Ideologie evropanství, její kořeny a úloha v dějinném procesu

Alexej Bálek

Ideologie[24] evropanství[25], její kořeny a úloha v dějinném procesu: Politické ideologie³ existovaly v každé době. Byly buď pákou udržující daný pořádek, nebo vznikaly jako nástroj nastolení pořádků nových. V tomto materiálu bych se chtěl pokusit osvětlit proces vznikání a rozvíjení myšlenky evropanství, jako ideologie napomáhající vytváření a upevňování Evropské unie⁴ a dotknout se úlohy tohoto procesu do dalších desetiletích 21. století. Ideologie evropanství vznikala pod vlivem měnících se objektivních podmínek a jejich zobrazení v myslích lidí. Její slovní vyjádření je určitým kompromisem proevropského a, řekněme, národního pohledu.

Která fakta, zkušenosti a názory stály u jeho vzniku?

- Důsledky první a druhé světové války.

- Změny ve vývoji výrobních sil a jejich důsledky pro ekonomiku.

- Očekávané změny struktury ekonomické a politické moci ve světě.

- Hrozící celoplanetární ekologické důsledky lidské činnosti.

- Stav uvědomění lidského faktoru (změny v chápání vlastenectví, změnu v žebříčku hodnot, národ klesá níže).

Náš pokus roztřídit faktory, které vedly a vedou k rozvoji Evropské unii je omezen tím, že se prolínají a zesilují. Dále tím, že je různé subjektivní chápání objektivních faktorů.

Máme-li si utřídit objektivní stránky vzniku a rozvoje tohoto společenství, je nutno si nejdříve uvědomit, že první i druhá světová válka byly pro Evropu sebevražedné. Evropa nedokázala správně zhodnotit zkušenost z první světové války a pokračovala ve vývoji, který končil druhou válkou. Důsledkem je, že Evropa od první světové války ustupuje stále ze slávy a ztrácí postavení.[26] ve světě.

Evropa začala sestupovat z první místa světového žebříčku a dnes je zřejmě již na místě třetím a vůbec není jisté, že se na tomto místě udrží. Přitom nejde jen o ekonomicko-politické aspekty, ale i o to, do jaké míry bude schopna hrát roli mozku světa, do jaké míry bude schopná přinášet nové myšlenky, které by adekvátně reagovaly na probíhající změny podmínek ve vývoji světa.

Ničivé důsledky světových válek a uvědomení toho, že nevedou k řešení, si ujasnili nejdříve Francouzi a Němci. Projevilo se to ve vzniku Evropského společenství uhlí a oceli.

Díky překotnému rozvoji výrobních sil, který probíhá přibližně od sedmdesátých let dvacátého století dochází ke stále hlubším změnám ve společnosti. Mění se fungování výroby, obchodu, mění se ekonomické a mocenské uspořádání světa, mění se celý život společnosti. Dnešní sociální struktura obyvatelstva se výrazně odlišuje od schémat, které zde byly před 15 lety, a to jak ve svém objektivním vyjádření, tak v chápání postavení jednotlivce ve společnosti atd.

Inovační procesy nastolily a nastolují jinou techniku, jinou technologii, jinou komunikaci informační i dopravní. Všechna odvětví se rychle mění a tento proces akceleruje. To ve svém celku vytváří široké, vzájemně propojené vazby, které prostupují myšlení, politiku, ekonomiku, kulturu, vzdělání, vzdálenosti. Kapitál se stal mezinárodním a pro svou existenci nepotřebuje zabírat území, odnárodňovat, jak to probíhalo ještě v první půlce dvacátého století. Tyto nové podmínky spolu se zkušenostmi dvacátého století na půdě Evropy nejvíce ukázaly, že imperiální myšlení a z něho vyplývající sebevražedné konflikty, které proběhly v tomto století, vedou do slepé uličky a konec konců ke ztrátě ekonomických, politických i intelektuálních pozic.

Rozvoj výrobních sil, tak jak se vyvíjí v posledních 30 - 40 letech, akceleruje, mění významně společnost a tyto změny se kumulují. Tak se zrodila globalizace (přesnějším názvem by byla transnacionalizace , ale těžko zvrátit vžité slovo).

Pokud jde o Evropu[27], spojuje se zde vliv nové etapy v rozvoji výrobních sil s obavou, že Evropa v budoucnu nedokáže čelit tlaku změn v politickém, ekonomickém a mocenském uspořádání světa. Řešení se vidělo a vidí ve sjednocení Evropy.

