Marathon 193

MARATHON

Internet: http://www.valencik.cz/marathon

Vydává:

Radim Valenčík

jménem Otevřené společnosti příznivců

časopisu MARATHON

Vychází od listopadu 1996

Registrační značka: MK ČR 7785

ISSN 1211-8591

Redigují:

Vladimír Prorok

e-mail: prorok@vse.cz

Pavel Sirůček

e-mail: sirucek@vse.cz

Radim Valenčík

e-mail: valencik@seznam.cz

Redakce a administrace:

Radim Valenčík, Ostrovní 16

110 00 Praha 1

MARATHON is a bi-monthly Internet magazine founded in Prague at the end of 1996. Its aim is to help to clarify, from central and east European perspective, the reasons of present entanglement of the world developments, and participate in the search for prospective solutions.

About 30 authors contribute to the magazine on a regular basis and more write for it occasionally. So far MARATHON has been published in Czech with occasional documentation annexes in English or German. English summaries of articles are envisaged based on specific interests of readers.

Themes most often treated in the magazine include human capital, investments in education and other forms of human capital, nature and consequences of globalization, new approaches in economic theory (an attempt for synthesis of seemingly disparate concepts of K. Marx, J. Schumpeter, M. Friedman, G. Becker and R. Reich with regard to role played by innovations and the search for new space for economic growth), etc. Several specific projects of human capital investments have been developed on the basis of concepts analysed in MARATHON.

1. Úvodní poznámka

- Pracovní materiál k pokroků v teorii her (konkrétněji: teorii mechanismů) uspořádaný Radimem Valenčíkem. Poprvé dochází k propojení přesahu stávajícího hlavního proudu ekonomické teorie s aktuální praxí. Ta je konkretizována i na blížící se volby. V této souvislosti dlužno zdůraznit, že se jedná o materiál v česném stádiu zrání. Některé myšlenky jsou sděleny zkratkovitě, nebo v podobě, která se teprve propracovává ke srozumitelnost, případně se opakují (zejména, pokud jde o grafické vyjádření nejdůležitějších poznatků), ale v odlišných kontextech.

V uvedené pracovní části najdeme i řadu odkazů na několik důležitých veřejných prezentací včetně odkazů na videorozhovory. Jejich zhlédnutí či poslech mohou napomoci pochopení toho nejdůležitějšího.

3 x Z aneb knižní okénko 21.

Dnešní lidé, především zasíťovaní digitální domorodci, čtou – míněno opravdové, tedy tištěné knihy – zoufale málo. Přitom se na pultech povalují hromady titulů. Hodně proměnlivé kvality a za nemravný peníz. Mnohdy se nabízí otázka, kdo mohl něco takového vydat? A proč? Nezřídka je drzá neprofesionalita a tragikomická lidová tvořivost (zde v krajně pejorativním smyslu) až neuvěřitelná. Pachatel dílka však patří do správné partičky, která si přihrává granty, projekty. Na straně druhé jsou autoři nuceni shánět si těžce sponzory a uboze škemrat o milodary, aby mohli publikovat i bez nároků na honorář. Prostě liberalismus … Pravidelně nepravidelná rubrika 3 x Z^¹ telegraficky představuje pel-mel knížek, které z různých důvodů nejsou recenzovány samostatně. Nicméně pozornost, samozřejmě i kritickou, si snad zaslouží.

V bitvě U Lipan Jan Čapek ze Sán s jízdními bratry zprvu bojiště opouští^³ a se sirotky to vypadá věru zle. V rozhodující moment se hejtman Čapek vrací. Situace se mění a radikálové U Lipan triumfálně vítězí. Alespoň v alternativní historii M. Houšky. V knížce působivé i napínavé od prvních řádků, která oslovuje čtenáře nejenom dospělého, nýbrž i dospívajícího.

Titul zakupujeme na základě avíza Českého vlasteneckého nakladatelství při Jungmannově národní akademii: „Dobrodružná kniha pro kluky, kterou budou hltat i tatínkové a dědečkové. A která povzbuzuje národní cítění … Dílo z alternativní historie. Tedy psaní o tom, co by se mohlo stát a jak by se mohly dějiny odvíjet, kdyby nějaká událost dopadla jinak. Někdy opravdu rozhoduje náhoda. Co by se stalo, kdyby v den bitvy u Lipan nezačalo pršet, táborská strana by pokračovala v dělostřelbě (měla palebnou převahu) a rozstřílela by řady panské jednoty? Jak jinak by se odvíjely české dějiny? A jak evropské dějiny? Dokázala by poskytnout účinnější pomoc obležené Byzanci? Když uvážíme, jaké škody způsobila osmanskému vojsku maličká skupina janovských žoldnéřů, jak by situaci otočilo mnohem modernější husitské vojsko? To všechno vede ke spekulacím, ovšem Miroslav Houška jakožto historik zaměřený na husitské válečnictví ty spekulace rozvíjí velmi poučeně. Vychází z hlubokých a detailních znalostí, což můžete vidět na celé řadě jeho přednášek“ (https://www.pi-shop.cz/ostatni-knihy/miroslav-houska--kalich-a-pulmesic/).

K vítěznému vojsku radikálních kališníků se po Lipanech připojuje hejtman Jakoubek z Vřesovic, který dobyl Kostomlaty. Husité využívají fatální porážky druhé strany, na které padli mnozí její významní představitelé, včetně Oldřicha z Rožmberka. Hrady i města zůstaly bez pánů. Husité táhnou na Rožmberk, Krumlov, Zvíkov. Od hradu k hradu, od města k městu. Podrobují si katolickou Plzeň i proradnou a zrádcovskou Prahu. LP 1453 se husité vydávají na pomoc Konstantinopoli těžce zkoušené a obležené vojskem Osmanské říše.

Už jejich příjezd na benátských lodích je impozantní. Vedeni jsou Janem Jiskrou z Brandýsa. Matěj z Kněžic, jehož mladistvýma očima byla sledována řež U Lipan, se stal jeho přítelem a zástupcem. Je hejtmanem zbraní střelných. Husité se blýsknou zničením obřího tureckého obléhacího děla. Bojovníkem Dobešem Černohorským z Boskovic. Což je husitský nindža křížený s Rambem i Bondem. Později zakládá a vede Černou rotu. Pozadu nezůstávají ani nemilosrdné Temné sestry coby husitské amazonky. Oděné v černých šatech s vyšitými kalichy, obklopenými andělskými křídly.^⁴ V čele s hejtmankou Annou, ve které se opět – leč pouze na okamžik – probudí láska k muži. K nejlepšímu křesťanskému bijci G. G. Longovi.

Husité obléhanému městu poskytnou čas, a to v neposlední řadě díky svým zbraním, včetně nového dělostřelectva a tradiční vozové hradby. Pomoc přichází po souši. S velitelem Vladem III. Drakulou, který sám v duelu zapíchne samotného kruťase – sultána Mehmeda II. Vladem tuze oblíbenou výstražnou kratochvíli v podobě narážení tisíců Turků na kůly mu však císař Konstantin XI. nepovoluje. Za pomoc získávají husité návod na řecký oheň. Navracejí se do Prahy a na Petříně jsou velkolepě uvítáni. České země nebývale vzkvétají pod vedením moudrého Mistra Jeronýma, francouzského synka světce Jeronýma Pražského. Vzpurný Jiřík Poděbradský je propuštěn (především díky své manželce Temné sestře Kunhutě, která se vyznamenala u Konstantinopole) a odjíždí s mírovou misí do Západní Evropy. Všeobecné veselí naruší zpráva o Janu Hunyadim, který se s Uhry chystá na proradný vpád do Čech. Hejtmanka Anna, mající s Hunyadim nevyřízené účty, burcuje k obraně. Lev je vztyčen. Jde o signál k všeobecné mobilizaci. Matěj z Kněžic se obává, že nepřátel stále zůstává mnoho …

Zazvonil zvonec a alternativní historii je konec. Vlastně ještě epilog. Nadaný italský mladík má strach. Veliký strach. Je malířem a napadají jej myšlenky o bojových strojích. O čemž chlubivě vypráví po hospodách. Problémem je, že se mu více nežli dívky líbí chlapci. Ondyno se s přáteli opijí a vzájemně obcují. Mladík se obává zatčení. Přicházejí dva tajemní muži z Čech, kteří se zajímají o jeho návrhy zbraní. Mladík dostává nabídku na odchod s nimi. Nabídku, kterou nelze odmítnout. Musí si zvolit nové jméno. Tímto je Leonardo da Vinci.

Text je psán působivě, chytře, s nadhledem a vcelku všude i uvěřitelně. Postavy skutečné se organicky mísí s fiktivními. Autor nikde neplýtvá slovy a je snad i škoda, že kniha je až tak útlá. Jiný autor by takovýmto dějem zaplnil stran mnohem, mnohem více. Odpočinkové počtení par excelence, a k tomu umně podněcující vlasteneckou hrdost. Doporučujeme.

P.S. Autor nás zaujal, tudíž se výhledově začínáme poohlížet po jeho další práci z alternativní české historie. A sice Houška, M.: Svatý Václav: Jiný příběh. Praha: Elka Press 2019. 152 s. ISBN 978-80-87057-38-4. U osvědčených distributorů je tato publikace aktuálně rozebrána.

„Autor v knize předkládá české veřejnosti panorama osudů vybraných osobností, jejichž kořeny mají původ v českých zemích a ve Spojených státech dosáhly mimořádných úspěchů a svou činností podstatně ovlivnily vývoj a růst nové vlasti … v předkládané knize plyne historie naší emigrace v Americe přímo z popisu života a činnosti jednotlivých osobností, které historii namnoze samy tvořily. Je to sága prostých i mocných lidí, jejichž vliv a význam mnohdy přesahoval hranice Spojených států … Kniha časově pokrývá celé období od objevení Nového světa až do počátku 21. století … osobnosti byly vybrány výlučně podle vkusu a zájmu autora a selekce byla založena na jejich významu, přínosu a zajímavosti jejich života, jedinou podmínkou bylo, že se dotyční buď narodili na českém území, nebo byli potomky vystěhovalců z českých zemí. Medailonky jsou přehledně uspořádány do tematických celků, zpravidla podle oboru či pole působnosti jednotlivých osobností“ (zadní strana přebalu anot. publ. 2020).

Autor Miloslav (Míla) Rechcígl ml., syn mlynáře a nejmladšího poslance v době první Československé republiky Miloslava Rechcígla (1904-73), je mladoboleslavský rodák žijící od února 1950 v USA. „Dr. Rechcígl je autorem či redaktorem více než 30 odborných knih a referenčních příruček v oboru biochemie, fyziologie, výživy, potravinářství a zemědělství, nemluvě o velkém počtu vědeckých článků a knižních kapitol“ (s. 613 anot. publ. 2020). „Téměř od svých prvních let v Americe se dr. Rechcígl aktivně zabývá studiem české a slovenské emigrace a po mnoho let pracoval na evidenci české a slovenské inteligence v zahraničí …“ (s. 614 anot. publ. 2020). Píše o tom knihy,^⁵ organizuje nejrůznější akce apod. Bývá považován za předního znalce české krajanské komunity v USA a jejích dějin.

Medailonky nám nejsou cizí, ekonomů obzvláště. E-knihu (komplikovaněji) objednáváme. Papírová verze k dispozici není. No comment. Bez mučení přiznáváme, že migranti ani emigranti – ze samotné podstaty věci – naším šálkem čaje opravdu nejsou. Což přitom ovšem neznamená, že jejich příběhy a osudy nemohou být poučné, varovné i inspirující. Uvidíme …

E-titul otevírá Předmluva z pera (klávesnice) J. Millera, olomouckého rektora „Rechcíglova kniha představuje v jistém smyslu jakési zhodnocení a završení celoživotní badatelské snahy zmapovat a odkrýt dějiny „české a slovenské Ameriky““ (s. 3 anot. publ. 2020). Coby červená nit je zdůrazňována dlouhodobě „špatná personální politika Střední Evropy“ v konfrontaci s vynikající personální politikou USA, které ostatně na tomto měly založit svou prosperitu. A tak jsme my měli být ochuzeni o tisíce a tisíce výjimečných talentů a významných osobností, které se museli realizovat až právě v Americe. Náhled je to samozřejmě možný, nicméně minimálně diskutabilní. Personální politiky nutno vždy zasazovat do celkového kontextu.

Následuje autorovo Slovo úvodem. Stručně představuje text, v návaznosti na práce předchozí.^⁶ Se závěrem, že: „Postavy zde uvedené nepochybně představují výkvět české emigrace do Spojených států, na něž může být naše rodná vlast právem hrdá“ (s. 6 anot. publ. 2020). Kniha nabízí dvacet čtyři nečíslovaných oddílů, s (bohužel) nečíslovanými kapitolami. Závěr tvoří pasáže Zkratky, Literatura, Jmenný rejstřík, Slovo o autorovi. Vše je užitečné a zvyšující čtenářský komfort i usnadňující orientaci. Uznání náleží na zpracování i členění literatury, resp. pramenů. Celé dílo je úctyhodné. Téměř encyklopedického charakteru. Obsahuje kolem 224 portrétů (někdy se jedná o celé dynastie).^⁷ V publikaci se dá zalistovat, ale i číst najednou nebo po částech. Vyčerpávající však práce není, výběr představovaných Američanů s českými kořeny zůstává subjektivní. Chybí naoř. tenista Lendl, fyziolog Kobilka, ekonom Zelený aj.

Oddíl Ze života pionýrů předkládá části První český kolonista v Severní Americe,^⁸ Bylo Komenskému nabídnuto prezidentství Harvardu?,^⁹ První opravdový Američan, Záhady kolem minulosti legendárního Augustina Heřmana, Český „Vanderbilt“ v Americe, Rodinná pouta mezi Augustinem Heřmanem a Frederickem Philipsem, Kráska, která dala Washingtonovi košem, Signatář americké konstituce z české krve, Americký ministr zahraničních věcí po Jeffersonovi. Medailonky jsou kratší, živé a čtivé, zpracované populárněji. Předkládány jsou informace zajímavé, ba i překvapivé. Čtení je to poučné i zábavné. Což platí pro knihu celou.

K nejobsáhlejším náleží oddíl Z církevního života, dále ještě členěný na pododdíly. První Ve znamení kříže přináší medailonky Jan z Prachatic – světec Ameriky, Tatíček českých katolíků, První český opat v Americe, Druhý český opat v Americe, První biskup amerického Slovanstva, Neúnavný pracovník na půdě Páně, Sociálně smýšlející kněz. Medailonky Ve znamení kalicha nesou názvy První biskup obnovené Jednoty, Moravský apoštol mezi indiány, Misionář – badatel mezi americkými indiány, Patriarcha luteránské církve v Americe, Náboženský blouznivec na Mississippi, Mnichovohradišťan otcem texaských Čechů, První český evangelický kazatel na americkém středozápadě, Evangelický pastor na Manhattanu V rubrice Ve znamení hvězdy Davidovy figurují kapitolky Dynastie rodiny Blochů, Český Kohn se neztratí ani v Americe aneb Kdo uteče, ten vyhraje, Nejvýznamnější žid v Missouri, Ortodoxní český rabín, Tvůrce amerického moderního judaismu, Rabín s historickým zaměřením, Jablko nepadá daleko od stromu a Moderní ortodoxní rabín. Finální pododdíl Ve znamení svobodné myšlenky sestává z medailonků Nepraktický utopista,^¹⁰ Z bohoslovce duchovním vůdcem svobodomyslných a Otec českého socialismu.^¹¹

Z politického života je název oddílu s medailonky: Nestor amerického Kongresu, Konzervativní senátor z Nebrasky, Snad nejvýraznější politik Ameriky,^¹² Guvernér, který se nebál politické mašinerie, Nešťastný osud guvernéra Kernera, Politik, který obětoval svůj život za amerického prezidenta, Vytrvalý uchazeč o prezidenství, Několikanásobný člen prezidentského kabinetu, Žena, která dosáhla nejvyššího statusu v Americe.

Na svět byznysu cílí oddíl Ze života podnikatelů sdělující příběhy Český budovatel St. Louis, Podnikatel, který zachránil Galveston před bankrotem, Nejúspěšnější český osmačtyřicátník v Americe, Úspěšný podnikatel, který pro to neměl žádné předpoklady, Průkopník americké velkovýroby hodinek, Českoamerický selfmademan mecenášem, Hotelový magnát, Z prostého řemeslníka stavebním podnikatelem, Českoamerický průmyslník v diplomatických službách, Plzeňan, který vlastnil kus New Yorku, Z kováře továrníkem, Mlynáři jsou chlapi, chlapi, Tvůrce McDonaldových hamburgerů, Královna kosmetického průmyslu.

Z medailonků Rychlá asimilace českoamerického soudce v Texasu, Avantgardní přísedící Nejvyššího soudu, Přísedící Nejvyššího soudu, který prosazoval justiční ukázněnost, Dva pozoruhodní bratři právníci, Právník, který zřídka prohrál soudní při, Zastánce občanských svobod, Autorita na ústavní právo sestává oddíl Z advokátní praxe. Oddíl Učitelé seznamuje s učitelskými osobnostmi v částech pojmenovaných Zapadlý vlastenec, Zasloužilý a mimořádný učitel, Reformátor americké výchovy a vzdělání, Učitel českého Texasu, Učitel patriot, Učitelem na obou stranách Atlantiku, První školní inspektorka v New Yorku. Rubrika Ze žurnalistického řemesla nabízí kapitolky Otec žurnalistiky senzačního stylu, Z revolucionáře žurnalistou, Otec českého tisku v Americe,^¹³ Nestor českého novinářství v Americe, „První“ Čech v Americe, První úspěšný český novinář v Americe, Zakladatel nejstaršího židovského vydavatelství v Americe, První úspěšný český vydavatel v Americe, Kulturní budovatel české Nebrasky, Nejvlivnější český novinář v Americe, První česká žurnalistka a vydavatelka v Americe, Havlíček dvacátého století.

Oddíl Z krásného písemnictví je složen z příspěvků Americký spisovatel, který tajil svůj český původ,^¹⁴ Diplomat spisovatelem, Splacený dluh svaté Bernadettě, Německý spisovatel, který cítil česky, Mistr sci-fi, Básník a romanopisec v jedné osobě, Stát se spisovatelem – to není jen tak, Český spisovatel, který se těšil světové pověsti,^¹⁵ Spisovatel holokaustu, Populární prozaik a zakladatel ‘68 Publishers. Oddíl Z Výtvarného umění a architektury seznamuje s medailonky Čeští architekti, kteří stavěli město New York, Architekt s orientálním vkusem, Otec moderní české grafiky, Tvůrce prototypu americké krásky, Český umělec na útěku, Hold velké ženě, Český průkopník dřevorytu v Americe, Z řemeslníka umělcem, Sochař, který tvořil v duchu klasicismu, Zakladatel americké fotografie jako umělecké formy.

Co Čech, to muzikant je název hudebního oddílu sestávajícího z pasáží Nejmuzikálnější rodina Ameriky, Nejlepší kornetista na světě, Nejlepší interpret Beethovena, Muzikant, jehož si předcházeli panovníci, Muzikant poctěný Prezidentskou medailí, Světový šampion české hudby. Portréty Populární sbormistr, Český kapelník, který zchodil téměř celou zeměkouli, Největší dirigent po Toscaninim, Klasický muzikant, který udělal revoluci na Broadwayi, Tvůrce saintlouiského orchestru tvoří oddíl Od dirigentského pultu. Oddíl Ze skladatelského umění vypráví příběhy Americký Beethoven, Dvořák v Americe, Symfonický génius, Skladatel, který tvořil v atonalitě, Mistr lehké opery, Světoznámý písničkář, Český skladatel, jehož věhlas stále stoupá,^¹⁶ Avantgardní muzikant dvacátého století, Skladatel, který zvěčnil Švandu dudáka, Brňan, který zhudebnil Hollywood, Avantgardní skladatel všech směrů a stylů, Tvůrce prototypu české politické jazzové písně, Moderní skladatel oper, Český skladatel, který byl poctěn Pulitzerovou cenou. Oddíl Z galerie operních hvězd připomíná medailonky První česká primadona v Metropolitní opeře, První Mařenka v Metropolitní opeře, Sopranistka světové pověsti z Brna, Tenorista s vysokým C, Diva s aristokratickým vystupováním. Kapitolky Tragédka světové pověsti, Zakladatel stálého českého divadla v USA, Bohemian Girl, Nejslavnější tanečník světa,^¹⁷ Všestranný herec, Z Osvobozeného divadla na Broadway, Česká Marilyn Monroe, Herečka s texaským přízvukem, Filmový režisér a scenárista světové úrovně vyplňují oddíl nesoucí název Z dramatického umění.

