřebné morální a odborné úrovni schopné své voliče řádně zastupovat. Tedy žádné tváře, které nám dokola předvádí (zatím stále ještě) ČT. To samo o sobě je pro takové adepty do budoucnosti zcela diskvalifikující.

3. Zápas o projekt Trojmoří

Zápas hlavních mocenských skupin ve světě se u nás projevuje bojem o země V4 a jejich území, příp. i o země v jejich sousedství. Zatímco globalisté se snaží prostřednictvím EU jako svého nástroje nadále udržet země V4 (příp. V4+) jako členy této mezinárodní organizace a následně je rozmělnit v evropském islámském chálifátu, tak americká státní administrativa, resp. Deep state usiluje o oddělení Ruska od západní Evropy vytvořením pásu zemí od Pobaltí přes Polsko, Slovensko ČR, Maďarsko a dále přes Rumunsko až do Bulharska, v ideálním případě pak vč. Rakouska a Slovinska. Podle rozsahu je tento projekt označován jako Mezimoří, příp. pak Trojmoří.  Tento záměr přitom naopak předpokládá odchod zmíněných zemí z EU, avšak s umístěním amerických základen a raket v těchto zemích a tím z nich udělat potenciální bojiště připravované války s Ruskem.

Svůj zájem na zprůchodnění dopravních cest do Evropy s využitím průplavu Dunaj-Odra-Labe pro dodávky zboží má naopak Čína. To souvisí i s vybudováním související logistiky a s posílením vlivu Číny v zemích, kudy tento kanál by měl vést.

Zájem o území států V4 je již po dlouhou dobu známým faktem, nicméně naše vlády nebyly schopné ujmout se iniciativy a pokusit se přispět k nasměrování států V4 do pro nás nejvhodnější konstelace. Bez takového mezikroku a potřebného zájmu a úsilí naší vlády se z chomoutu EU sami nevymaníme, což je s ohledem na očekávaný kolaps zemí EU a jejich islamizaci poněkud chmurným zjištěním.

Která z uvedených variant bude pro nás nejvýhodnější, ukáže další vývoj, který by ale naše vláda měla předjímat, a v tomto smyslu i konat. Naším cílem by mělo být obnovení naší suverenity a účast v Konfederaci nezávislých států V4+ (ať již na bázi slovanských či středoevropských zemí. Taková činnost si vyžaduje ale profesionálů na patřičných místech a ty si již hodně dlouho nevolíme. Taky k čemu, když místo vlastní zahraniční politiky jen posloucháme pokyny z Bruselu, příp. z Washingtonu. I tak má naše vláda honičku, pokud se tyto instrukce rozcházejí. A o naší suverenitě přece stačí podle potřeby jen povyprávět.

Na vině jsou ale též strany předstírající, že jsou alternativní. Potíž je ale v tom, že žádné iniciativní návrhy takového druhu našim vládám totiž nepředkládají a nedomáhají se společných jednání s vládou jako zástupci nevolících občanů. Jednak nejsou jednotné, jednak nemají k tomu potřebný program a krom toho v podstatě nikoho nezastupují, ačkoliv počet těchto občanů stále roste.

4. Násilná genocida národa

(O koronaviru, vynechávám, RV.)

5. Prohlubující se ekonomické a finanční problémy

Za popsané situace nemůže být překvapením, že stát se zadlužuje. To, co ale překvapující

je, spočívá v tom, že:

a/ své zadlužení vláda příliš neřeší (kromě řečnění dnes již bývalé opozice, která po příchodu k vládě své oddlužovací (dosud jen slovní) úsilí jaksi ztratila;

b/ vláda se vůbec nezabývá rekonstrukcí naší ekonomiky, kterou před schválením prvních 500 mld. Kč navýšení svého zadlužení v loňském roce původně zdůvodňoval. Nebo jsme již na to zapomněli?

c/ naše zadlužování jako téma zmizelo ze zpráv mainstreamové propagandy. Náhle jakoby neexistovalo či nebylo nutné k němu přihlížet. Totéž platí i o přípravě rekonstrukce a restrukturalizace naší ekonomiky. Pracujeme na něm vůbec někdo? Kdo a s jakými cíli a s jakými průběžnými výsledky?

Opět si položme si přinejmenším následující otázky:

• jaké jsou důvody tohoto přístupu vlády (bez ohledu na její složení)?

• Čekáme na nějakou zásadní změnu, která nás přijatého zadlužení zprostí?

• A z jakého titulu by to mělo být? Ví to vláda vůbec?

• K čemu (kam) naše vlády stát vlastně řídí, mají vůbec nějaký cíl a tomu odpovídající koncepci?

• co vlastně chce vláda udělat ke zlepšení situace státu a života jeho obyvatel? Pokud by covid měl být vleklou záležitostí na roky, nemůže přece vláda čekat s nápravou až na jeho skončení. (Zprávy z Británie přitom hovoří o nutnosti očkovat lidi každé čtvrtletí). Je tedy zřejmé, že tvrzení o tečce jsou jen dalším podvodem vlád v jejich snaze udělat z občanů "sluníčka mnohotečná";

• co hodlá vláda dělat s nekontrolovaným navyšováním cen energií v ČR, na jejichž úhradu nemají občané vesměs dostatek peněz? Případné snížení DPH u energií problém neřeší. Snížení ceny by jednak zdaleka nebylo dostatečné, jednak by se týkalo pouze snížení příjmů do státní pokladny, nikoliv snížení nadměrných zisků různých parazitů zbytečně zapojených do obchodování s energiemi na přání EU.

6. Hrozí rozpoutání války s Ruskem a naše přímé ohrožení

Představa o vyprovokování většího incidentu ze strany ukrofašistů vůči oběma republikám na východní Ukrajině s cílem vtáhnout do konfliktu Rusko, aby bylo možné zdůvodnit nasazení amerických základen a raket do zemí V4, tedy i do ČR, znamená ve svých důsledcích přímé ohrožení našich občanů a státu, jehož vláda z nás učiní bojiště, pokud to připustí. A dle dostupných informací se tak již stalo. Náhle není potřeba souhlasu sněmovny, nikdo se netáže ani prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil. Stačí kývnutí odstupujícího premiéra. Bez mandátu občanů.

Z občanů naší země se tak stává čistě rukojmí cizích zájmů. Jsme schopni se proti tomu ještě vůbec ozvat? Ještě chybí požadavek, abychom zemřeli radostně. Tohle má být to slibované bezpečí a mír při členství v NATO?

K tomu ode mě:

Téměř se vším v této části lze souhlasit. Pasáže o koronaviru jsem do výběru nezařadil, protože jsou v nich nepodložená tvrzení a jejich komentování by odvedlo pozornost jinam. Ocenění si zaslouží přehlednost a uvedení dat. Čtenáře však možná v tuto chvíli napadne otázka: Kdo a jak systémovou změnu provede? Jak ji odstartovat? Jak zlomit dosavadní trend? – Zítra uvidíme, jakým překvapivým způsobem se s těmito otázkami J. Tichý vyrovnává.

Vize, jakou potřebujeme/13: Jaroslav Tichý a Marťani - pokračování

Pomoci nám budou muset Marťani... II.

Jako příklad toho, kam vede nedostatečně komplexní pojetí vytváření vize, uvádím pokus Jaroslava Tichého v jeho článku Systémová změna je nezbytná.

Celý článek je zde:

https://cz24.news/jaroslav-tichy-systemova-zmena-je-nezbytna/

A celý stojí za přečtení. Autor léta zdokonaluje svou představu o tom, jak zastavit změny k horšímu a dostat se z krize. Racionální čtenář ocení jak kritické pasáže, tak i doporučení. A tak s napětím čeká odpověď na otázku: Kdo a jak systémovou změnu provede? Jak ji odstartovat? Jak zlomit dosavadní trend? – A bude překvapen.

Výběr z článku odlišuji barvou od svého textu – fialovou barvou a červeně zvýrazňuji to nejdůležitější. Zde je druhá část výběru z článku J. Tichého:

Jak dále?

Občané začínají postupně chápat, že pouhá personální změna v obsazení vlády nic nezmění. Ani nemůže, neboť stará i nová vláda "jedou" ve stejném systému. V principu jde o starý dluhový finanční systém, který směřuje obyvatelstvo země k jejich úplnému ovládnutí prostřednictvím dluhu a k jejich cílenému zbavení majetku. Nejprve střední třídu, drobné podnikatele apod., pak budou přicházet na řadu ti větší. Nakonec zůstanou jen největší koncerny, jejichž majitelé jsou součástí mocenské pyramidy NWO. Totéž se bohužel týká jak parlamentních, tak i neparlamentních politických stran a hnutí, která usilují zatím o jediné. A to vystřídat některou z parlamentních stran, dostat se do sněmovny a tam sloužit starému finančnímu systému a jeho protagonistům bez ohledu na to, kam svět přivedl a že sám již kolabuje.

Pokud nedojde v krátkém čase k radikální změně, frustrace občanů silně vzroste. Problémem většiny našich občanů je ale to, že hledají dosud řešení v rámci starého systému, kde ho nalézt nemohou. Politické strany a hnutí pak sklouzly do stereotypu a v podstatě žádné skutečné řešení vesměs ani nehledají. O skutečné alternativě nemají zatím ani potuchy.

Řešení existuje

Je zřejmé, že k řešení je zapotřebí zásadní systémová změna Není ale přitom třeba nic vymýšlet, řešení existuje. Aniž to většina lidí tuší, tato systémová změna již postupně nabíhá.

Spočívá v:

• již zaváděném novém světovém finančním systému a

• agendě GESARA, která má pomoci tento nový světový finanční systém ve světě zavést.

Příslušnou dohodu GESARA připodepsalo všech 209 zemí světa k Pařížské klimatické dohodě z r. 2015. Tedy i Česká republika. Jen to vcelku nikdo neví a oficiální místa u nás se s tím nechlubí, neboť oficiální vyhlášení dohody GESARA bude spojeno s okamžitým provedením těchto 3 kroků:

1) Globální a veřejné prohlášení globálního svátku – tzv. Jubilea neboli odpuštění všech dluhů a univerzální reset planetární Země/lidstva zpět na univerzální systém společné správy v transparentním dobrém stavu s ostatními členskými bytostmi Galaktické Federace.

2) Implementace GESARA jako univerzálního ústavního rámce pro globální správu věcí veřejných ve všech 209 suverénních zemích podle tajné dohody podepsané na Pařížském summitu o změně klimatu z roku 2015, počínaje obnovením republiky Spojených států (a zároveň ukončením Korporace Spojených států).

3) Hromadné odhalení existujícího nelidského (mimozemského) života na povrchu a pod povrchem této planety a v celé naší sdílené galaxii.

Pak následuje dalších 25 podmínek s tím, že jejich výčet není ještě zdaleka konečný.

V souvislosti se zaváděním nového světového finančního systému dojde k obnově zlatého standardu a k podložení jednotlivým národních měn zlatem, stříbrem a dalšími aktivy, bude ukončen starý finanční systém založený na dluhu a staženy fiat měny.

Toto je současně agenda prosazovaná tzv. Aliancí Země v čele s Trumpem, Putinem, čínským prezidentem Si a indickým premiérem Módim. Některé podmínky jsou již plněny, aniž si to lidé vztahují k této agendě (nař. celosvětová unifikace daně z obratu pro firmy či daně z prodeje zboží /DPH/, odstavování FEDu, přechod na využívání kvantového počítače atd.).

A kde to zlato a další aktiva k tomu všemu vezmou? No přece z obrovských zásob nakradených bankstery a špičkou mocenské elity NWO. A právě o ně a o moc ve světě se vedou již po více let ve světě zápasy, o nichž se u nás dovídáme jen minimum a ještě často zkresleně.

Tento boj vedený Aliancí Země se ale blíží k vítěznému konci.

K realizaci velkých systémových změn jsou přitom zapotřebí podmínky vnější a vnitřní.

Podmínky vnější se již naplňují formou zmíněného boje a zavádění jednotlivých opatření vztahujících se k novému finančnímu systému s využitím kvantového počítače a agendy GESARA.

Podmínky vnitřní si budeme ale muset doma vytvořit sami, a to vč. přípravy vlastního plánu rekonstrukce (NESARA) vycházejícího z globální agendy GESARA a jejích podmínek.

"Nevymýšlejme tedy znovu kolo", které již bylo jinými vymyšleno, pojďme ho u nás zprovoznit. K tomu ale jednoznačně platí, že předchozí systémová změna je nezbytná. Teprve návazně na ni má smysl dělat komplexní personální obměnu. Promptní rozpuštění vlád, parlamentů a soudů po oficiálním vyhlášení agendy GESARA, sestavení prozatímní vlády a uspořádání nových voleb do 120 dní patří mezi další z podmínek GESARA a je vynutitelné i silou.

Kdy s přípravou změn máme začít?

Hned zítra, pokud se k tomu najde potřebná skupina lidí z jednotlivých oborů (právo, obrana, zahr. věci, vnitro, národohospodářská ekonomika, finance, průmysl, zahr. obchod, vnitřní obchod, zemědělství, doprava, zdravotnictví, sociální věci). Pro začátek to může být příprava jednotlivých bodů české NESARA (národní program agendy GESARA) v souladu s podmínkami globální agendy GESARA, z nichž by měl vzniknout i základní program pro občany. K tomuto účelu bude postačovat uvedená skupinka odborníků. Po jejich projednání s voliči pak lze tyto body dále rozpracovat a případně rozšířit. Podle potřeby pak rozšířit i dotyčnou pracovní skupinu.

Závěr

V zásadě je touto formou předkládán prvotní náčrt možného postupu. Přípravu nelze odkládat, je třeba mít na paměti, že po celosvětovém vyhlášení agendy GESARA budou mít jednotlivé státy 120 dní na uspořádání nových neovlivňovaných voleb. Přípravě a prvotnímu projednání základních bodů agendy NESARA, která se tak současně stane volebním programem občanů, je tedy třeba věnovat náležitou pozornost s potřebným předstihem.

K tomu ode mě:

Když nevíš, kdo a jak změny provede, dosadíš tam Marťany... Takovou hovadinu bych skutečně nečekal. A nebudu ani s takovými hovadinami polemizovat. Ani s pomatenci, kteří takovým blbostem věří a nechají se jimi manipulovat.

Pro ty, kteří chtějí vědět něco víc o tom, co je to GESARA a NESARA, uvádím tento odkaz:

https://kresadlo.com/gesara-nesara/

Pokud chce vypěstovat společně sdílenou vizi, která je oporou obrany proti současné globální moci i oporou zahájení změn vyúsťujících ve vyřešení "současné hádanky dějin", tj. provedení té zásadní historické změny, o kterou v logice dějin jde, musíme vizi pojmout velmi komplexně. Zejména mít neustále na vědomí to, že mezi vytvářením vize a formováním subjektu změn je bezprostřední souvislost.

Vize, jakou potřebujeme/14: Karel Hais - Komunitarismus

Uveřejňuji příspěvek vypěstování perspektivní, realistické a srozumitelné vize, který mně zaslal Karel Hais. Od svého textu jej odlišuji fialovou barvou.

Komunitarismus

Svou úvahou volně navazuji na své články, videa a veřejná vystoupení, ve kterých jsem se zamýšlel, jak ze současné politicko-hospodářské situace vyvést naší společnost, když degradace globální moci a její vliv do našich podmínek dospěla tak daleko, že civilizace (ve které žijeme) ztrácí dynamiku a odumírá.

Je zřejmé, že musí dojít k zásadním změnám ve vedení společnosti (státu). Pokud chceme zachovat budoucnost pro lidskou pospolitost.

Zásadním rozhodnutím je opustit individualismus a začít prosazovat kolektivní zájmy. Budovat funkční, tvůrčí skupiny (komuny), které by teoretické předpoklady změn převáděly do reálného, praktického života. Tato iniciativa zdola je v dnešní době jedinou alternativou pro společenské změny. Uvedené kolektivy však nemohou stát osamoceně a musí získávat pro tyto myšlenky členy z řad establishmentu. Čím větší počet členů stávající moci a jejich přisluhovačů se podaří přesvědčit o následující teorii, tím rychleji a snáze změny proběhnou.

