(ke knize doc. Ing. Zuzany Džbánkové, Ph.D.1) )

Věčné, potřebné, rozsáhlé a otevřené téma “Etické aspekty ekonomického prostředí ČR v procesu připojování k EU”, uveřejněné ve zkrácené podobě, si zasluhuje mimořádnou pozornost nejen ekonomů či těch, kteří se zabývají “etikou”, či spojením obou součástí duchovní kultury, ale všech odborníků i laiků: pozornost nikoli jen pro dnešní “módnost” tématu, ale také pro vyvolání širší odborné diskuse na dané problémy. Daná problematika je totiž “podmnožinou” tématu “etika a ekonomie a hospodářská politika”! Tato diskuse sice probíhá od nepaměti – literárně např. akcí vyhnání “směnárníků z chrámu”, či dramatem “Lakomec” či mravní naukou Adama Smithe, spory národohospodářů a těch, kteří se zabývají seriozně politickou ekonomií, jakož i politiků, kteří si najdou čas na pokračování ve studiu až po hrůzné konstatování jedné kantorky z jedné vysoké školy o tom, že “na etiku my máme na katedře pracovnici”!

Ke vztahu etiky a ekonomiky či ekonomického prostředí či hospodářství lze přistupovat nejrůznějším způsobem:

- “vymezením,” etiky2) (někteří vymezují etiku dokonce jako “vědu”, nebo “nauku” nebo jako součást filosofie) s citacemi z klasiků (dle výběru – třeba s vynecháním římských katolíků, nebo tradičních nebo nových protestantů, nebo marxistů či neomarxistů, socialistů, liberálů, neoliberálů, různých “mixů” nebo … i českých významných autorů, kteří učili doc.dr. E. Beneše, dr. Karla Čapka, atd.; lze také vynechat např. německou literaturu – nedostupnou z finančních zdrojů či orientace autorů již výlučně na angličtinu (američtinu) nebo obojí, atp.)

- vymezením předmětu nějaké součásti duchovní kultury (např. ekonomie, sociologie, managementu atp., obvykle nikoli exaktních věd, tzv. eticky “neutrálních”) a vyhledání etických “hodnot” v těchto oborech bádání

- kombinací přístupu a) a b)

- přímým “hodnocením” teorie z hledisek některých etik (s nebo bez přijetí skutečnosti, že každá etika je kritikou jiné etiky či dokonce – jak někteří zatvrzele píší a hlásají, že existuje jen jedna etika /to “jejich” pojetí!/)

- přímým “hodnocením” praxe (třeba hospodářské, poltické, sociálně-politické či jiné) z hledisek některých etik (s nebo bez přijetí skutečnosti, že každá etika je kritikou jiné etiky či dokonce – jak někteří zatvrzele píší a hlásají, že existuje jen jedna etika /to “jejich” pojetí!/)3)

- dalšími kombinacemi výše uvedených přístupů – s různými stupni abstrakce, či jinými vymezeními.

Autorka se s možnými přístupy vyrovnává neobyčejně věcně: věnuje pozornost třem rovinám: teoretické, aplikované (etice a morálce v oblasti hospodářské resp. podnikatelské) a konečně praktické (“integrace etiky do podnikové praxe”) v mnoha širokých souvislostech. S otázkou “integrace etiky do podnikové praxe” (jak píše Z.D.) vyvstává závažná etická otázka: každý podnik, úřad, organizace apod. má svoji “nějakou” etiku tak jako každý člověk má nějakou svoji mravnost a také představu o mravnosti (“dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla” – to je rozdíl mezi teorií a praxí, mezi tím, že někdo neslušnost trpí a někdo trpí neslušností!). Zřejmě autorka vyžaduje, aby např. do firmy byla vnášena jiná “Etika”, třeba ne-korupční apod.. V této souvislosti doporučuji uvažovat rozdíly mezi etikou stanovenou právními normami (tj. normou jako “minimem etiky”) – tedy konáním případně trestaným soudem, sankcionovaným – a konáním trestuhodným, které právní norma přímo nezohledňuje. Odvolávky na jakési vágní formulace “dle zásad mravnosti” apod. je v praxi odvislé na samotné mravnosti rozhodovatele pře! “Empirická” etika (jednotlivce, sociálních skupin, společenství) není přeci totožná s etikou (či dokonce “éthosem”) právní normy!4)

Věčnost tématu dokumentuje autorka exkurzemi do světové literatury (počínaje klasiky etiky, ekonomie, hospodářství až po mnohé téměř zapomenuté autory) a do relativně rozsáhlé domácí produkce na dané téma (což je zvláště sympatické, neboť většina našich autorů ignoruje domácí produkci!).

Potřebnost tématu dokazuje autorka poukazem na obecně známé otázky korupce, hospodářské kriminality, nedodržování pravidel a závazků apod. .

Rozsáhlost a otevřenost (neuzavřenost – viz také “věčnost”) tématu ilustruje celá práce kolegyně Džbánkové: například ilustrací výsledků výzkumů (viz rozsáhlá práce doc. Putnové), nebo “pouhým” uváděním tak významných autorů, jako Max Webera, J. Schumpetera či dr Verunáče – bez dalších souvislostí a rozborů. (Omlouvám se za tuto kritickou poznámku pro případ, že v “Marathonu” nezveřejněných částech práce ZD jsou blíže rozvedeny myšlenky uvedených a dalších autorů).