Svět vědy startuje oddílem Z humanitních oborů, s texty Historik české Ameriky, Wilsonův poradce pro evropské otázky, Americký komeniolog, Světový expert na nacionalismus, Byzantolog světové pověsti, Český historik v Americe, Americký hyperpolyglot, Literární učenec a esejista z Prahy, Byl též náš, Světový expert na literární kritiku, Přední literární kritik a historik z Chomutova. Ze společenských věd je pojmenování oddílu složeného z medailonků Otec moderního amerického ekonomického myšlení,^¹⁸ Ekonomický myslitel z Třešti,^¹⁹ Čech, který zdanil Ameriku,^²⁰ Nositel Nobelovy ceny za ekonomii,^²¹ Tvůrce normativní teorie práva, Muž, který ovlivnil veřejné mínění v Americe, Zakladatel psychologie gestaltismu, Zakladatel moderní empirické sociologie,^²² Inovační politolog.^²³

Oddíl Z přírodních věd a matematiky přispívá do mozaiky Čechoameričanů příběhy Netypický vědec, Budovatel Rockefellerovy univerzity, Jak tyfus ovlivnil osudy Aleše Hrdličky, Průkopník americké mikrobiologie, Zakladatel srovnávací dermatologie, Manželská dvojice z Prahy – laureáti Nobelovy ceny,^²⁴ Z ubohého uprchlíka světovým podnikatelem, Chemik, který obrátil molekulární biologii vzhůru nohama, „Komu se nelení, tomu se zelení“ aneb Americká dynastie rodu Zelených, Fyzik, který by si zasloužil Nobelovu cenu,^²⁵ Objevitel nukleární magnetické rezonance, Teoretický fyzik poctěný Nobelovou cenou,^²⁶ Astrofyzik – raketový vědec – vynálezce, Čech, který potvrdil Einsteinovu teorii, Největší logik po Aristotelovi.^²⁷ Z lékařství je název rubriky, přinášející medicínské portréty Otec americké homeopatie, Z tuláka na doktořinu, Průkopník oftalmologie, Rodinná dynastie doktorů, Objevitel lokální anestezie, Objevitel krevních skupin, Doyen lékařek v Nebrasce, Ortoped Ameriky, Tvůrce lékařské školy na Yalu, Lékařka, která zachránila tisíce dětských životů. Oddíl Svět techniky zahrnuje medailonky Mistrný stavitel mostů Ameriky, Univerzální inženýr, Zakladatel půdní mechaniky, Stavitel vzducholodí, Zakladatel radioastronomie, Průkopník raketových letů a kinetického umění, Počítačový génius.

Oddíl Cestovatelé líčí exotická dobrodružství Čech, který první procestoval pět kontinentů, Nejpopulárnější český cestovatel, Český polární lovec a zlatokop, Voják – cestovatel – umělec, První Američan na jižní točně, Čechoslovák na Měsíci. Oddíl Aktivistky a reformátorky přináší portréty Nejvýznamnější žena obnovené Jednoty bratrské, Zakladatelka první nezávislé ženské společnosti, Žena, která se zasloužila o novou identitu americké ženy, První česká sufražetka v Americe, Organizátorka ženského sufražetského hnutí, Brandeisova dynastie reformátorek. Oddíl Z vojenské služby salutuje příspěvky Voják s českými kořeny v americké válce o nezávislost, Čeští stoupenci a spolubojovníci Johna Browna, Český hrdina americké občanské války, Podnikatel, který zahájil svoji kariéru u Gettysburgu, Otec a syn – admirálové námořnictva, Otec a syn – generálové americké armády, Velitel námořního přístavu Pearl Harbor za japonského náletu. Oddíl Ze sportu přináší medailonky Papa Bear, Baseballová legenda, Fotbalová legenda, Basketbalová hvězda Ameriky, Několikanásobný zlatý šampion v gymnastice, Světová tenisová jednička, Nový král v krasobruslení. Poslední – politicko-zpravodajský – oddíl Pro rodnou zemi nabízí texty pojmenované Masaryk v Americe, Zapomenutý vděk, Největší českoamerický špion, O knězi, který sjednotil čs. osvobozovací hnutí, Právník, který žil jen pro československou věc, Na národa roli dědičné.

Jak jsme na výše představovanou e-publikaci narazili? Při přípravě materiálu České stopy Nobelových cen, který byl v březnu 2025 nabídnut Naší Pravdě. Původní verze^²⁸ zní:

V letech 1901-2024 byla Nobelova cena udělena v 627 případech, 1012 lidem a organizacím. Několik jednotlivců a organizací bylo oceněno vícekrát, takže NC obdrželo 978 jednotlivců a 28 organizací. Cen za fyziku bylo uděleno 118, s počtem laureátů 227 (z toho 5 žen). Za chemii jde o 116 ocenění se 197 laureáty (z toho 8 žen). U ceny za medicínu figuruje 115 cen a 229 oceněných (včetně 13 žen). Literárních cen bylo předáno 117, a to 121 autorům (z toho 18 ženám). U cen mírových se jedná o 105 cen se 142 laureáty (včetně 19 žen). U neoficiální ekonomické ceny (za období 1969-2024) je uváděno 56 ocenění a 96 držitelů (z toho 3 ženy).

Chemik a vynálezce Alfred Bernhard Nobel (1833 – 1896) se narodil ve Stockholmu. Jeho otec – vynálezce a inženýr – zbankrotoval v roce narození Alfreda. Znovu se finančně zmohl a získal si renomé pionýra zbrojního průmyslu a konstrukce parních strojů. Alfred pobýval s rodinou v Petrohradu, kde navštěvoval soukromou školu. Studoval i ve Francii a USA především chemii (také přírodní vědy a literaturu) a pracoval v laboratořích. V Itálii se seznámil s vynálezem nitroglycerínu a po návratu do Petrohradu s otcem s výbušninami experimentovali. Následoval opět bankrot a s otcem se vrátili do Švédska. Alfred se znovu pustil do podnikání s nitroglycerínem, při výbuchu však zahynul jeho bratr a další lidé. S pokusy se musel přesunout na loď na jezeře Mälaren. V roce 1864 začal vyrábět nitroglycerín a jeho bezpečnostní řízenou variantu jako dynamit, patentovaný roku 1867. Postupně rozšířil výrobu do mnoha zemích. Vedle výbušnin se zaměřoval na další chemické materiály. Měl zapsáno 355 patentů. Intenzivní práce se ale negativně podepsala na jeho soukromém životě.

Genialita Nobela spočívala v tom, jak dokázal spojit vize vědeckého bádání s potřebami a dynamikou průmyslového podnikání. Všestranný Nobel se zajímal o mír a sociální otázky, psal i poezii a dramatická díla. Vyústěním byly impulsy k založení vědecké nadace a vypsání Nobelovy ceny (NC). Význam objevu, a tedy i příslušného vědce-objevitele dříve hodnotila pouze historie. Jistý zvrat přinášejí tato ocenění, kdy významný vědecký objev předchozího roku je navržen na rok následující. Historické zhodnocení objevu je převedeno na hodnocení odborníků, resp. institucí, čímž dochází k urychlení, rychlejším aplikacím i popularizaci. NC tak bývá přiřazována k faktorům ovlivňujícím vznik a nástup vědeckotechnické revoluce.

Jako vynálezce si Nobel předsevzal nalézt odstrašující prostředek hromadného ničení, a právě o svém dynamitu byl přesvědčen, že účinná výbušnina zabrání válkám. Opak se stal pravdou. Nobel nashromáždil obrovský majetek. V listopadu 1895, unaven a stižen srdeční chorobou, navštívil kardiologa v Paříži a 27. 11. 1895 podepsal závěť, která způsobila senzaci. Mecenáš se rozhodl založit z pozůstalosti fond a z úroků, resp. dalších příjmů každoročně vyplácet ceny osobnostem, které se nejvíce zasloužily o pokrok lidstva.

Vzniklo pět humanisticky laděných cen – za největší objev v oboru fyziky, chemie, fyziologie a medicíny, za literární dílo a za propagaci bratrství a míru mezi národy. Poprvé byly uděleny 10. 12. 1901. Ceny za fyziku a chemii uděluje švédská Královská akademie věd, cenu za fyziologii a medicínu Karolínský lékařsko-chirurgický ústav ve Stockholmu, za literaturu Akademie ve Stockholmu a za mír výbor jmenovaný norským parlamentem. Cena se skládá z diplomu a zlaté medaile o průměru 65 mm, na jejíchž stranách je portrét Nobela, resp. citát z Vergilia „Inventas vitam iuvat excolusse per artes“ („Jak krásné je dívat se na lidský život zušlechtěný vynálezy“). Plus z finanční odměny, která hlavně dříve poskytovala oceněnému dlouhodobé zajištění. Výběr kandidátů zůstává značně složitý (a jejich jména zůstávají 50 let utajovaná). Probíhá ze seznamu, navrhovaného osobnostmi a institucemi. Ceremoniální součástí udělování je tradiční přednáška (zvaná nobelovská), která nastíní základní ideje objevu, cesty k němu vedoucí, resp. význam a přínos k rozvoji vědy.

Záhadou zůstává opomenutí matematiky. Nobel matematiku vnímal jako málo praktickou – pro vynálezce nevytvářela přímé materiální výstupy. Spekuluje se však i o neshodách se švédským matematikem, které se měly týkat i jedné z osudových žen Nobela. S odkazy na testament byly odmítnuty návrhy na zřízení cen za ekologii či hudbu. Na to, že mají zůstávat opomíjeni, si stěžují geologové, ekologové aj. Od roku 1969 je k pěti pravým NC přiřazována neoficiální šestá – tzv. Nobelova cena za ekonomii Přesněji Cena Švédské říšské banky za ekonomickou vědu k upomínce na Alfreda Nobela, zřízená ke 300. výročí založení banky.

Do Československa, resp. ČR putovaly NC dvě. Český fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský (1890 – 1967) převzal NC za chemii 1959 za objev a rozpracování analytické polarografické metody. Navržen byl vícekrát, za chemii, fyziku i medicínu. Adeptem byl i jeho slovenský spolupracovník D. Ilkovič. Mezi kandidáty NC za chemii se objevil E. Votoček. K prvním českým kandidátům NC za fyziologii a lékařství náleží J. Horbaczewski, původem Ukrajinec. Dále F. K. Studnička, J. Wolf, K. Šulc anebo slovenský lékař J. Goldberger.

Ohledně NC byla skloňována jména českého vynálezce kontaktních čoček a silonu O. Wichterleho anebo českého medicinálního chemika A. Holého. Jmenován bývá také J. Svoboda za spoluobjevy v oblasti retrovirologie. Jako první na světě objevil aktivitu TRH (tyreotropin-releasing hormon) český lékař V. Schreiber. Neměl správné kontakty – později (1977) byla za tento objev udělena medicínská NC dvěma Američanům. Připomenout je možné i českého lékaře M. Haška, který nezávisle objevuje imunologickou snášenlivost k cizím tkáním (Za což NC 1960 získal P. B. Medawar). NC se nedožil brněnský rodák, americký experimentální fyzik G. J. Schulz, objevitel atomárních a molekulárních rezonancí. V Přiboře se narodil rakouský lékař-neurolog, psycholog, zakladatel psychoanalýzy S. Š. Freud. Na NC v lékařství byl neúspěšně nominován 32krát a jednou v literatuře.

NC za literaturu obdržel český básník, spisovatel, novinář a překladatel Jaroslav Seifert (1901 – 1986) roku 1984. Navrhován byl opakovaně. Oceněn byl za poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti. Několikrát nominováni na NC za literaturu byli O. Březina, K. Čapek, B. Hrabal, A. Jirásek, J. S. Machar, J. Vrchlický. Ke kandidátům náleželi V. Holan, M. Kundera, A. Lustig či M. von Ebner-Eschenbachová. Z autorů slovenských P. O. Hviezdoslav a M. Válek. U nominací NC za mír figurují jména T. G. Masaryk, E. Beneš, V. Havel. Souvislost s českými zeměmi existuje u německého prozaika a esejisty P. T. Manna, který byl československým občanem při útěku před nacistickým Německem v letech 1936-44 a literární NC získal roku 1929.

Svérázný a osamělý workoholik A. B. Nobel nezaložil rodinu ani nebyl úspěšný ve vztazích. Připomínána bývá Bertha Sophia Felicita von Suttnerová, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (1843 – 1914) – česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Hraběnka se přihlásila na inzerát jako sekretářka a hospodyně Nobela. Krátce v Paříži působila jako jeho tajemnice. Stali se dlouholetými přáteli, kteří si dopisovali. Nobel si přitom rozuměl i s jejím manželem. Patrně pod vlivem Suttnerové vypisuje Nobel cenu za mír, kterou Suttnerová získává roku 1905 jako první žena. Náleží k šestici nobelistů narozených na našem území (Suttnerová, Coriová, Cori, Heyrovský, Seifert, Grünberg).

Za výzkumy typů lidské krve a určení tří krevních skupin získal v roce 1930 NC za fyziologii a medicínu rakouský biolog a lékař K. Landsteiner, jehož maminka pocházela z Prostějova. Za objevitele krevních skupin bývá považován i český lékař J. Janský. Kdyby Janský v roce 1930 ještě žil, možná by NC převzali společně. L. Ružička, chorvatsko-švýcarský chemik, získal v roce 1939 NC za chemii (za práce na polymethylenech a vyšších terpenech) – jeho dědeček byl z Klatov. V roce 1947 byli NC za fyziologii a lékařství (za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů) poctěni američtí manželé G. T. Coriová a C. F. Cori, oba narození v Praze, působící na poli lékařství a biochemie.

Otce z Prahy měl W. E. Pauli, rakousko-švýcarský fyzik a průkopník kvantové fyziky, držitel NC za fyziku v roce 1945 (za objev Pauliho vylučovacího principu). Z Prahy pocházel i otec britského molekulárního biologa M. F. Perutze, který získal roku 1962 NC za chemii (za výzkumy v oblasti stanovení struktury globulárních bílkovin). Kořeny na Domažlicku uváděl švýcarský fyzik F. Bloch, laureát NC za fyziku v roce 1952 (za rozvoj nových metod pro přesná měření jaderného magnetismu a s tím spojené objevy). Český dědeček, emigrující do USA počátkem 20. století, figuruje u Američana T. R. Czecha, držitele NC za chemii z roku 1989 (za objev katalytických vlastností RNA). České předky má i rakouská spisovatelka E. Jelineková, která roku 2004 obdržela NC za literaturu. Laureátem NC 2007 za fyziku (podíl na objevu gigantické magnetorezistence) se stal u Plzně narozený německý fyzik P. A. Grünberg. V roce 2012 získal NC za chemii (za studium receptorů spřažených s G proteinem) americký fyziolog B. K. Kobilka, taktéž s českými kořeny.

Z Podkarpatské Rusi pocházeli rodiče amerického ekonoma M. Friedmana, poctěného v roce 1976 za výzkum a spotřeby, měnové historie a teorie a složitosti stabilizační politiky. Předky z Prahy je možné identifikovat u matky amerického vědce H. A. Simona, který získal neoficiální NC za ekonomii roku 1978 za průkopnický výzkum rozhodovacích procesů v rámci organizace. České kořeny pak u rakousko-amerického teoretického fyzika a teoretického chemika W. Kohna, oceněného NC za chemii roku 1998 (za rozvoj funkcionální teorie hustoty). Rakousko-americký teoretický chemik M. Karplus, laureát NC za chemii 2013 (za vývoj víceměřítkových modelů komplexních chemických systémů) má předky z Osoblahy. Slovenské kořeny bývají připomínány u P. E. A. von Lenarda, oceněného NC za fyziku v roce 1905 (za výzkum katodových paprsků). Otce Slováka měl laureát lékařské NC za rok 1976 (za výzkum nemoci kuru) – americký lékař a virolog D. C. Gajdusek.

V diskuzích o počtu našich držitelů NC zaznívají argumenty od malé velikosti a počtu obyvatel přes kratší tradice samostatnosti po roli židovské menšiny. Tato bývá vyzdvihována např. u patnácti laureátů NC, spojených s Maďarskem (kam přímo putovaly NC dvě).^²⁹ Uváděno bývá i rakousko-uherské vyrovnání, které se více industrializované české části monarchie nedostalo, dostatek času pro židovskou menšinu opustit zemi po nástupu fašismu nebo silné zaměření maďarské vědy na přírodní obory. Případně i orientace na výchovu elit.

Knihy P. Staněka jsou výzvou, ale i údělem …^³⁰ Což plně platí i pro nejnovější titul. „Jakou cestu zvolí západní civilizace? Stojíme na historické křižovatce. Západní civilizace, kdysi dominantní sila, čelí úpadku tradičních hodnot a nástupu nových mocenských center. Dilema civilizací analyzuje tento zlomový okamžik. Bude Západ i nadále lpět na své ztracené nadvládě, nebo se dokáže adaptovat na multipolární svět, kde roste vliv Číny, Indie a probouzí se Afrika? Kniha se hluboce zamýšlí nad budoucností lidstva v éře digitalizace. Přinese umělá inteligence prosperitu, nebo se stane nástrojem nové totality ? Odpovědi na tyto palčivé otázky hledá tato provokativní a podnětná kniha“ (anotace na https://www.databazeknih.cz/knihy/dilema-civilizaci-558037).^³¹ 8. 3. 2025 se v Otrokovicích uskutečnila autogramiáda knihy, kterou pokřtil ministr financí SR L. Kamenický. Během večera vystoupili také další hosté – viz https://www.youtube.com/watch?v=tqnh3uSuJGM.^³²

Tentokráte jen a pouze telegraficky. Stále zůstává v platnosti, že Staněk je známý slovenský ekonom a prognostik. Byl poradcem několika vlád a zastával i funkci státního tajemníka ministerstva financí. Vystupuje často v médiích nejenom slovenských a náleží k velmi plodným autorům knižních publikací, které jsou určeny širokému spektru čtenářů. Staněk proslul (sálo)dlouhými přednáškami, ve kterých se dotýká mnoha a mnoha různorodých problémů a rychle skáče od jednoho tématu k druhému. Jeho rétorika bývá velmi energická a značně sugestivní, přičemž hýří a překypuje obrovským množstvím informací a zajímavých postřehů z nejrůznějších sfér života i nejrůznějších vědních oborů. Reakce z laické, ale i odborné veřejnosti bývají ovšem smíšené. Mnozí oceňují pozoruhodný rozhled a gigantická kvanta informací v nejrůznějších souvislostech i nesporně cenné inspirace k diskuzím a dalšímu přemýšlení. Zaznívají ale i hlasy kritičtější. Upozorňující na přílišná zjednodušování, na místy obtížně akceptovatelné myšlenkové i argumentační zkratky, na příliš kategorické soudy, na mlhavost vizí i obecnost doporučení nebo na mísení reálných fakt s hluchými místy. Snaha o komplexnost uchopení problematiky může vést k jisté neuspořádanosti. Staněkův styl vyjadřování i psaní – s neustálými odbočkami – působící dojmem, že autor chce za každou cenu sdělit úplně všechno, co k tématu zná, nemusí samozřejmě vyhovovat každému. Záplava formulovaných myšlenek doslova válcuje případné oponenty, přičemž málokdo má schopnost pohotově reagovat na neustále předkládané nové a nové teze i argumenty. Které jsou přitom ovšem nezřídka obtížně doložitelné i ověřitelné a zůstávají spíše v rovině úvah a hypotéz. Zmíněné minimálně zčásti platí i pro příspěvky spoluautorů I. Pauhofové a M. Velčíka.