Praktické podmínky pro vyjednávání s členy stávající moci (systému) tu jsou. Oni si dobře uvědomují, že nad vývojem situace již nemají kontrolu a společenská krize se neustále zhoršuje a nástroje, kterými do současné doby zmírňovali, oddalovali nebo odstraňovali krizové situace, již nestačí a nefungují. Proto, docela logicky uvažují o tom, jak se zachránit a co nejvíce zmírnit dopady (tresty, ztráty společenských pozic atd.) na své osoby.

K takovému prosazování svých názorů na budoucnost a možnost vyjednávat je nutné mít dobrou teorií. Tu spatřuji v komunitarismu, který by se měl stát výchozí a základní myšlenkou ve všech prostředích lidstva.

Základní předpoklad vytvořit takovou teorii je nutnost sjednotit pojmy a základní stanoviska, jak na historické, současné a budoucí jevy. Zejména na způsob tvorby společenské nadhodnoty a její přerozdělování. Za tímto účelem jsem (v mnoha případech) převzal pojmosloví, které používá Radim Valenčík, protože se domnívám, že nejlépe vystihuje symboliku pojmů.

Abych nepřeskakoval z jednoho tématu do druhého, tak se nejprve pokusím vysvětlit, jak chápu pojem komunitarismus.

Jedná se o pojem velice starý, je odvozem z latinského slova communitas neboli společenství. Vychází ze studia starověkých republik a starověké politické filosofie., ve které obec a různá společenství hrály významnější úlohu než v současných demokraciích. Je to myšlenka, podle které jsou lidské identity do značné míry formovány různými druhy konstitutivních společenství (nebo sociálních vztahů). Tato koncepce lidské povahy by měla být základem pro naše morální a politické úsudky, jakož i pro politiky a instituce. Komunity formují naše morální a politické úsudky a máme povinnost podporovat a využívat konkrétní komunity (tvůrčí skupiny), které poskytují smysl pro naše životy, bez kterých bychom byli dezorientováni, hluboce osamělí a neschopni informovaného morálního chování.

Jedná se o teorii, která se hlásí k národnímu nebo nadnárodnímu celku, kritizuje úpadek občanské účasti na veřejných záležitostech a pokles zájmu o společenský život. Prosazuje tzv. Pozitivní práva, jako je bezplatné vzdělávání, zdravotnictví nebo sociální zajištění (parafráze definice z encyklopedie Wikipedie).

Touto definicí je v podstatě vytyčen charakter budoucí společnosti. K tomu je však nutno říci, co je ideovou (filosoficko-politickou) náplní tvůrčích skupin. Prosté převzetí uvedené definice by nás mohlo zavést k utopistickým nebo totalitním způsobům řízení společnosti. Upřednostňování zájmů jedné skupiny před zájmy jiných skupin atd.

Je tedy třeba definovat tvorbu společenské nadhodnoty a její přerozdělování.

"Uvedené alternativy nejsou o ničem jiném, než o tom, zda se bude společnost (lokálně i globálně) vyvíjet směrem:

- Buď ke společnosti jejíž dynamika je založena na rozvoji lidských schopností jako nejcennějším a nenahraditelném zdroji, který (formou iniciování a realizace inovací) neomezeně snižuje spotřebu všech ostatních ekonomických zdrojů. Ke společnosti, ve které formou komplexních reforem dochází ke stále plnějšímu využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností. Společnosti, ve které roste role produktivních služeb (služeb pojených s nabýváním a uchováním lidských schopností) jako dominantního sektoru. Společnosti, ve které svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.

- Nebo ke společnosti diktátu přerozdělovací moci vzniklé ze systému pozičního investování a jeho srůstání se strukturami založenými na vzájemném krytí (vydírání a protěžování) těch, kteří porušují obecně přijatelné zásady. Ke společnosti, která uvízla ve slepé uličce rychle narůstajících a neřešitelných problémů, společnosti klesající efektivnosti. Ke společnosti, která přerůstá od diktátu přerozdělovací moci ke svému "vyššímu stádiu", podpultové ekonomice chronického nedostatku všeho. Ke společnosti stále více omezující základní lidské právo na svobodný rozvoj osobnosti každého nezávisle na jeho výchozích majetkových poměrech. Ke společnosti, která nemá pokračování."

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/9987-horsi-nez-vykoristovani-60.html

Praktické rozhodnutí ve vnímání světa spočívá ve změně pohledu na společnost. Ať si to připouštíme nebo ne, naše dosavadní vnímání je založeno na vizi K. Marxe, který ve své době charakterizoval poziční investování jako jediný vývojový trend. Ten se postupně rozšířil o praxi vzájemného krytí. Kterou K. Marx neidentifikoval, protože v jeho době neexistovala. Jeho teorie předpokládala vývoj na základě konkurence. Tzv. marxismus se tak stal horizontální teorií, která nenahlíží za horizont poznání (viz. Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci, Petr Vopěnka, Praha 2003). Omezenost této teorie zapříčinila, po celou dobu vývoje krizovost, která se řešila pomocí vyjednávání z pozice vlastníků výrobních prostředků a pozičního investování. (Vidíme to na dnešní politické scéně). Důležitým vodítkem pro změnu našeho vnímání vazeb a vztahů mezi subjekty ve filosofické rovině je uvědomění si, že jakýkoliv vztah lze vyjádřit pomocí matematické symboliky. A vztahové otázky lze řešit pomocí rovnic (kvadratických rovnic), což nám umožňuje vyvarovat se fatálním omylům, protože každý výrok lze ověřit zkouškou. Pokud zkouška tzv. vyjde, je výrok pravdivý. Lze tedy prohlásit: " Všichni velcí myslitelé byli matematiky".

Na závěr, této úvodní úvahy, bych chtěl vyzvednout význam příspěvku "Horší než "vykořisťování"" od R. Valenčíka a snahy tvůrčí skupiny "Kudy z krize", která se snaží o rozvíjení tvůrčích skupin a tak přenést téma do společenské diskuse.

K tomu ode mě:

1. V období vrcholícího Adventu jsem dokončil týmovou monografii "Tvůrčí mezigenerační týmy: základ inovačního potenciálu i realizátor změn", která – až projde recenzním řízením a doporučenými úpravami – bude dostupná online. Jde stejným směrem jako uvažování K. Haise. S její pracovní (ještě dost nedokonalou) verzí se lze seznámit zde:

https://valencik.cz/marathon/21/Mar2105.htm

2. V příloze k této monografii, která je na výše uvedené adrese rovněž zveřejněna (v časopisu Marathon 5/2021) jsou i moje zkušenosti z působení v různých mezigeneračních týmech.

3. To, co v návaznosti na text K. Haise považuji za důležité zdůraznit, je následující: Pokud má být tým úspěšný, musí mít jasnou a společně sdílenou představu o konkrétních cestách navyšování vlastního potenciálu a způsobu jeho uplatnění. Potenciálu založeného na schopnostech jednotlivých členů, vztazích uvnitř komunity, vztazích k prostředí.

4. Podobně jako K. Hais jsem optimista, pokud jde o možnost prosazení změn. Jakmile nazraje doba, dojde k zesíťování komunit disponujících dostatečným potenciálem k prosazení změn. Proces zesíťování bude poměrně dynamický. Nebude to vzpoura zoufalců, ale kvalifikovaný odpor skutečných elit proti nastrčeným a degenerujícím figurkám.

5. Za velmi cenné v pohledu K. Haise považuji to, že si uvědomuje význam a možnost získat pro změny část těch, kteří jsou součástí stávající moci. Bez tohoto spojenectví se nic nepodaří.

Vize, jakou potřebujeme/15: Ladislav Žák

Kromě krátké poznámky, kterou jsem uveřejnil v 8. části, mně Ladislav Žák poslal svoji představu vize, kterou zpracoval před časem. Kromě toho, že je to "příjemná" vize, je v ní jeden zajímavý a poučný moment, na který chci v tomto pokračování upozornit. Nejdříve Žákova vize (odlišuji ji od svého textu barvou):

Vidím opravdovou společnost obyčejných lidí...

Ladislav Žák

Vidím společnost rozumu, citu a víry, v jejímž základu leží etické zkoumání prostředí, možnost volby a duální vztahy jejich individuálních i skupinových příslušníků, které utvářejí různorodé životní způsoby a umožňují jejich sousedství, spolužití a sounáležitost. (1)

Vidím společnost vyznávající а sdílející hodnoty míru, proměnlivosti a volného času, která bude dbát o důstojnost, důvěru a dostatek svých příslušníků. (2)

Vidím společnost, ve které jsou veškerá obecně uznaná základní práva příslušníků této společnosti, včetně práv majetkových a práva na informace, v jednotě s jejich povinností chránit práva druhých. (3)

Vidím společnost, ve které probíhá základní spor mezi těmi, kteří tvoří a pracují, a těmi, kteří škodí a ničí, a jejíž spravedlnost stojí na omezování černých pasažérů. (4)

Vidím společnost, která nebude jakkoliv vykořisťovat své prostředí, a to ani přírodní, ani politické, ani hospodářské a bude dobrým sousedem dovnitř i navenek. (5)

Vidím společnost, která bude hospodařit především s přírodním a duševním bohatství ve své působnosti, sdílet ho, obnovovat, intenzivně inovovat a řádně s ním obchodovat. (6)

Vidím společnost, která bude omezovat dědictví práv i zásluh. (7)

Vidím společnost, ve které je sdílení a spoluodpovědnost normou až nutností, plná odpovědnost ctností a omezená odpovědnost výsadou. (8)

Vidím společnost, která nebude brát proměnlivost a změnu jako problém, ale jako příležitost a zdroj své budoucnosti. Synergie rozumu, citu a víry umožňuje poznat, utvářet a využít v prostředí skryté možnosti společenského pokroku a rozvoje. (9)

Vidím společnost, pro kterou nebude volný čas určen k regeneraci pracovní síly a utrácení peněz, ale ke svobodnému užití každým jednotlivcem, zejména pro rozvoj poznání, hledání krásy a opravdové víry а podporu osobního i společenského zdraví. (10)

Vidím společnost obyčejných živých lidí v jejich biologické různorodosti, se všemi jejich lidskými vlastnostmi a celou řadou společenských rolí. (11)

Vidím společnost, ve které neexistuje obecně uznané dobro nebo zlo. Dobro a zlo jsou v ní především individuálními hodnotovými soudy. (12)

Vidím společnost obyčejných lidí, kteří tvoří, sdílejí a žijí proměnlivou přítomnost, která utváří budoucnost pro všechny. (13)

Vidím společnost opravdových lidských společenství vznikajících z rovnoprávné vůle svých zakladatelů a fungujících na jimi vzájemně dohodnutých principech bez určujícího vnějšího vlivu. (14)

Vidím společnost, která má vytvořenou funkční strukturu komunikace se svým okolím i vnitřním prostředím. Tato struktura stimuluje a reguluje společenskou bezpečnost, spravedlnost a biologickou, společenskou a hospodářskou reprodukci společnosti. Tato struktura komunikace je klíčovým nástrojem adaptability společnosti na změnu jejího prostředí. (15)

Vidím společnost, ve které bude tato funkční struktura komunikace, nazývaná nyní politika, právo a stát, sloužit společnosti a nebude zcela ve službách moci. (16)

K tomu ode mne:

Základní námitkou proti takovéto vizi může být: "Pěkné, ale jak se k takové společnosti dostaneme?"

Odpověď je částečně obsažena v bodech (9), (10), (13), (15). Poznání spojené s rozvojem lidských schopností a pěstování sounáležitosti není jen naplněním vize, ale také naprosto zásadním faktorem jejího pěstování, sdílení, konkretizace a realizaci, rovněž tak i prolamování překážek při její realizaci.

Vizi nelze chápat jako představu, kterou někdo zrealizuje (a ostatní budou jen čekat), ale jako hnutí spojené se způsobem života těch lidí, kteří jejím pěstováním a uskutečňováním žijí.

Ten, kdo říká: "Je to složité. Tomu lidí nebudou rozumět. Lidi chtějí jednoduchá řešení."... apod. nechápe to hlavní. Vždyť nikdo jiný než konkrétní lidé, kteří svou životní aktivitou, svým způsobem žití, svou potřebou podílet se na něčem, co je přesahuje, vizi nemůže uskutečnit. Ve složité a přelomové době žití vně uskutečňované vize není přirozené žití, ten kdo nežije pěstováním, sdílením a uskutečňováním vize není parťák. A je velké nebezpečí, že poslouží jako zmanipulovaný nástroj ovládaný těmi, kteří se staví proti vizi, aby uchránili svá privilegia.

Jen ještě malá poznámka k bodu (4), resp. části týkající se "omezování černých pasažérů". Viděl bych to trochu jinak. Normální člověk má přirozenou potřebu podílet se na rozvoji společnosti rozvojem a uplatňováním svých schopností. To, že k tomu nejenže velké množství lidí nemá příležitosti, to, že na naplnění této potřeby rezignovali, to, že jejich schopnost podílet se na rozvoji společnosti, být užitečný pro druhé, atrofovala, to, že žijí v enklávách odpojených od řešení problémů... atd., to je jednou z největších deformací, ke které došlo. Proto nejde jen o omezování černých pasažérů, ale také nalezení cest reintegrace společnosti jako funkční pospolitosti či komunity. Zkrátka jde o cestu směrem ke společnosti, v níž je svobodný rozvoj každého podmínkou svobodného rozvoje všech, společnosti, v níž je každý rozvojem své specifické individuality přínosný pro druhé.

Vize, jakou potřebujeme/16: S trochou fantazie – everettovský svět + kaje knížka

Při příležitosti Nového roku

K bodu III/2 struktury vize: Představa kvalitativně neomezeného vývoje jako zdroj pozitivních motivací. Jeden z aspektů, který jsem vložit do této knížky. Relevantní části k výše uvedenému jsou Cesta k příštímu a Budoucnost technologií (s. 71-77). Podrobněji v další části, zde už zabrala prostor celá knížka z roku 1994:

Vize, jakou potřebujeme/17: Umělá a naše lidská inteligence

V předcházející části jsem uveřejnil svou knížku "Lidi, ještě máte rozum..." z roku 1994. Upozornil jsem na pasáže týkající se možnosti kvalitativně neomezeného vývoje, jehož jsme součástí (s. 71-76 knížky), viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10019-vize-jakou-potrebujeme-16.html

Vzhledem k tomu, že články na mám blogu mají omezený rozsah, nemohl jsem uveřejnění knížky s odkazem na příslušné pasáže podrobněji komentovat. Vztahují se k části vize III/2: Širší pohled na svět, ve kterém žijeme, který vychází z nejnovějších poznatků věd o přírodě. Náš svět má neomezenou možnost vzestupného vývoje a tuto možnost neomezeného vývoje lze s trochou vědomostí pochopit, což má značný motivační význam. Ne náhodou ve všech obdobích nástupu rekce, snahy zastavit vzestupný vývoj rostla agresivita tmářství. Proto také chápu tento bod nikoli jen jako významně podporující, ale jako důležitou součást vize.

Svou představu o celé struktuře vize jsem uveřejnil zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10010-vize-jakou-potrebujeme-11.html

Proč je "fantazírování" o vzdálené perspektivně, která je pro nás individuálně nedosažitelná, tak důležité?

Z řady důvodů. Například proto, abychom rozpoznali, které tendence jsou perspektivní. Ne nepodstatný je existenciální aspekt. Motivační a emocionální struktura člověka, jeho prožitkový či existenciální rozměr, se vyvinuly tak, že má přirozenou potřebu vztahovat se k budoucímu, a to i tomu budoucímu, které jeho individuální existenci přesahuje. Přitom (a každý si to může ověřit sám na sobě i na lidech ze svého okolí):

1. Člověk zcela jinak vidí svět, když žije v představě:

- že se brzy stane zbytečným, protože ho nějaká umělá inteligence nejen připraví o práci, ale učiní úplně zbytečným;

- že umělá inteligence je jen nástrojem člověka, jehož schopnost přesahu vznikla přirozeným vývojem a jen na tomto základě lze objevit něco skutečně nového, že čím bude tzv. umělá inteligence dokonalejší, tím více poroste poptávka po specificky lidských schopnostech a tím větší podněty i prostor pro rozvoj schopností i jejich uplatnění bude otevírán.