Dovoluji si konstatovat, že dílo Z. Džbánkové by mohlo – po dopracování – dosáhnout úrovně příkladné a vzorové práce prof. Františka Krejčího “Positivní etika”, díla, které zasáhlo do myšlení a hospodářské praxe 1. republiky. Pod slovy “po dopracování” mám na mysli možnost

- Zvýraznit skutečnost, že etika je součástí kultury (v pojetí M. a A. Webera). Pak je možné i (v duchu badatelů v oblasti kultury i rozdílnosti kultur) – odlišit např. kulturu evropskou, americkou s postupným přechodem či trendem na americko-evropskou kulturu (vč. tzv. mcdonaldizace!). V uvedeném pojetí pak existují např. stejné (technické či obecněji hmotné) civilizace při odlišných kulturách (se všemi skrytými rozpory a otevřenými konflikty, které doprovázejí využití či zneužití nejnovějších technických prostředků výroby či spotřebních statků /vč. zbraní/ a současného zachovávání tradic úrovně kmenových společenství dávnověku5)). Tyto skutečnosti se konkrétně projevují i v trvajícím nacionalismu (i v nejvyspělejších zemích), sporech Evropy a USA (nemluvě o jiných světadílech), sporech uvnitř Evropy (s přehlédnutím ke specifice “budování” kapitalismu po socialismu např. v naší zemi). S touto skutečností – vázanou také na zahraniční kapitál v původně českých firmách, na převážně německé vlastnictví novin a časopisů tištěných v českém jazyce, atd., atd. – jsou ovšem spojeny kulturní vlivy západních ekonomů, manažerů, dealerů aj., jakož i lobby, tzv. populární kultury v médiích, public relations, affairs relations a další vlivy přejímané a vnášené do života naší společnosti prostřednictvím hospodářského života. V některých oblastech jde také o vliv např. ruských, ukrajinských a dalších etnik významných pro hospodářský, politický a kulturní život ve společnosti6) . V tomto smyslu je “ekonomické prostředí” naší republiky již velmi mezinárodní s “etikou” tradiční a relativně novou (generační procesy nelze vynechat!). Střet kultur s rozdílnými tendencemi vývoje v naší současnosti a zesilující vstupem do EU také nelze ignorovat.

- Opuštění tradičního (známého, stále popularizovaného) pojetí etiky. Jde o možné (nové) přijetí etiky jako “hodnotové báze” - báze hodnocení veškerého dění, řešení problémů (negativního hodnocení stavu /ů/, procesu/ů/), myšlení, rozhodování v exaktních modelech (volby kriteriálních funkcí) či modelech nauk, umění, ve všech oborech lidské činnosti – hospodářské, sociální, politické atd.atd.. Proč? Přijmeme-li toto pojetí etiky, vyhneme se mnoha obtížím panujícího dogmatismu, zdůrazníme zároveň atribut etik - konfliktnosti (morálek, mravností, pojetí pouhé “slušnosti”!) – jako faktu a hráčského přístupu, pojetí “etických (?!) kodexů” na rozdíl od “kodexů etiky”, pochopení diktátu většiny, veřejného mínění, teroru sdělovacích prostředků – hrajících tak významnou úlohu v hospodářství a životě “homo economicus” atd. atp.7) . Jde také o možnost hlubšího pochopení tzv. kultury firmy, multikulturality, atp. Jde také o možnost pochopit, že etika proniká vším, nemůže být tedy jakousi specializací (kromě studia a historie hodnot a jejich dominancí a preferencí, kromě bádání v oblastech “společenských preferencí”, jejich uspořádaností – viz rozsáhlá literatura v ekonomii, ekonomice, operačním výzkumu, politice atd.atd.8)). Toto pojetí není vzdáleno komunikaci – vždyť každé “přídavné jméno” (vč. číslovek) – je hodnocením – a tedy komunikace (s uvedením přídavného jména či číslovky) v sobě zahrnuje “hodnotový soud”! Je to zjednodušené pojetí (v hanlivém slova smyslu, skoro “ne-vědeckém”, pro některé badatele-konstruktéry “etiky”): jistě, neboť hodnoty žití, tvorby a práce, myšlení, atd. přeci nemusí být předmětem nějaké “nesrozumitelnosti”, “ne-logičnosti”, výsady “slavných guru”! Vydat se novými cestami ovšem vyžaduje opustit půdu tradiční katedrové dělby práce, přidat se na stranu integrace znalostí, k pokusům vrátit se k širokému a hlubokému vzdělání bez nároků na cokoli (to je ovšem utopie a legrace - v tomto “globalizovaném” světě – liberalizovaném jak pro koho!– bez utopií a humoru však ani etika neexistuje!)

Trápit se otázkami etiky vůbec (a v ekonomice zvlášť) předpokládá mít možnost poznávat mnohé, co se děje za hranicemi naší dostupné literatury! Například poznat 4-svazkové dílo “Wirtschftsethik” (se skoro 3000 stranami textu!), encyklopedii “Management” (s 2,5 tis. stránkami textu – orientující v literatuře a umožňující číst originály, nikoli je číst “o nich”) nebo k významné “Encyklopedii výkonnosti”, jakož i mnoha významným knihám na téma “hospodářská etika” (v EU, USA) od např. Bernda Nolla, Andreas Suchanka, RichardaThalera, jakož i dalších knih A. Sena, Chomskiho, a mnoha dalších (ani P. Druckera nelze vynechat!). A aby toho nebylo dost, je dobré se také obracet k vážnému humoru: k tomu zejména knihy Dr. Fritze Maywalda a Benjamina Kurase!

Dovoluji si – jako starý člověk – blahopřát paní Z. Džbánkové k dílu, které napsala. Lituji jen, že celé nebylo (snad zatím) publikováno. Doufám, že se dožiji zveřejnění díla, které se kvalitou podstatně liší od dosud vydané literatury na dané téma. Blahopřeji také studentům, že mají tak pracovitou, vzdělanou a zřejmě také skvělou kantorku.