P. Staněk se věnuje globalizaci, vývoji světové ekonomiky, problémům technologického a strukturálního rozvoje (včetně umělé inteligence), finančních trhů, znalostní společnosti anebo otázkám proměn přírodního prostředí. Viditelný zůstává varovnými predikcemi, kterak tzv. čtvrtá průmyslová revoluce (či dokonce již revoluce 5.0) údajně nepředstavitelně promění celou společnost. Nemá jít o prosté spojení technologických změn, nýbrž o zcela zásadní a skokový kvalitativní posun vývoje lidstva. Co může zatím vypadat jako plíživá změna, mohou ve skutečnosti být drobné potůčky, které se slévají do rychlého proudu klíčových změn ve všech oblastech života, včetně systémové změny např. technologií smart. Což má vytvářet tok, který se postupně proplétá a formuje předpoklady pro celostní změnu. Podle P. Staněka má tudíž v revoluci 4.0 docházet nejenom ke spojení technologických změn, nýbrž zároveň ke skokovým hodnotovým posunům, které „hází společnost někam jinam“.^³³ Naplňují se tyto vize? Anebo je tzv. čtvrtá průmyslová revoluce spíše bublinou? Nejenom mediálně vděčnou, za kterou se dá schovat, resp. vydávat vlastně téměř všechno? A která je dobrým byznysem.

Podle P. Staněka se vize převratných proměn naplňovati mají. Což má stvrzovat i anotovaná kniha. Věnovaná především historické křižovatce, na které se ocitl dnešní liberální Západ. Za připomenutí se v tomto ohledu přímo nabízí R. Richta a jeho legendární Civilizace na rozcestí.^³⁴ Jméno Richty se však v celé knize nevyskytne ani jednou, ani v Předmluvě. Škoda.

Titul otevírá obšírná Předmluva: Zasvěceně o alarmujících výzvách J. Skály, nepřekvapivě básnicky laděná. Skála hned na startu chválí Staněka, že umí zaujmout hloubkou pohledu i šíří záběru. S čímž lze souhlasit. Ústřední ideou knihy je, že euroamerický civilizační okruh se má propadat do neřešitelné patové situace. Tomuto okruhu má hrozit „rozsochatý „souběh krizových fenoménů“ ….“ (s. 7 anot. publ.) – jako je růst vojenských výdajů, dále nákladů vyvolaných přírodními změnami a stárnutím populace, nákladů na bydlení atp., a to i ve vazbě na ceny energií, pokles úspor vlivem inflace či plíživou pauperizaci velké části obyvatelstva. Manévrovací prostor západních vlád má být stále více omezován, a tím i stále více blokována možnost udržet evropský sociální model. K čemuž by se však slušelo dodat, že nejde pouze o vlivy objektivních trendů, nýbrž z velké části i o důsledek zešílení samotné Evropy, která v blouznivém liberálním fanatismu již několik dekád páchá sebevraždu v přímém přenosu.^³⁵ V současnosti se k zeleným fantasmagoriím přidává propagace militarizace a válečné štvaní. Strašení lidí pokračuje, přičemž je jim servírováno, že zbrojení je nejen politicky nezbytné a ekonomicky prospěšné, nýbrž i zelené a ekologické. Libtardi této propagandě přitom i věří …

Skálova Předmluva zahrnuje části Slepá ulice a válečné bubny, Svět plný kritických linií, Šance a pasti umělé inteligence, Slibné horizonty medicíny, Digitalizace a existenční polarizace, Příznaky rozpadu a úpadku, Na prahu nové hierarchie. V těchto jsou vcelku výstižně představeny jednotlivé kapitoly, s rekapitulací hlavních poselství a výzev. Uváděno je, že Západ nemá žádný plán B.^³⁶ „Tím víc se hledá spása ve válečném hazardu“ (s. 8 anot. publ.). Na bizardní paradoxy varovně upozorňují i další kapitoly od P. Staněka. Který – v podobě výkřiků – semílá vše od nových zbraňových systémů a umělé inteligence (AI) přes japonský model moudrosti a holistické přístupy až k fundamentální otázce smyslu existence.

Kapitol je osm a nejsou číslovány. Jako v jiných knihách P. Staněka je orientace v textech krajně obtížná. Čtenář se skoro všude doslova ztrácí. Staněk vytrvale své texty nijak vnitřně nečlení. Maximálně (nepojmenované ani nečíslované) pasáže oddělují tři hvězdičky. Jinak dokolečka dokola jednolitý text. Bez poznámek pod čarou. Bez odkazů a literatury. Což vadí nejenom u prezentovaných čísel. Jak a odkud jsou získána uváděno není. Čtenář jim prostě má věřit. V některých textech je pouze místy pár slov vytištěno tučně. Někdo to ovšem působí spíše jako tisková chyba, nežli coby snaha o zvýšení přehlednosti a čtenářského komfortu.

Vstupní materiál, pravděpodobně současně stěžejní, je nazvaný Globální konflikt, podminenky a predpoklady (P. Staněk) a je psán slovensky. Má nabízet „rozlehlejší a strukturovanější panorama, než je dnes v kraji zvykem. Odhaluje též klíčové, tedy ekonomické podloží všeho, čím se „doba vymkla z kloubů a šíjí“ …“ (s. 7 anot. publ.). Slepé ulici anglosaského civilizačního modelu má již zvonit hrana. Tento model se po tři století měl „rozmazlovat „trvalým přísunem externích zdrojů“ pod predátorským diktátem“ (tamtéž). Staněk startuje zbrojením^³⁷ a vojensko-průmyslovým komplexem, přidává AI a šíření strukturovaného strachu etc. Čtenář se dozvídá, že vojensko-průmyslový komplex (pořád) má velké zisky, že EU není schopna finanční problémy řešit jinak nežli půjčkami a celkově, že pokračuje vysávání majetku jiných zemí pro sanování růstu anglosaského civilizačního okruhu. Poté opět nalétávají letadélka F-16, F-18, Tornada a nově i hejna dronů. Problémem EU má být také koncentrace trhu. Zkracuje se doba konfrontace k možnému konfliktu. Máme tudíž být na „nejlepší“ cestě ke konfrontaci jaderné. Třetí světový konflikt by přitom měl rozměry globální. Myšlenky zajímavé, originální však nikoli. Nosný námět na kratší popularizační článek v (mírně) „dezolátském“ tisku. Ovšem dělat z toho klíčovou kapitolu celé (vědecké) knihy? Rýpavě se tážeme s klasikem Járou Cimrmanem: „Není to málo, Antone Pavloviči?“.

Následuje kapitola Integrace a dezintegrace světové ekonomiky (P. Staněk) v češtině. Pokroky Číny, propady Evropy. Úpadek systému pravidel definovaných anglosaským blokem a na straně druhé formování nových hospodářských uskupení a nová polarizace světa. Rozebíráno a dokladováno se závěrem, že: „Svět stojí před potřebou zásadní transformace …“ (s. 78 anot. publ.), přičemž se mají změnit mezinárodní organizace, globální ekonomika i politiky. Opět zbraňové systémy (s konstatováním, že nastává éra levných zbraňových systémů). Oslí (resp. spíše žádné) můstky k novým rolím mezinárodních uskupení, s výsledkem v podobě nové formy reintegrace světa. S připomenutím, že „současná integrace probíhá v kontextu transformace civilizačních modelů“ (s. 94 anot. publ.). A závěrem, že zánik EU by vyvolal vlnu dezintegrace a země by musely hledat nové místo v architektuře světové ekonomiky.

P. Staněk je také autorem českého kadlubu (v duchu Ein Kessel Buntes) pojmenovaného Kritické linie současnosti a jejich možná řešení. I tento mocně připomene pohádku o pejskovi a kočičce, kteří vařili dort a daly tam samé dobré věci. Úplně všechno, co je napadlo. K textu samotnému: Docházet má k prolínání zajímavých procesů. Vytváří se nová pozice zemí BRICS, dochází k přesunům zlatých rezerv mezi klíčovými centrálními úložišti zlata, rapidně narůstá zadlužení, probíhá další koncentrace bankovního sektoru, narůstají problémy spojené s realizací alternativních energetických zdrojů, dramaticky narůstá federální dluh USA, výrazně jsou navyšovány zbrojní výdaje, existuje obrovský modernizační dluh (včetně modernizace logistiky, energetiky apod.), stárne populace, lidé migrují, chybí politická odvaha sáhnout na neoprávněné zisky nadnárodních korporací (kdy k nejziskovějším patří farmaceutické firmy). Jmenované fenomény zajímavé jsou, ale zoufale absentuje nejen jejich souvislosti, ale především adekvátní zarámování. P. Staněk již nedodává, že nejde o žádný překvapivý vývoj. Jedná se o příznaky pokračování i prohlubování všeobecné krize kapitalismu, resp. neoliberálního modelu globalizace. Stav nestability se přitom má koncentrovat hlavně na západní polokouli, ale ekonomické jádro světové ekonomiky se přesunuje na východní. U armád roste význam rychlé mobility. Vojensko-průmyslový komplex v USA je převážně privatizovaný, v Rusku a Číně podléhá státní kontrole a vlastnictví. Od čehož se text dostává k lokalizaci výrob, k přínosu AI v podobě optimalizace výroby a minimalizace škodlivé produkce a ve finále k tomu, že: „Příroda je klíčovým hybatelem lidského života a jeho budoucnosti“ (s. 123 anot. publ.), resp. že: „Klíčovou roli … hraje mezigenerační přenos znalostí a zkušeností …“ (s. 124 anot. publ.). Následují tři hvězdičky a další věty o polarizaci, migraci či o tom, že nové technologie by neměly pouze generovat zisk, nýbrž zvyšovat kvality života. Nechybí otázka o smyslu lidské existence ani konstatování, že AI by měla odhalovat nelogičnosti v dnešní společnosti a nabídnout jejich řešení. Nezbytný má být komplexní přístup a „hledání řešení, která zohlední všechny aspekty současných výzev“ (s. 131 anot. publ.). Finální pasáže připomínají generátor náhodných slov.

Digitálny svet a polarizácia spoločnosti budúcnosti je pojmenování materiálu I. Pauhofové. Jako – bohužel – jediný obsahuje i poznámky pod čarou a v závěru literaturu. V neposlední řadě i pojmenování jednotlivých částí. Tato zní: Aktuálne aspekty vývoja so zretel´om na procesy polarizácie; Odkial´a kam prúdi nenápadný „vietor“ prehlbovania polarizácie. Akú úlohu zohrává umelá inteligencia?; Čo prinesie digitalizácia informácií o človeku, reálny versus virtálny svet bohatých a chudobných; Keď sa objevujú pokusy presviedčať, že starí sú pro spoločnosť priťažou, a vek dožitia sa predlžuje; Aká bude podoba spoločnosti budúcnosti? Existuje už dnes nejaký jej predobraz?; Zapojenie dôsledkov prehlbovania polarizácie do formovania obrazu spoločnosti budúcnosti?; Niektoré otázky „patalógie“ v procesoch digitalizácie a kdo bude kontrolovaný; Predpokladané špecifika digitálnej spoločnosti budúcnosti; Prístupy k chápaniu rozdielov medzi reálnym a virtuálnym svetom sú vel´mi nejasné … Názvy částí, resp. celý text působí zvláštně, přesněji nečte se snadno. Opět jde spíše o formu podání (otázky v podtitulcích aj.) nežli o obsah. Zajímavé postřehy lze nalézat např. ohledně predikovaných proměn vlastnictví v polarizovaném digitálním světě.^³⁸ Autorčina dystopická vize polarizované digitální (a cirkulární) společnosti je krajně děsivá.

V česky psaném textu Umělá inteligence a její limity P. Staněk zastává spíše kritičtější pohled na AI, přičemž odmítá, že by AI mohla nahradit člověka. Zdůrazněna je schopnost učení a role vědomí jako vyšší úroveň fungování informační architektury. Za klíčové je označena relevantnost informací. Zmíněn předem naprogramovaný výsledek k jehož zdání (a potvrzení) vědecké, legitimity slouží analýza modelových řešení vytvořených AI. Chybná data v kombinaci s ideologizovanou konstrukcí algoritmů vedou k chybným výsledkům. Najednou se tady ocitá konstatování, že jedním z klíčových zákonů přírody je diverzita. S nutností jeho respektování. Třeba i v bankovnictví s využitím AI. Se závěrem, že „ovládáním zadluženého subjektu lze omezit všechny formy a způsoby jeho chování“ (s. 177 anot. publ.). Poté přichází poučení, že „málo toho dosud víme o potenciálu našeho těla a mysli“ (s. 182 anot. publ.). AI přitom nemá vládnout vědomím analogickým tomu lidskému. Lidé totiž vytvářejí novou architekturu souvislostí, neboť jejich myšlení a objevování spočívá v hledání netradičních cest a netradičních řešení. Opětovný důraz na diverzitu a taktéž na to, že algoritmy by také měly obsahovat principy kvalitativních skoků. Neurony se vytvářejí celý život. Digitální identita není bezpečná. AI sice může být využita při vývoji nových léků, nicméně teleskopování může proces vývoje urychlit, „ale nezmenší míru rizika při zavádění nových medikamentů“ (s. 193 anot. publ.). Apel ohledně nutnosti nového pohledu na produkční systémy. Dále zdůraznění důležitosti vlastnictví v rámci cirkulární ekonomiky. Plus varování, že žádné bezpečnostní protokoly systém neuchrání před hacknutím. Civilizační modely mají být odlišné, leč člověk samotný zůstává „neuvěřitelně dokonalým výtvorem vesmíru“ (s. 200 anot. publ.). AI odmítá informace nezapadající do jejího ideologického nastavení. Finále: „Musíme respektovat kvantovou podstatu vědomí jako vyšší úroveň chápání reality světa“ (s. 202 anot. publ.). Uff! Informace zajímavé, ale v podobě naprosto neuspořádaných výkřiků. I tento text působí jako koláž nadpisů a výpisků z mnoha a mnoha různorodých příspěvků z mnoha a mnoha oborů.

Uvedené je možné vztáhnout i k dalšímu – duplicitnímu – materiálu Staněka na stejné téma. Tentokráte se český materiál jmenuje Umělá inteligence – pozitiva a rizika. Nalézáme zde zopakování, že AI představuje inteligenci jinou, nežli je lidská. Lidí jsou unikátní a jedineční. Technologický rozvoj by neměl být samoúčelný, měl by fungovat jako nástroj zlepšení života. Lidské vědomí funguje na algoritmech nám dosud neznámých. „Klíčovým bojištěm budoucnosti bude lidský mozek a lidské vědomí“ (s. 216 anot. publ.). Máme usilovat o propojení psychologie, neurologie, genetiky a fungování lidského organizmu. Myšlení má zahrnovat i přirozený šum, „který funguje jako klíčový filtr kvality a úplnosti informací“ (s. 222 anot. publ.). Diverzita je klíčová. Člověk musí zůstat nedílnou součástí přírodního prostředí. Individualita a jedinečnost lidské společnosti je v rozporu s AI. Chatbot nenahradí lékaře (živého), ani učitele (živého). Ve vztahu k AI má být postupováno ve třech směrech: „1. Posunout poznání lidského organismu … 2. Přehodnotit strukturovanost a vypovídací hodnotu datových souborů … 3. Zakódovat jedinečnost do algoritmů umělé inteligence …“ (s. 233 anot. publ.). Dodat je na místě, že tento materiál náleží ke čtenářsky nejuchopitelnějším (v neposlední řadě i vzhledem ke své relativně kratší délce) a za nás je nejlepší v celé knize.

Slovensky psaný text Informácie a medicína budoucnosti P. Staněka vyznívá vesměs optimisticky. Zmíněn je namátkou objev temného genómu v genetice nebo výzkumy emočně-logického kódu apod., dále interpretace organismu coby integrovaného systému, význam neuroplastických map atp. Anebo i vytváření psychosomatických šoků (jako je fenomén strachu) při pokusech ohledně ovládání společnosti. Diskutována je otázka fyzických hranic lidského organismu ohledně informačních protokolů a algoritmů, adaptačních mechanizmů organizmu (na úrovni adaptace pomalé a rychlé), platnost principů dynamické rovnováhy, diverzity a architektury souvislostí. Autor se zamýšlí i nad tím, proč vůbec vytváříme AI? Končí připomenutím, že člověk vždy byl a musí být součástí přírodního prostředí. Přehnaný optimismus ohledně údajných slibných horizontů medicíny by však měl být alespoň trochu krocen ve světle kapitalistického rámce fungování dnešní medicíny ve velké části globu. Farmakologicko-medicínskému komplexu (s výnosy možná i vyššími nežli sklízí komplex vojensko-průmyslový) nejde o člověka ani lidstvo, ale o profity (a moc). Když už pokládáme fundamentální otázky smyslu existence a lidského života, je možné ptát se, zda by někdo opravdu chtěl žít věčně? Autor těchto řádků rozhodně nikoli. K prosté lidské slušnosti náleží zavčas zemřít … A autor těchto řádků určitě ani trochu netouží stát se vylepšeným kyborgem.

Autorem posledního – neúměrně dlouhého – příspěvku je M. Velčík. V textu Niektoré symptómy vnútorného rozkladu našej spoločnosti a jej zrýchl´ujúceho sa úpadku jsou k doplňkovým symptomům rozkládající se a upadající společnosti řazeny tyto – figurující v názvech subkapitol: 1. Lidé se přestali zdravit, 2. Morální a hodnotová dekadence lidí (se samotnými paragrafy Důvěra a Patriotismus), 3. Vztahy mezi mužem a ženou, vývoj instituce rodiny, 4. Nedodržování dohod a slibů – společenská pandemie (se samostatnou pasáží Mladí lidé v práci), 5. Ztráta fyzických a mentálních vlastností, 6. Rostoucí digitalizace života lidí, 7. Hypertrofovaná konzumní společnost a materialismus odpojují lidi od jejich přirozené podstaty. Důsledky pro vývoj společnosti.^³⁹ Nakonec čtenář nalézá Závěr s formulací různých způsobů zásadní společenské změny (aktivní změna, cesta bez násilí, pasivně, změna vyvolaná iracionálním jednání člověka). Každý by přitom měl začít od sebe, od pohledu do vlastního nitra. Hodnocení příspěvku ponecháváme na p.t. čtenářstvu. Dodejme, že nikterak jasná není koncepce knihy, řazení i samotné zařazení příspěvků. Byla vůbec nějaká koncepce?

Resumé: Knížka zajímavá a inspirativní pro některé (především velmi trpělivé) čtenáře snad možná i bude. Autor této anotace překvapen není. Přesně něco takového očekával. Což není míněno jako kritika, nýbrž jako konstatování. Opětovně se jedná o pel-mel výkřiků – postřehů, námětů, glos, vizí či výzev, o téměř neuvěřitelnou (místy až nesnesitelnou, resp. díky neuspořádanosti a propojení neuchopitelnou) záplavu různorodých informací. Vesměs zajímavých i snad užitečných. Mnohdy a mnohde se ovšem opakujících (Kacířsky nás napadá, že místo deseti knih by možná stačila jedna ...). Klíčovým problémem textů (a vlastně i vystoupení) P. Staněka přitom není obsah, nýbrž forma zpracování a prezentace. Jako zřetelnou metodologii lze přitom identifikovat pouze chaotismus vln úvah, příslušná spojující červená nit je místy velmi těžko udržitelná. Jeden z velkých učitelů autora těchto řádků – (nejenom) o výkladu ekonomických teorií – s oblibou říkával: „Vždy musí být jasné, odkud jdeme, kde jsme, a kam směřujeme“. V představované knize to patrné – při vší úctě k autorům – příliš není. Když již vzpomínáme M. Macha, tak připomeňme jeho silný důraz na předpoklady (v duchu M. Tomse).^⁴⁰ Formulace předpokladů a uvědomění si významu těchto zůstává klíčové (I když se mnohým „nehodí do krámu“). V anotované práci zmíněné absentuje zcela. Tudíž naprostá většina tvrzení je plytce povrchní a stojí na vodě. Závěrem dodejme, že P. Staněk & kol. zůstávají ani ne na půli cesty při demaskování v současnosti klíčového nepřítele a globálního antihumanistického i anticivilizačního zla – liberalismu.