1. Člověk zcela jinak vidí svět, když žije v představě:

- že zánik lidstva, dříve, později či hodně později, je tak jak tak neodvratný.

- že možnost vývoje lidské pospolitosti je nejen neomezená, ale dokonce kvalitativně neomezená, že tak jak se vyvinula z neživé přírody živá a z živé myslící, tak je možný další vzestup, stejně převratný...

Atd.

Pokud člověk chce žít s perspektivní, realistickou a srozumitelnou vizí, či ještě přesněji, pokud chce žít vizí tohoto typu, měla by být řádně ošetřena (v rámci dělby práce při jejím pěstování) i její existenciální složka týkající se právě nezastupitelnosti člověka a neomezených možností vývoje lidské pospolitosti. Bylo by fajn, kdyby k tomuto tématu třeba v rámci otevřeného sdružení Kudy z krize (https://www.kudyzkrize.cz/ )vznikla skupina, která bude na dané téma komunikovat.

Je k čemu komunikovat

Jako příklad k tomu vybírám pasáže, které jsou obsaženy ve vynikajícím rozhovoru s Tomášem Mikolovem, výzkumníkem umělé inteligence na CIIRC ČVUT v Praze, který se sem vrátil z USA založit tvůrčí tým s ambicí udělat ještě převratnější objevy, než se mu podařilo ve špičkových firmách ve Spojených státech. Týká se toho, co to je tzv. "umělá intelegence", která (jak dokládá T. Mikolov) je zcela odlišná od té lidské (a i s tím, co chápeme pod "inteligencí", má málo společného). Předznamenávám, že toto téma velmi úzce souvisí s tím, zda volit kooperativní či nekooperativní strategii. Uvádím ty pasáže, ve který to T. Mikolov populárně objasňuje (jeho slova odlišuji od svého textu barvou):

Mám dojem, že se o umělé inteligenci dnes mluví až moc. Často je to součást různých business plánů. Vyjadřuje se k tomu skoro každý. Přitom to, co se dnes v korporacích vydává za umělou inteligenci, je obvykle strojové učení. A to je vlastně taková nafouknutá statistika.

Ta část strojového učení, která začala zrovna fungovat hodně dobře, to jsou neuronové sítě. Což je zase zavádějící název, evokuje to nějakou snahu o napodobení lidského mozku. Tak to možná bylo kdysi na počátku, ale dnes už jsou umělé neuronové sítě matematické modely, v podstatě lineární algebra, nemá to nic společného s lidským mozkem. Když někdo mluví o "simulaci mozku", tak tomu buď nerozumí, nebo je to podvodník.

Strojové učení funguje na principu analýzy velkého množství dat. Počítačové programy jsou sadou instrukcí a podle těchto instrukcí zpracovávají předložená data. Strojové učení umožňuje nový přístup k řešení problémů počítačem. Než aby programátor počítači napsal veškeré instrukce pro všechny eventuality jednotlivě, tak naprogramuje způsob, kterým se počítač sám učí na dodaných "trénovacích" datech. Učení probíhá pomocí sítí samostatných programů, tzv. umělých neuronů, proto se systému říká neuronová síť.

Například v případě strojového překladu se počítač trénuje na velkém množství textů, které jsou dostupné v angličtině i češtině. Neuronová síť zkouší překládat části textu a poté zkontroluje, nakolik se její verze liší od té správné. Ty části neuronů, které napovídaly správnou možnost, budou posíleny a příště budou hrát v rozhodování větší roli. Čím rozsáhlejší a kvalitnější jsou vstupní data, tím lepší může být výsledek.

Lidé mohou získat z těch marketingových řečí dojem, že je uvnitř počítače nějaká inteligence podobná té lidské. Myslím, že lidé by měli od nálepky "umělá inteligence" očekávat spíše pokročilé počítačové programy. S "inteligencí" to zatím nemá moc společného. Jsou to velké statistické modely, které mohou zpřístupnit nové, dříve nerealizovatelné funkce.

Musíme si zkrátka uvědomit, že počítač nevnímá obrázek tak, jako jej vidíme my. Detekuje tam nějaké vzory, které se v trénovacích datech často objevovaly společně s nějakou přiřazenou třídou. Když začnete pak náhle používat jiná data, třeba obrázky nafocené za jiných světelných podmínek, tak úspěšnost může být najednou katastroficky nízká.

Takových příkladů je celá řada. Já dělal doktorát v oblasti rozpoznávání řeči. Když natrénujeme počítač na vzorcích čtené řeči, kde mluvčí jasně vyslovuje, tak takto naučený model naprosto selhává na zašuměných nahrávkách z auta. Schopnost generalizace modelů na měnící se podmínky je mnohem nižší, než by člověk čekal. Což se tedy někdy maskuje tím, že se použijí obrovská kvanta trénovacích dat, třeba obrázky zvířat ze všech možných úhlů a se všemožnými světelnými podmínkami.

Když chce někdo mít úspěšnou kariéru, tak se snaží, aby o jeho práci vyšla bombastická zpráva. Taková se do médií dostane mnohem spíš. Pamatuji si třeba, že v roce 2012 v New York Times vyšla zpráva o tom, že se neuronová síť v Googlu naučila rozpoznávat objekty na videu bez supervize, jen sledováním YouTube.

Tehdy jsem se na to ptal lidí, co na tom dělali. A ten slavný obrázek kočky, na kterém to novinářům předváděli, tak ten prý vůbec nebyl vygenerovaný neuronovou sítí, jak se pak v médiích tvrdilo. Ten obrázek byl naopak zadán na vstupu, pak se prohnal tou neuronovou sítí a vyšla z toho zašuměná kočka (Vedoucího zmíněné práce jsme poprosili o komentář, zatím neodpověděl, pokud odpoví později, jeho odpověď do článku doplníme, pozn. red.).

Kdyby ten postup popsali správně, tak by to nikoho nezaujalo, protože to vlastně nedělalo nic moc jiného než to přidávání šumu. Začne to malým podvůdkem. Ale jak jednou člověk zalže, tak se to začne nabalovat, to je jako s tím Theranosem. "Fake it till you make it." (Falšuj to, dokud se ti to nepovede doopravdy, pozn. red.) Pak už musí člověk tvrdit, že mu to funguje.

Děláme s technikami, které mají potenciál fungovat pro nesupervizované učení. Když chceme vytvořit umělou inteligenci, myslím, že se k tomu můžeme dostat – paradoxně možná rychleji – simulací evoluce, spíše než abychom se snažili kopírovat lidský mozek, jehož složitost je obrovská. Mozek je vedlejší produkt evoluce. Myslím, že v budoucnosti se ukáže, že je nakonec jednodušší vytvořit systém umělé evoluce, kde bude potenciál pro vznik umělého mozku, než se snažit počítačově napodobit biologický mozek.

Lidé se umí učit kontinuálně, vytváříme si stále nové modely světa, které jsou složitější a složitější a staví na tom, co jsme se naučili dříve. Je rozhodně zajímavé toto zkoumat. Ale taky v našem oboru používáme trochu zavádějící terminologii. Například existuje hodně pokusů a hromada článků, jak to udělat, aby se strojové učení naučilo se učit, jak se učit postupně jako lidé stavěním nových řešení na základě těch předchozích. Ale to jsou zrovna problémy, které současné strojové učení dobře neřeší. Možná by bylo lepší mluvit o strojovém memorování, protože ta potřebná generalizace tam stále chybí.

Nechci být pořád za pesimistu, ale prostě se mi nelíbí, že někteří lidé z AI komunity slibují nesmyslné věci. Podobně, jako je dokument o podvodech firmy Theranos, tak by to chtělo natočit dokument o tom, jak se podvádí v oblasti umělé inteligence.

Celý rozhovor viz: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/jeho-figl-v-usa-nakopl-vyvoj-strojoveho-uceni-proc-se-expert-vratil-176156

Pro nás z hlediska existenciálního rozměru komplexní vize, z toho vyplývá, že tzv. "umělá inteligence" skutečné lidské myšlení nenahradí. Spoléhat na to, že tu jednou budou inteligentní roboti, takže člověk není tak důležitý, je nesmysl a někdy i záměrně pěstovaný alibismus, kterým se někteří lidé snaží zbavit zodpovědnosti za to, co se děje.

K tomu podrobněji:

Lidské myšlení se chová spíše jako kvantový počítač (který je schopen v jednom a témže okamžiku uchovat všechny kvantové stavy a pracovat s nimi) než sekvenční počítač (který jde od operace k operaci). Jak je možné, že lidské myšlení připomíná spíše kvantový počítač, je ovšem velká záhada. Podmínky, za nichž lze paralelně uchovat kvantové stavy jsou z fyzikálního hlediska tak extrémní, že by okamžitě vedly k zániku jakékoli živé struktury.

Lidskou představivost, schopnost uvažovat prostřednictvím představ a jejich emocionálního "kolorování", mít "nebodovou" existenci v čase, jako takovou ji prožívat a v souladu s ní jednat, to je něco, co ani ten nejlepší počítač vybavený libovolným počtem paralelně pracujících procesorů nedokáže. Je to prostě o něčem jiném.

Jak je ovšem možné, že si v našem každodenním životě, běžném rozhodování "půjčujeme" výsledky zpracování dat z paralelních everttovských světů, když žijeme jen v jednom z "vláken" těchto everettovských světů?

Jedním z možných vysvětlení je, že při každé bodové interakci na elementární úrovni se svět nejen rozděluje do jednotlivých vláken everettovských světů, ale nějakým (nám doposud neznámý způsobem) dochází i k propojování (slučování, prolínání) různých vláken odlišných kvantových stavů. Realita našeho žití a prožívání, to, co pociťujeme jako "aktuální bytí" (německy výstižně "Dasein") je prolnutím mnoha everettovských vláken a právě to propůjčuje našemu (ale patrně nejen našemu, ale i části živočišné říše) ojedinělou schopnost myšlení (či obdobných úkonů), které přesahují možnosti jakéhokoli strojového myšlení.

Ve stávající primitivní historii lidské komunity pak přežívají ty takto vzniklé světy, které mají to, co lze nazvat "pokračováním" či "přesahem", pokračováním ve smyslu přesahu primitivního stádia naší civilizace. Je otázkou, zda to nesouvisí přímo s tím, jak si uvědomujeme naši existenci (resp. s otázkou "Kterou z realit našeho žití pociťujeme a prožíváme jako svou vlastní existenci?"). Pokud naše individuální žití a prožívání tohoto žití souvisí s "pokračováním" či "přesahem" vývoje naší civilizace za hranice primitivního stádia, pak je to silný argument nejen pro volbu kooperativních strategií (ve smyslu teorie her, kterými modelujeme efekty pozičního investování), ale i pro aktivní účast v zápase o přežití naší civilizace a vyměnění se z civilizačních rizik příznačných pro primitivní stádium dějin lidské komunity, ve kterém se s fenoménem pozičního investování potýkáme.

Potud jen velmi stručně. Podrobně jsem o tom pojednal i s uvedením podstatných pasáží (a obrázků) z knížky M. Tegmarka "Matematický vesmír", která je o různých typech mnohosvětovosti a souvislosti struktury vesmíru s problémem odlišnosti lidské a umělé inteligence, zde: https://valencik.cz/marathon/doc/Mar2004.pdf

Od zítřka se budu věnovat příspěvkům, kterých jsem dostal velké množství. Obsahují přínosné podněty. Dobrou vizi můžeme VYPĚSTOVAT jen společně.

Vize, jakou potřebujeme/18: Martin Hofer

I v dalších pokračovábích se budu věnovat příspěvkům, kterých jsem dostal velké množství. Obsahují přínosné podněty. Dobrou vizi můžeme VYPĚSTOVAT jen společně.

Přes FB jsem dostal tento příspěvek k perspektivní, realistické a srozumitelné vizi od Martina Hofera (odlišuji jej od svého textu barvou):

Martin Hofer

Dobrá teorie je dobrá teorie řízení

Co je ale asi potřeba stanovit je "dobrá" teorie řízení. Stojíme proti velké síle, která takové řízení používá. Proti lidem, kteří plánují na celá desetiletí. Proti matričnímu řízení. Proti vytváření globálních kulturologických matric a sociálních stereotypů v zájmu hrstky "nájemců a potažmo kurátorů projektu".

Jde samozřejmě o vizi - koncepci, ale důležitější je schopnost ji prosadit. Dostatečně všeobecná teorie řízení stanovuje šest priorit zobecněných prostředků řízení. Tohle bych si půjčil. Chyba, kterou mnozí dělají je, že se pohybují na čtvrté ekonomické prioritě. Ale bez těch vyšších - světonázorová, chronologická - historická a faktologická - ideologicko-technologická to nemá šanci na úspěch.

Je potřeba také stanovit co je reálné a co je v silách. Jak propojit lokální aktivity globálně. Popsat problémy stávajícího světa umíme. Umíme i dílčí řešení, jakkoliv na nich nemusí být shoda.

Otázky:

1) lze navázat smysluplnou mezioborovou komunikaci (najít potřebný jazyk pro takovouto komunikaci a jak by měl vypadat)?

2) Jak zajistit politické prosazování vize?

3) Jak stanovit dostatečně široce spektrální a široce akceptovatelnou platformu sjednoceného světonázoru?

4) Jak zajistit funkci demo - konkrétní pomoc lidem, která by dokazovala smysluplnost projektu?

5) Jak vyhledávat globální spolupráci s lidmi řešícími podobné zadání?

6) Jak nalézt efektivní způsob široké medializace a popularizace a dostatečně jednoduchý výklad?

Je toho dlouhý seznam.

K tomu ode mě:

Považuji příspěvek za velmi cenný, i když některé pojmy použité M. Hoferem by si zasloužily definování (jsou použity oproti zvyklostem v rámci určitého diskursu, který není obecně přejímaný).

Ad 1) Tady vím, jak na to a mám zásadní doporučení. Nutno použít obecné pojmy (na kterých je alespoň částečná shoda) k vyjádření specifického. To okamžitě zvyšuje míru porozumění a rozpohybuje myšlení. Je to o kultuře myšlení v pojmech (to není tautologie, je také myšlení prostřednictvím tvorby představ či formou kalkulu). Mj. právě proto jsem napsal knihu o významu všeobecných kategorií, kterou se mi nyní podařilo celou zpřístupnit, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10017-darek-k-vanocum-jak-jsem-mohl-vedet-co-bude.html

Ad 2) To je o hledání subjektu, který vizi pěstuje, sdílí a realizuje. Jak jsem ukázal, má hledání adresáta a realizátora vize, subjektu její tvorby, sdílení a realizace vizi více dimenzí:

https://radimvalencik.pise.cz/10006-vize-jakou-potrebujeme-8.html

Ad 3) Tady odpovím stručně: Záběr musí být natolik široký, aby umožnil odstartování změn, aby síly na straně změn převážily nad silami, které se snaží držet svá privilegia (a nástroje držby moci – od manipulace, globálního špehování a vydírání, až po moderní "transmutaci" ničeho v peníze). Nutné je získat spojence "shora", a to i v podmínkách, kdy je pokus o "vybočení z řady" (poslušnosti globální moci tvrdě trestán).

Ad 4) To si musí lidé zajistit sami, nikdo to za ně neudělá. Proto bude důležité podporovat a organizačně zesíťovávat komunity různého typu.

Ad 5) To je nesmírně důležité, ale to neumím. Chce to vybrat oblasti (středounijní prostor) a spolupracovat s těmi, kteří kontakty mají. Nějaké mám, ale to je strašně málo.