V tomto procesu se proto stávají národní hranice zcela objektivně brzdou rozvoje ekonomiky. Jejich postupné odbourávání probíhá v zájmu rozvoje výrobních sil, efektivnosti ekonomiky i správy, tedy v logice upevňování Evropy jako celku. Velikost Evropské unie je dostatečným prostorem pro rozvoj globalizačních tendencí, ale i pro jejich určité zvládání

Pokud jde o Evropskou unii nelze pochybovat o tom, že vytváření její ekonomické a politické jednoty je dlouhodobý proces, který nemůže na jedné straně nereagovat na změny v zemích, z nichž se skládá a na druhé straně bude muset přicházet i s novinkami, které dnes v politickém repertoáru nejsou. Pokud vyrůstá vnitřně provázaný ekonomický a politický prostor Unie, je oslabování států, z nichž se skládá, logickým procesem, který postupně probíhá a nelze jej považovat za negativní. Vyrůstá zde neznatelně nová kvalita. To samozřejmě neznamená, že se Evropská unie vyvíjí bez chyb a bez rozporů. Tato stránka v dějinách vždy existovala a nelze si představit, že nebude existovat.

Tato skutečnost ovšem neznamená, že evropský integrační proces již není konfrontován se stále živými silami industrialismu a že nemá stále určitou objektivní podporu v konzervativním myšlení. [28] Proto je též tak obtížný dialog o federalizaci Evropské unie. Mnozí aktéři této diskuse si neuvědomují, že budoucnost se připravuje právě teď, že faktory, které budou určovat v příštích desetiletích úroveň Evropy, jsou vytvářeny v současnosti a pokud nevzniknou, bude osud Evropy ohrožen Euroskeptici stojí na myšlenkové bázi kapitalismu poloviny 20. století. Proto je jejich slovník propleten výrazy národní integrita, státní suverenita apod. Tak se sráží dvě ideologie: národní a evropská. Přitom ta národní hájí staré, odžívající poměry národního kapitalismu a je v dlouhodobém pohledu protinárodní a konec konců protisociální.

Velmi markantně to vyplývá z postojů Václava Klause, presidenta České republiky.

V současnosti se zvláště ti, kteří by nejraději pokračovali v zajetých kolejích průmyslového včerejška, vůbec nezabývají tím, jaké problémy bude muset Evropská unie řešit např. v letech 2030 – 2040. Přitom je dosti jasné, že by je Evropská unie, pokud by zůstala v dnešní podobě, nemohla za 30 let vyřešit. V cílové podobě bude muset odpovídat podmínkám, které vytvoří rozvoj výrobních sil a změny v ekonomické, politické a sociální struktuře budoucího světa. To bez podoby silné federace se všemi atributy, které k tomu patří, nemůže dokázat.

Do světových událostí zasáhnou noví hráči (Čína, Indie, a řada dalších zemí), kteří postupně vyrostou. Přitom je třeba vidět, že se tam rozvíjí kapitalistický systém, který by mohl bránit slabé Evropě opustit kapitalismus. Bude to dvojí střet, a to jak v rámci kapitalismu, tak společenských systémů.

Specifickým problémem – daným historickým vývojem - budou vztahy Spojených států amerických a ostatního světa a Evropské unie a USA. Nejde jen o to, že nadnárodní korporace v USA ovládají 90% zahraničního obchodu této země, ale o to, že existuje přerozdělování zdrojů z celého světa do USA.

USA jako supermocnost se zcela objektivně budou snažit o rozšířenou reprodukci svého postavení ve světě (a systémová teorie takovýto závěr potvrzuje). Budou mít tedy v řadě případů jiné zájmy než Evropa a budou chtít, aby Evropa jim byla podřízena. Tato skutečnost může být pro Evropu velmi nebezpečná a může zpozdit společenské přeměny, pro které Evropa zraje.

Dá se předpokládat, že koncem čtyřicátých let 21. století dojde k zauzlení v ekonomickém vývoji Evropy i světa.V té době se budou blížit svému konci zásoby ropy, svět bude v kleštích energetických problémů, na mnoha místech světa se stane problémem pitná voda, mnohé suroviny se stanou nedostatkovými a budou muset být hledány jejich náhražky. Budou vyhrocena ekologická nebezpečí a mohou iniciovat boj o přežití jedněch proti druhým.Vztahy ekonomicky rozvinutého světa a rozvojových zemí budou touto situací nesporně poznamenány. A Evropa zde bude hrát pouze takovou roli, která bude odpovídat její síle. Jak ovšem tento střet civilizací bude probíhat je těžké předpovědět

V souvislosti s analýzou problémů globalizace nelze pominout národnostní otázku jako hodnotový faktor. V předcházející průmyslové epoše byla vnímána velmi ostře, v epoše evropské integrace a globalizace však sestupuje na nižší místa hodnotového žebříčku. A to nejen protože není třeba vytvářet překážky pohybu kapitálu, ale proto, že bez toho není možný rozvoj výrobních sil a sjednocovací proces dnes v rámci Evropské unie. Z toho plyne, že obavy ze ztráty integrity, které se dost často objevují, vycházejí z přežívajících zkušeností a nikoliv z nových podmínek, které 21. století nastoluje.

Nakonec bych chtěl poznamenat, že rozvoj výrobních sil je nastartován k trvalému běhu. Je tedy třeba do budoucna počítat s dalšími výraznými změnami směrem na postkapitalistickou společnost. Tento vývoj může velmi ovlivnit to, zda Evropa stane ve světě v 21. století ousiderem nebo se pokusí takovému vývoji zabránit.