Bonus: Josefa Švejka není nikdy dost. Mezi Florou a Jiřákem z výkladu – nepříliš útulného – relativně nového antikvariátu na nás počátkem trumpovského vymetání globálního liberálního deep state vykoukla postavička dobrého vojáka Švejka mašírujícího s oslíkem.^⁴¹ Nezaměnitelně ladovská. Zavřeno, vstupujeme až za pár týdnů. Neohmatanou knížku si cení na CZK 140.^⁴² Bereme. Odpudivé je, že pomalý hipster požaduje zaplatit kartou. My platíme penězi, nikoli podvodnými kartami! Ani žádné nemáme a nikdy mít nebudeme! Panáčkovi se protahuje morda a s nehraným opovržením vrací na dvoutisícovku. Bojujme za ústavní právo na hotovost a na nedigitální život! Howgh! Pro tragikomické pousmání dodejme, že poblíž se nalézá malinké copycentrum, s originální figurou. Loni odmítla udělat potisky CD, s tím, že se mu prostě nechce a stejně dělá jen „velké věci“. Letos drze poučuje, že foto na podložku pod myš již není cool. Opět zakázku lenivě odmítá. Provozovnu zdobí vskutku pozoruhodná zeď nářků. Nechybí samozřejmě fangle ukrajinská. Zdi vévodí červené trenky s nápisem, že je této figuře stydno za prezidenta Zemana. Vedle toho hanopis na Babiše. Komouš, fízl apod. Nejlepší na konec. Nad nimi v oslavném rámečku trůní prezident, za kterého se dotyčná figur(k)a již konečně prý stydět nemusí. Žádný komouš, nýbrž Pávek. Tohle nevymyslíš … Libtardi se vyznačují selektivními hodnotami a dvojím metrem. Divné jim to nepřijde vůbec.

Zpět k získanému titulu. Hašek, J.: Oslí historie aneb vojenské články do čítanek. Ilustrace J. Lada. Předmluva R. Pytlík. Praha: Naše vojsko a Dádina školička 2002. 130 s. ISBN 80-206-0645-9 (Naše vojsko), resp. 80-86612-03-1 (Dádina školička). Jedná se o „… jakýsi úvod do švejkovské problematiky …“ (s. 11 anot. publ. 2002), resp. o výběr Haškových humoresek – konkrétně o výbor „z předválečných Haškových antimilitaristických próz a satir …“ (dtto). Knížku otevírá Pytlíkův úvod Než začnete číst … Hašek polohou parodie a grotesky reaguje na rozdmýchávání válečné atmosféry před Velkou válkou, včetně pokusů např. politickými procesy likvidovat v Rakousku antimilitaristické hnutí, se kterým byl spisovatel v kontaktu.

Což zůstává varovně aktuální i dnes. Současné válečné pokřikování připomíná houstnoucí atmosféru před I. světovou válkou.^⁴³ Válečné štvaní a zbrojení se stalo další etapou bubliny 4.0, přičemž pomáhá udržovat obyvatelstvo ve strachu jako kovid. Přebíjení se zelenými cíli, devastujícími Evropu, je nahrazeno přebíjením se cíli v barvě khaki. Fanatismus lepševikům velí – žádný mrzký mír, nýbrž atomovku. Libtardismus již není světonázor, ale velmi vážná diagnóza. Nebezpečná pro lidstvo a celou planetu. Dříve se hovořilo o zemských škůdcích …

Upřesnit je na místě, že J. Hašek přitom před I. světovou válkou sám v armádě nesloužil a poměry v rakouské armádě z vlastní zkušenosti tudíž neznal. Spoléhal se na vyprávění kamarádů, v čele s básníkem J. Machem. Legendární Švejk náleží k našim nejoblíbenějším knihám vůbec. Přičemž se hrdě prsíme i jedním z nej vydání – Hašek, J.: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I-IV. Praha: Vydavatelství ROH 1955. 768 s. ISBN nemá. Neodsuzujeme ani Vaňkovo pokračování, opět vyšperkované půvabnými ilustracemi J. Lady (Vaněk, K.: Švejk v ruském zajetí a v revoluci 1 a 2. Praha: Československý spisovatel 1991. 336 s. + 224 s. ISBN 80-202-0275-7 (1. díl), 80-202-0276-5 (2. díl), 80-202-0277-3 (soubor)).

Výbor otevírá krutá protivojenská noticka „Der Verfluchte Ruthene“ (1908). Následuje ostře politicko-satirická Oslí historie z Bosny (1908), dále téměř kafkovská „povídka o domovní prohlídce“ Jen si berte vojáčku! (1909), smutně anekdotické zadostiučinění Zavřený lev (1909), vojenskou byrokracii parodující a těžce tepající hříčka Čáka pěšáka Trunce, který měl nevojensky velikou hlavu (1909) a depresivně poetický příběh Na opuštěné latríně (1910). s nečekaně hororovým koncem. Čtenář je poté obeznámen s výchovně-poučnými Vojenskými články do čítanky pro děti (1910), figurujícími v podtitulu knihy. Ostrého odsouzení se přitom zaslouženě dostává ohavným chcimírům, kteří nechápou „jak jest krásné stříleti na nepřítele …“ (s. 42 anot. publ. 2002). Ukázkou brilantní policejně-zpravodajské práce je povídka Vzpoura v rakouském loďstvu (1911), kde chybí snad jen plk. Foltýn.^⁴⁴ Následují drobničky ze života nazvané Jak se ztratilo sádlo v 2. kuchyni Košického pluku (1911), s rebelantským Rusínem Omagulkou aj., resp. Příhoda vojáka Svobody a jezevčíka Čora (1911) s venčením.

Upřímná vskutku je Zpověď velezrádcova čili Tajemství bašty na Petříně (1911), do krás Českého ráje nahlédne textík Příroda a nauka o vozatajství (1911) a opravdového hrdinu představuje Interview se svázaným důstojníkem (1911). Povídka Vojenská dodávka (1911) si opětovně bere na paškál mašinerii vojenské byrokracie. Do Orientu p.t. čtenářstvo zavádí Triumfální vjezd bucharského panovníka s podtitulem Z orientálních povídek (1911), do Rokycan zase satira Jak se vzbouřili roku 1912 veteráni v Rokycanech aneb Ze vzpomínek vysloužilce (1912) Vzpoura zmíněná proběhla jenom u piva. Téma italsko-turecké vojny rezonuje v dílku U holiče s podtitulem Drama o jednom dějství (1912), v povídce Dobrý pan Špirk (1912) a přehledu zpráv Hlasy listů o válce turecko-italské (1911). Balkánské půtky hrají roli i v textu Smutný konec válečného zpravodaje Prager Tagblattu (1912), který kvůli těmto podléhá rumu. Ich formou je zpracována drobnička z haličských garnizón nazvaná Ze zápisků důstojníka (1913), líčící trampoty s vojenským sluhou Ťurmulinem, trpícím chandrou.

Pak již nastupuje sám pan Švejk. Povídka nese název Dobrý voják Švejk: Zajímavé příhody poctivého vojína. (1911). Skládá se z pěti částí: I Švejk stojí proti Itálii,^⁴⁵ II Dobrý voják Švejk opatřuje mešní víno, III Superarbitrační řízení s dobrým vojákem Švejkem, IV Dobrý voják Švejk se učí zacházet se střelnou bavlnou a V Dobrý voják Švejk působí u aeroplánů. Celou představovanou knížku uzavírají vysvětlivky a seznam kreseb národního umělce Josefa Lady.

Upřesnit nutno, že Švejk z roku 1911 ještě není plnokrevným Josefem Švejkem z Osudů …, ale pouhým vždy usměvavým superarbitrovaným blbcem u kumpanie. Sice s jistými přesahy, nicméně ještě zdaleka nedotaženými. Což ostatně připomíná text ohledně zrození Švejka na zadní straně obalu. Jarmila Hašková vzpomíná na rok 1911, kdy si ondyno Jaroslav večer cosi poznamenal. Jenže to zaspal. Ráno objevil jen nadpis: „Pitomec u kumpanie“. Takto vznikla a vyšla povídka Dobrý voják Švejk. Hašek ovšem spokojen nebyl, měl představu „něčeho nového, ohromného …“ (zadní strana obalu, anot. publ. 2002). Jiskra, „která tehdy navečer kmitla pod Haškovým čelem před spaním, pálila v podvědomí – a čas plynul …“ (tamtéž).

P.S.^⁴⁶ Ve vřavě Velké války, uprostřed Haliče, dobrý voják Josef Švejk zpovídá burše (ne)dobrého poručíka Duba Kunerta: „Vodkuď vlastně seš? Přímo z Budějovic? To chválím, když je někdo přímo vodněkud“ (Hašek, J.: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I-IV. Praha: Vydavatelství ROH 1955. 768 s. ISBN nemá, zde s. 574). A vodkuď vlastně byl Švejk a potažmo jeho duchovní otec Jaroslav Hašek? Kam chodívávali na pivko? Sehrál v tom roli i Žižkov? Hašek (narozen 30. 4. 1883 v Praze) domovským právem náležel do obce Mydlovary u Českých Budějovic. Osudy a cesty Josefa Švejka mapuje známý haškolog Radko Pytlík ve stejnojmenné práci s podtitulem Pojednání se sedmi záhadami (Pytlík, R. Praha: Emporius 2003. 127 s. ISBN 80-86346-08-0). Rozebírá vznik nesmrtelného anti-románu v kontextu reálií, ke kterým náležely samozřejmě restaurace a hospody. A to i žižkovské. Mnohé důležité se přitom odehrávalo právě tady. Začíná to žižkovskou hospůdkou U Pánků ve Veleslavínově, dnes Víta Nejedlého. Tady sedí v polovině února 1921 Hašek s ruskou manželkou Šurou a zapřísáhlým žižkovákem Frantou Sauerem. S ním se po návratu setkává U Jelínků, s tehdy silným třeboňským pivem. Proskribovaný navrátilec Hašek získává podnájem v Bořivojce, tehdy Riegerově ulici č. 33. A právě U Pánků vzniká nápad na vydávání humoristických sešitků, s jejich kolportací po hospodách. Včetně U Kroužků či U Tábority anebo U Blanických rytířů, kde prý s Haškem rád poseděl i Josef Lada. Po překonání finančních potíží vychází první sešit Švejka 14. 3. 1921. Hašek však byl po návratu zahořklý, sebeironický, měl vážné existenční potíže a pro mnohé nesl pečeť vlastizrádce. Nemínil se nikterak plést do politických akcí a odlehlost žižkovské periferie, této proletářsko-bohémské republiky s vlastními zákony, mu zřejmě vyhovovala. Již před válkou byly hospody často jedinou jeho tvůrčí dílnou. Pro zrod Švejka se pak stala klíčovou malá žižkovská hospůdka U Kamenáče, kde šéfoval dobrodruh Karel Šnor. Přitom postava Švejka se poprvé objevuje již v roce 1911. Ne zcela objasněnou záhadou stále zůstává jeho předobraz, např. reálný burš u nadporučíka Lukáše, jakýsi František Strašlipka. Peripetie pokračují, přistupují problémy s dramatizací Švejka u E. A. Longena atd. Hašek přitom nespěchá a nakonec zakotví v dobrovolném vyhnanství. V sázavských lesích v Lipnici, kde bydlí v hostinci U České koruny. Zde vznikají další sešity a tady také v nově zakoupeném domku č.p. 185 Hašek 3. 1. 1923 umírá. Osudy dobrého vojáka Švejka zůstávají nedopsány. Znalci dobře vědí, že ke geniálnímu dílu neodmyslitelně patří nejenom obdobně geniální Ladovy ilustrace, ale v neposlední řadě vysvětlivky. Nejen kvůli legendárnímu (pravdivému) výroku vrchního vojenského lékaře jménem Bautze: „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande“ (výše cit. Švejk 1955, s. 93, resp. 725). Zmiňovány jsou i plzeňská restaurace U Brejšky ve Spálené (tamtéž, s. 53), nuselský podnik U Bansethů (tamtéž, s. 63), U Vejvodů (tamtéž, s. 114), pověstný Kuklík na Petrském náměstí (tamtéž, s. 128), starý hostinec ve Štupartské (tamtéž, s. 195), U Mariánského obrazu v Hybernské (tamtéž, s. 223), noční zařízení U Starý paní v Michalské (tamtéž, s. 533), Černý pivovar na Karláku (tamtéž, s. 559), taneční restaurace s velkým sálem Beseda ve Vladislavově (tamtéž, s. 608) nebo starobylý pivovar a hostinec U Montágů na náměstí Malostranském (tamtéž, s. 641). Dále celá řada nočních vináren, kaváren a tančíren (Montmartr v Řetězové, Bendlovka v Sokolské, Stoletá na Zderaze, zábavní místnosti v Nekázance, U Špírků v Kožné) či nevěstinců a „pochybných místností“ (U Šuhů v Rybné, U Starý paní, U Dvořáků, českobudějovický Port Artur aj.). Taktéž zde nechybí vyhlášený podnik U Fleků (tamtéž, s. 388), u kterého vysvětlivky půvabně vysvětlují: „... starodávný pivovar a hostinec v Křemencové ulici v Praze II. Hostinec býval sídlem vlastenčícího pražského maloměšťáka, radikálního jen u pivní sklenice“ (tamtéž s. 747). Pozornost je věnována také předměstské pivovarské pivnici U Rozvařilů (tamtéž, s. 554), „s níž soupeřily jiné známé poříčské pivovarské hospody, „u Labutě“ a „u Bucků“; všecky tři hostince pořádaly od sedmdesátých let minulého století a ještě za první republiky ve svých zpěvních síních lidové zábavy („tingltangl“)“ (tamtéž, s. 758). Další Švejkovy osudy následně rozvíjí Karel Vaněk. Dokončuje nedopsaný díl IV a přidává V a VI.^⁴⁷ Svérázná literární kuriozita kvalit originálu samozřejmě dosáhnout nemůže, leč za přečtení stojí. I když Vaňkův bodrý vtip a drsný humor zdaleka není tolik laskavý jako u Haška. Zmiňován je zde samozřejmě Kalich, dále Banzethovi a některé další podniky, kam se Josef Švejk po válce moc těší (výše cit. Švejk, 1991, s. 103, 132, 211, 294 (1. díl) či 213 (2. díl)). Povedená je scénka s jídelníčkem pražského hotelu Černý kůň, úspěšně vydávaným za pasport (tamtéž, s. 297-298 (1. díl)) atd. Mnohé z připomenutých podniků přibližuje výpravná publikace Zábava a slavnosti staré Prahy představená v BPH XIX. (Míka, Z. Praha: Ostrov 2008. 351 s. ISBN 978-80-86289-61-8).^⁴⁸ Do svérázného světa staropražských nejenom putyk poutavě vtahují knížky Karla Ladislava Kukly (např. Pražské bahno. Praha: Svoboda 1992. 190 s. ISBN 80-205-0262-9). Hold velikánu Haškovi skládá jeho pomník. Stojí kde jinde, než na Žižkově. Na Prokopáku. Čekalo se na něj hodně dlouho. A mezi námi – mohl být povedenější.^⁴⁹ Čest Haškově památce!

P.P.S. Z filmotéky tentokráte 3 x se Slovenským národním povstáním. Když se blíží květnové 80. výročí osvobození a když „porouchaný android“ DN^⁵⁰ dokolečka dokola opakuje, že nás osvobodili Američané …^⁵¹ Premiérově sjíždíme neokázalé drama Dolina (Československo, 1973, 88 min., režie Š. Uher). Oživujeme si staticky-patetický snímek Bílá tma (Československo, 1948, 102 min., režie F. Čáp). Chycení partyzáni na pile jsou na sílu … Do třetice nás inspiruje skon Š. Kvietika. Vnitřní drama jeho postavy Matúša, ze kterého se stává bojovník v pancéřovém vlaku – ve filmu Deň, ktorý neumrie (Československo, 1974, 89 min., režie M. Ťapák). Vzpomínáme i na teatrální klasiku Vlčie diery (Československo, 1948, 122 min., režie P. Bielik). Klasikou je scéna s kládou. Líčíme na seriál Povstalecká história, který jsme kdysi propásli. Osm epizod (Československo, 1984, 11 hod. 17 min., režie A. Lettrich).

2. Pracovní materiály

Ekonomie produktivní spotřeby, poziční investování, mechanismy – II.

V předcházejícím díle jsme zveřejnili část nejnovějších výsledků z oblasti ekonomie produktivní spotřeby → poziční investování → generování investičních příležitostí → KK-hry a KK-struktury → možnost odstartování pozitivní změny mnohem dříve a mnohem výraznější, než si dovedeme představit.

Následující text je souborem částečně systematizovaných materiálů, které se k dané problematice vztahu. Některé se částečně překrývají, ale i v nich je to, co je určitým „opakovaným“ zvýrazněno v nových kontextech. K jednotlivým částem uvedeme v případě potřeby stručný úvod (kurzívou, aby byl odlišen původní text od jeho zařazení do souboru materiálů).

Nejdříve vkládáme text, který vyvolal značný zájem. Byl zveřejněn na blogu https://radimvalencik.pise.cz 9. dubna:

Následující text je veden na úrovni podstatně vyššího zobecnění, a tudíž mnohem náročnější na pochopení. Pokud se tím čtenář prokouše, bude odměněn – možná až nečekaně – pozitivní predikcí týkající se nikoli vzdálené budoucnosti:

Připomeňme si, že KK-struktury jsou struktury, v nichž dominují KK-hry, tj. hry, v nichž splývá paretovská a nashovská rovnováha, kde výplaty při vzájemné kooperaci (odtud název KK-hry) jsou výrazně vyšší než v případě volby nekooperativních strategií, tj. v případě změny strategie z kooperativní na nekooperativní si hráč pohorší. Součástí KK-struktur jsou i interakce s okolím:

- Na jedné straně je to iniciování vzniku dalších KK-her a vzájemné horizontální propojování s nimi.

- Na straně druhé je to jak horizontální, tak i vertikální intervenování NN-her (her v nichž dominují nekooperativní hry, tj. v nichž rozhoduje chování hráčů podle nashovské rovnováhy, a tudíž se snižuje efektivnost systému, v nichž působí poziční investování) do KK-her.

- jak z hlediska vývoje teoretických nástrojů jejich identifikace, deskripce, analýzy, klasifikace a predikce tendencí i předpokladů jejich vývoje;

- tak i z hlediska interpretace na různých případech z dějin i ze současnosti (vývojových peripetií či předpokladů vzniku).

To vše zejména z následujícího důvodu: Tak, jak poroste role "člověka jakožto člověka" v ekonomice, tj. jak bude probíhat změna srovnatelná s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější, při které bude růst role odvětví produktivních služeb, tak se bude rozšiřovat i prostor pro kaskádové generování investičních příležitostí, což je živná půda pro KK-hry. Přitom:

- Ekonomika, ve které budou dominovat odvětví produktivních služeb zaměřená na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka (vzdělání, péče o zdraví, výchova v rodině i výchova kulturou, sociální práce zaměřená na překonání handicapů či vyloučení) navrátí ekonomiku k člověku a současně člověka jakožto člověka (nikoli jen jako apendix technologie) do ekonomiky.

- Objektivní tendence vývoje lidské pospolitosti, jejímž obsahem je růst role sektoru produktivních služeb, se v současné době z určitých objektivních důvodů zadrhla (hledá se nová evolučně stabilní strategii lidských pospolitosti na lokálních a návazně i globální úrovni, předcházející fungující evolučně stabilní strategie nebyly připraveny na důsledky dynamického technologického pokroku).

Z analýzy i ze samotné povahy KK-struktur vyplývá nejen to, že budou hrát stále větší roli, že zejména to, že právě v době vrcholící devastace globální lidské pospolitosti pozičním investování vznikají v různých částech světa předpoklady pro převládnutí KK-her a jejich expanzi. Téměř s jistotou lze očekávat, že nikoli v příliš vzdálené době budeme svědky velmi dynamických změn přerůstající z lokální úrovně na globální, kdy dojde k propojování objektivních tendencí v různých částech světa a posunu globální ekonomiky i lidské pospolitosti v rozhodující části světa do vyššího levelu.