Ad 6) Nic jiného než zesíťování různých platforem není k dispozici. Pokud k němu má dojít, tak jen a jen na bází pěstování perspektivní, realistické a srozumitelné vize. Všechny by měla spojovat snaha poznávat a pochopit, o co v dnešním světě jde a co dělat.

K tomu navíc: Při tom všem je stále nutné mít před očima tvrdou skutečnost, že největším nebezpečím jsou iluze o jednoduchých řešeních. Jejich nositelé jsou spojenci "zdola" těch, kteří drží současnou globální moc "shora". A ta je umí hodně dobře vytvářet mrzačením ducha a následně zneužívat.

Vize, jakou potřebujeme/19: Martin Hofer - dokončení

I v dalších pokračovábích se budu věnovat příspěvkům, kterých jsem dostal velké množství. Obsahují přínosné podněty. Dobrou vizi můžeme VYPĚSTOVAT jen společně.

Přes FB jsem dostal tento příspěvek k perspektivní, realistické a srozumitelné vizi od Martina Hofera (odlišuji jej od svého textu barvou):

Martin Hofer

Dobrá teorie je dobrá teorie řízení

Co je ale asi potřeba stanovit je "dobrá" teorie řízení. Stojíme proti velké síle, která takové řízení používá. Proti lidem, kteří plánují na celá desetiletí. Proti matričnímu řízení. Proti vytváření globálních kulturologických matric a sociálních stereotypů v zájmu hrstky "nájemců a potažmo kurátorů projektu".

Jde samozřejmě o vizi - koncepci, ale důležitější je schopnost ji prosadit. Dostatečně všeobecná teorie řízení stanovuje šest priorit zobecněných prostředků řízení. Tohle bych si půjčil. Chyba, kterou mnozí dělají je, že se pohybují na čtvrté ekonomické prioritě. Ale bez těch vyšších - světonázorová, chronologická - historická a faktologická - ideologicko-technologická to nemá šanci na úspěch.

Je potřeba také stanovit co je reálné a co je v silách. Jak propojit lokální aktivity globálně. Popsat problémy stávajícího světa umíme. Umíme i dílčí řešení, jakkoliv na nich nemusí být shoda.

Otázky:

1) lze navázat smysluplnou mezioborovou komunikaci (najít potřebný jazyk pro takovouto komunikaci a jak by měl vypadat)?

2) Jak zajistit politické prosazování vize?

3) Jak stanovit dostatečně široce spektrální a široce akceptovatelnou platformu sjednoceného světonázoru?

4) Jak zajistit funkci demo - konkrétní pomoc lidem, která by dokazovala smysluplnost projektu?

5) Jak vyhledávat globální spolupráci s lidmi řešícími podobné zadání?

6) Jak nalézt efektivní způsob široké medializace a popularizace a dostatečně jednoduchý výklad?

Je toho dlouhý seznam.

K tomu ode mě:

Považuji příspěvek za velmi cenný, i když některé pojmy použité M. Hoferem by si zasloužily definování (jsou použity oproti zvyklostem v rámci určitého diskursu, který není obecně přejímaný).

Ad 1) Tady vím, jak na to a mám zásadní doporučení. Nutno použít obecné pojmy (na kterých je alespoň částečná shoda) k vyjádření specifického. To okamžitě zvyšuje míru porozumění a rozpohybuje myšlení. Je to o kultuře myšlení v pojmech (to není tautologie, je také myšlení prostřednictvím tvorby představ či formou kalkulu). Mj. právě proto jsem napsal knihu o významu všeobecných kategorií, kterou se mi nyní podařilo celou zpřístupnit, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10017-darek-k-vanocum-jak-jsem-mohl-vedet-co-bude.html

Ad 2) To je o hledání subjektu, který vizi pěstuje, sdílí a realizuje. Jak jsem ukázal, má hledání adresáta a realizátora vize, subjektu její tvorby, sdílení a realizace vizi více dimenzí:

https://radimvalencik.pise.cz/10006-vize-jakou-potrebujeme-8.html

Ad 3) Tady odpovím stručně: Záběr musí být natolik široký, aby umožnil odstartování změn, aby síly na straně změn převážily nad silami, které se snaží držet svá privilegia (a nástroje držby moci – od manipulace, globálního špehování a vydírání, až po moderní "transmutaci" ničeho v peníze). Nutné je získat spojence "shora", a to i v podmínkách, kdy je pokus o "vybočení z řady" (poslušnosti globální moci tvrdě trestán).

Ad 4) To si musí lidé zajistit sami, nikdo to za ně neudělá. Proto bude důležité podporovat a organizačně zesíťovávat komunity různého typu.

Ad 5) To je nesmírně důležité, ale to neumím. Chce to vybrat oblasti (středounijní prostor) a spolupracovat s těmi, kteří kontakty mají. Nějaké mám, ale to je strašně málo.

Ad 6) Nic jiného než zesíťování různých platforem není k dispozici. Pokud k němu má dojít, tak jen a jen na bází pěstování perspektivní, realistické a srozumitelné vize. Všechny by měla spojovat snaha poznávat a pochopit, o co v dnešním světě jde a co dělat.

K tomu navíc: Při tom všem je stále nutné mít před očima tvrdou skutečnost, že největším nebezpečím jsou iluze o jednoduchých řešeních. Jejich nositelé jsou spojenci "zdola" těch, kteří drží současnou globální moc "shora". A ta je umí hodně dobře vytvářet mrzačením ducha a následně zneužívat.

Vize, jakou potřebujeme/20: Jaroslav Šulce a rekapitulace + další ohlasy

Reaguji na podnět Jaroslava Šulce: "Protože jsi své představy o Vizi publikoval v rozmezí asi dvou týdnů, mám problém to dobře utřídit. Nepochybně máš v počítači její úplnou a chronologicky správě řazenou variantu. Až budeš mít chvilku, dej ji prosím do přílohy a pošli mi ji. Snad nebude překračovat kapacitu příloh a dojde v pořádku."

Asi jsem ho trochu zklamal, když jsem mu prvních pár pokračování poslal, protože mně odpověděl: "Zdá se mi to trošku nepřehledné, protože z cca 20 stran je hodně věnováno citacím jiných autorů a ztrácí se osa výkladu. Nemám potřebu tvůj text jakkoliv redigovat, ale spíš by mi vyhovovalo pracovat s nějakou - tebou již redigovanou - variantou. Nejlépe s očíslovanými odstavci a pododstavci, abychom se v tom všichni stejně dobře orientovali. To neznamená, že by nešlo si vypůjčit spoustu myšlenek třeba od Smýkala apod. Ale nechám to na tobě."

Za tuto poznámku jsem rád, protože mně to umožňuje zdůraznit důležitý aspekt práce na vizi. Ta musí být pěstována a vypěstována společně a jen jako taková má šanci být sdílena.

Nebyl by takový problém ji celou napsat, ale tím by to asi skončilo. Rozhodl jsem se na to jít jinak. Od počátku prostřednictvím práce na ní spojovat rozumné lidi. Proto zařazuji vše, co dostávám od těch, kteří na seriál reagují. Pokud se týká přehlednosti, tak tu se pokusím zajistit průběžně vloženými shrnutími.

Důležité je 12. pokračování ke struktuře vize. Hned na počátku práce je nutné chápat komplexnost úlohy, tedy co vše musí vize obsahovat. Bez toho by se práce ubíraly směrem do slepé uličky. Jednotlivým součástem vize se budeme věnovat postupně.

Jedním z výsledků práce na vizi může být populárně odborná monografie.

Zde je prvních 16 pokračování, vždy titulek + odkaz:

Tak startuji novou sérii:

https://radimvalencik.pise.cz/9991-vize-jakou-potrebujeme-1.html

Pohled L. Smýkala:

https://radimvalencik.pise.cz/9993-vize-jakou-potrebujeme-2.html

Národní zájmy... A co ještě?

https://radimvalencik.pise.cz/9993-vize-jakou-potrebujeme-3.html

Ke komplexnosti vize na motivy L. Smýkala:

https://radimvalencik.pise.cz/9994-vize-jakou-potrebujeme-4.html

K výzvě 32, aneb manažerská prázdnota:

https://radimvalencik.pise.cz/9995-vize-jakou-potrebujeme-5.html

Otázky k vizi 

https://radimvalencik.pise.cz/9996-vize-jakou-potrebujeme-6.html

Jakou vizi? - Několik názorů 

https://radimvalencik.pise.cz/10005-vize-jakou-potrebujeme-7.html

Adresát a realizátor vize 

https://radimvalencik.pise.cz/10006-vize-jakou-potrebujeme-8.html

Proč je teorie tak důležitá 

https://radimvalencik.pise.cz/10008-vize-jakou-potrebujeme-9.html

Hledání struktury vize 

https://radimvalencik.pise.cz/10009-vize-jakou-potrebujeme-10.html

Struktura vize - velmi důležitý díl 

https://radimvalencik.pise.cz/10010-vize-jakou-potrebujeme-11.html

Vize J. Tichého:

https://radimvalencik.pise.cz/10011-vize-jakou-potrebujeme-12.html

Pomůžou Marťani?

https://radimvalencik.pise.cz/10012-vize-jakou-potrebujeme-13.html

Naše perspektiva - KOMUNITARISMUS?

https://radimvalencik.pise.cz/10013-vize-jakou-potrebujeme-14.html

Na cestě k opravdové společnosti

https://radimvalencik.pise.cz/10014-vize-jakou-potrebujeme-15.html

S trochou fantazie

https://radimvalencik.pise.cz/10019-vize-jakou-potrebujeme-16.html

Do tohoto pokračování záměrně vybírám stručné ohlasy. Jednak proto, abych ukázal, jak jsou významné coby inspirace a korekce při tvorbě společně sdílené vize, jednak proto, abych připravil půdu pro dvě témata, která ve vhodnou chvíli otevřu jako výchozí.

Teď je nejaktuálnější potřebou udělat si představu o tom, co vše musí vize obsahovat.

Bez toho, aby byla dostatečně komplexní, se nic nepovede.

Pak bude nutné soustředit pozornost na klíčové okruhy:

- Jakou změnu prožíváme.

- Kdo je adresátem a realizátorem vize (kdo vizi vytváří a kdo je vizí vytvářen).

Zde je příležitost pro zapojení těch, kteří chtějí na tvorbě vize spolupracovat.

Nyní stručné podněty (od svého textu je odlišuji barvou):

Jiří Mihola:

Bez významné transformace společnosti to rozhodně nepůjde.

Konkretizaci vidím na:

- vize člověka,

- vize pozemšťanů,

- vize Evropy,

- vize Česka.

K tomu: Souhlas. Otázka obsahu "transformace" společnosti je klíčová. Stojíme před změnou, která je jednou z největších v dějinách lidstva? Pokud ano, tak jak k ní přistoupit: Z hlediska Marxovy teorie společensko-ekonomických formací? Stačí její původní podoba, nebo je nutná aktualizace? Je Massonův "postkapitalismus" dostatečnou inovací? Vzít v úvahu Rostowa, Ingleharta, Fukuyamu, Huntingtona či někoho dalšího? Směřujeme ke společnosti Průmyslu 4.0, k digitální společnosti, vzdělanostní společnosti apod., nebo jde o změnu ještě hlubší, méně "setrvačnou", a proto ji stále neumíme uchopit ani teorií, ani našimi představami? Jak se v ní bude měnit role člověka a rozvoje jeho schopností – klesat, nebo se bude zvyšovat? – Myslím, že z těch několika málo otázek je zřejmé, že vizi, pokud má být společně sdílena, nelze "naservírovat", ale je nutné ji trpělivě vypěstovat.

Michal Blahout:

Chtěl jsem k tomu dodat, že v první řadě je důležité si uvědomit, pro koho je to děláno, tedy kdo bude koncovým "uživatelem" vize, aby to nebylo: "Pro blbce moc intoušské a pro intelektuály moc blbé." Ale to je asi obsaženo v bodě: 1. Úrovně prezentace vize. Leč obávám se, že najít něco, co bude vyhovovat oběma skupinám, bude náročné.

Pak bych měl postřeh k bodu 4. Vymezení základní polarizace doby: zde podle mě záleží na morálním uvědomění jedince. Tedy jakou úroveň morálky má. Jako jeden z výrazných problémů naší doby vidím rozšíření hédonistické morálky. Tedy takové úrovně morálky, kdy dotyčný jedná sice altruisticky, ale jeho hlavním motivem je jeho dobrý pocit. Tedy pomáhají proto, aby z toho měli užitek (měli ze sebe dobrý pocit, byli chváleni, či se mohli cítit nadřazeně). Případně je to forma investování do pozici. "Já jsem tady ten vykonavatel dobra a každý, kdo proti mě něco má, nebo se mnou nesouhlasí, musí být tedy ten zlý." Problém u této morálky jsou dva:

1. Lidé nechtějí řešit příčiny problému, ale jen důsledky. Kdyby byla vyřešena příčina, tak by už nemohli pomáhat a mít z toho užitek.

2. dá se s nimi manipulovat prostřednictvím odměňování.

Těmto lidem jde o chválu ze strany autority. Já tomu říkám syndrom Hujera. Anička napráší Pepíčka paní učitelce, že má tahák, aby byla pochválena. V minulosti takoví lidé nahlašovali kacíře církvi, židy náckům atd... Dneska udávají na fb za špatné komentáře, vítají migranty, což problém neřeší, pouze příčinu a v budoucnu to bude mít závažné důsledky.

K tomu: Jsem velmi rád, že kolega M. Blahout takto otevřel otázku, kdo je adresátem a realizátorem vize (kdo vizi vytváří a kdo je vizí vytvářen). K tomu bych zdůraznil, že v návaznosti na přesné vymezení polarizace společnosti (to vůbec není jednoduchý úkol pro teorii) bude nutné identifikovat hegemona změn a jeho spojence. Platí:

1. Žádná změna není možná, pokud se silám establishmentu daří štěpit síly odporu.

2. Změna může začít teprve tehdy, až se těm, kteří o ni usilují, podaří získat spojence z řad těch, kteří představují establishment svou pozicí, nebo mu slouží. A to bez funkční vize nejde.

Jan Mertl:

Pokud:

- nebude probíhat nějaká systematická kultivace lidí směrem ke vzdělání, dobrým mezilidským vztahům, péči o zdraví, nehromadění majetku, rozvoji kvalitní kultury a udržitelnému životnímu stylu (ne, dvakrát ročně dovolená v Karibiku či ve vlastní nemovitosti na Floridě není udržitelný model);

- bude v oblasti rodiny existovat mnoho pluralitních (a vzájemně svým způsobem konkurenčních) modelů rodinného soužití (které mají být vyhrazeny pro jinak neřešitelné situace, nikoli nabízeny jako běžně užívané formy nebo být systematicky propagovány);

- bude stát rezignovat na výběr daní a vyrovnanou bilanci veřejných rozpočtů skrze jejich adekvátní příjmy;

- nebude fungovat řada dalších obyčejných věcí;

pak sebelepší vize mají velkou naději na realizaci...

Obecně je vize určitě důležitá. Problém je v tom, že v současné době neexistuji ve společnosti efektivní způsoby, jak ji sledovat a naplnit. Sebelepší vize se tak v praxi rozpadá v lepším případě na souboj jejich zastánců a odpůrců a částečnou realizaci, pokud zastánci zvítězí ve veřejné volbě, v horším upadá do zapomnění. Jinak řečeno obávám se, že představa, že zpracováním kvalitní vize dojde ke zlepšení řady palčivých problémů současnosti, je nereálná. Situace je taková, že lidem se reálně nabízí převážně možnosti jak realizovat jejich horší stránky, extravagance, pudové sklony - a toho samozřejmě využívají. Kdyby zítra byla na Staroměstském náměstí poprava českých pánů, jistě by se zase mnoho lidí pro zpestření povánoční nudy přišlo podívat.

Tím neříkám, že z odborného hlediska nemá smysl na vizích pracovat, to jistě ano.