Velký zájem a řada významných prezentací – tato je nejdůležitější

Výše uvedený text vyvolal poměrně velký zájem objevila se řada nabídek na prezentaci poznatku týkajícího se možnosti výrazných pozitivních změn k lepšímu v nepříliš vzdálené době:

Propojit prezentování nejnovějších výsledků teorie (které nejsou triviální, představují i určitý zlom v kontinuitě vědy, a tudíž i v odborných kruzích narážení na bariéry setrvačného vidění) s pěstováním vize a s pragmatickými aspekty uplatnění výsledků jak teorie, tak i pěstování vize v blížících se sněmovních volbách se zdá skoro nemožné. Ale současně je i neodkladné. Výklad dané problematiky v odborném prostředí jsme si vyzkoušeli nejdříve na dvou prezentacích (na NHF VŠE v rámci inovačního týdne a na VŠFS v rámci pravidelného teoretického semináře). Zde jsou teze vystoupení pro Petr Bureš TV, které vycházejí z tezí prezentovaných na odborných fórech (jsou upraveny jak ve směru zkrácení, tak i doplnění):

Téma: Vize a volby, resp. mohou stávající výsledky pěstování vize přispět k úspěchu politických subjektů, které usilují o změnu, ve volbách?

1. Nejdříve avízo, kam se chci dostat – k významnému objevu při pěstování vize z nedávné doby, který lze formulovat takto:

Teorie nevylučuje, že zásadní změny k lepšímu mohou proběhnout v nepříliš vzdálené budoucnosti a být velmi dynamické.

Pozor! Nemá se na mysli změna rozložení politických sil, ale něco mnohem důležitějšího, co si vyžaduje vysvětlení. A každý se na tom může podílet.

- Dvě etapy ve vývoji ekonomie – klasická a neoklasická, jaké místo zde zaujímá K. Marx.

- Orientuje se člověk (dle klasické ekonomie) na „maximalizaci užitku“? T. Sedláček, jeho „Ekonomie dobra a zla“ (svého času bestseller). Potřebuje ekonomie morální doplněk?

- Podstata ekonomie produktivní spotřeby. Pigue (již v rocem1928): „Existují investice do lidského kapitálu a investice do hmotného kapitálu. Jakmile si to uvědomíme, stírá se rozdíl mezi spotřebním a investičním hospodářstvím. Spotřeba je totiž do určité míry investicí do osobní produkční potence.“ Ale dávno před tím K. Marx (dávno před tím – 1957): "Skutečná ekonomie – úspornost – záleží v úspoře pracovní doby; (minimum – a redukce na minimum – výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase zpětně působí na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla ..."

- „Základní ekonomický zákon socialismu“ – „rostoucí uspokojování rozvíjejících se potřeb“. V zajetí neoklasické ekonomie, orientace na „gulášový socialismu“. Polemika s M. Tomsem o komponentech efektivnosti – nikoli jen „hospodárnost“ a „účelnost“ (od zdrojů k uspokojování potřeb), ale také „dynamičnost“ a „produktivnost“ (od uspokojování potřeb k rozvoji schopností, od rozvoje schopností k jejich uplatnění).

- Proč nedošlo k „přesahu“? – Nebyl objeven nový prostor úloh, pro řešení kterých by bylo nutné vytvořit nové pojmy, aparát, postupy a které by měly dostatečnou praktickou relevanci. A, jak si ukážeme, působily i faktory ideologické bariéry.

3. Model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí:

Vysvětlení obrázku (není tak těžké pochopit). Co je paretovské optimum obecně a co v daném případě. Zásadní otázka, ze které vyplývá pochopení toho, co co jde: Co brání tomu, aby byly investiční příležitosti, včetně těch, které jsou spojeny s rozvojem schopností člověka, využívány podle míry jejich výnosnosti? I když to tak na první pohled nevypadá, je to totéž, jako když se zeptáme: Proč ještě nedošlo k tomu, aby „svobodný rozvoje každého jednotlivce byl podmínkou svobodného rozvoje všech“? (Poznámka – nedouk Benda, to chce zakázat přirozené směřování historického vývoje podložené ekonomickou teorií?)

Konkrétněji - Paradox ultimátních her, jeho vysvětlené a nástroje popisu. Proč je odmítnuto dělení 90:10? Poziční investování.

Poziční investování = přeměna majetkové výhody v nástroj diskriminace (potlačení investičních příležitostí druhého hráče či ostatních hráčů).

Skutečnost (tj. to, že to tak ve skutečnosti je), že velmi často a někdy i podstatným způsobem promítá hráč představu budoucího vývoje do současného rozhodování o rozdělení příjmu (v obecnějším případě do rozhodování o volbě své strategie v případě, že se může či musí zúčastnit určité společné akce), je nepopiratelná, nepřehlédnutelná a významná. Rovněž tak to platí ve vztahu k roli dopadu výplaty, kterou získá druhý, na moji budoucnost.

5. Teď k tomu nejdůležitějšímu: Co je největším bohatstvím? – Odpověď: Investiční příležitosti, kterými disponujeme (pokud jsou realizovatelné)? Odkud se berou investiční prostředky a investiční příležitosti, co je a co není vidět.

Nyní to nejdůležitější: zásadní rozdíl mezi dvěma situacemi (s pozičním investováním a bez pozičního investování):

Jedná se o sloučení dvou části obrázku viz major s vyznačením jednotlivých komponentů ztráty efektivnosti v důsledku pozičního investování (A, B, C, D).

- Tučnými liniemi situace odpovídající rozšířenému paretovskému optimu aplikovanému na oblast nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí.

- Neproduktivním, resp. kontraproduktivním použitím části investičních prostředků k pozičnímu investování (plocha B).

- Žádným, nebo velmi omezeným generováním investičních příležitostí jednoho hráče ve prospěch druhého hráče, což platí vzájemně (plocha A, C).

- Potlačením investičních příležitostí hráče, který je obětí pozičního investování (plocha D).

Rozdíl v efektivitě systémů, které podlehnou tlaku pozičního investování, a systémů, které tomuto tlaku nepodlehnou, resp. ve kterých dojde k „vytlačení“ pozičního investování, je natolik výrazný, že je na místě konkretizovaná podoba výše uvedené otázky: Proč v realitě nepozorujeme povícero systémů na lokální úrovni, které by byly dynamické a efektivní na základě toho, že generují a využívají investiční příležitosti podle míry výnosnosti, a to bez ohledu, komu jsou tyto investiční příležitosti generovány a z čích prostředků dochází k jejich realizaci?

6. I když to tak nevypadá, právě teď se dostáváme k podstatě toho, o co půjde v těchto sněmovních volbách. Nejdříve stručný popis situace, kdy převládne možnost kooperace a dojde k „vytlačení“ pozičního investování:

- Často si toho jsou obě strany vědomé a snaží se vzájemnou důvěru udržet.

- Z logiky i interpretace funkcí mezních výnosů vyplývá, že tato výhoda bývá velmi velká a v dalších kolech má tendenci se zvyšovat (jedná se o případ, kdy paretovské i nashovské optimum splývají a systém je při uchování stávajících výchozích podmínek samonosný a samovynucující se v nashovském smyslu).

Vsuvka: Stručné objasnění, co je paretovské a nashovské optimum, odlišnost her se vzájemnou kooperací od her typu „vězňovo dilema“.

Takováto "vzedmutí" efektivnosti (návazně na to i humanity, sloužící mj. k uchování étosu a důvěry) lze vypozorovat v řadě historických epizod. Většinou je to spojeno s následujícími atributy:

- Důraz na racionalitu (roli poznání, vzdělání, vědy, odmítání předsudku, zejména těch, které jsou spojeny s vyvoláváním nejrůznějších animozit mezi nejrůznějšími skupinami lidí).

- Umírněná (tj. nikoli demonstrativní či okázalá) spotřeba podřízená akumulaci fyzického i lidského kapitálu, tj. do rozvoje technologií i lidského umu.

O co tedy půjde? O rozpoznání toho, kde jsou předpoklady pro odstartování situací, kdy se vyplatí kooperovat.

7. Dobrá zpráva: Takové oblasti jsou. Jde o situace, v nichž jsou vytvořeny podmínky pro kaskádové generování investičních příležitostí s vysokou mírou výnosnosti, umožňují, aby v nich převládly hry založené na dominanci kooperativních strategií, což vede k jejich dynamickému růstu (včetně toho, který má ekonomické parametry). Naprosto nutnou podmínkou je, aby z těchto her bylo vytlačeno poziční investování. Tam, kde se pro kaskádové generování investičních příležitostí s vysokou mírou výnosnosti vytvářejí podmínky, tam se nabízí možnost vytlačit ze hry fenomén pozičního investování. A naopak, tam, kde je systém kontaminován pozičním investováním, tam výrazně klesá efektivnost, narůstají vnitřní rozpory přerůstající v konflikty s tendencí snah o silové řešení těchto konfliktů využívající stále brutálnější formy pozičního investování (přeměny majetkové výhody v nástroj diskriminace slabšího). Konkrétně:

- Zaměření na emancipaci Středounijního prostoru, což je jedna z oblastí, která nabízí kaskádové generování investičních příležitostí s vysokou mírou výnosnosti. Nejde jen o jednu z možností, ale o conditio sine qua non (podmínku, bez které to nejde).

- Náprava devastace změn v oblasti systém penzijního pojištění, vytvoření podmínek pro to, aby všichni, který se to týká (nejen klienti systému, ale i poskytovatelé produktivních služeb) byli zainteresováni na dobrovolném, individuálním prodloužení doby produktivního uplatnění člověka.

- Mimo jiné: Prizmatem identifikování situací, kdy převažuje vzájemná kooperace, lze číst i problematiku vyjednávání Trumpova a Putinova týmu.

8. Zde je klíč otevírající cestu k řešení současné „záhady dějin“, tj. jak začít změny k lepšímu. Zde se nabízí možnost obratu k lepšímu, oblast, kde mohou být nastartovány změny založené na kaskádovém generování a realizaci investičních příležitostí zvyšujících efektivnost společenského systému, které nemají viditelný horizont, ale naopak posouvají společnost na vyšší úroveň, na které jsou překonány a vyřešeny současné problémy. Úroveň, na které se ekonomika vrací k člověku a člověk jako člověk (nikoli přídavek technologie) do ekonomiky. Máme jasnou představu jak o startu (tím, čím začít), tak i o celé trajektorii změn (jak pokračovat a jaké jsou hlavní etapy).

9. Co brání tomu, aby výše uvedené možnosti byly využity, resp. jak výše uvedené využít?

- Nutno podstatně zvýšit srozumitelnost výkladu (zde má marketing důležitou roli), důležité je i „vybrušování“ toho, jak srozumitelně sdělit to nejpodstatnější (např. formou setkání jako je toto).

- Přejít v kampani k fázi prezentace komplexní pozitivní vize (od „a dost“ přejít k „jak na to“). Jinak může dojít k odlivu voličů, kteří budou „unaveni“ kritikou poměrů.

- Marketér je „dobrý sluha, ale špatný pán“, tj. nesmí převládnout aspekt marketingu nad obsahem, jinak mou být ti, kteří vedou volební kampaň manipulováni (aniž by si to uvědomovali) marketinkovými „našeptavači“.

- Důležitou roli bude hrát každý, kdo alespoň částečně pochopí, o co jde, při tlaku „zdola“ na realizátory kampaně jednotlivých politických subjektů.

Zde bylo prezentováno podobné téma, ale z hlediska geneze řešení dané problematiky.

Současně s tím byly připraveny příspěvky na konference, články do časopisů a odborná monografie: VALENČĺK, Radim a kol. Základy teorie pozičního investování. [online]. Praha: VŠFS, 2025. Edice SCIENCEpress. ISBN 978-80-7408-281-8. Online zde:

Poprvé tak bylo dosaženo přímého propojení rozpracování teorie s pěstováním vize a orientací na konkrétní výstupy v rámci nadcházejících voleb do Sněmovny. K tomu proběhla v rámci pěstování vize interní diskuse, která pokračuje a jejíž výsledky jsou průběžně publikovány.

Pak ještě dvakrát na TV Antonína Doláka, jednou za účasti Ivo T. Budila, ovšem jen s určitým fragmentem výsledků, viz:

(může být též pro řadu lidí zajímavé, I. Budil byl skvělý). Teprve pak jsem si troufnul na "velkou prezentaci" na TV Petr Bureš. A soudě dle stále rostoucího počtu zhlédnutí i lajků úspěšně.

Za zmínku stojí i tato prezentace ve Svobodném rádiu. Celý záznam (i s obrazem) je zde:

Jak jsme již uvedli, výklad dané problematiky v odborném prostředí jsme si vyzkoušeli nejdříve na dvou prezentacích (na NHF VŠE v rámci inovačního týdne a na VŠFS v rámci pravidelného teoretického semináře), viz:

Pigue (1928): „Existují investice do lidského kapitálu a investice do hmotného kapitálu. Jakmile si to uvědomíme, stírá se rozdíl mezi spotřebním a investičním hospodářstvím. Spotřeba je totiž do určité míry investicí do osobní produkční potence.“

Neumann, J (1945 – 1946), “A Model of General Economic Equilibrium”: „Vše jsou jen „mezistatky“

Černík, O, Valenčík, R, Wawrosz, P 2020, Economics of productive consumption and multipoint extension of Nash bargaining problem, Journal of International Scientific Publications: Economy & Business, Vol. 14(1), pp. 10-25.

2. Proč nedošlo k „přesahu“? – Nebyl objeven nový prostor úloh, pro řešení kterých by bylo nutné vytvořit nové pojmy, aparát, postupy a které by měly dostatečnou praktickou relevanci.

3. Neoklasická ekonomie jako „dosluhující základ“ podstatné části teorie her:

myšlenek z Trockelova článku (napsaného ve spoluautorství): O Maskinově monotónnosti pravidel sociální volby na základě řešení (Claus-Jochen Haake - Walter Trockel, Springer-Verlag 2008).

"Je zřejmé, že existuje několik možností, jak faktorizovat vektor výplatní funkce na funkci výsledku a vektor funkcí užitku. Dva krajní případy jsou vzít

(a) výsledkový prostor jako identický se strategickým prostorem, přičemž výsledkovou funkci zvolíme jako mapu identity a funkce užitku jako výplatní funkce;

(b) výsledkový prostor jako prostor výplatních vektorů, přičemž funkce užitku se zvolí jako projekce do výplat a výsledková funkce jako funkce výplatního vektoru."

Interpretace výše uvedeného: V neoklasické ekonomii je ústřední postavou člověk jako spotřebitel, který maximalizuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi.

(Preference se v této ekonomii vyjadřují většinou prostřednictvím indiferencí, resp. indiferenčních křivek, které můžeme v laické rovině chápat i jako ochotu směnit něco za něco v určitém poměru, obecněji se vychází z Neumann-Morgensternovy axiomatizace preferencí, která je přílohou "bible" teorie her, tj. jejich práce z roku 1944 Teorie her a ekonomické chování.) Pojem "užitek" je přitom chápán jako subjektivní prožitek (pocit). Ve většině her to, co se interpretuje jako výplaty (výplatní matice, resp. vektor výplatní funkce) není "užitek" (uvažovaný v tomto smyslu), ale jiná veličina. Často jsou to peníze, ale též např. (jak asi každý ví z jednoho nejčastěji uváděných příkladů her, tzv. "vězňova dilematu") čas strávený ve vězení, jindy třeba výhra či prohra v nějaké hře či válečném střetu apod.

4. Model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí:

Poziční investování, funkce pozičního investování, kompozitní výplata:

Poziční investování = přeměna majetkové výhody v nástroj diskriminace (potlačení investičních příležitostí druhého hráče či ostatních hráčů):

Skutečnost (tj. to, že to tak ve skutečnosti je), že velmi často a někdy i podstatným způsobem promítá hráč představu budoucího vývoje do současného rozhodování o rozdělení příjmu (v obecnějším případě do rozhodování o volbě své strategie v případě, že se může či musí zúčastnit určité společné akce), je nepopiratelná, nepřehlédnutelná a významná. Existují dvě cesty, jak to vyjádřit ve standardních úlohách rozdělení výnosů ze společné akce:

a) Cesta vycházející z předpokladu, že existuje množina vzájemně přijatelných rozdělení, která je podmnožinou množiny S, a řešení musí patřit do této množiny.

b) Cesta kompozitní finální výplaty, která zohledňuje skutečnost, že to, co jeden či druhý hráč z rozdělení výnosů získá, má vliv i na ocenění výnosu druhým hráčem.

E bod rovnováhy, resp. bod, který splňuje podmínku individuální racionality, kolektivní racionality, dosažitelnosti a neutrality pozičního investování

6. Vyšší level – generování investičních příležitostí jako základní problém:

Jedná se o sloučení dvou části obrázku viz major s vyznačením jednotlivých komponentů ztráty efektivnosti v důsledku pozičního investování (A, B, C, D).

- Tučnými liniemi situace odpovídající rozšířenému paretovskému optimu aplikovanému na oblast nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí.

A: Ztráta v důsledku pozičního investování vznikající tím, že nejsou využívány investiční příležitosti, které mohly být generovány hráči X.

B: Ztráta v důsledku pozičního investování vznikající tím, že jsou potlačovány investiční příležitosti hráče X.

C: Ztráta v důsledku pozičního investování vznikající tím, že investiční příležitosti hráče Y, které mohly být vygenerovány hráči Y v případě kooperativního chování obou hráčů, mají nižší výnos, než zvýšení výnosů hráče Y v důsledku potlačení investičních příležitostí hráče X pozičním investováním hráče Y.

D: Ztráta v důsledku obětování prostředků, které mohly být využity pro realizaci investičních příležitostí vygenerovaných hráči Y v případě kooperativního chování obou hráčů.

- Neproduktivním, resp. kontraproduktivním použitím části investičních prostředků k pozičnímu investování (plocha B).

- Žádným, nebo velmi omezeným generováním investičních příležitostí jednoho hráče ve prospěch druhého hráče, což platí vzájemně (plocha A, C).

- Potlačením investičních příležitostí hráče, který je obětí pozičního investování (plocha D).

(K tomu dále na vhodném místě uvedeme přehled nákladových a výnosových funkcí)

Rozdíl v efektivitě systémů, které podlehnou tlaku pozičního investování, a systémů, které tomuto tlaku nepodlehnout, je natolik výrazný, že je na místě konkretizovaná podoba výše uvedené otázky: Proč v realitě nepozorujeme povícero systémů na lokální úrovni, které by byly dynamické a efektivní na základě toho, že generují a využívají investiční příležitosti podle míry výnosnosti, a to bez ohledu, komu jsou tyto investiční příležitosti generovány a z čích prostředků dochází k jejich realizaci?

- Často si toho jsou obě strany vědomé a snaží se vzájemnou důvěru udržet.

- Umírněná (tj. nikoli demonstrativní či okázalá) spotřeba podřízená akumulaci fyzického i lidského kapitálu, tj. do rozvoje technologií i lidského umu.

Při analýze takových období lze a stojí za to rozlišovat případy, kdy došlo:

- z nějakých vnitřních důvodů k destrukci efektivně fungující horizontálních vztahů mezi konkurujícími si subjekty;

- vyčerpání dostupných investičních příležitostí a neodhalení a nevyužití růstového prostoru (systém se "zasekl");

- rozšíření prostoru kooperativní expanze a konflikt s vnějším prostředím;

- destrukční role vyšší autority, případně vstup do hry autority ještě vyššího levelu, než byla ta původní, té, která se cítila expanzí ohrožena.

V našem případě je logické směřovat analýzy prováděné v různých oblastech a různým způsobem k vhodně zvolenému hlavnímu cílovému tématu, kterým je reforma systému průběžného penzijního pojištění v ČR.

Přehled investičních příležitostí spojených s orientací reforem na prodloužení doby produktivního (a v rámci toho i výdělečného) uplatnění člověka na profesních trzích:

V úvodu k tomuto přehledu poznamenejme, že se musíme rozloučit s představou, podle které se motivace k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka (tj. nejen jeho výdělečných, ale i nevýdělečných aktivit podporujících efektivnost ekonomického systému) týkají jen klientů systému průběžného pojištění. Týkají se i firem a zejména poskytovatelů či zprostředkovatelů produktivních služeb zaměřených na tuto oblast. Při designování příslušných reforem tak musíme mj. resp. i princip souladu stimulů, které přinášejí implementované mechanismy. Investiční příležitosti zvyšující efektivnost ekonomického systému prodloužením doby dobrovolného produktivní člověka se nabízejí zejména v následujících oblastech:

- Od raného věku s přihlédnutím k věku vede člověka k racionálnímu projektování celoživotní profesní dráhy.

- Vzdělání je zaměřeno na vytváření uceleného rozvíjejícího se systému poznatků, jak pokud jde o profesní zaměření, tak o chápání toho, o co ve společnosti jde a jaké aktivity vyvíjet.

- Takto rozvíjený systém poznání, který je obohacován jak uplatněním vzdělání v profesní oblasti, tak v oblasti společenských aktivit, je vybaven metodologickými předpoklady a stylem myšlení, které jej činí otevřeným a poskytují oporu při upgrade nabytého vzdělání v návaznosti na změny v oblasti profesního uplatněním.

- Kvalitní upgrade vzdělání v typických situacích daných jak stárnutím, tak i změnami v oblasti profesního uplatnění, je významnou složkou vzdělávacího systému.

- Vzdělávací systém se orientuje na to, aby nabývané vzdělání bylo důležitou součástí naplnění smyslu žití a zdrojem motivací.

- Vzdělání je zaměřeno i na schopnost komunikace, včetně mezigenerační komunikace, na schopnost týmové práce a nalezení vlastní parkety v komplementárním mezigeneračním týmu, rovněž tak sebepéči o vlastní zdraví.

- Všichni účastníci toho systému vzdělání mají jen „neukončené celoživotní vzdělání“.

- Absolventi tohoto systému získávají již během vzdělávacího procesu zkušenosti z týmové práce a nacházejí uplatnění v tvůrčích komplementárních mezigeneračních týmech prostřednictvím absolventských sítí.

- Firemní kultura je orientována na využívání absolventských sítí jako trvalého zdroje doplňování a rozšiřování tvůrčích mezigeneračních týmů i jako zdroj nejnovějších poznatků směřujících do těchto týmů.

2. Součástí systému zdravotní péče je orientace na prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění, což souvisí s následujícím:

- Efekty zdravotního pojištění v této oblasti jsou transparentní a mají i ekonomickou podobu (pojišťovny získávají podíl na výnosech z prodloužení doby výdělečného uplatnění svých klientů).

- V této oblasti hraje konkurence i specializace zdravotních pojišťoven (daná specifikou klientů a oblastí jejich profesního uplatnění), každý potenciální klient má dostatek informací, aby si na základě své individuální situace (vzdělání, zdravotního stavu, oblasti profesního uplatnění, motivací) mohl vybrat pro něj nejvhodnější zdravotní pojišťovnu, která je zprostředkovatelem služeb sloužících k prodloužení doby jeho produktivního uplatnění.

- Mezi typické služby orientované na prodloužení doby produktivního uplatnění patří kromě přímé a příležitostné zdravotní péče monitoring zdraví, prevence, poskytování lázeňských a relaxačních služeb.

- Vedení klientů k sebepéči o zdraví probíhá v koordinaci se vzdělávacím systémem i výchovou v rodině v ranném věku.

- Ekonomické efekty, které vznikají prodloužením doby produktivního uplatnění člověka (a které mají podstatným způsobem podobu nikoli jen odvodů do zdravotního a penzijního systému, ale také odvodů v rámci daňového systému) se dělí mezi klienty penzijního systému, poskytovatele příslušných produktivních služeb (zdravotních, lázeňských apod.) a zprostředkovatele těchto služeb (zdravotní pojišťovny).

- Konkretizace takto zaměřené části systému zdravotní péče může vyústit do řady vysoce efektivních aktivit, např. poskytování některých forem komplexní zdravotní péče jako bonusu pro zaměstnance v rámci firemní kultury, propojení vzdělávacího systému orientovaného na starší klientelu s kulturními a vzdělávacími akcemi v rámci lázeňských domů atd.

Kdo přečte tento přehled s porozuměním toho, o co jde, uvidí v něm kaskádové generování investičních příležitostí, přičemž přínosy při přechodu od využití jedněch investičních příležitostí k dalším se stupňují. Konce tohoto kaskádového generování a využívání investičních příležitostí nedohlédneme, protože na poměrně úzce vybranou oblast – prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění – navazuje historicky zásadní vzestup role produktivních služeb a přechod k ekonomice, ve kterém tento sektor dominuje. Vzniká tak ekonomika, která se vrací k člověku a ve které se člověk jako člověk-tvůrce (a nikoli jen apendix nějaké technologie) vrací do ekonomiky.

Jak jsme si ukázali, efektivnost systému nejvíce roste, pokud oba hráči realizují investiční příležitosti podle maximální míry výnosnosti součtu výnosů z investičních příležitostí vygenerovaných sobě samotnému i druhému hráči v cílovém kole, a to bez ohledu na to, čí investiční prostředky jsou využívány.

Logicky pak vyvstává otázka (dost zásadního charakteru): Co brání směřování k této situaci? (Situaci, která je dlouhodobě výhodná pro všechny.)

Obecná odpověď není tak těžká: Budou to určité formy pozičního investování, kdy hráč či hráči upřednostňují menší krátkodobou výhodu před společnou dlouhodobou výhodou.

Rozdíl v efektivitě systémů, které podlehnou tlaku pozičního investování, a systémů, které tomuto tlaku nepodlehnout, je ovšem natolik výrazný, že je na místě konkretizovaná podoba výše uvedené otázky: Proč v realitě nepozorujeme povícero systémů na lokální úrovni, které by byly dynamické a efektivní na základě toho, že generují a využívají investiční příležitosti podle míry výnosnosti, a to bez ohledu, komu jsou tyto investiční příležitosti generovány a z či prostředků dochází k jejich realizaci?

Uvedená otázka je oprávněná a naléhavá ještě z jednoho důvodu: Systémy založené na tvůrčí komplementaritě (tj. generující investiční příležitosti, které se vzájemně propojují) mohou mít (a modelování to patrně prokáže) velmi silnou tendenci se vzájemně horizontálně propojovat a vytvářet síť, která je samonosná a tím i stabilní ve smyslu Nashových rovnováh (generuje stavy, v rámci kterých si nikdo nepolepší, pokud by chtěl změnit strategii na nekooperativní chování). Dokonce lze předpokládat, že tyto rovnováhy jsou stabilní v případě většího počtu hráčů, a to i tehdy, když strategii zaměřenou na spolupráci opustí určité procento hráčů.

Jediné vysvětlení může spočívat v tom, že iniciativy směřující ke vzniku a propojování tvůrčích komplementárních týmů:

- Nejsou likvidovány v rámci vzájemný vztahů ale z pozice vyšší autority.

Poznámka: Tato tvrzení bude nutné podpořit sestavením příslušného modelu a jeho testováním.

To je hodně netriviální a poměrně nečekané vysvětlení (které bude ještě nutné prověřit modelováním, simulací, analýzou konkrétních situací na vhodném historickém materiálu). Připomeňme si, že tradiční teorie mechanismů hledá právě ve „vyšší autoritě“ ochranu pravidel, které musejí být dodržovány, pokud mají dobře navržené mechanismy fungovat. Na druhé straně by to vysvětlovalo, proč je tato velmi abstraktní a současně bazální oblast vědecké reflexe reality „cinknutá“, resp. proč je i v této oblasti věda pod zájmovým tlakem, kterému mohla zčásti podlehnout.

To, jak neúspěšné dosavadní hledání „vyšší autority“ bylo (i jakými, ne vždy zcela logickými cestami se ubíralo) lze považovat za určitou empirickou nápovědu, jak to „ve skutečnosti“ je.

Lze rovněž očekávat, že penzijní problematika v její konkrétní podobě (nahotě) přinese rovněž dostatek empirického materiálu.

Nelze si nepovšimnout, že v této oblasti může postupně docházet k růstu role odvětví produktivních služeb na jejich vlastním ekonomickém základě, tj. na základě efektů, které poskytují. Nehledě na to, že příslušná oblast ekonomické růstu nabízí nejen podstatné zvýšení jeho dynamiky, ale také zvýšení jeho kvality ve smyslu k radiálnímu zvýšení poměru mezi ekonomickým vyjádřením efektů a snížením poměrné ekologické zátěže na jednotku těchto efektů (tedy toho, čím tento růst vyjadřujeme).

V intencí stávající teorie mechanismů založené na neoklasickém pohledu můžeme otázku konkretizovat i tímto směrem: Chybí potřebná „vyšší autorita“ (kde – na úrovní státu, EU či současné globální moci), nebo naopak současné „vyšší autority“ působí na potlačení vývoje daným směrem?

Pokud by si někdo nebyl jist odpovědí na tuto (spíše řečnickou) otázku, doporučuji, aby si připomněl, jak probíhal Jurečkův obrat a do čeho byl dotlačen. A nebyl sám, jehož případ to dokumentuje. Horkého kandidáta na jeho resort či alespoň na jednoho z ministrů Michalíka, který si dovedl představit efekty dobrovolného prodloužení doby produktivního uplatnění, to (konkrétně štvanice, která na něho byla uspořádána) stálo život (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/michalik-stan-politik-umrti.A220612_222607_domaci_maka ).

- vytvořili jsme aparát umožňující vyjádřit roli generování a výběru investičních příležitostí (vlastních i cizích, s pozitivními a negativními efekty),

- disponujeme sadou obrázků, které napomáhají lepšímu pochopení toho, o co jde,

- můžeme definovat různé úlohy a nalézt rovnováhy (paretovské a nashovské), které se v nich vyskytují.

Nastal čas nashovského hlavního tahu: Přejít k limitně obecné struktuře teoretického základu, tj. uvažovat „všechny možné“ hry, které se v dané oblasti vyskytují. Příslušnou oblast přitom strukturovat tak, aby plnila roli sítě, ve které zachytíme to nejdůležitější. Ukážeme si to na příkladu:

Máme všechny hráče, kteří jsou vůči sobě navzájem v horizontálním vztahu (tj. v oblasti, vůči které existují hierarchicky uspořádané vyšší autority), vyšší autority jsou nadřazené základní úrovni (hráčům v horizontálním vztahu) a tento vertikální vztah je i mezi vyššími autoritami různých řádů. Vyšší autority mohou ovlivnit využívání investičních příležitostí na nižších úrovních, jejich angažovanost ovšem předpokládá, že se budou podílet na výnosech z využití investičních příležitostí některých hráčů na nižších stupních.

- Ty, v nichž je jedním z hráčů určitým způsobem se chovající skupina všech hráčů základní úrovně a druhým hráčem je vyšší autorita.

- Ty, které představují hru mezi skupinou všech horizontálně kooperujících hráčů základní úrovně a skupinou všech hráčů získávajících výhodu z kooperace s autoritou vyššího řádu.

- Všechny výběry využití vlastních investičních příležitostí z disponibilních investičních prostředků (vlastních i cizích).

- Rozhodnutí o tom, zda využívat cizí investiční příležitosti či naopak poskytnout vlastní investiční prostředky.

- Rozhodnutí o tom, zda a jakou část investičních prostředků využít ke korupci vyšší autority.

Orientace na roli dominantního zprostředkovatele pozičního investování (bez ohledu na efektivnost ekonomického systému) versus podpora realizace investičních příležitostí bez ohledu na to, komu jsou při realizaci stávajících investičních příležitostí generovány a bez ohledu na to, z čí investičních prostředků jsou realizovány.

Tato polarita (která má vždy konkrétní zaměření na určitý konkrétní, definovaný typ investičních příležitostí) je základní („genetickou“) charakteristikou toho či onoho typu vyšší autority.

Jedno z možných zdokonalení výchozího modelu (formulujeme jako hypotézu): Je možné a spíše pravděpodobné, že lze dosáhnout vyšší konzistence modelu tím, že ukážeme (na konkrétních příkladech, z nichž každý má určitá specifika, ale prostřednictvím obecných teoretických prostředků), jak z horizontálních vztahů mezi směňujícími, kontaktujícími se, konkurujícími si subjekty vzniká vyšší autorita, která je schopná zpětně zasahovat do horizontálních vztahů mezi subjekty, které se jejím vznikem staly subjekty „nižšího levelu“.

Zdálo by se, že navrhovaný obecný koncept modelů uvažující všechny možné strategie má tak velké množství stupňů volnosti (libovolnosti ve formulování předpokladů), že nemůže vytvářet dostatečně funkční oporu přístupu k řešení konkrétních úloh. Ve skutečnosti je jeho teoretické jádro jednak obecné a jednak velmi přehledné:

- Zadání všech alternativ vychází u od sebe oddělitelných (separovatelných) funkcí mezního příjmu (přírůstku příjmu, slovo „mezní nepovažuji za vhodný překlad pojmu „marginal“, doporučuji studentům a v tomto případě i čtenářům, aby si pod ním představovali či za něho dosadili sémanticky srozumitelnější pojem „přírůstek“), který vzniká využitím investičního prostředků k realizaci investičních příležitostí.

- Při realizaci investičních příležitostí vznikají dobře separovatelné typu příjmů jednotlivým typům subjektů.

- Optimalizace je ve všech případech založena na principu nákladů obětované příležitosti, kdy porovnáváme využití mezních investičních prostředků (co by mezního nákladu) na využití mezního příjmu z realizaci investičních příležitostí určitého (separovaného) typu investičních příležitostí (separovaného podle toho, komu patří, kým byly generovány, zda přinášejí kladné či záporné výnosy tomu či onomu hráči, z čí prostředků jsou realizovány).

- Mezní výnosy z investičních příležitostí všech typů lze zadat spojitými lineárními funkcemi, což výrazně zjednodušuje řešení úloh spojených s vyjádřením reálných situací určitým modelem. ///V případě, že by si úloha vyžadoval použití diskrétních veličin či jiného typu poklesu výnosnosti mezních výnosů z investičních příležitostí některého typu lze vytvořit specifický model, ale není snadné úlohu, která by si to vyžadovala, nalézt; ovšem i k jejímu řešení existuje elegantní matematický aparát.///

- Při zdání mezních výnosů z investičních příležitostí formou spojité lineární funkce existuje snadný a snadno představitelný vztah mezi mezními a celkovými veličina (ty jsou 1/2 mezních + konstanta, tj. plochou příslušného trojúhelníku, resp. určitým integrálem).

Důležitá bude intepretace modelů vyvíjených různými směry na konkrétní případy v dějinách i v současnosti. Osobně považuji za nejdůležitější:

- Odstranění deformací v systému průběžného penzijního pojištění a nastartování ekonomického růstu nové kvality.

Obojí je vzájemně provázáno a tvoři velmi dobrý „polygon“ pro zdokonalování modelů a ověřování jejich funkčnosti, a to s „akčním“ vyústěním do praxe.

Existují však i zajímavé historické příklady v dějinách, které souvisejí s extrémy, do kterých dospělo poziční investování a navazujícími vzpourami jeho obětí, nebo s nalezením cest, které uvolňovaly prostor pro působení produktivních sil, což – jak lze doložit – vždy souviselo se zapojením do té doby nevyužívaných investičních příležitostí do ekonomiky. (Velmi mnoho zajímavých příkladů z dějin v této souvislosti uvádí ve svých pracích a vystoupeních Ivo T. Budil.) Uvedu také jeden svůj příklad, který jsem vytvořil na základě velmi inspirativní analýzy dějin husitského hnutí z pera Františka Neužila. Nazval bych jej trochu provokativně „Husité byli krůček od zásadního historického vítězství, jen neznali ekonomii a nepochopili, o co jde“.

F. Neužil veden marxistickým stereotypem uvažoval ve své zdroji velmi dobře podložené práci možnost, že by husité zakládali první manufaktury. To je dost přitažené za vlasy a očekávat od Prokopa Holého či některého z jeho kolegů něco takového, je dost naivní.

Mohli však jí jinou, mnohem přirozenější cestou, klíčem k pochopení které je případ, kdy obě strany, tedy husité a města (naše i německá, rakouská atd.) jako jejich „soupeř“, si vzájemně svými aktivitami vytváří velmi výnosné investiční příležitosti (tj. každá strana jak sobě tak i druhé straně a jsou schopni se přirozeným efektivním způsobem o výnos z těchto příležitostí podělit, což je nutnou podmínkou pro to, aby to fungovalo).

Jak? Jednoduše. Mohli místo vybírání výpalného ze svých „spanilých jízd“ vybírat prostředky na ochranu obchodních cest (budování strážných hradů) a návazně i celé obchodní infrastruktury, podpořit tak rozvoj řemesel a obchodu ve městech, ze kterého by jejich infrastrukturální aktivity byly financovány. Byli by neporazitelní nejen vojensky, ale i ekonomicky, přičemž fungování systému by bylo založeno na rovnováhách nashovského typu.

A nejen to, kontrola dopravní infrastruktury by jim dala i výraznou informační převahu (patrně by se zdokonalovaly komunikační technologie minimálně formou světelného předávání zpráv v noci formou přerušování signálu „ . – „.

Dály by na šíření katolické víry v jejich kališnické modifikaci mohla navázat obecná osvěta spojená se vzdělávacím aktivitami apod.

Kam až mohli v případě, že by měli dobrého ekonoma a byli mu ochotni naslouchat, lze stěží domyslet. Bohatství kazí lidi a patrně by se objevily vnitřní rozkladné tendence, k jakým docházelo v „husitské republice“ Táboře (jak to skvěle popsal Kaplický). Ale příležitost pro husity a celou Evropu zde byla. Založená na tom, že investiční příležitostí jsou využívány na následně i generovány (aby mohly být dále využívány) podle míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu, komu jsou generovány, komu patří a z jakých prostředků jsou realizovány. To se občas v dějinách vyskytlo a tam, kde se to podařilo, se vždy poskočilo o hodně vpřed.

Nyní nastala doba, jak z dočasných „žabých skoků“ lidské civilizace udělat globální systémovou změnu. U nás ve Středounijním prostoru je pro to příznivá situace, mj. progresivně rostoucím způsobem podmíněná duševním i duchovním úpadkem eurounijních elit, kdy ty naše (současné a doufejme i dočasné) jsou v tomto procesu vždy krok před ostatními.

Než přejdeme k modelům dilemat, dáme stručný přehled základních výnosových (pozitivních i negativních) funkcí a jejich stručnou charakteristiku. Budeme je (i z důvodu lepší představivosti) uvádět v mezních (tj. přírůstkových) veličinách, v naší symbolice jako příslušné derivace funkce, tj. f´ s příslušným rozlišením jednotlivých funkcí prostřednictvím indexů:

f_xx´(x⁽¹⁾) mezní výnos hráče X (tomu odpovídá odlišeno červeně f_xx´(x⁽¹⁾)) z investičních příležitostí vygenerovaných hráčem X (tomu odpovídá odlišeno červeně f_xx´(x⁽¹⁾)) v prvním období (tomu odpovídá odlišeno červeně f_xx´(x⁽¹⁾)) realizovaných z investičních prostředků hráče X (tomu odpovídá odlišeno červeně f_xx´(x⁽¹⁾))

f_xx´(y⁽¹⁾) mezní výnos hráče X realizovaných z investičních prostředků hráče Y (tomu odpovídá odlišeno červeně f_xx´(y⁽¹⁾))

f_xy´(x⁽¹⁾) mezní výnos hráče X z investičních příležitostí vygenerovaných hráčem Y (tomu odpovídá odlišeno červeně f_xy´(x⁽¹⁾)) v prvním období realizovaných z investičních prostředků hráče X (tomu odpovídá odlišeno červeně f_xy´(x⁽¹⁾))

f_xy´(y⁽¹⁾) mezní výnos hráče X z investičních příležitostí vygenerovaných hráčem Y (tomu odpovídá odlišeno červeně f_xy´(x⁽¹⁾)) v prvním období realizovaných z investičních prostředků hráče Y (tomu odpovídá odlišeno červeně f_xy´(y⁽¹⁾))

-f_xy(X)´(x⁽¹⁾) mezní náklady (proto se záporným znaménkem) hráče X na investování do pozice (X) ve vztahu k hráči Y

-f_xy(XA)(x⁽¹⁾) mezní náklady typu A, tj. náklady na přerozdělení výnosů z vygenerování cizích investičních příležitostí hráče Y

-f_xy(XB)(x⁽¹⁾) mezní náklady typu B, tj. náklady na přerozdělení výnosů z použití vlastních investičních prostředků hráče X k realizaci cizích investičních příležitostí hráče Y

-f_xy(XC)(x⁽¹⁾) mezní náklady typu C, tj. náklady na potlačení investičních příležitostí hráče Y za účelem zvýšení výnosnosti vlastních investičních příležitostí

f_xy(X)´(x⁽¹⁾) výnosy hráče X z investování do pozice (X) ve vztahu k hráči Y

f_xy(IA)(x⁽¹⁾) mezní výnosy typu A, tj .výnosy z přerozdělení výnosů z vygenerování cizích investičních příležitostí hráče Y

f_xy(IB)(x⁽¹⁾) mezní výnosy typu B, tj. výnosy z přerozdělení výnosů z použití vlastních investičních prostředků hráče X k realizaci cizích investičních příležitostí hráče Y

f_xy(IC)(x⁽¹⁾) mezní výnosy typu C, tj. výnosy z potlačení investičních příležitostí hráče Y za účelem zvýšení výnosnosti vlastních investičních příležitostí

- f_xy(Y)´(x⁽¹⁾) dopady na hráče X z investování do pozice (Y) ve vztahu k hráči X

-f_xy(YA)(x⁽¹⁾) dopady typu A, tj. záporné výnosy z přerozdělení výnosů z vygenerování cizích investičních příležitostí hráče Y

-f_xy(YB)(x⁽¹⁾) dopady typu B, tj. záporné výnosy z přerozdělení výnosů z použití vlastních investičních prostředků hráče X k realizaci cizích investičních příležitostí hráče Y

-f_xy(YC)(x⁽¹⁾) mezní výnosy typu C, tj. záporné výnosy z potlačení investičních příležitostí hráče Y za účelem zvýšení výnosnosti vlastních investičních příležitostí

Ve většině není potřeba uvažovat všechny případy, ale jen některé. K lepší přehlednosti a identifikování, co je v daném případě nejdůležitější výrazně napomáhá grafické vyjádření.