K tomu: Trochu skepse nikdy neuškodí. Otázku, do jaké míry je skepse oprávněná, lze formulovat i z opačného konce: Není právě současná doba tou, ve které nazrála nejen nutnost vytvoření vize, ale jsou k tomu i reálně podněty a příležitosti?

Za povšimnutí stojí ještě tento názor J. Mertla: "Sebelepší vize se tak v praxi rozpadá v lepším případě na souboj jejich zastánců a odpůrců." To je velmi důležitý aspekt problematiky tvorby vize, kterému budu věnovat pozornost v samostatné části. Podle mého názoru, pokud tvoříme plnohodnotnou vizi, pak by takováto situace neměla nastat. Pokud totiž vznikne při tvorbě či přesněji pěstování vize zásadní spor, měla by dobrá vize být půdou, na které se spor řeší, nikoli faktorem, který štěpí společnost na její zastánce a odpůrce. Ale to je opravdu natolik zásadní problém, že mu budu věnovat pozornost později.

Vize, jakou potřebujeme/21: Pěstování vize, dopis P. Hampla, hodnoty M. Seemana

Dopis Petra Hampla zájemcům o práci ve sdružení Kudy z krize

Příprava národní vize

Milí přátelé, vlastenci

jednou z možností, jak se zapojit do naší práce, je tvůrčí skupina pro tvorbu perspektivní, realistické a srozumitelné vize. Práce v této skupině již běží a poskytuje následující možnosti:

1. Téma je široké, takže může absorbovat nejrůznější přístupy a aktivity.

2. Práce probíhá formou vstupu připomínkami, náměty, úvahami apod. do seriálu "Vize, jakou potřebujeme", který uveřejňuje doc. Radim Valenčík na svém blogu a ze kterého budeme přebírat dílčí ucelené výstupy; do seriálu vstoupíte rozkliknutím této adresy: https://radimvalencik.pise.cz/archiv/

3. Seriál je interaktivní, byl odstartován 17.prosince, R. Valenčík do přípravy jednotlivých dílů zapojuje každého, kdo má zájem.

4. S R. Valenčíkem se lze kontaktovat prostřednictvím nás, nebo komentářů vložených do jeho seriálu, lze si dohodnout i osobní setkání.

5. Prostřednictvím práce v této tvůrčí skupině se můžete zorientovat tak, abyste mohli přejít do skupiny specifičtějšího zaměření.

6. V neposlední řadě se jedná o téma, které je významné nejen pro sdružení Kudy z krize.

Ať žije svobodná Česká republika!

Petr Hampl

Zde jsou stránky sdružení Kudy z krize: https://www.kudyzkrize.cz/

Příspěvek M. Seemana k pěstování vize:

Hodnoty společnosti

Michal Seeman

Co dělá charakteristiku společnosti? Nějaké hodnoty, něco co pro většinu z nich hodně znamená. Velké společnosti v historii tmelilo buď náboženství, nebo náležitost k půdě, případně ideály, typicky např. ideály Francouzské revoluce, Ústavy Spojených Států, nebo jiné. Potom odpor, proti šlechtě, továrníkům, nevěřícím...

Pak je ale potřeba se zeptat: na čem bychom chtěli ideály společnosti stavět dnes? Nic z toho zmíněného to není, jak rozeberu dále. Jak jste sám říkal v přednášce: nejde odvrhnout dnešní progresivismus a nahradit ho konzervativismem. To by byl návrat a "zakonzervování" - jenže návrat kam? Do 70. let? První Republiky? Rakouska?

Zpět ke zmíněným ideálům podrobněji. Americké ideály daly lidem svobody, ale když je lidé mají, ideály jsou tak nějak vyčpělé, po několika generacích svobody už se na to téma jen píší slohové práce na středních školách a lidé si málo uvědomují, proč se za ně bojovalo.

Trochu podobně je to s hnutími "proti něčemu". Až je nepřítel poražen, ideje jsou jakoby vyprázdněné.

Náboženské ideály zatím bez výjimky dokázaly vést společnost proti rozvoji. Ne vždy, ale všechny byly někdy zneužity A ke zneužití mocnými se přímo nabízí. Nechci proti náboženství nějak obecně bojovat, ale nemyslím si, že by na něm dnes šla postavit bohatá, po všech pozitivních stránkách rozvíjející se zpolečnost.

Chtěl bych Vám místo toho představit svůj pohled: Hodnoty společnosti podle mě nejsou tolik definovány tím, co lidé dělají v těžké době, ale spíš tím, co dělají v době nadbytku, tehdy, kdy nic dělat nemusejí.

Všimněme si: co dělat v nadbytku, je něco, co většina zmíněných pohledů vůbec neřeší. Přitom společnosti alespoň v mírném nadbytku buď stavějí megalomanské díla bohům, vládcům, nebo propadají hédonismu, nebo se v nich líhne hora směrů sebedestruktivních, jako dnes můžeme pozorovat masivní podporu změny pohlaví dětí a jiné hrůzy. Tím neříkám, že by se mělo lidem diktovat, co ve volném čase. Ale mělo by být jakési povědomí o tom ideálním, čeho si většina cení.

Proto si musíme položit otázku: Co dělá zdravá společnost, když nic dělat nemusí?

Moje odpověď jedním slovem je poznání. Poznání světa, přírody, fyziky, lidské mysli... To je cíl, který posouvá jednotlivce i společnost dál a nikdy nedojde. Samozřejmě to nemůže být jediný smysl, bez dalších by takové směřování mohlo nabýt absurdních směrů. Nabízím tedy svůj ucelený hodnotový systém, jako návrh do diskuze.

1. Hodnotou je člověk a přírodní prostředí. Hodnoty jsou tvořeny lidskou prací, fyzickou i duševní.

2. Hodnotou je poznání, osobní i kolektivní.

3. Hodnotou je připravenost k ochraně a obraně.

4. Hodnotou je zdraví, fyzické i duševní.

5. Hodnotou je regenerace, odpočinek a radost.

Myslím, že to je něco dostatečně nesvázaného, aby se s takovými myšlenkami mohla většina lidí identifikovat, a přitom to jasně staví ten směr, který ve většině hodnotových žebříčků chybí. Zároveň myslím, že je tam dostatek záměrných protikladů, které mají být v rovnováze: Ne prostředí, ale člověk a prostředí. Ne práce, ale práce a radost.

Rád si přečtu Váš názor.

Pak je tady ještě otázka vizí více hospodářsko-ekonomicko politických (pravá, levá, konzervativní, liberální atd.). Ale tam už nedokážu nějaký ideální recept vymyslet. Myslím, že se to vlastně ještě nikomu nepodařilo. Přesto zkusím nastínit nehotové myšlenky. Systém by měl zakotvit:

- Hodnotu v tvoření.

- Ochranu slabých, ale zároveň ji chránit před zneužitím. Upřednostňovat pomoc posílením schopností (např. vzdělání, pomoct dohnat ostatní) před přímou materiální pomocí.

- Ochranu před nadměrným růstem velkých. Jenže kde nastavit hranici, kdy zapnout nějakou brzdu? Kdy je firma ještě úspěšný podnik pilného člověka a kdy začne být škodlivá většině. A když by se taková hranice vytvořila uměle, bude to jen další pravidlo hry, mezi kterým budou soutěžící kličkovat, podvádět anebo se záměrně držet těsně u hranice. Těžká otázka. Protože bez možnosti růstu se nikdo nebude snažit. Ale určitě by pomohlo plošně zakázat pomáhání, dotování, úlevy, speciální výhody těm hodně velkým.

K tomu:

Hodnoty, které M. Seeman považuje za základ, jsou nosné. V podstatě jde o to, aby se rozvoj schopností člověka založený zejména na rozvoji lidského poznání a pochopitelně i uplatnění takto nabytých schopností ku prospěchu rozvoje společnosti stal ústřední hodnotou. Předpokládám, že k tomu nebudou výhrady. Návazně ovšem vyvstávají otázky:

- Co dnes brání tomu, aby se výše uvedené stalo běžným způsobem života?

- Jak překonat překážky, které tomu brání?

- Jak si představit společnost, ve které jsou tyto hodnoty základem?

- Kdo, jakým způsobem a za jakých podmínek provede změny vyúsťující ve společnost založenou na výše uvedených hodnotách?

Vize, jakou potřebujeme/22: Vize musí sjednocovat

Jak jsem avizoval ve 20. pokračování, vracím se k názoru J. Mertla: "Sebelepší vize se tak v praxi rozpadá v lepším případě na souboj jejich zastánců a odpůrců."

Pokusím se obhájit tvrzení, že pokud tvoříme plnohodnotnou vizi, pak by takováto situace neměla nastat. Pokud totiž vznikne při tvorbě či přesněji pěstování vize zásadní spor, měla by dobrá vize být půdou, na které se spor řeší, nikoli faktorem, který štěpí společnost na její zastánce a odpůrce

K tomu uvádím následující body:

1. Jde o vizi, která sjednocuje všechny, kteří v době, kdy se dostal vývoj do slepé uličky, chtějí vyvést společnost z krize. Tj. o vizi, která dává odpověď na otázku: Kudy z krize.

2. S takovou vizí pochopitelně nikdy nebudou souhlasit ti, kteří společnost do slepé uličky zavedli, kteří lpí na svých výsadách a snaží se zmařit skutečné reformy. A nebudou s ní souhlasit ani nejcennější spojenci držitelů moci, která se přežila – ti, kteří žijí v iluzi jednoduchých řešení a účinně tím štěpí odpor proti degenerující moci.

3. Vztah mezi držiteli degenerující moci a jejich nejcennějšími spojenci na jedné straně, na straně druhé pak těmi, kteří jsou odhodláni s využitím ideové převahy prosadit skutečné reformy, není souboj zastánců a odpůrců vize. Je to souboj těch, kteří chtějí vyvést společnost z krize s odpůrci změn, pro které nazrál čas. Není to souboj ideový, ale mocenský. To je podstatný rozdíl.

4. Samotná vize, pokud má přinést nezbytnou ideovou převahu, musí naopak všechny pozitivní síly sjednocovat, a to nejen ty, kteří si uvědomují význam změn i význam vize pro uskutečnění změn, ale získávat i ty, kteří:

- Jsou spojenci "shora", tj. ti, kteří patří k establishmentu buď přímo svou pozicí, nebo tím, že mu slouží, kteří si však uvědomují nutnost změn.

- Patří mezi zastánce jednoduchých řešení, ale jsou schopni vnímat realitu a pod osvětovým vlivem vize si postupně uvědomují to, že prosazení změn je složitější a vyžaduje pochopení toho, o co jde a jak na to.

5. Proto je důležité, aby funkční vize byla vypěstována společným úsilím, postupně, včetně definování sporných bodů jako alternativ; následně pak sjednocením alternativ na bázi plnějšího poznání reality.

6. Existence protichůdných či protikladných alternativ vždy signalizuje možnost a také nutnost plnějšího poznání reality, v tomto smyslu je pro pěstování vize přínosná. K tomu, aby byly odlišné názory využity tímto způsobem, je nutné alternativy přesně a srozumitelně definovat.

7. Může se stát, a patrně se to v několika případech stane, že cesta k nalezení jednotícího základu alternativ není snadná, že spor si vyžádá intenzivní práce, delší čas, trpělivost, schopnost se kriticky podívat na vlastní názor. To je dobré vědět předem a počítat s tím.

8. K plnému sjednocení názorů na všechny otázky všemi, kteří vizi sdílejí, nikdy nedojde, lze však dosáhnout akční jednoty, která je důležitý hlavně v kritických momentech turbulentního vývoje, který nás čeká.

Vize, jakou potřebujeme/23: Kdy skončíš? Až budu hotov

Ve vztahu k seriálu o vizi dostávám často otázku, kterou ve skvělém filmu Ve službách papeže klade papež Julius II. Michelangelovi: "Kdy skončíš?"

Nedokážu odpovědět jinak, než jako filmový Michelangelo: "Až budu hotový."

Hlavní problém, proč nelze odhadnout, kdy bude vize "dostatečně hotova" (úplně hotova nebude nikdy a vždy bude existovat v různě modifikovaných podobách v hlavách těch, kteří ji budou tak či onak sdílet a konkretizovat dle vývoje situace), je to, že při jejím vytváření či spíše vypěstování bude nutné trpělivě překonávat protichůdné pohledy. Pokud by ji kdokoli naservíroval jako hotové pravdy, bude mrtvá. Přestane se přemýšlet a spořit o alternativách, každý zůstane a svého pohledu a práce na vizi skončí ve slepé uličce. Proto je nutno postup při pěstování vize chápat jako proces, který vtáhne individuální přínos každého, kdo chápe její význam v současné době. V době, kdy jdeme do turbulencí, kdy personálně i ideově vyprázdněné mocenské "elity" či spíše pseudo-elity nezvládají ani držbu své pozice, natož správu společnosti.

Uvedu konkrétní příklad, jak by bylo možno vizi pohřbít. Osobně jsem přesvědčen, že součástí vize musí být promyšlený komplex reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění (vzdělání, zdraví, penze a vše, co s tím souvisí). Jde o to, aby se rozvoj a uplatnění schopností staly hlavním motorem ekonomiky v kvalitativně vyšší míře, než dnes. – S tím by ještě mohl být obecnější souhlas.

Problém je, když postoupím o krůček dál. Podle mého názoru (k němuž přivítám alternativy a diskusi o alternativách) musí být komplex reforem natolik dobře připraven, aby jeho srozumitelná prezentace, a to i v populární podobě, byla zrcadlem neschopnosti stávající moci (v případě naší země v současné době personifikované pětikoalicí, resp. pátou kolonou současné globální moci) vyvést společnost z krize. – I na tom ještě může být shoda. Pochybnost může vzniknout, jen pokud jde o to, kdo je schopen koncepci takovýchto komplexních reforem připravit a převést jak do podoby akčních alternativ, tak i veřejnosti srozumitelné prezentace. Ale ani to není největší problém.

Troufnu si ještě licitovat a uvedu, že reformy musí být připraveny tak dobře, aby část těch, kteří se podílejí na údržbě současné moci jak svými pozicemi, tak posluhováním těm, kteří tyto pozice mají, pochopili, že existuje nosná a perspektivní alternativa a aby je vize "rozštípla" na ty, kteří půjdou cestou degenerace moci, a na ty, kteří se stanou spojenci provedení reforem. – Tento pohled již nemusí být tak jednoznačně přijímán. Už slyším názory typu: "Jací spojenci?, nakopat jim do zadku!", "S těmi se nespolupracuje, ty je potřeba potrestat jako zrádce!"... Tady budu hájit svůj názor, že takový pohled škodí, štěpí odpor a vede ho do slepé uličky. Ale ani toto ještě není to nejsložitější. Těch, kteří si uvědomují, že odpor je nutno budovat na co nejširším základu, je dost.

Problém nastane ve chvíli konkretizace představ a tom, jak tyto reformy koncipovat, na čem je založit. Když řeknu, že kritériem toho, zda se jedná o ty správné reformy, je to, jak umožní zvýšit míru využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností podle jejich výnosnosti, vznikne okamžitě problém, který řadu lidí ochotných podílet se na vypěstování vize odradí. Proč? Protože:

1. Mnohým se to bude zdát nesrozumitelné, příliš akademické, odtržené od života i od zájmů lidí.

2. Další v tom uvidí zradu, snahu diskriminovat či jinak poškodit sociálně slabší.

Ani jedno ani druhé není pravda, resp. je neopodstatněnou námitkou. Ale pokud by to bylo takto "naservírováno", přestane mít velká část lidí zájem podílet se na tvorbě vize.

Co s tím? Není jiná možnost, než postupně, kousek po kousku, společně, s vnímáním názorů toho druhého a všech ostatních pěstovat vizi tak, aby se pak odvážnější inovace přesahující setrvačné vidění světa staly srozumitelnými. Se setrvačným viděním reality nevystačíme. Pokud se někdo domnívá, že existuje "kratší cesta", nejsem si jist, že je průchodná.

Pokud se týká toho, jak průběžně výsledky pěstování vize využít, pokusím se vymyslet vhodnou formu "reportů", které budou pravidelně zveřejňovány a v nichž bude shrnuto to nejdůležitější z vize v její aktuální podobě. Strukturu reportů i způsob jejich zveřejnění zvažuji. Uvítám podněty.

Vize, jakou potřebujeme/24: Vladimír Rudolf

K práci na vizi dvě aktuální poznámky:

1. Dostal jsem větší množství materiálů, které jsem obdržel od těch, kteří se na tvorbě vize chtějí podílet. Děkuji těm, kteří mně je zaslali. Postupně všechny materiály využiji.

2. Připravují první "report", tj. vyhodnocení toho, kam jsme se dostali, jak vidíme společně pěstovanou vizi a jak dál.

Ještě před tím, než se pustím do toho, co jsem naznačil ve výše uvedených dvou bodech, považuji za důležité reagovat na tento názor uveřejnění na FB v komentáři k jednomu z dílů vize. Prosím, pozorně si přečtěte:

Vladimír Rudolf: Vážený pane Radime Valenčíku, toto filosofování je obdobou "mlácení prázdné slámy politických stran a hnutí" bez praktických výsledků ve prospěch obou národů Československa a jejich pravomoci dle článku 2 Základní listiny práv a svobodpravomocně rozhodnout o "přímé či zastupitelské demokracii" a nikoliv tolerovat či kolaborovat s diktaturou politických stran a politických hnutí, které nejsou kompetentní a ústavními subjekty práv a povinností ukládat či diktovat třetím osobám svou protiústavní vůli.K tomu: "Jednou se žák zeptal svého mistra: Musí se na změny k lepšímu dlouho čekat? - Když jenom čekat, pak dlouho odpověděl mistr."

Vyjádřím se k tomuto názoru, se kterým se v různých obměnách setkávám poměrně často, trochu podrobněji, aniž bych se chtěl pana Rudolfa dotknout (myslím, že to, co napsal, činil z dobré vůle, ale hodně se mýlí):

1. Vytváření komplexní, perspektivní, realistické a srozumitelné vize jako základu sjednocení aktivit je právě to "nečekání", je právě tou aktivitou, kterou je potřeba začít.

2. Spoléhání na to, že jednoho krásného dne, za nějak vytvořených podmínek (o kterých nemáme konkrétnější představu) budou lidé moci "pravomocně rozhodnout o "přímé či zastupitelské demokracii" je právě ono "čekání". Pokud by to bylo tak jednoduché, už by k tomu někde došlo. Zatím všude, kde se zkoušelo něco podobného, došlo k velkému zklamání. Proč asi?

3. Pan Rudolf ovšem patrně myslí, že onen "krásný den" bude, když SPD získá přes 50 % hlasů. Proto doporučuje čekat do dalších voleb. A kdo nevolí SPD, která jako všelék nabízí přímou demokracii, "kolaboruje s diktaturou politických stran a politických hnutí, které nejsou kompetentní a ústavními subjekty práv a povinností ukládat či diktovat třetím osobám svou protiústavní vůli". Takovouto kolaborací je podle něj patrně i snaha vytvořit sjednocující vizi, protože odvádí pozornost od řešení, které je tak jednoduché. – Pan Rudolf a jemu podobní by se měli spíše zamyslet nad tím, proč SPD (které jsem fandil, i když jsem ji nevolil) dostala tak málo hlasů. Dokonalou stranou určitě není. Nedalo by se s tím něco dělat, nebylo by to lepší než obviňovat druhé z toho, že jsou kolaboranti?

4. Nedělejme si iluze. I kdyby SPD získala 60 % hlasů, nic se nezmění. Kdo si to myslí, vůbec netuší, jak funguje současná globální moc, která každý politický subjekt:

- Penetruje svými konfidenty a provokatéry už v době jeho zrodu, jakmile se dostává blíže k moci, projeví se přímo ukázkově jako v případě Pirátů. Ale i v případě SPD se osoby "zaháčkované" současnou globální mocí projeví a stranu oslabí jejím štěpením, excesy apod. Toho jsme byli také svědky.

- Síla současné globální moci, která v našich podmínkách používá naše zpravodajské služby a mediální mainstream, diskreditovat a vydírat osoby, nebo svou finanční mocí je korumpovat je tak velká, že bez sjednocující vize zlikviduje schopnost jakéhokoli politického subjektu hájit národní zájmy a prosadit změnu k lepšímu.

K tomu, jak funguje a degeneruje současná globální moc zde:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

5. Když už jsme u té současné globální moci – potřebujeme vůči ní účinnou protihru. Takovou, aby nikoli ona prostřednictvím "zaháčkovaných" (zmanipulovaných či koupených) figurek typu Volného a spol. byla schopna štěpit občanský odpor, ale aby ti, kteří vědí, o jakou změnu jde, byli schopni rozštípnout současný establishment a získat "spojence shora", bez kterých nelze změny provést. To bez přitažlivé a teorií podložené vize odpovídající logice dějin nejde.

6. Každá změna uvnitř určité země i z hlediska vztahů mezi zeměmi (ty jsou pro změny uvnitř země naprosto nezbytné) musí být spojena s podstatným zvýšením výkonnosti ekonomiky, která je reálnou materiální oporou pro vítězství toho, co je historicky na forhontu (tj. toho, kdo je první na řadě, aby započal historickou změnu). K tomu ovšem potřebujeme:

- Vědět, o jakou změnu jde, proč právě v dané době a proč právě takovou změnu, jak to odpovídá vývoji ekonomických základů společnosti (stavu technologií a vývoji perspektivních odvětví), jakým způsobem se od změn v ekonomických základech mohou vyvíjet společenské vztahy.

- Mít dostatečně konkrétní představu o komplexu reforem, které je možné a nutné uskutečnit k tomu, aby se možnosti ekonomické převahy na nad těmi, kteří reprezentují historicky přeživší se establishment v lokálním i globálním měřítku, prosadily.

K tomu také potřebujeme dobrou, propracovanou a dostatečně široce sdílenou vizi.

Vím, že jít touto cestou není snadné. Ale bez revoluční teorie není revoluční hnutí. Ovšem pozor – revoluce není vzpoura. Skutečná revoluce je delší historické období zásadní proměny společnosti, které může být naplněno dramatickými událostmi i zvraty. Čím je vize lépe připravena a šířeji sdílena, tím jsou utrpení, kterými může společnost procházet, menší.

Vize, jakou potřebujeme/25: Štěpán Forgač a demokratické osvobození

Od Štěpána Forgáče jsem dostal podnětný a poměrně obsáhlý materiál, který obsahuje představu nejen toho, k jaké změně by mělo dojít, ale také navržení cesty, jak ke změně dojít, a identifikování subjektu, který změnu provede. Text je zajímavý. Přínosným způsobem pracuje s možností využívání horizontálních vazeb k vytvoření podmínek pro větší váhu iniciativy zdola.

Ještě než text uveřejním, zformuluji hlavní připomínku, resp. to, v čem návrh Š. Forgáče považuji za nedostatečně komplexní. Podle mě mu chybí představa o tom, jakým způsobem se bude to nové (co bude výsledkem naplňpvání perspektivní, realistické a srozumitelné vize) prosazovat ekonomicky, tj. jak porazí staré, jak překoná staré vyšší ekonomickou výkonností, plnějším využitím lidského potenciálu i v ekonomické oblasti. Velmi bych uvítal podněty k této otázce, protože při tvorbě vize je nutné si nejen porozumět, ale i vhodným způsobem rozdělit práci.

Příspěvek Š. Forgáče od svého textu odlišuji barvou:

Návrh osvobozovacího a demokratizačního návodu pro obce a města

Štěpán Forgáč

(Návod je určen pro iniciativní občany obcí a měst.)

Úvod

Demokracie je vláda všech a je realizací politické svobody. Je kontinuálním kolektivním rozhodováním lidí obývajících společné území (obec, obecní část, město, městská část, region atd.) o věcech výhradně jim na tomto území společných. Je uplatňováním přírodního zákona – zákona pregnance (seberegulace), zákona vytváření nejlépe možného útvaru, v tomto případě lidského kolektivu v daném území a čase. Jako přírodní zákon stojí nad nepřirozeným, člověkem vytvořeným jakýmkoliv řádem, protože seberegulace sama, ať se jedná o jednotlivce, zájmový spolek, či územní celek, je přirozeným řádem. Proto postrádá zárodek chaosu, který vždy, dříve nebo později, ovládl společnost a způsoboval a stále způsobuje nezměrná utrpení lidstva. Demokracie je charakteristická přirozeným kolektivismem (vláda všech). Jeho odmítáním odmítáme současně své bezpečí a vystavujeme se existenčnímu ohrožení. Proto je přirozený kolektivismus tak životně důležitý. Je zpětnou vazbou individualismu. Kolektivismus a individualismus jsou dvěma stranami téže mince.

Současné, všeobecné přijímání individuální svobody člověka, jako základu svobodné společnosti je chybné a ve svém důsledku zničující. Absence politické (kolektivní) svobody, té svobody, která je nepostradatelná pro tvorbu svobody individuální má fatální následky. Bez ní, totiž nemůže existovat svoboda individuální, protože svoboda politická je, jedině, morálně oprávněná vymezovat hranice svévoli jednotlivců a zájmových spolků. V současné době nežijeme ve svobodě, ale ve svévoli. Nic na tom nezmění ani zákony, naopak to potvrzuje jejich vznik. Ty přece neschvalujeme společně, ale schvalují je, svévolně, bez nás, námi zvolení zastupitelé.

Východiskem pro tento demokratizační manuál je absence kolektivní svobody a z toho vyplývající bídný stav společnosti. Stále se nesmíme společně starat a společně rozhodovat o věcech nám všem společných! K ozdravění naší společnosti vede jediná cesta – osvobodit se politicky. Pak, teprve, můžeme začít společně vládnout. K tomu účelu má sloužit tento návod.

1. Část osvobozovací (pro obce, města, jejich části)

Současný stav

Jsme politicky nesvobodní - nesmíme společně (kolektivně) rozhodovat o věcech společných. Ve stavu politické (kolektivní) nesvobody se nacházejí všechna územní společenství (města, obce, regiony, kraje, stát.

Žádoucí stav

Žádoucím stavem je politická svoboda - stav, kdy každý legální územní celek může ve svém území společně rozhodovat o věcech jim společných.

Politické sebeosvobození

Politické sebeosvobození znamená dosažení takového stavu, kdy o věcech společných mohou rozhodovat všichni občané daného legálního územního celku způsobem, který si sami stanoví.

Iniciovat a organizovat proces politického sebe osvobozování se mohou jen jeho demokraticky iniciativní občané. Sebeosvobozování musí započít v těch nejmenších legálních teritoriích (obce, menší města). V nich mají občané největší sebe osvobozovací a mocenský potenciál, v nich jsou jejich současní vládci – zastupitelé nejslabší. Jen v osvobozených obcích a městech mohou jejich občané začít vládnout a získat zkušenosti a dovednosti potřebné k následnému osvobozování a demokratizaci větších územních celků, do nichž patří.

Sebe osvobozovací proces

1. krok - Iniciativní a důvěryhodní občané se sejdou a stanoví strategii politického osvobození své obce (města).

2. krok – Zorganizují veřejnou schůzi, na níž seznámí spoluobčany se svým záměrem a s přínosy, které by obci/městu jeho realizace vyplynuly.

3. krok – Po dostatečně dlouhé době cca x týdnech uspořádají další veřejné shromáždění, na němž budou prodiskutovány dotazy a připomínky k předmětnému záměru. Podle situace,

buď nechají hlasovat o jeho přijetí, nebo dají občanům ještě další čas na rozmyšlení. O možnosti hlasování o přijetí na tomto shromáždění musí organizátoři občany informovat tak, aby vešla včas ve všeobecnou známost.

4. krok - Na dalším veřejném shromáždění, mohou ještě diskutovat a pak už nechají hlasovat o přijetí záměru.

5. krok - Pokud bude realizace osvobozovacího procesu přijata, zvolí veřejné shromáždění facilitátory (usnadňovatele) osvobozovacího procesu. Ti vytvoří návrh způsobů a zásad přijímání společných rozhodnutí. O stavu návrhu budou průběžně, skrz následná veřejná shromáždění, informovat spoluobčany, vést s nimi rozpravu o jeho obsahu a zapojovat je do jeho tvorby.

6. krok - Konečný návrh způsobů a zásad přijímání kolektivních rozhodnutí předloží facilitační skupina veřejnému shromáždění obce (města) ke schválení.

7. krok - Návrh schválí veřejné shromáždění obce (města)a předloží ho svým zastupitelům .

Poté mohou nastat dvě varianty. Současní zastupitelé:

a) se podřídí rozhodnutí veřejného shromáždění a přijmou ho,

b) se nepodřídí rozhodnutí veřejného a nepřijmou ho.

ad a) Pokud zastupitelé návrh přijmou, došlo k politickému osvobození se. Politickou moc získali občané obce (města). Tím je politický osvobozovací proces obce (města) úspěšně završen.

ad b) Pokud zastupitelé návrh nepřijmou, nedošlo k politickému osvobození se, politická moc zůstává v rukou zastupitelstva.

Dle platné legislativy lze odmítnutí podřízenosti zastupitelů veřejnému shromáždění řešit a završit tím úspěšně politicky osvobozovací proces v obci (městě), dvěma způsoby.

ad a) jejich odvoláním v obecním/městském referendu a zvolení nových, veřejnému shromáždění podřízených zastupitelů,

ad b) zvolením nových, veřejnému shromáždění podřízených zastupitelů v řádných komunálních volbách.

2. Část demokratizační

Obec/město je tedy politicky svobodné a jeho občané se začínají učit společně své obci/městu vládnout.

Jak na to?

Především je nutno znát zásady veřejného shromáždění.

Jsou to:

- zásada rovnosti

- právo na iniciativu

- mandátové pravidlo

- pravidlo většiny

Dále je nutno vědět:

- že politická rozhodnutí nejsou rozhodnutími odbornými, ale hodnotovými a morálními. Jinými slovy: nikdo nemusí být, při rozhodování, v dané oblasti odborník a přesto je průměrný občan schopen dostatečně fundovaně rozhodnout, které z nabízených možností řešení dá přednost.

- že společné rozhodnutí je řešením společného dilematu – nemá vítěze ani poražené. Je společným rozhodnutím a tečka. I proto, že většina, která rozhodne, bude při každém společném rozhodování jiná. Takto je nutno pojímat přijetí společných rozhodnutí.

- že se změnil statut zastupitelů. Zbaveni moci se z nich stávají pouze facilitátoři naší moci a vykonavatelé našich rozhodnutí.

- že k tomu nejlepšímu rozhodnutí je potřeba dospět. Že je nutné se, o dané problematice co nejvíce dovědět. Tok potřebných informací směrem k občanům i to bude, mimo jiné, povinností zastupitelů - facilitátorů a servismanů občanské moci.

Důležité je že současná legislativa nebude v procesu zbavování moci zastupitelů porušována.

Vládnout prostřednictvím veřejných shromáždění je nejsnazší a nejefektivnější způsob vlády občanů. Že to jde, ukazuje příklad Švýcarska. Učit se vládnout je nejefektivnější od těch občanů, kteří už vládnou (Švýcarsko). Referenda se má využívat jen ve výjimečných případech.

Těžší než vládnutí bude zbavování současných vládců moci.

Osvobozování a demokratizace větších územních celků (regiony, kraje, stát) může být až následné, teprve až obce a města ovládnou jejich občané.

Vize, jakou potřebujeme/26: Jaroslav Štefec - Jaká musí být vize

K podnětu od člověka, kterého si velmi vážím.