Další zjednodušení při konkrétních aplikacích je spojeno s tím, že některé funkce mezních výnosů se vzájemně podmiňují (nelze jedno bez druhého), nebo naopak vzájemně vylučují.

Normální tvar je takový způsob popisu hry modelem, kdy známe hráče, jejich strategie a výplatní matici (tj., co každý hráč získá při použití každé z různých, všech možných, kombinací strategií).

Za základ našeho uvažování můžeme vzít matici 2x2 (dva hráči, každý má dvě strategie, čtyři kombinace výplat):

Ad K: Strategie plné kooperace se v jazyce nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí definuje velmi snadno a srozumitelně. Je to případ kdy hráči využívají stávající investiční příležitostí podle míry celkové výnosnosti generovaných investičních příležitostí, přitom bez ohledu na to, kterému z hráčů jsou tyto investiční příležitosti generovány a z prostředků kterého z hráčů byly generovány. K tomu je vhodné si připomenout obrázek 7 (https://radimvalencik.pise.cz/12056-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html ). Je to zobecnění výchozího pojetí optimálního stavu, kdy optimálnímu vztahu v modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí dochází tehdy a právě tehdy, když jsou investičních příležitostí hráčů využívány podle míry výnosnosti bez ohledu na to, komu tyto investiční příležitosti či investiční prostředky patří (viz obrázek 5 https://radimvalencik.pise.cz/12056-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html ). V rozšířené definici zdůrazňujeme, že se jedná o maximální výnos z investičních příležitostí hráčů i bez ohledu na to, při realizaci investičních příležitostí kterého z hráčů byly generovány (k tomu je vhodné připomenout obrázek 4 https://radimvalencik.pise.cz/12056-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html )

Ad N: Strategie plné kooperace se v jazyce nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí rovněž definuje velmi snadno a srozumitelně. Hráč využívá investiční prostředky tak, aby maximalizoval svůj výnos prostřednictvím (s využitím možnosti) pozičního investování, a to s ohledem na to, jakou volbu strategie druhého hráče očekává. Nejdříve vyšetříme případ, kdy hráč, který využívá poziční investování, volí stejnou strategii jak v případě, že druhý hráč volí kooperativní strategii či nekooperativní strategii (například strategii „co je doma, to se počítá“, tj. předpokládá, že druhý hráč bude rovněž volit nekooperativní strategii). Vyšetření případu, kdy hráč předpokládá kooperativní strategii (či v obecnějším případě předpokládá použití kooperativní či nekooperativní strategie druhého hráče s určitou pravděpodobností, tj. volí smíšenou strategii, je náročnějším problémem, který v této fázi výkladu není nutné otevírat).

To je na podrobnou analýzu jednotlivých případů dost. Můžeme však rozlišit dva základní typy rozložení výplat:

1. Největší výplatu budou mít oba hráči, pokud budou kooperovat (výše uvedený případ).

2. Rozložení výplat je obdobné jako v případě hry typu Vězňovo dilema, tj. např. z pohledu hráč X: NK_x ˃ KK_x ˃ NN_x ˃ KN_x; přeloženo do srozumitelnějšího jazyka – největší výplatu budu mít, pokud podrazím druhého hráče a on mě nikoli, o něco menší budu mít výplatu, pokud budeme oba kooperovat, ještě menší výplatu, když budeme oba nekooperovat, nejmenší výplatu budu mít, kdy zvolím strategii kooperace, ale druhý hráč mně podrazí. (Na rozdíl od hry typu vězňovo dilema nemusí být pořadí druhého hráče stejné.) Připomeňme, že v případě hry Vězňovo dilema je nashovsky optimální strategie NN pro oba hráče.

1. Analýza průběhu a předpokladů pro další realizaci reforem typu dění v oblasti systému průběžného penzijního pojištění u nás (identifikace klíčových momentů, krátkodobé predikce vývoje s přihlédnutím k reálnému rozložení sil ve společnosti, orientace na dlouhodobou perspektivu).

2. Ověření funkčnosti aparátu za účelem jeho dalšího zdokonalování na vhodném historickém materiálu současně s výhledem na to, že se podaří více „nahlédnout pod pokličku událostí“, které již proběhly.

3. Prognózy vývoje v různých oblastech (teritoriálně i oborově) ve střednědobé i dlouhodobém horizontu.

Jako teoretický nástroj lze volit převedení dvoumaticového modelu do podoby vícekolové hry a simulovat vývoj s použitím různých výchozích parametrů a různých variant konstrukce modelu.

Již v této fázi lze zformulovat důležitý, průběžně zplozený závěr: Pozornost si zaslouží případy KK_xy, tj. kdy oba hráči mají největší výplatu, pokud kooperují, přitom:

- Často si toho jsou obě strany vědomé a snaží se vzájemnou důvěru udržet.

- Z logiky i interpretace funkcí mezních výnosů vyplývá, že toto výhodu bývá velmi velká a v dalších kolech má tendenci se zvyšovat (jedná se o případ, kdy paretovské i nashovské optimum splývají a systém je při uchování stávajících výchozích podmínek samonosný a samovynucující se v nashovském smyslu).

Takováto „vzedmutí“ efektivnosti (návazně na to i humanity, sloužící mj. k uchování étosu a důvěry) lze vypozorovat v řadě historických epizod. Většinou je to spojeno s následujícími atributy:

- Umírněná (tj. nikoli demonstrativní či okázalá) spotřeba podřízená akumulaci fyzického i lidského kapitálu, tj. do rozvoje technologií i lidského umu.

Při analýze takových období lze a stojí za to rozlišovat případy, kdy došlo:

- z nějakých vnitřních důvodů k destrukci efektivně fungující horizontálních vztahů mezi konkurujícími si subjekty;

- vyčerpání dostupných investičních příležitostí a neodhalení a nevyužití růstového prostoru (systém se „zasekl“);

- rozšíření prostoru kooperativní expanze a konflikt s vnějším prostředím;

- destrukční role vyšší autority, případně vstup do hry autority ještě vyššího levelu, než byla ta původní, té, která se cítila expanzí ohrožena.

- tak směrem ke geopolitickému prostředí (Středounijnímu a perspektivně Středoevropskému prostoru).

Přistupme k odpovědi na ni, resp. k posloupnosti navazujících otázek, prostřednictvím odpovědí, kterými dojdeme i k odpovědi na otázku původní:

1. Lze v současné době u nás nastartovat KK-hry využívající efekt kaskádového generování investičních příležitostí zvyšujících efektivnost společenského systému, hry, které (I) v první fázi povedou ke zmnožení ložisek her tohoto typu, (II) ve druhé fázi k jejich horizontálnímu propojování, (III) ve třetí fázi k vytváření jejich "zastřešení" ve vyšších patrech mocenské struktury (IV) ve čtvrté fázi ke globálnímu posunu celé lidské pospolitosti do vyššího levelu? – Proč by to nebylo možné?! Platí závěr z předešlého: "Z analýzy i ze samotné povahy KK-struktur vyplývá nejen to, že budou hrát stále větší roli, že zejména to, že právě v době vrcholící devastace globální lidské pospolitosti pozičním investování vznikají v různých částech světa předpoklady pro převládnutí KK-her a jejich expanzi. Téměř s jistotou lze očekávat, že nikoli v příliš vzdálené době budeme svědky velmi dynamických změn přerůstající z lokální úrovně na globální, kdy dojde k propojování objektivních tendencí v různých částech světa a posunu globální ekonomiky i lidské pospolitosti v rozhodující části světa do vyššího levelu."

2. Mohou k tomu napomoci již tyto volby? – Ano. Stačí, když pár lidí (nemusí jich být mnoho), kteří mají kontakt na průběžné koncipování a konkretizaci obsahu volební kampaně a jeho prezentaci pochopí, o co jde, a dokáže (ve spolupráci s aktivní veřejností) konkretizovat využití výše uvedených podmínek do vhodně volených kroků.

3. Ve kterých oblastech lze nastartovat KK-hry? – Musíme vyjít z globálního kontextu a v rámci něj hledat naše příležitosti. Konkrétně:

- K jedné z nejvýznamnějších KK-her využívající efekt kaskádového generování investičních příležitostí zvyšujících efektivnost dojde v souvislosti s řešením konfliktu na Ukrajině, kde hlavními hráči budou skupiny Trumpa a Putina (v současné době se dojednávají podmínky, které zaručí, že rozdělení výnosů bude splňovat podmínku neutrality pozičního investování). Do této hry sice nebudeme připuštěni (podobně jako do ní nebude připuštěna celá EU), ale vytvoří se tím podmínky pro určitý typ KK-her v našich podmínkách, resp. u nás a v některých okolních zemích (mj. i právě proto, že EU se ocitne ve velmi nepříznivé situaci, kterou bude řešit přenášením problému zaviněných současnou euroreprezentací na země našeho typu).

- Z výše uvedeného vyplývá, že jednou z nebytných podmínek pro promítnutí výše uvedené okolnosti do volebního programu je a) závazek ochránit naši zemi a její občany před důsledky rozkladu EU, b) strategické zaměření na spolupráci zemí Středounijního prostoru, konkrétně na jejich emancipaci vůči nadvládě Euroatlantického prostoru, c) na základě toho se v rámci této emancipace a spolupráce zemí Středounijního prostoru aktivně zapojit do probíhajícího procesu přeformátování světa na 4+0 (USA, Čína, Rusko, Indie + EU vyloučená z pozice globální mocnosti).

- V rámci zemí Středounijního prostoru otevřít prostor kaskádového generování investičních příležitostí jak vnitřních (ty jsou základem a o nich bude řeč v dalším bodě) tak vnějších, a to zejména formou vymanění se z pout vnucené politiky embarg a podobných cílených devastací.

4. Kde je prostor pro odstartování KK-her v našich podmínkách? – V naší vnitřní politice otevírá nejvhodnější podmínky pro nastartování iniciující KK-hry náprava devastace systému penzijního pojištění ve smyslu a) jeho zaměření na dobrovolné prodloužení doby produktivního uplatnění posílením zásluhovosti (co kdo do systému dal, dostane podle pojistné matematiky zpět), b) společenské smlouvy (v podobě ústavního zákona) zaručující nezcizitelnost a nevyvlastnitelnost prostředků odvedených do penzijního systému, c) osvěta (vedená již v rámci volební kampaně) zaměřená na to, aby si dvě nastupující generace nenechaly ukrást svou budoucnost.

5. Pohybovat se jen na "malém dvorečku" skutečné reformy penzijního systému, není to trochu málo? – Ne. Připomeňme si: https://radimvalencik.pise.cz/12144-vize-jakou-potrebujeme-1209.html Tady se projeví efekt kaskádového generování investičních příležitostí, který povede ke zvýšení firemní kultury, nápravě deformací systému zdravotní péče, zejména však vytvoří podmínky pro zásadní zvýšení role těch univerzit, které se budou orientovat na kvalitní vzdělání ve smyslu toho, co je uvedeno v prezentovaném odkazu.

6. Bude to dostatečně srozumitelné, aby to bylo využitelné v rámci volební kampaně? – Ano, pokud to vše zasadíme do srozumitelného výkladu historické změny, o kterou v současných podmínkách jde. K tomu uvedu konkrétní příklad. Dnes odpoledne (píšu tento článek 11.4. dopoledne) mám s I. Budilem natáčení v jednom menším televizním studiu právě na téma současných proměn v historickém kontextu. Až zařadím tento příspěvek do seriálu k pěstování vize, uvedu tam příslušný odkaz. Každý bude moci posoudit, nakolik je výklad změny srozumitelný. Mj. i to, zda je či není dostatečně přesvědčivou alternativou scestného grýndýlu.

7. Na čem může váznout využití nastíněných možností ve volebních kampaních stran přinášejících naději na změnu? – Na stereotypu, o jehož vnesení se "postarají" (budou snažit) "marketingoví" poradci radami typu (už je slyším): "Do problematiky penzijního systému se nepouštějte, je to příliš kontroverzní, spokojte se s nějakými dílčími přísliby, které stejně nebudete muset plnit." To vše doprovázené vyvolávání strachu těch, kteří personifikují volební kampaně, z toho, jak na "bude reagovat mediální mainstream".

8. Lze s tím něco udělat? – Ano. Jít do přímého kontaktu s těmi, kteří budou volební kampaně personifikovat, a přitlačit na ně.

9. Jak přitlačit na ty, kteří personifikují volební kampaně, aby si alespoň částečně osvojili pochopení toho, o co jde a co dělat? – Osobním kontaktem v setkání s voliči i zasíláním podnětů či připomínek.

- Někteří budou zklamání ještě dost dlouho před volbami, když zjistí, že se jejich očekávání na volební úspěch rozplývají.

- Někteří budou zklamáni výsledkem, když zjistí, že se zásadní posun k lepšímu nepodařil v té míře, v jaké očekávali.

- Někteří budou zklamáni po volbách, když zjistí, že se politické subjekty, kterým dali důvěru, nechovají podle toho, co od nich očekávali.

- Toho, že se stále nechápe, jak silného protivníka proti sobě slušní lidé mají. Současná globální moc se svými nástroji, včetně neustále nedoceňovaných vlivových sítí založených na poskytování inside informací, se tak snadno nevzdá. K její struktuře viz: https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html Podceňování jejího vlivu se někdy projevuje v naivitě, která mě překvapuje. A někteří si ani nechtějí připustit, jaký protivník proti nim stojí, aby nepřišli o své iluze, o své levné ale neúčinné recepty.

- Bez dobré teorie se nedokážeme posouvat vpřed přes překážky a vidět celkový směr, kterým jdeme. Vím, že se to mnohým nelíbí, ale kdo se vzdá opory v teorii, zabloudí.

Pokud teorie stojí na pevných základech, posunuje zásadní se otázka "O co jde a co dělat?" do úplně jiné polohy. Můžeme ji totiž přeformulovat mnohem konkrétněji: "Kde a jak odstartovat KK-hry?" Ponechávám na čtenáři, aby si v tuto chvíli uvědomil zásadní význam této otázky, ke které se vrátíme v několika dalších pokračováních.

Z intuitivního hlediska se jeví jako nejsnazší zatím případem, kdy nepůsobí vnější vlivy, ale subjektům hrajícím hru typu KK "dojdou" investiční příležitostí. Prostor pro kaskádu investičních příležitostí totiž nemusí být neomezený (nehledě na to, že jak lze tušit, pokud uvážíme vzájemnou interakci mezi hrami) může být omezován.

Další z doporučení je, že v podobných poznávacích situacích je vhodné se orientovat dle potenciálních praktických aplikací, tj. ve směru toho, co může model vypovědět k tomu, co lze považovat za nejdůležitější. V tomto případě lze například položit otázku: Lze prostor otevřený pro dynamické a dostatečně perspektivní (nelimitované) generování kaskády investičních příležitostí odstartované například námi tematizovanou komplexní reformu průběžného penzijního systému a na ni navazujících složek odvětví produktivních služeb za dostatečný? – Odpověď zní ano. Jedna s o jeden z aspektů proměn vyúsťujících v ekonomiku nového typu, v ekonomiku s dominujícím sektorem produktivních služeb, o ekonomiku, která je řešením "současné hádanky dějin" (tj. odpovědi na otázku "Kdy bude lépe?")

To neznamená, že se touto cestou podaří tak snadno projít. Pro srovnání si vezměme případ Slušovice. Ty měly podobný prostor. Nejen pokud je o jejich vlastní expanzi, ale také o možnost iniciovat vznik dalších subjektů podobného typu, nejdříve v oblasti družstevního sektoru a pak i v dalších typech vlastnických struktur postátněné ekonomiky. Výsledkem by byl vznik produktivní nové třídy, pro kterou v socialistické Československu byly příznivé podmínky. Rozhodl však nikoli autonomní vývoj, ale vnější intervence.

Tímto jsme se dostali o velký kus dál. Víme, že v řadě případů jsme schopni designovat k implementaci mechanismy (ve smyslu příslušné části teorie her, které musí mj. splňovat požadavky, k nimž se tato teorie dopracovala), které v oblastech, v nichž mohou vzniknout zárodky KK her iniciujících historickou změnu srovnatelnou svým rozsahem a hloubkou s průmyslovou revolucí. Od ní se však liší:

- Neodděluje člověka od ekonomiky ani jako spotřebitele (kterého mění v oběť konzumu), ani jako výrobce (ze kterého dělá přídavek stroje či rozvinutější technologie včetně tzv. umělé inteligence), ale naopak, vrací ekonomiku k člověku a člověka jako člověka (tj. nikoli přívěsek technologie, ale jako nositele "všeobecné práce").

- Současně se jedná i o "metazměnu", která je spojena s vyvedením lidské pospolitosti ze slepé uličky zániku, která vznikla tím, že technologický pokrok po určitou dobu umožnil vybujení endoparazitů a endopredátorů na "Petriho misce" technologického pokroku, který vymanil lidskou pospolitost a lidské komunity z tísně přirozeného výběru a tím rozboural přirozené vyvinutí mechanismy evoluční stability lidských komunit.

Jedná se o následující požadavek vznesený vůči každému politickému subjektu, který chce uspět ve volbách tím, že důvěryhodně představí svoji vizi. Jedná se významný a aktuální výsledek teorie. Lze ho zformulovat takto:

1. Přehnaný požadavek? Ne. V současné době nutnost. Pokud ho ten či onen politický subjekt alespoň částečně, ale vědomě nevyužije, budou z jeho politiky zklamaní nejen ti, kteří mu dali důvěru, ale i ti, kteří jeho politiku realizují na základě svého přesvědčení.

2. Samozřejmě, že ho v praxi volebního klání nelze použít bez vhodné marketingové úpravy, ale samotná marketingová úprava toho, co není funkční, úspěch v politice nepřinese. O tom bude jeden z největší sporů v pojetí volební kampaně.

3. Není zapotřebí takto deklarovat program pro širokou veřejnost, ale nezbytné je, aby užší okruh těch, kteří vnitřně "žijí" úspěchem příslušného politického subjektu a aktivně se na něm v rozhodovacím centru (které má i neformální část a plynulý přechod do přirozených institucionalizovaných i neformálních vazeb do okolí) podílejí, měl konkrétní představu toho, co je v rámečku řečeno. Aby ti, kteří tento užší okruh vytvářejí, byli schopni o tom diskutovat, sdílet podstatné momenty, konkretizovat příslušnou představu. Bez toho je příslušný politický subjekt mrtvý a brzy vyčerpá svůj potenciál.