K otázce, kdy bude vize hotová
Jaroslav Štefec

Mám jednu zásadní výhradu. Možná řeknete, že je nepodstatná, ale cca 15 vizí, které jsem připravoval pro velké firmy, mě naučilo jedné věci - vize musí být krátká, stručná a jasná. Na ni musí navazovat konkrétní cíle a jasně definované strategie jejich dosahování. A teprve na tuto úroveň mohou navazovat konkrétní politiky. Úmyslně používám množné číslo, protože politik je obecně mnoho - zahraniční, bezpečnostní, školská ... Málokdo si totiž také uvědomuje skutečnou vazbu politiky a řízení státu. Stejně jako si málokdo uvědomuje, že "politika" a "řízení státu" jsou dvě naprosto odlišné kategorie. Myslím, že Andrej Babiš tento rozdíl chápal. V současné vládě bohužel nevidím nikoho, u koho bych mohl v tento vhled alespoň doufat.

Jedním ze základních kroků, předcházejícím stanovení vize, musí být také hluboká analýza reálného stavu klíčových segmentů státu, stanovení rizik a postupů, jak je zmírnit či eliminovat. Tyto postupy jsou jedním z východisek pro stanovení konkrétních politik. Bez (alespoň rámcových) znalostí úskalí cesty, po které je nám dáno jít, je velmi rizikové se na ni byť jen vydávat.

K tomu ode mne:

Souhlasím a využiji.

Ale také mám pár poznámek:

1. Vize týkající se celé společnosti musí být dostatečně komplexní, jinak je nerealizovatelná. Mj. musí obsahovat představu o subjektu, který ji bude realizovat, včetně toho, jak tento subjekt vizi vytváří a vize vytváří jeho. To není hra se slovíčky, ale "jádro pudla". Ve společenské realitě nejsou "manažeři" poslouchající vlastníka, kteří vizi zrealizují. Naopak. "Manažeři" slouží "vlastníkům", kteří nejenže nechtějí vizi realizovat, ale nechtějí ani, aby byla vytvořena. K tomu si vytvořili spojence nejužitečnějšího: Fanatiky jednoduchých řešení.

(Poznámka: K tomu mně slíbil dodat něco M. Kroh přes časopis "Argument", což velmi vítám).

2. Pokud se týká úskalí, tak jsem je popsal už před čtyřmi roky:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

Optimismus mně přidává to, že tento článek má stále vysoký počet aktuálních přečtení. Na druhé straně stále se setkávám s tím, že ti, kteří navrhují různá řešení, si vůbec neuvědomují, proti jaké síle stojí, jaké mocné nástroje má tato síla v rukou.

3. Nejvýznamnější prezentační úroveň vize musí být "krátká, stručná a jasná. Na ni musí navazovat konkrétní cíle a jasně definované strategie jejich dosahování.". Samozřejmě. Ale aby po její prezentaci došlo k jejímu sdílení, aby začala žít a vytvářet subjekt, který bude nositelem změny, musí být vypěstována. Trpělivě, za účasti lidí různých názorů a různých pohledů, kteří musí splňovat následující předpoklady:

- Nespadnout do pasti jednoduchých řešení.

- Být motivováni pochopením potřebnosti sjednocující vize.

- Mít schopnost vnímat názor druhého a využít jej k plnějšímu pochopení reality.

Mj. v prvním nástřelu struktury vize se se stručnou prezentací počítá:

"Úrovně prezentace vize: Od té nejstručnější pro "krátké čtení" a pro nejširší veřejnost až po tu, která obsahuje souvislé textové pasáže s odkazy přecházejícími do samostatných publikací (článků i knih)."

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10010-vize-jakou-potrebujeme-11.html

Vize, jakou potřebujeme/27: Michael Kroh o strategii a taktice tvorby vize

Velmi cenným příspěvkem je ten, který poskytl M. Kroh:

Jak (ne)vytvořit společenskou vizi

Michael Kroh

Historický debakl levicových stran podnítil úvahy ohledně příčin neúspěchu. Je to velmi pestrá paleta názorů a připomínek. Často se ale mezi nimi vyskytují stesky, že příslušným politickým stranám a hnutím chybí pohled do budoucna, vize, na které by se mohly vytvořit voličsky přitažlivé programy. Diskuse probíhá i zde na Argumentu, za cíl vytvořit alespoň střednědobou vizi si dala i skupina intelektuálů sdružená kolem webu www.kudyzkrize.cz. Z gruntu k tomu přistoupil člen této skupiny docent Radim Valenčík, který doslova každý den zásobuje internet a sociální sítě zajímavými rozbory a metodickými připomínkami, které mají směřovat ke kýženému výsledku.

Vize je skutečně pohledem do budoucna, prognózou vývoje. Ovšem prognózou, do které jsou vsunuty subjektivní představy a přání. Ostatně každý z nás se občas zasní a představuje si společnost bez válek, kde se všichni mají rádi, nikdo nikoho neokrádá ani nevykořisťuje, a kde jsou si všichni rovni. Nedávno se zasnil i bývalý premiér, a dokonce na toto téma vydal knihu. Snilo se i v minulosti, dokonce v dávné minulosti, a výsledkem byly literární počiny tvořící nedílnou součást každé opravdové knihovny. Utopie, které jsou výsledkem překročení reality, rozhodně nelze zavrhovat jen proto, že se od ní vzdálí mnohdy až příliš. Naopak, stály u zrodu mnohých, dnes zcela samozřejmých součástí našeho života. A nemusíme se jen vracet do dětství, kdy jsme hltali verneovky, ale i takové družstevnictví mělo svůj prapůvod v utopických teoriích. Utopický socialismus Saint Simona, Owena a Fouriera je považován za jeden ze zdrojů marxismu, který se pokusil – jak se později ukázalo, ne vždy úspěšně, - jejich vize včlenit do realistického vědeckého rámce.

Nicméně i přes historicky podmíněné omyly můžeme Marxův přístup k tvorbě společenské vize vzít jako stále životaschopný vzor. Uvědomil si jako jeden z prvních, že základem společenského vývoje je negace. Vlastně celá historie lidstva je nekonečným zřetězením negací. Proto tvorbu vize musíme začít odpovědí na otázku "Co je špatně? Co musíme změnit, negovat?" (Valenčík to nazývá identifikací problémů). A už zde narazíme na problém, neboť co je pro někoho špatné, může být pro druhého dobré. Výchozí světonázorová a ideologická pozice je při tvorbě vize klíčová. Vytvořit abstraktně "neutrální" projekci budoucnosti a pak ji "vrhnout do pléna" je ztráta času, neboť z toho nic nevzejde. Ten, kdo vizi tvoří, se musí nejprve s něčím a s někým identifikovat, a hledat pro něj reálně možné a teoreticky obhajitelné řešení, jak to svého času udělal Marx. Naopak současné levicové strany se zasekly právě na tom a zmateně přebíhají od jednoho pólu rozdělené společnosti ke druhému. Nelze se divit, že jejich preference směřují k nule.

Na rozdíl od Marxových časů je situace okolo rozdělení společnosti složitější. V sociální oblasti se míra vykořisťování snížila na ze strany zaměstnanců přijatelnou úroveň a současná globalizace vyvolává nové dělící čáry mezi kosmopolitně založenými a vlastenecky orientovanými jednotlivci a skupinami, mezi nadnárodními korporacemi a národně zakotvenými podnikateli, mezi velmocemi, národy, etniky, civilizačními okruhy atd. K tomu ještě přibyla koronavirová pandemie s problémy okolo protiepidemických opatření a očkování. Politická struktura se přetvořila na kaleidoskop, ve kterém se původní třídní kostra ztrácí a je stále těžší určit, co je pro danou vývojovou etapu klíčové, jaký společenský rozpor vlastně dominuje. Nelze se proto divit, že to někoho svede k vytváření "catch-all vizí", které jsou ovšem nerealistické, protože se snaží "překrýt" stávající rozpory, namísto jejich identifikace a následného řešení.

Druhou etapou vytváření společenské vize je teoretické a praktické vypořádání se s vizemi minulými i stávajícími. Žádná vize totiž nepadá z nebe, ale navazuje na předchozí či se snaží překonat existující. Marx ještě dříve, než přistoupil k přípravě Kapitálu, kriticky rozebral dílo svých předchůdců i současníků – německých mladohegelovců, utopických socialistů, francouzských historiků období restaurace, anglických ekonomů atd. Posbírat amatérské či poloamatérské příspěvky a hledat v nich racionální přínos, jak to činí Radim Valenčík, je jistě záslužné, ale nestačí to. Je třeba především vzít v úvahu vize založené víceméně na odborném základě, a mezi těmi vidím jako klíčové tři: globalizaci a integraci, průmysl (společnost) 4.0 a řešení klimatických změn ("bezuhlíková" ekonomika).

Tyto vize nebyly primárně vypracovány levicovými teoretiky, snad jen u klimatických projektů mají silné slovo zelení aktivisté, kteří se k levici slovně hlásí. Jejich společným rysem je technokratický přístup a snaha vše řešit prostřednictvím trhu (viz například nešťastné emisní povolenky či vnucený obchod s energiemi na burze, což přispělo k prudkému zvýšení jejich cen a multiplikačně i k nebývale vysoké inflaci). Chybí nebo jsou nedostatečně podchyceny sociální dopady výše uvedených procesů. Právě tam by se měla napřít pozornost sociálně uvažujících vizionářů.

V šedesátých letech minulého století takto postupovala skupina odborníků pod vedením profesora Radovana Richty, která k vytvoření společenské vize (třetí, vrcholná etapa práce) přispěla slavnou publikací Civilizace na rozcestí. V ní se pokusila vytvořit obraz světa za několik desetiletí, včetně možných cest dalšího vývoje. Už tehdy byla v centru pozornosti vědecká a technická revoluce a její společenské dopady. Svět se od té doby radikálně změnil, a potřeba nové vize, nového paradigmatu je stále naléhavější nejen proto, že ti, co by měli nové myšlení reprezentovat a nečinili tak, prohráli volby, ale z daleko širších společenských příčin.

Debata okolo společenské vize by proto neměla začínat akademickými úvahami, co a jak by měla obsahovat, ale měla by přímo směřovat k obrazu světa řekněme pro začátek v roce 2050. Přece nestačí jen říci, že k tomuto datu musejí být emise skleníkových plynů o x procent nižší, že zanikne zhruba 40 % dnešních pracovních míst, nebo že nebude na důstojný důchod. A přesně tak vypadají výstupy stávajících vizí, na kterých se podíleli především bruselští úředníci, byznysmeni, neoliberální ekonomové či hvězdy technických univerzit. Podle nich se svět ve své podstatě fakticky nezmění, čili změny budou jen kvantitativní. Tím ale popírají dnes už všeobecně přijímanou vývojovou teorii, podle níž technické revoluce jsou motorem kvalitativních společenských změn.

Neměli bychom také diskusi začínat spory o detaily, které obvykle jakoukoli snahu o vytvoření nového paradigmatu spolehlivě zlikvidují. Aby se vize stala materiální silou tím, že ovládne masy (Marx), musí být dostatečně obecná, jasná, srozumitelná, směřující k nejhlubší podstatě budoucí společnosti. To umožní, aby do ní mohli své představy vsouvat nejen teoretici, ale i po změně toužící laická veřejnost. A je úplně jedno, zda se jejich individuální či skupinové dílčí vize a jejich konkretizace v projektech změn ukážou jako předčasné či dokonce zcela iluzorní. Jak bude vypadat svět v roce 2050, přece dnes neví nikdo, to definitivně prokáže až praxe. Ostatně přesah reality je charakteristický pro jakoukoli vizi. Nicméně pokud se stane materiální silou, posune svět o pořádný kus dopředu. Proto postupujme podle mírně upraveného hesla slavného německého filozofa Herberta Marcuseho "Buďme realisty, žádejme (zdánlivě) nemožné!".
Zdroj: https://michaelkroh.pise.cz/43-jak-ne-vytvorit-spolecenskou-vizi.html

Příspěvek byl, jak říká i jeho autor, motivován pokusem o "vypěstování" perspektivní, realistické a srozumitelné vize v rámci v návaznosti na odborné aktivity sdružení Kudy z krize. Škoda, že jej nepublikoval časopis Argument, kam byl původně cílen.

Souhlasím s tím, že se práce na vizi musí kriticky vyrovnat se stávajícími ucelenými vizemi, kde je ta Marxova vzhledem ke své komplexnosti a metodologické vybavenosti stále přínosná, i když vyžaduje podstatnou aktualizaci a či spíše revizi. Oceňuji, že M. Kroh připomíná též velikána Radovana Richtu, který je určitým vzorem, protože je jediný, komu se podařilo vytvořit týmově zpracovanou vizi a spolu s vypěstováním vize vypěstovat i vynikající osobnosti české vědy. Ostatní známé vize jsou spíše výkony jednotlivců, které jsem vzpomněl již v jednom z předcházejících dílů – Fukuyama, Inglehardt, Huntington, Reich, Mason apod.

Dobré je i naznačení polarit, ve vztahu ke kterým nemůže být vize neutrální. Zde bych jen dodal, že naprosto nezbytné je definovat dominantní polaritu. To ještě bude oříšek. Nebude jednoduché vyhmátnout to nejpodstatnější a a ještě obtížnější bude dosáhnout na tom shodu.

Určitým úkrokem vedle je podle mě spojit vizi s určitým časovým horizontem. Časové údaje by měla vize obsahovat. Ale ty by měly vycházet z pochopení podstaty změny, která nazrála a jejíž nerealizace je jednou z hlavních příčin narůstání problémů. Bez toho nemá smysl o "časování" vize uvažovat. Ale k tomu se v průběhu prací a diskusí určitě dostaneme.

Vize, jakou potřebujeme/28: Skepse Jiřího Benesche

Následující příspěvek jsem dostal od svého dlouholetého přítele Jiřího Benesch. Bylo by ho možné avizovat asi takto: V odborné sféře a využívání jejích výsledků v praxi se sice vyskytly drobné problémy, ale nyní, po té, co za tuto oblast bude zodpovídat Langšádlová, už bude vše fungovat dokonale. Stačí se podívat na vládní prohlášení současné vlády...

Zde je text Jiřího Benesche (jako vždy odlišuji barvou, kterou jsem používal mnohem dříve, než nastoupil současný premiér):

Snažil jsem se na to dívat ze všech stran, ale pro mě vyvstává více otázek, nežli odpovědí:

1. Určitě v naší zemi žije mnoho lidí, kteří by k nejrůznějším celospolečenským problémům měli hodně co říci, přičemž oni sami nejsou členy žádných "mocenských struktur" v tom smyslu, že nejsou členy statutárních orgánů velkých výrobních či energetických podniků, nejsou ve vedení ministerstev, bank, burzy, atd. Odborníků mimo mocenské pozice může být i většina. Nemají buď ostré lokty, nebo známé, nebo žijí v lokalitách, kde nesídlí významné instituce, nebo nekandidují a tudíž je i nikdo nemůže zvolit, protože se raději věnují jiným aktivitám, atd.

2. Lze si představit, že někdo z těchto lidí se věnuje řešení takových problémů, za které jiní lidé berou plat i čistě ze zájmu, je to pro něj koníček. Například když jsem pracoval v mezinárodní konzultační společnosti, tak jsem prostřednictvím Asociace pro kapitálový trh v rámci svého pracovního zařazení mimo jiné připomínkoval i různé normy a pravidla pro obchodování na burze a některé mé připomínky přijali jakožto oprávněné a zapracovali je do legislativních norem. Tomu ale předcházelo mnoho desítek hodin nastudování předpisů a pravidel stávajících, ale i znalost toho, jak to vše funguje v praxi prostřednictvím vývoje software, který jsme pro naše největší banky vyvíjeli jakožto náš vlastní produkt. Pokud by někdo dělal totéž jakožto neplacenou činnost, čistě pro zlepšení země, ve které žije, tak by to byla pořádná fuška, ale připustit to lze.