Základem je spuštění projektů a s nimi spojeného kaskádového generování investičních příležitostí, které vytvoří půdu pro kooperaci různých subjektů (pro hry, v nichž je dominantní strategií obou hráčů kooperace). V současné době v naší zemi v tuto dobu je to reálné ve dvou oblastech:

- Náprava devastace penzijního systému tak, aby motivoval k dobrovolnému prodloužení produktivního uplatnění, tím zajistil svoji samonosnost a stal zde významným zdrojem ekonomického růstu i faktorem působícím na změnu jeho kvality.

- Orientace naší země na emancipaci Středounijního prostoru tak, aby v rámci něj byla zabezpečena zdrojová základna naší ekonomiky a odbytový prostor umožňující uplatnit se s technologicky vyspělou produkcí.

U obou těchto oblastí lze kaskádové generování investičních příležitostí odstartovat snadno realizovatelnými dílčími kroky, které budou iniciovat vstup dalších našich i zahraničních kooperujících subjektů.

Vsuvka: Lze samozřejmě uvažovat i o dalších oblastech odstartování změn k lepšímu, např. zastavit devastaci univerzitního školství tím, že se umožní univerzitám či fakultám, které budou mít zájem, uzavírat kontrakty se studenty, kdy ve vybraných oborech budou studenti odvádět ve prospěch příslušné fakulty malou část (např. 10 %) svého výdělku do doby splacení nominální výše závazku (dejme tomu 50 tisíc korun). To samozřejmě nebude atraktivní pro ty poskytovatele univerzitních vzdělávacích služeb, které produkují absolventy nacházející uplatnění jen v tzv. "neziskovkách" apod. Ale ty fakulty, které připravují absolventy na uplatnění v tvůrcích komplementárních týmech, se kterými spolupracují, i pro studenty, kteří mají zájem se včlenit do oblastí, kde se skutečně něco děje, kde se produkují špičkové výrobky či poskytují špičkové služby, je taková možnost lukrativní. A tím bude postupně docházet k selekci toho, co je a co není "použitelné". – To však uvádím jen jako příklad, že otevření kaskádového prostoru generování vysoce výnosných investičních příležitostí je v mnoha oblastech. Některé ovšem (jako tato) mohou být v současných podmínkách vnímány kontroverzně.

Otázkou je, jak co nejvíce využít přímých kontaktů, které na realizátory volební kampaně jednotlivých opozičních stran máme, a jak co nejlépe marketingově zpracovat možnost využití nejnovějších poznatků, aby byl eliminován vliv "marketingových našeptávačů", kteří někdy nejen v důsledku setrvačného pohledu (důsledek konformity, která je pro tuto oblast typická), ale i "zaúkolování" (jdoucího koneckonců od současné globální moci), se budou snažit směřovat volební kampaně příslušných stran do oblasti plytkosti.

2 Od kolegy fasujeme další batoh knih. Rychločtením zpracováváme bichli Kissinger, H. A,: Umění politické strategie: Šest vůdčích postav moderního světa. Praha: Prostor 2023. 552 s. ISBN 978-80-7260-562-0. Šesticí jsou Adenauer, De Gaulle, Nixon, Sádát, Li Kuang-Jao, Thatcherová. S výběrem ani vším vyřčeným souhlasit samozřejmě nemusíme, nicméně Kissinger apod. byli osobnostmi, politiky, profesionály, vlivnými hráči. Na rozdíl od trapných tragikomedií v čele např. dnešní EU – hydře řízené politiky třetí ligy, kteří doma propadli.

3 Srov. Čornej, P.: Kam sahá paměť („Zrádce“ Čapek a svědectví Bohuslava Bílejovského). Táborský archiv, 2014, roč. 16, s. 7-28. ISSN 0862-2892. Text má dokazovat, že ještě před bitvou měl bojiště opustit i hejtman Bedřich ze Strážnice. Současníci útěk obou hejtmanů vnímali jako akt zbabělosti anebo zrady. Někteří moderní historici však hovoří o chladnokrevné profesionalitě, kdy z prohrané bitvy stáhli – a tímto ušetřili – cenné jezdce. V anotované knize Čapek i Bedřich ujíždějí, leč náhle se obrací a společně překvapivě zaútočí. Horkokrevný Jan Roháč z Dubé jim nevěří, že nechtěli zradit. Vrchní hejtman Jan Jiskra z Brandýsa ovšem jízdu Čapka potřebuje, tudíž přichází s oficiální verzí Božího znamení v podobě jejich postupu (Čapka přitom nejvíce rmoutí velbloud – dar od polského krále, kterého mu ukradli plzeňští katolíci. To už je ale jiný příběh). V knize Jan Čapek ze Sán nedopadá dobře. Staví se proti Mistru Jeronýmovi a umírá při tajemném pádu z koně. Nikoli zřejmě náhodou …

7 U minimálně 72 osobností jsou v medailoncích uváděny židovské kořeny. Srov. Šimůnek, M. V., Kostlán, A. (ed.) (2014): Disappeared Science: Biographical Dictionary of Jewish Scholars from Bohemia and Moravia – Victims of Nazism, 1939–1945. Červený Kostelec: Pavel Mervart. 362 s. ISBN 978-80-7465-041-3.

10 F. L. Klácel, který „doufal, že se mu v Americe podaří založit filantropickou lidskou společnost na základě vesmírnosti, tj. společnost, která zavrhne každé náboženství a která by se řídila jen lidskými zásadami mravnosti

a vzájemné lásky. Členové této společnosti se měli cítit jako částice všehomíra, s nímž měli po smrti splynout v jedno“ (s. 95 anot. publ. 2020). Portrét tohoto utopického socialisty nezmiňuje např. Česko-moravské bratrstvo – Klácelův naivní pokus o komunu, ve kterém roli sehrála B. Němcová. Srov. Vesměrné bloudění „posledního moravského kacíře“ F. M. Klácela. Alternativy (časopis CSTS), 2023, roč. 7, č. 13, s. 97-175. ISSN nemá, resp. „Moravský kacíř“ Klácel a Klácelka. Naše Pravda, 27. 12. - 1. 1. 2025, roč. 3, č. 52, s. 14. ISSN 2788-0982.

12 „William Langer z Dakoty patřil podle názoru mnohých historiků k nejvýraznějším politickým osobnostem 20. století, jehož stoupenci ho milovali a nepřátelé nenáviděli. Jeho prarodiče, pocházející z Ostrova v Čechách, emigrovali v r. 1852 do Wisconsinu, v r. 1861 přešli do Minnesoty a nakonec se usadili v městečku Casselton v Severní Dakotě“ (s. 106 anot. publ. 2020).

13 „Je paradoxem, že český tisk v USA vděčí za svůj vznik Vojtu Náprstkovi, který během pobytu v Americe psal německy a jehož otec používal poněmčeného rodinného jména Fingerhut. Nicméně to nijak neubírá na velikých zásluhách Vojty Náprstka, který se později vrátil k původnímu jménu Náprstek, což si též nechal úředně potvrdit“ (s. 197 anot. publ. 2020).

18 „Jedním z nejvýznamnějších amerických ekonomů byl Frank W. Taussig, který podle mínění současníků měl větší vliv než kterýkoliv jiný americký ekonom na několik generací národohospodářů jak na univerzitách, tak i ve vládních institucích. Frank Willam Taussig se narodil 28. prosince 1859 v St. Louis jako druhý ze tří dětí Williama Taussiga. Jeho otec, který pocházel z Prahy, se přistěhoval do Ameriky v r. 1846“ (s. 392 anot. publ. 2020).

19 „Mezi významnými teoretiky ekonomiky dvacátého století zaujímá přední místo moravský rodák Josef Alois Schumpeter, jenž vynikal neobyčejně hlubokými znalostmi v mnoha oborech, počínaje historií, právem, historií umění, sociologií až po matematiku a ekonomiku. Přesto to byla právě ekonomika, kde jeho originální přínos byl největší“ (s. 394 anot. publ. 2020). Heslo Schumpeter je poněkud odfláknuté, především v oblasti jeho díla a odkazu. A opravme, nikoli ekonomika, nýbrž ekonomie – byl to přece ekonom nikoli ekonomik.

20 „Pravděpodobně nikdo jiný neměl tak veliký a trvalý vliv na americké občany jako národohospodář, statistik a ekonom Beardsley Ruml, jenž se zasloužil o vytvoření moderní daňové struktury Spojených států. Za tímto jménem se neskrývá nikdo jiný než vnuk českého lékaře Václava Rumla, rodáka z Kolešova nedaleko Hradce Králové“ (s. 396 anot. publ. 2020).

21 „Mezi významné americké ekonomy patří Herbert A. Simon, americký vědec, který se zabýval počítačovou vědou, kognitivní psychologií, ekonomií a filozofií. Položil základy rozhodovacího přístupu k managementu, který považuje rozhodování za podstatnou část řízení. Třebaže nebyl přímo ekonomem, obdržel v r. 1978 Nobelovu cenu za ekonomii za průkopnický výzkum rozhodovacích procesů v rámci organizace. Jeho matka Edna Marguerite Merkelová měla české kořeny, pocházela totiž z Prahy“ (s. 398 anot. publ. 2020).

22 „Jednou z klíčových osobností americké sociologie 20. století je Paul Felix Lazarsfeld,který je všeobecně považován za zakladatele moderního empirického sociologického výzkumu. Věnoval se zejména statistickým metodám a výzkumu veřejného mínění. Paul F. Lazarsfeld se narodil 13. února 1901 ve vídeňské židovské rodině. Matka Sofie, roz. Munková, původem z Moravy byla psycholožkou …“ (s. 406-407 anot. publ. 2020).

23 „Jedním z nejvýznamnějších amerických sociálních vědců z období po druhé světové válce byl Karl W. Deutsch, který se přistěhoval do USA z rodného Československa na začátku války. Byl velkým myslitelem a inovátorem, jenž přinesl do sociálně vědeckého výzkumu kvantitativní metody. Karl Wolfgang Deutsch se narodil 21. července 1912 v Praze …“ (s. 408 anot. publ. 2020).

24 „V historii vědy se občas vyskytují případy vědecké spolupráce manželů. Avšak případy, kdy taková spolupráce vede až k Nobelově ceně, jsou velmi řídké. Prvním manželským párem, který dosáhl takové pocty, byli Pierre a Marie Curieovi, a druhým párem jejich dcera Irene se svým manželem Frédéricem Joliotem. Třetími nositeli Nobelovy ceny byli pražští rodáci Carl a Gerty Coriovi“ (s. 423 anot. publ. 2020).

26 „Mezi slavné vědce českého původu, kteří se proslavili v Americe, patří Walter Kohn, který byl za vynikající výsledky ve výzkumu poctěn Nobelovou cenou za chemii za rok 1998. Obdržel ji společně s Johnem A. Poplem za objevy, které pomáhají odhalit tajemství obestírající strukturu hmoty, konkrétně za lepší pochopení elektrických vlastností hmoty“ (s. 438 anot. publ. 2020).

29 Poměr laureátů židovského původu má být v Maďarsku vůbec nejvyšší po Izraeli. Většinu oceněných tvoří emigranti z Maďarska, kteří se ovšem v Maďarsku vzdělávali. Dodat možno, že např. minimálně u 22 z 96 laureátů neoficiální Nobelovy ceny za ekonomii je v jejich – oficiálních i neoficiálních – životopisech uváděno, že pocházejí ze židovské rodiny. Průměr oceněných osobností židovského původu má u všech Nobelových cen činit cca 22 %, u amerických nositelů cca 39 %. Srov. Hoffmannová, L.: Proč mají Židé 22 % Nobelovek? Idnes.cz, 10. 10. 2013. https://blog.idnes.cz/hoffmannova/proc-maji-zide-22-nobelovek.Bg13101900 či Olšer, B.: Židé jsou laureáty 175 Nobelových cen, muslimové jich mají sedm ... Idnes.cz, 13. 10. 2013. https://blog.idnes.cz/olser/zide-jsou-laureaty-175-nobelovych-cen-muslimove-jich-maji-sedm.Bg13102311.

35 Německo hlavně za éry „osmašedesátnice“ Merkelové si předsevzalo „zachraňovat“. Euro, Řecko, migranty, počasí a nakonec i celý svět. Čímž smrtelně nakazilo liberální Západní Evropu. Tam, kde je všechno podřízeno imperativu záchrany není již o čem diskutovat ani politicky rozhodovat. Jiná cesta pro spasitele neexistuje.

36 Což platí pro Západní Evropu. USA nastoupili s druhým mandátem D. J. Trumpa na cestu jinou. Začíná být vymetán globální liberální deep state. USA přecházejí od „hodnotového“ idealismu opět k reálné politice prosazování svých zájmů, včetně prvků ekonomického nacionalismu. Začíná nové kolíkování globálního hřiště.

37 „Takže se vracíme v kruhu asi tak o 80 let zpátky. A vy si musíte uvědomit, že když se někde nahromadí zbraně, vždy to vedlo k válce. Platilo to o první světové válce i druhé světové válce. … Ale o válce mluví především prdolezi, kteří viděli válku tak akorát v počítačových hrách“ (Staněk, P.: Profesor Staněk: Evropské elity jsou debilní. Až vypukne válka, peníze nebudou mít cenu. Parlamentní listy, 12. 4. 2025. ISSN 1214-3154.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Profesor-Stanek-Evropske-elity-jsou-debilni-Az-vypukne-valka-penize-nebudou-mit-cenu-772310). Za nejlepší investicí považuje nikoli zbraně, nýbrž investice do člověka.

38 Představy o nevlastnění ničeho a pronajímání si všeho mohou být posunuty ještě dále. Autorka uvádí trend pronajímání si nikoli ve světě reálném, nýbrž virtuálním (např. luxusní vilu či zámek). Vlastnictví ve fyzickém, reálném světě (založené na polarizaci bohatství) má výt nahrazeno bohatstvím ve světě virtuálním. Každý člověk by se tak mohl stát tvůrcem svého digitálního obrazu v podobě bohatého a úspěšného (či naopak neúspěšného lúzra). K čemuž klíčem nemá již být reálný majetek, nýbrž přístup k informacím a službám digitálního světa. S polarizací souvisí taktéž predikovaný přechod na cirkulární ekonomiku, kdy věci osobní spotřeby se mají pronajímat či půjčovat. Pozice jedince ve společnosti má být závislá na možnostech sociálního přestupu mezi jednotlivými vrstvami digitální struktury bohatství. Což působí jako obdoba konceptu sociálních eskalátorů, ovšem při pohybu ve světě digitálním. Polarizace digitální společnosti se má promítat i do délky či kvality života (k technologiím prodloužení života se dostanou jen ti, kteří budou disponovat digitálním bohatstvím založeným na reálném majetku). Chudí budou žít krátce a hlavně ve světě virtuálním. Bohatí déle a více ve světě reálném.

40 Srov. Dialektika teorie a praxe Františka Valenty a Miroslava Tomse. S předmluvou R. Valenčíka. Praha: Institut české levice 2025. ISBN 978-80-908974-7-2 (cca 200 s., s e-publikováním cca léto-podzim 2025). Dále srov. Dialektika teorie a praxe M. Tomse. Alternativy (časopis CSTS), 2024, roč. 8, č. 16, s. 96-163. ISSN nemá či Výjimečný mozek Miroslav Toms. Naše Pravda, 2024, roč. 3, č. 42, 17. - 23. 10. 2024, s. 15. ISSN 2788-0982 (resp. původní, širší verzi Dialektika teorie a praxe Miroslava Tomse nabídnutou Naší Pravdě in Marathon, 2024, roč. 28, č. 6, s. 4-6. ISSN 1211-8591).

48 Dostupné na https://bertikovapivnihlidka.webnode.cz/bertikova-pivni-hlidka-2-/xix-stara-praha/, resp, na původních stránkách https://albertzesokolovce.estranky.cz/clanky/xix__-stara-praha-aneb-dobre-_nejenom-pivne_-jiz-bylo.html. Srov. též recenzi Dobře už bylo aneb, jak se Pražané uměli bavit. Marathon, 2009, roč. 13, č. 4, s. 8-12. ISSN 1211-8591.

49 Jde o stylizovanou tzv. jezdeckou sochu: „Pomník sestává z bronzového koně na armaturových nohou, jímž prochází vysoký hranolový sokl s bustou Jaroslava Haška. Jedná se o hříčku, která obsahuje více významových rovin: deska zastupující tělo koně připomíná hospodský stůl, u něhož Hašek rád sedával, a kůň odkazuje k jezdecké soše Jana Žižky na hoře Vítkově. Vážnost pojetí monumentální Žižkovy sochy Bohumila Kafky kontrastuje s křehkostí a hravostí Neprašova pomníku. Haškova busta na hranolovém podstavci je zároveň variací na obvyklé schéma prezentace významných osob, a upomíná tak na skutečnost, že Jaroslav Hašek je stejně etablovanou osobností spojenou se Žižkovem jako husitský vojevůdce, byť zcela jiného charakteru“ (https://umeleckepamatky.udu.cas.cz/objekt/92-pomnik-jaroslava-haska). Třímetrová, osmnáctitunová Haškova hlava z lipnické žuly trůní na louce u silnice mezi Lipnicí nad Sázavou a Dolním Městem. Monument dostal název Hlava XXII, podle protiválečného románu J. Hellera. Přímo v Lipnici spočívá socha Jaroslava Haška. Dodejme, že Haška přivedl do Lipnice nad Sázavou v roce 1921 jeho přítel, malíř J. Panuška. Hašek žil v domku pod hradem a ve městě tvořil nejslavnější díla, jako Osudy dobrého vojáka Švejka, až do 3. ledna 1923, kdy umírá. Je pochován na místním starém hřbitově. Haškův pobyt připomíná hostinec U České koruny (https://www.hasektour.cz/), jehož rekonstrukci provedl spisovatelův vnuk R. Hašek. P.S. Nelze nevzpomenout fundovaného haškologa M. Kohoutka. Pátečníky opustil již před čtrnácti lety. Do vi ve věčných lovištích!

50 „Danuše Nerudová se zapíše do historie jako vysokoškolská profesorka a rektorka, která má největší podíl na zničení prestiže akademiků, akademických funkcionářů a vysokoškolských profesorů v české společnosti. Zapojila se do party lidí, která usiluje o destrukci české identity, kultury a státnosti za jidášské stříbrné či Zlaté tele“ (Sak, P.: Nějakou dobu to vypadalo, že úpadek na nejvyšších akademických postech se odehrává výlučně v Brně … Prvnízprávy.cz, 4. 4. 2025. ISSN nemá. https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/nejakou-dobu-to-vypadalo-ze-upadek-na-nejvyssich-akademickych-postech-se-odehrava-vylucne-v-brne/#google_vignette).

51 Což glosoval Z. Zbořil. Otázka: „Pane doktore, paní Nerudová zopakovala, že naši zemi osvobodili Američané a Rusové nikoliv. Jak si vysvětlujete fakt, že to stále opakuje?“. Odpověď: „Opravdu nevím, ale asi se tato osoba pohybuje v nějaké společnosti, která ji o tom přesvědčila a doporučila jí, že to má veřejně říkat a hodně nahlas. Zřejmě to je někdo z té brněnské historicko-politologicko-politické skupiny a tam se historická fakta moc vážně neberou. Asi to bude nějaká krajová indispozice. Anebo se řídí zásadou, že stokrát opakovaná lež je pravda a s tou se dá třeba kandidovat i na prezidentku. A jak se říká v rurální části česko-moravské společnosti – drzé čelo lepší než poplužní dvůr“ (Zbořil tuší, kdo Nerudové nakukal, že nás osvobodili Američané. I odkud pochází. Parlamentní listy, 14. 4. 2025. ISSN 1214-3154. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Zboril-tusi-kdo-Nerudove-nakukal-ze-nas-osvobodili-Americane-I-odkud-pochazi-772360).

		Hráč Y
		1. strategie	2. strategie
Hráč X	1. strategie	x11 : y11	x12 : y12
	2. strategie	x21 : y21	x22 : y22

		Hráč Y
		K	N
Hráč X	K	x11 : y11	x12 : y12
	N	x21 : y21	x22 : y22

		Hráč Y
		K	N
Hráč X	K	x₁₁: y₁₁	x₁₂: y₁₂
	N	x₂₁: y₂₁	x₂₂: y₂₂