3. To, co si však představit nedokážu je to, že by se takto zaměřených lidí potkalo více a že by založili jakýsi neformální klub – oním vybráním peněz do krabice od bot, jak k tomu vyzývá onen Manifest (sdružení Kudy z krize, pozn. RV) – a ve kterém by se scházeli. Považoval bych za téměř neuvěřitelnou náhodu, když by se v libovolné obci v ČR v jednom panelovém domě vyskytli jako bydlící dva takto zaměření jedinci. Například doktor Mareš testoval predikce ČNB a makroekonomických teorií měnovými konverzemi prováděných s částí vlastních úspor. Byla to jeho mimopracovní aktivita a říkával, že na tom lze vydělat. Nedokážu si však představit, že by podobně zaměřených jedinců bylo na jednom místě více a oni by se znali. vymysleli by jak zefektivnit měnovou politiku, tak si nedokážu vůbec představit jak by tuto informaci předali naší centrální bance a jak by ona začala na základě sdělení

Poznámka pro čtenáře ode mne: Ve sdružení Kudy z krize pracuje velké množství odborníků se zkušenostmi z praxe, většina z nich ve státních, veřejných i soukromých institucích.

4. I kdyby jich bylo více, znali by se, dokázali by se spojit a tohoto neformálního spolku reagovat a jak by začala měnit své dosavadní postupy. Z Tebou zaslaných textů nelze vydedukovat, jakou formou by měli tyto své nápady uplatnit, čili jakou páku by měli dobrovolné spolky nasadit na jejich uvedení do praxe.

5. I kdyby se veškeré výše uvedené nepravděpodobné okolnosti sešli a jakýsi neformální spolek například z Horní Blatné by zaslal své postřehy do ČNB a oni by to vzali jako velký objev, tak si dále už vůbec nedokážu představit, jak by se tento spolek další týden začal zabývat důchodovou reformou a za další měsíc zlepšením zdravotnictví a pak obranou. Promiň, já na takové všeználky nevěřím, byla by to jen variace na Divadlo Járy Cimrmana. Pokud by si vzali na starost více takovýchto odlišných oborů, tak by to byl jen prázdný diskusní klub, bez jakékoli možnosti cokoli zlepšit.

6. Kdo by v takovém spolku nesl odpovědnost za výstupy??? Dám příklad na něčem, co zajímá mě samého, protože v tom neustále vidím velkou perspektivu. Představme si, že takový spolek funguje v pronajaté klubovně za peníze vybrané do krabice od bot a provede analýzu fungování financování vědy v různých zemích. Porovnal by financování vědy v Singapuru a v Německu, v Kanadě a v Japonsku, zjistil by silné stránky, slabé stránky a vydedukoval by jak zlepšit náš systém financování vědy u nás, sepsal by to a zaslal na AVČR, nebo na vládu, nebo signatářům Manifestu. Například NERV působí na vládu z vnějšku, ale jeho členové byli do svých pozic jmenováni, a z toho vyplývá i jejich odpovědnost. Ale kdo by v tomto případě tedy potom ručil za kvalitu výstupu? Podepsaný Petr Novák? Ale jeho nikdo nikam nezvolil, jeho nikdo nikam nejmenoval! Tak kdo tedy? Tvrdím, že nikdo a to by znamenalo nemožnost zajištění kvality výstupů a tím pádem i konec akce.

7. Není se tedy čeho chytit. Ani pojmenování v čem krize spočívá, ani jak jí řešit, ani prostřednictvím jakých nástrojů:

a) Mnoho oblastí / oborů, které chcete řešit a přitom nejasně ohraničených – školství, zdravotnictví, důchody, bezpečnost, migraci, atd. atd., bez další specifikace představují neurčitou, mlhavou množinu.

b) Pravomoc bez odpovědnosti není možná – vedle počtu těch oblastí, pro které chcete najít řešení, uvádíte v tom Manifestu spoustu, ale to jsou oblasti, ve kterých působí lidi, co jsou do určitých pozic buď zvoleni, nebo jmenováni. Na základě toho mají za určitou oblast odpovědnost a z ní vyplývající pravomoci něco ovlivnit. Pokud v obci XY vznikne místní klub a ten bude chtít udělat něco např. pro školství, které uvádíte na prvním místě, tak mi uniká prostřednictvím jakých nástrojů tak bude činit. Nechci to zlehčovat, ale ten místní klub nebude ve vztahu ke školství či zdravotnictví v nikterak silnějším postavení nežli třeba klub turistů sídlící v sousední klubovně.

c) Kdo dokáže formulovat vizi z níže uvedeného – pokud někdo dokáže formulovat vizi, tak jen ten kdo ví – CO má vize řešit, JAK to vize chce řešit, a prostřednictvím JAKÝCH NÁSTROJŮ – a to jsou ti účastníci podepsaní pod oním Manifestem.

d) Současné problémy bez jasného pojmenování a ohraničení – bez další specifikace opět představují množinu nespecifikovanou, neurčitou a mlhavou.

e) Nejasný adresát – adresovat vizi "všem" je velmi limitující faktor. Je to téměř jako text neadresovat nikomu. Sidhártha Gautama řečený Buddha to dokázal, ale to bylo něco tak specifického, že ani 2,5 tisíciletí po něm, se to již nikomu dalšímu nepodařilo.

Neber to prosím jako kritiku, spíše mi možná uniká něco zásadního, jak je to celé myšleno.

Můj celkový dojem je rozpačitý, ale jak říkával Konfucius: "Je lepší zapálit alespoň malou svíčku, nežli proklínat temnotu".

K tomu ode mne:

Zdravá skepse nikdy neuškodí a otázky vždy podněcují k aktivitě.

Materiál Jiřího Beneše mě inspiroval k otázce: Snažíme se vlámat do otevřených dveří, protože to, co děláme, je již dávno uděláno? Nebo současná moc funguje tak, že aby zabránila nezbytným změnám, nahrazuje v celém institucionálním systému omezené slouhy ještě omezenějšími a krizi tím prohlubuje?

To je důležitá otázka, protože buď změny nejsou nutné, resp. stačí ty změny, které připraví odborníci sloužící establishmentu, nebo nezbytnou podmínkou je, aby podstatná část těch, kteří establishmentu slouží, přešla na stranu těch, kteří budou mít jasno, o jaké změny jde. Tady, na této půdě, se bude odehrávat to nejdůležitější.

Litera scripta manet říkají latiníci. Pokud si chceme dát odpověď, podívejme se na rozbor programu současné vlády: https://radimvalencik.pise.cz/10045-program-vlady-hlavni-tajemstvi-nesdeleno.html

P. S. Ten Konfucius je dobrý. Jen mě napadlo, zda neinspiroval Vladimíra Iljiče k výroku: "Z jiskry vzejde plamen."

Vize, jakou potřebujeme/29: Karel Hais - Pojmosloví

Na dosavadní diskusi k vizi reagoval Karel Hais. Do své představy, kterou jsem publikoval v rámci tohoto seriálu již dříve, zapracoval některé důležité výsledky pěstování vize:

Pojmosloví

Ve své úvaze se budu zabývat pojmem "horizont poznání" a pojmem "tvůrčí skupina". Nehodlám někomu vyvracet jeho přístup k daným pojmům, nebo doporučovat můj přístup jako ten pravý, neomylný a tedy jedině správný. Jen se pokusím naznačit můj způsob uvažování při řešení (stále naléhavější potřebě) vzniku "dobré teorie".

Při tvorbě nové teorie se často setkáváme s pojmem horizont poznání a nahlížení za tuto pomyslnou hranici vnímání vtahů jednotlivých subjektů (hráčů – pojem z teorie her). Pokud se pohybujeme v materiální realitě, tak se nám horizont poznání stále posouvá a nikdy ho nemůžeme dosáhnout. Tím vlastně nám vzniká dynamika našeho poznávání reality kolem nás. Přirovnal bych to k procházce přírodou, při které vnímáme horizont, tedy styk země s nebem. I kdybychom ušli stovky kilometrů, tak budeme mít před očima stále horizont – tento předěl, hranici. Položme si otázku. Lze nahlédnout za horizont poznání?

Ano, lze. Je však nutno na zkoumaný problém (zkoumanou situaci) nahlédnout z vnějšku tématu. Nestačí vztahy zkoumat z pozice pozorovatele uzamčeného ve vztazích samotných. Odpoutat se od reality samotné a nahlížet na ni z bodu mimo realitu vztahů samotných, které se snažíme definovat, zkoumat a rozšiřovat své poznání. Popřípadě měnit tyto vztahy. Nebo, lépe řečeno, měnit poznání a vztah k těmto jevům. Těm lidem, kterým se vhled podaří, říkáme vizionáři, géniové nebo dokonce proroci.

Z historického vývoje lidského myšlení, bych snad zmínil jen Mikoláše Koperníka, kterému se bezesporu tento myšlenkový postoj podařil. Dotknul se toho zásadního. Co je středem vnímání a co je realitou – skutečností. Středem vnímání vesmíru ponechal Zemi, protože z toho místa pozorujeme vše kolem nás. Ale vztahy kosmických těles definoval pomocí pohledu z vnějšku. Zjistil, že středem sluneční soustavy není Země, ale Slunce. Tím změnil vztah, vnímání vztahů v této oblasti. Nejenom v astronomii, ale v mnoha jiných oborech, ve kterých byl úspěšný. Dokonce i v politice. Z toho příkladu jde tedy vydedukovat, že "dobrá teorie" umožňuje aplikovat její poznatky ("stavební kameny") ve všech sférách lidského myšlení.

Při pročítání diskuzních příspěvků k Teorii her, seriálu Horší než vykořisťování nebo Komunitarismu cítím stále nedostatek schopnosti autorů odpoutat se z vnitřního prostředí vnímaného tématu a absenci pohledu zvnějšku. K odstranění tohoto nedostatku by nám rozhodně mohla pomoci úvaha, přemítání až fabulace R. Valenčíka obsažené v publikaci Lidi, ještě máte rozum... s pod názvem: "Úvod do přirozené komunikativní filosofie", z roku 1994, ve které autor předkládá mnoho filosofických otázek. Z nich bych chtěl upozornit zejména na pojmy "Všeobecné" a "totožné" a vztah mezi nimi.

Tím bych rozhodně nechtěl podceňovat, zavrhovat nebo odmítat příspěvky k danému tématu. Naopak si jich velice vážím, protože si uvědomuji úlohu diskuze a tříbení si myšlenek pomoci sdílených informací a názorů.

V úvaze k tématu "horizont poznání" jsem se, mimo vymezení pojmu samotného, pokusil naznačit i tvůrčí přístup k řešení daných otázek.

Závěrem ke shora uvedenému jsem si připravil přechod k druhému tématu: "tvůrčí skupiny". Toto téma nás přivádí zpět na zem. K strukturnímu uspořádání společnosti, které by nám mělo umožnit vygenerovat "dobrou teorii". Přivádí nás, z výšin teoretických, filosofických až mystických, k praktickému řešení. Jistě se všichni shodneme, že budování tvůrčích skupin je nezbytností k prosazení zásadních změn ve společnost prostřednictvím změny myšlení a náhledu na dynamickou společnost. Tato "revoluce" vycházející z nitra společnosti se jeví jako naprostou nezbytností.

Když se zamyslíme nad tím, co by takové tvůrčí skupiny měly plnit, tak bych se chtěl nejdříve zastavit nad jejich vznikem. Jak si představujeme vznik takové skupiny. Především by měly vznikat přirozeně na základě společně sdílených informací a vytvářet tak kolektivy příznivců takových informací. Nebo na základě společné odpovědnosti a plnění úkolů, což zase předpokládá shodu na způsobů řešení takových úkolů nebo naplnění odpovědnosti. Tím se dostávám k charakteru tvůrčích skupin. Jedny budou vznikat na čistě vědecké, teoretické bázi a druhé v oblasti praktického využití. Přirovnal bych to k základnímu a aplikovanému výzkumu. V tomto okamžiku tu vystává otázka, zda předpokládáme vznik zcela nových kolektivů, které jsou odtrženy od stávající moci, nebo jestli se nedají využít již vzniklé, existující subjekty. Zastávám názor, že pro prosazení "dobré teorie" je nutné získat aktéry jak z tzv. opozice, tak i z řad stávající moci. Tím se nám rýsuje i odpověď na naznačené otázky. Z hlediska řízení společnosti (státu) zde máme již vzniklé skupiny, které se vyvíjely stovky, ne-li tisíce let. Jsou to obce a jejich nadstavba v podobě státních orgánů (státní a veřejná správa). Když mluvíme o zasíťování prostoru tvůrčími skupinami, tak zde máme síť, která již existuje a občany je zažitá a přijímána (pozitivně nebo negativně). Problém je, že funkce těchto z prvopočátku tvůrčích pospolitostí či skupin se změnila na výkonnou funkci moci. Lidé se sdružovali do obcí, kvůli tomu, že se jim v tomto prostředí lépe žilo. Díky dělbě práce se zvýšila efektivnost ekonomiky, bezpečnost a zlepšil se sociální styk, což přispívalo k celkovému rozvoji společenství. V dnešní době občan prakticky obec nepotřebuje, naopak se snaží Obecním úřadům vyhýbat, protože jsou zdrojem neplodného, netvůrčího přístupu vůči lidem. Máme zde i jiné přirozené kolektivy. Například vzdělávací instituce – školy, výzkumné ústavy atd.

Pokud bychom neměli představu o tom jak získat tyto subjekty pro "dobrou teorii", tak by diskutovaný návrh byl pouhým povídáním. Co by bylo, kdyby bylo. Řešení však máme. Je to v osobním přístupu k jednotlivcům, kteří jsou členy uvedených kolektivů. K tomu je třeba vychovat lektory, kteří se tímto budou aktivně zabývat. K vychování skupiny lidí, kteří budou šířit určité názory, potřebujeme teoretickou šablonu. A jsme u jádra problému. Musí vzniknout ideologie, která všem osloveným nabídne spokojený život a osobní rozvoj v podobě dynamického rozvoje společnosti. Tuto šablonu – teorii je nutné vypracovat v úzké skupině teoretiků nebo dokonce pomocí názoru jednotlivce. Domnívat se, že širokou diskusí (v tomto okamžiku zrodu) vznikne společný koncept, je idealistickou představou, kterou nám vyvrací historická zkušenost lidstva. Pohled za horizont poznání se nepodaří každému, a proto vždy v historii záleželo na jedincích, kteří to dokázali.

V tomto okamžiku by to mohla být výzva pro vysokou školu, která by mohla uspořádat kurz, ve kterém by taková šablona (kostra, průvodce) byla představena, ale hlavně účastníky pochopena. Následně prodiskutována a rozvíjena. V široké diskuzi pak přijímána širokou veřejností.

Pro vysokou školu by neměl být problém, zařadit do své činnosti kurz, který by vycházel z připravované vize. Po ukončení takového kurzu bych navrhoval uskutečnit řadu seminářů, na které se mohou už zvát konkrétní osoby, o kterých bude určitá představa, že je toto téma zaujalo (mohlo zaujmout) a jsou zároveň v prostředích, které formují vývoj společnosti. Nehledě na to, že kurzista dostane hrubou představu o budování tvůrčích skupin, tak říkajíc na zelené louce. Tzn. přímo v terénu při působení na veřejnosti.

Kurz nemusí probíhat formou shromáždění kurzistů v určitém sále, (vzhledem k tomu, že fyzické setkávání lidí je omezeno), ale je možné jej provést formou distanční výuky po internetu za použití programů, které již vysoká škola má, nebo nebude pro ni problém je zajistit a provozovat. Zároveň by se zvyšovala digitální gramotnost účastníků.

Ke konci mé úvahy bych chtěl zdůraznit, že žádný kurz, seminář nebo diskuze nenahradí samostudium. Proto si cením v současné diskuzi odkazů na publikace jiných autorů. Pravda, je těžké vstřebat takové množství informací, ale není možné diskutovat o budoucnosti "dobré teorie" a neznat současný stupeň poznání.

Chápu argumentaci R. Valenčíka, že "Nebyl by takový problém ji celou napsat, (teorii - moje pozn.) ale tím by to asi skončilo. Rozhodl jsem se na to jít jinak. Od počátku prostřednictvím práce na ní spojovat rozumné lidi. Proto zařazuji vše, co dostávám od těch, kteří na seriál reagují. Pokud se týká přehlednosti, tak tu se pokusím zajistit průběžně vloženými shrnutími".